Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Naším druhým návrhem, a to už je návrh, řekl bych, o kousek podstatnější, je návrh na zavedení takzvaného daňového bonusu, respektive na překlopení slevy na poplatníka do daňového bonusu. Navrhujeme měnit základní slevu na poplatníka z nevratitelné slevy na daňové zvýhodnění, které právě lze čerpat i formou daňového bonusu.

Dnešní konstrukce daně z příjmů totiž působí regresivně, nízkopříjmovému poplatníkovi, a pozor, nízkopříjmovému pracujícímu poplatníkovi, protože nikdo jiný daň z příjmů neplatí, část slevy dneska propadne proto, že nemá dostatečně vysokou daň. Bonus, který navrhujeme, by tohle změnil a pomohl zhruba sto tisícům pracujících s nejnižšími příjmy.

Zároveň jde ale o návrh, který je velmi rozumný, protože omezuje možnost vyplácení tohoto bonusu, výši odvedeného pojistného na sociální a zdravotní pojištění a vážeme jej pouze na příjmy ze závislé činnosti. Nevytváříme proto zápornou daň, nejde o žádný výrazný transfer ze státního rozpočtu, jde pouze o drobné zvýhodnění pracujících, kteří mají nejnižší příjmy a které je potřeba motivovat k legální práci. Zároveň je to návrh, který by významným způsobem pomohl mimo jiné třeba lidem v mém domovském Ústeckém kraji, ale i v dalších regionech, ve kterých je bohužel podíl nízkopříjmových pracujících vyšší.

Další reformu, další návrh, třetí pozměňovací návrh, který představím, je návrh na zavedení limitu 40 milionů korun na osvobození kapitálových příjmů. Tímto návrhem obnovujeme roční hranici 40 milionů korun pro osvobození vybraných příjmů u fyzických osob. Jde o příjmy například z převodu cenných papírů nebo z podílu v obchodních společnostech. Ten limit se předchozí vláda pokusila zavést, nějakou dobu dokonce v právním řádu byl, ale poté byl v důsledku takového legislativního zmatku na konci toho funkčního období zrušen. A to je škoda, protože na vyrovnání deficitu státního rozpočtu na cestě ke konsolidaci by se měli podílet všichni poplatníci, a to i ti vysokopříjmoví. Nejde o návrh, který by nějakým způsobem omezoval běžné střadatele. Nejde o návrh, který by nějakým způsobem jaksi zvyšoval zdanění lidí, kteří si třeba v akcíích nebo v jiných cenných papírech šetří na důchod, kteří se o sebe starají, protože opravdu ten limit 40 milionů korun je nastaven jako velmi vysoký a zasáhl by jenom velmi malou část poplatníků. Nicméně část poplatníků, která dneska, jak víme z různých ekonomických výzkumů, opravdu v tom součtu platí daně, které jsou relativně nižší, než poplatníci například ze střední třídy nebo poplatníci vyloženě nízkopříjmoví.

Čtvrtým pozměňovacím návrhem, který je součástí námi předložené reformy, je návrh na zavedení benefitů v případě městské a veřejné dopravy. Navrhujeme zavést daňové osvobození předplatného jízdného ve veřejné hromadné dopravě jako zaměstnaneckého benefitu, a to jako nepeněžní plnění na straně zaměstnance a daňově uznatelného nákladu na straně zaměstnavatele. Dneska tento benefit v zákoně chybí, což zaměstnavatele bohužel nemotivuje k podpoře šetrné veřejné dopravy. Kvůli přiměřené administrativě se tento návrh vztahuje pouze na předplatní jízdenky, a to měsíční, čtvrtletní a roční, nikoliv na jízdenky jednorázové Tímto návrhem navrhujeme přiblížit standard benefitů standardu, který je dneska běžný v Německu, Rakousku, Belgii, Francii či Nizozemsku, a přispějeme ke snížení dopravní zátěže ve městech.

Pátý návrh. Pátým návrhem umožňujeme daňově podpořit trvalé bydlení poskytnuté zaměstnavatelem. Zákon dneska zná podporu přechodného ubytování, a to s velmi nízkým limitem 3 500 korun měsíčně. Navrhujeme proto osvobodit poskytnutí služebního bytu či domu zaměstnanci, přičemž vycházíme z definice nájmu služebního bytu tak, jak ji dneska máme v občanském zákoníku. Daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele bude nájemné hrazené třetí straně nebo daňové odpisy. Cílem tohoto návrhu je mimo jiné rozhýbat trh práce, zvýšit mobilitu zaměstnanců a tak přispět k růstu mezd, které jsou v České republice, pokud je srovnáme s výkonem naší ekonomiky, pořád bohužel relativně nízké.

Náš šestý návrh se věnuje hypotékám. Řešíme v něm situaci, kdy člověk prodává byt zatížený hypotékou a z prodejní ceny musí nejprve splatit stávající úvěr, přičemž si zároveň bere nový úvěr na jiné vlastní bydlení. Dnešní úprava bohužel neumožňuje osvobodit tu část příjmu, kterou je poplatník nucen použít na splacení úvěru na prodávanou nemovitost, přestože se jeho majetek reálně nezvyšuje. Mezi bytové potřeby proto doplňujeme i splacení úvěru na prodávanou nemovitost za podmínky, že je ve stejném nebo vyšším rozsahu čerpán další úvěr na financování vlastního bydlení. Odstraňujeme tak chybu, kterou dneska v daňovém právu máme.

Sedmý pozměňovací návrh, a ten je velmi významný, skrze sedmý pozměňovací návrh navrhujeme zavést okamžité odpisy pro stroje a zařízení v odpisové skupině jedna až tři, a tím motivovat podnikatele v České republice k tomu, aby začali více investovat. Zavedením těchto okamžitých odpisů bychom podpořili produktivní investice. Zároveň je to v souladu s doporučeními nejlepších českých ekonomů. Podpořili bychom investice, podpořili bychom hospodářský růst a zároveň bychom v dlouhodobém hledisku přinesli peníze do státního rozpočtu. Je samozřejmě pravda, že krátkodobě by zavedení okamžitých odpisů naopak příjmy státního rozpočtu snížilo. To my navrhujeme kompenzovat zvýšením sazby daně z příjmů právnických osob o 1,5 procenta, tedy na 22,5 procenta tak, aby rozpočtové dopady tohoto opatření byly neutrální a naopak abychom ještě více podpořili jaksi motivaci firem investovat, protože ty firmy, které by investovaly, no, tak ty tu daň z příjmů platit nebudou. A ty firmy, které investovat nebudou, tak na ty by se vztahovala ta zvýšená sazba.

Dalším návrhem, návrhem číslo 8, je návrh na vypuštění slevy na studenta z toho předloženého návrhu tisku číslo 189. Tato sleva byla v roce 2024 zrušena konsolidačním balíčkem, a to z dobrých důvodů, které platí i dnes. Reálně ji totiž využijí pouze studenti s příjmem nad 205 tisíc korun ročně. Do této úrovně už zdanění vylučuje základní sleva na poplatníka. Studentům s nižšími příjmy, kterými se argumentuje ve snaze zavést nebo znovu zavést tuto slevu, nepřináší bohužel nic. Tato úleva působí regresivně a byla opakovaně zneužívána osobami, jejichž postavení studenta je pouze formální. Nenavrhujeme rušit žádnou stávající výhodu, pouze bráníme naším návrhem obnovení úlevy, která prostě nedává ekonomicky ani daňově smysl, a tím přineseme úsporu pro veřejné rozpočty v řádu stovek milionů korun.

Naším pozměňovacím návrhem číslo 9 je vypuštění školkovného. Vypouštíme tedy naším návrhem opětovné zavedení slevy za umístění dítěte, tedy toho takzvaného školkovného, včetně navazující oznamovací povinnosti předškolních zařízení. Já připomenu, že tato sleva byla v roce 2024 zrušena na základě doporučení Národní ekonomické rady vlády, to znamená nejlepších ekonomických expertů v České republice, a dnes ji bohužel Ministerstvo financí navrhuje obnovit, ačkoliv k tomu prostě dobré ekonomické ani daňové důvody nejsou. Tu slevu totiž fakticky dneska mohou využít, respektive mohly by využít pouze rodiny s dostatečně vysokou daní, to znamená nikoliv samoživitelé, nikoliv nízkopříjmové domácnosti, nikoliv rodiče na částečný úvazek. Zároveň tady vzniká paradoxní a trochu srandovní stav, kdy stát skrze daně navrhuje vlastně vrátit poplatek, který sám vybírá, respektive který veřejný sektor vybírá, protože většina dětí v České republice nechodí do soukromých školek, ale chodí do veřejných školek. Znovuzavedení by přineslo kromě toho i zvýšenou administrativní zátěž právě pro tyto školky. Úspora pro veřejné rozpočty, tak jak ji vyčíslujeme, je zhruba 1,5 miliardy korun.

Naším desátým návrhem, a to už je spíše taková drobnost symbolická, ale podle našeho názoru důležitá, je návrh na vypuštění slevy za evidenci tržeb. To je ta jednorázová sleva ve výši 5 000 korun. Historicky byla zavedena jako kompenzace nákladů na pořízení pokladního zařízení. U té nové evidence tržeb k tomu není dneska důvod, protože pokladní zařízení má opravdu už dneska drtivá většina podnikatelů. A zároveň, a to my kvitujeme a chválíme, vlastně existuje možnost tu evidenci tržeb začít využívat skrze ten nástroj, který vyvíjí finanční správa, kdy ty náklady s tím spojené nebudou v zásadě žádné, jak o tom hovořila vážená paní ministryně. ***