Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(20.10 hodin)
(pokračuje Jan Skopeček)
Dalším návrhem pana poslance Bureše je, aby bod číslo 74, sněmovní tisk 129 – zrušení zákona o prodejní době – byl zařazen jako druhý bod pevně ve středu.
Zahajuji hlasování. Ptám se kdo je pro takový návrh? Ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti?
V hlasování číslo 253 bylo přihlášeno 176 poslanců, pro hlasovalo 31, proti 102. Návrh byl zamítnut.
Tím jsme se vypořádali se všemi hlasovatelnými návrhy, které zazněly ve vašich vystoupeních.
Přikročíme k projednávání bodu číslo
1.
Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů
/sněmovní tisk 90/5/ – vráceno Senátem
Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jste obdrželi jako sněmovní tisk 90/6. Informace k pozměňovacím návrhům vám byla rozeslána... (Velmi silný hluk v sále.) Vážené kolegyně, vážení kolegové, odhlasovali jsme program schůze. Ty, které nezajímá bod, který jsem právě otevřel, prosím, nechť odpustí jednací síň, ale není tady slyšet vlastního slova. V pravé části sálu to platí prosím taky. Jestli můžu poprosit, utište se. Prosím i členy vlády. Opravdu neslyším vlastní slovo. Prosím, abychom mohli pokračovat ve sněmovním tisku 90/5. (Poslanci se stále neztišili. Vzájemně hlasitě diskutují.) Tak já počkám, než někteří ze sálu odejdou a budeme moci pokračovat v důstojném projednávání sněmovního tisku.
Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy. Jeho usnesení jste obdrželi jako sněmovní tisk 90/6. Informace k pozměňovacím návrhům vám byla rozeslána elektronickou poštou. Vítám mezi námi pana senátora Tomáše Goláně. Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyjádřila místopředsedkyně vlády a ministryně financí Alena Schillerová. Pan senátor vystoupí následně po vás.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane senátore, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. (Stále silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího.) Děkuju, pane místopředsedo, předem.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Kolegyně, kolegové, prosím, utište se, aby paní ministryně mohla vystoupit. Děkuju.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji. Dnes k vám budu hovořit s projevem k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, už počtvrté. Nepochybuji tedy, že se jedná o tisk, jehož detaily jsou Poslanecké sněmovně dobře známy. K jeho nejdůležitějším pilířům se tedy vrátím už jenom stručně na závěr, případně v rámci následující rozpravy.
Senát nám tento tisk vrátil s několika pozměňovacími návrhy. Ráda bych se tedy právě věnovala teď konkrétně jim. Zároveň vysvětlím, proč Poslaneckou sněmovnu žádám, aby setrvala na znění, které schválila v rámci třetího čtení.
Hned na úvod chci říct jasně jednu věc. (Poslanci stále hlasitě diskutují.) Vás to nezajímá, dámy a pánové. Já vím, že to tady říkám už počtvrté, ale evidentně vás to nezajímá. Mělo by, když to je pro vás klíčový zákon. Děkuji.
Hned na úvod chci říct jasně jednu věc. Nezpochybňuji určitě dobrou vůli v Senátu a věřím, že většina pozměňovacích návrhů vznikla se snahou posílit kontrolu veřejných financí nebo zpřesnit právní úpravu, která byla navržena a poslána ze Sněmovny. Té motivaci rozumím a v podstatě ji chápu. Znovu chci říct veřejně, že debata v Senátu byla mnohem věcnější, mnohem konkrétnější a kvalifikovanější. Netýká se to samozřejmě všech senátorů, ale těch, kteří vystupovali. To jsem byla ještě nějaké dvě, možná tři hodiny na hospodářském výboru v Senátu. Ti, co tam vystupovali, si tu materii nastudovali a mluvili věcně. Toho si vážím. Bohužel – a je mi to líto – to neplatí o této Poslanecké sněmovně.
Zároveň ale platí, že u rozpočtových pravidel – byť zdaleka nejen u nich – dobrý úmysl nestačí. Rozhodující je, zda tato pravidla budou nebo nebudou fungovat v praxi. Právě tady se bohužel ukazuje rozdíl mezi sněmovní a senátní verzí. Rozpočtová pravidla nejsou zákonem, který si můžeme dovolit napsat jen na ideální časy. Naopak, jsou to pravidla, podle kterých stát funguje ve chvílích, kdy se věci nevyvíjejí podle plánu. Když připravuje státní rozpočet, když reaguje na mimořádné události, když musí zajistit bezpečnost země nebo financovat strategické investice. Právě proto musí být nejen odpovědná, ale také předvídatelná, srozumitelná a vnitřně konzistentní.
Zaznamenala jsem, že zákonodárce někdy v legislativě podléhá pokušení řešit každou obavu novou definicí, novou podmínkou nebo novým procesním krokem. Ano, každá jednotlivá změna může sama o sobě působit na první pohled rozumně. Jenže ve svém souhrnu povede k tomu, že zákon bude složitější, méně přehledný a nakonec i méně použitelný. Přesně to je důvod, proč doporučuji setrvat na sněmovní verzi, která představuje promyšlený celek, ve kterém jednotlivé změny dávají smysl ve vzájemných souvislostech. Ve sněmovní verzi, do které by senátní změny vnesly právní nejistotu... (Stále silný hluk v sále. Obrací se na předsedajícího.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Paní poslankyně, rozumím vám a poprosím už asi popáté kolegy a kolegyně, aby ti, kteří si chtějí povídat, opustili sál a přenesli své diskuse do předsálí, a v Poslanecké sněmovně, respektive v našem sále, jsme mohli pokračovat v důstojném projednávání této jistě důležité materie.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji, pane místopředsedo. Uvedu několik příkladů. První se týká změn v oblasti bezpečnosti. V debatě často zaznívalo, že navrhovaná úprava poskytuje vládě příliš široký prostor pro rozhodování. Přiznám se, že s tímto pohledem nesouhlasím. Celá tato část novely totiž nevznikla proto, že by si někdo na Ministerstvu financí řekl, že chce rozvolnit rozpočtová pravidla. Vznikla proto, že zkušenosti posledních let ukázaly něco úplně jiného. Ukázaly, že bezpečnostní situace se dnes může měnit výrazně rychleji než dříve, a že stát musí být schopen reagovat ještě dříve, než nastanou krizové stavy podle ústavního zákona.
To je, prosím pěkně, zkušenost bezpečnostních institucí této země i závěr národních a mezinárodních cvičení, které Česká republika v posledních letech absolvovala. Například cvičení Obrana 2024 nebo CMX 25. Není ostatně náhodou, že příslušná změna byla připravována již za minulé vlády. Proto si nemyslím, že bychom měli vytvářet další procedury nebo nové podmínky jen proto, aby zákon působil přísněji. V bezpečnostní oblasti totiž bohužel zpravidla rozhodují hodiny a stát, který bude mít dokonale napsané předpisy, ale nebude schopen podle nich včas jednat, své občany příliš neochrání. ***
