Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Prosím vás všechny, abyste za dvě hodiny hlasovali pro tu senátní variantu, protože historie a dějiny počítají každému z nás stejně. A jednou přijde chvíle, kdy kvůli této novele možná nasekáte obrovské dluhy v době, kdy to není potřeba. A v době, kdy to třeba potřeba bude, tak se vás budou možná vaše děti, možná vaše vnoučata, ale možná to bude dříve, možná vaši kolegové, ptát – bylo to nezbytné? Co budete moci říct? No jedině – hm, nebylo, byla to chyba. Ale co s tím teď naděláme? Teď ty úroky, dluhy, platit budeme a teď si prostě spoustu věcí nebudeme moci dovolit. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, pane předsedo. A nyní je přihlášen s přednostním právem pan poslanec Jurečka, pan předseda Jurečka. V sále ho nevidím, tedy prosím s přednostním právem k vystoupení se stanoviskem klubu paní poslankyně Svobodová.

Poslankyně Vendula Svobodová: Dobrý večer, děkuji za slovo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane senátore, když jsme tenhle zákon, který se tedy jmenuje Vládní zákon, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, posílali do Senátu, bylo nám všem asi jasné, že se nám odtud vrátí. A pokud se ptáte proč, tak protože jak i tady zaznívalo, je to zásadní zásah do rozpočtových pravidel a rozpočty po přijetí tohoto zákona už nikdy nebudou takové jako před ním. Senát se naštěstí nezaměřil jen na legislativně technické opravy a zaměřil se především na to, aby zůstala zachována určitá míra parlamentní kontroly a aby se mimořádné rozpočtové nástroje nemohly používat příliš volně. Já se k tomu pak ještě vrátím.

Za Piráty tedy můžu říct, že my budeme hlasovat pro tento návrh, který přichází ze Senátu. Důvody jsou k tomu zcela jednoduché. Řeší velkou část toho, co jsme i my kritizovali a navrhovali úpravu. A zároveň je to mnohem lepší řešení než verze sněmovní. Dává prostor pro investice v určité míře, ale zároveň nedovoluje tak rozsáhlé a bezbřehé utrácení jako ta naše sněmovní verze, kterou jsme vám posílali.

Ta původní verze, schválená Poslaneckou sněmovnou, obsahovala řadu změn, které lze rozdělit do několika oblastí. Za prvé rozšiřovala možnosti vlády měnit rozpočet a provádět rozpočtová opatření ve větší míře. Za druhé zaváděla nové výjimky z výdajových pravidel, a to jak pro financování obrany, tak pro strategickou i dopravní infrastrukturu. Za třetí výrazně měnila pravidla rozpočtové odpovědnosti podle nové evropské legislativy, což samozřejmě jsme se tady bavili o tom, že je to nějaké převzetí té evropské směrnice, což je v pořádku, akorát to nebyla zcela čistá implementace, a proto jsme se tady dostávali do těch všech debat.

Za čtvrté upravovala financování nízkouhlíkových zdrojů energie prostřednictvím mimorozpočtových účtů, což tedy Senát ponechal, ale budiž. A konečně obsahovala řadu změn organizačního charakteru, které se týkají například Národní rozpočtové rady nebo fungování Státní pokladny.

A právě rozpočtové výjimky a nové pravomoci vlády byly od začátku nejkontroverznější částí toho celého návrhu. Jak jsem říkala, Senát se nezaměřil pouze na ty technické opravy, ale podíval se právě i na toto vnitřní fungování. A za důležité – právě vám teď přečtu čtyři změny, které Senát navrhl, které byly pro nás důležité v tom rozhodování, zda tento návrh podpoříme či ne.

První tou změnou je zpřísnění takzvané infrastrukturní výjimky. Asi si všichni vzpomínáte, že v té původní verzi bylo dovoleno stavět cokoliv z dopravní infrastruktury a nezapočítávalo by se to do té dluhové brzdy. Senát nově požaduje, aby zvýšení výdajů na strategickou infrastrukturu bylo předem projednáno v rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny, což je dobře, protože ten rozpočtový výbor v té sněmovní verzi byl velice oslaben právě a u staveb financovaných prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury, navíc vyžaduje stanovisko tohoto fondu. Současně omezuje rozsah této výjimky tím, že se započítává pouze část výdajů převyšující jedno procento nominálního hrubého domácího produktu. Stále to číslo je vysoké, stále se tam dostáváme na desítky miliard, ovšem už je tam nějaká horní hranice. A teď už by bylo pouze na této vládě, zda by dokázala se investicemi této hranici vůbec přiblížit.

Druhou významnou změnou je zpřesnění bezpečnostní výjimky. A to je oblast, na kterou jsme právě i my podávali pozměňovací návrh, protože se nám nelíbilo to vágní konstatování nějaké zhoršené bezpečnostní situace. Ta vágnost nás právě vůbec nenechávala v klidu a báli jsme se zneužití této větičky. Původní sněmovní verze ponechávala vládě právě poměrně široký prostor pro její použití. Senát nově vyžaduje, aby výrazně zhoršenou bezpečnostní situaci konstatovala Bezpečnostní rada státu usnesením. Současně přímo do zákona doplňuje její definici a vypouští možnost, aby vláda přenesla výkon těchto mimořádných pravomocí na ministra financí, což je taky dobře.

Třetí oblastí je státní rozpočet. Ten původní návrh umožňoval při opětovném předložení návrhu státního rozpočtu po jeho vrácení Poslaneckou sněmovnou poměrně široce navyšovat výdajový rámec. A my jsme si to vyzkoušeli už v tomto volebním období, kdy se rozpočet vrátil ze Sněmovny vládě a pak jsme se tady dlouze, dlouze dohadovali o tom, zda se na něj, pokud je vrácený, vztahují ta rozpočtová pravidla či nevztahují. Vláda si to udělala podle sebe a pak to tímto zákonem, který jsme tedy posílali do Senátu, nějakým způsobem napravovala.

Senát dle nás správně tuto možnost významně omezil. Ruší jednu z výjimek, která umožňovala navýšit rámec při současném přijetí nových příjmových opatření a zpřesňuje pravidla pro opětovné předkládání návrhu státního rozpočtu.

Čtvrtou změnou je zachování zvláštního účtu rezervy důchodového pojištění, který samozřejmě má nějaké mouchy, o kterých jsme tady debatovali, ale zároveň je to transparentní evidence těch prostředků v důchodovém systému. Na druhou stranu je potřeba říci, že Senát ponechal některé změny bez nějakého hlubšího zásahu. Nezasáhl například do nové úpravy financování nízkouhlíkových zdrojů energie ani do systému mimorozpočtových účtů. Lze tedy říci, že Senát odstranil některé problematické prvky toho návrhu především tam, kde šlo o oslabení parlamentní kontroly nebo příliš široké rozpočtové výjimky.

Přesto tu ale zůstává řada otázek otevřená. Nadále dochází k významnému rozšiřování výjimek z rozpočtových pravidel a k vytváření nových mechanismů financování mimo standardní rozpočtový proces. To je něco, s čím se bude muset potýkat i nadále, ať už bude přijatý jakýkoliv návrh, to asi tak nějak víme.

I přes výše zmíněné oceňuji změny, které Senát přinesl. Zároveň se ale nedá tvrdit, že tento pozměňovací návrh, který nám sem doputoval, ty všechny výhrady dokázal nějakým způsobem strávit a předložit sem opravený zákon, to bychom asi chtěli moc. Takže jak jsem říkala, za nás za Piráty pro tento návrh zákona budeme hlasovat, jelikož napravuje řadu těch věcí, na které jsme upozorňovali. Pořád to bude lepší verze než ta sněmovní, kterou jsme do Senátu posílali, a proto tedy budeme hlasovat pro. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Barbora Urbanová: Děkuji, paní poslankyně. A nyní opět s přednostním právem se stanoviskem klubu pan poslanec Benjamin Činčila.

Poslanec Benjamin Činčila: Děkuju za slovo, paní předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové, dobrý večer, paní ministryně, vážení kolegové, vážené kolegyně, dovolte mi začít ne číslem, ne paragrafem, ale příběhem člověka, který se jmenuje pan Stavař. Pan Stavař je člověk, který se potkal před volbami s mojí kolegyní Monikou Brzeskovou, je z Moravskoslezského kraje z Bolatic. Panu Stavařovi je 93 let. Monice, když se s ní setkal, tak říkal, že už by mu vlastně mohlo být jedno, jestli se bude Česká republika zadlužovat nebo ne. A jemu to není jedno. Panu Stavařovi to dokonce není jedno tak moc, že si kreslí grafy zadluženosti českého státního rozpočtu České republiky, veřejných financí, ručně na papír. Já vám to ukážu. (Poslanec ukazuje graf.) Vypadá to takhle. Panu Stavařovi na tom záleží tak moc, že Monice před volbami, když se s ní setkal, tak říkal – já mám strach z toho, že v případě, že se dostane k moci hnutí ANO, tak že se budeme zadlužovat extrémně rychle. A ona je pravda, že tady (Opět ukazuje stejný graf.) to končí rokem 2024 a ty další sloupečky by se na ten papír už ani nevešly, protože tím, že rozvolňujeme ta pravidla, tak se budeme zadlužovat rychleji. On ten zákon by se dal nazvat jako zákon o vyšším dluhu. A tady to riziko toho, že budeme opravdu nejrychleji se zadlužující země v rámci Evropské unie, je tady obrovské. ***