Výroční zpráva za rok 2020

Výroční zpráva Kanceláře Poslanecké sněmovny v oblasti poskytování informací za rok 2020

Výroční zprávu zpracovalo Samostatné oddělení styku s veřejností Kanceláře Poslanecké sněmovny podle Zásad pro zabezpečování úkolů vyplývajících pro Kancelář Poslanecké sněmovny podle § 18 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o svobodném přístupu k informacím“).

Veškerou činnost spojenou s vyřizováním žádostí o informace (správu, koordinaci, vyřízení žádosti či následné úkony při odvolání nebo stížnosti) vyřizuje v souladu s příkazem 4/2010 vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny, v platném znění, Samostatné oddělení styku s veřejností Kanceláře Poslanecké sněmovny.

Žadatelé v mnohých případech využívají pro podání žádosti formulář, který je veřejnosti přístupný na webových stránkách Poslanecké sněmovny, a to jak pro občany (fyzické osoby), tak i pro právnické osoby. V ostatních případech jsou žádosti o informaci zasílány prostřednictvím datové schránky, e - mailu nebo prostřednictvím České pošty s. p.. Žádosti jsou vyřizovány vždy v termínu vyplývajícím ze zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Většina požadovaných informací jak podle zákona o svobodném přístupu k informacím, tak mimo režim tohoto zákona, byla vyřízena v mnohem kratších termínech, než jaké požaduje zákon o svobodném přístupu k informacím a někteří žadatelé reagovali poděkováním.

 Na webových stránkách Poslanecké sněmovny v odkazu na „Poskytování informací“ jsou v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím (§ 5 odst. 3) zveřejňovány žádosti o informace a odpovědi na ně. Rovněž jsou zde zveřejněny odpovědi na opakující se žádosti o informace (opakující se dotazy), na které lze žadatele odkázat. Další zdroje informací pro veřejnost jsou přístupné na webových stránkách Poslanecké sněmovny, např. v odkazu „Kontakty“ jsou zveřejněny „Časté dotazy“.

Celkem 19 občanů se obrátilo se svým požadavkem o informaci či radu při řešení obtížné životní situace na Kancelář Poslanecké sněmovny osobně. Vždy jim byla podána požadovaná informace nebo rada vedoucí k řešení jejich obtížné životní situace.

Přijaté a vyřízené žádosti o informace:

*Velké množství telefonátů souviselo s problematikou COVID-19 a z ní vyplývajících opatření.

II. Výroční zpráva o činnosti podle § 18 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů

Z celkového počtu poskytnutých informací (1323) bylo 97 žádostí podáno podle zákona č. 106/1999Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Vyřizování většiny žádostí vyžaduje odbornou kvalifikaci a někdy je nutná i spolupráce více odborných útvarů.

Na Kancelář Poslanecké sněmovny se obracejí se svými žádostmi především fyzické osoby – občané, studenti, osoby z odborné veřejnosti a zástupci sdělovacích prostředků.

Ve sledovaném období bylo vydáno celkem 17 rozhodnutí vedoucí Samostatného oddělení styku s veřejností. V deseti případech se jednalo o odmítnutí celé žádosti podle § 15 zákona o svobodném přístupu k informacím.  Ve třech případech bylo na část žádosti odpovězeno a část žádosti byla rozhodnutím odmítnuta.

Mimoto byly čtyři žádosti odloženy dle § 14 odst. 5 písm. c) zákona o svobodném přístupu k informacím – žádost se nevztahovala k působnosti úřadu, tzn. ani k působnosti Kanceláře Poslanecké sněmovny, ani k působnosti Poslanecké sněmovny. Jednalo se o dluh na nájemném Velvyslanectví Konžské demokratické republiky v Praze, odborné kvalifikace příslušníků Vězeňské služby ČR, bezpečnostních opatření proti vstupu uprchlíků na území České republiky a žádost o posouzení individuálního případu v oblasti trestně právní a medicínské.

K odložené žádosti, která se týkala dlužného nájemného Velvyslanectví Konžské demokratické republiky v Praze, byla podána stížnost podle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím. Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny, jako orgán druhého stupně odložení žádosti svým rozhodnutím potvrdil.

Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny  jako orgán druhého stupně rozhodoval podle § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím o třech odvoláních, které podali žadatelé o informaci a jejichž žádost byla ve dvou případech odmítnuta a jeden případ byl odložen pro nepříslušnost.

První odvolání se týkalo odborné kvalifikace příslušnice VS ČR uvedené v žádosti v odvětví farmacie, biomedicíny. Žádost byla odložena pro nepříslušnost. Požadovaná informace se nevztahuje k působnosti Kanceláře Poslanecké sněmovny.

Ve druhém odvolání požadoval žadatel dvě informace, které se týkaly státního rozpočtu, a to způsobu řešení opakovaných schodků státního rozpočtu a sdělení termínu, kdy bude schodek rozpočtu splacen. Povinný subjekt konstatoval, že požadované informace neexistují a oba dotazy směřují pouze k potencionálnímu budoucímu rozhodnutí orgánů a pléna Sněmovny, které však není možno žádným způsobem predikovat. 

Třetí odvolání bylo podáno ve věci obsahově se týkající úmrtí paní „xy“ a působení orgánů činných v trestním řízení při vyšetřování tohoto úmrtí. Podstatou odložené žádosti je nespokojenost žadatelky s postupem orgánů činných v trestním řízení na všech úrovních a ve všech úkonech, které dosud byly vykonány, přičemž žadatelka všechny obviňuje z páchání trestné činnosti, organizovaného zločinu, mafiánských praktik a masivního zneužívání státní moci. Stejné argumenty přitom ve své stížnosti adresuje i povinnému subjektu.

Ve všech třech případech nadřízený orgán potvrdil postup Samostatného oddělení styku s veřejností a odvolání zamítl.

Naceněny byly čtyři žádosti o informace. Celková částka stanovená za poskytnutí informací požadovaných v těchto 4 žádostech činila podle platného Sazebníku úhrad za poskytování informací 7 688,- Kč.  Z důvodu neuhrazení požadovaných nákladů byly ve třech případech žádosti odloženy dle § 17 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Jedna naceněná žádost ve výši 688,- Kč byla uhrazena.

Dvě žádosti byly odloženy podle §14 odst. 5 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím pro nedoplnění žádosti o informace. 

Opis podstatných částí rozsudků soudů v souladu s § 18 odst. 1 písm. c):

A. Rozsudky ve věci žádosti žadatele z roku 2015:

1) Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 A 77/2019 – 87, vydaný dne 15. 7. 2020

„Žalobkyně Kverulant.org o.p.s. proti žalované Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky – v řízení o žalobě proti rozhodnutí Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 27. 2. 2019, č. j. PS 2019/002394:

Rozhodnutí Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 27. 2. 2019, č. j. PS 2019/002394, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám zástupce žalobkyně.“.

Žalobkyně žádostí ze dne 30. 11. 2015 žádala o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, týkajících se Ing. RNDr. J. P., člena Rady Českého telekomunikačního úřadu a čtyř písemností, které poskytl Mandátovému a imunitnímu výboru Poslanecké sněmovny v záležitosti jeho úkonů směřujících k ukončení činnosti v dozorčí radě konsorcia soukromých firem CZ.NIC, zájmové sdružení právnických osob. Žádost o poskytnutí těchto dokumentů byla odmítnuta s odkazem na skutečnost, že požadované informace jsou projevem osobní povahy a obsahují osobní údaje a informace o soukromí fyzické osoby, a Mandátovému a imunitnímu výboru byly poskytnuty s ohledem na neveřejnost jeho jednání zakotvenou v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Žalovaná dále upozornila na problematickou skutečnost, kdy jako povinný subjekt ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím nemůže sama jednat v rozporu s rozhodnutím zákonodárného sboru, kdy Mandátový a imunitní výbor na základě rozpravy k předmětné věci požadované informace nepředloží, a Kancelář Poslanecké sněmovny je tedy nemůže získat, a tedy ani poskytnout žadateli.

Znění celého rozsudku je k dispozici zde:

http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2019/10_A_77_2019_89_20200810125120_prevedeno.pdf

Pozn.: Rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu uvedeným pod bodem A. 2)

2) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 189/2020 – 35, vydaný dne 11. 9. 2020

„Nejvyšší správní soud rozhodl v řízení o kasační stížnosti Kanceláře Poslanecké sněmovny proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, č. j. 10 A 77/2019 - 87, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2020, č. j. 10 A 77/2019 - 87, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.“.

Kancelář PS (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek Městského soudu v Praze kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. První vadu spatřovala v rozhodnutí ve věci bez jednání, ačkoliv na konání jednání trvala a tento svůj požadavek uvedla v odpovědích na opakovaný dotaz Městského soudu. Městský soud v projednávané věci rozhodl bez jednání a v napadeném rozsudku uvedl, že účastníci řízení s rozhodnutím bez jednání souhlasili. Ze stěžovatelčiných reakcí na výzvy je však zřejmé, že se toto tvrzení nezakládá na pravdě, že konstatování o souhlasu účastníků je v rozporu se soudním spisem a že v jejím případě byla porušena zásada ústnosti a veřejnosti soudního jednání. Další námitka směřovala proti tomu, že Městský soud v Praze nenařídil jednání, přestože provedl dokazování ohledně dotčené osoby. Poslední námitka směřovala proti označení žalované v rozsudku jako „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky“, ačkoliv se jedná o zcela odlišný subjekt od „Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky“, tedy subjektu, proti jehož rozhodnutí byla podána žaloba. Podle § 69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, z čehož vyplývá, že žalovaný je určen kogentně zákonem. V projednávaném případě žaloba směřovala proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře, který zamítl odvolání proti rozhodnutí vedoucí samostatného oddělení styku s veřejností Kanceláře. Kancelář má dle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky”), obdobné postavení jako organizační složka státu. Podle § 117 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád sněmovny”), má plnit úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, s níž ji ale není možné ztotožňovat, neboť má funkci zákonodárného sboru. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 19. 10. 2004, č. j. 3 Ads 11/2004 - 84, č. 459/2005 Sb. NSS, pokud v případě přechodu působnosti jednoho správního orgánu na druhý krajský soud ve svém rozhodnutí označil za žalovaného jiný správní orgán než ten, na který působnost přešla, došlo k vadě řízení, ke které musí NSS přihlédnout z úřední povinnosti a která je důvodem pro zrušení takového rozhodnutí.

Po posouzení obsahu kasační stížnosti dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost je z části důvodná. NSS se zabýval námitkou směřující proti nesprávnému označení žalované v napadeném rozsudku. Dle § 69 s. ř. s. je žalovaným v řízení proti rozhodnutí správního orgánu ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo orgán, na který působnost přešla. Žalovaný je tak určen přímo zákonem, i kdyby jej žalobce ve své žalobě označil nesprávně. Nejvyšší správní soud již v minulosti dovodil, že jedná-li soud jako se žalovaným s někým, kdo jím ve skutečnosti není, je soudní řízení zatíženo vadou, která nepochybně bude mít za následek nezákonnost soudního rozhodnutí. V přezkoumávaném rozsudku Městský soud v Praze jako žalovanou nesprávně označil Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“), ačkoliv v žalobě byla jako žalovaná správně označena stěžovatelka, tedy Kancelář. Stěžovatelka též prostřednictvím svého vedoucího rozhodovala v řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí vedoucího samostatného oddělení styku s veřejností Kanceláře o odmítnutí žádosti o informace. Vystupovala též po celou dobu řízení jako žalovaná a do její datové schránky městský soud zasílal svá sdělení. K samotné povaze Kanceláře Poslanecké sněmovny NSS uvádí, že ji lze považovat za správní orgán, jelikož její existence je stanovena zákonem (tj. nemůže být beze změny zákona zrušena či organizačně modifikována), je nadána určitými kompetencemi, které by jí bez změny zákona nemohly být odebrány a převedeny na jinou entitu v rámci dané instituce či soustavy institucí. K tomuto pochybení se připojuje i fakt, že napadený rozsudek byl doručen nejen stěžovatelce prostřednictvím datové schránky, ale prostřednictvím poštovních služeb také Poslanecké sněmovně. Poslanecké sněmovně tak bylo doručeno rozhodnutí v řízení, jehož nebyla účastníkem. Městský soud dále ve výroku II. přikázal Poslanecké sněmovně jako žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, čímž uložil povinnost jinému subjektu, než měl. Z těchto důvodů NSS vyhodnotil tuto kasační námitku jako důvodnou.

Znění celého rozsudku je k dispozici zde:

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2020/0189_9As__2000035_20200911083347_20200930104015_prevedeno.pdf

3) Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 10 A 77/2019 – 124, vydaný dne 7. 10. 2020

„Žalobkyně Kverulant.org o. p. s. proti žalované Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky – v řízení o žalobě proti rozhodnutí Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 27. 2. 2019, č. j. PS 2019/002394:

I. Rozhodnutí Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 27. 2. 2019, č. j. PS 2019/002394, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 19 456 Kč k rukám zástupce žalobkyně.“.

Městský soud v Praze posoudil vztah povinnosti mlčenlivosti a neveřejnosti jednání orgánu Poslanecké sněmovny k možnosti odepření práva na informace a došel k závěru, že důvodem pro takové odepření však nemůže být odkaz na zákonnou povinnost zachovávat mlčenlivost, ani skutečnost, že požadované informace byly předmětem neveřejného jednání povinného subjektu, nýbrž některý z důvodů pro odepření informací, který je vymezen zákonem o svobodném přístupu k informacím (ochrana utajovaných informací, ochrana osobnosti, soukromí a osobních údajů, ochrana obchodního tajemství, ochrana důvěrnosti majetkových poměrů a další omezení § 11). Lze shrnout, že žalovaná nebyla oprávněna žádost žalobce o informace odmítnout ani s poukazem na neveřejnost jednání mandátového a imunitního výboru.

Znění celého rozsudku je k dispozici zde:

http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2019/10_A_77_2019_124_20201030083351_20201030083725_prevedeno.pdf

B. Rozsudky ve věci žádosti z roku 2017:

1) Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 A 1/2018 – 56, vydaný dne 11. 2. 2020

„Žalobce L. L. Č. proti žalované Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky – v řízení proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny ze dne 22. 9. 2017, č. j. 9683/2017:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Městský soud v Praze odnímá žalobci osvobození od soudního poplatku přiznané v usnesení ze dne 1. 2. 2018, č. j. 11 A 1/2018 – 18.“.

Žádost žalobce ze dne 1. 9. 2017 o poskytnutí informace ve věci hospodaření poslaneckých klubů, byla rozhodnutím částečně odmítnuta, a to v části týkající se poskytnutí kopií peněžních deníků poslaneckých klubů, a to z důvodu zabezpečení ochrany obsažených osobních údajů příjemců plateb, kteří jsou fyzickými osobami a s poskytnutím svých osobních údajů nemohli vyslovit souhlas v důsledku skutečnosti, že se jednalo o skončené 7. volební období. Městský soud v Praze svým rozsudkem č. j. 11 A 1/2018 – 56 zamítl žalobu proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny o odvolání. Městský soud v Praze uvedl, že žalobcova žádost o poskytnutí informace nesplňovala podmínky vymezené nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16, tzv. platový nález, a že odmítnutí poskytnutí té části informace týkající se peněžních deníků nebylo ze strany žalované porušením povinnosti vyplývající z článku 17 odst. 5 Listiny. Žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná.

Pozn.: Rozsudek byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu uvedeným pod bodem B. 2)

2) Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 91/2020 – 45, vydaný dne 29. 9. 2020

„Žalobce JUDr. L. L. Č. proti žalované Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky – o žalobě proti rozhodnutí vedoucího žalované ze dne 26. 10. 2017, č. j. VKPS 11209/2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 11 A 1/2018 – 56:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 11 A 1/2018 – 56, se zrušuje.

II. Rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 26. 10. 2017, č. j. VKPS 11209/2017, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

III. V řízeních o kasační stížnosti a o žalobě proti rozhodnutí vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 26. 10, 2017, č. j. VKPS 11209/2017, je žalovaná povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.“.

Stěžovatel (žalobce) mj. uvedl, že soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku aplikace tzv. platového nálezu. Tvrdil, že roli tzv. „společenského hlídacího psa“ nemusí plnit pouze novináři a nevládní organizace, nýbrž i akademici. Toto tvrzení doplnil o odkaz na relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že platovým nálezem došlo k výraznému judikatornímu posunu v otázce poskytování informací, což lze aplikovat i na jinou oblast, nežli pouze na informace o platech a dalších příjmech veřejných zaměstnanců, jimiž se nález zabýval. Oproti předchozí praxi zdůrazňuje potřebu zjištění dalších skutečností za účelem posouzení, nakolik veřejný zájem na poskytnutí informace převyšuje zájmy soukromé, a to směrem k dalším skutečnostem, které až dosud posuzovány nebyly. Po posouzení uvedené otázky Nejvyšší správní soud uvedl, že žadatel, který zamýšlí použít údaje o platech a odměnách zaměstnanců poslaneckých klubů vyplácených z veřejných prostředků pro účely sepsání své diplomové práce v rámci magisterského studijního programu na vysoké škole, splňuje všechny podmínky vymezené platovým nálezem pro poskytnutí takové informace vyžádané na základě ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím.

Znění celého rozsudku je k dispozici zde:

http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2020/0091_4As__2000045_20200929121950_20201016102022_prevedeno.pdf

C. Rozsudek ve věci žádosti z roku 2019:

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 A 109/2019 – 61, vydaný dne 22. 10. 2020

„Žalobce P. C. proti žalované Kancelář Poslanecké sněmovny – o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2019, č. j. PS 10461/2019:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.“.

Žadatel ve své žádosti požadoval poskytnutí opisu usnesení či rozhodnutí Poslanecké sněmovny ve věci souhlasu s trestním stíháním poslance Petra Dolínka ke skutku prodeje akcií Pražská teplárenská holding, a. s. Žádost byla odmítnuta, a to z důvodu faktické neexistence požadovaných informací. Povinný subjekt, stejně jako následně odvolací orgán, informoval žalobce v řízeních o jeho žádosti, resp. odvolání, o skutečnosti, že Poslanecká sněmovna nebyla požádána o vyslovení takového souhlasu ve spojitosti s poslancem Petrem Dolínkem v uvedené, ani v žádné jiné věci, nemohla o ní tudíž rozhodovat, a požadovaná informace tudíž fakticky neexistuje a žadateli tedy nemůže být poskytnuta. Soud po provedeném přezkumu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Městský soud konstatoval, že esenciálním předpokladem pro to, aby povinný subjekt vyhověl žádosti o poskytnutí informace postupem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, je existence požadované informace. Pokud informace, jejíhož poskytnutí se žadatel domáhá, vůbec neexistuje, nelze jeho žádosti vyhovět a povinný subjekt nemá jinou možnost, než žádost odmítnout podle ust. § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. 

Znění celého rozsudku je k dispozici zde:

http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI_LIST/2016/10_A_51___2016_20190111133821_prevedeno.pdf

III. Grafické znázornění žádostí podaných podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů