(pokračuje Karel Havlíček)

Sloučená rozprava k bodům 19, 20 a 21
/sněmovní tisky 328, 329 a 330/

Poprosil bych pana ministra Kupku, jestli by mohl vystoupit se svým příspěvkem.

Ministr dopravy ČR Martin Kupka Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si tedy podrobně představit, co sledujeme a co by mělo splnit právě ustanovení jednotného environmentálního stanoviska.

Hlavním cílem je zrychlit a zefektivnit stavební řízení s tím, že díky JESu, tedy jednotnému environmentálnímu stanovisku, bude možné veřejný zájem na ochraně životního prostředí jako celku realizovat právě v tom jednotném stanovisku. Návrh představuje tedy procesní integraci na úseku ochrany životního prostředí a zavádí právě jednotné environmentální stanovisko ve formě závazného stanoviska, a to pro všechny záměry povolované podle stavebního zákona, ať už jde o záměry vyžadující EIA, tedy proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí, nebo záměry ostatní. Jde o to, abychom opravdu dokázali bez toho, aniž by musel stavebník obcházet jednotlivá místa, jednotlivé dotčené orgány státní správy, aby to byl schopen pořídit koordinovanou cestou u jedné instituce, u jednoho úřadu. JES tedy bude vydáván na místo správních úkonů obsažených v devíti různých zákonech z oblasti životního prostředí, které mají podle platné a určené právní úpravy většinou podobu závazného stanoviska.

Příslušným orgánem vydávajícím jednotné environmentální stanovisko bude v definovaných případech krajský úřad, v ostatních případech pak obecní úřad obce s rozšířenou působností. U několika konkrétně typově stanovených záměrů bude k vydání JES příslušné Ministerstvo životního prostředí s tím, že do jednotného environmentálního stanoviska nebudou integrovány správní úkony vydávané orgány ochrany přírody ve zvláště chráněných územích, v evropsky významných lokalitách a v ptačích oblastech. V těchto nejcennějších územích ochrany přírody bude pro účely povolení záměru nezbytné rozhodnutí příslušného orgánu ochrany přírody, tedy Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, krajských úřadů případně správ národních parků. V tomto rozhodnutí budou na území národních parků nově zahrnuty i otázky ochrany zemědělské půdy a lesa.

Příslušný úřad vydávající jednotné environmentální stanovisko posoudí žádost a přiloženou dokumentaci a v případě potřeby si vyžádá odborný podklad od správního orgánu příslušného podle jiného právního předpisu. Tím bude typicky obecní úřad obce s rozšířenou působností. Na základě posouzení žádosti a případných vyjádření vydá pak příslušný orgán jednotné stanovisko s definovanými náležitostmi, kterými jsou mimo jiné podmínky pro povolení záměru s tím, že i v tomto případě bude tak jako u obecných jiných závazných stanovisek platit fikce závazného souhlasného stanoviska.

Jednotné environmentální stanovisko bude mít omezenou dobu platnosti, tedy pět let, s možností prodlužování platnosti - na základě žádosti žadatele bude moci být rovněž to stanovisko změněno. U záměrů v režimu EIA bude jednotné environmentální stanovisko vydáváno také, a to buď v rámci procesu EIA, nebo až po vydání stanoviska EIA. V každém případě však i zde bude jednotné environmentální stanovisko nahrazovat správní úkony vydávané doposud dotčenými orgány samostatně. I v tom je tedy možné vidět zjednodušení a sloučení úkonů ve prospěch stavebníka. JES bude tedy podkladem pro rozhodnutí o povolení záměru podle stavebního zákona, respektive pro takzvané navazující řízení ve smyslu zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, i pokud podléhají povolování podle jiného než stavebního zákona. Co se týče záměrů povolovaných podle stavebního zákona, bude JES podkladem pro všechny tyto záměry, včetně takzvaných vyhrazených staveb, u nichž působnost stavebního úřadu vykonává Specializovaný a odvolací stavební úřad.

Zásadním pozitivem zavedení jednotného environmentálního stanoviska z pohledu stavebníka je koncentrace správních úkonů potřebných pro povolení záměru. Tedy bude to prakticky znamenat, že na jednom místě získá žadatel-stavebník všechna příslušná povolení, která souvisejí s ochranou životního prostředí. Namísto několika správních úkonů vydávaných často více orgány působícími na úseku ochrany životního prostředí bude vydáván pouze jediný správní úkon, a to ve formě závazného stanoviska. Bude přitom čistě na stavebníkovi, zda si o vydání jednotného environmentálního stanoviska požádá napřímo sám ještě před vedením řízení o povolení záměru podle stavebního zákona, nebo zda podá ucelenou žádost stavebnímu úřadu a v takovém případě si pak stavební úřad příslušný sám zajišťuje pro příslušný záměr zmíněné jednotné environmentální stanovisko.

Komunikace mezi stavebníkem, stavebním úřadem a příslušným správním orgánem pro vydání jednotného environmentálního stanoviska bude probíhat primárně elektronicky prostřednictvím Portálu stavebníka. Tady se v praktické podobě odehraje právě zjednodušení sjednocení těch úkonů tou cestou, že bude možné všechen proces absolvovat formou sledování případu v rámci Portálu stavebníka a pochopitelně také v rámci Portálu stavebníka reagovat.

Souběžně je předkládán návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném environmentálním stanovisku, tedy takzvaný změnový zákon. Ten upravuje v jednotlivých částech související úpravy provedené v dalších zákonech, jakými jsou zákon o geologických pracích, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, lesní zákon, zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, dále vodní zákon, zákon o pohřebnictví, zákon o ochraně ovzduší, zákon o prevenci závažných havárií s tím, že účinnost všech těch konkrétních změn i samotného nosného návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku by byla od 1. července 2023.

Tolik tedy velmi stručné představení jak základního zákona, tak i příslušného změnového zákona, který zavede právě výkon jednotného environmentálního stanoviska do jednotlivých specializovaných zákonů. Děkuji moc za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane ministře, a nyní bych poprosil pana zpravodaje Hofmanna o jeho uvedení do problematiky. Děkuji.

Poslanec Jan Hofmann: Dobrý den. Vážený pane předsedající, páni ministři, kolegyně, kolegové, cílem vládního návrhu zákona je zavést takzvané jednotné environmentální stanovisko, a to pro všechny záměry povolované dle stavebního zákona. Bude mít formu závazného stanoviska a nahradí správní úkony obsažené nyní v devíti různých zákonech z oblasti životního prostředí. Orgánem vydávajícím jednotné environmentální stanovisko bude v definovaných případech krajský úřad, v ostatních případech pak obecní úřady s rozšířenou působností. U některých specifických záměrů bude k vydání jednotného environmentálního stanoviska příslušné Ministerstvo životního prostředí. Do jednotného environmentálního stanoviska nebudou integrovány správní úkony vydávané orgány ochrany přírody ve zvláště chráněných územích, v evropských významných lokalitách a v ptačích oblastech. Komunikace mezi stavebníkem, stavebním úřadem a příslušným orgánem pro vydání jednotného environmentálního stanoviska bude probíhat primárně elektronicky prostřednictvím Portálu stavebníka. Tolik zpravodajská zpráva k bodu 19.

A bodu 20. Bod 20 je doprovodným předpisem k souběžně předkládanému vládnímu návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku. V přímé souvislosti s právní úpravou obsaženou v návrhu zákona o jednotném environmentálním stanovisku dochází k novelizaci několika dalších zákonů, konkrétně je to devíti na úseku ochrany životního prostředí a čtyř souvisejících, přičemž v zájmu přehlednosti a srozumitelnosti právního řádu jsou všechny novely sjednoceny v samostatném změnovém zákoně. Obsah zákona byl vysvětlen v předchozím bodu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vám děkuji a jenom připomínám, protože jsme v trošku netypické situaci, že jsme ve sloučené obecné rozpravě. S přednostním právem se přihlásila paní místopředsedkyně Dostálová. Máte slovo.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Moc děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem samozřejmě - ono se to asi ode mě očekává - ale já budu dneska trošičku delší. Budu se snažit samozřejmě ještě apelovat na nás na všechny, abychom v této nelehké době se nepouštěli do nějakých neosvědčených receptů, protože pro mě je zcela zásadní a nešťastné, že se snažíme změnit stavební zákon a dotčené zákony jen rok poté, co byla připravena komplexní rekodifikace stavebního práva, tedy norma, na kterou Česká republika a její obyvatelé čekají více jak třicet let, aniž by měla šanci svou existenci a funkčnost obhájit. Já bych to pochopila, kdybychom přicházeli s novelou nového stavebního zákona v době, kdy bychom skutečně v praxi ověřili nějakou nefunkčnost nebo nějaký problém. Ale my jsme té normě nedali ani šanci a v podstatě jenom politický boj rozhodl o tom, že norma, která opravdu získala významné ocenění jako zákon roku, kde hlasovala nejenom odborná veřejnost, ale i laická veřejnost, ten zákon dostal 68 % hlasů, opravdu hodně, tak tento zákon se snažíme teď demontovat. Nahrazujeme některé prvky jinými prvky, ale to samozřejmě, už jsem to říkala při tom prvním volebním období, že to je mozaika, která je poskládána z určitých dílků a je velmi nebezpečné jeden dílek nahrazovat druhým, abychom potom toho celku dosáhli. No, ona se ta slova, která teď říkám, v podstatě tak trošku v pravdu obrátila, protože novelou nového stavebního zákona se otevřela pomyslná Pandořina skříňka, se kterou bude těžké se vyrovnat.

Je také nutné připomenout, že komplexní změna stavebního práva byla připravována déle než pět let, byla široce diskutována a stala se v minulém období červeným hadrem pro tehdejší opozici, ale je samozřejmě pochopitelný tento jev, protože úspěch se samozřejmě protivníkům neodpouští, a bez ohledu na prospěšnost, kvalitu, která byla skutečně doložena mnoha odbornými svazy. Ale je potřeba také férově přiznat, že jediný, komu se to ve finále, ale říkám až ve finále, protože jinak my jsme se Svazem měst a obcí intenzivně spolupracovali a pro Svaz měst a obcí byla úplně alfa - omega nového stavebního zákona integrace dotčených orgánů neboli orgánů, které chrání veřejné zájmy.

A teď jsme v situaci, protože novelu, kterou máte dneska na stole, do které se můžete podívat, tak nejenom, že ona destruuje tu institucionální podobu tak, aby lidé skutečně mohli vědět, že budou stavební úřady konat ve lhůtách, ve kterých mají, ale že budou lidé i zastupitelní. Tak nic z toho, vážení spoluobčané - protože vy už mně píšete všichni na moje sociální sítě, na Messenger a do WhatsAppu, takže vím, že nás pečlivě sledujete - tak bohužel ani jedna z těchto věcí nebude. Prostě úředníci dále nebudou zastupitelní a může se stát, že na malých stavebních úřadech opět bude cedule "pro nemoc zavřeno", protože - tady musím trošičku poopravit, byť to nerada dělám, ale pana ministra, který na interpelaci, když na toto byl dotázán, odpověděl, že bude moct přijet úředník z jiného úřadu - tak nebude. To skutečně v modelu přenesené působnosti takto fungovat nemůže, takže úředníci, pokud onemocní, fakt budou na tom úřadě jenom dva a schvátí je nějaké virové onemocnění, tak budou mít stavebníci smůlu.

Stejně tak vymahatelnost lhůt byla samozřejmě jedním... alfou - omegou kompletní rekodifikace stavebního práva, aby bylo opravdu zajištěno, že když stavební úřad do nějakého času nekoná, tak to přebírá nadřízený úřad. Vzhledem k tomu, že se vracíme k současnému stavu a podobě stavebních úřadů, jak to známe dnes, ani toto nebude moci být garantováno.

Stejně tak bude velmi těžko garantováno jednotné metodické prostředí, což se samozřejmě stavebníkům také moc nelíbí, protože oni se dostávají do toho - když například dám konkrétní příklad: někdo staví takové ty vleky pro surfaře, třeba na rybníce, a samozřejmě to instalují po celé České republice, tak je opravdu s úsměvem, že v každém kraji se to povoluje jinak, na každém stavebním úřadu. A o tom je právě jednotné metodické prostředí.

My samozřejmě nechceme ale udělat stejnou chybu, protože pro mě už je skoro tak na zamáčknutí slzy, protože pokud my jako opozice k tomu nebudeme dnes přistupovat konstruktivně, tak se stane, že každá další vláda půjde stejným destrukčním modelem, a to tedy opravdu není dobrý signál pro žádného stavebníka. Takže jsem velmi ráda, že se daří nacházet v posledních časech shodu nebo dohodu s koalicí na tom, že je potřeba připravit komplexní pozměňovací návrh, že na něm budeme spolupracovat napříč politickým spektrem a skutečně nezavdáme příčinu tomu, aby jakákoliv další vláda nový stavební zákon nějakým způsobem zase destruovala a vracela věci do stejných kolejí.

My si musíme uvědomit, že nyní přistupujeme k přípravě novely stavebního zákona a snažíme se o to - a věřte mi, že snažíme konstruktivně, spolupracujeme na široké bázi - a musí-li ke změně dojít, než se jedná o funkční a smysluplné úpravy, které především v dnešní době vedou ke skutečnému řešení, tedy na jedné straně ke zlepšení a posílení územního plánování a na druhé straně ke zrychlení a zjednodušení stavebního povolování. Jsou to propojené nádoby. Pokud se podaří podpořit města a obce v územněplánovací kompetenci, potom bude menší tlak samospráv v oblasti stavebního povolení. A to se stane, jak by správně mělo být, jen technicistním procesem, kontrolujícím dodržování zákonů a norem.

Věřím, že tento princip dokážeme přenést do budoucí podoby stavebního práva, a v takovém případě jsme připraveni jej podpořit i jako opozice. Upřednostněme občany a naši zemi před politikou a politickým marketingem jako takovými, obsah novely před povrchním obalem. To, co nyní Česká republika a její obyvatelé potřebují, je stabilita. Bohužel, tento návrh rezignuje na práva občanů, kteří zoufale žádají stát, aby se v oblasti stavebního řízení dodržovaly lhůty. Znovu tady připomínám to staré dobré rčení, že když občan nesplní jakoukoliv lhůtu vůči státu, okamžitě dostává pokutu. Když stát neplní vůči občanovi, tak se neděje vůbec nic, a na to se skutečně musíme zaměřit.

Stejně tak by stavební řízení měl být plynulý proces, ale to půjde zajistit těžko, pokud úředníci budou i nadále nezastupitelní. A tady opět apel na pana ministra, na oba pány ministry, kteří se tomuto věnují velmi intenzivně, abychom hledali cestu toho, že už tři je určitá jistota, ale pouze dva, tam skutečně může dojít k tomu, že když je tam žena, muž, je tam nějaká péče o dítě a nějaká virová nemoc, tak skutečně ten úřad bude velmi oslaben a budou ve finále čekat ti investoři nebo stavitelé.

Mě velmi mrzí, že nedošlo k široké diskusi v době příprav této novely, jak je správně napadáno i v médiích mnoha aktéry. Příprava probíhala za zavřenými dveřmi Ministerstva pro místní rozvoj, nescházely se k němu pracovní skupiny, nebylo svoláno grémium ministra ani další setkání. Úřad sám bez spolupráce s dalšími, a bohužel zcela zjevně bez řádného zadání a koordinace, vytvořil návrh, který, máme-li špetku zdravého rozumu, musíme nyní dopilovat, jinak vznikne impotentní parodie, kterou budeme muset brzy opět měnit.

Ráda bych v této souvislosti připomněla, že vláda České republiky i její ministři byli opakovaně vyzváni k jednání a diskusi s různými odbornými skupinami, k tomu ale až do samého závěru nedošlo. Z médií vyplývá, že ti, kteří chtěli pomoci, nedostali ani odpověď. Ale abych byla spravedlivá, musím říci, že jednání začala probíhat pár dnů před jednáním vlády, ale ta jednání se nyní zdají být velmi intenzivní, takže věřím tomu, že když budeme mít společnou vůli tady ve Sněmovně, že se nám to ve finále podaří dotáhnout do zdárného konce.

Pro mě je samozřejmě smutné slyšet z úst těch, kterých se tato novela přímo dotýká, to jest z úst odborníků, že se téměř rok snažili najít cestu ke spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj, respektive přímo s panem ministrem, ve věci přípravy nové podoby stavebního zákona, tedy z hlediska budoucího rozvoje České republiky naprosto zásadní legislativy, ale těch setkání bylo velmi málo, a pokud k nim došlo, byla čistě formalistická bez možnosti skutečné diskuse a zájmu o hledání řešení.

Ráda bych zdůraznila, že adekvátně neproběhlo ani vypořádání připomínek v rámci legislativního procesu, které nelze označit jinak než za promarněnou příležitost a ztracený čas. Většina odborné veřejnosti byla po celou tu dobu z procesu přípravy vyřazena a důsledkem je hlasitý nesouhlas ze všech stran.

Pan ministr Bartoš, byť se výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj snažil velmi pomoci, uspořádal seminář, bohužel se musel z důvodu bezpečnostní rady státu tenkrát, jestli si to dobře pamatuji, pane ministře, odejít, takže ani ten seminář nevyzněl tak, jak by vyznít měl, protože tam samozřejmě se zúčastnilo mnoho zástupců odborné veřejnosti, kteří chtěli diskutovat, ale bohužel nebylo moc s kým.

Je velmi důležité, abychom skutečně reagovali na věci, které jsou v tom prostoru jako evidentní problémy. Není možné strkat hlavu do písku i právě nad lhůtami nebo nad zastupitelností úředníků jako takových. Zastavit bychom se měli také u jednání Legislativní rady vlády České republiky. Pamatuji si velmi dobře, jak byl napadán proces projednání při schvalování rekodifikace v loňském roce, a to skutečně byla rekodifikace s velkým R, protože to, co dneska máte prosím na stole, je jenom novela současného stavu. To znamená, pokud by to prošlo tak, jak to je dnes připraveno, tak se jedná pouze o 26. novelu současného nevyhovujícího stavu. Je potřeba principy rekodifikace do toho návrhu znovu vrátit.

Pojďme si tedy nalít čistého vína, protože to, co proběhlo nyní na Legislativní radě vlády, se úplně nedá nazvat skutečným reálným projednáváním na Legislativní radě vlády. Novela stavebního zákona - tu, co máte dnes na stole - doslova prolezla Legislativní radou vlády jako nepovedený repetent maturitní zkouškou, kterého komise pouští s odřenýma ušima jen proto, aby už ho znovu nemusela vidět. A samozřejmě je tam velká blízkost, stranická blízkost pánů ministrů, takže chápu samozřejmě předsedu Legislativní rady vlády, že se snažil pomoci, ale u takto zásadních zákonů si myslím, že je to spíše ku škodě, protože pokud by takto nepovedený návrh prošel, tak vlastně v budoucnu skutečně budeme opravovat, upravovat a novelizovat.

Ještě bych se možná ráda vyjádřila právě k tomu, že jsme propojili rozpravu s jednotným environmentálním stanoviskem. Právě to propojení tady dává velkou logiku, protože všichni vlastně, jak jsme nasávali atmosféru stavebního zákona, jsme všichni jsme říkali: Prosím vás, hlavně eliminujte ta razítka. To je horor, než se dostanete vůbec k stavebnímu povolení. A my jdeme cestou, že vymýšlíme super razítko. To znamená, my vymýšlíme razítko, že buď ho nejdřív dostanete, a pak máte jako vstupenku na stavební úřad. Já jsem tak strašně ráda a fakt bych chtěla strašně poděkovat pánům ministrům, že na posledním jednání, když jsme o tom hovořili, že to všichni vnímáme trošku tak jako zvláštně a že pokud, jak říkal pan ministr Kupka ve svém úvodním slově, je to tak, že i jednotné environmentální stanovisko bude dávat úřad obce s rozšířenou působností, kde jsou i jiné dotčené orgány, tak pojďme prosím hledat cestu, když tam jsou všichni zúčastnění na jednom úřadě - a teď nemluvím prosím o stavebním úřadě, mluvím o úřadě obce s rozšířenou působností jako celku - tak aby se integrovalo tam, kde ta stanoviska už teď jsou, to znamená, aby na jednom úřadě nebyla ve finále dvě. To podle mě není cesta správným směrem a určitě by to byl dobrý point do budoucna, abychom integrovali dotčené orgány tam, kde jsou, to znamená na obcích s rozšířenou působností.

Nevím, zda v rámci revize programového prohlášení vlády lze očekávat změnu také v oblasti stavební legislativy, ale bylo by to pochopitelné, protože pokud se podíváme na nyní projednávaný návrh, musíme konstatovat, že je zcela odtržený od toho, co vláda sama slibovala. Je v přímém rozporu a nepovede k naplnění zamýšleného a proklamovaného cíle rekodifikace, zejména ke zjednodušení a zrychlování povolování staveb.

V tomto ohledu bych ráda upoutala vaši pozornost k vyhodnocení dopadů regulace návrhu novely, které si nechalo zpracovat přímo Ministerstvo pro místní rozvoj. Co se v ní můžeme dočíst? Třeba to, že dnes předkládaný návrh dosahuje nejnižší efektivity výkonu stavební agendy, nejnižší možnosti sdílení personálních kapacit, nižší možnosti jednotného metodického řízení, nízkou kontrolovatelnost, vynutitelnost, nižší transparentnost použití finančních prostředků státní správy z pohledu jejich konkrétního využití, nejnižší eliminaci počtu podkladových aktů, které jsou opakovaně přezkoumávány či žalovány, nejmenší zkrácení průměrné doby povolovacího procesu a nejnižší makroekonomický prorůstový efekt s pozitivním dopadem do příjmů státního rozpočtu, protože neumožňuje procesní integraci, ačkoliv právě procesní integrace je vládními stranami deklarovanou úpravou povolování staveb. A samozřejmě dále deklaruje ta takzvaná analýza hodnocení dopadů, že by bylo žádoucí, aby se snížil počet podkladových aktů tak, aby bylo možné předejít obstrukcím. To je z RIA, takzvané RIA neboli hodnocení dopadů konkrétního návrhu zákona, a myslím si, že to by mělo být pro ministerstvo, když si ji samo nechá zpracovat, určitým alarmem toho, že něco není úplně v pořádku, když jejich vlastní analýza jimi zadaná, jimi zaplacená, konstatuje tak vážné nedostatky tohoto materiálu.

Co více je potřeba než si přiznat, že je potřeba si sednout k jednomu stolu, a co odešlo z počítačů ministerských úředníků, se snažit přepracovat tak, aby skutečně se v tom našly jak laická, tak odborná veřejnost a aby to byl aspoň ten pomyslný malý krok k tomu zlepšení. My asi celkové rekodifikace už díky tomu, že jsme rozbourali institucionální model, nedosáhneme, ale určitě kdybychom se pokusili o integraci dotčených orgánů, tak je to opravdu ten krůček k tomu, že je potom v budoucnu na co navazovat, a možná - a tady to uznávám - možná nebude ani potřeba ta institucionální reforma, pokud se ukáže, že integrace dotčených orgánů byla vlastně tím nejbolavějším místem celého povolování staveb.

Vláda slibovala zásadní zrychlení stavebního řízení ve spolupráci se samosprávami a při zachování ochrany ostatních zájmů rychlé, transparentní, digitální a občanovi blízké stavební řízení, předvídatelné stavební řízení přizpůsobené různým typům staveb a vyvažující veřejné a soukromé zájmy, zapojení veřejnosti a její seznámení s investorskými záměry, aniž by to řízení zdržovalo. Nic z toho, co jsem teď řekla, ale pokud se schválí podoba, současná podoba, tak jak to máte dnes na stole, se nestane, právě naopak. A to není politická, ale ryze věcná poznámka, to jsou bohužel fakta.

Jak často zaznívá z odborných kruhů, bylo by lepší nechat současný nevyhovující stav než přijmout navrhovanou změnu. Musím říci, že tato věta mě v médiích úplně zarazila, protože jestli skutečně srovnáváme tuto novelu s tím, co dneska nevyhovuje, tak je to velmi žalostný obraz.

Ale jak už jsem říkala na začátku, tady nejde o obstrukci, nejde o žádnou dlouhou konfrontaci bývalých vystoupení, protože věřte, že když jsem se podívala do stenozáznamů z minulého volebního období na projevy, ať už pana ministra Kupky, nebo pana ministra Bartoše, tak byste se až pobavili, kdybych to tady přečetla, tak si budete muset myslet, že to říkám já k současnému stavu, ale ona se nám ta historie trošičku opakuje. Ale toho jsem daleka, nic takového se dít nebude. My jsme připraveni podpořit takové změny a také se na nich aktivně podílet, které zajistí skutečnou integraci v jediné řízení a změny v oblasti územního plánování, které odstraní zbytečnou byrokratickou zátěž obcí a posílí jejich pravomoci při současném posílení závaznosti vymezení záměrů strategického významu ze strany státu. Dosáhneme skutečné procesní integrace všech aktů nezbytných pro povolení stavby do jednoho společného řízení zahrnujícího i environmentální posouzení záměru tak, aby došlo ke snížení byrokracie a naplnění teze "jedno řízení, jedno razítko, jeden přezkum". Zachovejme původní rozsah úpravy městských územních a navazujících stavebních předpisů a možnosti stanovení specifických požadavků na výstavbu v územněplánovací dokumentaci, odchylně od celostátní vyhlášky. Toto se týká zejména velkých měst v České republice, protože ne každý stavební prostor v České republice je jako přes kopírák. Musíme umožnit velkým městům reagovat zejména v oblasti bytové výstavby na ta specifika, a proto je velmi důležité, aby jim bylo umožněno se odchýlit od celostátních předpisů, ať už formou vlastních stavebních předpisů, jako to má Praha, a umožnit to naopak i dalším městům.

Dále je potřeba zachránit možnost pořizování změn územních plánů zkráceným postupem. Změňme úpravu jednotného standardu územněplánovací dokumentace tak, aby pro obce nezaznamenal neúnosnou byrokratickou zátěž, spočívající v nutnosti pořizování změn všech stávajících územních plánů. Tady bych se opět krátce zastavila u toho: je potřeba si uvědomit, že schvalování územního plánu není otázka měsíců, ale je to otázka let. Pokud je novelou hodíme přes palubu, všechna ta města, a ona budou muset začít znovu, tak se opravdu nových územních plánů dočkáme v horizontu tří až pěti let. A to si myslím, že je cesta špatným směrem, protože všechny samosprávy na tom odvedly obrovský kus práce, a je potřeba umět překlenout tuto dobu, kdy se implementuje nový stavební zákon, aby se jich to nedotklo.

Já jsem v podstatě teď vyjmenovala základní přehled změn nutných a nezbytných. Pokud v nich dosáhneme pokroku, můžeme věřit v návrh konsenzuální, podpořený skutečnou většinou v Poslanecké sněmovně a kvitovanou odbornou veřejností.

Tady bych opět trochu zabrousila do historie, protože si vzpomeňte, že nový stavební zákon schválila většina 106 poslanci. A věřte mi, že pokud se nenajde shoda tady s opozicí - ale já věřím, že najde - tak si myslím, že možná nedosáhnete ani tohoto čísla. Takže znova apeluji na to, abychom skutečně spolupracovali jako koalice a opozice na stavebním zákoně jako takovém, který by měl být velmi apolitický.

Vzhledem k tomu, co jsem uvedla v oblasti jak obsahové kritiky, tak procesní, budu navrhovat vrácení - a možná to zazní i od jiných, jestli se k tomu připojí - vrácení návrhu vládě zpět k dopracování. Vědoma si voleb a volebního výsledku vím, že samozřejmě toto neprojde, ale je to škoda, protože by stálo za to, to skutečně dopracovat k obrazu tak, abychom tady mohli velmi rychle projít schvalováním této novely. Ale jsem si vědoma toho, že to asi neprojde.

Tak bych ráda požádala o to, co my sami jsme vyhověli opozici tehdy, to znamená, aby se prodloužila doba na projednávání ve výboru na 100 dnů. Věřím tomu, že když tuto lhůtu prodloužíme mezi prvním a druhým čtením, tak právě další čtení už půjdou jak po másle, protože když se dohodneme na komplexním pozměňovacím návrhu, samozřejmě není žádný důvod tady jakýmkoliv způsobem - teď nechci říct obstruovat, ale prostě znova a znova připomínat výhody nového stavebního zákona. Takže, pane místopředsedo, navrhuji tedy buď vrácení k přepracování vládě, pokud to neprojde, tak prodloužit lhůtu mezi prvním a druhým čtením na 100 dnů. Samozřejmě velmi často si tím, jak jsem přiznala, že jsem si četla i ty stenozáznamy, tak bych si některá slova ráda vypůjčila. A teď tedy koukám na pana ministra, ale ona jsou to hezká slova, pane ministře, nebojte se. Takže pan ministr vlastně tady... ráda bych připomněla, ačkoliv jsme před více než rokem mohli návrh tlačit a termíny neprodlužovat, byli jsme otevřeni lhůty projednávat (prodloužit?) na 100 dnů. S ohledem na to, že současný návrh si zaslouží výrazné dopracování a přepracování, věřím, že i pan ministr návrh na prodloužení projednávání podpoří.

Tady jenom upozorňuji, že v prvním čtení jsem měla covid, takže mě zastupoval - proto ten mužský rod, jenom abyste se nedivili - tak mě zastupoval pan ministr Havlíček tehdy. Takže stejně si půjčím, abych v tom nenechala jenom pana ministra Bartoše, tak si půjčím i krásná slova od pana ministra Kupky, který říká, není tomu tak dávno, na tomto místě říkal, že lhůta má být dostatečná, protože se jedná o opravdu komplikovaný materiál, komplikovaný zákon. Bylo by to korektní a umožňovalo by to opravdu, aby nedocházelo ke zbytečným přehmatům třeba v podobě legislativních chyb. Takže dejme si nyní čas na dopracování a přepracování. Vezměme na sebe závazek sednout k jednomu stolu a ideálně do 99 a 1 dne přijít s návrhem, pod který se podepíšeme všichni včetně odborných skupin a který přinese dobrý konsenzuální návrh.

Co tedy považuji za zásadní, a je potřeba si na rovinu říci, co bylo obsahem celé rekodifikace stavebního práva. Byly to čtyři roviny, čtyři roviny kompletní rekodifikace stavebního práva.

První byla institucionální rovina. Vím, že dneska není šance s touto částí rekodifikace prorazit. Na druhou stranu znova musím připomenout, že tak, jak je to navrženo - byť musím tady pochválit, že vláda na poslední chvíli udělala tu změnu a že alespoň ty stavební úřady pojedou financování - protože znova připomínám, stavební řízení je výkon státní správy v přenesené působnosti. Je to prostě kompetence státu, kterou dala do přenesené působnosti. A za tu přenesenou působnost stát platí nemalé prostředky, zhruba to jsou 4 miliardy ročně. A já jsem ráda, že alespoň to vláda udělala, že tam dala takový ten výkonnostní model à la matriky, protože to považuji za velmi důležité, aby skutečně na stavebních úřadech, pokud je budeme mít takto roztříštěny po celé republice, byli opravdu vysoce kompetentní lidé, kteří budou umět těm svým stavařům a stavebníkům poradit.

Druhá rovina rekodifikace byla procesní rovina. Tady musím zcela na rovinu říci, že je víceméně zachována až na pár výjimek, ale i tato novela zrušuje všech stávajících deset typů povolovacích procesů včetně dvoufázovosti územního a stavebního řízení a jejich nahrazení jediným řízením o povolení v záměru. Má to jenom malé ale. Ta novela přichází se třemi druhy staveb. Když jsme měli ty stavby dva druhy, měli jsme takzvané civilní běžné stavby a pak vyhrazené stavby, které v novém stavebním zákoně povoloval Specializovaný a odvolací stavební úřad. Byly to opravdu ty nejvýznamnější stavby státu. Novela, tato novela, kterou máte, dává další řadu projektových záměrů pod označením významné stavby. Jsou to stavby, které by v první instanci měl povolovat krajský úřad, takže budeme mít tři první stupně v řízení - jeden tedy bude na obcích, druhý bude na kraji a třetí bude na Specializovaném a odvolacím stavebním úřadu na pozici státu.

Co se týká obsahového zjednodušení, tady také nedošlo k žádným velkým změnám. Nový stavební zákon se snažil zjednodušit projektové dokumentace, aby skutečně k fázím řízení byly potřeba jenom údaje, které jsou nezbytné pro povolení. A jak už jsem říkala v minulém volebním období, není možné se dále držet toho, že na stavbu rodinného domku potřebujete dokumentaci jako ke stavbě jaderné elektrárny. Musí to mít nějakou hierarchii a samozřejmě ty stavby mají určitou rozdílnou náročnost.

Co se týká sjednocení a modernizace požadavků na výstavbu, tady tedy pro mě absolutně nepochopitelně z toho právě vypadly městské stavební předpisy, na což reagovala velmi ostře velká města, která vydala takzvaný City Deal, protože s tím významně nesouhlasí, ale tak, jak jsme si povídali s pány ministry, věřím, že toto bude napraveno a že se stavební předpisy do hry vrátí minimálně v podobě komplexních pozměňovacích návrhů.

Co se týká využívání plánovacích smluv investorů v území pro legální prosazování zájmů samospráv vůči stavebníkům a investorům v území a s tím související zvýšení právní jistoty investorů v území a zajištění souhlasu samospráv, to se nezměnilo. Po tom opravdu velmi volali starostové obcí, že potřebují dohody s investory v území, a pokud to nebude ošetřeno legislativou, že skutečně se pohybovali na hraně zákonnosti. Tady jsme se snažili maximálně pomoci právě starostům v tom, aby měli pevnou půdu pod nohama, aby se nedostávali do nějakých nepříjemností.

Otázkou je, a vzhledem k tomu, že jsme tady rozbořili institucionální model, jsme v podstatě rozbořili jedinou možnou obranu proti takzvané systémové podjatosti. Já vím, že mi řeknete, že to je strašně malé procento v těch případech, ale to malé procento všechno dělají velká města, protože tam samozřejmě jsou ty zájmy největší, a právě plánovací smlouvy se obávám, že tak, jak to je, a tím, že vlastně to města budou povolovat sama sobě i nadále a zároveň si schvalovat plánovací smlouvy, že to prostě jsou náboje pro určité právní agentury k tomu, aby samozřejmě boj s tím projektem zahájily právě v podobě systémové podjatosti. Pan ministr sám moc dobře ví, jak se rozhoduje o systémové podjatosti - musí o tom rozhodnout Ministerstvo pro místní rozvoj, ten pověří jiný úřad a takto si zbytečně prodlužujeme dobu schvalování. Ale já už tady přestanu hořekovat, protože jsem si vědoma toho, že institucionální podoba, aby to byla čistá státní stavební správa, neprojde, takže budeme holt muset čelit těmto věcem.

Je tady zajímavé, že u nás se to nechce nijak řešit, spíše se snažíme říkat, že to přece není možné, když máme přenesenou působnost, tak nemůžou soudy takto judikovat, ale soudy takto judikují, a je zajímavé, že na Slovensku například ve stejném modelu, jako má Česká republika, obce samy sobě nemohou povolovat projekty právě z těchto důvodů, aby bylo zabráněno systémové podjatosti, protože jak soudci, když jsme to řešili - my jsme to řešili velmi intenzivně - oni říkají, že se udělala chyba v roce 2000, že se nikdy stavební povolení, stavební řízení, nemělo dostat do přenesené působnosti, protože to je z logiky věci střet dvou vesmírů, kdy obec sama sobě se snaží udělat to nejlepší, a samozřejmě může upřednostňovat své zájmy na úkor jiných stavebníků.

Dalším bodem, který vlastně byl v rámci rekodifikace, je účastenství a koncentrace řízení, to znamená jediného povolovacího řízení se mohou účastnit všichni, kterých se to týká, včetně ekologických spolků, ale námitky, a to je velmi důležité, mohou uplatňovat pouze jednou a v době, kdy je to poprvé možné. Tady skutečně musím a budu se vždycky zastávat každého, kdo bude pokračovat v této linii - prostě není možné, aby v jakékoliv fázi řízení do toho mohl kdokoliv vstupovat. A teď se omlouvám za tu familiárnost, nebo jak to mám říct, za tu lidovost. Když tam ten křeček není na začátku, jak je možné, že tam je v polovině procesu povolování stavby? To prostě není možné. Nebo nějaká vzácná rostlina, ať si tedy neberu do úst nějaké zvíře. To není možné a podle mě se k tomu mají vyjádřit všichni na začátku. A pokud tam je, tak se s tím musí něco udělat, protože ochrana přírody samozřejmě je velký veřejný zájem a měli bychom ho chránit všichni, ale není možné následovat možné obstrukce těch věcí, protože pan ministr dopravy určitě ví, jak je to velmi těžké, že za minutu dvanáct se podá nějaký návrh bez jakéhokoliv obsahu a pak se to dořešuje. Prostě to jsou opravdu věci, které velmi zdržují ty strategické stavby a stojí to strašných peněz, když se to musí neustále oddalovat.

Reforma opravných prostředků - bohužel, tím, že se v novele, kterou máme, ruší integrace dotčených orgánů a všichni jsou zpátky hozeni do závazných stanovisek či vyjádření, tak právě to, že jsme se snažili v rekodifikaci rušit samostatné přezkumy závazných stanovisek tak, aby skutečně bylo jedno koordinované integrované stanovisko stavebního úřadu, tak to tam zatím není, ale věřím tomu, že se nám to podaří vyřešit právě do komplexního pozměňovacího návrhu.

Co se nezměnilo a co zůstává v té novele, je, že se ruší ping-pong mezi stupni. To je opravdu také velmi významné zrychlení a věřím, že to pocítí všichni stavebníci, protože už se nemůže stát, že když dojde k odvolání proti rozhodnutí na konkrétní projekt či stavbu, tak odvolací úřad už to nevrací první instanci, ale musí to takzvaně dopovolit. To znamená, že skutečně ping-pong mezi úřady, kdy si to vracely za formální chyby kvůli jenom třeba personální nedostatečnosti, se odbourá.

Dalším velmi významným prvkem, a tady je potřeba poděkovat, je digitalizace. Pan ministr pro místní rozvoj samozřejmě digitalizaci velmi tvrdě tlačí před sebou - já mu budu držet všechny palce, co mám, jak na rukou, tak na nohou, aby se to podařilo spustit v avizované termíny. Ono to není nic jednoduchého. Samozřejmě, máme tady Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, máme tady spoustu účastníků, veřejné zakázky, které mohou samozřejmě podat námitky proti výběrovým řízením a tak dále.

Co považuji za velmi důležité, abychom se pobavili o tom, že v rámci toho nastavení, jak to máte dnes na stole, tím, že to zůstává všechno na samostatných obcích, tak jak bude zajištěno to, že skutečně tam bude vysokorychlostní internet, aby mohla data skutečně proudit i přes malé obce, aby tam bylo prostě pokrytí internetem, aby opravdu obce měly vybavení ve stejný moment a ve stejný čas, jestli to bude soutěžit MMR a pak to dá výpůjčkou na jednotlivé obce, nebo jak toto bude tedy ve finále uděláno? Protože mít představu o tom, že tady bude zachováno 690 stavebních úřadů a vy dokážete zkoordinovat 690 výběrových řízení, tak to nedokáže nikdo, to prostě nejde, takže je potřeba najít nějaký mechanismus, aby skutečně obce byly vybaveny a aby digitalizace jako taková vůbec ve finále fungovala.

Dalším významným momentem i v rámci rekodifikace, ale i v současné novele je soudní přezkum. Dochází ke zrychlení a odformalizování soudního přezkumu, zrovnoprávnění postavení stavebníka se žalobcem, koncentrace žalobních námitek, postihu za podávání šikanózních žalob a přednostnímu projednávání žalob s přiznaným odkladným účinkem.

Třetí rovina rekodifikace byla už ta zmíněná integrace dotčených orgánů neboli orgánů, které chrání veřejné zájmy. Integrace dotčených orgánů v pojetí plné rekodifikace znamenalo zrušení téměř všech závazných stanovisek, to znamená samostatných kulatých razítek, proti kterému lze se samostatně přezkoumávat. To samozřejmě jsou procesy, protože si představte, že v dnešní době máte třeba 46 takovýchto kulatých razítek, než dostanete stavební povolení, a každé razítko je samostatně přezkoumatelné, takže vy už když dosáhnete toho čtyřicátého šestého, tak vám někdo podá přezkum na to třetí, a takhle se vlastně neustále točíme v kruhu. Proto je velmi důležité, aby se integrovala razítka těch dotčených orgánů povolujících nebo chránících veřejné zájmy do jednoho razítka, které by mohlo integrovat obec s rozšířenou působností, kraj a samozřejmě Speciální a odvolací stavební úřad. Ono by to mělo i docela zajímavou návaznost, protože pokud by integrace byla na obcích s rozšířenou působností, a teď mluvím pouze o dotčených orgánech, o ničem jiném, pouze o orgánech chránících veřejné zájmy, kde už dneska jsou, to znamená, už jsou na obcích s rozšířenou působností, tak přirozeně odvolací proti nim by byl kraj. Kraj bude mít samozřejmě integrované dotčené orgány a proti nim přirozeně odvolacím by byl Speciální a stavební odvolací úřad. Proti němu pak bude jeden z rezortů, ale to už je na politickém rozhodnutí, který to bude. Takže si myslím, že by to vytvořilo takovou zajímavou linii toho, že by se to ve finále takto uchopit dalo, a určitě by to všem významně pomohlo.

A čtvrtý pilíř celkové rekodifikace je územní plánování. Zatím tedy máme v novele - ale tady musím na rovinu přiznat, že i v celkové rekodifikaci to byly jenom střípky zlepšení a že nás skutečně čeká velká debata o územním plánování jako takovém, protože obce velmi touží, zejména ty velké obce touží po samostatné působnosti v oblasti územního plánování. Ale ono je samozřejmě velmi těžké a je potřeba na to určitý čas a prostor a diskuse na to, abychom ve finále tam skutečně byli schopni říci, jak bude nadřazenost, podřazenost, obec, kraj, dvě obce vedle sebe, dva kraje vedle sebe a tak dále, takže těch momentů tam je celá řada.

Také je potřeba si říci, že to, co je v samostatné působnosti, si také plně platí konkrétní obec či město. Proto když jsme uvažovali už v rekodifikaci o samostatné působnosti v oblasti územního plánování, tak jsme se logicky dostali do toho, že velká města řekla: Jo, my to chceme hned teď, zaplatíme si to všechno. Ale malé obce řekly: No, pro nás to vůbec nepřipadá v úvahu, nejsme na to připraveni, nemáme na to úředníky. To znamená, my potřebujeme i peníze na to, abychom územní plánování vůbec podpořili, protože vlastní územní plán schvaluje obec, ale samozřejmě ty výkony pak jsou v přenesené působnosti a pomáhá tomu stát. My jsme se nechtěli dostat do toho, že když to není domyšlené, tak aby se nedejbože nestalo to, že malé obce přestanou dělat územní plánování, protože to by bylo k neprospěchu celé architektury v rámci České republiky a vůbec krajinotvorby jako takové. Samozřejmě, cílem územního plánování by mělo být ještě více zjednodušit a modernizovat požadavky na výstavbu, inspirovat se právě třeba i pražskými stavebními předpisy, protože si myslím, že kolegové z Prahy už to dělají opravdu dlouhou dobu a vědí, jak na to, a naopak se od nich mohou inspirovat i další velká města, jako je Ostrava či Brno.

Co se týká novely jako takové, ta územní plánování upravila tak, že jsou s ním města v zásadním rozporu a - už jsem tady o tom hovořila - vydala takzvaný City Deal, to znamená, žádají vládu, aby skutečně územní plánování znovu přehodnotila a podívala se na věci, se kterými města nesouhlasí, dala jasně stanovené body, o kterých jim jde. Tady pan ministr na začátku v úvodním slově říkal, že se vrací do novely politika územního rozvoje jakožto strategického nástroje územního plánování na úrovni státu. Nic proti tomu, politika územního rozvoje fungovala i za naší vlády. Ale co je pro mě zarážející, a čemu tedy opravdu moc nerozumím, že vlastně novým stavebním zákonem, co přebírá i ta novela, je takzvaný Národní územní plán. Protože skutečně jde o to, aby i stát si uměl prostě odpovědět, jak zasadit do území velké strategické dopravní stavby, jádro, energetiku a tak dále. Teď si představte, že v návrhu zákona je, že sice politiku územního rozvoje - to je takové popisné cvičení, to byste museli vidět, o co jde - schvaluje vláda, ale Národní územní rozvojový plán neschvaluje vláda - to mě tedy zaráží - to schvaluje pouze Ministerstvo pro místní rozvoj. Samozřejmě bude probíhat asi mezirezortní připomínkové řízení a tak dále, ale prostě schvalovací moment vlády u tak stěžejního... Je to, jako kdyby obce si nechaly vzít pravomoc zastupitelů schvalovat územní plán. Já si prostě nedovedu představit, že vláda k tomuto nedá stanovisko.

Co mě ještě zaujalo, je, že dokonce stavební uzávěry vydává samo Ministerstvo pro místní rozvoj. Samozřejmě asi osoba pana ministra je natolik silná a důvěryhodná, ale já být kolegy z dopravy nebo z průmyslu, tak bych tady byla velmi obezřetná. Nic proti panu ministrovi, ale přece jenom bližší košile než kabát, jak se říká. Takže tam je určitě asi potřeba se na toto podívat, protože si myslím, že Národní územní plán by měla skutečně schvalovat vláda jako nejvyšší exekutivní role v České republice.

Co se týká námi připraveného stavebního zákona, už jsem tady o tom hovořila, že vlastně byl souladu jak s odbornými skupinami, spousta občanů to kvitovala, ale nebyl v souladu se starosty jako takovými, byť musím říci, že Svaz měst a obcí dal stanovisko k tomu, že jejich základní požadavek je právě integrace dotčených orgánů. Mrzí mě, že toto nemůže říct novela stavebního zákona, protože proti tomu tedy opravdu protestují všichni, i města, to znamená i vlastně zástupci samospráv. Možná bych asi vás měla seznámit i s dopisem, který všichni nespokojení odeslali panu premiérovi. Ten dopis odešel 6. 10. a jen pro dokreslení, vláda začala schvalovat nový stavební zákon nebo novelu nového stavebního zákona 12. 10. To znamená, tady je vidět, že prostor pro jednání skoro žádná nebyl. Ale jak už jsem řekla, to svým způsobem už je minulost, protože jednání skutečně začala probíhat na Ministerstvu pro místní rozvoj. Zasedá Platforma pro zdravý stavební zákon, jestli říkám dobře název té platformy. Ale možná pro připomenutí. Je škoda, že toto nešlo dříve, že jsme si mohli ušetřit spoustu času a problémů. Tak jenom citace: "Vážený pane premiére, obracíme se na vás jako zástupci široké platformy odborných komor, sdružení svazů a velkých měst, zastupujících desetitisíce odborníků a podniků působících aktivně v plánování, povolování a realizaci staveb ve všech sektorech. Apelujeme na vás, abyste předešel hluboké krizi v oblasti výstavby, kterou může způsobit současná podoba novely stavebního zákona, a zasadil se o její změny. Jsme připraveni seznámit vás s návrhy, na nichž jsme našli širokou věcnou a odbornou shodu. Již téměř rok se snažíme najít cestu ke spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj, respektive s ministrem pro místní rozvoj, panem Ivanem Bartošem, ve věci přípravy nové podoby stavebního zákona, tedy z hlediska budoucího rozvoje České republiky naprosto zásadní legislativy. Těch několik málo setkání, ke kterým došlo, bylo čistě formalistických, bez možnosti skutečné diskuse a zájmu o hledání řešení. Adekvátně neproběhlo ani vypořádání připomínek v rámci legislativního procesu, který nelze označit jinak než za promarněnou příležitost. Bohužel musíme konstatovat, že většina odborné veřejnosti byla po celou tuto dobu z procesu přípravy vyřazena.

Návrh novely, který byl zaslán Legislativní radě vlády, naše obavy potvrdil. I samotná Legislativní rada vlády během projednávání novely vyjadřovala zásadní výhrady. Je také zcela zřejmé, že předkládaný návrh je v příkrém rozporu s programovým prohlášením samotné vlády a že nepovede k naplnění zamýšleného a proklamovaného cíle zjednodušení a zrychlení povolování staveb. Za zmínku stojí vyhodnocení dopadů regulace novely, takzvané RIA, zpracované samotným Ministerstvem pro místní rozvoj." To už jsme si tady řekli, takže já tady nebudu znovu citovat. "Toto hodnocení svědčí o zásadním rozporu novely s programovým prohlášením vlády, v němž se uvádí za cíl zásadní zrychlení stavebního řízení. Tento cíl současný návrh naplňuje zásadně hůře než platná legislativa schválená v minulém roce. Dokonce znamená zhoršení i vůči stávajícímu stavu a původní podobě stavebního práva před rekodifikací. Naším dlouhodobým cílem je dosáhnout konsenzuálního návrhu. Bohužel jsme v této naší snaze dosud nenašli partnera. Považujeme proto za nutné vás osobně upozornit na zásadní nedostatky současné verze novely ještě předtím, než bude návrh zařazen na program jednání vlády. Jsme si vědomi, že novelizace nového stavebního zákona je urgentní, a jsme proto připraveni předložit konstruktivní návrhy úprav novely, které by odstranily nejzásadnější nedostatky. Obecně jde o změny v úpravě o povolení staveb, které zajistí skutečnou integraci v jediném řízení, změny v oblasti územního plánování, které odstraní zbytečnou byrokratickou zátěž obcí a posílení jejich pravomocí při současném posílení závaznosti vymezení záměru strategického významu ze strany státu." Konkrétně jsou tyto návrhy popsány v příloze tohoto dopisu. "Níže podepsaní vás touto cestou prosíme o co nejdřívější setkání, abychom měli příležitost vám naše obavy a návrhy vysvětlit." Podepsaný prezident Hospodářské komory, prezident Svazu průmyslu a dopravy, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví, předseda České komory architektů, ředitel Asociace developerů České republiky, zástupce City Dealu pan Boháč, koncepční a plánovací instituce Prahy, Brna, Ostravy, Plzně, Liberce, Zlína a Karlových Varů, dále prezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů.

Těch bodů je celkem sedm, které předložili tito zástupci panu premiérovi. Prvním bodem je zakotvit pro smíšený model stavebních úřadů na obcích a krajích skutečnou procesní integraci všech aktů nezbytných pro povolení stavby do jednoho společného řízení zahrnujícího i environmentální posouzení záměru tak, aby došlo ke snížení byrokracie a naplnění teze jedno řízení, jedno razítko, jeden přezkum. Tomuto řešení musí být přizpůsobena výsledná struktura stavebních úřadů a úprava kompetencí orgánů vydávajících podkladová stanoviska. Za druhé zachovat původní rozsah úpravy městských územních a navazujících stavebních předpisů a možnosti stanovení specifických požadavků na výstavbu v územně plánovací dokumentaci, odchylně od celostátní vyhlášky. Zachovat pražské stavební předpisy. Zachovat možnost pořizování změn územních plánů zkráceným postupem. Změnit úpravu jednotného standardu plánovací dokumentace. Zachovat postavení stavebníka jako účastníka soudního řízení. Posílit strategický rozměr územně plánovacích dokumentací.

To jsou body, ke kterým v podstatě jsem se částečně vyjadřovala i já. Jak toho dosáhnout? Lze toho dosáhnout integrací na úrovni obce s rozšířenou působností, a to všech veřejných zájmů, které na ORP již dnes jsou.

A teď na závěr bych velmi ráda i pozitivní informaci, protože si nemyslím, že je důležité pořád jenom kritizovat. Ale právě jednání, které se uskutečnilo 9. 12. na půdě Ministerstva pro místní rozvoj za účasti jak pana ministra Kupky, tak pana ministra Bartoše, to hodnotí zúčastnění aktéři, bohužel tedy nebyla přizvána opozice. Ale samozřejmě teď už čerpám z toho, jak to hodnotí ti odborní aktéři. Jde o významný posun v diskusi o budoucnosti stavebního práva v České republice. Takto to vidíme jako výstup z pátečního jednání 9. 12. Platformy pro zdravý stavební zákon na Ministerstvu pro místní rozvoj. Přítomní ministři pan Bartoš a pan Kupka potvrdili snahu přijmout řešení, která umožní integraci dotčených orgánů státní správy, a to při zachování sítě stavebních úřadů dle požadavků Sdružení měst a obcí České republiky a sdružení místních samospráv.

Já bych chtěla jenom na závěr říci, že ještě vám tedy dám jedno, a už opravdu skončím. Ale považuju za nutné, aby tady zazněl i názor občana, abyste si udělali ucelený obrázek. Středa 14. 12. v 11.48 hodin, takže jenom abychom věděli, že skutečně jde o aktuální informaci: "Vážená paní Dostálová, pro vaši informaci a další práci si dovoluji aktuálně doplnit níže uvedenou informaci. Začala již druhá zima čekání na vyjádření stavebního úřadu. Úřad si dvakrát vyžádal doplnění, což nám zabralo cca dva měsíce, ale zbývající čas od 9. srpna 2021 trávíme čekáním na odpověď úřadu. Ten se nás nyní po stížnosti na nečinnost rozhodl šikanovat nesmyslným vyžadováním geologického a hydrogeologického průzkumu u sto let starého domu. Informoval jsem již různé instituce a úřady včetně MMR, které má stavební úřady v gesci, bez výsledku. V souvislosti s tím, že vláda neustále opakuje, jak dělá vše pro maximální úspory energií a ochranu občanů před dramatickým růstem cen, žádal jsem systémové opatření, které by aktivovalo stavební úřady, aby pracovaly alespoň v rámci stanovených lhůt. S ohledem na kritickou situaci stavebníci očekávají, že by úřady měly fungovat rychleji, než stanovují lhůty. Při návštěvách úřadu mi vždy ukazují stohy nevyřízených žádostí s tím, že jsem v pořadí. Je tedy zřejmé, že jeden úřad takto blokuje desítky, možná stovky stavebníků. Kladu si otázku, kolik je v ČR takových úřadů, kolik domů mohlo rekonstrukci či stavbu se zateplením dokončit, kolik jsme již mohli ušetřit energií a také financí, kterými vláda podporuje občany, pro které jsou energie neúnosně drahé." Tolik z citace konkrétního občana stavebníka.

A já si dovolím na závěr skutečně moc požádat o to, abychom k tomu jednomu stolu, pomyslnému jednomu stolu zasedli, připravili ve spolupráci komplexní pozměňovací návrh a skutečně pomohli všem našim stavebníkům, ať už malým, nebo velkým. A určitě ta cesta pomoci není o tom, že budeme vyrábět superrazítka, ale naopak budeme ta razítka integrovat tam, kde to integrovat lze. Děkuju.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Nyní v rozpravě je přihlášen pan zpravodaj Králíček, ale jenom upozorňuji, že v 13.45 máme pevně zařazený volební bod. Pokud tedy nebude to vystoupení - asi nebude - stačit, ale já načtu omluvy a pan Králíček si může rozmyslet, jestli začne, nebo mám vyhlásit dvě minuty přestávku. Máme tam pak další přihlášené, pan ministr Kupka, pan ministr Bartoš.

Takže načtu omluvy: pan poslanec Ondřej Benešík se omlouvá od 12.53 ze zdravotních důvodů, pan poslanec Jiří Hájek od 16 do 17.15 ze zdravotních důvodů, Tomio Okamura od 12 do 13 hodin z pracovních důvodů, Sadovský Petr od 13.45 z pracovních důvodů.

A protože opravdu zbývají dvě minuty a pan zpravodaj ví, že by se do nich nevešel se svým vystoupením, vyhlašuji dvě minuty přestávku, ale sejdeme se zde v 13.45, tedy velice záhy k projednání volebního bodu. Jenom pro upozornění, poté by měla být podle dohody z grémia vyhlášena pauza do 15 hodin.

(Jednání přerušeno od 13.44 hodin do 13.45 hodin.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Máme 13.45 hodin. Já tedy ještě formálně přerušuji sloučenou rozpravu k bodům 19, 20 a 21.

Zahajuji projednávání bodu, kterým je volební bod, tedy

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 6. 11. 2023 v 15:57.