Autorizováno.
(11.20 hodin)
(pokračuje Martin Kupka)
Máme příklady mnoha obcí a měst, kde začali spolupracovat na územních plánech ne technokraticky, ale třeba právě na základě výzvy architektů a ve spolupráci s demografy, na tom, aby dokázali tomu městu dát dlouhodobější vizi a postarat se o to, aby v území co nejlépe fungovaly sociální vazby, aby to, co se tam rozvíjí, dokázalo uspokojit očekávání a potřeby co nejširší škály veřejnosti v rozsahu celé populace, v celém věkovém rozsahu té populace, a předjímali, co se v tom území bude dít. Jinými slovy, chceme-li se dobře a rozumně, moudře vypořádat se současnou bytovou situací, fakt je dobře zaměřit pozornost na pestrou nabídku, pestrou výstavbu a znalost území a vytváření srozumitelných vizí, předpokladů pro to, aby to, kde třeba aktuálně ještě se ten problém neprojevil, ale může se demograficky projevit v dalších letech, abychom to byli schopni předjímat.
Jak tomu může pomoct funkční územní plánování? Zásadním způsobem, že bude přesně připravovat třeba v obci, kde se v posledních deseti letech dramaticky rozvinula výstavba rodinných domů a je jasné, že ve výhledu následujících třiceti let ti, kteří tam odchovali svoje děti, vychovali svoje děti, děti odešly, zůstanou v těch domech sami, budou je jistě nabízet svým dětem, ale v nějakém počtu budou hledat v tom místě v návaznosti na svoji sociální situaci a především v návaznosti na své sociální potřeby odpovídající bydlení, a v okamžiku, kdy se tam podaří vytvořit takovou pružnou nabídku, může dojít k uvolnění toho původního bytového fondu pro ty, kteří hledají se svými novými rodinami, čerstvými rodinami podmínky pro svoje bydlení. Tohle je model, který zdaleka nejvíc bude schopen řešit současné neduhy a nedostatky bydlení, a zároveň, a to je také důležitá věc, posílí kvalitu života lidí v jednotlivých obcích. Ano, vyžaduje to mnohem celistvější pohled na problematiku výstavby i na problematiku bydlení i sociálního bydlení.
Návrat zpátky k tomu, jak formovat a jak dobře dělat územní plánování: já vím, že to tahle vláda nerada dělá, že by poslouchala odborníky, ale tam, kde se to dařilo, to fungovalo naopak velmi dobře. Vy se podivujete nad tím, že hovořím, a to s dobrou znalostí, o fungování obcí, o tom, jak to má být, a narážím na to, že vám ale opravdu nefunguje respekt k odbornosti a respekt k základním principům. Já jsem před malou chvílí hovořil o tom, jaké jsou funkční modely dostupného bydlení. (Poslanec Pařil gestikuluje.)
Můžete se pětkrát pohoršovat, pane poslanče, ale nic vám to nepomůže, mnohem lépe byste udělal, kdybyste pozorně poslouchal.
To není záležitost politická, to je záležitost, která vychází ze zkušenosti samospráv napříč politickým spektrem, ale je to odborná záležitost, takže to téhle vládní koalici prostě nevoní. Ona si to bude dělat podle svých doktrín a podle toho, co aktuálně dobře vychází.
Zpátky k těm odborným zkušenostem a k modelům, které fungují i z hlediska územního plánování a stavebních aktivit a ano, jsou takhle úzce provázané a souvisí spolu. Jestli chceme hovořit o podpoře bydlení, tak územní plánování, které bude vytvářet podmínky pro pestřejší výstavbu, které bude dokonce v tomto směru motivovat k výstavbě, která uspokojí potřeby celého spektra populace, je nepochybně namístě a je jasnou hmatatelnou formou podpory bydlení.
Kdybychom měli hovořit o tom, jak dál posílit i z hlediska nabídky řešení nedostatku bytového fondu, jeden z nástrojů, o kterém mluvíme a který připravujeme i v návaznosti na naše politiky v rámci stavebního zákona, ale i v rámci obecně věcí, které nemusejí být nutně regulovány, je podpora kvalitních typových domů a typových projektů, které pamatují i na to, že bytový dům má zahrnovat a může zahrnovat různou strukturu rozsahu ploch jednotlivých bytů i charakteru i z hlediska třeba bezbariérové dostupnosti. V okamžiku, kdy se podaří v legislativě vytvořit podmínky pro rychlejší schvalování takových projektů, které už někde bylo možné schválit na jiném konci České republiky, vykazují přesně kvalitní předpoklady pro rozvoj dostupného bydlení i pro uspokojení potřeb v tom místě, má určitě smysl, aby takové typové domy vyrostly mnohem rychleji, s menšími překážkami na jiných místech v tom území.
Samozřejmě že důležitým předpokladem pro to, aby tohle všechno fungovalo, je zkracování lhůt. Vracím se zpátky, k čemu jsem mluvil. Zkracování lhůt se má propsat jako motivační nástroj i do rozpočtového určení daní. Je to konkrétní recept a konkrétní cesta, jak v tomhle směru významně urychlit všechny konkrétní projekty, které můžou pomoci lidem.
Další věc, na kterou bohužel současná vládní koalice rezignuje, jsou digitalizační nástroje i v oblasti stavebního bydlení, stavebního povolování, protože co jsme zaznamenali? Sice je na stole novela zákona stavebního, ale místo toho, aby urychlila digitalizaci, tak ji v čase odsouvá, a to je prostě škoda a je to rezignace na odpovědnost, dát věci rychleji dohromady a umožnit, aby stát v tomto směru mnohem méně překážel.
Dostávám se k poslední odrážce v rámci návrhu na konkrétní úpravy, systémové úpravy pro dostupnější bydlení a pro podporu bydlení: je (to) přísnější metr na to, jak se v jednotlivých městech a obcích nakládá s příspěvkem na výkon státní správy. Tady má fungovat co nejlépe based evidence. Tady má být jasné, že státní příspěvek na výkon státní správy, který směřuje na přenesenou působnost v oblasti stavebních aktivit, ale třeba i v oblasti sociální péče, se má opravdu odvozovat od reálných, sledovatelných a vzájemně porovnatelných parametrů mezi obcemi a městy v České republice a má od toho být odvozen. Jednoduše řečeno, tam, kde se daří agendu vykonávat kvalitně, rychleji, tomu má odpovídat vyšší příspěvek, a naopak tam, kde dochází k prodlužování lhůt, tam naopak ten příspěvek má klesat. To je něco, s čím je možné si poradit a co je možné dobře rozvíjet.
Z dalších důležitých možností, jak Česká republika a jak Poslanecká sněmovna i vláda můžou přispět k tomu, aby se podařilo vyřešit bytovou otázku, a tím zdaleka nejvíc podpořit ty, kteří se dneska obtížně dostávají k bydlení, je rozšíření škály možností výstavby a podpora jejich nejenom z hlediska legislativy, ale všech možných dalších nástrojů. Vnímám jako velmi pozitivní, že v České republice je tak velký zájem o vlastnické bydlení. Není to špatně, a pokud by to chtěl někdo trestat, tak se bude bohužel v tomto směru dopouštět zbytečných hříchů a hloupých kroků. Investiční byty nejsou hřích, hřích je, že nemůže vznikat víc a víc bytů, a hřích je, že v tomto směru Česká republika pořád pokulhává. To, že je ten počet bytů stále nedostatečný, přirozeně vede k tomu, že investice do bytů láká víc, než je zdrávo, a láká víc, než je výstavba pro co nejrychlejší uspokojování bytových potřeb a pro to, aby ty byty okamžitě sloužily, a sloužily co nejlépe. Tedy obraťme mnohem víc pozornost k tomu, aby česká legislativa i nastavení fungování samospráv nasvědčovalo tomu, že se budou stavět nejenom byty a kapacity pro vlastnické bydlení, ale budou vyrůstat i nájemní byty v soukromém vlastnictví, a zároveň aby se podařilo mnohem víc rozvinout družstevní výstavbu. To je nástroj, který může zlevňovat byty a který může i na trhu působit velmi příznivě v tom, že v situaci, kdy velkou část nových bytových jednotek nabízí na trhu jenom developeři a nabízí je standardně za tržních podmínek – na tom není nic špatného a znovu zdůrazňuju, tohle trestat by byla závažná chyba, ale máme směřovat k tomu, aby se na trhu možností objevilo co nejvíce, aby se tam objevily i soukromé nájemní byty a aby se tam na tom trhu co nejvíce objevovaly i byty družstevní. ***
