Neautorizováno!
(11.40 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
Ona se rozhodla změnit to hřiště jako takové, narýsovat úplně nové, nepřehledné, poměrně nebezpečné, ale populisté se na něm pohybují dobře, ladně, hezky, dávají na něm určitě góly, protože góly jsou pro ně krátkodobé zisky, a ne to, jak se v téhle zemi bude žít i v těch dalších desetiletích.
Proč ho vlastně paní ministryně změnila těmi pozměňovacími návrhy? Proč tohle vlastně neobsahoval ten původní návrh? No, tak vyhneme se přece Legislativní radě vlády, vyhneme se všem těm nepříjemným místům, která mohou vyjádřit názor, odborný názor. Ten odborný názor, jak se i ukazuje ve veřejném prostoru, je docela silný. Já jsem pozorně poslouchal úvodní vystoupení paní ministryně a ona tady, což je logické a přehledné, ve třech bodech vysvětlovala, proč nesouhlasí s vetem pana prezidenta. Reagovala na ty tři základní body, které přišly z prezidentské kanceláře.
Ovšem neslyšel jsem tady reakci na odbornou debatu. Neslyšel jsem tady žádnou reakci na dopis, který nenapsali politici, ale renomovaní ekonomové. Pokud se člověk podívá na ta jména, tak to rozhodně nejsou jenom ekonomové, kteří by mohli být svojí kariérou, bytím a životem spojováni se současnou parlamentní opozicí. Tak to vůbec není.
Já si dovolím ocitovat jeden jediný odstavec: „Vládní představitelé v médiích deklarují, že udrží deficity vládního sektoru pod 3 procenty HDP, ale zároveň trvají na tom, že má zákon umožňovat tuto hranici výrazně překračovat, a to hned několika různými způsoby. Především se jedná o únikovou doložku na infrastrukturní investice a platby za dostupnost v rámci PPP projektů a možnost navýšení výdajů o 10 procent na základě rozhodnutí Bezpečnostní rady státu.“ Tedy rozhodování se vyhýbá Poslanecké sněmovně a zároveň tahle vláda a zkušenost s tím, jak plní své sliby... No, tak vy slibujete, že se tak nestane. Proč vám máme věřit? Ta pravidla, která představujete, vám to totiž umožňují.
Stejně jako jste chtěli konsolidovat a snižovat deficity a o rok později nám tady předkládáte rekordně deficitní rozpočet, tak stejně tak změníte svůj názor a zase nám to tady klidným, edukativním, didaktickým způsobem vysvětlíte, řeknete nám, proč to tak je, proč je to nutné a že to zase musíme podpořit, protože je to v zájmu téhle země. Není. Je to v zájmu vás jako současné vládní garnitury. Je to v zájmu vašich volebních výsledků. Je to v zájmu vašich krátkodobých zisků. Ale rozhodně nikomu nenalhávejte, že to, co předkládáte, to úplně nové herní hřiště státního rozpočtování, je v zájmu lidí v téhle zemi. Není. To je ta největší lež, která tady je, a proto to prezidentské veto bylo zcela logické a veškeré argumenty, které tady paní ministryně Schillerová předkládala, jsou prostě liché a jsou hlavně ze své podstaty od začátku falešné.
Ale ono to ukazuje přece na princip vládnutí téhle vlády. Všechno dělat pokoutně, poslaneckými návrhy, bez diskuse, narychlo. Máme nějaké odborníky, kteří nám do něčeho mluví? Máme tady NERV, máme tady o ekonomy, kteří mají tu drzost nám říkat, že bychom něco měli dělat jinak? Tak co s nimi uděláme? Co bychom tak mohli udělat? Tak je zrušíme. My to nechceme slyšet. Mohla by tady být Legislativní rada vlády, která by třeba mohla upozornit na případné dotyky na poli ústavnosti tohoto legislativního tisku? Tak to do té Legislativní rady nedáme, ne? Před druhým čtením načteme pár pozměňováčků a máme hotovo. Tohle vaše jájínkovství, tahle vaše sebestřednost, tohle přesvědčení o vlastní pravdě, tohle vyhýbání se jakékoliv diskusi a pohrdání odborným názorem...
S veškerou úctou k paní ministryni, ona sama není vystudovanou ekonomkou a nezabývá se ve svém projevu ani názory renomovaných ekonomů, kteří opravdu kariérně za sebou něco mají. Ona je přesvědčená o té své pravdě i oproti tomu, že jsou tady fakta a data, která dokazují, že pravdu nemá. To je styl vládnutí: po nás potopa. My chceme, abychom vyhráli tyhle volby a další volby a byli tady dlouho. Je nám úplně jedno, jak se v téhle zemi bude žít za deset, dvacet let. Ta kompetence vládnout znamená třeba pracovat s daty a slyšet i nějakou odbornou oponenturu. Ne vždy s ní souhlasit, ale vyslechnout ji, okomentovat ji. Tím tahle vláda absolutně pohrdá.
My si určitě všichni vzpomeneme – a ono to s rozpočtem blízce souvisí – na ten covidový chaos, který jsme tady měli. Určitě si vzpomenete, jak nezvládlo Ministerstvo zdravotnictví zásobovat kraje ochrannými pomůckami, hejtmani si v noci telefonicky po svých hovorech sami rozebírali respirátory a mnozí z nich osobně dováželi tyhle respirátory do regionálních nemocnic. Kraje tehdy – a nejenom tehdy, ale i za ukrajinské krize – prokázaly, že umí státu v krizi pomoci, umí ho podržet, státu, který se topil v absolutním covidovém šílenství a manažerské neschopnosti tehdejší vlády. Kraje ho podržely. Hejtmani tehdy byli partnery státu a vlastně za to nechtěli ani děkovat. Oni prostě chtěli, aby se lidem v těch jejich krajích žilo dobře, aby se ta situace zvládla.
Co teď těsně před komunálními volbami posílá za vzkaz Andrej Babiš do regionů? Co jim posílá za vzkaz? Já ho budu citovat, abych mluvil přesně: „Máte dost peněz, máte peníze na účtech, asi 150 miliard korun, tak laskavě opravujte ty silnice a nevymlouvejte se na nás.“ Vzkaz premiéra Babiše regionům. Vzkaz premiéra Babiše těm regionům, které úspěšné nejsou, odkud pochází značná část jeho voličů, vzkaz Andreje Babiše jeho voličům: Za vaše daně, které si platíte, nebudete mít kvalitní silnice. Ne, to nejsou nadstandardy typu toho, že si koupíme dálniční známku. Tohle jsou silnice, které používají úplně všichni. Kde jsou ti pánové poslanci, jako pan kolega Kolovratník a ostatní, kteří když jsem ještě seděl tady, nás školili a říkali: Jak to, že se Fialova vláda opovažuje dát pouhé 2 miliardy na krajské komunikace? Je to málo, je to nedostatečné. Slíbili jste 4, dáváte 2. Já bych také řekl, že v prvním roce naší vlády jsme dali 6, takže když se to zprůměrovalo, tak ty výdaje za naší vlády špatné nebyly, ale ano, i loni to bylo zklamání pro tehdejší krajské reprezentace. I my jsme tehdy otevřeně diskutovali v té době s velmi asertivní Asociací krajů. To je moc zajímavý posun. Asertivní Asociace krajů. Tehdy nám říkali „jak je to možné“ a dokládali nám, že prostě na ty silnice nebudou mít. Dokládal nám to předseda Asociace krajů, pan hejtman Holiš z hnutí ANO. Dával nám tabulky a říkal nám, že 2 miliardy jsou málo. Teď pan hejtman Holiš mlčí. Rozumí té vládní perspektivě, že už nejsou ani ty 2 miliardy a že je to nula, protože musíme šetřit.
No, ale je to přece úplně jinak. Tahle vláda se rozhodla, že bude rozdávat, bude rozhazovat, bude zadlužovat, bude mít rekordně vysoké deficity. Ani při tom zadlužování, které tady chcete prorvat Poslaneckou sněmovnou během podzimu, se opravdu nenajde na to, abyste krajům dali na krajské silnice? Na ty silnice, po kterých jezdí lidé do práce, po kterých vozí svoje děti do školy, po kterých jezdí sanitky, hasiči, policisté? Vy řeknete: Starejte se sami, protože máte dost. Před komunálními volbami, tohle je vzkaz Andreje Babiše. Takhle kašle na regiony. Centrální řízení, rozdávání dárečků, ale priority? Priority Andrej Babiš nevidí a rozhodně je nevidí v krajích jako takových.
Já se chci na ta čísla podívat. Dovolte mi to. Možná vás to bude nudit, ale ono je důležité se i na těch zmíněných 150 miliard korun, kterými pan premiér Babiš operuje, podívat. Kraje skončily, pane premiére, první pololetí roku 2026 s přebytkem 61 miliard korun. Třetina z toho je Praha. Výsledek hospodaření, jak uvádí Ministerstvo financí – samo Ministerstvo financí – je ovlivněn peněžními prostředky určenými výhradně na přímé výdaje na vzdělávání a dotace poskytované soukromým školám, které kraje a Praha do konce června školám ještě nepřevedly. Po vyloučení těchto prostředků činí přebytek hospodaření 26 miliard z těch 61 miliard, o kterých jsem mluvil na začátku. Opět více než polovinu daného přebytku tvoří hlavní město Praha. ***
