Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(Jednání pokračovalo v 14.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci... Předpokládám, že se objeví i někdo z vlády, abych ho mohl také přivítat.
Zahajuji tedy odpolední jednání Poslanecké sněmovny a než přijde někdo z vlády, tak vyřeším omluvy: od 12.30 hodin do 14.30 se z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Renáta Zajíčková. (Do sálu přichází ministr dopravy Bednárik.)
Nyní tedy vítám pana ministra dopravy a můžeme pokračovat v projednávání bodu Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 246/ – prvé čtení.
Tak nikoho s přednostním právem tu přihlášeného nemám v tuto chvíli. Mám tady do obecné rozpravy přihlášeného jako prvního pana poslance Adamce. Jenom se ptám, jestli... (Poslanec Bureš se hlásí o slovo.)
Ano, ale to já tady nemám poznačené, proto se ptám. A nyní pokračujeme tedy v přerušeném vystoupení. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Bureš: Tak pane místopředsedo, ale to je skandál, protože váš předchůdce u toho pultíku, pan první místopředseda Poslanecké sněmovny Patrik Nacher, říkal: Píšu to tady dalšímu člověku, který mě bude následovat, že jsem vás musel, pane poslanče přerušit, aby vám dal slovo. Takže doufám, že se už to nebude opakovat.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Ale vidíte, že jsem se o to zajímal, že to vyšlo a pokračovat můžete.
Poslanec Jan Bureš: Tak. Musel jsem se silou své osobnosti nakonec o ten řečnický pult přihlásit. Tak já si dovolím pokračovat tedy ve svém projevu. Jestli chcete, můžu ho začít od začátku, ale asi o... (Projevy nesouhlasu z lavic ANO.) Ano?
Místopředseda PSP Jiří Barták: Dámy a pánové, prosím, (Poslanec Bureš: Výborně, kolegové chtějí, abych začal od začátku, tak...) Vydržte prosím, pane poslanče, vydržte. Já si tady ještě trošku zklidním Poslaneckou sněmovnu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, probíhá obecná rozprava. Kdo byste měli jiná témata, která chcete probírat, tak se prosím přesuňte do předsálí. A prosím, aby reakce, které jsou na ty, kteří mluví, probíhaly standardním způsobem přes faktické poznámky. Děkuji.
A nyní máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji, pane místopředsedo. Nicméně pokavaď by byl zájem, klidně můžu začít od začátku, já jsem skutečně vstřícnost sama. Ale pokud ne, tak budu tedy pokračovat ve svém projevu, a to třetí částí.
Tu jsem si dovolil nazvat Dopady na regiony, doprava jako tepna, nikoliv bariéra. Ten výpadek financí, o kterém jsem mluvil ve své předchozí části, se totiž fatálně propíše především do našich regionů. Doprava musí být tepnou rozvoje, nikoliv bariérou, která náš rozvoj brzdí. A zvláště u nás v Karlovarském kraji a sousedních obvodech to cítíme velmi palčivě. Bez peněz ve Státním fondu dopravní infrastruktury oddalujete řešení kritických problémů, které reálně omezují náš rozvoj.
Podívejme se konkrétně na situaci u nás – dálnice D6 a obchvaty. Stále čekáme na kompletní dostavbu D6, která je klíčová pro rychlé a bezpečné spojení Karlovarského kraje s Prahou. Ale nejde jen o dálnici. Zásadně nám chybí peníze na modernizaci silnic I. třídy, které spojují naše města s okolními regiony a se Spolkovou republikou Německo. Každý rok zpoždění znamená více nehod, více zplodin v obcích a menší atraktivitu pro investory (a) silnice II. tříd podfinancované ze strany státu. A co teprve silnice nižších tříd. Kraje často musí suplovat stát v místech, kde je infrastruktura zoufale zastaralá. Peníze, které nyní vládním populistickým krokem chybí ve Státním fondu dopravní infrastruktury, by mohly jít na podporu krajských investic do silnic II. tříd – například na kritické úseky propojující Ostrov se sousedními obcemi a horskými oblastmi Krušných hor, které jsou klíčové pro turistický ruch, ale i pro každodenní dojížďku za prací.
Také dostupnost pro zaměstnavatele je dalším tématem. Bez kvalitní infrastruktury k nám nepřijdou firmy s vyšší přidanou hodnotou. Rychlé napojení průmyslových zón na Sokolovsku a Chebsku na německou dálniční síť a na vnitrozemí je absolutní nutností. Když zkrátíte rozpočet SFDI, přímo tím podvazujete ekonomický potenciál Karlovarského kraje. Žijeme vedle jednoho z nejbohatších regionů Evropy, Bavorska a Saska, ale s takovýmto přístupem k financování klíčové infrastruktury se chováme, jako by mezi námi stále stála zeď.
Část čtyři: Širší selhání vládní politiky v regionech a na venkově. Tento návrh bohužel není ojedinělým excesem, ale zapadá do širšího rámce vaší politiky, která poškozuje naše regiony a venkov. Venkov nesmí být skládkou problémů, ale místem pro život. Zatímco se tu bavíme o populistickém zmrazení cen dálničních známek, v regionech nám unikají zásadní problémy, na které by vláda měla upřít svou pozornost.
Určitě za prvé odliv mozků – naše kraje nesmí být jen noclehárnami pro Prahu nebo levnou montovnou pro Německo. Potřebujeme lákat firmy s vysokou přidanou hodnotou. Za druhé služby na venkově – udržení škol a lékařů v menších obcích musí být prioritou, nikoliv položkou k seškrtání. Za třetí hrozby v území a jaderné úložiště – musíme mít jasný postoj a respektovat místní obyvatele. Digitální venkov – aby u nás mladí profesionálové zůstávali, potřebujeme špičkový internet všude, aby práce na dálku byla realitou. Za čtvrté legislativní chaos a centralizace jako vládní modus operandi – a konečně se dostávám k tomu nejzávažnějšímu, ke způsobu, jakým tato vláda tvoří legislativu. Zmrazení dálničních známek je jen jedním dílkem obrovského a chaotického puzzle, které se na nás z vládních dílen valí.
Rád bych zde připomněl naše zásadní výhrady k dalším vládním krokům, které s tímto stylem vládnutí úzce souvisejí, a to k chystaným novelizacím stavebního zákona, které hrozí naprostou paralýzou. Podívejme se na konkrétní dopady vládní centralizace stavebního. Za prvé rozvrat fungující správy – například rušení místní příslušnosti stavebních úřadů v obcích. Snaha převést agendu na superúřady odtrhne rozhodování od lidí. Dnes, když mladá rodina chce stavět dům u nás v Ostrově nebo na vesnici, jde na místní úřad, kde znají místní poměry, územní plán a historický kontext. Nově navrhované změny a schválené změny centralizace znamenají, že o jejich domě bude rozhodovat anonymní úředník v krajském městě, ne-li přímo v Praze, který danou lokalitu v životě neviděl. Namísto slibovaného zrychlení se kvůli nepřipravené digitalizaci a chaotickému převodu kompetencí mezi úřady řízení neúměrně natáhne. Rodina, která má schválenou hypotéku a potřebuje začít stavět, bude čekat měsíce na to, až se jejich spis vůbec najde v novém centralizovaném systému. A jaký je výsledek? Čas jsou peníze. Než úřady novou strukturu stráví, ceny materiálu i úroky z hypoték mohou vzrůst. Pro mladé rodiny to znamená jediné – dostupné bydlení se stane nedosažitelným luxusem, protože nedokážou ufinancovat průtahy způsobené státem. To je přímý důsledek snahy centralizovat něco, co mohlo dál fungovat na lokální úrovni s efektivní digitalizací, kterou však tato vláda nezvládla.
Na závěr prosím. Vážené kolegyně a vážení kolegové, shrnu to. Dnes zde máme hlasovat o tisku 246. Z papíru se to tváří jako malá, pro občany líbivá změna. V reálu je to demontáž předvídatelného ekonomického systému, vytvoření stamilionové pasti v rozpočtu fondu dopravy a jasný signál, že vláda rezignovala na koncepční rozvoj naší infrastruktury. Občanská demokratická strana odmítá politiku, která kvůli krátkodobým politickým bodům obětuje dlouhodobou prosperitu a rozvoj našich regionů. Ať už jde o dálnice, které chybí v Karlovarském kraji, nebo o stavební zákon, který brání lidem stavět. ***
