Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

V následujících letech tedy budou zdravotní pojišťovny nuceny hledat významné úspory, to tady zaznělo, a hledat lepší efektivitu.

Právě zde se dostávám k další zásadní otázce, k otázce automatické valorizace a jejího zmrazení. Dobře, jedna část tohoto zákona je vlastně suma, o kterou se má zvýšit základ těch úhrad za státní pojištěnce. Ale druhá část toho zákona je zmrazení vlastně toho valorizačního mechanismu. A tady se ptám, proč? Ten valorizační mechanismus byl předvídatelný, byl jasný. Tak pokud se domníváme, že ta základní částka, z které se vypočítává ta úhrada za státní pojištěnce, byla příliš nízká a má se zvýšit, dobře, zvyšme ji, ale nelikvidujme valorizační mechanismus, ať je dál předvídatelná. Ale my ho likvidujeme, na dva roky ho zablokujeme, a pak se budeme bavit dál. To, že to je dané, to je sice pěkné, ale daných tady byla řada věcí, a pak se vždycky přišlo s novým návrhem zákona. Proč zastavit valorizační mechanismus? Není mně to jasné. Předložený návrh totiž nestojí pouze na mimořádném navýšení plateb za státní pojištěnce, stojí na tvrzení, že příjmy systémů, které by pro rok 2027 vyplývaly z platného valorizačního mechanismu, nejsou dostatečné, a že je proto nutné vyměřovací základ navýšit na úroveň, kterou by přinesla platná pravidla.

Jinými slovy, vláda dnes říká, že mechanismus, který byl vytvořen právě proto, aby reagoval, už jenom pět stránek... Kdyby byl váš pan předseda takhle stručný jako já, tak mu dám půlku svého platu. (Otáčí se vpravo, kde před stolkem zpravodajů stojí dvě poslankyně hnutí ANO.) Já se omlouvám, my se nemáme takhle bavit, já se za to omlouvám. No já když udělám dobrý skutek, budu potrestán. Vždycky to tak je. Nedělejte oči.

Tak dostávám se k předposlední stránce, kterou přeskočím. Nemusíte. A tím se dostávám k závěru svého vystoupení. Ne, já si uvědomuju, že jsem špatný politik. Ne špatný. Nikdo by mě toto neudělal. Čtyři roky jsem byl ve vládě, ale dobře. Vy do nich kamenem, já do nich chlebem. Holt je to blbá povaha.

Předložený návrh zákona není technickou novelou. Je to návrh, který zasahuje do jednoho ze základních mechanismů financování českého zdravotnictví. Je to návrh, který současně reaguje na výsledek letošního dohodovacího řízení, nasypává do systému dalších 21, respektive 24 miliard. A ty 4 miliardy z těch fondů pojišťoven, kde žádné peníze nejsou, a zároveň na dva roky zcela zastavuje mechanismus valorizace, což považuji za chybu. Ten by měl zajistit stabilitu a předvídatelný vývoj příjmů veřejného zdravotního pojištění, což v dalších jednom až dvou letech nebude. Pokud vláda žádá Poslaneckou sněmovnu o dalších 21 miliard korun, měla by mnohem přesvědčivěji vysvětlit, co za ně pacient dostane. A proto jsem rád, že vše budeme diskutovat na zdravotním výboru.

Jaké změny od zdravotních pojišťoven v tomto roce očekává, jaké změny nastanou a proč současně opouští mechanismus, který byl vytvořen právě proto, aby financování zdravotnictví nebylo závislé na jednorázových politických rozhodnutích? Právě na tyto otázky totiž podle mého názoru dnešní návrh nedává dostatečně přesvědčivé odpovědi.

A také proto si zaslouží standardní legislativní projednávání. Proto TOP 09 nepodpořila projednávání tohoto návrhu podle § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Takto významná změna si zaslouží řádnou rozpravu pro projednání ve výborech i důkladnou odbornou debatu. A to včetně debaty o volbě pacienta, kterou bychom pacientům už konečně měli umožnit a kterou bychom chtěli diskutovat. Odpovědná politika totiž nespočívá pouze v tom, že nasypeme tu 5, tu 8, tu 21 miliard do systému, ale odpovídá v dlouhodobém plánování a konsenzu. A já za TOP 09 mohu slíbit, že všechny legislativní návrhy, které povedou k úsporám v systému, které systém posunou, podpořím. A už se na ně velmi těším.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak. Přeji hezké odpoledne. Nyní přečtu omluvu. Zuzana Mrázová se omlouvá na celý jednací den z pracovních důvodů. A nyní vystoupí pan poslanec Václav Pláteník a připraví se paní poslankyně Eva Šrámková. Prosím, máte slovo.

Poslanec Václav Pláteník: Děkuju za slovo. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové. Tak já se obávám, že ani já se příliš dramaturgicky neodchýlím od svých předřečníků. Vy máte velikou výhodu v tom, že můžete potom porovnat jednotlivé verze, ale abych aspoň to napětí z vás sundal hnedka na začátku, tak já řeknu, že já návrh podpořím. Ne že bych byl zásadně přesvědčen o jeho správnosti, ale protože prostě, jak jsem to deklaroval na začátku volebního období, věřím vám a myslím si, že máme šanci z řady důvodů. Některé z nich souvisí s vámi, ale mnohem víc jich souvisí s námi jako s opozicí. Máme šanci celou řadu změn ve zdravotnictví v tomto volebním období provést, a tak si myslím, že k tomu máte dostat šanci. Je to moje osobní přesvědčení, ale myslím si, že ani kolegové z mého klubu nebudou vystupovat výrazně jinak.

Pro svůj dnešní referát jsem si zvolil téma nebo název Co potřebujeme ke změnám ve zdravotnictví. A schválně říkám změnám, protože se domnívám, že mluvit o reformách už dneska má pramalou váhu. A jak ukážu za chvilku, hlavně proto, že si myslím, že více než nějakou zázračnou reformu v podobě velkého třesku potřebujeme soustavné úsilí o změny krok za krokem k neustálé kultivaci systému. Protože, jak víme, žádný zdravotní systém není nikdy dokonalý, nikdy hotový, jde o jeho neustálou kultivaci. A potřebujeme nezačínat každé čtyři roky znovu tím, že uděláme reformy, které se ale odsouvají a jejich absence nás potom dohání. A samozřejmě se shodneme, k nutným změnám potřebujeme analýzy, definice řešení, data, strategii. Ale tohle všechno dlouho máme a shodujeme se na tom.

Někdy se také hovoří o tom, že chybí odvaha, ale ani to já nepovažuju za přiléhavé. Jednak proto, že si myslím, že každý, kdo usedne do ministerského křesla, neřku-li zdravotnického, tak odvahu jistě nepozbývá. Nicméně ta sama nestačí. A v několika příkladech, které tady přednesu, jsme viděli, že odvaha naplnit vizi byla. Jenomže odvaha nestačí.

Teďka k tomu krátkému historickému exkursu. A půjdu tedy o něco dál než rok 2022. V rychlosti: rok 2007, tedy před 20 lety, asi první a taky na dlouhou dobu poslední reformní úsilí tehdy pan ministr Julínek. Ne, že bych souhlasil nebo souzněl s jeho pojetím, ale byla to nějaká ambiciózní vize s tržní reformou, regulačními poplatky a tak dále. Budu citovat, mám tady několik citací z médií, takže Český rozhlas 2007 v lednu pan ministr: Osobně považuji za velmi důležité udělat základní právní rámec ve zdravotnictví a udělat je bezpečné pro pacienty i pro uskutečňování reformních kroků. Čili tehdá to byl první přístup, reforma napřed a pak nějaké peníze.

Jak ovšem zachytil Medical Tribune, poplatky se staly natolik toxickými, opozice je v prosinci 2028(?) zrušila, Julínek v lednu 2029 (2009?) odvolán a v březnu 2029 (2009?) vláda padla. Reforma napřed se ukázala jako politicky neúnosná, což je od té doby patrně důvod, proč všichni další ministři volí opačné pořadí – nejdřív peníze, reforma potom nebo nikdy. Tolik tedy Medical Tribune před 20 lety.

Dostanu se potom k roku 2010. Leoš Heger v lednu 2011 ohlásil záměr restrukturalizovat nemocniční síť a redukcí zredukovat akutní lůžka jako cestu k efektivitě. Budu zase citovat Hospodářské noviny 27. ledna 2011: stát peníze nedá, my máme za úkol najít peníze uvnitř systému. Je tedy záměr redukovat větší množství akutních lůžek. Je pozoruhodné, že restrukturalizace lůžek, kterou Heger ohlásil v roce 2011, se prakticky v nezměněné podobě objevuje v různých důvodových zprávách, i v té současné jako reforma, která se chystá.

Mnohem dál došel pan ministr Němeček. To jsme už v roce 2014 až 2017. Nejotevřeněji formuloval podstatu vzorce, že transparentnost ani jiné změny samy nepřinesou žádné peníze. Ty se tam musí dostat. Budu citovat aktuálně, listopad 2015. Další transparentností ale peníze systému nepřitečou, ty tam budeme muset zkrátka dodat. On navrhoval zvýšit platbu za státní pojištěnce z 845 na 904 korun měsíčně. Dneska se bavíme už o dvojnásobku. A zdravotnický deník tehdy – a budu citovat: přišel k tomu, že ministr pravděpodobně začal odzadu. Řekl si, kolik zdravotnictví potřebuje peněz navíc, respektive kolik slíbil a o tuto částku zhruba ocenil navýšení plateb státu. ***