Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Jak už jsem několikrát tady zmínil, ne každá výjimka je špatně, ale výjimka bez reformy a změny rozpočtových pravidel bez spojení s tím, aby se udělaly potřebné reformy pro Českou republiku, to není odpovědnost, to je totální neodpovědnost. Je to potom v tu chvíli zákon o vyšším dluhu a já si myslím, že Česká republika si zaslouží víc, zaslouží si víc i třiadevadesátiletý pan stavař a zaslouží si víc budoucí generace, které to bohužel budou muset zaplatit.

Já budu hlasovat proti stejně jako celý lidovecký klub. Já vám děkuju za za pozornost a omlouvám se, že jsem byl delší, než běžně bývám, ale musím říct, že na tomhle zákoně mi opravdu záleží, protože si myslím, že je to přesně ta věc, kdy můžeme se tady společně dohodnout na mírném rozvolnění, ale ne na složení mantinelů úplně, protože tohle naši republiku nejenom neposouvá, ale to ji zabíjí. Děkuju vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní tedy mám přednostní právo pana předsedy Hřiba, ale protože ho nevidím v sále... Ano, tak poprosím pana poslance Papajanovského se stanoviskem klubu Starostů a nezávislých.

Poslanec Jan Papajanovský: Vážená paní předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně a kolegové, dnes se nám vrátil sněmovní tisk číslo 90, to jest novela zákonů v oblasti veřejných rozpočtů, kterou nám vrátil Senát. Já jsem si pro ten dnešní večer nebo pro tu dnešní noc připravil projev, který se bude skládat ze dvou částí. První část, a to říkám upřímně, zrecykluji, protože půjde o argumenty, které jsem si připravil a chtěl jsem je uvést v diskusi ve třetím čtení v okamžiku, kdy se tady ten zákon projednával před tím měsícem a kouskem.

Jak ale všichni víme, koalice ve snaze rozvolnit rozpočtová pravidla a rozjet tu dluhovou spirálu jede na sílu, a proto byla diskuse ve třetím čtení ukončena, aniž bych dostal jako člen rozpočtového výboru bez přednostního práva možnost se tady na plénu Poslanecké sněmovny vyjádřit. Aniž bych dostal možnost přednést argumenty, z nichž některé by třeba vedly některé kolegyně a kolegy z koalice k tomu, aby se zamysleli nad svým hlasováním, nad tím, zda je skutečně rozumné dát vládě bianco šek k prakticky neomezenému utrácení. Odpusťte mi tedy, pokud se budu v některých ohledech opakovat, protože budu tady přednášet projev, který jsem chtěl přednést, ale který jsem neměl možnost přednést.

Připomenu, o čem hlasujeme. Tento zákon měl být původně poměrně technickou transpozicí reformy těch evropských pravidel, respektive nějakého dlouhého vývoje evropských pravidel vycházejících z Paktu stability a růstu, přičemž ta pravidla byla na evropské úrovni v roce 2024 reformována. Na té transpozici těch pravidel panovala široká shoda. Ostatně příprava začala ještě za minulé vlády. Jenže po cestě Poslaneckou sněmovnou se z transpoziční novely stalo něco úplně jiného – nejrozsáhlejší rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti od roku 2017, kdy byla do českého právního řádu zavedena. A to není nějaká politická nálepka, kterou bych tady chtěl dávat. To je holý fakt. A holý fakt je to proto, že vycházím z konsenzuálního hodnocení odborné veřejnosti, kterému se právě budu v první části toho svého vystoupení věnovat.

Začnu stanoviskem Centra veřejných financí, které působí na Institutu ekonomických studií FSV Univerzity Karlovy pod vedením profesora Petra Janského. Není to žádný opoziční think tank, nakonec paní ministryně by jistě potvrdila, že s Centrem veřejných financí na řadě zákonů, na řadě tisků spolupracuje. Je to akademické pracoviště, které dlouhodobě a věcně komentuje rozpočtovou politiku všech vlád. Komentovalo rozpočtovou politiku vlády předchozí, komentuje rozpočtovou i jinou, dejme tomu daňovou politiku vlády současné. Jeho závěr k tomu tisku 90 je jednoznačný. Původním smyslem té novely bylo promítnout evropskou reformu do českého práva, ale úpravy, které byly načteny paní ministryní během projednávání, mohou pravidla rozpočtové odpovědnosti významně uvolnit a posunout zákon do doby, kdy by umožňoval zásadní prohlubování deficitu až do stavu odporujícího evropským pravidlům.

Tady je potřeba upozornit na to, že ten rozpor s evropskými pravidly neuvidíme hned, protože ta pravidla evropská se vyhodnocují až zpětně. To znamená, (že) Česká republika má v tomhle ohledu určitý čas, protože i pokud bychom přijali státní rozpočet, který vytvoří deficit, který by byl v rozporu s těmito evropskými pravidly, no tak Evropská komise na to možná může nějakým způsobem neformálně upozornit, ale to definitivní hodnocení toho, že jsme hospodařili v rozporu s těmi evropskými pravidly, se bohužel dozvíme až v tom dalším roce. To znamená, (že) máme se na co těšit, protože nejpozději řekněme během jara 2028 se dozvíme, že Česká republika porušuje evropská pravidla pro rozpočtovou odpovědnost.

Pojďme se ale podívat na ty jednotlivé výhrady, které byly zmíněny ve stanovisku Centra veřejných financí konkrétně. První a nejzávažnější je ta už dlouho a opakovaně diskutovaná infrastrukturní úniková doložka. Centrum veřejných financí upozorňuje na to, že výčet staveb podle přílohy liniového zákona pokrývá dominantní část investičních výdajů Státního fondu dopravní infrastruktury mezi 65 a 80 procenty výdajů, které jsou plánovány na následující roky. No a k tomu se tam ještě přidávají samozřejmě významná vodní díla a jaderné zdroje. No a co je podstatné – na rozdíl od obranné doložky, která se aktivuje až od těch dvou procent HDP, se infrastrukturní výjimka v přijatém sněmovním znění vztahuje na všechny takové výdaje od první koruny. Pozměňovací návrh, na základě kterého tato Sněmovna bohužel tuto infrastrukturní doložku přijala, přitom neobsahoval žádnou kvantifikaci toho, jak velký prostor pro deficity tím otevíráme. My jsme se bohužel od Ministerstva financí, ani od paní ministryně, ani od nikoho jiného nedozvěděli, o kolik desítek nebo možná stovek miliard korun zvýší tahle infrastrukturní doložka deficity veřejných rozpočtů. A to jsme se na to opakovaně ptali. Přesto žádnou odpověď, žádné přesné nebo alespoň odhadované číslo jsme tady nedostali. A to je jeden z důvodů, proč podle našeho soudu bylo to ukončení rozpravy ve třetím čtení protiústavní.

Naše druhá výhrada, kterou sdílíme z centra pro veřejné finance, míří na PPP projekty Centrum pro veřejné finance správně připomíná, že PPP projekty, pokud jsou správně strukturované, se do vládního deficitu a dluhu nepočítají už ze své podstaty, nepotřebují tedy žádnou výjimku. Nicméně platby za dostupnost, to znamená klíčový prvek těch PPP projektů, jsou běžným de facto mandatorním provozním výdajem, protože jsou zasmluvněné. To znamená, (že) v tom deficitu by se naopak objevit měly, ale podle té přijaté výjimky se v tom deficitu neobjeví a to je špatně. To jde vůči samotnému principu PPV výdajů.

Třetí výhrada Centra veřejných financí se týká, cituji, výrazně zhoršené bezpečnostní situace v novém § 31 rozpočtových pravidel. Centrum veřejných financí to říká na rozdíl od nás opozičních politiků diplomaticky, ale přesně. Je to neurčitý právní pojem, o jehož naplnění rozhoduje Bezpečnostní rada státu, což ale není odborný orgán tvořený nějakými nezávislými odborníky, je to de facto vláda sama. A na jeho základě lze překročit celkové výdaje schváleného rozpočtu až o deset procent, deset procent, to je zhruba 240 miliard korun. Vláda si tedy může sama sobě bez této Sněmovny povolit výdaje v objemu čtvrt bilionu korun na základě pojmu, který zákon nijak nedefinuje, a dokonce to nemusí udělat jenom vláda. Vláda je oprávněná na základě toho návrhu přenést tuto kompetenci na ministryni financí, to znamená, (že) jedna osoba – a byť samozřejmě můžeme chovat nebo nechovat k té konkrétní osobě, která na té židli sedí, určitou míru důvěry – no tak není přece správné, aby jedna osoba mohla v právním státě rozhodnout o navýšení deficitu o 240 miliard korun. To je prostě bianco šek.

Budu pokračovat. Ekonom Aleš Bělohradský z Centra veřejných financí spočítal konkrétní dopady tohoto tisku. Jeho analýza dochází k závěru, že pokud bude přijata navržená legislativa v té podobě, kterou my tady dneska máme v té sněmovní podobě, a vláda dodatečný prostor využije, což bohužel, když vidíme ty jednotlivé návrhy, které prochází a posouvají se dál tím legislativním procesem – jako je třeba právě to diskutované EET, kde na jednu stranu vidíme určitou snahu o konsolidaci, nějaké peníze v objemu, řekněme, 10 až 15 miliard korun navíc se vyberou, no ale rázem se, řekněme, pět až osm, možná devět miliard korun zase vynaloží na různé výdaje. A nakonec paní ministryně to tady potvrdila, že si vytváří prostor pro to, aby mohla plnit svoje programové priority. To znamená, (že) není to konsolidace, je to rozdávání různých dárečků. Nevím, jestli je to 4,5. Já myslím, že je to, že to bude o trošku víc. Ale právě proto navrhujeme to doprovodné usnesení, abychom dostali přesná data, aby ministerstvo mělo povinnost to vyhodnotit. ***