Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

První návrh v této oblasti se týká bonusu na dítě. Navrhujeme, aby všechny děti v domácnostech s velmi nízkými příjmy měly stejný bonus 1 000 korun měsíčně. Protože dnes může vzniknout paradoxní situace, kdy dítě v úplně nejchudší domácnosti dostane nižší podporu, než dítě v domácnosti, která má o něco vyšší příjem, a to je podle nás špatně.

Další náš pozměňovací návrh se týká pracovní aktivity dospělých členů domácnosti a jejího dopadu na podporu dítěte. Chceme zabránit tomu, aby dítě přišlo o podporu kvůli pracovní situaci jiného dospělého v domácnosti, kterou jeho rodiče nemohou reálně ovlivnit.

Představme si domácnost, kde kromě rodičů a dětí žije také prarodič, dospělý sourozenec nebo jiní příbuzní. Rodiče se starají, pracují, plní své povinnosti, ale kvůli situaci další dospělé osoby může být ohrožena podpora dítěte. To podle nás není správné. Dítě nemá být rukojmí pracovního postavení někoho, koho samo nemůže ovlivnit a koho často nemohou ovlivnit ani jeho rodiče.

Třetí oblast je oddlužení. Tady jde o princip, který by měl být naprosto samozřejmý. Člověk, který pracuje a poctivě splácí své dluhy, nesmí být trestán za to, že si legálně vydělává víc. Dnes se ale v praxi může stát, že systém při posuzování nároku na pomoc počítá s příjmem, který člověk fakticky nemá k dispozici, protože část jeho výdělku odchází na splátky v oddlužení. Výsledek může být absurdní – člověk pracuje víc, vydělává víc, splácí víc, tedy dělá přesně to, co po něm jako společnost chceme, ale v reálném životě mu může zůstat méně peněz na domácnost, na děti a na základní potřeby. A to je špatně.

Další návrh se týká nízkopříjmových živnostníků. Současné nastavení podle nás nedostatečně zohledňuje realitu drobného podnikání. Stát dnes v některých případech pracuje s fikcí příjmů 30 000 korun čistého měsíčně. Jenže pro řadu drobných OSVČ je tato částka zcela mimo realitu. Ne každý živnostník je člověk s vysokými příjmy. Mnozí malí podnikatelé mají příjmy nepravidelné, sezonní, kolísavé. Jeden měsíc zakázky jsou, druhý nejsou. Někdo podniká při péči o děti, někdo se snaží udržet malou službu na venkově, někdo má náklady, které tabulka prostě nevidí. Pokud takovému člověku stát automaticky započítá příjem, který ve skutečnosti nemá, může ho tím připravit o pomoc, na kterou by při férovějším posouzení dosáhl.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, celý tento balík návrhů nestojí na složité ideologii, stojí na jednoduché zkušenosti ze života. Takže vás prosím o podporu těchto pozměňovacích návrhů, protože jsme připraveni podpořit zákon jako celek. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuji a nyní tedy paní poslankyně Ančicová se hlásí a potom ještě Marian Jurečka.

Tak prosím, máte slovo.

Poslankyně Hana Ančincová: Tak děkuji za slovo, pane předsedající. Pozměňovací návrhy, které dnes předkládáme za Piráty, mají společný cíl, a to odstranit některé nedostatky návrhu zákona (a) zajistit, aby systém státní sociální pomoci lépe odrážel realitu, ve které lidé žijí.

První skupina návrhů se týká oddlužení. Dnes totiž při posuzování nároku na dávku stát vychází z příjmů, které domácnost ve skutečnosti vůbec nemá k dispozici. Do rozhodného příjmu se totiž započítávají i prostředky, které jsou povinně sraženy v rámci insolvenčního řízení. Jinými slovy – stát hodnotí jako příjem i peníze, které člověk nikdy neuvidí a které nemůže použít na nájem, energie a ani běžné životní potřeby.

Proto navrhujeme dvě možné varianty řešení. Ta první z nich vychází ze skutečně provedených srážek v rozhodném období. Odečítaly by se pouze částky, které byly člověku opravdu sraženy nebo které skutečně uhradil v rámci oddlužení. Takové řešení nejlépe odpovídá skutečnému disponibilnímu příjmu domácnosti a zároveň předchází nežádoucím motivačním efektům. Pokud se příjem zvýší nebo naopak sníží, automaticky se i promítne do skutečné výši splátky. Ta druhá předkládaná varianta je jednodušší a více podporuje samotný vstup do oddlužení. Umožňuje odečítat měsíční splátku stanovenou insolvenčním soudem a jejím hlavním přínosem je, že lidé nejsou za odpovědné řešení své dluhové situace fakticky sankcionováni nižší sociální podporou.

Sociální dávky mají vycházet z příjmů, kterými domácnost skutečně disponuje, nikoliv z částek, které jsou ze zákona povinně odváděny věřitelům. Současně také tím podporujeme legální řešení předlužení. Motivujeme lidi k práci a vytváříme podmínky pro jejich návrat do běžného ekonomického života.

Další pozměňovací návrh, kde se i protínáme s vládnoucí koalicí a shodujeme, tak tam se na první pohled může zdát o technickou úpravu, ale ten dopad toho pozměňovacího návrhu je velmi praktický. V některých okresech dnes totiž výpočty vedou k paradoxní situaci, kdy je normativní nájemné pro větší domácnost nižší než pro domácnost menší. To je zjevně nelogické a s rostoucím počtem členů domácnosti zpravidla roste potřeba většího bytu. S tím souvisejí také vyšší náklady na bydlení, a přesto současný výpočet v řadě případů dospívá k opačnému výsledku. My proto navrhujeme jednoduchou úpravu – pokud by výpočet vedl k tomu, že větší domácnost má nižší normativní nájemné než domácnost menší, dorovná se alespoň na její úroveň.

A poslední návrh, o kterém bych chtěla mluvit, tak se týká studentů. Je to pozměňovací návrh, ke kterému jsme dostali i hodně podnětů z praxe. Nedostatek vysokoškolských kolejí i dostupného bydlení dnes vede k tomu, že mnoho studentů bydlí mimo domov svých rodičů a vede vlastní domácnost a ta současná právní úprava ale tuto situaci neřeší dostatečně jednoznačně. Zákon výslovně počítá s tím, že zletilé nezaopatřené dítě není členem domácnosti rodičů například tehdy, pokud žije s partnerem nebo jinou osobu, se kterou společně hradí náklady na své potřeby. Neřešil jasně situaci studenta, který bydlí samostatně. A právě tuto mezeru zákona bychom chtěli odstranit a pokud student skutečně žije mimo domácnost rodičů, má právní titul k bydlení, samostatně hradí své životní náklady, měl by mít možnost být posuzován jako samostatná domácnost. A tady bych chtěla ještě zdůraznit, že nejde o vytváření nových nároků, ani k oslabování vyživovací povinnosti rodičů. Ta zůstává zachována stejně jako dosavadní pravidla pro započítávání příjmů a my pouze tímto pozměňovacím návrhem zpřesňujeme zákon tak, aby odpovídal dnešní realitě a nevznikaly zbytečné výkladové nejasnosti.

Já jsem přesvědčena, že právě takové úpravy a pozměňovací návrhy mohou významně přispět k tomu, aby systém státní sociální pomoci byl spravedlivější, předvídatelnější a lépe zaměřený na ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní vystoupí předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka a jako závěr ještě paní předsedkyně Richterová.

Tak prosím, máte slovo.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju moc, pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já chci na úvod tady ocenit a poděkovat panu ministru Juchelkovi za dvě věci. Za to, že tu obecnou rozpravu ještě otevřel – já jsem v minulosti to taky dvakrát jako ministr udělal, i když to nebylo nutné. Někteří se tváříte, co to tady říkám, ale já si myslím, že to jsou nějaké věci, které tu Sněmovnu, i když se v mnoha věcech neshodneme a někdy je to vypjaté až zbytečně, tak přece jenom tyhle věci ukazují, že tady je nějaká občas dobrá vůle. Takže za to chci poděkovat.

A druhá věc, kterou chci tady ocenit, že i když se třeba já nebo lidovci v celé řadě věcí, jak je řeší pan ministr MPSV, v těch parametrech neshodneme – v oblasti třeba důchodů a těch záměrů, které tady jsou – tak ale tady fakt chci říci, že běží velmi dobrá komunikace nad klíčovými věcmi.

Pan ministr a jeho tým si umí pozvat zástupce všech stran, i opozičních, i zástupce Senátu, k tomuto tématu, třeba k úpravám k superdávce jsme k tomu měli dvě setkání, otevřenou debatu a bylo vidět, že i na těch pozměňovacích návrzích, které potom ve finále byly načteny, byla i nějaká reflexe z té debaty a promítla se tam. Není to úplně běžné u všech rezortů, ale tady to chci zmínit, protože kdyby to takhle fungovalo v daleko větší míře i u jiných témat, tak si myslím, že by se celkově ta situace tady mohla o dost víc uklidnit a nemuselo by to (být) tak vyhrocené jenom tady, ale i třeba na sociální sítích a mediálně. ***