Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji moc. Pane ministře, já jsem to poslouchal a přiznám se, že jsem vlastně jako nepochopil ten hlavní argument, proč to nejde. Protože v okamžiku, kdy tu částku mám nastavenou na to období, a pokud bychom nastavili pravidelnou valorizaci, tak každý rok se celková ta částka upravuje, a jenom se to rozepíše do toho zbytku, co těm rodičům bude zůstávat v těch jednotných měsících. Když bude vyčerpaných 12 měsíců nebo 24 a bude jim zbývat třeba ještě poslední pár měsíců, pokud by se ta částka v tom novém roce navýšila, tak se to proporcionálně rozepíše. V tom není problém. V tom opravdu nemůžeme hledat problém.

Ta flexibilita je fajn. Já jsem za ni rád, že jsme ji za minulé období udělali opravdu velkou, že opravdu rodiče si mohou v zásadě vyčerpat dneska rodičák za 11 měsíců, když chtějí. To je super. Moc poprosím, kdybyste, pane ministře, zvážil ještě i tu flexibilitu i u té otcovské. Proč by se nemohla otcovská vyčerpávat v prvních 12 měsících zase tak, jak si to ten rodič navolí? To je podle mě jako vlastně bez jakýchkoliv dopadů na státní rozpočet. To je úplně jedno. Částka tam dneska je, buď ji vyčerpá, nebo nevyčerpá. A teď si jenom řekněme tu flexibilitu. Ale prostě za mě já vím, že tady jsou různé pohledy na to, co valorizovat, nevalorizovat.

Ale já se vrátím k tomu historickému exkurzu, kdy se zaváděla rodičovská v tom podání, jak ji známe dnes, tak měla hodnotu vůči průměrné mzdě 30 procent. To byla opravdu nějaká jistota toho, když ti rodiče se věnovali naplno péči o děti, měli ten výpadek toho příjmu v zaměstnání, tak pořád věděli, že jsou zhruba na 30 procentech průměrné mzdy. Dneska jsme na necelých 8.

Vy jste nás tady v minulosti jako opakovaně vlastně na nás apelovali, nechci říkat, že jste nás školili, a říkali jste, jak je důležité tyto částky zvyšovat, jak nepodporujeme dostatečně rodiny a rodiče. Tady se bavíme o relativně malých částkách dneska ve srovnání třeba s tím, že se dají podporované zdroje energie jako problém ze státního rozpočtu. Máme valorizovanou peněžitou pomoc v mateřství. Nikdo to neřeší. Pépéemka se každý rok automaticky zvalorizuje, nikoho to netrápí. Tak to pojďme zvážit.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka – pan ministr Aleš Juchelka. Prosím, máte slovo.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Aleš Juchelka: Samozřejmě to můžeme jakoby zvažovat. A samozřejmě že není ve 21. století v rámci digitalizace technický problém vůbec nic. Nicméně jak říkám, my, je to tak flexibilní, že se to může měnit v průběhu čerpání toho rodičáku co čtvrt roku. O jakou částku se to bude valorizovat? K jakému datu?

Já jsem zvědavý právě na ty pozměňovací návrhy, protože sám jsem, když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem si říkal právě, jakým způsobem, když tu dávku ukrajujeme, my nikomu nedáváme přesnou částku celý rok, tak jak je to u důchodu, tak jak je to u odměn pěstouna, které i já jsem svým pozměňovacím návrhem před několika lety dal valorizovat u příbuzenské pěstounské péče o minimální mzdu u pěstounů na přechodnou dobu o životní a existenční minimum, pardon, naopak, ale v tuto chvíli vidím, že u toho rodičáku je to skutečně ukrajování zpětně.

Ale pojďme se o tom bavit samozřejmě na výboru pro sociální politiku. Pojďme to nechat spočítat si, udělat si nějaké modelové příklady, protože každý ten rodičák bude jiný. Já jenom uvedu číslo. V tuto chvíli je 206 000 rodin, které pobírají rodičovský příspěvek. Máme 206 různých čerpání různých částek v různé jiné době a tak dále.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní faktická poznámka – Marian Jurečka. Tak prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju moc. Já myslím, že je to dobré, že je tady vůle k debatě. Ale já to možná trochu zjednoduším, pane ministře. Nevím, jestli jste to zaznamenal, ale myslím si, že minulý týden v pozdních večerních hodinách tady vystoupil pan poslanec Ševčík a ten se velmi jasně, neoddiskutovatelně přihlásil k tomu, že celý klub SPD podpoří automatickou valorizaci rodičáku. Nevím, jestli pan předseda SPD Tomio Okamura to zaregistroval. Ale zaznělo to tady na můj opakovaný dotaz.

Ve faktických poznámkách pan poslanec Ševčík řekl, že celý klub SPD podpoří automatickou valorizaci rodičáku. Tak jestli on nekecal, tak by se to vlastně mělo podařit, protože když se tady dají dohromady počty poslankyň a poslanců za opozici, předpokládám, že tady bychom možná mohli mít shodu, tak vlastně teď by bylo dobré, pane poslanče, abyste se k tomu přidali, protože většina v ten okamžik už tady je. Děkuju.

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Martínková Španihelová a připraví se paní poslankyně Hana Ančincová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Lenka Martínková Španihelová: Dámy a pánové, krásný dobrý den. Děkuji za tu diskusi. Současně děkuji za to navýšení rodičovského příspěvku za všechny rodiče, kterým se dítě narodí v lednu 2027, protože to je vítané. A s tím, jak vypadá demografická křivka a jak klesá porodnost, je to určitě věc, kterou vítáme. A sluší se poděkovat, takže děkuji.

A současně bych tady chtěla navázat na tu diskusi a vystoupit za rodiče, kterým se narodilo dítě v roce 2023, což jsem mimochodem i já, budu tedy mluvit i z vlastní zkušenosti a ze zkušenosti všech těch rodičů, kterým se dítě narodilo v tomto roce. Tito rodiče mohou dnes mít dítě, které má 2,5 roku a jsou na tom rodičovském příspěvku za částku, která je o desítky tisíc nižší, než jsou rodiče, kteří jsou na rodičovské dovolené s dítětem dvouletým, byť náklady mají stejné.

A tento příklad jsem si dovolila uvést jako jeden z argumentů pro tu valorizaci. Faktická poznámka pana Ševčíka byla na můj projev. Já jsem ráda, že se takto vyjádřil. A současně tady vnímám i ze strany koalice ochotu mluvit o té valorizaci a hledat mechanismus, jakým té valorizace dosáhnout. To my jako Piráti velmi vítáme a já za to děkuji.

Pak mám ještě jeden krátký komentář a ten je velmi konkrétní a týká se toho, že my tady mluvíme o tom, že chceme zvýšit porodnost, že je potřeba podpořit mladé lidi a rodiny v tom, aby ty děti měly. A pak slyšíme vystoupení pana Turka, které je za mě úplně nehorázné a který se vyjadřuje k dětem (rodičům/lidem?), kteří pečují o malé děti a jejich měsíční příjem je řekněme 10 až 11 000 měsíčně. Jeden měsíční plat je srovnatelný s částkou, kterou má rodič na dobu dvou let, pokud je na tříletém rodičáku. A to mi přijde jako opravdu velmi nevhodné. Prosím tedy, zda by to mohl veřejně nějakým způsobem vyřešit, omluvit se všem rodičům za tyto výroky, protože balík peněz vypadá opravdu jinak. Děkuji. (Potlesk z lavic Pirátů.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní paní poslankyně Hana Ančicová. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Hana Ančincová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, projednáváme zvýšení rodičovského příspěvku a je to krok, který může rodinám pomoct zvládnout rostoucí náklady spojené s péčí o malé děti. Podpořit rodiny je správné a potřebné. A já za tento krok obrovsky děkuji.

Přesto bych ráda upozornila na jednu zásadní věc a podívala se na problematiku rodinné politiky trošku v širších souvislostech. Pan ministr avizoval, že to bude ještě zmiňovat v závěrečné řeči. Já myslím, že se v mnoha ohledech budeme velmi shodovat, protože Česká republika nyní čelí obrovskému demografickému propadu. V roce 2025 se narodilo 77 636 dětí a je to nejnižší počet narozených dětí od doby sledování těchto dat, tedy za více než 200 let toho sledování. Ještě před několika lety se přitom rodilo pravidelně přes 100 000 dětí ročně.

To nejsou jen statistická data, je to právě obraz budoucnosti naší země. Zatímco dětí ubývá, počet seniorů roste. A demografická skladba obyvatel v naší republice se právě teďka výrazně proměňuje. Znamená to větší tlak na důchodový systém, zdravotnictví, sociální služby a právě i veřejné finance. Proto bychom si měli položit otázku, proč mladí lidé rodičovství odkládají nebo proč se právě třeba pro něho vůbec nerozhodnou? Odpovědět na tuto otázku je velmi složité. Mnohem častěji mladí lidé a rodiny říkají: Nevím, jestli dokážou dítěti zajistit důstojnou budoucnost. Nevím, jestli zvládnu skloubit rodinu a práci. Nevím, jestli budu mít za pět let kde bydlet. Nevím, jestli na to budu sám nebo sama. Jinými slovy má na to vliv obrovská řada dalších faktorů.

Když se podíváme na podmínky, které jim právě jako budoucím rodičům jako společnost nabízíme, ty obavy nejsou vůbec neopodstatněné. Průměrný věk při narození prvního dítěte se dlouhodobě zvyšuje, studuje se déle, teprve potom začínáme budovat profesní kariéru, řešit bydlení a ekonomickou stabilitu.

V současnosti také čelíme jedné z nejhorších dostupností bydlení v Evropě. A právě bydlení se ukazuje jako jeden z nejsilnějších faktorů ovlivňujících rozhodování o budoucím rodičovství. A není to vůbec překvapivé. Jen těžko můžeme po mladých lidech chtít, aby plánovali rodinu, pokud nevědí, zda budou mít za rok prodlouženou nájemní smlouvu.

Stejně důležitá je také otázka slaďování pracovního a rodinného života. Dnes je stále realitou, že péče o děti dopadá především na ženy. A přerušení kariéry znamená pro ženy nižší příjmy, pomalejší profesní růst a v případě rozpadu rodiny často i zvýšené riziko příjmové chudoby. ***