(Schůze zahájena ve 14.00 hodin. Do Vladislavského sálu přicházejí předsedové obou komor Parlamentu, předseda vlády s manželkou, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský s manželkou, bývalí prezidenti Miloš Zeman s manželkou a Václav Klaus s manželkou, paní Dagmar Havlová a náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Poté jsou přinášeny insignie, historické prapory a zástavy, státní vlajka a prezidentská standarta a ústava. Do sálu vstupuje prezident Petr Pavel s první dámou Evou - potlesk. Všichni usedají na čestná místa vpředu.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 1. společnou schůzi obou komor Parlamentu České republiky v 9. volebním období zde ve Vladislavském sále na Pražském hradě a všechny vás srdečně vítám.

Dovolte mi, abych mezi námi uvítala nově zvoleného prezidenta České republiky, pana Petra Pavla. (Potlesk.) Vítám zde všechny vzácné hosty, kteří přijali naše pozvání. Zejména vítám manželku, paní Evu Pavlovou, a další členy rodiny (potlesk), prezidenta Miloše Zemana a paní Ivu (Ivanu) Zemanovou (potlesk), prezidenta Václava Klause a paní Livii Klausovou (potlesk), paní Dagmar Havlovou (potlesk), předsedu Ústavního soudu pana Pavla Rychetského a paní Helenu Rychetskou (potlesk).

Vážení přítomní, v přímé volbě prezidenta České republiky byl zvolen prezidentem republiky pan Petr Pavel. Na dnešní společné schůzi obou našich komor složí prezident republiky ústavou předepsaný slib. Slib prezidenta republiky je jediným bodem pořadu této schůze. Podle čl. 59 ústavy a § 81 jednacího řádu Poslanecké sněmovny složí prezident republiky slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor. V souladu s čl. 55 ústavy se tímto aktem prezident republiky ujímá úřadu a zároveň začíná jeho pětileté volební období.

Vážený pane prezidente, dnes složíte do rukou předsedy Senátu, pana Miloše Vystrčila, ústavou předepsaný slib. Prosím proto, abyste spolu s předsedou Senátu přistoupili ke stolu, na němž leží Ústava České republiky. Pane prezidente, prosím, abyste nyní položil ruku na Ústavu České republiky, přečetl slib prezidenta republiky, poté podáním ruky a následným podpisem tento slib potvrdil.

Prezident České republiky Petr Pavel (Prezident republiky přistoupil ke stolu s ústavou a pronáší text slibu:) Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. (Svůj slib stvrzuje podáním ruky předsedovi Senátu. Následně usedá k Masarykovu stolu a podepisuje písemnou verzi slibu. Poté následuje dlouhý potlesk.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Vážené dámy a pánové, nyní zazní státní hymna. (Zní státní hymna, zvenčí je slyšet 21 dělových salv odpalovaných z Petřína.)

Děkuji a prosím předsedu Senátu, pana Miloše Vystrčila, aby zaujal své místo. Nyní předávám slovo prezidentu republiky.

Prezident České republiky Petr Pavel Vážení ústavní činitelé, vážení předchůdci v prezidentském úřadu, vážení hosté, moji blízcí a rodino, milí spoluobčané, uplynulo téměř přesně šest měsíců, kdy jsem vás u Písecké brány žádal o důvěru ve volbách. Do kandidatury na úřad prezidenta jsem se pustil díky důvěře a podpoře svého nejbližšího okolí. Na začátku jsme tvořili malý tým. Postupně to byl širší tým a rostoucí počet podporovatelů ve všech krajích a krajanů v zahraničí, až jsem se letos v lednu postavil před zaplněná náměstí v Čechách, ve Slezsku i na Moravě.

Do volebních místností jste přišli, abyste řekli dost chaosu a otevřeli cestu vůli společně hledat řešení. Díky vám můžeme přispět k návratu hodnotové politiky. Díky vám pravda znovu zvítězila!

Volbami skončila práce volebního týmu, ale začala práce mnohem složitější a delší pro nový tým. A tím novým týmem jsme dnes my všichni. Patří do něj lidé, kteří mě volili, ale i ti, kteří mě nevolili nebo kteří vůbec nepřišli k volbám. Společně čelíme stejným problémům, a jedině společně se s nimi také dokážeme úspěšně vypořádat.

Slíbil jsem, že do vedení naší země pomohu vrátit důstojnost, respekt, slušnost a další hodnoty, které v posledních letech ztrácely na významu. Jako bychom na ně rezignovali v důsledku toho, že hlavním kritériem posuzování našich činů i osobností se stal úspěch. Bez ohledu, za jakou cenu a na úkor koho byl dosažen. Často nám to bohužel zdůrazňovali i nejvyšší představitelé státu.

Příležitost tak dostávali populisté, kteří svůj vlastní úspěch a vliv opírají o lži, manipulaci a zneužívání strachu. Já ani můj tým jsme na tuto hru nikdy nepřistoupili. Vážím si toho, že rekordní účast ve volbách a jejich výsledek ukázaly, že i vy dáváte přednost pravdě a slušnosti před nenávistnými útoky a překreslováním reality.

Když politici nastupují do funkcí, často mluví o sto dnech hájení. Předchází tím případné kritice za vlažný start. To by mně nebylo vlastní. Raději budu kritizován za příliš aktivní start. Proto brzy zveřejním svůj plán konkrétních cílů na prvních sto dní ve funkci. Místo slov mě tak můžete posuzovat podle skutků.

Stejně silná jako můj mandát z přímé volby je i tíha vědomí vašich očekávání a pocitu odpovědnosti za jejich naplnění. Role prezidenta je nejtěžší právě tam, kde končí rozsah jeho pravomocí. Je fér přiznat hned na začátku, že z tohoto důvodu na mnoho problémů sám nestačím. Budu ale aktivně hledat cesty ve spolupráci se všemi, kdo k takovým řešením mohou přispět. A všechny kroky, které vykonám, jsem připraven vysvětlovat a komunikovat.

Zdůrazňoval jsem, že pracovat budu hlavně v podhradí. Budu pokračovat v návštěvách regionů, abych na vlastní oči viděl a poznal, jaké problémy vás pálí nejvíc, abych dopřál sluchu těm, kdo mají pocit, a někdy oprávněně, že jim nikdo nenaslouchá. A spolu s odborníky, vládou a parlamentem budu hledat řešení.

Podniknu konkrétní kroky, aby se Pražský hrad více otevřel občanům, kulturním, společenským a vzdělávacím akcím a aby se na Hrad vrátila srozumitelná, transparentní a pravidelná komunikace.

Se vší vážností vnímám současné obavy z ekonomické a sociální nejistoty. Chceme-li dlouhodobou prosperitu, je potřeba ekonomice vrátit zdravé základy a rovnováhu snížením inflace a výrazným snížením schodku veřejných financí. Budu naslouchat odborníkům a podporovat opatření, která to umožní, ačkoli budou někdy bolet.

Znakem vyspělé země, a já Českou republiku za vyspělou považuji, je solidarita, vnější i vnitřní. Musíme být schopní a odhodlaní poskytnout pomocnou ruku těm, kdo si sami pomoci nemohou. Při nápravě systémových problémů, bez které se objektivně neobejdeme, jako je dlouhodobá neudržitelnost stávajícího daňového nebo důchodového systému, bude nezbytné ne plošně, ale adresně směřovat pomoc těm nejzranitelnějším.

K dlouhodobé prosperitě také potřebujeme podporovat inovace a investice do nových technologií a posunout se díky nim k moderní ekonomice s vysokou přidanou hodnotou, a tím i k vyšším mzdám a životní úrovni. Už roky nám ale chybí vize, jak tyto dobré úmysly naplnit konkrétními kroky. A netýká se to jen ekonomiky.

V uplynulých měsících jste vytvořili vlnu naděje a energie. Byl bych rád, abychom ji využili pro tvorbu společné vize pro Českou republiku. Tento proces bych během svého prezidentství rád zahájil.

Naše reakce na krize posledních let, ale i prezidentská volba mě přesvědčily, že se umíme sjednotit za jeden cíl, přestože vidíme různé cesty k jeho dosažení. Jen potřebujeme tu jiskru odhodlání, že to má smysl.

Není pravda, že je na to naše společnost příliš rozdělená. Spíše jsme si jen zvykli více mluvit o tom, co ji rozděluje. Narážíme na ostré hrany a upozorňujeme na problémy, které mezi nás vráží klín. Přitom bychom měli mnohem více mluvit o tom, co nás spojuje. Spravujeme stejnou zemi, mluvíme stejným jazykem. Toužíme po bezpečí, ceníme si svobody a demokracie. To platí od Krásné až po Bukovec, od Lobendavy až po Vyšší Brod. Jsme všichni občané této krásné země.

V každém z našich krajů žije mnoho lidí s jasnou představou, jak naši zemi posunout kupředu. Ale něco je brzdí - předsudky, nedostatek odvahy nebo zbytečná byrokracie. Někteří tvrdí, že jsme příliš malí, aby byl náš hlas ve světě slyšet, nebo slabí, abychom změnili názor silnějších partnerů. Ten pocit možná plyne i z toho, že historie k nám nebyla vždy úplně milostivá.

Přeji si, abychom tento stín spolu dokázali překročit. Nekomplikujme jednoduché, nevyrábějme překážky, neztrácejme čas hledáním perfektního, abychom nakonec neudělali nic. Už mnohokrát jsme ukázali, co umíme. Nedávným příkladem je úspěšné předsednictví v Radě Evropské unie. Buďme aktivní a přenesme to i do dalších oblastí, například i na půdu NATO nebo OSN.

Nečekejme, až větší státy přijdou s řešením. Kde je psáno, že těmi rozumnějšími a schopnějšími jsou vždy ti největší?

Budu považovat za úspěch, když se za dobu mého prezidentství zvýší počet lidí, kteří se nenechají odradit nejistotou. Když něčemu věříme, musíme vystoupit z komfortní zóny a jít za svým cílem i v případě, že šance na úspěch je malá. Protože pokud člověk srdcem cítí, že to tak má být, nebo když mu rozum říká, že je to tak správné, může sice jeho plán narazit - jednou, dvakrát, ale nakonec se to povede.

Jsme země střední velikosti s unikátní polohou uprostřed Evropy. Díky tomu máme často střídmější pohled na svět než země s mocenskými ambicemi. V zahraniční politice proto můžeme být výrazným hráčem stmelujícím partnery podobné rozlohy a uvažování. V Evropě je takových většina. Naučme se této pozice užívat.

Pro inspiraci nemusíme chodit daleko. Ukrajina nám i našim partnerům ukázala, že nezlomné odhodlání je více než převaha a síla agresora. Právě jednotný středoevropský hlas bude důležitý, máme-li Ukrajině pomoci k vítězství. A nejen naše historická zkušenost by měla být důvodem, abychom v její podpoře i nadále pokračovali. Pomáháme tím nakonec i sami sobě.

Chtěl bych, aby Česko bylo za našimi hranicemi vnímáno jako aktivní a spolehlivý partner s vlastními názory, který dokáže věci ovlivnit k lepšímu. Jako prezident České republiky udělám maximum, abychom renomé naší země v zahraničí pozvedli na novou úroveň a také změnili způsob, jak o sobě přemýšlíme my sami.

Rozdíl ve všem nakonec dělají lidé, kteří vstanou a jdou to zkusit, znovu a znovu. Pojďme změnit přístup k druhým i k sobě samým. Rozhlédněme se po úspěšných jednotlivcích a inspirujme se dobrými příklady. Podporujme své zaměstnance ve firmách i ve státní správě. Dejme jim šanci být kreativní, rozvíjet se, realizovat projekty a nést za ně odpovědnost. A to i s rizikem, že někdy selžou. Právě taková zkušenost může naši společnost krok za krokem posunout dál.

Ten cíl ale zdaleka není jen o mně. Jsme jeden tým a začít musíme společně.

Jako prezident budu tento způsob uvažování podporovat. Rád zviditelním každého, kdo má odvahu a dokáže takový krok kupředu udělat. Dám záštitu projektům, které budou dobrými příklady takové praxe, abychom sami sobě, ale i světu ukázali, že jsme národ, který má svůj názor, má pro něj dobré argumenty a umí si za ním stát. Musíme si udržet pokoru, to ale neznamená, že nemůžeme mít odvahu, vizi nebo ideu. Takovou stopu bych rád viděl u nás doma a přál bych si, aby byla viditelná i ve světě.

Dámy a pánové, vážení hosté, děkuji vám za pozornost a přeji vše dobré. (Dlouhý potlesk. Následně pan prezident usedá na své místo v první řadě.)

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová Děkuji prezidentu republiky za jeho inaugurační projev.

Vážený pane prezidente, přeji vám mnoho sil, moudrosti a pevné zdraví, aby se vám podařilo splnit očekávání nejen vaše vlastní, ale zejména ta, která do vás vkládá veřejnost. Zároveň vám přeji odhodlání budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody, což my všichni, nejen my přítomní zde v sále, ale všichni občané České republiky, společně sdílíme, neboť je to vepsáno v samotné preambuli ústavy, na kterou jste právě složil slib.

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, program 1. společné schůze obou komor Parlamentu České republiky se naplnil. Děkuji vám všem za účast a schůzi tímto končím.

(Za zvuku fanfár odcházejí vlajkonoši s historickými prapory, vlajkou České republiky a prezidentskou standartou. Za fanfár z Libuše poté odchází z Vladislavského sálu prezident republiky s manželkou Evou, manželé Zemanovi, manželé Klausovi, předsedové obou komor, předseda vlády, paní Dagmar Havlová, předseda Ústavního soudu a další účastníci slavnostní schůze.)

(Schůze skončila ve 14.34 hodin.)