Proslov předsedkyně Sněmovny k výročí Pražského povstání
5. 5. 2022Vážený pamětníci Pražského povstání, vážený pane předsedo Senátu, vážená a milá paní ministryně obrany, Vaše Excelence, vážený pane velvyslanče, vážený pane generální řediteli Českého rozhlasu, vzácní hosté, dámy a pánové,
Naše společnost má mnohdy tendenci se zbytečně podceňovat. V naší novodobé historii je ale celá řada momentů, na které můžeme být právem hrdí. Pražské povstání je nepochybně jedním z takových skvělých momentů. Tehdy jsme dokázali převzít iniciativu, pozvednout hlavu a prokázat našim spojencům i sami sobě, že jsme o svou budoucnost odhodláni svést zápas i se zbraní v ruce.
V určitém slova smyslu se o povstání dá hovořit i v dnešních dnech. Tentokrát jde ale spíše o povstání morální. Naše společnost tváří v tvář nevýslovnému bezpráví, kterého jsme svědky na nedaleké Ukrajině, opět dokázala překonat samu sebe a pomáhá vzdorujícím ukrajinským přátelům v jejich nerovném boji proti krvavým uchvatitelům. Mnozí naši spoluobčané zase na úkor vlastního pohodlí velkoryse poskytují humanitární pomoc válečným uprchlíkům přímo v naší zemi. Nezřídka dokonce přímo ve svých domovech. Mimochodem, nad touto solidaritou vyjádřil svůj hluboký obdiv i švédský král Karel Gustav, kterého jsem měla tu čest předevčírem navštívit v rámci své oficiální cesty do Stockholmu. Češi tak opět ve světě dokazují, že mohou vést ostatní svým vlastním pozitivním příkladem.
Mnozí účastníci Pražského povstání před 77 lety položili v boji proti svým někdejším utlačovatelům oběť ze všech nejvyšší. Tisíce Ukrajinců podstupují v těchto dnech zápas neméně zásadní. Nejde v něm totiž o nic menšího než o přežití vlastního národa. Jsem si vědoma, že okolnosti obou událostí jsou v mnoha ohledech rozlišné. Přesto bych si přála, aby památka hrdinných účastníků Pražského povstání dodala našim ukrajinským přátelům v této přetěžké situaci potřebnou sílu dále vzdorovat a nakonec zvítězit.
Na samý závěr mi dovolte vzpomenout alespoň dvě osobnosti, které měly lví podíl na úspěchu Pražského povstání. Byli to generál Karel Kutlvašr a kapitán Jaromír Nechanský. Je krutou ironií dějin, že zatímco generála Kutlvašra odsoudila krátce po konci války komunistická justice k dlouholetému žaláři, kapitán Nechanský skončil vinou sovětských poradců rovnou na popravišti. Nechť jsou nám jejich odvaha a rozhodnost inspirací a jejich tragický osud mementem.
Čest památce všech účastníků Pražského povstání!
Děkuji Vám mnohokrát za Vaši pozornost.
