Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, paní předsedající. Já jsem do té debaty chtěl říct jenom jednu poznámku. Zástupci vlády tady tvrdí, že pokud opozice používá argument formy schvalování toho zákona, tak je to zástupný, nepodstatný, v zásadě formalistní argument. Není to pravda. Ve chvíli, kdy pozměňovací návrh výboru má přes 1000 stránek, tak je to jasným důkazem, že zvolený proces poslaneckého návrhu byl naprosto nevhodný. Paní zpravodajka má pravdu, že ústava to umožňuje a (oháněla?) se tady ústavou. Ano, ústava to umožňuje, ale my hovoříme o vhodnosti.

Kdyby nebyly takovéto pozměňovací návrhy, které to celé přepisují tady na plénu a ve výborech, tak by ten postup možná byl správně zvolený. Pak by platilo to, co říkal pan místopředseda vlády, že je to roky odpracováno a že ten návrh je dobrý. Ale tím, že ten návrh byl skoro celý tady přepracován, tak to je důkaz toho, jakou kvalitu ten návrh asi měl. Když byl tak dobrý, proč byl kompletně přepracován? Já jsem vedl legislativu v Topolánkově a Nečasově vládě. Trestní občanský zákoník paní profesorka tady zmiňovala. U obou se dělalo dvouleté podrobné připomínkové řízení.

Občanský zákoník od té doby, co byl přijat, je platný, účinný, sedí a je novelizován pouze dílčími drobnostmi, zvláště potřebuje-li to Evropská unie. Jinak ten zákon je kvalitní. A mě mrzí, že jste jeden rok mohli připomínkovat, dodělat připomínkové řízení a mohla být všeobecná shoda, že je tady kvalitní zákoník. Vyčítat si, co kdy kdo udělal v minulém volebním období, já tady neseděl, to je sice pěkné, ale to neodstraní ty pochybnosti, které kolem toho máte.

A mě fascinuje paní zpravodajka. Já být zpravodajem takového tisku, jsem hodně nervózní. Mít to na starosti a na politickou odpovědnost. Ona je v klidu, vládní kolegové asi taky v klidu, takže za rok nás to rozsoudí. Ale přátelé, nemáme z toho radost. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji pane poslanče za dodržení času. Nyní pan poslanec Havránek. Vaše 2  minuty.

Poslanec Jiří Havránek: Děkuju za slovo. Já navážu rovnou na pana předřečníka, protože já popravdě si jako nepřeju, aby nás za rok něco někdo rozsuzoval. A jedna věc se musí nechat té předešlé vládní většině, ve které bylo hnutí ANO, že Klára Dostálová měla tehdy odvahu se vypořádat i s tím, že Ministerstvo vnitra tehdy přišlo v podstatě s oponentním stanoviskem u té změny obsazení úřadů, kdy opravdu říkalo, hrozí tady určité, poměrně výrazné procento úředníků, kteří se nepřesunou, jakožto první problém. Za druhé ukazovalo na celkové problémy, které přesun na státní správu může přinést. Tohle tady v tuhletu chvíli nemáme.

A když už jsem u Kláry Dostálové, tak věřím, že by se neurazila, když řeknu, že se mi po ní v podstatě tady při při předkládání(?) stavebního zákona stýská, protože i v tom minulém volebním období vlastně – a proto taky jste pro to hlasovali, vážení kolegové z hnutí ANO – neexistoval jeden jediný pozměňovací návrh, který by nebyl podrobně probrán s Klárou Dostálovou. A drtivou většinu taktéž připodepsala.

Tím nechci říkat – nějak vás obviňovat z toho, co tady nazval pan kolega Havlíček paskvilem, ale pouze chci říci, že takhle má z mého pohledu vypadat ta politická práce. A potom není potřeba nastavovat jednu či druhou tvář a nechat se fackovat ani ze strany koalice a opozice. Myslím si, že tohle v tomhletom projednávání chybí, tohle se neděje a považuju to za ohromnou škodu.

Stejně jako považuju ohromnou škodu ze strany Ministerstva vnitra, že opravdu nepřišlo nějaké stanovisko, jak to bude s přesunem zaměstnanců. Možná bychom pak měli třeba daleko méně otázek. Ale ta základní otázka, tedy kromě toho, kde jsou ty levné hypotéky, vážený pane vicepremiére, je ta, jak to vypadá vlastně tedy s přesunem těch úředníků pod tu státní správu? Máme připravenou strategii? To je možná důležitější než mnohé legislativní věci(?). Ale zase se bavíme jenom o černých stavbách.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Čas. Děkuji, pane poslanče, za dodržení času. A nyní pan poslanec Adamec se svou faktickou poznámkou. Pane poslanče, vaše 2 minuty.

Poslanec Ivan Adamec: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové. No tak já se tady dovídám spoustu zajímavých věcí, teda jako zprznit a podobné výrazy, zpackat. Já si vzpomínám, když jsem jednou tak řekl slovo a teď se omlouvám, neberte mě – v profesionálním vysírači – tak jsem byl v hlavním zpravodajství, kde mě dokonce vypípali. Já si myslím, že řekl bych ta úroveň Sněmovny se posouvá, ale bohužel špatným směrem.

Co se týká toho, co tady říkal pan vicepremiér Havlíček. No, já vám děkuju za tu řeč, budu si ji dlouho pamatovat. To říkám zcela otevřeně, protože ovoce se sklízí, až bude zralé. To je prostě stará lidová moudrost, je to praktická věc. A takhle to bude i s tím zákonem, který tady v tuto chvíli řešíme tady na půdě Poslanecké sněmovny.

Já musím říct, že my jsme neobstruovali a neobstruujeme ten zákon. My jsme řekli, že prostě stavební právo je potřeba, je potřeba ten systém změnit. A jen tak mimochodem, když už se bavíme o těch zpackaných věcech, tak 20 let nazpět všechny vlády, všechny parlamenty na tom mají svůj podíl.

Já jsem se vždycky ptal těch předkládajících ministrů, zda bude ten proces legislativní nebo přípravný proces kratší než vlastní stavba? A vždycky odpovědí mi bylo ticho a úsměv. Takže já věřím tomu, že teď i přes ty problémy, které tento návrh zákona nám tady vyrábí, kde tady kritizujeme ten proces. No tak dobře, tak se to udělalo jinak. Já bych varoval před rychle, rychle. Vzpomínám si na legislativní smršť za vlády Miloše Zemana, jaká to byla hrůza po tom, co z toho lezlo. A to, jestli z toho budou chyby nebo nebudou... Já jsem říkal nakonec, že v té řeči tady si dám s vámi sázku, v který termín se budeme k tomuto zákonu opět vracet, abychom ho upravili tak, aby v praxi fungoval. Neříkám že nebude fungovat. Já doufám, že bude a že to nebude podle toho hesla: tolik jsme se (Předsedající: Čas.) snažili a dopadlo (Předsedající: Čas, pane poslanče.) to stejně jako vždycky. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji a prosím o držení času. Nyní s další faktickou pan ministr Havlíček, připraví se pan poslanec Pařil. Než pan ministr dorazí k pultíku, načtu omluvu. Omlouvá se pan poslanec Rajchl celý jednací den z rodinných důvodů. Pane ministře, vaše 2 minuty.

Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček: Tak vidíte, já jsem říkal, že už nebudu vystupovat, ale přesto ještě naposledy jo. A to nikoliv proto, abych tady reagoval na kolegy, kteří se slzou v oku vzpomínají na Sovětský svaz a Bělorusko a podobné věci, ale padly tady docela korektní námitky od kolegy Havránka, od kolegy Pospíšila. Já považuju za fér, abych na ně reagoval.

Co se týká pana poslance Havránka, tak ano. My jsme ve finále zvedli ruku pro ten zákon stavební v minulém období, ale velmi dobře víte proč. My jsme byli kategoricky proti tomu, abyste dělali ty změny. Nakonec jsme pracovali s vámi na tom, aby to, co se vytvořilo alespoň za něco nějakým způsobem stálo. Ale víte, že jsme byli proti tomu, byli jsme proti tomu. Ale nechtěli jsme vám zbourat úplně všechno, protože jste řekli, buďto bude úplně špatně, anebo alespoň participujte na tom, co si myslíte, že by se tam na tom dalo vylepšit.

Ale ta největší podstata nebyla ani ta změna. Já jsem tady dokonce říkal, že některé věci v tom stavebním zákoně nebyly úplně špatně. Ale to, jakým způsobem jste potom zprocesovali tu digitalizaci stavebního řízení a to, co tady nevím, jestli obhajoval nebo jestli měl nějaký, já nevím únik myšlenek, nebo jestli mu nepřeskočilo, byl pan předseda Kupka, který nám vyčítal digitalizaci. Tak to jsem nepochopil dodneška

A druhá byla korektní od pana Pospíšila. Samozřejmě, že z toho nikdo nemá radost, že se musí jít touhletou cestou, která je ústavně správná. Ale na druhou stranu vy jste nás dostali – nebo pětikoalice, jejíž vy jste plnou součástí – do situace, že to bylo v takovém stavu, že jsme váhali, co je lepší. Jestli jít rychlejší cestou a dát větší prostor v rámci prvního, druhého a třetího čtení tak, aby se všechno vypořádalo, anebo jít tou zdlouhavou cestou a opět dát na ortel vlasti desítky a desítky miliard korun. Protože to, v jakém to bylo stavu, bylo bohužel díky vám a my jsme neměli mnoho jiných možností.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane ministře, za dodržení času. A nyní s faktickou pan poslanec Pařil. Připraví se pan poslanec Havránek, zatím poslední.

Poslanec Patrik Pařil: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já bych se chtěl pouze ohradit jako člen hospodářského výboru proti slovům kolegy Kučery, vaším prostřednictvím. Já jsem na tom hospodářském výboru také byl. Zástupci ministerstev tam byli, dostali jsme odpovědi na pozměňovací návrhy, na které jsme chtěli, Takže nevím o čem je ta debata. Ta debata tam byla. Přes 4 hodiny jsme se tam pekli v té místnosti, kde není pořádně klimatizace. Takže ta debata tam byla dostatečná. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou pan poslanec Havránek. Pane poslanče, vaše 2 minuty.

Poslanec Jiří Havránek: A teď budu opravdu ryze faktický. Pan ministr je na odchodu, já také vystupuju už – věřím – naposledy. Co se týče toho, že jste chtěli dát prostor mezi prvním, druhým, třetím čtením. Tak já si ale pamatuju, že původní návrh bylo zkrátit lhůtu mezi prvním a druhým čtením. A opravdu v tu chvíli jsme šli za paní zpravodajkou, paní ministryní a panem kolegou Krňanským a prosili jsme, aby se ta lhůta nezkracovala, že je opravdu potřeba si vydiskutovat jednotlivé věci. Nakonec se vám to hodilo a jak říkám, jsme tu po půl roce od prvého čtení. To je první faktická. ***