Středa 2. března 2022, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Karel Havlíček)

48.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích,
o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu,
ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 37/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Upozorňuji, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení.

Stanovisko vlády bylo doporučeno jako sněmovní tisk 37/1 a já prosím, aby předložený návrh z pověření Senátu uvedl senátor Lumír Kantor, kterého zde vítám a prosím, aby se ujal slova. Pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Lumír Kantor: Milé dámy a vážení pánové, dovolte, abych předložil k vašemu prvnímu čtení, nebo respektive ke čtení, náš současný návrh zákona o Dnu odchodu okupačních vojsk a potom ještě tam je přidaný jeden.

Navrhuje se jako další významný den stanovit 25. červen, to je den odchodu okupačních vojsk. Současný zákon o státních svátcích stanoví patnáct významných dnů z hlediska české státnosti českých dějin a národního sebeurčení. Název významného dne byl zvolen úmyslně v takové obecné rovině jako Den odchodu okupačních vojsk. Namátkou připomínám mimo rok 1968 také okupaci za druhé světové války, dokonce i švédskou invazi během třicetileté války, která byla velmi devastující. Je pravidlem, že jakoukoliv okupaci doprovází především utrpení většiny obyvatelstva, doprovází ji ale i statečné činy, ale bohužel i zrada. Proto chceme dedikovat tento významný den všem nadějím českého lidu na nový život po období nesvobody.

Československo bylo po roce 1945 jedinou zemí východního bloku, která neměla rozmístěna sovětská vojska. To se změnilo 21. srpna 1968 okupací země. Vojska zůstala téměř 23 let. Československá armáda byla nucena na přelomu září a října 1968 vyklidit 33 posádek, 20 armádních skladů, čtyři letiště, tři nemocnice. Ke společnému užívání bylo určeno pět výcvikových vojenských prostorů. Sovětská armáda měla k dispozici také tři sklady jaderné munice a disponovala i chemickými zbraněmi. Například v Olomouci, v civilním prostoru v Olomouci na Doloplazech, byla nalezena po odchodu chemická, ostrá chemická munice. Střední skupina sovětských vojsk potom začala intenzivně obhospodařovat, vznikly asi 3 000 černých, ilegálních staveb. V roce 1989 to čítalo přibližně 80 000 vojáků a civilních zaměstnanců a ty doprovázelo v Československu 40 000 rodinných příslušníků. K využívání měli téměř 20 000 bytů. K odchodu došlo 27. června 1991.

My navrhujeme 25. červen, kdy byl podepsán protokol zmocněnců vlády Československé federativní republiky a vlády Sovětského svazu, a potom ještě 26. června 1991 byl datován rozkaz prezidenta ČSFR Václava Havla.

K dalším tragickým věcem bych řekl, že během té doby je zdokumentováno, že zahynulo 345, těžce... 425 lidí, osob zahynulo v souvislosti s vojenskou intervencí a za uplynulé roky té okupace bylo asi 2 000 těžce zraněných. Škody, které byly napáchány, a to mluvíme o fyzických škodách a škodách na zdraví - škody, střízlivý odhad všech vyčíslitelných škod bylo za celé to období minimálně 25 miliard tehdejších korun československých. Ty nebyly nikdy nahrazeny. V roce 1992 se oba státy veškerých vzájemných nároků zřekly.

Zákon podpořilo a podepsalo 46 senátorek a senátorů. V druhém čtení se objevil pozměňovací návrh, který byl schválen naprostou většinou, a to byl 26. květen, který by měl být významným Dnem českého vzdoru, věnovaným hrdinům akce Anthropoid. Předložení tohoto zákona předcházel mezi prvním a druhým čtením velmi erudovaný a odborný seminář o následcích. Tam byly objasněny některé detaily ohledně historie.

Závěrem tedy podotýkám, žádám zdvořile o podporu pro tento zákon. Zvlášť v kontextu současné doby se domnívám, že je plně namístě si připomenout tyto věci. Přirozeně to vyvolalo diskusi v tom, že je mi občas vytýkáno oživování staré minulosti, ale například, že se ruská strana omluvila, to je určitě dobrá zpráva, která ovšem v kontextu současných okolností ztrácí své kouzlo.

A taky je důležité, že zapomínat se nesmí. Zapomnění je pak způsob, jak neomluvitelné, tragické historické chyby opakovat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pane senátore, děkuji, a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Matěj Ondřej Havel. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážné kolegyně, vážení kolegové, pan senátor návrh zevrubně zdůvodnil, tak se omezím jenom na několik stručných záležitostí. Je vám to tedy předkládáno jako sněmovní tisk číslo 37 a jedná se o senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, který byl naposledy novelizován 27. června 2017.

Návrh zákona byl Senátem schválen na 7. schůzi dne 26. října loňského roku, přičemž Senát zároveň navrhl Poslanecké sněmovně, aby zde byl zákon schválen podle § 90 odst. 2 zákona č. 90/1995, o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, čili již v prvním čtení. Obsahem návrh zákona je rozšíření významných dnů ČR o 27. květen jako Den národního vzdoru a 25. červen jako Den odchodu okupačních vojsk.

Myslím, že je namístě připomenout, že zařazení Dne odchodu sovětských vojsk z Československa bylo navrženo již v minulém volebním období jakožto sněmovní tisk 1249, a to skupinou poslanců Markéty Adamové, Olgy Sommerové, Radka Holomčíka, Mariana Jurečky, Zbyňka Stanjury a dalších. Tento návrh se však nestihl do skončení volebního období projednat.

Ještě mi dovolte krátce informovat o stanovisku vlády ČR k tomuto návrhu. Vláda senátní návrh přijala 19. listopadu loňského roku a 6. prosince k tomuto přijala stanovisko, které bylo negativní. Všem poslancům bylo toto stanovisko doručeno 8. prosince loňského roku jakožto sněmovní tisk 37/1. Považuji za důležité upozornit, že dané stanovisko vlády vypracovala vláda minulá. Současná vláda sice své stanovisko nevydala, nicméně navržením a zařazením tohoto sněmovního tisku lze předpokládat kladný postoj k tomuto návrhu. Proto doporučuji tento návrh schválit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji panu poslanci. Tímto otevírám obecnou rozpravu, do které je přihlášena paní Helena Válková, následně pan Radek Vondráček.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Ráda bych tady upřesnila a možná i vysvětlila některé věci, které souvisejí s návrhem, který právě projednáváme a který i ve světle posledních dramatických událostí rozhodně podporujeme. A možná že právě ten kontext projednávání zákona právě v této době vysvětlí, proč - ne že by došlo k nějaké velké změně stanoviska - ale proč si všichni velmi citlivě uvědomujeme, že památné dny, významné dny tvoří určitý i historický komplex, který, pokud je zde všeobecný konsenzus, můžeme rozšířit. Nicméně by bylo dobré i pro rekapitulaci významných dnů, které máme k dispozici v současné době, uvést, jaké jsou to významné dny, a současně znovu opakuji, teď, v této historické situaci, kdy jsme konfrontováni opravdu s bezprecedentními kroky Ruska ve vztahu... nebo proti suverenitě jedné ze zemí, která je naším víceméně sousedem a kulturně i historicky patří do velké rodiny slovanských národů, tak má trošku jiný význam než v době, kdy se o tomto návrhu jednalo poprvé.

Jak to v současné době vypadá v České republice? Události, které jsou spojené s dějinným obdobím, které označujeme jako doba nesvobody, si už nyní připomínáme mnohými památnými dny, já je pro úplnost zrekapituluji. A myslím si, že se bohužel stávají i velmi aktuálními nejenom pro výuku na školách, ale vlastně pro připomenutí nám všem, že to, co jsme si mysleli, že zůstane v učebnicích, se stává velmi smutnou až tragickou realitou.

První takový den, když začnu chronologicky, Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, je 27. leden. Po něm následuje Den památky obětí vyhlazení terezínského rodinného tábora v Osvětimi - Březince, 9. březen. Poté máme samozřejmě významný den, který všichni známe, Květnové povstání českého lidu, 5. květen. Po něm je opět den, který si všichni připomínáme, Den památky obětí vyhlazení obce Lidice, 10. červen. Poté máme Den hrdinů druhého odboje, 18. červen. A samozřejmě symbolický význam v tomto případě nejenom významného dne, ale i státního svátku, Den vítězství 8. května, nesmíme zapomenout. Poté následuje státní svátek také, Den boje za svobodu a demokracii, 17. listopad. Pochopitelně že ten významný den - 10. červen, Den památky obětí vyhlazení obce Lidice, si nemůžeme připomínat bez předchozích událostí, mezi které patří právě útok na Reinharda Heydricha. Totéž 18. červen, Den hrdinů druhého odboje, byl zvolen právě proto, aby se symbolicky připomínalo, že v uvedený den v roce 1942 se odehrál boj v kostele svatého Cyrila a Metoděje, který, jak víme, skončil tragicky smrtí našich parašutistů, kteří ten předmětný útok provedli.

V případě přijetí navržené úpravy máme tedy... budeme na tyto dny vzpomínat sice v určitém smyslu slova opakovaně, ale komplexně a samozřejmě se zdůrazněním jiných aspektů. Rozšíříme tedy, pokud dneska přijmeme, ty významné dny, které si již připomínáme, o 25. červen, Den odchodu okupačních vojsk, a tady, i když jsem si to připravila, nebudu říkat to, co říkal pan zpravodaj a pan předkladatel, ty důvody, které k tomu vedly, i ty časové okamžiky. A potom samozřejmě to navazuje na 21. srpen, kdy je také připomínána sovětská invaze, Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. A poté tedy odchod sovětských vojsk, který je spojen s pádem komunistického režimu a nástupem demokracie, 17. listopad.

Pokud jde tedy o tyto dva nové významné dny, které by ten komplex, ten výčet, který jsem zde přečetla, doplnily, tak by se jmenovaly v případě schválení 27. květen - Den národního vzdoru a 25. červen - Den odchodu okupačních vojsk, čili by navazovaly, završovaly by a v podstatě z historického hlediska by vytvářely určitý komplex nešťastných, tragických dnů, kterými prošla naše republika. Z tohoto hlediska nejenom i ve světle toho, co se děje, a že se bohužel historie opět aktivizuje ve svých nejhorších podobách a vzpomínkách i nás - já jsem to nezažila, nebo některé věci jsem nezažila, ale některé jsou samozřejmě předávány z generace na generaci, a pochopitelně odchod okupačních vojsk jsem zažila - takže si myslím, že je namístě právě ve světle toho, co se děje na Ukrajině, náš postoj vyhodnotit tak, že i tímto symbolickým aktem upozorníme, že Česká republika stojí na té správné straně, stojí jednoznačně i ve svých vzpomínkách na vlastní historii na straně Ukrajiny.

A samozřejmě hnutí ANO v tomto smyslu bude jednomyslně pro přijetí senátního návrhu, byť si dovolím osobní připomínku nebo vzpomínku: nemysleli jsme si, že jedním z těch důvodů budou právě tragické události, které teď probíhají, sice tisíce kilometrů, ale nám kulturně, historicky i politicky ve velmi blízké zemi. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji paní poslankyni Válkové. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan Radek Vondráček.

Mezitím jenom pouze oznámím, že pan poslanec Skopeček, pan místopředseda Skopeček hlasuje s náhradní kartou číslo 29.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Samozřejmě něco tu zaznělo od pana zpravodaje. Pokusím se být stručný. Jenom bych vám chtěl říct něco k historii toho návrhu.

27. květen jsme tady skutečně měli už v minulém volebním období a byla to iniciativa Zastupitelstva Prahy 8. Na mě se tenkrát jako na předsedu Sněmovny obrátil pan starosta Ondřej Gros. Ten mě oslovil 7. června 2021 a bylo to především v souvislosti s tím, že letos je to osmdesát let, co došlo k události atentátu na Heydricha. Jedním z hlavních záměrů bylo, abychom v kalendáři tohoto roku už měli tento významný den a mohli si patřičně uctít tento zlomový okamžik, který zatím nemá svůj významný den a který znamenal, že jsme se jasně připojili na stranu vítězů, na stranu spojenců protihitlerovské koalice, a bylo na nás (tak) dále nahlíženo. To znamená, byl to sice individuální čin, ale s obrovskými, dalekosáhlými důsledky. Útok na Reinharda Heydricha byl jeden z největších odbojových činů v okupované Evropě a provedli ho českoslovenští vojáci Jan Kubiš a Jozef Gabčík za pomoci dalších stovek statečných občanů, kteří zaplatili mnohdy cenu nejvyšší. Proto uctění této památky je namístě.

My jsme tenkrát obdrželi nesouhlasné stanovisko předcházející vlády, která sice souhlasila s tím, že útok na Reinharda Heydricha byl z hlediska české a celkově československé historie významnou událostí a jedním z největších odbojových činů, nicméně vláda upozorňovala na to, že události spojené s dobou nesvobody, to znamená od 30. září 1938 do 4. května 1945, jsou již připomínány pěti významnými dny a vláda byla toho názoru, že například významný den 10. červen, Den památky obětí vyhlazení obce Lidice, si nelze připomínat bez zmínění předchozích událostí, mezi které patří právě předmětný útok. Také vláda upozornila, že významný den 18. červen, Den hrdinů druhého odboje, byl zvolen mimo jiné též proto, aby se symbolicky připomínalo, že v uvedený den roku 1942 se odehrál boj v Kostele svatého Cyrila a Metoděje, jenž skončil smrtí parašutistů, kteří předmětný útok provedli. Ve vztahu k předloženému návrhu proto vláda konstatovala, že nelze souhlasit s tvrzením předkladatelů, že navrhovaná změna má velký symbolický význam pro posílení vlastenectví a historického uvědomění českého národa.

S tímto stanoviskem jsem jako předkladatel nesouhlasil. Jsem rád, že horní komora našeho Parlamentu stejně jako já přistoupila k projednání tohoto návrhu a vyslovila mu plnou podporu. Já se tedy k senátnímu návrhu naprosto hlásím, ztotožňuji, a mám tedy jenom jednu připomínku. V návrhu zákona je napsaná účinnost od 1. července 2022, ale osmdesát let to bude 27. května. Čekám na esemesku od legislativy, zda ano, či ne, ale já myslím, že jestliže je tady shoda, projde to v devadesátce a zvládneme to, tak bychom mohli i v rámci projednání v § 90 změnit účinnost třeba od 1. dne nadcházejícího měsíce a už bychom si letos těch osmdesát let mohli důstojně připomenout v rámci významného dne. Já bych vás o to chtěl poprosit, případně já nebo někdo bychom to načetli v podrobné rozpravě změnu účinnosti.

A já vám všem děkuji, že si ten den připomeneme, protože vždycky, když vám potom řeknou, že Češi nemají žádné hrdiny, můžete je odkázat na Gabčíka a Kubiše. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji panu poslanci Vondráčkovi a táži se, jestli ještě někdo chce vystoupit v obecné rozpravě? Nikoho nevidím, tím tedy končím obecnou rozpravu.

A dovolím si zagongovat, protože nyní budeme rozhodovat podle § 90 odst. 5 o pokračování projednávání tohoto návrhu.

Než dorazí kolegové z předsálí, využiji chvíle a oznamuji omluvu paní poslankyně Barbory Urbanové, a to od 12.45 do konce jednacího dne z pracovních důvodů, dále pana ministra zahraničních věcí Jana Lipavského od 13 hodin do 14 hodin, rovněž z pracovních důvodů, a dále paní poslankyně Jany Krutákové od 12.30 do konce jednacího dne z osobních důvodů.

Vidím zde žádost o odhlášení, takže tímto vás odhlašuji a prosím opět o přihlášení.

 

Děkuji a přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna souhlasí s pokračováním jednání o sněmovním tisku 37 tak, aby s ním mohl být vysloven souhlas již v prvém čtení."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 134, přihlášeno 158, pro 158, proti nikdo. Výsledek: přijato.

 

Bylo tedy rozhodnuto o tom, v jednání pokračovat.

A já tímto zahajuji podrobnou rozpravu. Jak vidím, hlásí se ještě pan Radek Vondráček. Máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji a v rámci podrobné rozpravy bych tedy načetl pozměňovací návrh, který by se týkal účinnosti. Navrhuji, aby účinnost byla od 1. dne měsíce následujícího po měsíci vyhlášení ve Sbírce zákonů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Hlásí se pan předkladatel. Pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Lumír Kantor: Děkuji. My jsme to měli původně v plánu právě, aby to bylo den po vyhlášení, ale náš legislativní odbor k tomu dal, že na základě § 3 zákona č. 309 ve Sbírce zákonů, a tak dál, pro které nabývají právní předpisy účinnosti k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku, pouze vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze ve zvlášť výjimečných případech stanovit dřívější den nabytí účinnosti nejdřív a tak dále. V podstatě by se v současné době dalo určitě říct, že i ten naléhavý obecný zájem v rámci povědomí v současné době velikého napětí by mohl být použit tady v tomto.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Je ještě někdo, kdo chce vystoupit v podrobné rozpravě? Pan Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Byl jsem upozorněn kolegy, že jsem se do toho zbytečně zamotal, takže účinnosti nabývá prvním dnem měsíce následujícího po dni vyhlášení. A už tam není dvakrát slovo měsíce. Tak a teď to bude dobře. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Je ještě někdo, kdo se prosím chce přihlásit do podrobné rozpravy? Nikoho již nevidím. Děkuji a tímto končím podrobnou rozpravu.

 

A vzhledem k tomu, že zde máme pozměňovací návrh, nechám hlasovat nejdříve o tom, jestli souhlasíme s tím, že účinnost bude první den od dne vyhlášení. Víme všichni, o čem hlasujeme, prosím?

Pokud všichni víme, o čem hlasujeme, zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 135, přihlášeno 161, pro 159, proti nikdo. Výsledek: přijato. Děkuji.

 

V tuto chvíli tedy mohu přednést návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas se senátním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů podle sněmovního tisku 37."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 136, přihlášeno 161, pro 159, proti nikdo. Výsledek: přijato.

 

A já tedy konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas. Projednávání tedy končí.

Děkuji a předávám řízení schůze paní předsedkyni Pekarové Adamové. Pardon, tak je to paní místopředsedkyni Kovářové. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Hezké odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo.

 

A nyní se budeme věnovat bodu číslo

Aktualizováno 26. 1. 2024 v 15:19.




Přihlásit/registrovat se do ISP