Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Schůze pokračovala v 9.00 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji druhý jednací den přerušené 17. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

S přednostním právem se hlásí předsedkyně klubu ANO Taťána Malá. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Dobré ráno. Pane předsedo, kolegyně, kolegové, trošku nečekaně, ale poprosím o přestávku jménem poslaneckého klubu hnutí ANO a SPD na 10 minut ještě. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, vyhlašuji přestávku do 9.11.

 

(Schůze přerušena v 9.01 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 9.11 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak. Čas pro pauzu uplynul, ale mám přednostním právem předsedu klubu Motoristů Borise Šťastnýho. Prosím.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedo, vážená Sněmovno, dovoluji si požádat jménem klubu Motoristů o prodloužení pauzy o 5 minut.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Takže ano, sejdeme se tady v 9.16. Děkuju.

 

(Jednání přerušeno od 9.11 do 9.17 hodin.)

 

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Uplynula pauza.

Nyní, aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Připomínám, že tato schůze byla svolá svolána dle § 51 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a podle § 54 odst. 7 nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad.

Sděluji, že o omluvení své neúčasti na jednání požádali tito poslanci: Bauer Jan celý jednací den – zahraniční cesta, Beran Karel celý jednací den – zahraniční cesta, Doležal Tomáš od 10 hodin do 11 hodin – pracovní důvody, Dražilová Lenka celý jednací den – zdravotní důvody, Ferčíková Konečná Irena celý jednací den – zahraniční cesta, Filipovičová Jana celý jednací den – osobní důvody, Foldyna Jaroslav od 11 do 12 hodin – pracovní důvody, Gajdová Karin od 12.45 do 14.45 – pracovní důvody, Janda Jakub do 15 hodin – pracovní důvody, Králíček Robert od 15 hodin – zdravotní důvody, Kršková Marie od 18.30 – pracovní důvody, Langšádlová Helena celý jednací den – zahraniční cesta...

S náhradní kartou číslo 1 hlasuje paní poslankyně Eva Decroix.

Langšádová Helena celý jednací den – zahraniční cesta, Mádlová Ivana od 14.45 do 16.30 a od 18.30 – rodinné důvody, Majerová Zuzana celý jednací den – osobní důvody, Pláteník Václav do 9.45 – pracovní důvody, Pospíšil Jiří celý jednací den – osobní důvody, Ratiborský Michal celý jednací den – zahraniční cesta, Barbora Rázga do 15 hodin – zdravotní důvody, Sedláčková Gabriela od 12.30 – pracovní důvody, Slovák Štěpán do 10 hodin – pracovní důvody, Stojanová Kateřina od 9 hodin do 9.30 – pracovní důvody, Šebelová Michaela celý jednací den – pracovní důvody, Talíř František od 19 hodin – osobní důvody, Teleky Róbert celý jednací den – rodinné důvody, Tureček Karel celý jednací den – rodinné důvody, Válková Helena do 10 hodin – zdravotní důvody, Vlček Lukáš celý jednací den – pracovní důvody, Vojáček Jiří od 9.30 do 14.50 – pracovní důvody, Zajíčková Renáta do 12 hodin – osobní důvody, Zuna Michal do 12 hodin – pracovní důvody.

Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Bednárik Ivan celý jednací den – pracovní důvody, Červený Igor od 17 hodin do 22 hodin – pracovní důvody, Mrázová Zuzana od 17 hodin – pracovní důvody, Plaga Robert celý jednací den – pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Vojtěch Adam do 10.30 – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Nyní budeme pokračovat v projednávání bodu.

Nyní s přednostními právy, mám tady přihlášky... Jako první se hlásí předsedkyně klubu ANO Taťána Malá. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Taťána Malá: Ještě jednou dobré ráno. Klasicky sem přicházím s procedurálními návrhy. Jako první procedurální návrh předkládám jménem tří poslaneckých klubů ANO, SPD a Motoristé, a to, abychom dnes 13. května jednali, procedurálně hlasovali o všech návrzích po 19. i 21. hodině.

Následně si dovolím přednést návrh tak, aby vzhledem k tomu, aby proběhla otevřená diskuse a bylo možno všem přihlášeným vystoupit v rozpravě k bodu 1, konkrétně ke sněmovnímu tisku 90, tak podávám procedurální návrh, ve kterém navrhuji podle § 95a jednacího řádu, aby Poslanecká sněmovna rozhodla o vyčlenění doby pro projednávání návrhů zákonů ve třetím čtení dnes, ve středu 13. května i po 14. hodině.

Třetí procedurální návrh, o kterém bychom měli rozhodnout, ten předkládám z procesní opatrnosti, pokud bych se dnes již nedostala k mikrofonu, což se samozřejmě také může stát. A to je návrh na přerušení 17. schůze. Pokud nebude vyčerpán pořad 17. schůze Poslanecké sněmovny během dnešního jednacího dne, tak navrhuji tuto schůzi potom přerušit do pátku 15. května do 10 hodin. Tolik prozatím mé procedurální návrhy.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: To jsou procedurální návrhy... Hlásí se pan předseda Benda. Ano, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Nejprve bych chtěl sdělit jménem všech opozičních klubů, že podáváme veto na projednávání zákonů ve třetím čtení i mimo vymezené hodiny, které říká jednací řád, to znamená dnes po 14. hodině. Druhý návrh snad upraví paní předsedkyně Malá.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ještě k procedurálnímu návrhu paní předsedkyně Malá.

 

Poslankyně Taťána Malá: Pane předsedo, já ještě upravím ten procedurální návrh na to přerušení, který dává smysl. Děkuji za radu panu poslanci Bendovi. Dovolím si pak navrhnout, abychom přerušili tu 17. schůzi do skončení té mimořádné schůze, která proběhne v pátek od 9 hodin. Vzhledem k tomu, že opozice avizovala, že by ta schůze mohla být krátká, tím pádem bychom mohli v této schůzi pokračovat dříve než v 10 hodin. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, tak přistoupíme k procedurálnímu hlasování.

 

Jako první hlasujeme, aby Poslanecká sněmovna na návrh poslaneckých klubů ANO, SPD a Motoristé hlasovala dnes, jednala meritorně i procedurálně se hlasovalo o všech návrzích po 19. a 21. hodině.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 6, přihlášeno 153 poslanců, pro 94, proti 59. Návrh byl přijat.

 

Jako druhé hlasování máme návrh na přerušení 17. schůze Poslanecké sněmovny. Pokud nebude vyčerpán pořad 18. schůze Poslanecké sněmovny během dnešního jednacího dne, navrhujeme přerušit – nebo paní předsedkyně Malá navrhuje přerušit – 17. schůzi do pátku 15. května do skončení 19. schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 7, přihlášeno 153 poslanců, pro 94, proti 42. Návrh byl přijat.

 

Nyní tady mám s přednostním právem... Paní ministryně Alena Schillerová stahuje a nyní tedy vystoupí předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová a připraví se Zdeněk Hřib.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené dámy, vážení pánové. Já budu velice stručná. Jenom chci zarámovat, co se tady dnes odehraje. Dnes tady chce tato vládní koalice projednávat nejenom zákon o rozpočtové neodpovědnosti, o vypnutí české dluhové brzdy. Ona chce projednávat návrh, který umožní svévolně rozhodovat o stovkách miliard korun bez kontroly parlamentem. To, co tato vláda chce, je vypnout systém brzd a protivah, vypnout parlamentní kontrolu.

Ve druhém čtení paní ministryně financí a vicepremiérka načetla návrhy, které jdou významně nad rámec evropské implementace. Co to znamená? Jsou to přílepky. Nesouvisejí s tím, co bylo třeba kvůli evropskému právu projednat. Načetla návrhy, které ruší principy dělby moci tak, jak je známe, a kontrolu rozpočtu Sněmovnou. Načetla návrhy, které sahají na nezávislé instituce, umožní vládě trestat prezidenta republiky, ombudsmana a nebo Nejvyšší kontrolní úřad, když bude dělat příliš dobré audity.

Co chce? Chce obrovské výjimky a to nejenom z důvodu obrany. Chce výjimky, aby se nezapočítávaly úroky z dluhu, chce výjimky, aby se nezapočítávaly investice i typu vodních přehrad, chce výjimky, aby si mohla navýšit výdajový rámec. Chce 10 procent jako bianco šek pro vládu. Chce takové výjimky, které umožní v součtu na tu dluhovou službu výjimku kolem 110 až 120 miliard korun. U těch investic do infrastruktury 150 miliard, u těch velkých investic to můžou být klidně stovky miliard ročně. Ale střízlivý odhad opět 150 miliard. U peněz na obranu výjimka kolem 180 miliard korun. S posvěcením Rady bezpečnosti státu výjimku, která by letos činila 240 miliard korun. V součtu i při nejstřízlivějších odhadech by 440 miliard korun ročně bylo mimo dluhovou brzdu. Takže tak, jak to tato vláda chce nastavit, by se přes to, co známe dnes, mohly připočíst další stovky miliard korun do dluhu, které by přitom nespouštěly dluhovou brzdu.

Já tedy úplně stručně na úvod toho dnešního jednacího dne se ptám paní ministryně Aleny Schillerové, ministryně financí, proč chce její vláda a ona sama vložit do zákona výjimky, které Evropská unie vůbec nevyžaduje?

Jaká bude reálná hranice dluhové brzdy po všech těch odečtech, po všech těch únikových doložkách a výjimkách? Bude to stále 55 procent HDP, nebo bude reálná hranice 60 až 65 procent HDP, anebo i víc? No a konečně, proč má vláda dostat možnost navýšit výdaje státního rozpočtu až o 10 procent,10 procent z toho ročního objemu, a to bez standardního souhlasu Sněmovny. Proč se úroky z dluhu, které už dnes dosahují přes 100 miliard korun ročně, konkrétně 110 až 120 miliard korun ročně, nemají promítat do toho hlavního ukazatele rozpočtové odpovědnosti? A navíc, proč jste odmítli zazávazkovat ty výjimky týkající se údajně obrany tak, aby skutečně šlo o peníze, které NATO uzná jako výdaje na obranu?

K tomuto zásadnímu zákonu neproběhla adekvátní odborná debata. Za adekvátní odbornou a veřejnou debatu nepovažujeme ani to, jakým způsobem probíhá zatím neodpovídání paní ministryně Aleny Schillerové v tom, co proběhlo na rozpočtovém výboru a zde na plénu Sněmovny. A konečně chceme, aby ty otázky, které jsou opravdu zásadní pro budoucnost celé České republiky, protože se týkají stovek miliard korun ročně, byly zodpovězeny. Navýšení deficitu reálné o těch minimálně 440 miliard korun ročně, které si tato vláda chce umožnit, a svévolný zásah do rozpočtu dalších institucí, který si opět umožňuje skrze návrhy v těch dvou přílepcích, které předložila Alena Schillerová. To jsou věci, které nemají projít jen tak a uděláme jako Piráti všechno pro to, aby toto v České republice nebylo možné, protože to opravdu rozmetává právní stát.

Tolik úvodní stanovisko k tomu zákonu o rozpočtové neodpovědnosti, zákonu, který může vést ke krachu České republiky. A to prostě nechceme. My chceme dobrou budoucnost, ne tenhle bankrot.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s přednostním právem předseda Pirátů Zdeněk Hřib a připraví se předseda ODS Martin Kupka. (Poslanec Hřib: Dobrý den.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Hřib: Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, abychom si tedy řekli, co se tady bude dneska dít. Především tedy se nás tady bude vláda snažit přesvědčit, že máme zadlužit naše děti a děti našich dětí způsobem, který bude úplně obcházet jakoukoliv parlamentní kontrolu. A zajímavé je, že u toho budou vládě asistovat mimo jiné také Motoristé sobě, kteří tady donedávna nebo aspoň ve volební kampani předstírali nějakou pravicovou politiku, která mimochodem je založená na tom, že dluhy by se dělat neměly. A jedno z jejich hlavních hesel bylo, že pohlídáme Babiše. Tak já bych se chtěl zeptat tady Motoristů, sobě, třeba támhle pana starosty Krňanského, jak mu to hlídání Babiše jde, prostřednictvím pana předsedajícího, jestli tedy jako tohleto je to, co jste slibovali při té volební kampani na těch billboardech, že pohlídáte Babiše, že to znamená, že budete tvrdit, že jste pravicová strana a přitom tedy dáte vládě bianco šek na to, aby tady vytvořili naprosto neuvěřitelné dluhy bez jakékoliv parlamentní kontroly? Protože to, co vy se snažíte udělat, to je skutečně jako bezprecedentní. Už jenom ta forma, kterou na to jdete, že vezmete pravidla, která budeme implementovat kvůli EU, tak samozřejmě tahle implementace dává smysl, ale jak vždycky říkáte, že EU všechno špatně a ta bruselská regulace a podobně, tak teď naopak vy jdete ještě nad rámec toho, co přišlo z Bruselu a najednou je vám ta EU dobrá, abyste k tomu přilepili nějaké přílepky, které právě umožní bezprecedentní zadlužování našeho státu a našich dětí. To je takový jako zajímavý paradox. Jak vy na to vlastně jdete, že normálně EU všechno špatně, ale teď najednou je vám EU vlastně dobrá. Trošku škoda je, že je vám dobrá na to, abyste tu jejich legislativu využili jako nosič k těm vašim přílepkům.

Co je ještě zajímavé a paradoxní, je to, jakým způsobem jste vybrali ty věci, které by se měly nepočítat do toho limitu pro tu dluhovou brzdu. To je totiž velice zajímavý výběr, když se na to podíváte. Tak já chápu, že jako všichni správní populisté na to jdete logicky tak, že do toho výběru, co se teda nebude počítat, jste dali primárně věci, které, v zásadě na nich je shoda tak nějak celospolečenská, že jsou to věci, které jsou potřeba. To jsou třeba ty nízkoemisní zdroje, energetiku musíme řešit, to je logické. Jsou tam nějaké výdaje na obranu, tak to se asi shodneme, když tady máme tu válku za humny, že tohle jsou výdaje, které dávají smysl a že jsou důležité. Potom tam máte ty výdaje na infrastrukturu 150 miliard, ale asi se shodneme na tom, že infrastrukturu stavět chceme. Takže zcela logicky tohleto je něco, co je také snadno obhajitelné.

Potom tam máte takovou překvapivou položku, že vlastně do toho limitu se nemají počítat náklady na obsluhu té dluhové služby. To mě velice zaujalo, že jste přidali vlastně tohle k těm všem opatřením, která asi bychom se shodli na tom, že ty jsou jako ta dobrá. Chceme investovat, chceme posilovat naši obranu. Chceme samozřejmě být energeticky soběstační, ostatně je to i součást toho našeho manifestu energetické bezpečnosti, který jsme za Piráty představovali před nějakým časem. No ale vy jste se k těmhletěm dobrým věcem rozhodli přidat tedy obsluhu dluhové služby. Tak to mi indikuje, že vy vlastně to taky považujete za jako správnou věc, že tedy platíme ty úroky, že to vám přijde v pořádku. A asi to souvisí s tím, že vy vlastně ty dluhy dělat opravdu chcete, když tedy tohleto zařadíte mezi ty položky, které vám přijdou jako snadno obhajitelné. Ale za mě to normální není. Vy byste měli naopak usilovat o to, aby náklady té dluhové služby byly co nejmenší, ale bohužel vy pro to neděláte vůbec nic.

Jednou z možností jak snížit ty náklady dluhové služby, je třeba to, že přijmeme euro nebo aspoň vstoupíme do toho mechanismu směnných kurzů ERM2, protože u všech zemí, které si tímhle prošly, tak dochází k tomu, že mají prostě ty úroky nižší. Jsou pro ty věřitele atraktivnější, jsou důvěryhodnější, jsou prostě kredibilnější a z toho důvodu mají nižší úroky. A to se taky přelévá potom do toho, že jsou nižší úroky pro lidi, co mají třeba hypotéky, což přispívá k řešení toho problému s dostupností bydlení. Na tom se asi taky shodneme.

Ale bohužel, vy vůbec tímhle směrem nejdete. Vy jdete naopak tím směrem, namísto toho, abychom se snažili být atraktivnější pro mezinárodní věřitele, tak místo toho vy jdete přesně opačným směrem. Vy se snažíte naopak udělat naši zemi méně atraktivní pro ty mezinárodní věřitele, protože ti mezinárodní věřitelé nejsou hloupí. Oni prostě uvidí ten dluh, který vy chcete vytvořit.

To, že vy ho nebudete započítávat do nějakého limitu naší dluhové brzdy, není vůbec relevantní. Ten dluh prostě vznikne, bude reálný, bude mít dopad do našeho ratingu. Skutečnost, že vy se budete tvářit, že neexistuje, na tom nic nezmění.

Znovu bych se chtěl zeptat tady přítomných Motoristů sobě, jak hlídáte toho Babiše? Spadá tohleto do oblasti, kterou jste slibovali před volbami, že pohlídáte Babiše, tak, že ho necháte zadlužit naši zemi, znevěrohodnit nás před zahraničními mezinárodními věřiteli? Já bych opravdu chtěl znát odpověď, jak vy se s tímhletím vlastně vypořádáváte vnitřně, protože tohleto je něco, kde vy jste zcela zjevně podvedli svoje voliče, protože jste slibovali něco úplně jiného, než co teď děláte, nebo u toho minimálně svítíte.

Připomenu, že tenhle postup nekritizujeme jenom my. To kritizuje i Národní rozpočtová rada. Připomenu, že její předseda Mojmír Hampl upozornil, že návrh připouští několik různých výkladů toho, kolik vlastně vláda může utrácet, což je u zákona tohoto typu naprosto nepřijatelné, protože ten zákon musí být skutečně přesný, srozumitelný a vymahatelný.

Takže bych se chtěl zeptat paní ministryně Schillerové, proč tedy vláda vkládá do toho zákona výjimky, které Evropská unie nevyžaduje? Proč je tam lepíte formou přílepků, tedy postupem, který je pro tento účel naprosto nevhodný? Jaká bude tedy reálná hranice dluhové brzdy po všech odečtech? Protože vy se tváříte, že ji zachováváte, akorát že vůbec. Proč má vláda dostat možnost navýšit výdaje až o 10 procent bez standardní kontroly Sněmovny? Protože tohleto je záležitost, která by byla zcela bezprecedentní.

Druhá věc, co bych se chtěl zeptat, je, zeptat se zde přítomné paní ministryně Mrázové, když ji tady vidím, tak se jí zeptat na záležitost opět další z jejích kauz, která se tady objevila zase nově tento týden. Musím říct, že mě to nijak netěší, paní ministryně, že je potřeba se tady tím zabývat. My bychom opravdu rádi tady spíše řešili záležitosti, které pomohou občanům naší země. Ale bohužel ty vaše kauzy tady významným způsobem zasekávají projednávání záležitostí ve Sněmovně, protože prostě je nutné reagovat na to, jak vy se stavíte třeba k dodržování zákonů a podobně.

Teď tedy vyplynulo a objevilo se v médiích, že jste zarazili na ministerstvu dotaz na Babiše u EU a snažíte se zuby nehty ututlat jméno toho, kdo tedy zarazil odeslání toho dotazu do Evropské unie. Připomenu, že šlo o to, že vy chcete co nejdříve začít zase posílat svému šéfovi dotace. To znamená, chcete co nejdřív mu poslat peníze nás všech, které mají sloužit pro rozvoj venkova, rozvoj, který je zajisté potřeba, tak vy chcete tady tyhlety peníze poslat svému šéfovi.

Jenomže se objevily problémy. Připomenu, i soudy u nás rozhodly, že Andrej Babiš se obohatil neoprávněně na dotacích a veřejných zakázkách, proto jsme mu dali ten QR kód. Takže, vy se to teď snažíte nějak vyřešit, ohnout legislativu tak, aby to šlo. Úředníci chtěli na vašem ministerstvu původně získat stanovisko Evropské unie, zda řešení střetu zájmů, které představil váš šéfík Andrej Babiš, splňuje evropské normy. Někdo jim to zatrhnul. Já bych se tedy chtěl zeptat, kdo to byl, paní ministryně? Byla jste to vy?

Chápu, že se chcete zavděčit svému šéfovi, že vás drží v úřadě i přes všechny vaše papalášské kauzy, kdy se tedy ukázalo, že zneužíváte systém pro pomoc lidem, kteří se ocitli v bytové nouzi, že se snažíte prorvat tady ten stavební zákon, který vám umožní snadno legalizovat vaše černé stavby, že pravděpodobně můžeme čekat nějakou novelu zákona o veřejných zakázkách, která řekne, že vlastně je v pohodě, když podepisujete smlouvy s firmou vašeho manžela, že tohleto všechno je teda OK.

Já vlastně tak nějak lidsky rozumím, že se snažíte svému šéfíkovi zavděčit, jenomže tady jde o peníze nás všech. To je problém, že vy chcete přispět Andreji Babišovi z peněz, které jsou tady určené pro něco úplně jiného a pocházejí od daňových poplatníků, kteří poměrně oprávněně čekají, že budou využity pro nějaké věci, které skutečně pomůžou tam, kde je to potřeba.

Zajímalo by mě, kdo tedy zarazil položení dotazů do EU? Byla jste to vy, paní ministryně, nebo to byl někdo jiný? Proč to vlastně tajíte? Děláte něco nelegálního na ministerstvu, že máte potřebu to utajovat? Proč vaše tisková mluvčí Veronika Lukášová nekomunikuje s médii. Proč ignoruje dotazy? Proč se vyhýbá telefonátům médií? Proč vy to tajíte? To tam děláte asi nějakou lumpárnu, paní ministryně, že, protože jinak byste to netajili. Nebo je tady snad nějaký jiný důvod, proč tajíte identitu těch, co zarazili ten dotaz do Bruselu?

Připomenu, že tady jsou už platné soudní rozsudky. Takže je snaha vyhnout se tomu nějakým odkazováním na soudy. (To) nedává žádný smysl. Soudy už rozhodly o tom, že to, jak dostal Andrej Babiš dotace, bylo nelegální. Takže, tady se čeká, že skutečně budete postupovat podle platných pravidel. Vy nemáte ani žádnou právní analýzu, která by potvrzovala, že ten nový svěřenský fond evropské zákony splňuje. Poměrně logicky jste se chtěli tedy zeptat do Evropské unie. Tenhleten postup bych asi ještě dokázal pochopit, byť si myslím, že byste vlastně měli respektovat rozsudky a platné zákony a postupovat podle nich a ne se to snažit ohýbat. Ale přesto, když už jste ho tedy chtěli položit, tak by mě zajímalo, kdo to zaseknul.

Připomenu, že váš postup kritizuje i Transparency International, kdy říkají, že Ministerstvo pro místní rozvoj opakovaně uvádí nepravdivé tvrzení, že pravidla pro střet zájmů mohou v České republice závazně interpretovat pouze soudy. Ty samy však ve svých rozsudcích uvedly, že jsou to právě a především dotační orgány, které mají tyto otázky řešit a zodpovědět. Takže argument čekání na soudy není ničím jiným než součástí celkové zdržovací taktiky, v jejímž mezičase se dotace mají začít proplácet, uvedl za Transparency právník Kryštof Doležal.

Prosím odpověď na tuto otázku. Pochopitelně, když paní ministryně neodpoví, tak využijeme třeba možnost interpelací. Doufám, že nám je příště zase nezrušíte. To by už doopravdy působilo tak, že se tam snažíte utajovat, paní ministryně Mrázová, nějaké svoje další lumpárny. Děkuji předem za odpovědi.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní s přednostním právem vystoupí předseda ODS Martin Kupka. Připraví se předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předesílám, že můj příspěvek rozhodně nebude příspěvkem obstrukčním. Já jsem vystupoval minulý týden a představil jsem strukturovaně výhrady k tomu návrhu zákona. Chci teď zaměřit v následujících patnácti minutách pozornost na to, co pokládám za nejvážnější problém té novely, se kterou se na nás ministryně financí obrací, a celá vláda s ní.

Nejzávažnější výhrada, kterou přinášíme a která podle mého soudu představuje opravdu nejvážnější ohrožení rozpočtové odpovědnosti od vzniku samostatné České republiky, protože zásadním způsobem obrací uspořádání a pravomoci zákonodárné moci a výkonné moci. Je to úplně patrné na bodech, kdy by vláda na základě ještě navíc velmi vágních podmínek mohla rozhodnout navíc o 240 miliardách v současných penězích, o 240 miliardách korun bez jakékoliv kontroly Poslanecké sněmovny. Tohle představuje skutečně zásadní změnu vah a protivah v rámci našeho ústavního uspořádání. Proto je ta výhrada tak zásadní.

Ano, paní ministryně financí zjevně věří, že když rozbije teploměr, tak horečka zmizí. Nezmizí. Česká republika reálně má konsolidovat veřejné prostředky, má konsolidovat veřejné finance, aby nenarazila do dluhové brzdy a aby se nevydala řeckou cestou. Místo toho Alena Schillerová ordinuje nejenom pro nejbližší období, ale pro dlouhodobé fungování České republiky v rozpočtové oblasti, že každá vláda se bude moci zadlužit navíc o 150 až 200 miliard korun. A k tomu navíc přináší bod, který skutečně mění váhu mezi zákonodárnou a mezi výkonnou mocí.

Já se tady nebojím říct, že se ve výsledku jedná o ústavní převrat na splátky, o ústavní změny, které navíc na základě přílepků posouvají fungování české vlády a české Poslanecké sněmovny. Zásadní průlom. A budu se také věnovat tomu, co to znamená z hlediska reálné veřejné diskuse, odborné diskuse a co to znamená z hlediska diskuse, kterou vedeme tady v Poslanecké sněmovně.

Odborná rovina. Tady zaznívá nejenom od Národní rozpočtové rady, ale od celé řady dalších institucí v oblasti ekonomiky, v oblasti rozpočtu kritika na adresu té novely. Česká republika rozhodně nemá mít zájem na tom, aby se rozvolňovala pravidla, aby se rozvolňovala způsobem, kdy to bude prostě znamenat zvyšování a zvyšování schodků v situaci, kdy je máme držet tvrdě v otěžích.

Konkrétní příklady, rok 2020 a 2021. Tehdy přicházela Alena Schillerová v době covidu před Poslaneckou sněmovnu s návrhy na postupné změny rozpočtu a zvyšování schodků v obou případech k 500 miliardám korun. K 500 miliardám korun. V roce 2021 ten schodek skončil, pokud nezapočteme evropské transfery, tak skončil ve schodku 409 miliard korun bez mála. 408,7 miliardy korun. To byl historicky nejvyšší deficit.

Ukázalo se znovu, že přístup, kdy si rozvolníte pravidla, otevřete otěže, tak vede k tomu, že stát prostě rozhazuje peníze a často bez kontroly. On to Nejvyšší kontrolní úřad pojmenoval. Z těch peněz, které měly jít na covid, šly zhruba jen dvě třetiny. Ta jedna třetina zůstala vlastně pro výdaje nesouvisející. Tohle je konkrétní zpráva o tom, k čemu vede rozvolňování pravidel.

K čemu může vést v okamžiku, kdybychom s touhletou změnou zákona vyslovili souhlas? Vedla by k tomu, že opravdu brzy narazíme na dluhovou brzdu, že bude růst inflace, že se dostaneme z té skupiny zemí, které hospodaří odpovědně a naplňují například maastrichtské kritérium deficitu veřejných institucí veřejných rozpočtů vůči HDP do 3 procent.

Já se zastavím u toho nejvážnějšího – u toho bianco šeku na navýšení výdajů až o 10 procent – jenom z úrovně vlády bez kontroly Poslanecké sněmovny a také k argumentaci, proč ta věc je jednoznačným přílepkem. Protože původní vládní návrh počítal výhradně s implementací evropské legislativy. Tohle je ale daleko nad tou implementací. S tou samotnou bychom nepochybně neměli problém.

Výklad toho, kdy vláda může sáhnout k těm 240 miliardám výdajů navíc, kromě jiného zahrnuje slovíčko „zejména“, tedy místo taxativního výčtu takových událostí jde o demonstrativní výčet, kdy všichni přece dobře víme, že slovo „zejména“ v té výkladové části otevírá prostor prakticky pro cokoliv, protože stačí, aby vláda zdůvodnila, že tak jak říká ten přílepek, že v okamžiku, kdy v České republice dojde ke zhoršení bezpečnostních podmínek – ke zhoršení bezpečnostních podmínek – tak tohle vláda může učinit. A říká demonstrativně, jaké případy by to mohly být.

Co všechno říká? Kromě naplnění článku 5 Severoatlantické aliance a jejích smluv, tak je to i čl. 4, tedy v okamžiku, kdy se rozběhnou společné konzultace. K těm ale už v předchozích letech několikrát došlo. A neznamenalo to v tomto směru důvody, které by Českou republiku měly vést k výdajům navíc o 10 procent. Ani omylem. Ano, jednalo se o velmi vážné momenty – například v situaci, kdy ruské drony mířily za polskou hranici. Ale pro Českou republiku taková událost nemůže být důvodem, kdy to vláda využije k navýšení výdajů až o 10 procent. To tak nepochybně není.

Proto také jsme připravili pozměňovací návrhy. Ale zdůrazňuju, že tenhle zásah narušuje i základní pravidla proporcionality, narušuje základní pravidla toho, jak jednoznačný a srozumitelný má být zákon v České republice. V tomto směru vytváří vážné problémy pro jakékoliv výklady toho zákona do budoucna i pro samotnou praxi.

V tomto směru odkazuju na celou řadu výroků Ústavního soudu, kdy hovoří o tom, že zákony musejí hovořit naprosto jasným a srozumitelným jazykem. A tady naopak v těch přílepcích nastává přesně pravý opak, a to ohrožení i vah a protivah, ohrožení základního rozdělení mocí a sil mezi zákonodárným sborem a výkonnou složkou vlády je naprosto zřejmé.

Znovu zdůrazňuju, že tenhle krok by prostě vedl nejenom k otevření Pandořiny skříňky, vedl by k tomu, že zásadním způsobem zákonodárný sbor v té klíčové věci rozpočtu vyšleme na vedlejší kolej. Ale tak není koncipovaný ústavní pořádek České republiky.

Proto je ta věc pro nás tak zásadní a proto budeme i v našich argumentech přinášet ne jako obstrukce, ale jako věcné argumenty a připomínky, a to jak věcné, tak právní povahy, co je v předloženém návrhu zákona špatně a co skutečně bude zasahovat do dosavadních parametrů a standardů české demokracie. Proto ta naše vystoupení nepochybně budou zabírat patřičný čas, ale musí to v tomto směru znamenat také vybavení české veřejnosti a vybavení i celé té debaty nezbytnými argumenty.

Na závěr – tohle jsou nejzávažnější důvody, které mají vést k tomu, že ve výsledku Poslanecká sněmovna ten zákon a jeho pozměňovací návrhy neodsouhlasí. Neodsouhlasí. Protože by skutečně zasáhly, a to nevratně, do českého uspořádání ústavních orgánů. Je to závažná věc. A já si v žádném případě nepřeju, aby se z ministrů financí stávali maskoti dluhové politiky. Nepřeju si to. Není to dobře pro Českou republiku.

Česká republika má hospodařit odpovědně. Kroky, které tady chce vládní většina schválit, nemají být loupeží za bílého dne pro všechny příští generace v tom, že bude možné uvolnit stavidla rozpočtové neodpovědnosti. Tohle jsou stěžejní důvody, proč podle našeho názoru všechny ty pozměňovací návrhy jako přílepky Poslanecká sněmovna nemá přijmout a proč je tenhle koktejl namíchaný z původní implementační novely, ale pak z několika přílepků a nesmyslných pozměňovacích návrhů elixírem smrtícím pro českou odpovědnou hospodářskou politiku.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Přečtu omluvy, než se přehodíme s panem předsedou: celý jednací den z pracovních důvodů se omlouvá paní poslankyně Andrea Hoffmannová, do 9.45 z osobních důvodů poslankyně Zdena Kašparová, od 14 hodin ze zdravotních důvodů poslanec David Pražák, poslanec Štěpán Slovák bere zpět svou omluvu, kdy se omlouval do 10 hodin z pracovních důvodů, od 9 do 10.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Martin Šmída, od 12 do 13 hodin z osobních důvodů paní poslankyně Renáta Zajíčková, celý jednací den z důvodu zahraniční cesty se omlouvá pan poslanec Pavel Žáček a od 10 do 14 hodin z pracovních důvodů pan vicepremiér, ministr Petr Macinka.

Máme tady další vystoupení s přednostním právem a to má předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. My se zase vyměníme. Máte slovo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já taky nebudu dlouhý, nejedná se z mé strany taky o žádné obstrukce, ale rád bych tady upozornil opět na dvě věci, které se objevily na veřejnosti, ve veřejných zdrojích, které prostě sledujeme. Stojí za to, aby Poslanecká sněmovna o nich byla informována, eventuálně je třeba někdy projednala, byť si jsem vědom, že jsme nyní v režimu mimořádné schůze.

Přicházím s takovým svým možná tradičním okénkem týkajícím se obrany České republiky, protože jsem zaznamenal, že na Ministerstvu obrany končí z nějakých důvodů vrchní ředitel Jiří Šedivý, což mě vede k nějakým otázkám. Trochu mě to zarazilo. Mám podezření, že vláda trestá odborníka za to, že možná říkal pravdu o obranném rozpočtu. Jsou to věci, které se v těch veřejných zdrojích objevují. Možná by stálo za to, jestli by tyto spekulace nebo tyto informace mohl ministr obrany tady okomentovat, případně vyvrátit. Protože v situaci, kdy Evropa řeší největší bezpečnostní krizi za desítky let – to tady opakovaně připomínám nejenom já – si prostě nemůžeme dovolit, aby na obraně místo reality byla jenom nějaká politická kulisa nebo tam vládl politický marketing. A pokud vláda umlčuje lidi, kteří znají NATO, rozpočet a obranné plánování, a to pan Jiří Šedivý bezesporu je, poškozuje tím, já myslím, bezpečnost České republiky. Obrana státu – opakuji stále – nemůže být PR Andreje Babiše. Je to závazek vůči občanům a vůči naší společnosti.

Já si myslím, že tady nejde o politického trafikanta v osobě pana Jiřího Šedivého, ale o člověka s opravdu mimořádnou bezpečnostní a alianční zkušeností. Kromě toho, že to je bývalý ministr obrany, je to taky bývalý stálý představitel České republiky právě při NATO. Je to bývalý náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a pro plánování. A je to také bývalý šéf Evropské obranné agentury. A v těch zdrojích se objevuje na veřejnosti, že měl dlouhodobě upozorňovat na to, že bude mít Severoatlantická aliance problém s tím, jak vláda vykazuje obranné výdaje, že se nenechal umlčet. A je tady zásadní problém; vláda se má snažit přiblížit ke dvěma procentům HDP tím, že do obranných výdajů započítává položky, které s obranou přímo nesouvisí, například výstavbu dálnic. Ano, v tom našem plánu, v tom cíli aliančním pěti procent HDP na obranu v roce 2035 se s tím počítá. Má to být až 1,5 procenta na tu související infrastrukturu, to je v pořádku, ale nelze to tady účetně obcházet. Podle těch aliančních čísel, s nimiž tedy pracuje generální tajemník NATO Mark Rutte, mají být české výdaje na obranu pro letošek jen tedy 1,78 procenta HDP, což jsme zaznamenali, nikoliv dvě procenta, jak se tvrdí. A zdá se, že pan Šedivý měl o těchto číslech jasno. Koneckonců měl podle těch informací uspořádat odbornou debatu, která měla být snad zakázána nebo něco takového, a za to má být potrestán, za to má být vyhozen?

Já bych chtěl, aby ministr obrany tyto věci okomentoval, aby to eventuálně vyvrátil anebo aby vláda přehodnotila nebo on přehodnotil své rozhodnutí. Pokud je pravda, že člověk s takovou zkušeností v NATO končí na Ministerstvu obrany proto, že odmítl mlžit o obranném rozpočtu, tak je to podle mého názoru mimořádně vážné. Vláda se nemá zbavovat odborníků. Vláda se má zbavit svých eventuálních účetních triků.

Do obrany se nedá započítat všechno, co se politicky hodí. Silnice není tank, dálnice není protivzdušná obrana a rozpočtová kouzla nejsou bezpečnostní politika státu. Samozřejmě. A jestli vláda tvrdí, že plní 2 procenta a NATO pracuje s číslem 1,78, pak tady někdo neříká veřejnosti celou pravdu. Je možné, že Jiří Šedivý tu pravdu říkal a že to dělal.

Okomentujte nám to, prosím, pane ministře obrany. A jestli ten, kdo na to upozorní, musí skončit, tak pak už nejde o rozpočet. Pak je to taky o nějaké kultuře vládnutí a o nějaké zodpovědnosti.

Žádám vládu, aby jasně řekla, jak to je s odchodem Jiřího Šedivého. Jaká jsou skutečná čísla obranných výdajů a které položky NATO České republice neuznává? Obrana země se, dámy a pánové nedělá tak, že se vyhazují odborníci, že se třeba přepisují tabulky. Obrana země se dělá tak, že vláda řekne pravdu, že vláda naplní závazky a buduje skutečné schopnosti armády. A právě proto by se touto věcí měla Poslanecká sněmovna zabývat. Právě proto to tady říkám. Řadu z těch věcí, které jsem nyní stručně zmínil, tak tady říkám třeba potřetí, počtvrté. A nacházíme se v situaci, kdy nejenom že se k tomu nic neděje, nicméně je tady další pochybení. Je tady další otazník. Další kauza. Odchází odborník z Ministerstva obrany. Ptáme se, proč? Ptáme se, za jakých okolností? Ptáme se, je to opravdu proto, že říkal pravdu, že si nenechal zavřít pusu s tím, jak to je s našimi obrannými výdaji?

Rád bych upozornil ještě na jednu věc, která se v té mediální mlze trošku schovává. Všechny ty kulturní války, které vedete kolem landsmanšaftu, kterých my se nebudeme účastnit v tom zítřejším jednacím dni. Všechny ty spory mezi Strakovou akademií a Pražským hradem mají z našeho pohledu zakrýt některé lumpárny, které se možná chystají. A já se chci na jednu z nich zeptat. Chystá se novela trestního řádu, která by měla podle toho, co je dostupné ve veřejných zdrojích, oslabit pravomoci odvolacích soudů. A tady by mělo jít o změnu pravidel trestního řízení ve chvíli, kdy tato pravidla mohou dopadnout na trestní kauzu předsedy vlády. A to je samo o sobě politicky i ústavně mimořádně podezřelé. Stálo by to za projednání, stálo by to za komentář a stálo by to za vaše odpovědi.

Vláda se to snaží prezentovat jako nenápadnou odbornou úpravu trestního řádu. Ve skutečnosti se ale zdá, že se sahá na pravomoc odvolacích soudů. To znamená na to, zda vyšší soud může závazně korigovat nižší soud, pokud podle něj nesprávně vyhodnotí důkazy nebo nesprávně dospěl ke skutkovým závěrům. A to je zásah do kontrolní funkce odvolacího řízení.

Připomeňme si jenom, že se jedná o trošku podezřelé načasování. Návrh přichází ve chvíli, kdy Vrchní soud v Praze v kauze Čapí hnízdo zavázal nižší soud k právnímu názoru, podle něhož se má věc posoudit jinak než při předchozích osvobozujících rozsudcích. Návrh má doplnit pravidlo, že odvolací soud by při vrácení věci nemohl soud prvního stupně zavázat k tomu, jak má hodnotit důkazy a jaká má učinit skutková zjištění. A nabízí se proto, že by změna mohla dopadnout právě i na Babišovu část kauzy, pokud by v době dalšího projednávání platilo už nové znění trestního řádu.

Myslím, že náhody v politice neexistují. A když ministr spravedlnosti vlády Andreje Babiše navrhne změnu pravidel právě v okamžiku, kdy tato pravidla mohou být významná pro kauzu Andreje Babiše, pak je povinností Sněmovny, povinností opozice a povinností občanské společnosti zbystřit. Tady se objektivně vytváří podezření, že to může jedné konkrétní kauze pomoci. U premiéra a jeho vlády je standard ale vyšší. Nestačí, že vláda řekne: To nesouvisí. Musí odstranit pochybnosti. Taková má být politická kultura. Pokud pravidla trestního řízení mění vláda, jejíž premiér je sám trestně stíhaný v medializované věci, musí být postup maximálně zdrženlivý, transparentní a samozřejmě odborně obhájený. Právní stát je o tom, že občané nesmí mít důvodné podezření, že si mocní tohoto státu mění procesní pravidla podle svých vlastních kauz.

Ústavní soud v nálezu, a to připomínám, z roku 2022 výslovně připustil, že za přísných podmínek může odvolací soud věc vrátit soudu prvního stupně a zavázat jej k uznání viny – což je právě tento případ. Podmínky jsou přísné. Odvolací soud musí sám provést nebo zopakovat důkazy, zachovat kontradiktornost řízení a právo na obhajobu, skutkový stav musí být zjištěn bez důvodných pochybností a dokazování musí být dokonale vyčerpáno. A Ústavní soud zároveň řekl, že soud prvního stupně nesmí účelově doplňovat dokazování jenom proto, aby se formálně vyhnul závěrům odvolacího soudu.

Vláda tady říká: napravujeme problém – to jsem zaznamenal ve veřejných zdrojích. Jenže Ústavní soud už stanovil mantinely. Neřekl, že odvolací soud si může dělat, co chce. Řekl, že za přísných procesních garancí může zasáhnout. A vláda teď místo přesného vyvážení navrhuje odvolacím soudům svázat ruce. Ano, o vztahu nalézacího a odvolacího soudu se vede odborná debata. Já na to odborník nejsem. Do té debaty se pouštět nebudu, ale já to vidím z toho politicky rizikového hlediska. Ale právě proto se taková věc nemá dělat narychlo, v politicky kontaminovaném okamžiku a pod ministrem vlády, jejíž premiér má v této oblasti přímý osobní zájem. Pokud odvolací soud nebude moci účinně zavázat soud prvního stupně, může vzniknout opakované vrácení věci. Prvoinstanční soud rozhodne jedním směrem, odvolací soud to zruší, prvoinstanční soud rozhodne znovu stejně, odvolací soud to zruší a tak dále. Tomu je potřeba se vyhnout. Bude to součástí vašeho návrhu, aby se toto nedělo? Trestní řízení prostě nesmí být nějakým soudním ping-pongem mezi soudními instancemi. Odvolací soud není, prosím, žádná dekorace – je to kontrolní instance. A pokud mu vezmeme efektivní nástroje, nechráníme spravedlnost, ale vytváříme prostor pro nekonečné protahování.

Já tady samozřejmě v žádném případě – opakovaně to říkám – nechci rozhodovat o vině nebo nevině Andreje Babiše, od toho jsou nezávislé soudy – a já mám naprostou důvěru v naše české soudnictví, ale právě proto odmítám, aby vláda Andreje Babiše měnila procesní pravidla ve chvíli, kdy se mohou týkat právě Andreje Babiše. Pokud je to návrh opravdu obecný, vláda by měla být ochotna přijmout pojistky. A dopředu říkám, že my chceme výslovné přechodné ustanovení, že se nepoužije tato úprava, bude-li přijatá, na již běžící trestní věci. A pokud tedy vláda tvrdí, že to není žádný lex Čapí hnízdo, ať přijme jednoduchou pojistku: ať se ta změna opravdu nevztahuje na ty živé kauzy. Pokud s tím má problém, pak tím sama potvrzuje, proč máme být ve střehu, proč se na to máme ptát a proč bychom si to, nejenom jako opoziční poslanci, ale jako občanská společnost neměli nechat líbit. A já bych na to formuloval nějaké otázky. Proč vláda navrhuje tuto změnu právě teď? Dopadne navržené znění na kauzu Čapí hnízdo, pokud by řízení vůči Andreji Babišovi pokračovalo po skončení jeho poslanecké imunity? Počítá návrh s přechodným ustanovením, které vyloučí dopad na probíhající věci? Anebo jaká jsou stanoviska Nejvyššího soudu, vrchních soudů, Nejvyššího státního zastupitelství a Soudcovské unie k této věci? A kolik konkrétních případů podle ministerstva prokazuje, že současný stav působí systémový problém, jak tvrdí? A proč, konečně, se tak zásadní věc řeší v dílčí novele a ne v promyšlené rekodifikaci trestního práva?

Česká republika podle mého naléhavého názoru nepotřebuje trestní řád šitý podle momentální politické potřeby. Potřebuje takový trestní řád, který platí stejně pro premiéra, opozičního poslance jako jsem já, podnikatele, běžného občana, důchodce nebo třeba mladého nezletilého – pro všechny stejně padni komu padni. A jestli vláda chce modernizovat trestní řízení, prosím, jsem pro, ale ať to dělá transparentně, ať to dělá odborně a bez jakýkoliv podezření, že tím řeší kauzu vlastního premiéra. V opačném případě se z této novely nestane modernizace justice, ale stane se z toho symbol účelového ohýbání právního státu. Objeví se důkaz, že pravidla neplatí pro všechny stejně, že jsme si všichni rovni – ovšem – někteří jsme si rovnější. Děkuji.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní jako poslední vystoupí s přednostním právem předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Dobré dopoledne, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, já si dovolím s přednostním právem vystoupit proto, protože body na té schůzi souvisejí i s některými jinými aktuální věcmi, o kterých se vlastně teď v těchto dnech také jedná, které mají zásadní dopady na obyvatelé České republiky v letošním roce, ale i v budoucnu.

Začnu tím, že opravdu jeden z prvních bodů – nebo prvním bodem na této mimořádné schůzi, který máme projednávat už ve třetím čtení, je zákon o větším zadlužení České republiky. Ano, je to tak, jsou to zákony, které budou znamenat, pokud projdou, tak jak je vládní koalice navrhuje, že budeme v České republice žít v budoucnu s mnohem větším dluhem, s rychlejším tempem zadlužování v dobách nejvyšších úrokových sazeb, v dobách, kdy úroková služba v příštích deseti letech může stát zhruba někde kolem 700 miliard korun na dluh, který se Alena Schillerová a její vláda chystá udělat.

Já se opakovaně Aleny Schillerové jako ministryně financí ptám, ať nám řekne, jaký plánuje deficit státního rozpočtu na rok 2027 – a to musí plus minus vědět, protože jsou známé mandatorní výdaje. Vláda nepřichází s žádnou reformou, která by měla ambici snížit mandatorní výdaje na rok 2027 a v budoucnu. Znamená to tedy – a já jsem připraven se vsadit a říkal jsem to tady už někdy v lednu – že deficit roku 2027, který přinesla Alena Schillerová a její vláda do Sněmovny, bude minimálně minus 350 miliard korun, velmi pravděpodobně to bude částka kolem minus 400 miliard korun.

Připomenu dobu dva roky zpátky, my jsme tady debatovali o rozpočtech minus 250, 260 miliard korun. Slyšeli jsme slova z úst Aleny Schillerové, jak je to nezodpovědné, jak nejsme dobří hospodáři, jak nemyslíme na budoucí generace, jak nejsme schopni konsolidovat a podobně. Tedy tato vláda přináší balík zákonů, které budou s jistotou garantovat České republice vyšší zadlužení, vyšší tempo dluhu, vyšší náklad na dluhovou službu. Myslím si, že v té mlze různých jiných témat o tom, kdo tady je či není parazit, o tom, jak se tady otvírá téma setkání sudetských Němců v Brně, v mlze všech kauz, které mají někteří členové této vlády, je prostě tento zákon trošku opomenut a myslím si, že je naší povinností ve světle mnoha souvislostí ho tady opravdu výrazně více lidem přiblížit, o co tady přesně kráčí. Kolegyně, kolegové tady už několikrát říkali – i já osobně – celou řadu nesmyslných, nelogických výjimek, ale chci poukázat na některé konkrétní nelogičnosti.

Paní ministryně Alena Schillerová říká, že vlastně nic se neděje proto, protože se bude tato vládní koalice držet v deficitu státního rozpočtu na jednotlivé roky do 3 procent HDP. To není pochvala. To není pochvala, to je, přeloženo do češtiny: budeme se všichni více zadlužovat, zaplatí to všichni ti, kteří budou v příštích pěti, deseti, dvaceti, třiceti letech pracovat, odvádět daně v České republice. Ti to zaplatí. Zaplatí nejenom jistinu toho dluhu, ale zaplatí brutální úroky, které z té jistiny vzniknou. A náklady na ty úroky budou v desítkách, stovkách miliard korun v příštích letech. To je to konkrétní, co tato vláda přináší.

Je to v kontextu doby, kdy tady Ministerstvo financí a paní ministryně tým také jedná s Evropskou komisí. Evropská komise to sleduje a říká: To není úplně dobrý přístup. Argumenty, že jsou na tom míní hůř nebo úplně blbě, to nejsou argumenty, které by měl zodpovědný politik používat. Zodpovědný politik by měl říkat: Já dělám politiku, která je dobrá nejenom pro tento okamžik, je dobrá nejenom pro sliby mé vlády nebo mé strany, ale je to dobrá politika pro všechny občany a všechny generace i v budoucnu, ve středně- i dlouhodobé budoucnosti. To tato vláda nedělá. Paní ministryně, tady není ministryně, která by seděla a hájila zájmy lidí, kteří budou na pracovním trhu za deset, patnáct, dvacet let – fakt není. Protože kdyby tou ministryní byla, tak by měla tu schopnost a sílu a kompetenci říct: tyto věci prostě nejsou v dlouhodobém zájmu České republiky. V dlouhodobém zájmu České republiky není najet na trajektorii zadlužování státního rozpočtu podle příkladů jižních států Evropské unie. A argumentace, že se vejde do 3 procent schodku HDP, je argumentace lichá. Protože občané to nesledují v detailu, tak já to přiblížím: Kdo pomáhá tomu, že Česká republika má relativně zdravé finance?

Jsou to obce, města, kraje. Díky jejich přebytku, díky hospodaření obcí, měst a krajů, které hospodaří zodpovědně, přebytkově, tak se potom může celkový veřejný dluh České republiky v tom mezinárodním srovnání tvářit, že to vlastně je pořád dobré.

Kdyby paní ministryně Alena Schillerová byla zodpovědná ministryně, tak by také řekla a dost a dost návrhů, které znamenají demontáž klíčových opatření v důchodovém systému, které jsme udělali za naší vlády. Ona tu odvahu nemá to říct naplno, tak alespoň říká, zbrzděte ty návrhy z MPSV, zbrzděte sliby, které jsme dávali našim voličům, protože se nám to nehodí, protože kdybychom to schválili všechno letos, tak na to budou reagovat ratingové agentury a ten náklad na ten státní dluh se zvýší okamžitě už pro rok 2027 a vydávané dluhopisy v tom příštím roce. Takže tady se hraje taková dvojí hra, kterou občané úplně neumí sledovat a neznají ten detail. To znamená dají se nesmyslné sliby, které znamenají průšvih pro ty budoucí generace, pro všechny děti a vnoučata těch současných důchodců. Na ně se nahrne daleko větší dluh, daleko větší úroky. Do toho se slíbí celá řada věcí v důchodovém systému, včetně třeba věkově podmíněných valorizací a ministryně financí mlčí. Ministryně financí místo kdyby byla dobrá národohospodářka, tak by řekla: Ano, máme pomáhat tam, kde to je potřeba, budeme se o tom s kolegy z MPSV a ze zdravotnictví bavit, ale nebudeme rozhazovat plošně. Věkově podmíněná valorizace vůbec neřeší, jestli ten člověk ty peníze fakt potřebuje, jestli už tak nemá vysoký důchod, ale přestože pro mnoho domácností to nebudou peníze nutně potřebné, vláda říká, my tam ty peníze pošleme, ale že budou chybět rodinám, rodinám s dětmi, rodinám, které mají děti postižené nebo mají v rodinách někoho postiženého, o kterého musí pečovat, nemají dostatečné finanční prostředky v rámci příspěvku na péči, nemají dostatečnou infrastrukturu, že ty peníze budou chybět třeba ve vědě a výzkumu, to už ta vláda není schopna takto říct. Ale proto, protože se řekly nějaké sliby, proto, protože bylo potřeba nakoupit hlasy voličů před volbami, tak proto teď se tyto věci připravují a jediné, na co se ministryně financí zmůže, řekne, odložte to v čase, uděláme to na konci volebního období, aby nám to v roce 2027, 2028, 2029 tak nezhoršilo rating a hned to neprodražilo financování státního dluhu, taková je realita. Já to překládám do těch praktických dopadů. A dneska si můžeme veřejně přečíst, že Evropská komise se ptá vlády nejenom na to, jaká bude trajektorie zadlužování, ale jak to myslí i s těmi změnami v důchodovém systému, to zajímá Evropskou komisi, to zajímá ratingové agentury, ale to má zajímat každého občana. Ale hlavně by to mělo zajímat každého zodpovědného, alespoň trochu příčetného ministra nebo ministryni financí, který nejede ve stylu po mně potopa, který nejede ve stylu dostal jsem zadání, s šéfem se nediskutuje a nejsem schopná v rámci vlády říct, že máme nějaký plán, který neznamená jenom jedinou cestu, větší a větší deficit a větší a větší dluh, protože to je jediný plán, který má paní ministryně financí, proto tady je tento návrh zákonů na té mimořádné schůzi, který máme projednávat.

Jediný plán je schválit zákony, schválit zákon, který bude znamenat větší zadlužení České republiky. Vždyť se podívejme, tady není žádná konkrétní smysluplná reforma, která by vedla k tomu, že umíme něco udělat s mandatorními výdaji. My za vlády Petra Fialy jsme tyto reformní kroky dělali. Já jsem je jako ministr práce a sociálních věcí dělal a snažil jsem se je dělat zodpovědně, solidárně, solidárně. Solidárně v tom slova smyslu, že jsme pamatovali na ohrožené skupiny, na lidi, kteří mají nejnižší důchody. Minimální důchod se zvýšil z 10 na 20 procent. Výše průměrné mzdy. Zavedli jsme a udrželi jsme výchovné, přidali jsme rodinný vyměřovací základ, přidali jsme ocenění za péči nejenom o děti, ale i o osoby, které potřebují péči a pobírají příspěvek na péči. Pamatovali jsme vdovy a vdovce, to znamená, ta důchodová reforma měla pro statisíce lidí v této zemi opravdu velký solidární a sociální efekt, ale zároveň jsme řekli, že i solidarita má mít také hranice a zodpovědnost. A udělali jsme kroky, které vedly k tomu, že dneska tato vláda v letošním roce bude mít přebytek na důchodovém účtu až plus 20 miliard korun.

Jenom připomenu od roku 1996, kdy se to sleduje, naprosto jednoznačně saldo důchodového účtu České republiky, tak máme za sebou 7 let, kdy jsme byli v přebytku. Zbývající období jsme byli vždycky v deficitu a ten deficit kumulovaný je minus 578 miliard korun. Teď letos tato vláda bude mít asi rekordně nejvyšší přebytek na důchodovém účtu. A proč? Protože jsme udělali klíčové změny v důchodovém systému průběžného pilíře. Kdybychom se chovali jako vláda Aleny Schillerové, Andreje Babiše, tak tady letos žádný přebytek na důchodovém účtu nebude, byl by tady minus, byl by tady minus 15 až 20 miliard korun. To už ta vláda neřekne. A co je průšvih? Že ty peníze vezme a rozfrcá je úplně v běžných výdajích. Místo aby ta vláda řekla, máme-li přebytek na důchodovém účtu, tak ten přebytek necháme třeba na krytí budoucích deficitů na tom zvláštním důchodovém účtu.

Ne, ta vláda ten zvláštní důchodový účet ruší. Už žádný nechce mít. Místo, aby ta vláda řekla, máme přebytek 15 až 20 miliard korun, budeme to investovat na budoucnost, na zajištění potřeb lidí, kteří budou potřebovat sociální a zdravotní péči s ohledem na stárnutí populace už za tři, čtyři, pět let. Ne, nic takhle zodpovědného národohospodářského od té vlády a od ministryně financí neslyšíme a uslyšet ani nemůžeme. To znamená, ta vláda nemá žádnou vnitřní disciplínu, aby řekla, někde musíme udělat opravdu jasné rozumné reformní kroky. Jediné, co říkají, uděláme další výdaje v důchodovém systému, v jiných částech státního rozpočtu, rozdáme peníze plošně z vrtulníku a uděláme tedy to EET, kde jestli to bude sedm nebo 8 miliard korun, nevím, jestli nás to tedy vytrhne. No, nevytrhne. Tak já tady upozornil na ty souvislosti, které v té pěně nebo mlze mediálních různých kauz úplně zapadají. Ani novináři nestíhají pokrývat. My přijdeme minulý týden na tiskovku, mluvíme tam o tomto zákonu a novinářské dotazy se ubírají úplně k jiným tématům, které za půl roku, za rok, za dva nebudou nikoho zajímat, ale deficity a zadlužení tohoto státu tady už bude jednou provždycky a proto považujeme za klíčové, abychom z opozice jasně pojmenovávali ty věci, říkali ty důsledky, říkali na koho dopadnou, v jaké výši a to, že prostě tato vláda nemá tu vnitřní odvahu, disciplínu opravdu dělat i potřebné nutné změny. Ano, podotýkám někdy do určité míry i nepopulární. Co mně vadí ale hodně. Tak teď budu mluvit procesně, protože ano, už tady padají argumenty, které určitě bude posuzovat, předpokládám za pár měsíců Ústavní soud, my rozhodně podpoříme a budeme se chtít spolupodílet na tom opravdu kvalitním podáním k Ústavnímu soudu, pokud tento návrh balíků zákonů projde touto Sněmovnou teď v příštích dnech, protože doporučuju a i novináři a široká veřejnost ať se podívá, kdy vlastně na první pohled ten příběh začal nevinně. Je tady nějaká nutná implementace evropské legislativy, která se týká rozpočtových pravidel. Tak začal příběh v loňském roce. Říká se tomu takzvaná transpoziční novela. Takto Ministerstvo financí připravilo ten návrh, takto ho ještě paní ministryně vlády Alena Schillerová přinesla na vládu. Pořád to byla, řekněme, z velké části ta transpozice. Ale – a teď poslouchejte ty časy. Patnáct, šestnáct, sedmnáct hodin před druhým čtením poslankyně Alena Schillerová a její kolegové z vlády a z vládní koalice jako poslanci načetli pozměňovací návrhy, který zásadním způsobem z toho už nedělají transpozici evropské legislativy. Ta už je tam dneska v menšině ta evropská legislativa, ale dělají z toho opravdu vládní návrh zákona měnit poslaneckými návrhy, který znamená zákon o zadlužování České republiky, tak je správné pojmenování toho, co se děje. A já to říkám proto, že jestli mně něco vadí na tom, že opravdu na to není prostor a dělá se to naprosto legislativně špatně, tak je několik věcí. Předloží se na vládu podstatně jiné zdůvodnění toho, proč ten zákon jde do legislativního procesu, vláda se ve svém záměru, který potom předloží v pozměňovací návrzích ve druhém čtení, vyhne připomínkovému řízení účelově, předloží to tady v předvečer jednání ve druhém čtení a připomínám a my to uvedeme potom do té argumentace Ústavnímu soudu, to není pozměňovací návrh na jednu A čtyřku, to jsou pozměňovací návrhy, které mají opravdu významný počet stran. A na druhý den v 9 hodin začíná schůze k druhému čtení.

My tady dneska sedíme v situaci, kdy je mimořádná schůze, je výborový týden a vládní koalice přijde a řekne: My chceme jednat ve třetím čtení i po čtrnácté hodině. Takže ve výborovém týdnu mimořádná schůze a přijde takovýto návrh. Proto, aby to mohli použít argumentačně u Ústavního soudu proti nám, proč jsme to zavetovali. Ale já to tady dávám do souvislosti. Já bych ještě rozuměl, že vládní koalice přijde a řekne: Chceme ve třetím čtení jednat i po čtrnácté hodině v řádně ohlášeném sněmovním týdnu. Ale ne ve výborovém týdnu, kdy navíc na výborový týden jsou občas i plánovány různé pracovní cesty. Když je dopředu daný standardní sněmovní týden, tak se prakticky pracovní cesty, zahraniční pracovní cesty a podobně neplánují nebo zcela výjimečně.

Já jenom do toho kontextu, aby to tady odeznělo, když tady paní předsedkyně klubu Taťána Malá navrhovala to jednání po čtrnácté hodině, tak jenom vysvětluju, proč tady přišlo to veto a proč to opravdu nedává logiku to dělat na mimořádné schůzi ve výborovém týdnu, tak abychom si ty argumenty seřadili. Plus také doplňuji to, že prostě není normální, a já jsem byl za to tady kolikrát grilován, když jsem si dovolil jako ministr práce a sociálních věcí ve čtvrtek načíst pozměňovací návrhy k tisku, který byl projednáván v úterý anebo ve středu na výboru sociálním. Vy jste mě tady kritizovali. Vy jste chodili a říkali jste: No, my jsme si za čtyři dny nebyli schopni ten návrh přečíst. A já jsem říkal, ano, to je relevantní připomínka. A vy jste přišli a nasypali jste pozměňovací návrhy, některé dokonce zhruba šestnáct hodin před začátkem druhého čtení. A to si myslím, že budou argumenty, které budou hodně silné. Nejdu do toho obsahu, ten jsem vysvětloval minule, co ten obsah znamená, že žádná normální domácnost, žádná normální firma by nemohla k financím přistupovat, jak přistupujete vy k těm veřejným.

Poslední, čím to uzavřu. Argumentujete, že se vlezete do 3 procent HDP. Ten argument je mimo v tom, že nebýt obcí, měst a krajů, by ten průšvih, kdyby všichni hospodařili jako vláda Andreje Babiše a Aleny Schillerové, tak byste ho nikdy používat nemohli, protože bychom už byli dávno v obrovském průšvihu.

Poslední věc. Musím říct, že mě pobavila hláška pana ministra Šťastného, který na dotaz, jestli Motoristé ještě opravdu mají tu rozpočtovou odpovědnost jako svůj programový cíl a jednu z priorit a jestli budou hlídat vládu Andreje Babiše, tak pan ministr Šťastný velmi prostě přiznal, že role Motoristů a jejich kritický pohled na veřejné finance a na hlídání Andreje Babiše skončila podpisem koaliční smlouvy. Myslím si, že to možná některým jejich voličům uniklo, na těch billboardech už to dneska logicky nebude, takže měli tam dopsat: Budeme hlídat Andreje Babiše do podpisu koaliční smlouvy. Pak už po nás nic nechtějte. Pak budeme jenom plnit zadání, které nám přinesou na stůl a my budeme pro něj hlasovat.

Tolik jenom orámuji ještě pro ty, kteří vkládali nějaké naděje a nechtěli volit populismus ani Tomia Okamury, ani populismus Andreje Babiše, ale říkali si, naše volba – a teď to myslím v dobrém slova smyslu – může být taktická, strategická, že tam bude někdo, kdo může být koaliční partner těchto dvou, a bude se chovat jinak a bude se chovat zodpovědně, tak tato role ústy pana ministra Šťastného skončila podpisem koaliční smlouvy. Pak scvakli paty a plní zadání! Děkuju vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní tedy otvírám bod

Aktualizováno 14. 5. 2026 v 0:51.