Masaryk prezidentem i volba první čs. vlády – před 95 lety se poprvé sešlo Revoluční Národní shromáždění
13. 11. 2013Ve čtvrtek 14. listopadu 1918 se v Thunovském paláci sešlo k první schůzi Revoluční Národní shromáždění, byl zvolen první československý prezident a zvolena byla i první československá vláda.
Ve čtvrtek 14. listopadu 1918 se v Thunovském paláci sešlo k první schůzi Revoluční Národní shromáždění, byl zvolen první československý prezident a zvolena byla i první československá vláda.
Slavnostní schůze začala v 11 hodin 40 minut. „Poslanci prošli mezi čestnými strážemi Sokolů, nikoliv ozbrojených sborů měšťanských. Sotva se protlačili dovnitř. … Již je půl dvanácté, a zdola šumí pořád směsice hlasů, splývající v šedé tóny. Presidium je pořád prázdné. V tom vzniká potlesk: předseda Národního výboru dr. Kramář vstupuje na předsednické místo. Tam, kde dříve sedával místodržitel, je nyní referent a za řadou stolů k sobě přistavených sedí členové první národní vlády české. Dr. Kramář zvoní; rázem nastává úplné ticho! Z příkazu Národního výboru zahajuje Národní shromáždění,“ popisovaly atmosféru Národní listy (14. 11. 1918).
Z pozice předsedy Národního výboru schůzi v úvodu řídil Karel Kramář. Poděkoval vojákům a politikům, kteří se zasloužili o vznik Československa, i velmocím. A pronesl slova o tom, že dynastie habsbursko-lotrinská ztratila práva na český trůn a nový stát je svobodnou československou republikou. Aklamací byl prezidentem zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, který v té době ještě pobýval v zahraničí.
Karel Kramář: Všecka pouta, která nás vázala k dynastii Habsbursko-Lotrinské, jsou přervána (Výborně! Poslanci povstávají, hlučný potlesk.) Konec jest smlouvám z r. 1526 i pragmatické sankci (Výborně, potlesk ) Dynastie habsburskolotrinská ztratila všechna práva na trůn český (Tak jest! Výborně! Potlesk.) A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát československý jest svobodnou československou republikou. (Výborně! Sláva!) Hlučný potlesk.) A abychom doplnili všechno to, pak prosím Vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka. (Výborně! Sláva! Potlesk) Prohlašuji tedy professora dra. Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným presidentem Československé republiky.
Právě při těchto slovech Karla Kramáře, který ostatně patřil mezi tehdejšími politiky k nejlepším řečníkům, se podle Národních listů neslo sálem ohromné nadšení: „Nejvíce se sněmovní palác chvěl od potlesku a volání slávy, když dr. Kramář povzneseným hlasem, pronikajícím všechen potlesk, prohlásil, že všechna pouta, která nás vázala k Rakousku a k dynastii, padla, že jsme svobodnou a demokratickou republikou, jejímž presidentem je dr. Tomáš Masaryk. Nesmírné nadšení vládlo sálem v těchto historických okamžicích.“ (Národní listy, 14. 11. 1918)
Následovala volba předsedy Národního shromáždění, kterým se stal František Tomášek: „Jen s hlubokým vnitřním pohnutím ujímám se slova, abych prohlásil, že nesmírně čestný úkol, jejž jste volbou právě vykonanou vložili na bedra moje, přijímám, a že jsem odhodlán plniti jej se vší objektivností naproti všem členům a naproti všem stranám tohoto slavného shromáždění, jsa si plně vědom toho, že na tomto místě jsem tlumočníkem a nositelem společné vůle a společného úsilí všech nás dohromady. (Výborně! Potlesk.)“ Místopředsedy byli zvoleni František Udržal, Antonín Hajn, Alois Konečný a Methoděj Bella.
Během první schůze Revolučního Národního shromáždění byla zvolena první československá vláda v čele s Karlem Kramářem. Dělo se tak na základě Prozatímní ústavy, která předepisovala: „Moc výkonná a nařizovací přísluší 17členné vládě, jejíž předsedu a členy (ministry) volí Národní shromáždění.“ Vycházelo se z politických jednání mezi představiteli domácího a zahraničního odboje v Ženevě.
„Předseda: Kdo s navrženým předsedou vlády a 16 členy vlády souhlasí, prosím, aby povstáním dal souhlas na jevo.
Jednomyslným povstáním jsou zvoleni.
Táži se předsedy vlády Dra Karla Kramáře, zda přijímá volbu.
Ministerský předseda Dr. Kramář: Přijímám. (Výborně! Hlučný potlesk.)“
Programové prohlášení vlády bylo představeno až později (teprve 9. ledna 1919). Ministerský předseda Karel Kramář tehdy pronášel vládní program den po neúspěšném pokusu o atentát.
Poslanci se dělili do sedmi klubů. V Revolučním Národním shromáždění zasedali jen zástupci Čechů a Slováků, chyběli zástupci menšin. Předseda Národního shromáždění František Tomášek k absenci zástupců německé menšiny uvedl: „Nemělo by smyslu, zváti a lákati je. Ne slova, nýbrž naše činy je přesvědčí, že nemají příčiny obávati se budoucnosti. (Výborně! Potlesk.) Dokonejme velké dílo demokracie, vybudujme život politický na základech pravé svobody, prodchněme veškeré své zákony a celou soustavu duchem pokroku, vybudujme krátce vlast svou na vzorný, dokonalý útulek pro všecky, a já jsem přesvědčen, že není daleký okamžik, kdy najdou cestu i oni k nám ke společné práci! (Výborně!)“
V prvním československém parlamentu zasedaly i ženy, což vyzdvihovala například kniha Národní shromáždění republiky Československé v prvém desetiletí (vyd. předsednictvem Poslanecké sněmovny a předsednictvem Senátu v r. 1928): „Každý klub usiloval, aby mezi jeho členy byly zastoupeny i ženy a aby tím manifestoval, že pohlaví nemůže býti překážkou při výkonu občanských práv a povinností.“
Slavnostní zasedání se odehrálo v prostorách malostranského Thunovského paláce. Podle publikace Národní shromáždění v prvním roce republiky (vyd. v r. 1919 předsednictvem Národního shromáždění) to tehdy byla „budova historickými vzpomínkami opředená, moderním potřebám parlamentu však nevyhovující, ale zase jediná, jíž mohlo se užíti bez překážek a ihned k zasedání, stala se prozatímním sídlem Národního shromáždění.“
První schůze Revolučního Národního shromáždění skončila deset minut před druhou hodinou. „Když vycházeli poslanci ze sněmovní budovy, vítaly je tam radostně zástupy lidí, kteří ještě dlouho po skončené schůzi setrvávali na místě v živém hovoru,“ líčily atmosféru před parlamentní budovou Národní listy (14. listopadu 1918).
