Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.50 hodin)
(pokračuje Michal Kučera)
Proto to tam prosím pěkně nedávejme a podívejme se na to, jakým způsobem to řeší česká společnost pro osvětlování či jiné instituce, které mají v řadách profesory specialisty, kteří se nad tímhletím spíše chytají za hlavu.
Tyto pozměňovací návrhy – je jich celá řada – si myslím, že asi je tady nebudu všechny vyjmenovávat. Snažil jsem se, abych tady zmínil některé z různých koutů tohoto zákona, ať to je ochrana přírody, ať to je památková péče, ať to je třeba povolování dopravních staveb. Nebo třeba jaderných elektráren, protože i takový pozměňovací návrh tady je, který se zabývá povolováním elektráren. Nebo zase některých jiných energetických staveb. To si myslím, že se spíše hodí do nějakého speciálního zákona.
Takže, na tom jsem chtěl ukázat, jak tento zákon je poměrně dost pestrý. Myslím si, že bychom měli hlasovat o tom, že do stavebního zákona se sice vkládají nějaké zásadní energetické priority státu, ale nevím, jestli to je úplně to, co by měl tenhleten zákon řešit. Že by tento zákon měl řešit energetické priority státu. My jsme tady mluvili už o tom několikrát.
V minulém volebním období jsme celkem, řeknu, úspěšně odpracovali energetický zákon ve třech vlnách – lex OZE I, II, III. Pracovala na tom opozice, pracovala na tom koalice. Hospodářský výbor pod vedením tady pana poslance Adamce odvedl na tom obrovský kus práce. Účastnili se toho ministři, účastnili se toho zástupci z ministerstev, vrchní ředitelé, kteří chodili nejenom na jednání hospodářského výboru, ale chodili na různá pracovní jednání, zasedání. To, prosím pěkně, tady u toho úplně chybí. To tady vůbec nebylo. Tady to bylo jenom promlčeno a čekáme, jak jsem říkal, že odklopíme pokličku toho hrnce s navařenou bramboračkou, ochutnáme lžičkou, co jsme navařili po třetím čtení a zjistíme, že se to nedá jíst. To bude asi celkový výsledek této naší činnosti.
Samozřejmě větrné elektrárny je další záležitost. Osekání státní autorizace energetických zdrojů. To jsou všechno věci, prosím pěkně, které vůbec nepatří do stavebního zákona. Jsou to důležité věci. Kdo pracuje v hospodářském výboru už déle než tohoto půl roku, jedno dvě volební období, tak ví že to skutečně zasluhuje odborný pohled. Mně tady úplně chybí stanoviska Ministerstva průmyslu, energetického odboru. To, že to je pravděpodobně správně, že to budeme chtít a že toto je potřeba řešit, s tím jednoznačně souhlasím. Ale prosím pěkně, bez odborné debaty to vůbec nedává smysl.
Kolegové už tady mluvili o tom, že velké bytové projekty mají být jakýmsi veřejným zájmem. Rozumím tomu, že je snaha to zrychlit. To je jednoznačné. Zda to je správná cesta, samozřejmě je opravdu s velkým otazníkem. Veřejný zájem se může stát příliš širokou kategorií a může se stát, že jakýkoliv takový větší projekt bude automaticky veřejným zájmem jen proto, že má dostatečnou podlahovou plochu. Nevím, jestli to je správná cesta. Podle mě ne.
Věc, se kterou se, myslím, setká každý z nás, kdo bydlí někde v nějakém buď rodinném domku nebo má chatu či podobný objekt, je věc, která si jednoznačně zaslouží ještě jednou zdůraznit. To je omezení práv sousedů a účastníků řízení. To je záležitost, která je velmi citlivá. Víte, že sousedské vztahy nejsou úplně jednoduché a pokud vstoupí do toho zákon s tím, že ještě více omezí práva sousedů se vyjadřovat k jednotlivým věcem, tak to nepovede k dobrým záležitostem.
Nejsem právník. Možná že by se k tomu lépe vyjádřil kolega Pospíšil, ale tohleto skutečně hrozí tím, že se tady povedou nepěkné spory, že se tady povedou soudy, že se o tom budeme dočítat v různých magazínech, časopisech a novinách, jak nepěkně vyústilo to či ono. To, co vám postaví de facto za plotem či za domem, už nebudete moci ovlivnit. Věřím, že si to všichni uvědomujete, co teďka budete schvalovat a pro co zvednete ruce. Pokud vás jenom trochu zajímá, co se bude dít vedle vašeho plotu, tak nechte si to prosím pěkně ještě jednou vysvětlit i ve vašich poslaneckých klubech, co je tím vlastně myšleno. (Silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Kolegyně, kolegové, přestože jsme tady v malém počtu, o to více prosím o klid, protože pak jsou ty hovory více slyšet, aby pan poslanec mohl svůj projev dokončit. Prosím.
Poslanec Michal Kučera: Děkuju. Podnikání jako chráněný zájem. To samozřejmě je věc, se kterou na jednu stranu můžeme souhlasit, protože se cítím jako velmi propodnikatelsky orientovaný. Jak jsem říkal, chceme stavět, ale nechceme stavět za každou cenu. Stát má chránit veřejné zájmy, ale ne jenom jedné skupiny. Samozřejmě chránit zájmy všech obyvatel a všech skupin, které jsou u nás v občanské společnosti. Stavební úřad prostě není investiční agentura, jak si mnozí myslí. Stavební úřad musí vyvažovat veřejné a soukromé zájmy a ne automaticky jenom posilovat pozici investora.
Z těch takových, až bych řekl, úsměvných pozměňovacích návrhů, které tady zazněly, je přejmenování Ministerstva průmyslu a obchodu na Ministerstvo hospodářství. Vím, že to je velký sen Karla Havlíčka, že o tom snil dávno. Já v principu proti tomu nic nemám. Ministerstvo hospodářství skutečně lépe vystihuje celkový záběr Ministerstva průmyslu a obchodu. Lépe taky zní ministr hospodářství než ministr průmyslu a obchodu. To taky chápu. V principu bych byl i pro. Zase na druhou stranu se ptám, proč tohleto prosím pěkně řešíme ve stavebním zákonu? Je to věc, která, si myslím, má být někde úplně jinde. Stavební zákon má zrychlit povolování staveb. Alespoň takhle jsem to pochopil. Nemá být nosičem pro přejmenování ministerstev či čehokoliv jiného.
Možná ještě bych zmínil věc, která samozřejmě je asi největším neuralgickým bodem, a to je centralizovaná státní stavební správa. Ta debata tady už zazněla několikrát. Několikrát jsme se bavili o tom, že centralizovaná státní stavební správa je místo dnešních stavebních úřadů u měst a obcí. To, že tam vzniknou problémy, je jisté.
Vnímám, že vláda už pracuje v jednotlivých regionech, že se snaží vytvořit jakési zázemí pro to, aby se mohly stávající stavební úřady překlopit. Každý z nás, kdo někdy pracoval s lidmi, tak ví, že to prostě nebude jednoduché. Já si nepřeju, aby to bylo, aby to dopadlo špatně. Opravdu si to nepřeju, ale za mě je ten úkol téměř nadlidský. Všichni, kdo víme, že ten úřednický stav je poměrně konzervativní, je velmi rezistentní, a to, že by měl nějak nadšeně měnit své pracovní pozice, si úplně nemyslím. Ale rád se budu plést.
To, že jsou nějaké motivační pobídky, že jsou nějaké pobídky typu cukr a bič, je jasné. Já si skutečně přeju, aby to prošlo poměrně hladce, ale beru to jako jedno z největších úskalí, protože všechny krásné plány a krásné vize většinou končí na personální politice. Bohužel, tady to je velmi citlivé.
Já samozřejmě jako dlouholetý zastupitel okresního města Louny a mnoholetý městský radní města Louny vím, jak složité je jenom přesunout část úředníků mezi jednotlivými odbory na stejném patře městského úřadu. ***
