Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(21.00 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Nejprve budeme nicméně hlasovat o návrhu pana poslance Munzara, ještě jednou zopakuji, aby pevné hlasování k tomuto bodu bylo zařazeno na 8. září 2026 v 19 hodin.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku.
V hlasování číslo 254 bylo přihlášeno 149 poslanců, pro hlasovalo 51, proti 96. Návrh byl zamítnut.
Nyní budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Malé, která navrhuje pevné hlasování na 1 hodinu ráno, tedy na středu 1 hodinu ráno.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?
V hlasování číslo 255 bylo přihlášeno 149 poslanců, pro hlasovalo 97, proti 51. Návrh byl přijat.
My jsme zahájili rozpravu, vystoupila první paní poslankyně Malá, nicméně máme tu dvě faktické poznámky. Jsme v obecné rozpravě, takže nyní přijdou na řadu faktické poznámky. Poprosím pana poslance Haase, který je přihlášen první, a připraví se pan poslanec Munzar.
Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo. V této nové situaci já nevím, jestli bych se ještě dostal až druhý přihlášený na řadu, takže jsem se přihlásil v okamžiku, kdy hovořila paní ministryně, abych vyvrátil tři zjevné nepravdy, které tady uvedla.
První je sice legislativně technická, ale podstatná. Pravidla nepřipravovala naše vláda. Z legislativní stopy je jasně patrno, že návrh, který projednáváme sněmovním tiskem 90, je výtvorem pouze této vlády. To je ta první nepravda, kterou chci vyvrátit.
Druhá nepravda, tu už tady akcentoval pan senátor Golaň. Bezpečnostní výjimka, která má umožnit vládě 10 procent výdajů státního rozpočtu uvolnit bez souhlasu parlamentu, je vágní, je gumová, je uvedena slovem zejména, což každý právník v tomto sále potvrdí, že je demonstrativní výčet. Je postavena na pouhém doporučení Bezpečnostní rady státu a je spojena s pouhým čl. 4 smlouvy o Severoatlantické alianci, to znamená s pouhými konzultacemi. To je druhá zjedná nepravda, že tato výjimka, kterou vláda si bere a krade parlamentu jeho výsostné právo rozhodovat o rozpočtu této země, tak je správně formulovaná. Není tomu tak, je to zjevná nepravda.
A to třetí, co paní ministryně nám vyvracela, to je zvláštní účet rezervy důchodového pojištění. Do současné doby, a já raději odcituju současné znění § 36 odst. 3 rozpočtových pravidel: „Prostředky tohoto účtu lze použít pouze na výdaje na dávky důchodového pojištění a na převody zpět do státního rozpočtu na úhradu záporného rozdílu těchto příjmů a výdajů.“ To znamená, v současné době a téměř po celou historii České republiky jsou prostředky na zvláštním účtu důchodového pojištění účelově vázány. To je to, co kritizujeme. Děkuju mnohokrát. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju, pane poslanče. Jako druhý vystoupí pan poslanec Munzar a já poprosím znovu kolegy a kolegyně, aby se ztišili v sále, případně sál opustili, abychom mohli jednat v důstojných podmínkách. Připadá mi to jak ve škole před prázdninami, tak prosím, zkuste ještě trošku pozornosti v sobě vzbudit a umožnit kolegům a kolegyním důstojné vystoupení. Pane poslanče, prosím vaše 2 minuty.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, pane předsedající. Já chci navázat na kolegu Karla Haase a zareagovat i na ta úvodní slova paní ministryně. Paní ministryně tady v tom svém projevu, když mluvila o tom zmocnění, o tom bianco šeku pro vládu, možnosti navýšit 10 procent vládních výdajů na základě vágního ustanovení té sněmovní verze, tak použila to, čemu se v politologické literatuře říká rétorika krize a záchrany. Nejdřív argumentovala skrze strach, to znamená, co všechno hrozí, když se to neschválí, přitom dobře víme, že Poslanecká sněmovna dokáže být i efektivní v případě nějaké krize, že dokážeme rozhodovat i do druhého, třetího dne. Jenom ten rozdíl je, že by vláda musela dopředu přijít s argumenty a přesvědčit nás, že ta potřeba je skutečně důležitá, ne si něco rozhodnout a pak hledat argumenty až zpětně, a potom to obhajovala dobrými úmysly, efektivitou, že to vláda potřebuje.
No, vlastně jenom ta argumentace měla jediný účel, skutečně získat pro vládu bianco šek bez kontroly Sněmovny, která má svůj smysl, má svůj ústavní smysl tak, aby si vláda mohla rozhodnout sama, a teprve dodatečně něco vysvětlovat. A z mého pohledu je to jeden z nejvýraznějších zásahů kromě těch ostatních. Já nevím, jestli se dokážu v tom krátkém čase vůbec dostat k normálnímu projevu, ale třeba toto je zásah do dělby moci mezi mocí výkonnou a zákonodárnou, protože samozřejmě jedna z rolí Poslanecké sněmovny je kontrola a jedna z rolí Poslanecké sněmovny je rozhodovat o penězích daňových poplatníků a schvalování rozpočtu. I když tady může mít vláda vždycky většinu, tak musí přijít aspoň s argumenty (Předsedající: Čas, pane poslanče!) a musí o tom jednat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času. To byly faktické poznámky a dostáváme se k prvnímu přednostnímu právu. První přednostní právo – pan poslanec Jakob.
Poslanec Jan Jakob: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážený pane senátore, vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů po vrácení Senátem s pozměňovacími návrhy. Jeho součástí je také změna zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. A myslím, že je dobré hned na začátku říci, o co v této debatě skutečně jde.
Nejde jen o výdajové limity, čisté výdaje, korekční mechanismy nebo stanoviska Národní rozpočtové rady. Jde o mnohem zásadnější otázku, zda v České republice budou rozpočtová pravidla skutečně platit, nebo zda budou platit jen tehdy, když se právě hodí vládě, zda bude zákon závazným rámcem odpovědného hospodaření, nebo jen doporučením, které lze odsunout stranou ve chvíli, kdy začne politicky překážet. A náš postoj je v tomto naprosto jasný. Česká republika potřebuje pevná, srozumitelná a vymahatelná fiskální pravidla. Potřebuje pravidla, která nejsou napsána jen proto, aby dobře vypadala v dokumentech posílaných Bruselu. Potřebuje pravidla, která budou platit i tehdy, když jsou politicky nepohodlná, protože právě tehdy se pozná, zda pravidla skutečně něco znamenají. Když je dost peněz, pravidla se dodržují snadno. Když ekonomika roste, odpovědnost se slibuje poměrně snadno, i když pro tuhle vládu ani tohle bohužel neplatí. Když se píše fiskálně strukturální plán pro Evropskou komisi, disciplína se také deklaruje snadno. Skutečná zkouška přichází ve chvíli, kdy vláda chce utratit víc, než jí zákon dovoluje. Ve chvíli, kdy se musí rozhodnout mezi odpovědností a pohodlným deficitem, ve chvíli, kdy má pravidlo opravdu omezit politickou vůli utrácet.
A tuto zkoušku vláda už jednou nezvládla. Při schvalování státního rozpočtu na letošní rok jsme byli svědky toho, že vláda předložila rozpočet, který nebyl v souladu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Již letošní rozpočet je tedy protizákonný. Maximální přípustný deficit byl podle zákonného rámce 246 miliard korun, vláda předložila schodek 310, tedy o 64 miliard korun více. ***
