Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.30 hodin)
(pokračuje Gabriela Svárovská)
Víme už nejméně deset let, že sucho není jenom environmentální téma. Sucho je otázka bezpečnosti státu, dostupnosti pitné vody, potravinové bezpečnosti, zdravotních rizik při vlnách veder, stability zemědělství i odolnosti obcí a celé země. Vláda vyhlásila, že bude bojovat se suchem. Dobré ráno. Po deseti letech? Místo pokračování v nastavených strategiích, jejich vylepšení, urychlení, místo důslednosti se tady předvádí politický marketing a návrat k technokratismu minulého režimu. Přehradit, přečerpat, převést vodu z jednoho povodí do druhého. Akorát místo poroučení dešti se za něj předseda vlády údajně modlí.
Jako hlavní řešení vláda nabízí nové přehrady, desítky kilometrů dálkových převaděčů a další obří vodní díla, místo aby alespoň stejnou naléhavost věnovala tomu, co vodu skutečně udrží tam, kam spadne – ve zdravé půdě, v mokřadech, v prameništích, v pestré krajině a v odolných lesích. Vláda ve skutečnosti na jedné straně vyhlašuje boj proti suchu pomocí betonových přehrad a na druhé straně oslabuje adaptační opatření.
V březnu 2026 uvolnila přísnější pravidla protierozní ochrany půdy zavedená v předchozím roce. Přitom eroze není jenom problém úbytku ornice. Degradovaná a zhutněná půda ztrácí schopnost vsakovat a zadržovat vodu. V reakci na sucho vláda umožnila využívat také části zelených neprodukčních ploch. Ministr životního prostředí zase otevřel možnost odvážet více suchého dřeva z národních parků. Přitom stát sám ve svých adaptačních dokumentech říká přesný opak. Potřebujeme zdravou půdu, trvalý vegetační pokryv, pestřejší lesy, více dřeva ponechaného v lesích k zetlení nejen v národních parcích, ale i v hospodářských lesích, revitalizaci vodních toků, obnovu pramenišť, rašelinišť a mokřadů a lepší vsakování vody v krajině. Největší vodní nádrž máme pod nohama v půdě.
Problém není, že bychom nevěděli co dělat. My to víme. Jen vláda to neví anebo úmyslně nastavuje jiné priority. Exemplárním příkladem je plánovaná soustava nádrží Kryry, Senomaty a Šanov na Žatecku, Podbořansku a Rakovnicku. Nádrže mají stát na tocích, které byly letos prakticky vyschlé, takže je stát plánuje zásobovat vodou z Ohře. Desítky kilometrů přivaděčů má vodu čerpat přes rozvodí a několik set kilometrů (?) vzhůru. Celý systém má podle současných odhadů stát kolem 12 miliard korun a pod jeho hladinou mají zmizet stovky hektarů půdy. Přitom samotná Ohře letos v Lounech překonala rekordně nízké průtoky z roku 1994 a její průtok klesl pod pětinu obvyklé hodnoty.
Teď se ptejme, komu má toto vodní dílo placené z veřejných peněz především sloužit? Komu? Stát sám mezi hlavními přínosy zdůrazňuje závlahy zemědělských ploch, výslovně chmelnic. A právě shodou okolností v této oblasti v posledních letech ve velkém nakupoval Agrofert. Po nákupech M + A + J Sedčice a zemědělské společnosti Blšany koupil v roce 2022 skupinu TOP HOP s přibližně 550 hektary chmelnic v žatecké oblasti a v roce 2024 přikoupil LUPOFYT, který přidal dalších 83 hektarů produkčních chmelnic. Hospodaří tak přibližně na 1 900 hektarech půdy. Jinými slovy, významná část chmelnic Agrofertu se nachází právě v oblasti, které má systém Kryry Senomaty Šanov přinést vodu pro závlahy.
Neříkám, že se ty přehrady stavějí pro Agrofert, ale právě tady se znovu vrací stálý, starý a stále neuspokojivě vyřešený problém střetu zájmů premiéra. Jestliže vláda rozhoduje o veřejné investici za 12 miliard korun, která může zvýšit produktivitu a hodnotu zemědělských aktiv firem ekonomicky spojených s premiérem, nestačí prohlásit, že střet zájmů byl vyřešen.
Veřejnost musí vědět, kdo bude vodu odebírat, kolik jí bude odebírat, za jakou cenu a jaký ekonomický prospěch jednotlivým soukromým subjektům veřejná investice přinese. A ten kontrast je ještě výraznější. Podle údajů Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy může kvalitní hektar půdy zadržet až 3 500 kubíků vody. Lepší hospodaření s půdou, obnova organické hmoty a důsledná protierozní ochrana mají v celostátním měřítku obrovský retenční čili zadržovací potenciál a prospívají celé krajině, nejen těm, kdo budou napojeni na konkrétní přivaděč.
Proto má Sněmovna vědět, podle jakých kritérií vláda vybírá projekty, podle jakých vybírá své priority pro boj se suchem, proč oslabuje ochranu půdy a přirozenou schopnost krajiny zadržovat vodu a zároveň chce utrácet miliardy za technická řešení. Kdo z těch veřejných investic skutečně bude mít prospěch? Z čeho se budou platit? Mají se stát onou strategickou investicí, na kterou si vláda právě vytváří prostor svým novým zadlužovacím rámcem, který vetoval prezident, a budeme ho znovu projednávat na této schůzi? Řeší vláda odolnost České republiky vůči suchu nebo zajišťuje vodu především konkrétním hospodářským subjektům a skupinám, zatímco lidem budou dál vysychat studny?
Proto žádám o zařazení bodu Vládní plán řešení dlouhodobého sucha Plánovaná opatření a financování velkých vodních staveb na program této schůze jako první bod, případně jako další bod za předem schválené body. Dále navrhuji zařadit bod Postup Ministerstva životního prostředí a České inspekce životního prostředí v kauze Heřmanické haldy. Hořící Heřmanická halda je tikající bomba. Podezření na závažné selhání veřejné kontroly v kauze, ve které se současně objevují podezření na podvodné jednání, možné hospodářské škody, hrozba závažné ekologické újmy a urgentní otázky ochrany zdraví obyvatel Ostravy.
Česká inspekce životního prostředí několik let prověřovala, zda při stavbě oddělovací stěny na Heřmanické haldě nebyl použit materiál v rozporu se zákonem V době, kdy pokračovalo odborné dokazování, Ministerstvo životního prostředí na žádost prověřované společnosti Ridera Bohemia případ inspekci odebralo a následně řízení zastavilo. Firmě v něm hrozila pokuta až 25 milionů korun. Nové vedení České inspekce životního prostředí potom ukončilo i smlouvy s odbornými institucemi, které měly pomocí vrtů, laboratorních zkoušek a dalších analýz zjistit, co se v oddělovací stěně skutečně nachází, jestli je bezpečná a jestli bylo splněno zadání té konkrétní zakázky. To je mimořádně závažné. Stát nejprve přestane řešit možné porušení zákona a vzápětí zastaví i zjišťování skutkového stavu.
Po medializaci případu a zásahu vlády se má odborné posouzení znovu dokončit, tentokrát prostřednictvím státního podniku DIAMO a Ministerstva průmyslu a obchodu. Ani role státního podniku DIAMO ale není bez otázek. DIAMO sanaci Heřmanické haldy dlouhodobě řídí. Bylo zadavatelem oddělovací stěny a podílelo se na rozhodnutích o způsobu jejího provedení. Jestliže dnes existují pochybnosti o funkčnosti této stěny nebo o materiálu, který se na to použil, musíme vědět, jakou odpovědnost nese dodavatel a jakou samotný zadavatel. A je legitimní se ptát. Má právě DIAMO organizovat odborné posouzení opatření, když za jeho zadání a dlouhodobou správu samo odpovídá? Kdo zajistí skutečně nezávislou expertizu? Ptám se tedy, proč stát nejprve zastavil správní řízení i rozpracované odborné zkoumání a teď bude totéž odborné zkoumání obnovovat jinou cestou? Proč bylo dokazování přerušeno právě ve chvíli, kdy mohlo ukázat, co se ve stěně ve skutečnosti nachází? ***
