Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.10 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Táži se, zdali máte zájem o závěrečné slovo? Zájem o závěrečné slovo není. Přikročíme k hlasování. (Neklid v sále, poslankyně Richterová a poslankyně Šebelová gestikulují, že chtěly vystoupit.) Počkejte. No tak nikdo se nehlásil do rozpravy. (Hlasy koaličních poslanců: Nikdo se nehlásil.) Počkejte, rozpravu jsme ukončili. Nehlásil se nikdo do rozpravy. Ptal jsem se, ještě jsem se rozhlížel po sále. Takže tak. Takže přikročíme k hlasování. (Nesouhlasné poznámky opozice z pléna.) Prosím zpravodajku... Ano? (Poslankyně Richterová se hlásí o slovo.) No tak přikračujeme k hlasování. Já jsem to řekl. Já jsem se ptal i v sále, paní poslankyně, jestli se někdo hlásí do obecné rozpravy. I jsem se rozhlížel. Otevřel jsem rozpravu, zavřel jsem ji. Jenom upozorňuju, že pakliže nevystoupí ministr, tak rozpravu nelze už otevřít. Takže je to jednoduchá záležitost. A už jsem přikročil k hlasování. No. Vy jste prostě neposlouchali. To je jednoduché, protože jste se tam bavili o něčem jiném. Vždyť jsem se ptal na celý sál. Vy jste prostě neposlouchali, paní předsedkyně Richterová. Já si to neumím jinak vysvětlit. (Hluk v sále, opoziční poslanci chtějí vystupovat v rozpravě, koaliční poslanci nechtějí rozpravu otevřít.) Tak můžeme tedy? (Poslanec Juchelka se chystá otevřít rozpravu. Předsedající mimo mikrofon: Dohodneme se nejdřív s paní předsedkyní Richterovou, jak to myslí. Pojďte se domluvit, paní předsedkyně Richterová. Probíhá domluva předsedajícího s poslankyní Šebelovou a Richterovou.)
Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já samozřejmě jako rozumím tomu, že tady chtěli kolegové z opozice vystupovat. My sami jsme se divili s paní zpravodajkou, že se nikdo nepřihlásil i přesto, že pan předsedající to několikrát hlásil a ptal se, zdali je tady tento zájem. A právě proto, že došlo k takovémuto nedorozumění, tak já bych si přál, abychom tu rozpravu tedy otevřeli po dohodě samozřejmě s opozicí. A prosím, aby opoziční poslanci dávali pozor, tedy na to, co říká předsedající, tak aby se samozřejmě mohli tady k tomuto tisku vyjádřit i ve třetím čtení. A nějaká dohoda s panem předsedajícím je, že já tedy tuto rozpravu otevírám a pojďme se tady o tom bavit a diskutovat. (Souhlasný potlesk většinou opozičních poslanců.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak děkuju. My jsme se tedy domluvili, že tady mám tři zájemce, kteří to pojmou nějakým způsobem tedy, protože ta rozprava byla skutečně ukončena, je to i ve stenozáznamu a vyzýval jsem k tomu. Takže to budou nějaká kratší vystoupení, jsem zaslechl. To znamená, tak si určete pořadí: takže Pavla Pivoňka Vaňková, pak paní poslankyně Ančincová a Marian Jurečka. Tedy otevřeme rozpravu na tahleta tři vystoupení. Tak prosím. Jaké je pořadí? Takže paní poslankyně Pivoňka Vaňková a připraví se paní poslankyně Ančincová. Chápu to dobře. Tak prosím máte slovo.
Poslankyně Pavla Pivoňka Vaňková: Tak krásné dobré ráno, kolegyně, kolegové. Tak já bych se ráda za klub Starostů vyjádřila k tomuto tisku, který dnes máme ve třetím čtení, řekla naše stanovisko a ještě se krátce zmínila i o pozměňovacích návrzích, které předkládáme. A i když jsme připraveni celý tento tisk podpořit, protože navýšení rodičovského příspěvku je potřeba, tak k tomu máme několik připomínek, a chtěla bych vás závěrem své řeči tedy požádat o jejich podporu.
Společným cílem těchto pozměňovacích návrhů je hlavně to, aby rodina a sociální politika odpovídala skutečnému životu českých domácností. Rodina dnes nemá jednu podobu; je to úplná rodina, je to samoživitelka, která ráno odvádí dítě do školky a odpoledne běží z práce, aby stihla vyzvednutí, je to samoživitel, který se snaží zvládnout péči, práci i účty, jsou to nesezdaní rodiče, kteří mají úplně stejné náklady na děti jako manželé, je to vícegenerační domácnost, kde spolu žijí rodiče, děti i prarodiče, je to rodič, který po narození dítěte se nechce odtrhnout od práce úplně, ale chce se vracet postupně, třeba na pár hodin týdně. A právě na tyto lidi musí zákon myslet. Stát nesmí pomáhat jen těm, kteří se vejdou do jedné úřední škatulky. Musí umět rozlišit, kdo skutečně pečuje, kdo pracuje, kdo se snaží postavit na vlastní nohy a kde opravdu hrozí chudoba dětí. Proto předkládáme šest pozměňovacích návrhů. Některé se týkají rodičovského příspěvku, jiné parametrů nové dávky státní sociální pomoci, tedy takzvané superdávky. Všechny ale spojuje jeden princip. Systém nemá trestat snahu, nemá trestat péči, nemá trestat práci a nemá dopouštět, aby na nesmyslně nastavená pravidla doplácely děti.
Začnu tedy rodičovským příspěvkem. První náš návrh ruší limit 120 hodin měsíčně pro docházku dětí mladších dvou let do dětské skupiny nebo mateřské školky při pobírání rodičovského příspěvku. Tento limit považujeme za přežitý a v praxi často nesmyslný. Rodiče nemají běhat se stopkami a hlídat, jestli jejich dítě bylo v dětské skupině ještě v povoleném limitu nebo už pár hodin navíc. A péče o dítě přece nevypadá jen tak, že je rodič 24 hodin denně doma. Péče může znamenat i to, že rodič dítě ráno odvede do dětské skupiny, jde na částečný úvazek do práce, odpoledne se vrátí a dál se o dítě stará. V této zemi dlouho mluvíme o slaďování rodinného a pracovního života. Mluvíme o flexibilních úvazcích. Mluvíme o tom, že rodiče malých dětí, zejména ženy, nemají být vytlačováni z trhu práce. Ale pokud vedle toho držíme pravidla, která rodičům prakticky říkají: pozor, nesmíte využít péči o dítě příliš, jinak přijdete o podporu, pak jdeme sami proti tomu, co tvrdíme.
Co se týká výše rodičovského příspěvku, my jsme už několik měsíců zpátky navrhovali jeho navýšení, ale také jsme navrhovali to, aby byl pravidelně valorizován. To je věc, za kterou si opravdu stojíme a je pro nás důležité, aby tato podpora, která se bude pravidelně řešit valorizačním mechanismem, nebyla zpolitizovaná, aby nebyla vystavená neustálým dohadům, pro koho se rodičovský příspěvek navýší, pro koho, od jakého data a o kolik.
Další naše pozměňovací návrhy se týkají superdávky, nové dávky státní sociální podpory, kde se chceme zaměřit zejména na to, aby byla superdávka nastavená spravedlivě. Považujeme proto za naprosto zásadní, aby byla nastavena tak, že nebude vytvářet hlavně nespravedlnost vůči dětem a nebude trestat domácnosti, které se snaží. ***
