(Schůze zahájena v 9.01 hodin.)

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji 17. schůzi Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám.

Než budeme pokračovat, připomínám, že dnes v 18 hodin bude pokračovat přerušená 16. schůze Poslanecké sněmovny.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás odhlásím a prosím, abyste se všichni přihlásili identifikačními kartami a případně mi oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty.

Tuto schůzi jsem svolal podle § 51 odst. 4 našeho jednacího řádu na základě žádosti 83 poslanců. Pozvánka vám byla rozeslána ve čtvrtek 30. dubna tohoto roku elektronickou poštou.

 

Nyní přistoupíme k určení dvou ověřovatelů této schůze. Navrhuji, abychom určili poslankyni Renátu Zajíčkovou a poslance Jaroslava Foldynu. Má někdo jiný návrh? Jiný návrh nevidím, takže přistoupíme k hlasování.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? (Z poslaneckých lavic se ozývají hlasy, že na tabuli se objevila špatná informace o hlasování.) Co se stalo? Ale to tam je. No tak to jo, děkuju. Tak vy jste udělali zmatečné hlasování, no to jo teda...

Tak prosím vás, přihlášeno 103 – no, dobrý, takže já prohlašuju to hlasování (číslo 1) za zmatečné.

 

A nyní tedy náhradní karta – kdo měl tu náhradní kartu jedničku? Pan poslanec Libor Vondráček má náhradní kartu číslo 1.

 

A nyní tedy zahajuji hlasování, kdo je pro ověřovatele? (Z poslanecké lavice se ozval nesouhlas.)

Je tam problém? Tak, pane poslanče, prohlašuji hlasování (číslo 2) za zmatečné.

 

Poslanec Samuel Volpe: Kolegové, bohužel mi nefunguje hlasovací zařízení, nerozsvěcí se ani červené světýlko, ani žádné jiné, jenom červené tam je. Nedokážu se přihlásit hlasovací kartou. (Ministr Macinka s úsměvem oznamuje, že poslanec si kartu rozbil.) Nerozbil.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: V pořádku, v pořádku.

 

Poslanec Samuel Volpe: Prosím o kontrolu.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, vyhlašuji 2 minuty na kontrolu, to problém není, prosím, takže 2 minuty do kontroly do 9.06. Tak vyměníme kartu a půjdeme na to.

 

(Jednání přerušeno od 9.04 do 9.05)

 

Tak v pořádku, jo? Takže sice jsem říkal 9.06, ale jestli to nikomu nevadí, tak bychom asi pokračovali. Rozhlédnu se po sále, už je 9.06.

 

Dobře, takže zahájíme hlasování ohledně určení ověřovatelů.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 3, přihlášeno 113 poslanců, pro 111, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že jsme ověřovateli 17. schůze Poslanecké sněmovny určili poslankyni Renátu Zajíčkovou a poslance Jaroslava Foldynu.

Sděluji, že do zahájení schůze požádali o omluvení své neúčasti na jednání tito poslanci: Bartoň Pavel do 10 hodin – osobní důvody, Baxa Martin celý jednací den – pracovní důvody, Bendl Petr celý jednací den – pracovní důvody, Brzesková Monika celý jednací den – osobní důvody, Černochová Jana celý jednací den – zahraniční cesta, Dražilová Lenka celý jednací den – zdravotní důvody, Farhan Kamal celý jednací den – pracovní důvody, Haas Karel od 13 hodin – zahraniční cesta, Hoffmannová Andrea celý jednací jen – zahraniční cesta, Hrnčíř Jan od 10 hodin – zdravotní důvody, Hřib Zdeněk celý jednací den – pracovní důvody, Chochelová Adriana celý jednací den – zahraniční cesta, Karpíšek Pavel celý jednací den – pracovní důvody, Kowanda Petr celý jednací den – osobní důvody, Langšádlová Helena od 15 do 17 hodin – pracovní důvody, Majerová Zuzana do 12 hodin – pracovní důvody, Moricová Michaela celý jednací den – pracovní důvody, Munzar Vojtěch celý jednací den – zahraniční cesta, Nacher Patrik od 16 hodin – rodinné důvody, Němcová Irena celý jednací den – zdravotní důvody, Němečková Crkvenjaš Zdenka celý jednací den – rodinné důvody, Okamura Hayato od 10 hodin do 13 hodin – pracovní důvody, Okleštěk Ladislav celý jednací den – zdravotní důvody, Pastuchová Jana celý jednací den – zdravotní důvody, Peštová Berenika celý jednací den – zdravotní důvody, Pipášová Barbora celý jednací den – rodinné důvody, Pláteník Václav do 9.30 – pracovní důvody, Sedláčková Gabriela od 14.45 do 15.45 – pracovní důvody a do 11 hodin – zdravotní důvody, Skopeček Jan do 13.30 – pracovní důvody, Sokol Petr celý jednací den – zahraniční cesta, Šmída Martin od 13 hodin do 14 hodin – pracovní důvody, Teleky Róbert od 9 hodin do 12 hodin – pracovní důvody, Turek Filip celý jednací den – zdravotní důvody, Válek Vlastimil celý jednací den – zdravotní důvody, Vesecká Renáta celý jednací den – osobní důvody, Vlček Lukáš do 12 hodin a od 16 hodin – pracovní důvody, Volfová Jitka celý jednací den – osobní důvody, Žáček Pavel celý jednací den – pracovní důvody.

Babiš Andrej celý jednací den – pracovní důvody, Havlíček Karel celý jednací den – pracovní důvody, Juchelka Aleš celý jednací den – pracovní důvody, Metnar Lubomír celý jednací den – pracovní důvody, Plaga Robert celý jednací den – pracovní důvody, Šebestyán Martin celý jednací den – pracovní důvody, Tejc Jeroným celý jednací den – pracovní důvody, Zůna Jaromír celý jednací den – pracovní důvody.

Nyní tedy přistoupíme ke stanovení pořadu 17. schůze, jehož návrh je uveden na pozvánce. Připomínám, že podle § 57 odst. 7 zákona o jednacím řádu rozhodne Sněmovna pouze o pořadu uvedeném v  žádosti. Nelze navrhnout žádnou změnu ani doplnění pořadu. Rovněž tak nelze rozšiřovat schválený pořad. Takže vystupují pouze osoby s přednostním právem. A jako první mám přihlášku od paní poslankyně předsedkyně klubu ANO Taťány Malé. Stahuje přihlášku. Jako další je paní poslankyně Alena Schillerová, paní ministryně Alena Schillerová k programu. Tak prosím. A připraví se následně předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová.

(Před řečnickým pultem se mimo mikrofon domlouvají ministryně Alena Schillerová a poslanec Benda.) K programu je vždycky, ale nemůže se měnit. To znamená, pakliže si chce někdo něco říct s přednostním právem, tak může. Ale potom samozřejmě dostanete slovo i při otevření bodu. Takže je to na vás. Takže teď osoby s přednostním právem se mohou vyjádřit. Ale program měnit nelze. Tak prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Tak děkuji za slovo, pane předsedo. Já to upřesním. Na dotaz jsem tady měla pana předsedu Bendy. Já nejdu samozřejmě k programu, to je logické. Já jdu proto, že dnes je mimořádná schůze svolaná, iniciovaná koalicí k sněmovnímu tisku 90. A já chci vystoupit teď v tomto pořadí k tomuto sněmovnímu tisku.

Mám takový poměrně delší projev, protože chci shrnout to, co tady vlastně se odehrává ze strany opozice. Chci jim osvěžit paměť, přestože nevěřím, že ji mají tak krátkou. A chci ty věci zasadit do správného kontextu nejen procedurálního, procesního, ale i věcného řečí čísel. Tak počkám, až se to tady trošku uklidní.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já vás požádám o klid v jednacím sále, aby se paní ministryně mohla vyjádřit. Tak ještě prosím o klid.

 

Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Tak děkuji. (Předsedající: Prosím.) Děkuji velice, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové. Která jediná dvě hlavní čísla bez ohledu na to, jaké uspořádání ta která země v oblasti vnitřních rozpočtů zvolí, se vykazují do Evropské komise, Mezinárodnímu měnovému fondu nebo... (Předsedající zvoní a poznamenává: Tak prosím.) Děkuji, pane předsedo. Začnu znovu. Která dvě hlavní čísla bez ohledu na to jaké uspořádání ta která země v oblasti vnitřních rozpočtů zvolí, se vykazují do Evropské komise, Mezinárodnímu měnovému fondu nebo OECD? Celkem jasně to řekl v nedělní debatě bývalý premiér z ODS Petr Nečas. Je to deficit veřejných financí v poměru k HDP a dluh veřejných financí v poměru k HDP.

Tato čísla jsou imunní jak vnitřnímu rozpočtovému uspořádání mezi státem, samosprávami, zdravotními pojišťovnami či státními fondy, tak všem případným únikovým doložkám nebo rozpočtovým trikům, kterých jsme si zejména za minulé vlády zažili více než dost.

Škoda, že poslanci z dnešní opozice, zejména z ODS a TOP 09, svému bývalému předsedovi vlády v neděli nenaslouchali. Došlo by jim, že jejich torpédování našeho zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, připomíná ze všeho nejvíc pověstnou bouři ve sklenici vody.

Naše vláda totiž nemá ambici měnit ani deficit veřejných financí v poměru k HDP, ani dluh veřejných financí v poměru k HDP. Nadále si pevně stojíme za citací v programovém prohlášení naší vlády, kde se jasně píše, cituji: „Veřejné finance České republiky budeme udržovat blízko vyrovnané bilance, a to bezpečně pod hranicí 3 procent deficitu požadované Paktem stability a růstu. Díky masivním investicím do dlouhodobého ekonomického růstu, důslednému naplňování hospodářské strategie a úsporám v provozu státu dosáhneme postupného snižování deficitu veřejných financí.“ Konec citace.

Vážené dámy, vážení pánové. Naše programové prohlášení platí. Česká republika v žádném případě nehodlá překročit tříprocentní deficit veřejných financí. Stejně tak platí, že ještě v tomto volebním období hodláme deficit postupně snižovat. Kdo říká něco jiného, neříká pravdu. Buď záměrně, nebo tomu prostě nerozumí.

Ale víte, já se na nikoho, kdo tomu nerozumí, vlastně nemohu zlobit. Problematika související s fiskálně strukturálními plány je poměrně nová a ne zrovna jednoduchá. Tyto plány byly po členských zemích poprvé vyžadovány v září 2024. A bývalý ministr financí Zbyněk Stanjura si nepřekvapivě vůbec nedával záležet na tom, jestli je ten český nastaven v souladu s realitou nebo nikoliv. A přestože České republice nechal v rámci evropských pravidel na podzim 2024, vlastně celá Fialova vláda, naordinovat například pro příští rok deficit veřejných financí ve výši 0,9 procenta a pro rok 2028 dokonce 0,5 procenta HDP, sám – a teď pozor, pozor, to je ta největší pecka – sám ve svém posledním fiskálním výhledu z listopadu 2025, to znamená v době, kdy už balil na Ministerstvu financí, plánoval pro rok 2027 deficit 1,9 procenta HDP a pro rok 2028 pak 1,8 procenta HDP. Takže vidíte to. Něco dojednal v Evropskou komisí, zavázal se za vládu, vlastně vláda se zavázala plnit jakýsi nereálný plán deficitu veřejných financí, ale na Ministerstvu financí v tichosti pověsil v listopadu 2025 úplně jiný plán. Že tím fakticky odsuzuje rozpočty svých následovníků mimo zákonný rámec, mu bylo absolutně jedno.

Pane předsedo Jakobe, doporučuji tady teď být, protože jsem hovořila o velmi zásadních věcech. Rozumějte. Ta stejná vláda, vláda Petra Fialy, která zcela prokazatelně a černé na bílém plánovala hospodařit s deficitem bezmála dvou procent HDP, tak jedním dechem slibovala do Bruselu, že bude hospodařit s deficitem čtyřikrát nižším, 0,5 procenta HDP. Ano, přátelé, všechno dohledatelné, všechno černé na bílém.

A nebavíme se přitom o slibech v dlouhém časovém horizontu, kterým by mohla předcházet nějaká teoretická lavina škrtů, úspor, zvyšování daní, jak jsme byli zvyklí a jsme zvyklí od vlád, zejména v čele s ODS a všemi ostatními. Ne. Bavíme se o rozporu v horizontu jednoho jediného roku, jednoho jediného roku.

Vláda, která se neobtěžovala ve svých fiskálních plánech, volebních programech ani mediálních vystoupeních byť alespoň naznačit, jak by oné redukce deficitu na čtvrtinu téměř z roku na rok chtěla dosáhnout. Zkrátka připravila pravidla v diametrálním rozporu se svými vlastními plány, spolehla se na blahosklonný přístup Mojmíra Hampla i na nezájem spřízněných novinářů, založila ruce za záda, počkala si na očekávanou volební prohru a zlomyslně číhala za záclonou, až po nich tuhle paseku bude muset někdo začít řešit. A teď, teď se konečně dočkala. A toto své lajdáctví, tuto svou nekompetenci, tento svůj zlý úmysl, kvůli kterému musíme spouštět tuto záchrannou akci, hodlá využít k pořádně falešné a pokrytecké hře na strunu rozpočtové odpovědnosti.

A já se ptám: Kde byly konsolidační plány ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN, když se loni na podzim ucházely o přízeň voličů ve volbách? Já osobně si nevybavuji ani jeden. Kde byli pánové Fiala, Skopeček, Kupka nebo Jurečka, když jejich vláda naplánovala na rok 2026 faktický deficit 350 miliard, ale na rok 2027 naslibovala v Bruselu strop 150 miliard, a na rok 2028 dokonce 126 miliard? Ano, přesně takové je nominální vyjádření deficitu státního rozpočtu, pokud bychom měli plnit 0,9 procenta HDP, respektive 0,5 procenta HDP na úrovni veřejných rozpočtů. Kde byli? Kde jste byli? Kde byl Mojmír Hampl, když Zbyněk Stanjura, se kterým byl jinak vždy na horké lince, napsal do svého posledního fiskálního výhledu, že plánuje deficit ve výši 1,9, respektive 1,8 procenta HDP, když podle fiskálně strukturálního plánu nesměl překročit 0,9 procenta, respektive 0,5 procenta HDP? Proč vám ten rozpor nestál alespoň za desetinu vašeho současného mediálního povyku, pane předsedo Národní rozpočtové rady? Vy jste ho nezaznamenal? Nebo vám přišel v pořádku? Na co jste čekal a kde je tíha odpovědnosti vašeho úřadu? To ji cítíte jenom tehdy, když vládne hnutí ANO? Bohužel to tak vypadá. Vlastně co vypadá, je to tak.

Kde byli hlídací psi rozpočtové odpovědnosti z řad novinářů a médií, kteří teď tak ochotně papouškují tendenční nesmysly naší neodpovědné opozice? Kde byli, když nekompetentní vláda šila na Českou republiku tento nesmyslný bič? Spali? Vyčkávali? Každopádně selhali a teď se to snaží vykompenzovat štěkotem na ty, co tuhle paralýzu aktivně řeší.

Není to ironie, dámy a pánové? Vy nás chcete kritizovat za rozpočtovou neodpovědnost? Vy, kteří jste za čtyři roky zvýšili provozní výdaje státu ze 70 na 120 miliard, tedy o 50 miliard ročně? Vy, kteří jste připravili Česko o desítky miliard ročně zpackanou windfall tax pro banky, kteří jste způsobili největší daňové fiasko v historii daňové správy a místo 33 miliard vybrali jen 700 milionů, tedy necelá dvě procenta? Vy, kteří jste tolerovali rozkvět šedé ekonomiky, zrušili EET a ve výsledku tím připravili Českou republiku jen na páteřních daních skoro o 30 miliard korun ročně? Hovořím o nedovýběru oproti plánu. Vy, kteří jste absurdním snížením DPH na potraviny o tři procentní body připravili státní kasu o 13 miliard korun ročně, aby se tato kosmetická změna rozplynula v maržích zahraničních obchodních řetězců? Vy, kteří jste za celé dlouhé čtyři roky své vlády snížili deficit veřejných financí v nominálním vyjádření všehovšudy o směšných 21,6 miliardy korun podle čísel nezávislé České národní banky? Vy, kteří jste místo seriózních plánů opřených o konkrétní opatření posílali do Bruselu konsolidační halucinace svého naprosto nekompetentního ministra financí? Ministra financí, který se na Ministerstvu financí ukázal sotva jednou, dvakrát týdně a svojí pracovně se vyhýbal jako Mojmír Hampl své odpovědnosti do voleb v říjnu 2025? Vy nás chcete mistrovat z rozpočtové odpovědnosti? Nenechte se vysmát.

S veškerou zodpovědností a vážností musím jednoznačně prohlásit, že Česká republika opravdu nebude v příštím roce hospodařit s deficitem veřejných financí ve výši 0,9 procenta HDP, tedy schodkem na úrovni státního rozpočtu ve výši 150 miliard. Nebude tak hospodařit proto, protože, jak všichni víme, hospodaření státního rozpočtu v roce 2025 skončilo deficitem ve výši 290,7 miliardy korun. Ano, právě takové číslo po sobě zanechala vláda Petra Fialy. A nebude tak hospodařit proto, protože podíváme-li se do predikce České národní banky z podzimu 2025, tedy z výsostného období minulé vlády, která z logiky věcí musela zahrnovat její plány a záměry, tak nezávislá predikce ČNB prognózovala saldo veřejných financí v roce 2026 na úrovni minus 2,2 procenta HDP, v roce 2027 dokonce na minus 2,6 procenta HDP. A nebude tak hospodařit zejména proto, protože neexistuje žádný myslitelný scénář, podle kterého by tak hospodařit mohla, aniž by došlo k totálnímu kolapsu zdravotního, sociálního nebo ekonomického modelu naší země. A nebude tak hospodařit samozřejmě také proto, protože tak nikdy hospodařit neměla a nemohla. Nikdo seriózně uvažující to nemohl očekávat a nikdo zodpovědný to takto neměl nikdy plánovat.

Říkáme jasně jednu věc: Pojďme z Evropskou komisí vyjednat nový, realistický a odpovědný fiskálně strukturální plán. Je to nejen naše povinnost, ale i naše právo jakožto nové vlády. Bude to fiskálně strukturální plán, který bude začínat bezpečně pod hranicí tří procent HDP a bude počítat s každoročním přiměřeným snižováním salda.

Ne, nebudeme se stydět za deficit blízko tří procent HDP, když sama Evropská komise ve své predikci předpovídá pro příští rok průměrný deficit evropské sedmadvacítky ve výši 3,4 procenta HDP – když Rakousko má mít 4,3 procenta HDP deficit, Německo 5,3 procenta HDP, Polsko 6,1 procenta a Slovensko 5,3 procenta HDP, když tolik vyzývané a vzývané zodpovědné Finsko očekává deficit 3,9 procenta HDP, Estonsko 4,4 a tak dále a tak dále. Určitě si ta čísla umíte dohledat sami.

Česko si zaslouží takovou dráhu, která nepošle jeho ekonomiku do recese, která mu umožní dostavět tolik potřebnou páteřní dopravní infrastrukturu, která mu neznemožní posilovat vnitřní a vnější bezpečnost. Česko si zaslouží takovou dráhu, která bude respektovat rozpočtovou a hospodářskou realitu. Ne takovou, která vypadá, jako by sem přiletěla z Marsu. A my jsme na Ministerstvu financí tato vyjednávání, která minulá vláda naprosto zanedbala, samozřejmě zahájili. Po prvních neformálních kolech na úřední linii jsem včera jednala s komisařem Valdisem Dombrovskisem a nemám z toho špatný pocit.

Nepochybuji, že se nám podaří kolegy v Evropské komisi přesvědčit, že Česká republika potřebuje nový fiskálně strukturální plán. Plán, který bude zodpovědný, ale nebude založen na lži jako ten, který tady po sobě zanechali pánové Fiala se Stanjurou a vy jste jim u toho samozřejmě všichni svítili.

My jsme slíbili, že budeme udržovat veřejné finance zdravé, mezi nejlepšími v Evropské unii, že budeme po celou dobu blízko vyrovnané bilanci, což jsme v programovém prohlášení i explicitně vyčíslili bezpečně pod hranicí tří procent HDP a že díky masivním investicím do dlouhodobého ekonomického růstu, důslednému naplňování hospodářské strategie a úsporám provozu státu dosáhneme i postupného zlepšování. To jsme slíbili a s tím jsme drtivě vyhráli volby. Naopak lži, manipulace, rozpočtové podvody voliči jednoznačně odmítli. A my se toho budeme držet. Znovu opakuji, že budu usilovat o to, aby byl rozpočet co nejúspornější, aby se snižovaly výdaje na provoz, abychom utráceli skutečně jen tam, kde je to nutné a kde se nám to, a po nás i budoucím generacím, vrátí.

Ale to nestačí. Nestačí to, protože ti před námi se pokusili budoucnosti Česka svázat ruce. Zanechali po sobě takovou potřebu výdajů do veřejných investic, do vnitřní bezpečnosti, do zdravotnictví, bydlení, růstu i energetické infrastruktury, že kdybychom je nerealizovali, byli by první, kdo nás začne, a já říkám tentokrát oprávněně, kritizovat, a zároveň za sebou zanechali taková fiskální pravidla, že kdybychom je měli splnit, nezainvestujeme do ničeho potřebného jedinou korunu.

Jako zodpovědná vláda musíme tuto nerovnici aktivně řešit. Nemůžeme spoléhat na to, že se nám stoprocentně podaří vyjednat rychlou aktualizaci fiskálně strukturálního plánu, protože pokud by se nám to nepodařilo, dostane se rozpočet do kolize s národními fiskálními pravidly, která jsou na náš evropský závazek navázána. A jako právník nemůžu přihlížet situaci, kdy bude rozpočet mimo zákon, a proto jako vláda přicházíme s pozměňovacím návrhem, který představuje dílčí úpravu fiskálních pravidel a kromě zmíněného reaguje také na zhoršenou bezpečnostní situaci, kdy navrhujeme prodloužit možnost nezapočítat do výdajových rámců výdaje na obranu nad dvě procenta HDP, což schválila a navrhla i bývalá vláda, my to podpořili. Osvěžuji vám paměť, dámy a pánové. A já to jenom navrhuji ve svém pozměňovacím návrhu prodloužit o tři roky. To je celé, neskončí to 2033, ale 2036. Nebo máte pocit, že nebudeme potřebovat investovat do obrany, vy, kteří po tom neustále voláte? A já to nijak nekritizuju, vedeme o tom debatu věcnou mnohdy. Tak máte pocit, že to skončí, že to nebude potřeba? Upozorňuju, že do roku 2028 máme evropskou únikovou doložku, která bude mít přednost, ale končí v roce 2028, takže potom samozřejmě máme národní doložku a tu, co jste tam načetli vy, do roku 2033. My říkáme jenom prodlužme ji o tři roky. To je celé. Stejně jako za pár let, jak jsem řekla, nezmizí ty obranné výdaje. Je nutné je vynakládat vlastně z roku na rok.

Zároveň s vědomím plné zodpovědnosti za rozvoj naší země navrhuji, aby do roku 2036 existovala možnost další únikové doložky, čili možnost zvýšit výdajové rámce o výdaje na liniové stavby vyjmenované v liniovém zákoně. Samozřejmě, a prosím, tohle podtrhuji, protože tady vypouštíte do éteru spoustu nepravd, troufnu si říct lží, takže podtrhuji větu, kterou teď řeknu. Samozřejmě v rámci nepřekročitelného limitu celkového deficitu veřejných financí tří procent HDP. Podtrhuji a opakuji dvakrát, nepřekročitelného. Takže ta vaše zkratka, kdy to sčítáte a hrozíte tady stamiliardovými schodky, je prostě lež nebo nepochopení nebo neznalost. Vyberte si. Nebo od každého trochu. Hovoříme konkrétně o výdajích na financování výstavby dálnic a silnic, drah, infrastruktury pro vodní dopravu, vodní infrastruktury, staveb pro energetickou bezpečnost podle přílohy číslo 1 k zákonu o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění účinném k 1. lednu 2026, včetně úhrad poskytovaných v rámci partnerství veřejného a soukromého sektoru osobám, které zajišťují, financují její výstavbu, modernizaci, opravy, údržbu nebo správu, pokud jsou tyto činnosti spojeny s dopravní a vodní infrastrukturou, která je nebo bude ve vlastnictví státu. Tyto kroky jsou nezbytné pro udržení bezpečnosti naší země a pro udržení a posílení hospodářského růstu. Bez nich by zcela jistě nebylo možné sestavit reálný rozpočet naší země, který není v rozporu s vlastními zákony, protože právě takovou situaci nám přichystala minulá vláda.

Tak a ještě připomenu jasné věci, abych je tu znovu zopakovala. Neznamená to, že se tyto výdaje nebudou počítat do deficitu státního rozpočtu. Tam se samozřejmě nadále počítat budou, takže prosím nelžete, vy zástupci opozice, ale i další média, Seznam zprávy, Vlevo dole. Prostě není to pravda, to, co píšete. Neznamená to, že otevíráme cestu bezbřehému zadlužování. Naopak jdeme stejnou cestou jako například Německo. Německo má stejný postup. Chceme Česko, které investuje, které prosperuje a které nerezignuje na hospodářský růst, který je tou nejlepší cestou k rozpočtové konsolidaci. Neznamená to, že přestáváme být odpovědní. Česko zůstane nadále jednou z rozpočtově nejodpovědnějších členských zemí EU. Naše země bude dále snižovat své deficity, šetřit na provozu státu a dbát na boj s daňovými úniky a podvody. Alespoň dokud já budu ministryni financí.

Česko ale nespáchá ekonomické harakiri jenom proto, že nekompetentní vláda Petra Fialy a Zbyňka Stanjury nastavila fiskální pravidla v naprostém nesouladu s realitou státního rozpočtu a že to přikryl Mojmír Hampl v Národní rozpočtové radě, jehož odpovědnost se zcela alibisticky omezila na dohled nad dodržováním sebenesmyslnějších hausnumer, které mu kdosi před dvěma lety naposílal do emailové schránky. Mojmír Hampl, který otevřeně, a vy jste to slyšeli, členové rozpočtového výboru stejně jako jsem to slyšela já, otevřeně adoroval minulou vládu, že se ten nepořádek snažila, cituji, alespoň kamuflovat, zatímco naše vláda se o tuto kamufláž podle něj ani nesnaží. No nesnaží, pane předsedo Hample, nesnaží a ani snažit nebude, to se spolkněte. Tenhle rukopis je naštěstí minulostí.

Dámy a pánové, nenecháme se vystrašit hysterickým cirkusem, který spustila opozice, ať už z prosté nevědomosti nebo vykutálené vypočítavosti, na kterou jim ochotně naskakuje nejeden neinformovaný komentátor nebo novinář. Jsme odpovědná vláda a řešíme absurdní situaci, do které chytila Českou republiku vláda, která ji paradoxně zároveň zadlužila nejvíc v její historii, vláda Petra Fialy a Zbyňka Stanjury. Kdo chce, tak naše kroky musí chápat. Kdo naše kroky pochopit nechce, tak dělá politiku. Politiku, která je nekonečně falešná a nekonečně absurdní. Kdybychom nic nedělali, bude rozpočet mimo zákon. Kdybychom nic nedělali, nebude Česko hospodařit zodpovědněji, a to ani o jediný milion.

Dámy a pánové, prosím o podporu toho, abychom Česko dostali z pasti rozpočtových triků. Prosím o podporu naší bezpečnosti, našeho ekonomického růstu i transparentního hospodaření. Bez tohoto zákona bychom se s tím vším museli nadobro rozloučit. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. S dalším přednostním právem je tady přihlášena předsedkyně klubu Pirátů Olga Richterová.

 

Poslankyně Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, Vážení páni poslanci, vážená paní ministryně, pane ministře, vážení spoluobčané a spoluobčanky, ano, paní vicepremiérka, ministryně financí Alena Schillerová tady samozřejmě reprezentuje novou vládu, ale i staronovou. Víme, jak řídila finance v minulosti, víme, jak narůstal dluh. Proto ten zákon, který by dnes hnutí ANO rádo projednávalo, nelze brát jenom jako nějaký první pokus. Ne, je to navázání na staré rozhazovačné trajektorie.

Aby to bylo zjevné, tak přečtu stručně co se říká v oponentní zprávě rozpočtového výboru. Vyjmu z toho hlavní argumenty. Tím bych ráda zareagovala na projev paní ministryně, který právě zazněl, ale zároveň se poté dostanu k tématům, která chce současná vláda zakrýt, která chce, aby zůstala mimo pozornost. Protože to, co se tady děje, to jak je naplánována tato mimořádná schůze, je součást velkého jaksi uchvacování státu, kde část těch témat zatím zůstává skryta. Proto je o nich potřeba mluvit.

Shrnuto a podtrženo, část těch věcí, které se navrhují v předloženém zákoně, je skutečně implementace z Evropské unie. To by bylo v pořádku. Ale copak přišlo v procesu v druhém čtení? Paní ministryně a vicepremiérka Alena Schillerová předložila pozměňovací návrhy. K těm konstatuje oponentní zpráva rozpočtového výboru, kterou předložila řada poslanců, vlastně všichni poslanci opozice, kteří jsou v rozpočtovém výboru. Ti říkají, že tyto pozměňovací návrhy poslankyně Aleny Schillerové zásadně narušují udržitelnost veřejných financí.

Za druhé, v případě přijetí zmíněných pozměňovacích návrhů hrozí nekontrolovatelné rapidní zvyšování zadlužení České republiky a následné zvyšování výdajů na obsluhu státního dluhu, což je v současné ekonomické situaci neodpovědné. Jde o stovky miliard korun, o které může narůstat naše zadlužení ročně.

Ale, za třetí, zmíněné pozměňovací návrhy mohou ohrozit finanční stabilitu České republiky a v případě přijetí hrozí, že vyvolají kolaps veřejných financí a brzké dosažení dluhové brzdy.

Pak je tam jasné upozornění, že takovýto přístup narušuje institucionální rovnováhu mezi mocí zákonodárnou a výkonnou tím, že umožní Ministerstvu financí měnit návrh rozpočtu, například v kapitolách Kancelář prezidenta republiky, Poslanecká sněmovna, Senát, Ústavní soud, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář veřejného ochránce práv a úřad Národní rozpočtové rady. Takže, návrhy rozpočtu těchto kapitol podléhaly autonomnímu schválení rozpočtového výboru, aby nedocházelo k nepřiměřenému tlaku vlády, moci výkonné na moc zákonodárnou, ale to chce vláda hnutí ANO zrušit, změnit. Jde o omezování kontrolní role těchto institucí.

Poslední z oponentní zprávy je prostě celé zdůvodnění, proč není správnou cestou rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti prostřednictvím pozměňovacích návrhů poslankyně Aleny Schillerové. Finálně tam zaznívá: Z výše uvedených důvodů a kvůli možnosti podat pozměňovací návrhy k pozměňovacím návrhům navrhujeme opakování druhého čtení. Já se s tím zcela ztotožňuji, proto to v tom svém krátkém komentáři – byť za nás samozřejmě podrobně budou za Pirátský klub vystupovat paní poslankyně Vendula Svobodová a poté paní poslankyně Jana Patková, které se tomuto v rozpočtovém výboru věnují – chci krátce shrnout.

Rozpočtová pravidla mají stát chránit v těžkých okamžicích, v okamžicích velkého pokušení rozhazovat. My víme, že s hnutím ANO takovéto okamžiky v minulosti přišly. Víme, že například škrtání v kapitolách Nejvyššího kontrolního úřadu nebo v kapitole Kanceláře prezidenta republiky nebo Kanceláře veřejného ochránce práv znamená možnost zásahu v průběhu roku do rozpočtu těchto institucí podle toho, jak se budou vládě líbit, jak se budou vůči Andreji Babišovi, Aleně Schillerové, Karlu Havlíčkovi, loajálně ohýbat, nebo neohýbat.

Ale takové instituce přece jako Česká republika nepotřebujeme. My potřebujeme ombudsmana nebo ombudsmanku, kteří budou skutečně hájit veřejný zájem bez ohledu na to, kdo bude zrovna ve vládě. My potřebujeme Nejvyšší kontrolní úřad, který se nebude bát, že když udělá důkladný audit, tak mu vláda zkrátí rozpočet v průběhu roku bez ohledu na to, co je zazávazkované, bez ohledu na to, co stejně bude daný úřad kvůli smlouvám muset proplatit. Tohle všechno si chce umožnit vláda Andreje Babiše skrze pozměňovací návrhy.

Pro toho, kdo si říká, jako co na tom vadí, proč by to nemohli poslanci, kteří jsou zároveň ministry, podat skrze pozměňovací návrhy? Tak velice jednoduše. U takto obrovských dopadů v hodnotách stovek miliard korun každý rok prostě musí být posouzeno, jak to bude fungovat. Musí být posouzen dopad regulace. Takhle velké věci, jako rozvolnění dluhové brzdy a možnosti vlády škrtat v kapitolách svévolně, možnosti vlády dělat si mnohem víc, co chce než dnes, musí projít řádným procesem. To ty pozměňovací návrhy v druhém čtení samozřejmě neprošly. Ty prostě v podstatě na poslední chvíli byly načteny. Ano, je to možné, ale u takto obrovské věci to je naprosto nesprávné.

Co se ještě stane? Znemožňuje to také podat pozměňovací návrhy k tomu, co zamýšlí paní ministryně. Znemožňuje to reagovat na vládní sílu, která s největší patrností si ty své návrhy prosadí alespoň konkrétními pozměněními a vylepšeními. Právě proto, jakým způsobem to bylo podané, a právě proto, jakým způsobem obešla vláda hnutí ANO rozpočtový proces, tak je doporučeno opakování druhého čtení. My to samozřejmě plně podporujeme.

Tolik tedy k projevu paní vicepremiérky Aleny Schillerové, která říká: Kdo naše kroky pochopit nechce, ten dělá politiku. Pozoruhodná věta zazněla před chvílí z jejích úst. Spíš to z pohledu těchto faktů, těchto informací, působí, že kdo chce jejich kroky osvětlit, ten bude osočován, ten bude nálepkován, na toho bude hnutí ANO útočit. Ale tím se samozřejmě zastrašit nedáme.

Co je správné, je myslet na budoucnost, na to, v jaké zemi budou schopné žít naše děti, jak budou zadlužené a jak bude fungovat celá naše společnost, protože přichází obrovská a neblahá demografická změna. Její důsledky dopadnou za několik let ještě relativně mírně, ale do zhruba deseti let jsou odhady už velice drsných dopadů. Odpovědností nás je myslet na roky dopředu. Jenže to, co zavádí hnutí ANO, nás akorát nezodpovědně zadluží na roky dopředu, tedy na desetiletí, a to se týká právě našich dětí.

A co tím vším, co nyní nejenom Alena Schillerová, Karel Havlíček, ale i další dělají, chce Andrej Babiš dosáhnout? Tak samozřejmě v prvé řadě mu jde o peníze. A tím se dostáváme k hlavnímu tématu mého projevu, protože peníze a Andrej Babiš, to samozřejmě je v české politice téma od té doby, co do ní vstoupil. Co si vzpomeneme na to, jak s paní Radmilou Kleslovou, také člověkem spojeným s StB, řešil biopaliva, úpravu toho zákona. Pak zjistil, že bude výhodnější než platit lobbisty přímo do politiky jít.

Takže to téma jsou peníze pro Andreje Babiše, pro jeho holding, pro jeho firmy, pro jeho děti, ne prosperita naší země, prosperita jeho soukromá. O nic jiného nešlo. O nic jiného ani nepůjde. A tak máme nahlížet na ty změny, na ten zákon o rozpočtové neodpovědnosti, který právě předkládá hnutí ANO. Tak máme nahlížet na to všechno, co se děje ohledně nárůstu zemědělských dotací pro agroholdingy, pro agromamuty, pro velké podniky namísto těch malých a středních.

Tak máme číst kroky této vlády i směrem třeba ke zničení stavebního práva. Nedivila bych se, kdyby brzy následovala expanze některé dceřinky Agrofertu do developmentu. Uvidíme, co se stane, kudy budou ty toky peněz skutečně proudit. Ale jisté je, že to nejsou kroky v zájmu veřejnosti, ale v zájmu konkrétních osob.

A protože tu je ještě jedna velice aktuální kauza, u níž soud – ano, zatím nepravomocně – rozhodl v tomto týdnu, tak si myslím, je třeba se vrátit i ke kauze Čapí hnízdo, protože tam zase hrozí, že dojde k úpravě trestního zákoníku, že přestanou platit rovná pravidla pro všechny. Ale bude tady snaha ohnout ta pravidla, aby opět vyhovovala Andreji Babišovi, aby vedle poslanecké imunity měl snáz zajištěnou beztrestnost i jinak.

A já si tedy v tento okamžik dovolím krátkou retrospektivu výroků Andreje Babiše k té kauze Čapí hnízdo. Ono nám to totiž dobře ukáže, jakým způsobem přemýšlí člověk, který je nyní předsedou vlády. Ano, vyhrál volby. Ale teď chce ohýbat pravidla na všech frontách. A my mu to prostě nesmíme dovolit. Jde o budoucnost.

Takže ty výroky. Z Respektu v roce 2013 cituji: „S Čapím hnízdem nemám nic společného. Půjčil jsem té společnosti přes 400 milionů na stavbu farmy, ale jméno majitele neznám. Mám tam jen pronajatou jednu budovu, to je vše.“

Potom zcela jiný výrok zazněl v České televizi v dokumentu Matrix AB v roce 2015. „Napadlo mě to, když jsem čekal s dětmi ve frontě v zoo. U krmení koz byla obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám něco podobného. Je to fantastický projekt: 90 hektarů, atrakce pro děti, spousta zvířat, ekofarma. Máme mnoho plánů, chceme postavit třípodlažní spa.“

O rok později bylo zase všechno jinak. Z Echo24 v březnu 2016 Andrej Babiš řekl: „Farmu mají, myslím, nějací advokáti.“

A pozoruhodné – ve Sněmovně v témže měsíci, v březnu 2016 Andrej Babiš vyslovil toto: „Moje dcery jezdí od dětství na koni. Rozhodl jsem se proto, že dám rodině prostředky, aby si firmu koupila a projekt zrealizovala. Farmu Čapí hnízdo vlastnily v rozhodné době mé dvě dospělé děti a bratr mojí partnerky, který držel podíl odpovídající podílu mých dvou nezletilých dětí a mé partnerky. Jsem přesvědčený, že vlastnictví společnosti Farma Čapí hnízdo nemělo žádný dopad na získání dotace.“

A o rok později – Facebook hnutí ANO: „Není to moje. Je to nějaké firmy, která patří do holdingu. Není to rodinné sídlo. Slouží to všem – dětem, rodinám, důchodcům. Přijďte se přesvědčit a uvidíte, že mi dáte za pravdu.“ Referovali o tom takto i třeba Novinky.

A co se dělo dál? Po všech těchto protichůdných výrocích, po všech těchto kličkách, výmluvách, nebo naopak popisu, který se pak ukázal jako věcně správný, se Andrej Babiš pokoušel tvrdit: „Je to politická kauza!“ Není. Je to kauza o tom, jestli u nás pravidla budou platit pro všechny. Proč? Protože jsou jiní podnikatelé, kteří za omyly a skutečně nezaviněné věci peníze prostě vraceli, u soudu stáli, jsou to popsané věci v médiích. A právě proto, jak je u nás přísné dotační řízení na všechny ostatní, není možné, aby někdo, kdo takto jasně kličkoval a vyhýbal se odpovědnosti směrem ke svému konkrétnímu projektu, který podle vlastních slov vymyslel a pak podle vlastních slov ho vůbec nezajímal, tak aby tento člověk prostě tu trestněprávní odpovědnost nesl. V takové zemi chci žít.

Ale politická ziskovka hnutí ANO vznikla prostě proto, aby Andrej Babiš mohl peníze přihrávat sobě a svým firmám rovnou, bez prostředníků, a to z dotací, z evropských fondů, jako majitel obrovského impéria. A že už zdánlivě majitelem není? Tím se nenechme opět zmýlit. Je to jenom fíkový list. To takzvané vyřešení střetu zájmů přece nedává smysl, když profitovat budou děti Andreje Babiše. A nikdo nechce dětem odkázat krachující firmu. Nebo myslíte, že Andrej Babiš má takovou povahu?

Takže my jako Piráti bychom si přáli, ať tady reálně v této Sněmovně řešíme podporu bydlení, rozvoj výstavby dostupného bydlení, skutečné podmínky pro to, aby vyrůstaly byty pro lidi, a ne abychom tady museli ucpávat penězovody a upozorňovat na díry, které vyvrtává hnutí ANO do státního rozpočtu, aby bylo víc pro holding.

Jenže v okamžiku, kdy víme, že občané, kteří udělají chybu, v naší republice nesou odpovědnost, a politik, který má moc, se té odpovědnosti vyhnul, nastavil před sebe ženu. Ta zjistila, že kdo chodí s pány na led, ten si nohu zláme. Ta zjistila, že ona odpovědnost ponese. Zatím tedy ten rozsudek je nepravomocný, ale je naprosto jasný. A my teďka stojíme v okamžiku, v situaci, kdy se prostě nemá z Poslanecké sněmovny stát útulek pro ty, kdo se skrývají před spravedlností.

Přitom Městský soud v Praze odsoudil spolupracovnici Andreje Babiše Janu Nagyovou, aktuálně europoslankyni hnutí ANO, za dotační podvod a poškození finančních zájmů Evropské unie. Podle soudu šlo o škodu ve výši více než 49 milionů korun. A víme, že podle soudu společnost Farma Čapí hnízdo neměla dotaci získat, protože nesplňovala podmínky pro malý nebo střední podnik. Stejně tak podle soudu byly zamlčeny důležité informace, které měly vliv na přidělení dotace. Zamlčování, nesplňování podmínek, škoda, nedůvěryhodnost České republiky ve vztahu k partnerům v Evropské unii.

To, že se přímo premiér této země podílí na poškozování finančních zájmů ostatních našich partnerských členských států, to je přece hrozné. A druhá věc. Druhý obžalovaný neseděl před soudem jenom proto, že ho chránila poslanecká imunita. A to je podstata celé věci. Soud neřekl u jednoho vina je, u druhého není. Ne. Role Andreje Babiše nezmizela. Nevygumoval ji nikdo. Jenom protože to jednání obou obžalovaných je provázané, a to už dříve konstatoval odvolací vrchní soud, prostě před soudem kvůli nevydání z této Sněmovny seděla jen jedna osoba.

Jana Nagyová byla vydána Evropským parlamentem. Andrej Babiš byl ochráněn svou vládní většinou s motoristy a SPD. A jak to máme vysvětlit lidem? Co si o tom mají myslet lidé? Těm přece Finanční úřad nedoměřuje daň podle politických sympatií, ale podle zákona. Nebo starostové malých obcí, kteří musí vyúčtovat každou korunu dotací, i když k ruce nemají žádný aparát, co by jim s tím pomohl. Jak jim vysvětlit, že jim hrozí sankce, ale předsedovi vlády nehrozí nic? Nebo podnikatel, který když nesplní podmínky dotačního programu, tak opět může být odsouzen i jen za to, že mu úředníci dodali chybný papír. Tyto kauzy existují a v této zemi se premiér svému posouzení podle pravidel vyhnul.

Lidé, kteří pracují, platí daně a pravidla dodržovat musí, pak navíc vidí, že stát nemá dost peněz na opravu škol, na opravu silnic nebo na podporu investic do dostupného obecního nájemního bydlení. Dávám příklady věcí, které jsou užitečné všem, nejenom vybrané rodině.

Lidé vidí kauzu, kde jde o téměř 50 milionů korun evropské dotace, vidí nevrácených 7,5 miliardy korun od Andreje Babiše, vidí politickou imunitu a premiéra, který namísto pokory útočí na soudy, na justici. Jak si mají lidé myslet, že právo platí pro každého stejně? A absolutně nejde o to, co si kdo lidsky myslíme o Andreji Babišovi. Jde o princip. Jde o to, že nikdo nemá stát nad zákonem a už vůbec ne v situaci, kdy ovlivňuje, kam plyne obrovské množství peněz ze státního rozpočtu.

Jsme tady dnes 6. května 2026 v bodě, který může být zlomový pro zadlužování České republiky, protože tato vláda s ministryní financí Alenou Schillerovou bude zadlužovat nás všechny, naše děti a naši budoucnost ve prospěch Andreje Babiše, Agrofertu a jemu podobných. A proto je potřeba se bavit o kauzách a motivacích předsedy vlády, protože způsob, jakým chce Alena Schillerová vědomě zdestruovat funkční dluhovou brzdu České republiky, je zároveň způsob, jak přihrát více peněz třeba agromamutům nebo dalším spřízněným a vyvoleným subjektům. Takhle jednoduchá je ta pravda a takhle zásadní. To opravdu chcete, hnutí ANO, ohrozit naši budoucnost kvůli soukromým zájmům pár osob?

A já bych v této situaci a v této spojitosti ráda zdůraznila, že to není jediná věc. Vy úplně systémově útočíte na pojistky nezávislosti v celé státní správě. Služební zákon vám stojí v cestě – fajn, rozhodnete se ho úplně zrušit, vrátit nás o 20, 25 let nazpátek. Vy nás opravdu táhnete do těch devadesátek, v kterých se rozjížděly leckteré podnikatelské záměry, z kterých pak byl velký bolehlav.

Když se podíváme na další věc, kterou jste v minulosti schválili a nyní rušíte, nominační zákon, může to opět znít technicky a nezajímavě, ale je to hrozně důležité. Chcete zrušit ztransparentnění toho, jak probíhá výběrový proces ředitelů, ředitelek do státních firem. Vy chcete zrušit, aby se víc vidělo na vedení těch největších subjektů ve státě. Vůbec jste to neodůvodnili! Je to zákon, který jste sami v roce 2018 tady spolu s námi prosadili, ale z hnutí protikorupčního jste se fakt asi stali hnutím profikorupčním. Takže namísto rozpočtové odpovědnosti, namísto transparence vy chcete obrovské zadlužování, o kterém byste si mohli rozhodovat úplně sami ve vládě, zrušit veškeré pojistky týkající se nezávislých expertů ve státní správě. Ten takzvaný služební zákon chcete úplně vygumovat a nadto ještě si chcete dosazovat vedení státních firem bez jakékoliv veřejné kontroly, bez kontroly včas, skrze stručný, ale přehledný nominační proces.

Nominační zákon je další příklad z vašeho souboru kroků, kterým přibližujete Českou republiku k nějaké banánové republice. A to nechci, to se nesmí stát. Stejně jako bohužel podrýváte důvěru v naší justici. Způsob jakým na ni premiér útočí, je naprosto nepřijatelný. Tak nesete politickou odpovědnost i za to, že za zdánlivě technické změny skrýváte obrovský rozklad všeho, co ve finále vede k odolné, soudržné a bezpečné společnosti pro všechny.

Takže to, co dnes má být na pořadu schůze, ve skutečnosti je jeden z nejdůležitějších zákonů pro příští roky. Zásadně to ovlivní, jak se budou sestavovat státní rozpočty v dalších letech. Ale v okamžiku kdy vy na mysli máte prospěch holdingu, tak to podáváte celé způsobem, který obchází roky platná pravidla způsobem, který je v přímém rozporu s tím, co jste tady celé minulé období kritizovali. Stovky miliard korun bez jakéhokoliv posouzení ve Sněmovně budou přímo k dispozici vám jako vládě. A tohle si prostě zaslouží pořádnou veřejnou debatu, debatu s odborníky, odpovědi od vás. A zároveň si to zaslouží vrácení do druhého čtení, abychom mohli alespoň na ty nejhorší excesy ve vašich pozměňovacích návrzích, paní ministryně Schillerová, vůbec reagovat. Abychom vůbec měli šanci jako opozice část těch věcí opravit. Protože ten princip té evropské transpozice, a to jsem už řekla, je správný. Potíž je v tom, co jste si k ní vy jako vláda přidali.

Je správné, aby fiskální pravidla uměla v těch mimořádných situacích rozumně reagovat. Je legitimní, aby když přijde válka, vážná bezpečnostní krize, energetický šok či jiná mimořádná událost, stát neměl přehnaně svázané ruce, to je jasné. Proto ten evropský rámec umožňuje určitou flexibilitu, s tím nemáme problém. Jenže pod záminkou té evropské transpozice vy do toho našeho českého zákona přidáváte vlastní, naprosto nadstandardní výjimky, které Evropská unie vůbec nepožaduje. Vy se na ni jenom vymlouváte. Přidáváte ustanovení, která vám osobně umožní obrovské deficity a obrovské zadlužování. A to nejenom v těch krizových situacích, ale i jako úplně běžnou rozpočtovou praxi. To je ten zásadní rozdíl mezi implementací směrnice, čili česky řečeno tím, abychom to evropské právo uplatnili do našeho českého, a něco úplně jiného je použít evropské právo jako zástěrku pro rozvolnění domácích v Česku, vládou Andreje Babiše navařených pravidel nově rozpočtové neodpovědnosti.

Zákon posouvá dluhovou brzdu nad 55 procent HDP. Dneska veřejnost rozumí dluhové brzdě jednoduše. Pokud dluh dosáhne určité hranice, konkrétně těchto 55 procent HDP, mají se spustit přísnější pravidla. Je to varovný signál. Je to pojistka proti nezodpovědnému zadlužování, protože v tomhle pokušení je každá vláda. To tak je. Proto se v demokracii ty pojistky vytvářejí. Jenže vy nyní tvrdíte, že některé dluhy, některé výdaje do téhle pojistky prostě počítat nebudete.

Chcete odečítat hotovostní rezervy na financování dluhu, mimořádné výdaje na bezpečnost, ale taky financování výstavby, například nového bloku jaderné elektrárny. Co znamená ten praktický dopad? No, že si stát pak bude moci půjčit stovky miliard korun, ale pro účely dluhové brzdy se ty stovky miliard nebudou zdánlivě tvářit jako dluh. Ale to je právě účetní trik, to není žádná fiskální odpovědnost, jenom vy řeknete: pro účely dluhové brzdy to nevidíme. Posouváte tak fakticky hranici dluhové brzdy nad těch 55 procent HDP. Formálně možná v zákoně stále napsaná bude, ale prakticky fungovat nebude. Její účinek se oslabí, vy pak budete říkat: všecko je v pohodě, dluhová brzda se nespustila. Jenže ona se nespustí ne proto, že by ten náš český dluh skutečně byl tak nízký, ale proto, že vy část, velikou část dluhu přestanete započítávat. To je fingování účetnictví namísto zodpovědného hospodaření. Budeme platit stále vyšší úroky jako země, ale u klíčového pravidla a pojistky se budeme tvářit, že se nás vůbec netýká. To je hrozně nebezpečné.

Já se blížím k závěru toho, co vy teďka v dnešním návrhu chcete dosáhnout, ale i k popsání toho, co je skutečný účel vašeho konání. Vy chcete obranné výjimky, investiční výjimky, nezapočítávání úroků z dluhu, nezapočítávání jednorázových opatření, možnost navýšit výdajový rámec – a v součtu se můžeme dostat ke stovkám miliard korun, v některých letech klidně až čtyřem stovkám miliard korun, které takto navíc zadluží naši zemi. A to jenom proto, že vy se chcete dostat mimo pravidla rozpočtové odpovědnosti – na papíře chcete plnit, ale skutečný deficit bude obrovský... jenom proto, abyste mohli investovat tam, kam se vám zlíbí, jenom proto, abyste mohli financovat agromamuty, Agrofert, aby dotace proudily, jak vám to vyhovuje, a ještě navíc chcete škrtat svévolně, například Kanceláři prezidenta republiky, čili prezidentu republiky, v průběhu rozpočtového roku. Chcete naprosto svévolnou možnost trestat ty, kteří se vám vzepřou, kteří se vám nebudou líbit, ať už v Kanceláři ombudsmana nebo na Nejvyšším kontrolním úřadě. Je to zcela bezprecedentní, co tady plánujete, a namísto těchto pozměňovacích návrhů s obrovským dopadem je potřeba normální odborná debata, která opatření České republice pomůžou a která jsou jenom příjemná a pohodlná pro vás jako vládu svévolníků. Kritiku těch návrhů ministryně Schillerové samozřejmě vznesla Národní rozpočtová rada. Jsem zvědavá, jaký to bude mít dopad na jejich rozpočet.

A poslední věc. To, že to základní nastavení může prostor pro deficit zvýšit o stovky miliard korun, to nejsou abstraktní čísla. To jsou peníze, které budou znamenat vyšší dluh čili vyšší úroky, my budeme muset jako země potom každý rok další obrovské peníze splácet, a znamená to tedy mnohem větší tlak na to, jak zaplatit důchody, školství, zdravotnictví i bezpečnost, kterou se oháníte a na které se všichni shodneme, že ji je třeba podpořit. A nadto nechcete investovat do skutečně potřebného, dostupného bydlení pro lidi, což by pomohlo naší budoucnosti, ale chcete jenom zrušit pravidla pro největší hráče a umožnit takové postupy, aby malí stavitelé, běžní lidé vlastně neměli nějaké pořádné zastání, ale ti největší, aby si stavěli, co se jim zlíbí.

Takže já to shrnu, proč do zákona, který dnes chcete projednávat, vkládáte výjimky, které Evropská unie vůbec nevyžaduje, proč chcete mít možnost navýšit výdaje státního rozpočtu až o 10 procent bez standardního souhlasu Sněmovny, přitom samozřejmě 10 procent ze státního rozpočtu je obrovská částka. Dále: Jaká bude reálná hranice dluhové brzdy po všech těch odečtech? To nebude 55 procent HDP, bude to fakticky 60 procent? Nebo 65? Nebo možná víc? A konečně: Proč k takto zásadním změnám a k takto zásadnímu návrhu neproběhla standardní, adekvátní odborná debata... normálně v procesu, který má vláda k dispozici – mezirezortní připomínkové řízení, Legislativní rada vlády, veřejná debata po projednání na vládě. To všechno jste obešli a obešli jste to tím poslaneckým pozměňovacím návrhem Aleny Schillerové. A teď mlčíte, teď nereagujete na to, že tím skutečným tématem jsou peníze pro Andreje Babiše a jeho firmy. Nereagujete na to, že reálně ty peníze potřebujeme do bydlení, pro mladé a rodiny, do systémové podpory v bydlení. Tu vy naopak škrtáte a rozbíjíte.

Zákon o podpoře bydlení, který v původní verzi, kterou jsme my přinesli a navrhli, měl chránit 1,5 až 1,6 milionu lidí, kteří se dneska v České republice pohybují na hraně – a nejsou to lidi v nějaké nejhlubší nouzi, ale jsou to lidi, kteří když se dostanou do špatné shody okolností, tak budou mít problém; jsou to například mladé rodiny, které dávají za nájem polovinu příjmu; jsou to mámy samoživitelky, kterým stačí jeden výpadek výplaty, nemoc dítěte a nemají na nájem; jsou to senioři, kterým po zaplacení bydlení zůstává pár tisíc korun na život – tak tyhle všechny vy házíte přes palubu, vyjímáte je z té preventivní funkce zákona o podpoře bydlení, ten zákon osekáváte jenom tak, abyste nepřišli o podporu z evropského Národního plánu obnovy a omezujete ten zákon na pár tisíc lidí, na pár jednotek tisíc lidí... v situaci, kdy měl pomáhat skutečně potřebným, desítkám tisíc, z toho 1,5 milionu, pro které měl být pojistkou. Takže ta pomoc lidem dřív, než spadnou do krize, prevence, která je levnější, důstojnější a funkčnější, to vy škrtáte. A zase: proč? No protože takhle bude tlak na bydlení jenom růst. Možná bude větší zájem o veliké developerské projekty, které vy chcete výlučně podporovat, ale bytovou krizi nevyřešíte jenom výstavbou obrovských projektů, které je potřeba nastavit – i jasné podmínky pro to, aby to bydlení bylo dostupné, spolupráci s obcemi, podíl dostupných bytů, cesty, které prošlapaly západní metropole – Vídeň i Berlín si prošly obdobím, kdy výstavba nepřispěla k větší dostupnosti pro normální lidi – namísto toho, abyste se inspirovali recepty, co fungují, navázali na zákon o podpoře bydlení, který je ozkoušený na 70 pilotních projektech napříč republikou, namísto toho, abyste skrze kontaktní místa pro bydlení uměli podat lidem tu první pomocnou ruku, namísto toho všeho, co bylo prozkoušené a připravené, to chcete zmačkat, zahodit, lidi, ať si dále přehazují různí úředníci jako horký brambor, zahazujete princip, že prevence je levnější než řešení, například dětí v dětských domovech.

Zahazujete princip, že když rodina přijde o bydlení, tak náklady nese stát a je to drahé, a proto má smysl do prevence ztráty bydlení investovat opět na úrovni státu a zahazujete princip, že když se pomůže včas, tak je to prostě mnohem výhodnější pro všechny. Návrat zpět je mnohem náročnější než časná pomoc. To, co vidíme, jsou kroky, které neprospějí této zemi. Kroky, které budou dál ztěžovat situaci lidí. My proto předkládáme jako Piráti konkrétní pozměňovací návrhy, aby zákon o podpoře v bydlení fungoval, ale vy očividně nemáte zájem na tom, aby lidem pomáhal. Je mi to líto. Přála bych si, aby se ta debata proměnila a aby od zájmu na bezbřehou bezlimitní výstavbu od zájmu na povolování černých staveb, od zájmu skrývat kauzy, jako je kauza ministryně Mrázové, která za 4 500 korun roky bydlela v 130metrovém obecním bytě, aby od těchto výhod pro vyvolené – paní ministryně tady sedí a mohla by nám vysvětlovat, jak fungují ta pravidla v Bílině pro přidělování obecních bytů a že jsou situace, kdy to má pomáhat lidem v nouzi, lidem potřebným a pak už lidé v této situaci nejsou, jako nebyla ona, když se stala například starostkou a už by těch výhod využívat neměli. Ale tyhle situace hnutí ANO samo řešit nechce. Proto my jako Piráti předložíme konkrétní legislativní řešení, aby si naše země uměla posvítit na takovéto paní Mrázové, papaláše, kteří zneužívají výhody co jsou určené pro lidi v potížích a využívají je i když už jsou sami velice dobře zajištění a nemají na ně vůbec mít nárok. Chceme, aby si naše země uměla na tyto případy posvítit. Připravíme pravidlo, které vám nabídneme ke schválení. Aby každý, kdo je jako Zuzana Mrázová, bydlí v obecním bytě za 4 500 měsíčně, tak to bylo v té minulosti na ten 130metrový byt, aby aspoň tu informaci měl veřejně uvedenou, aby se to o něm vědělo, když je ten dotyčný starostka, místostarosta a podobně v uvolněné funkci, tak aby si to musel obhájit, zda to je v pořádku anebo zda to je papalášství. Tak to připadá nám.

Takže my chceme dostupné bydlení pro lidi, ne pro vyvolené, výstavbu, která pomůže dostupnějšímu bydlení a proto musí mimo jiné spolupracovat s obcemi. Chceme, aby ta rozpočtová neodpovědnost, kterou chce spustit ministryně Alena Schillerová, byla zastavena. Aby dluhová brzda skutečně fungovala a nakonec chceme, abychom byli odpovědnými partnery, důvěryhodnými partnery v rámci Evropské unie a ne těmi, kdo jako země, skrze firmy, mimo jiné svého premiéra vysává dotace. To nám nepomáhá v mezinárodním kontextu, který je přitom mimořádně křehký, tíživý a spolupráci potřebujeme. Takže když jako Piráti chceme bezpečné Česko v silné Evropě, potřebujeme právě to dobré sousedství, dobré partnerství a to, aby na nás byl spoleh. Aktuálně je spoleh pouze na to, že kroky této vlády jsou kroky směřující k většímu čerpání pro Andreje Babiše a jeho firmy. A my budeme všemi silami, které máme, bojovat proti takovému ohýbání pravidel, protože chceme, aby se v naší zemi dobře žilo všem, nejenom vyvoleným.

 

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní další vystoupí předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob a připraví se předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel. Tak prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Jakob: Tak děkuju, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi na úvod této mimořádné schůze, abych se vyjádřil k bodům, které máme dnes nebo možná v příštích dnech nebo týdnech projednávat. Nebudu mluvit o každém z nich jen izolovaně, protože přestože se jedná o různé oblasti, od veřejných financí přes bydlení, média, veřejné služby až po jednací řád, mají jedno společné, ve všech těchto případech rozhodujeme o pravidlech. O tom, jak budou nastavena. A především o tom, zda budou skutečně platit. A právě na to bych se chtěl ve svém vystoupení k jednotlivým bodům soustředit.

Nejprve tedy k vládnímu návrhu změn v oblasti veřejných rozpočtů. Už v tuto chvíli je ale potřeba říct jednu zásadní věc zcela otevřeně. To, co dnes a v příštích dnech budeme projednávat, už není jen debata o nastavení fiskálních pravidel. To, co dnes projednáváme, je pokus vlády tato pravidla obejít. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vládní představitelé v posledních dnech předložili k tomuto tisku pozměňovací návrhy, které zásadním způsobem mění jeho smysl. Tyto návrhy totiž nevedou ke zpřesnění pravidel, nevedou k jejich posílení, vedou k jejich oslabení a především vedou k rozšíření výjimek. Výjimek, které umožní vládě a konkrétně ministryni financí vyvázat se z limitů, které jinak platí pro všechny, řekněme to bez obalu. Díky těmto výjimkám si vláda otevírá cestu k rozpočtu se schodkem přesahujícím 400, 400 miliard korun. Ne proto, že by to bylo nezbytné, ale proto, že bez těchto výjimek není schopna rozpočet na příští rok vůbec sestavit. A ten klíčový moment celé dnešní debaty, bez tohoto zákona a bez těchto vládních pozměňovacích návrhů není ministryně financí Alena Schillerová schopna předložit rozpočet na příští rok. A to není technický problém. To je politické selhání. To je přiznání, že vláda neumí šetřit, že neumí konsolidovat veřejné finance, že místo odpovědné fiskální politiky volí jednodušší cestu změnit pravidla tak, aby odpovídala jejímu chování. Tato situace není izolovaná. Navazuje na to, co jsme zde zažili při schvalování letošního státního rozpočtu. Tehdy vláda předložila rozpočet, který byl v rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a vládní většina jej přesto schválila vědomě, bez jakékoliv snahy ten rozpor odstranit. Dnes jdeme ale o krok dál. Dnes už se vláda ani nesnaží tvářit, že pravidla dodržuje. Dnes přichází s návrhem, jak si pravidla upravit tak, aby je dodržovat nemusela. To je poměrně zásadní posun a velmi nebezpečný precedens, protože pokud připustíme, že pravidla lze obejít výjimkou, výjimku si definuje sama vláda a parlament ji bez odporu schválí, pak už nehovoříme o fiskálním rámci, hovoříme o fikci fiskálního rámce. Dovolte mi připomenout jednu jednoduchou věc. Fiskální pravidla mají smysl pouze tehdy, pokud platí i ve chvíli, kdy jsou nepohodlná.

Pokud ale platí jen tehdy, když se vládě hodí, nejsou to pravidla, pak jsou pouhou dekorací. A právě proto považuji vládní pozměňovací návrhy za naprosto nepřijatelné nejen z hlediska jejich obsahu, ale především z hlediska principu, který zavádějí; principu, že místo odpovědnosti zavedeme výjimky, místo konsolidace zavedeme únik, místo disciplíny zavedeme flexibilitu bez hranic.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes stojíme před velmi jednoduchou volbou. Buď potvrdíme, že pravidla platí i pro vládu, že schodek veřejných financí má své limity a že odpovědná fiskální politika není volitelná, anebo dáme vládě bianco šek na další zadlužování, legitimizujeme rozpočty s deficitem přes 400 miliard korun a definitivně rezignujeme na rozpočtovou odpovědnost.

A dovolte mi říct ještě jednu větu zcela jasně. Pokud dnes připustíme tyto výjimky, nebudeme to za rok řešit, nebudeme za rok řešit, jestli je schodek 400 miliard korun. Budeme řešit, proč je ještě vyšší, protože bez pravidel neexistuje brzda. Proto považuji dnešní debatu za naprosto klíčovou. Není to debata o technickém vyřešení. Je to debata o tom, zda tato Sněmovna ještě bere vážně vlastní zákony.

Vážení kolegové, já vás vyzývám, abyste vládní pozměňovací návrhy odmítli, abyste podpořili naopak naše návrhy, které naopak posilují vymahatelnost pravidel, omezují prostor pro výjimky a vracejí fiskální politiku k odpovědnosti, protože stát, který si upravuje pravidla podle aktuální potřeby vlády, není silný stát. Je to stát, který ztrácí kontrolu nad vlastními financemi, a to je cesta, která nemá a nemůže mít dobrý konec.

Dalším bodem, který má být na této mimořádné schůzi projednáván, je vládní novela zákona o podpoře bydlení. Na první pohled jde o technickou úpravu, kterou vláda označuje jako racionalizaci systému, ale při bližším pohledu je zřejmé, že návrh v sobě nese zásadní problémy, které nelze přehlížet.

Za prvé, novela omezuje dostupnost pomoci. Zavádí například podmínku dvouleté vazby na území a současně zužuje okruh lidí, kteří mají nárok na poradenství. Jinými slovy, pomoc se posouvá až do okamžiku, kdy je problém akutní, a to je krok špatným směrem, protože smyslem systému podpory bydlení má být prevence, ne řešení situace ve chvíli, kdy už je krize naplno rozvinutá.

Za druhé, návrh přenáší odpovědnost na obce, aniž by jim dal odpovídající nástroje. Stát říká samosprávám: budete řešit bytovou nouzi, ale zároveň nepřináší tomu odpovídající podporu, a to i tu finanční. Metodická podpora je jistě důležitá, ale sama o sobě nezaplatí provoz kontaktních míst, ani práci lidí v terénu, a to je problém, který z praxe velmi dobře znají starostové a starostky.

Za třetí. Vláda mluví o úsporách, ale není schopna je přesně vyčíslit. Současně přesouvá prostředky uvnitř rozpočtu, často na úkor jiných důležitých programů, například rozvoje regionů. To nepůsobí jako promyšlená koncepce. To působí jako improvizace.

A konečně, návrh přichází v době, kdy celý systém podpory bydlení ještě není plně funkční. Digitalizace je nedokončená, řada procesů má probíhat manuálně ještě několik let a obcím hrozí další nárůst administrativní zátěže. Místo stabilizace systému tedy přichází další změna.

Abych to shrnul, návrh v této podobě omezuje dostupnost pomoci, oslabuje preventivní funkci systému, přenáší odpovědnost bez odpovídající podpory a zvyšuje nejistotu v době, kdy by měl systém začít fungovat. Pokud chceme skutečně řešit problém bydlení, nemůžeme pomoc zužovat, nemůžeme ji odkládat až do krizového okamžiku a nemůžeme ji stavět na bedrech obcí bez dostatečné podpory. Proto tento návrh potřebuje zásadní úpravy a především poctivou debatu o tom, jak má systém podpory bydlení v České republice skutečně fungovat.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se nyní vyjádřil ještě k dalšímu bodu, kterým je senátní návrh ústavního zákona, sněmovní tisk 47, tedy návrh na rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na hospodaření České televize a Českého rozhlasu. Chci říct hned na úvod zcela jasně, tento návrh v principu jednoznačně podporujeme. Podporujeme nezávislou vnější kontrolu hospodaření médií veřejné služby, podporujeme transparentnost, podporujeme odpovědnost, podporujeme to, aby veřejnost měla jistotu, že prostředky, které jsou vybírány na základě zákona, jsou využívány účelně, hospodárně a transparentně. Tento návrh však nelze v současné rozjitřené situaci brát zcela izolovaně od vládního plánu na likvidaci České televize a Českého rozhlasu. Jedna věc je nezávislá kontrola hospodaření ze strany NKÚ, druhá a v tuto chvíli neoddělitelná věc je systémová změna, která by média veřejné služby učinila finančně a institucionálně závislými na státu, vládě nebo na momentální parlamentní většině. Jedna věc je kontrola, druhá věc je ovládnutí. Jedna věc je transparentnost, druhá věc je mocenský tlak, jedna věc je vnější auditní pohled nezávislé instituce, druhá věc je zásah do financování, autonomie, právní kontinuity a redakční nezávislosti médií veřejné služby. A já považuji za mimořádně důležité, aby se na tyto věci nezapomínalo.

Senátní návrh říká v zásadě jednoduchou věc. Do čl. 97 ústavy se má doplnit, že Nejvyšší kontrolní úřad bude kontrolovat také hospodaření právnických osob zřízených zákonem, které poskytují veřejnou službu v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, tedy České televize a Českého rozhlasu.

To je návrh věcně srozumitelný, je ústavně čistý, je relativně úzce vymezený a je dlouhodobě diskutovaný. Není to žádný překotný nápad z posledních dnů. Není to účelová reakce na jednu aktuální politickou kauzu. Není to přílepek, není to bič na redakce. Je to návrh, o kterém se vede debata řadu let a který má logiku právě v tom, že posiluje veřejnou důvěru v hospodaření institucí, nikoliv politickou kontrolu nad jejich obsahem.

NKÚ má kontrolovat hospodaření, to je legitimní. Je to správné. To je samozřejmě veřejně obhajitelné. A to je také hranice, kterou musíme velmi pečlivě chránit, protože jakmile by se z kontroly hospodaření stal nátlak na obsah, byli bychom úplně jinde. A tam jít nesmíme. Právě proto říkám – ano, jsme pro tento návrh, ale současně dodávám – nepovažuji za správné v tuto chvíli tlačit na pilu. Nepovažuji za správné dělat z tohoto návrhu součást širší vládní ofenzivy vůči médiím veřejné služby. Nepovažuji za správné, aby byl návrh na rozšíření působnosti NKÚ zneužit jako politická zástěrka pro něco úplně jiného, protože vláda současně předkládá zásadní systémovou změnu médií veřejné služby. Změnu, která podle mého názoru vyvolává otázky ohledně – ani ne podle mého názoru – ono je to zcela zřejmé, vyvolává otázky ohledně financování, právní kontinuity, redakční autonomie, vymezení veřejné služby a politické nezávislosti České televize a Českého rozhlasu. A v takové situaci je potřeba postupovat velmi obezřetně.

Jinak řečeno, kontrola hospodaření ano, zestátnění financování ne, transparentnost ano, politický dohled ne, nezávislá NKÚ ano, vládní peněžní kohoutek ne. To je rozdíl, který musí zaznít jasně. A já ho říkám proto, aby nebylo možné naše stanovisko překrucovat. Nejsme proti kontrole, naopak jsme pro kontrolu, ale jsme proti tomu, aby se slovo kontrola stalo kouřovou clonou pro oslabení nezávislosti médií veřejné služby. V důvodové zprávě se správně připomíná, že současný model kontroly hospodaření České televize a Českého rozhlasu stojí především na jejich radách a dozorčích komisích, tedy na vnitřních kontrolních mechanismech. Návrh argumentuje tím, že NKÚ představuje vnější nezávislost, svou kontrolu, která může posílit transparentnost a důvěru veřejnosti. S tím lze samozřejmě souhlasit a dokonce bych řekl, že v dnešní atmosféře je to argument ještě silnější než dříve, protože důvěra v instituce nevzniká tím, že kontrolu odmítáme. Důvěra vzniká tím, že kontrola je jasná, odborná, nestranná a nezávislá. A právě proto může být NKÚ vhodným nástrojem. A zde se dostáváme k důvodu, proč varuji před přílišným spěchem.

Změna ústavy není běžná novela. Není to technická úprava prováděcí vyhlášky, je to zásah do základního právního rámce státu. Důvodová zpráva sama správně říká, že při novelizaci ústavy je na místě velká zdrženlivost a že změny by měly být prováděny na základě pečlivé analýzy a široké odborné a politické diskuse. Právě to je důležité. My můžeme a patrně budeme pro, ale když jsme pro, neznamená to, že musíme rezignovat na pečlivost. Neznamená to, že musíme přistoupit na překotné projednávání. Neznamená to, že musíme přehlížet ten širší kontext, na který upozorňuji, a ten kontext je dnes mimořádně, mimořádně citlivý. Viděli jste tisíce, desetitisíce lidí včera na Staroměstském náměstí právě z tohoto důvodu a z těchto obav.

Proto říkám, pojďme tento návrh projednat věcně. Pojďme ho podpořit v principu. Pojďme se bavit o přesném rozsahu kontroly. Pojďme se bavit o návazné novele zákona o NKÚ. Pojďme se bavit o tom, jak zaručit, aby kontrola hospodaření nikdy nebyla vykládána jako oprávnění zasahovat do redakční autonomie. Ale nedělejme z toho součást politické kampaně proti České televizi a Českému rozhlasu. Nedělejme z toho další munici v debatě, jejímž skutečným cílem je oslabit a zlikvidovat média veřejné služby. Nedělejme z dobrého principu špatný nástroj.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem přesvědčen, že Česká televize i Český rozhlas se kontroly hospodaření ze strany NKÚ nebojí a nemusí se jí bát. Naopak. Pokud je kontrola nastavena správně, může jim i pomoci, může posílit jejich legitimitu, může posílit důvěru veřejnosti, může rozptýlit některé pochybnosti a může oddělit fakta od politických útoků. A to je důležité, protože média veřejné služby dnes čelí mnoha útokům. Často účelovým, často paušalizujícím, často vedeným nikoliv snahou zlepšit jejich fungování, ale snahou je oslabit a poškodit. O to důležitější je mít kontrolu, která bude odborná a hlavně nezávislá. Ne politickou, ne účelovou, ne selektivní, ale kontrolu, která obstojí.

Zároveň ale platí, že transparentnost nesmí být zaměněna za podřízenost, kontrola nesmí být zaměněna za řízení a odpovědnost nesmí být zaměněna za poslušnost. To jsou tři zásady, které musíme udržet, protože veřejná služba má smysl právě tehdy, když je nezávislá. Má smysl tehdy, když se nebojí klást nepříjemné otázky. Má smysl tehdy, když není finančně vydíratelná. A má smysl tehdy, když její hospodaření může být kontrolováno, ale její redakční rozhodování není řízeno politiky.

A právě proto musím znovu zdůraznit zásadní výhradu vládnímu návrhu zákona o médiích veřejné služby. Ten návrh totiž nejde směrem k posílení a zpřesnění fungujícího systému, jde směrem jeho rozvolnění, rozvolnění pravidel, rozvolnění definice veřejné služby a především rozvolnění pojistek nezávislosti včetně vytvoření větší finanční závislosti na státu. Jinými slovy, likvidace nezávislé České televize a Českého rozhlasu a jejich zestátnění.

 

Pod záminkou modernizace se bourají základní principy, na kterých Česká televize a Český rozhlas stojí. Místo stabilního a předvídatelného financování přichází větší závislost na rozhodování vlády a parlamentní většiny. A to je zásadní změna. Protože kdo rozhoduje o penězích, má vždycky i vliv. Místo jasných pravidel přichází vágní formulace, místo stability přichází nejistota. Místo posílení důvěry přichází prostor pro politický tlak, ať už přímý nebo nepřímý. A to je kruciální problém, protože média veřejné služby nepotřebují experiment, nepotřebují překotnou systémovou změnu, potřebují stabilní, srozumitelný a předvídatelný rámec. Potřebují jasně definovanou roli a především potřebují finanční a institucionální nezávislost na momentální politické moci.

Vládní návrh jde bohužel zcela opačným směrem. A pokud ho bude vláda i nadále prosazovat, neposílíme tím veřejnou službu, naopak otevřete tím prostor pro její oslabení, a tím i pro oslabení demokracie jako takové. A to je riziko, které bychom si neměli dovolit.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Za sebe jasně říkám, podporuji rozšíření působnosti NKÚ na hospodaření České televize a Českého rozhlasu, považuji nezávislou vnější kontrolu za legitimní a potřebnou. Považuji transparentnost hospodaření za důležitou pro důvěru veřejnosti, ale zároveň říkám, nespěchejme způsobem, který z této věcné ústavní změny udělá politický nástroj pro prosazování dalších vašich změn. V souvislosti s tím varuji před vládním plánem na systémové oslabení a likvidaci médií veřejné služby. Nedovolme, aby se dobrá myšlenka stala součástí špatného balíku.

Protože pokud dnes současně slyšíme návrhy na zásadní změnu financování, na oslabení právních pojistek a na větší závislost médií veřejné služby na státu, pak musíme být dvojnásob opatrní. Nemůžeme dát vládě možnost říkat, my přece jen posilujeme kontrolu. Ne. Posílení kontroly je jedna věc. Rozklad nezávislosti je věc druhá. A my podpoříme první, ale budeme se bránit tomu druhému.

Vážené kolegyně, vážení kolegové. Ústava se nemění každý den. A když už ji měníme, musíme vědět přesně proč, přesně jak a přesně s jakými pojistkami. V tomto případě smysl návrhu vidím a jsem rád, že na půdě opozice vznikl i pozměňovací návrh, který posílí právě ty zmiňované pojistky směrem k médiím veřejné služby. Děkuju za to kolegům.

Chci ale zároveň, aby byl celý ten návrh zákona projednán s respektem k ústavní vážnosti, nezávislosti médií veřejné služby a k tomu, že nejde o obyčejný politický spor. Jde o důvěru, o kontrolu, o nezávislost a o správné vyvážení těchto hodnot. Proto tento návrh v principu podporujeme. Ale budeme trvat na tom aby byl projednán odpovědně, bez zneužití, bez nátlaku, bez toho, aby sloužil jako zástěrka pro vládní snahu podřídit si a zlikvidovat Českou televizi a Český rozhlas.

Vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych se ještě vyjádřil k poslednímu bodu navrhovaného programu této mimořádné schůze, kterým je sněmovní tisk 72, tedy návrh novely jednacího řádu Poslanecké sněmovny předložený skupinou poslanců v čele s Radkem Vondráčkem. A hned na úvod chci říct jasně. My jako TOP 09 jsme pro moderní Sněmovnu, jsme pro moderní jednací řád, jsme pro to, aby Poslanecká sněmovna nebyla institucí, která sama sebe paralyzuje. Jsme pro to, aby se zde vedla věcná politická debata. Ne nekonečné procedurální války.

Ale současně musím dodat jedno velmi důležité ale. Ne každá změna jednacího řádu je automaticky modernizace. Ne každé omezení řečnické doby je automaticky racionalizace. Ne každý návrh, který se tváří jako boj proti obstrukcím, je skutečně vyváženou reformou parlamentní kultury.

Tento návrh obsahuje některé změny, se kterými v zásadě problém nemáme. Například přejmenování Výboru pro mediální záležitosti na Výbor pro média kulturu, to odpovídá přesunu agendy kultury a je to věc, která má samozřejmě svou logiku. Návrh také upravuje vystoupení k programu schůze, zařazování vratek od Senátu nebo prezidenta na mimořádnou schůzi, časy pro třetí čtení, interpelace a některé otázky eLegislativy. Řada těch věcí je věcně diskutovatelná, řada z nich může přispět k větší předvídatelnosti jednání. Řada z nich reaguje na zkušenost, kterou jsme v minulém volebním období zažili.

Připomeňme si minulé volební období. Stali jsme se tady rekordmany. Bohužel rekordmany ve špatném slova smyslu, v délce jednání, v četnosti nočních schůzí, v obstrukcích, v soutěži, kdo vydrží déle u řečnického pultíku. A připomeňme si, kdo tehdy soutěžil. Byli to zejména představitelé tehdejší opozice, dnešní pan premiér, dnešní pan předseda Poslanecké sněmovny. Pánové, kteří tehdy od tohoto pultíku dělali tribunu nikoliv k projednávanému bodu, ale k parlamentní politické kampani.

A dnes titíž lidé přicházejí s návrhem, jak omezit řečnické časy, přednostní práva a průběh rozpravy. Promiňte mi, ale to je zcela ryzí pokrytectví. Já si velmi dobře pamatuji jednání z minulého volebního období. Pamatuji si, jak tehdejší opozice reagovala na jakoukoliv debatu o omezení přednostních práv. Pamatuji si, jak nám bylo říkáno, že jestli na přednostní práva sáhneme, tak opozice od tohoto pultíku neodejde. A hlavní autor téhle novely dokonce říkal, že se k tomuhle pultíku přiváže. Pamatuju si, jak kategoricky tehdejší opozice odmítala pravidla, která dnes sama navrhuje.

A teď najednou, když se opozice stala vládní většinou, najednou je všechno jinak. Najednou se má omezovat. Najednou se má racionalizovat. Najednou je potřeba bojovat s obstrukcemi, které tady zatím nejsou.

Když jste byli v opozici, byla to pro vás obrana demokracie. Když jste ve vládě, je to najednou problém, který se musí rychle řešit. To opravdu není konzistentní postoj, to je účelová změna pravidel podle momentální politické role. A to je přesně důvod, proč říkáme: Ano, modernizace jednacího řádu je potřeba, ale nesmí být účelová, nesmí být psána na aktuální většinu, nesmí být psána jako reakce na to, že vládě vadí opoziční kontrola, a už vůbec by se pravidla hry neměla měnit uprostřed rozehraného utkání.

Pokud chceme skutečně moderní jednací řád, pojďme vést debatu o celém novém jednacím řádu, nejen o dílčích změnách, nejen o tom, co se zrovna hodí vládní většině, nejen o tom, jak zrychlit průchod vládních návrhů Sněmovnou, protože Poslanecká sněmovna není převodová páka vlády, Poslanecká sněmovna není razítkovací úřad a už vůbec není žvanírna, jak o ní opakovaně mluví pan premiér. Poslanecká sněmovna je místo politické diskuse, místo kontroly vlády, místo, kde má zaznívat i nepohodlný názor opozice.

Jistě, obstrukce může být legitimní nástroj, ale jen tehdy, když je výjimečná, když upozorňuje na mimořádně závažný problém, když opozice říká: S tímto návrhem zásadně nesouhlasíme a využijeme všechny zákonné prostředky. Ale pokud se obstrukce stane každodenní praxí, tak jak jsme to viděli v minulém období, ztrácí svůj smysl, stává se rutinou, stává se divadlem a nakonec přestane zajímat i veřejnost. To jsme tady zažili. A obětí toho nebyli jen poslanci, obětí byli zaměstnanci Sněmovny, obětí byla kvalita legislativního procesu a v konečném důsledku i veřejná důvěra v parlament.

Proto neříkáme nic neměňme, neříkáme zachovejme všechny skuliny, neříkáme nechme Sněmovnu paralyzovat. Říkáme něco jiného: Měňme pravidla poctivě, měňme je předvídatelně, měňme je, pokud možno, s účinností od dalšího volebního období. V tomto smyslu s kolegy budeme podávat pozměňovací návrh. Měňme je tak, aby chránila jak právo většiny rozhodovat, tak právo menšiny mluvit a vyjádřit svůj názor. Protože demokracie není jen vláda většiny, demokracie je také ochrana opozice.

Chtěl jsem se vyjádřit k jednotlivým ustanovením a to si asi nechám potom až do věcné diskuse, až se dostaneme k projednávání tohoto bodu, ať už dneska nebo v příštích dnech nebo v příštích týdnech.

A dovolte mi závěrem k tomuto tématu říci ještě jednu obecnější věc. Jednací řád může pomoci, může odstranit některé excesy, může zavřít některé skuliny, může zpřehlednit jednání, ale sám o sobě politickou kulturu nevytvoří. O tom, zda bude Sněmovna důstojná, nerozhodují paragrafy. Rozhodují o tom sami poslanci, rozhodují o tom lidé, rozhoduje to, zda většina respektuje menšinu, zda menšina nezneužívá svá práva trvalé blokády, rozhoduje to, zda se u tohoto pultíku vede debata k věci, nebo osobní exhibici, rozhoduje to, zda vláda chápe Sněmovnu jako kontrolní orgán, nebo jako překážku, kterou je potřeba obejít.

My jsme pro moderní Sněmovnu, jsme pro moderní jednací řád západního střihu, ale nejsme pro účelové změny, které si většina píše sama pro sebe. Nejsme pro změny, které se tváří jako modernizace, ale ve skutečnosti mají jen zrychlit vládní legislativní válcování. A nejsme proto, aby ti, kdo včera obstrukce povýšili na každodenní metodu, dnes moralizovali o efektivitě.

Proto říkám, pojďme jednat. Pojďme změnit to, co změnu potřebuje, pojďme přiblížit Sněmovnu modernímu parlamentu. Ale dělejme to poctivě, s respektem k opozici, s respektem k rozhodnutím Ústavního soudu, s respektem k parlamentní debatě a hlavně s vědomím, že pravidla nemají sloužit jedné aktuální většině, ale této instituci jako celku.

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi závěrem shrnout společného jmenovatele všech bodů, o kterých jsem mluvit. Na první pohled spolu možná nesouvisejí – veřejné finance, podpora bydlení, média veřejné služby, jednací řád Poslanecké sněmovny. Ale ve skutečnosti je spojuje jedna zásadní otázka – zda v této zemi budou platit pravidla a zda budou platit pro všechny včetně vlády.

U veřejných financí vidíme snahu obejít rozpočtová pravidla výjimkami. U podpory bydlení vidíme zužování pomoci tam, kde by stát měl problémům předcházet. U médií veřejné služby vidíme tlak na instituce, které mají být nezávislé na momentální politické většině. A u jednacího řádu vidíme pokus změnit pravidla hry ve chvíli, kdy se to vládní většině hodí.

My nejsme proti změnám, nejsme proti kontrole, nejsme proti modernizaci, nejsme proti odpovědnému zpřesnění pravidel. Ale jsme proti tomu, aby se správné pojmy zneužívaly jako zástěrka, aby se pod slovem flexibilita skrývalo obcházení rozpočtové odpovědnosti, aby se pod slovem racionalizace skrývalo oslabování prevence, aby se pod slovem reforma skrývalo zestátňování a politický tlak, aby se pod slovem modernizace skrývalo účelové omezování parlamentní debaty.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, stát nestojí jen na zákonech napsaných na papíře. Stát stojí na důvěře, že se podle těchto zákonů bude také jednat, a právě tato důvěra je dnes v sázce. Proto budeme podporovat návrhy, které posilují odpovědnost, transparentnost a nezávislost, ale budeme odmítat návrhy, které oslabují pravidla, obcházejí kontrolu nebo koncentrují moc v rukou momentální většiny. Protože pravidla buď platí, anebo neplatí. Neplatí jen v dobrých časech, neplatí jen tehdy, když se to hodí, a rozhodně neplatí jen pro ty druhé. A vláda nám bohužel ukazuje svojí každodenní prací opak. Děkuju vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuj. Další s přednostním právem bude na řadě pan poslanec Matěj Ondřej Havel. Protože se množí dotazy, kdo tam ještě všechno je v pořadí, tak vám to přečtu. Následovat bude Michaela Šebelová, Martin Kupka, Vít Rakušan, Jan Skopeček, Marian Jurečka.

Pane poslanče, ještě než začnete, přečtu omluvy, které tady na mě vyskočily od předchozího předsedajícího, čímž připomínám, že jsme se vyměnili při řízení schůze. Tak vás také i já vítám, pěkné středeční odpoledne. Dovolte, abych omluvil Pavla Bartoně do 10 hodin z osobních důvodů, Marka Bendu od 9.30 do 14 z pracovních důvodů, Matěje Gregora od 9.30 do 11.30 z pracovních důvodů, Jakuba Jandu od 17.30 z pracovních důvodů, Vladimíra Pikoru od 9.30 do 11 z pracovních důvodů, Jiřího Strýčka od 17.30 ze zdravotních důvodů. Z členů vlády: Ivan Bednárik od 11 hodin – zahraniční cesta, Boris Šťastný od 12 do 14 – pracovní důvody a Adam Vojtěch od 10 do 12 – pracovní důvody. Tak máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Matěj Ondřej Havel: Já děkuju za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dámy a pánové, já bych v kontextu toho, jaká je teď veřejná mediální debata o aktuálních tématech, rád na půdě Poslanecké sněmovny poukázal nebo okomentoval některé věci, kterým se konzistentně věnuji. Zaznamenal jsem ve veřejných zdrojích, že dochází k posunu ve výdajích na obranu. To je téma, kterému já se tady věnuju pořád, stále to tady komentuji a za sebe a za TOP 09 pořád upozorňuji na to, že zahrávat si s tím, že budeme dávat na obranu příliš málo, méně než 2 procenta HDP, jak na to poukazuje nyní NATO a jak tady byl i Mark Rutte Andreji Babišovi obrazně řečeno domluvit nebo vynadat, tak je to nebezpečné. Je to hazard s naší bezpečností a vody se tady trochu hýbají. Je to dobře. Za TOP 09 říkáme dlouhodobě, a máme plán, představili jsme ho, načetli jsme takové pozměňovací návrhy, které by umožnily zvýšit výdaje na obranu na tu dohodnutou mez, na to dohodnuté množství v rámci Aliance a u té dohody jsme jako Česká republika, připomínám, přece byli. Není to tedy jenom nějaká naše hloupá politická polemika, nějaká maličkost, to tady zaznívá opakovaně, a nejenom tedy z mých a z našich úst.

Je to debata o obraně České republiky, o bezpečnosti našich občanů a o důvěryhodnosti naší země. A stále je to debata o tom, zda jsme jako Česká republika v NATO spolehlivým, respektovaným, uznávaným partnerem, který plní své závazky, který má prokazatelnou snahu je plnit, má strategii a plán jak jim dostát, anebo který se pouze vymlouvá a snaží se všelijak účetně a účelně ty domluvené závazky obejít.

Začnu větou, která možná některé překvapí. Jestli premiér Andrej Babiš skutečně otočil a jestli jeho vláda skutečně chce ještě letos navýšit výdaje na obranu tak, aby Česká republika splnila alespoň 2 procenta HDP podle pravidel NATO, tak pak je to samozřejmě dobře. Ano, slyšíte správně, říkám, je to dobře, pokud Andrej Babiš teď otočil a bude hledat peníze na armádu, na naše výdaje, na obranu, na zbrojení, pro odstrašení, tak jak my jsme to už navrhovali, tak jak na to poukazujeme skoro půl roku, že je to nezbytné.

Je dobře, pokud se vláda rozhodla, že 2 procenta nebudou tématem pro příští rok, ale bude to téma už letos. Nebude to téma na další rozpočet, doufám, že to nebude jenom téma na další tiskovku, na další vyjednávání s NATO, ale že to bude skutečně závazek, který máme splnit a máme ho splnit teď, protože my víme, že to je možné, je to důležité, strategické a bezpečnostní. Je dobře, pokud vláda konečně uzná, že bezpečnostní situace je vážná. Je dobře, pokud premiér přestal tvrdit, že všechno je v pořádku, a začal připouštět, že i podle metodiky NATO nebo právě podle metodiky NATO to v pořádku není. A je dobře, pokud paní ministryně financí, která ještě před týdnem neviděla prostor, najednou ten prostor pro navýšení výdajů na obranu hledat musí.

Zároveň platí ale druhá věc. Není to asi žádné velké prozření. Není to nějaký nový nápad Andreje Babiše nebo nějaký odvážný strategický obrat vlády. Je to, já myslím, spíše návrat k realitě a je to návrat k realitě, na kterou TOP 09 upozorňuje nejenom v tomto volebním období, ale konzistentně roky, roky a roky jako na důležitou prioritu naší bezpečnosti a ten neblahý vývoj ve světě, neblahý vývoj v Evropě, válečná situace na východě Evropy a nestabilní partner v rámci NATO, Spojené státy americké, které donedávna stabilním partnerem tedy byly, tak nám bohužel dávají zapravdu a neradujeme se z toho, že se bezpečnostní situace ve světě zhoršuje. Není ale možné v takové situaci přece strkat hlavu do písku. Dlouho říkáme, 2 procenta na obranu nebo 2 procenta HDP na obranu nejsou nějakou politickou ozdobou, není to ani účetní kategorie, jak to někdo říká, ani číslo do grafu, jak se tím někdo prezentuje. Jsou to minimální vstupní náklady na bezpečnost státu v době a v situaci, ve které se Evropa teď znovu nachází, kdy se bohužel po dekádách v Evropě už čtyři roky otevřeně válčí a ukazuje se, že jsme měli pravdu. Bohužel, ale měli jsme pravdu. Naše politika je zodpovědná. Usvědčuje nás to z odbornosti, kompetentnosti a zodpovědné politiky.

Podívejme se prosím věcně, dámy a pánové, na to, co se stalo. Ještě nedávno premiér Babiš hájil letošní rozpočet s tím, že obsahuje 2,1 procenta HDP na obranu a byla to hlavní vládní linie. My splňujeme, není to problém, opozice straší, všechno je v pořádku. Ale pak se ukázalo, že podle metodiky NATO tomu právě tak vůbec není. A my jsme to říkali, že některé výdaje, které si vláda doma označila jako výdaje s obranným významem, NATO jako obranné výdaje vůbec neuznává a premiér následně sám přiznal, že podle metodiky Severoatlantické aliance české obranné výdaje letos dosahují nikoliv 2 procent, ale necelých 1,8 procenta. To je samozřejmě rozdíl, který těžko zametete pod koberec. To těžko může být nějaká chyba v excelové tabulce nebo tak něco, nebo technikálie pro úředníky. Je to politický problém, ale tady je to i bezpečnostní problém. A znovu říkám, výdaje na obranu a tyto hádky, debaty o plnění nebo neplnění 2 procent HDP by fakt neměly být tím polem, kde se budeme nějak politicky zviditelňovat nebo poměřovat NATO se neptá, jak si výdaje pojmenujeme v Praze, NATO se ptá, zda za ty peníze vznikají reálné obranné schopnosti naší země, jestli posílíme naši armádu, jestli máme vojáky, jestli máme a budeme mít munici, techniku, logistiku, protivzdušnou obranu, kybernetickou bezpečnost, kybernetickou odolnost, schopnost přijmout spojence, schopnost přesouvat síly a zejména, a to je to podstatné, přece schopnost odstrašit agresora. Pořád platí, že kdo chce mír, připravuje se na válku, staletí vyzkoušená osvědčená pravda. Kdo tomu nevěří, tak buď je demagog a lhář, anebo nedával v dějepisu pozor.

Ukázalo se, že česká vláda si chtěla pomoci položkami, které znějí hezky, ale u spojenců neobstály. My jsme to říkali a to je podstata celé věci. Nejde zase o to, že bychom my z opozice chtěli nějak vládě škodit zrovna v tak kardinální věci. Fakt máme tendenci se tady dohodnout a podpořit zvýšené výdaje na obranu. Nejde o to, že bychom chtěli popírat význam infrastruktury. Samozřejmě silnice, železnice, mosty, letiště, logistické uzly a tak dále, a tak dále, to je důležité. Je to využitelné v dobách mírových, o kterých já fakt doufám a chci pro to pracovat, jak to jenom bude možné, aby nepřestaly, tak je možné využít a nikdo soudný tohle přece nepopře. Ale musí být jasné, že jde o obrannou infrastrukturu, že odpovídá alianční metodice, že byla plánována jako součást obranných schopností a že skutečně umožňuje, skutečně umožňuje třeba přesun aliančních vojsk, podporu spojeneckých sil nebo odolnost státu v krizi.

 

Jinými slovy, dopravní stavba může být obranným výdajem, ale jen tehdy, když skutečně té obraně slouží a poslouží, a to i s uznáním stratégů a expertů nejenom našich vojenských, ale i aliančních, těch z NATO. Bezpečnostní politika prostě v našem pojetí – já to říkám pořád – není a nemá být, nesmí být kreativním účetnictvím.

Chci říct – je to potřeba říct naprosto jasně – pokud teď chcete najít dalších zhruba 20 miliard korun, tak to udělejte poctivě. Nehledejte dalších 20 miliard na papíře. Hledejte 20 miliard korun pro skutečnou obranyschopnost České republiky, najděte reálných 20 miliard korun. TOP 09 může poskytnout... Budeme rádi, když podpoříte naše pozměňovací návrhy, kde jsme ukázali, jak je skutečně najít, kde jsme řekli, že státní rozpočet může být zákonný. Ukázali jsme naprosto konkrétní opatření, jak ušetřit na provozu státu a zároveň posílit naše výdaje na obranu o 21 miliard korun. Pokud chcete poradit a pomoci, jsme tady. Jde o obranu státu.

Dámy a pánové, ještě před týdnem paní ministryně Schillerová říkala, že růst obranných výdajů na úroveň 2 procent letos nevidí jako pravděpodobný, doslova. Pokud vás mohu citovat: „Nevidím to. Byla by to otázka pro celou vládu, ale ten prostor tam prostě nevidím.“ Vláda se podle ní měla soustředit až na příští rozpočet a to je velmi zásadní. Protože to ukazuje, že problém nebyl v tom, že by vláda neměla informace. Problém byl v prioritách.

To je to, na co pořád poukazuju. Když jde o politické sliby, prostor se hledal. Když šlo o výdaje, které se dobře prodávají voličům, tak se prostor hledal. Ale když šlo o to, aby státní rozpočet unesl další sliby, vláda prostor taky hledala. Když šlo o obranu země, ministryně řekla: Já tam ten prostor nevidím. Teď, po slovech premiéra v Jerevanu – to jsem si přečetl z veřejných zdrojů – se najednou dozvídáme, že mezi premiérem a ministryní financí panuje naprostá shoda na strategickém cíli dosáhnout výdajů na obranu ve výši 2 procent HDP.

Teď najednou Ministerstvo financí připouští urychlení. Já za sebe říkám, já jsem rád. Teď tedy ministerstvo to urychlení připouští. Najednou vláda říká, že proces maximálně urychlí v reakci na aktuální bezpečnostní situaci. Tak dobře, aktuální bezpečnostní situace nezačala včera. Ta nezačala ani před měsícem, ani v době, kdy vaše vláda nastupovala. Aktuální bezpečnostní situace začala přece už před čtyřmi lety.

Stáli jsme tady jak opařeni, 24. února 2022, ještě ten večer, kdy Vladimir Putin a Rusko zaútočili na Ukrajinu a Poslanecká sněmovna vestoje tleskala. Vítala velvyslance Ukrajiny jako našeho bratra, protože jsme si dobře tenkrát uvědomovali – a stále to platí – že Ukrajina je naše bojiště. Ukrajinci bojují za svobodu a bezpečnost nejenom České republiky, ale celé střední Evropy. To tak prostě je.

Myslím, že je naprosto jasně třeba říct, že pokud teď chcete najít dalších zhruba 20 miliard, fakt prosím, udělejte to poctivě, nakolik je to možné. Myslím, že vláda neotočila proto, že by objevila novou bezpečnostní realitu. Ta, jak jsem říkal, tady čtyři roky je. Každý, kdo chce, tak to vidí. Kdo to nevidí, tak to vidět nechce. Vláda otočila proto, že ji ta realita dohnala, a my na to upozorňujeme měsíce a pořád. Dohnala ji metodika NATO, dohnaly ji spojenecké závazky, dohnala ji válka na Ukrajině a dohnalo ji vlastní podhodnocení rozpočtu.

Dohnalo vládu i to, že 2 procenta HDP nejde jen doma odvyprávět, ale musí se to taky skutečně splnit. Naši mezinárodní spojenci v rámci NATO se na to dívají. Co jiného tady byl Mark Rutte řešit? Protože on objíždí – jak jsem to tady už říkal – v zásadě jenom ty zlobivé země. TOP 09 v této debatě nestojí na půdě náhlého politického oportunismu. To nikdy, to není naše politika. Naše politika je vždycky o odpovědnosti, racionalitě a budoucnosti, i když to třeba nepřináší aktuální politické body.

My nejsme strana, která by na obranu vzpomínala pouze ve chvíli, kdy je to moderní téma nebo kdy je to naléhavé. To už může být pozdě. Munice se prostě nedá koupit v supermarketu. To jsou ale kontrakty, které se objednávají na řadu měsíců dopředu. Však to dobře víte. My jsme říkali v době, kdy to nebylo moderní téma, kdy to nebylo fancy, kdy se o tom nepsalo. Teď to je a teď máme být připraveni. My jsme o bezpečnosti, obraně, NATO a naší odpovědnosti mluvili dlouhodobě, a to už i v době, kdy se mnozí tvářili, že 2 procenta jsou přehnaný závazek.

TOP 09 říkala, že jde o minimum v době, kdy se říkalo, že 1,5 musí přece stačit. Už v době, kdy se u nás obrana odsouvala na vedlejší kolej, jsme říkali, že profesionální armáda je základem české bezpečnosti. Už v době, kdy se mnozí ptali, proč máme vydávat víc, tak jsme říkali: Protože my jsme členem NATO, my jsme NATO, protože jsme součástí západního společenství, a protože obrana svobodné země prostě něco stojí, obrana není zadarmo.

Neodpustím si to, co říkám vždycky. Obrana je to hlavní, proč si lidé založili stát. To všechno, co stát dělá pro své občany dál, je důležité, je správné. Dokáže se postarat o lidi, kteří jsou znevýhodněni, kteří se dostali do neštěstí, dokáže dobře vzdělávat budoucí generace, ale to hlavní je obrana. Ten zbytek nedává smysl, pokud je stát napadený nebo pokud je stát dokonce ve válečném stavu.

V roce 2015 TOP 09 kritizovala tehdejší stav, kdy byly české výdaje na obranu zhruba poloviční oproti tomu, co po nás požadovalo NATO. O čtyři roky později, v roce 2019, jsme to byli my, kdo podporoval uzákonění dvou procent. Ve vládě Petra Fialy se podařilo vytvořit zákonný rámec, podle kterého má vláda každoročně navrhovat výdaje na obranu ve výši 2 procent nominálního HDP. V programu pro další období jsme šli dál, odvážně před volbami, na rovinu, pravdivě a zodpovědně. Minimálně 3 procenta HDP na obranu do roku 2030 a splnění Haagského závazku. 3,5 procenta na obranu a 1,5 procenta na související bezpečnostní výdaje do roku 2035. Žádná improvizace, konzistentní zodpovědná linie.

Dneska, když premiér Babiš říká, že udělá všechno pro to, abychom ještě letos minimálně dvě procenta splnili, říká vlastně opožděně to, co TOP 09 říkala dávno ústy našich představitelů, našich ministrů i poslanců za léta, léta, léta. Říká to pozdě, říká to pod tlakem, říká to po popírání problému. Říká to po tom, co vláda tvrdila, že splňuje a pak musela přiznat, že podle NATO tedy vlastně nesplňuje. Ale říká správnou věc.

My nemáme problém, nebudeme mít, správnou věc podpořit. Transparentně dlouhodobě to říkám, v médiích, všude, kudy chodím. Pokud půjde o zvýšení výdajů na naši obranyschopnost, jsme tady. TOP 09 takovou věc podpoří ráda. Mám ale problém s tím, když vláda nejdřív problém vytvoří, pak ho popře, pak ho přizná a nakonec se začne tvářit jako zachránce. To je věc, kterou chci pojmenovat.

Připomeňme si, dámy a pánové, ještě širší kontext. Dvouprocentní cíl není nový. Členské státy NATO se k němu přihlásily už na summitu ve Walesu v roce 2014, před 12 lety. To bylo přece už dávno. Už tehdy bylo jasné, že bezpečnostní situace se mění. Už tehdy bylo po anexi Krymu – připomínám – už tehdy bylo čitelné pro každého, kdo chtěl, že Rusko své imperiální záměry přestává šířit pouze ústy, ale začíná je skutečně realizovat. Už tehdy bylo šíleně nezodpovědné strkat hlavu do písku. Už tehdy bylo zřejmé, že Rusko přestalo být standardní partner, ale revizionistická mocnost, která je ochotna měnit hranice silou a bude to dělat, protože to tenkrát už udělala. Přesto Česká republika podle zpráv Severoatlantické aliance dlouhodobě toho cíle, kterému jsme se zavázali, nedosahovala.

Pak přišel rok 2022 a ruská plnohodnotná invaze na Ukrajinu. Přiznám se, že jsem si v tom únoru 2022 myslel, že se to nestane. Nevěřil jsem tomu, že to nakonec Vladimir Putin udělá. Udělal. V tu chvíli už nemohla být přece řeč o žádné hypotetické hrozbě. Viděli jsme masakry civilistů. Osobně jsem se byl podívat se v Buči, v Irpini, v Kyjevě, tam všude, kde se prohnala ruská okupační vojska, kde potom byla vytlačena. To se člověku skutečně tají dech, když přijde na válečná místa a uvědomí si, že to všechno, co jsme byli zvyklí vidět v televizi a bohužel se to ve světě děje, tak se děje teď v Evropě.

Ta válka je úplně stejná. Když se na ni podíváte ánfas, jako známe druhou světovou válku, zničená evropská rozbombardovaná města z fotografií a filmových záběrů. To úplně stejné může vidět každý na Ukrajině dnes, pokud se tam bude chtít podívat, pokud bude mít odvahu se tam jet podívat. Pokud ale nebude takový cynik, jako třeba kolega Turek, který tam před těmi rozbombardovanými paneláky vykládal něco o tom, že tu válku přece zavinilo NATO. Ježkovy voči.

Viděli jsme tedy masakry civilistů v Evropě v 21. století, zničená města a viděli jsme ruské rakety dopadající na obytné domy, civilní infrastrukturu, elektrárny, nemocnice, školy. Já jsem se evakuoval společně s dětmi z mateřské školky při leteckém útoku do krytu. To byl mimořádně tísnivý pocit vidět ty malé děti, být s nimi v tom krytu, jak ta lidská dětská nevinnost je tak strašně drcená, traumatizovaná, vražděná tím putinovským Ruskem.

Prostě vidíme a viděli jsme, že imperiální válka se bohužel vrátila do Evropy. A přesto jsme u nás stále museli vést debatu, jestli 2 procenta HDP na obranu nejsou moc, jestli na to máme. Dnes po summitu NATO v Haagu už se bavíme o úplně jiné úrovni odpovědnosti. Spojenci se zavázali k tomu, že do roku 2035 budou výdaje na obranu a související bezpečnostní oblasti dosahovat 5 procent HDP a z toho právě 3,5 procenta na přímé výdaje, a připomínám: 1,5 procenta na tu související infrastrukturu. To je to, co třeba můžeme potom využít vždycky v běžném životě i pro svou budoucí prosperitu.

Těch 1,5 procenta má být taky využito na kybernetickou bezpečnost. Máme počítat ve svých obranných výdajích s obranným průmyslem a dalšími prvky odolnosti. Já připomínám, že nesmíme zapomenout na hybridní hrozby. To je mimochodem oblast, které se za TOP 09 15 let věnuje paní poslankyně Helena Langšádlová a řada těch jejich výstupů, varování, konferencí a toho, co tady třeba na plénu Poslanecké sněmovny předestírala jako budoucí hrozby, se bohužel stala realitou.

Stává se to tedy novým bezpečnostním standardem Evropy, na který prostě musíme odpovědět dříve, než bude pozdě. Možná lépe pozdě nežli později. A kdo dneska říká, že 2 procenta jsou maximum, tak to vůbec nepochopil. Nepochopil dobu. Nepochopil realitu. Žije asi v jiném vesmíru. 2 procenta nejsou maximum. Ani to není ambice. Nemůže to být ambice. 2 procenta jsou minimum teď v tuto chvíli, která by měla být samozřejmostí a měla být už dávno.

A proto říkáme, pokud dneska vláda konečně hledá 20 miliard, aby ta 2 procenta splnila, my jsme vám je našli už, když jste sestavovali státní rozpočet. Fajn, je to dobrý začátek. Ale nesmíte se tvářit, že tím končí debata o obraně. Ta tím teprve začíná.

Proto všechno, co jsem tady zmínil, otázka není jenom, jak letos dosáhneme těch 2 procent, ale ta otázka je, jak bude Česká republika vypadat jako spojenec za pět roků? Jak bude vypadat naše armáda v roce 2030? Jak naplníme cíle schopností NATO v roce 2030, 2032, 2035? Jak posílíme protivzdušnou obranu? Jak získáme munici? Jak má ta munice vypadat? A kolik jí potřebujeme? Budeme jí mít dost? Jak vybudujeme odolnost proti dronům a proti raketám? Jaká bude naše odpověď na moderní válku, kterou vidíme na východě Evropy? Jak zajistíme mobilitu spojeneckých sil přes naše území? Jak zrychlíme akvizice? Jak stabilizujeme personál armády? Jak zapojíme český obranný průmysl? To je přece velmi důležité. A jak přestaneme být zemí, která je skvělá v papírech, ale pomalá v realizaci? To je ta důležitá, ta seriózní debata, kterou tady máme vést.

V dodaných informacích zaznívá, že Česká republika v rámci NATO patří mezi země, které dlouhodobě investují především do armádní infrastruktury a méně naopak do vojenské techniky. Je to podle mého názoru trochu varovný signál. Ta infrastruktura je bezesporu důležitá. Samozřejmě o tom není debata. Základny, letiště, sklady, logistické trasy, kasárna, železnice a tak dále a tak dále. Nemáme s dostatečnou propustností, pokud tedy mluvím o infrastruktuře, pro nějaký větší přesun vojska z důvodu obranyschopnosti Evropy a České republiky.

Ale armáda tedy bohužel není jenom infrastruktura. Jsou to samozřejmě vojáci. A ti vojáci musí být nějak vyzbrojeni. Ti vojáci musí být taky nějak vycvičeni. Musí mít k dispozici adekvátní a moderní technologie, munici. Musí používat zabezpečenou moderní komunikaci a tak dále. Mohl bych jít do detailů, a nechci.

Ale není možné, aby se obranná politika zredukovala na to, že budeme přesouvat letiště z jedné kapitoly pod armádu, investovat do dráhy a tvářit se, že jsme tím vyřešili celou obranu státu. Ani náhodou. Úvaha o letišti v Karlových Varech může mít smysl. OK. Já neříkám, že nemá. To pozor. Ale pokud letiště skutečně může sloužit vojenské mobilitě, logistice, výcviku a tak dále, pojďme se o tom bavit věcně. Nesmí to být zástěrka, nesmí to být nějaká položka, která se narychlo najde, protože potřebujeme zaplnit tu díru ve výši 20 miliard.

To samé platí pro všechny ostatní položky. Pokud mají být započteny do obranných výdajů, musí mít přece jasnou obrannou funkci, kterou posoudí naši odborníci, ale musí to být taky uznatelné podle odborníků, stratégů a expertů ze Severoatlantické aliance. Musí to být součástí strategického, a to podtrhuji, strategického plánování obranyschopnosti celé Severoatlantické aliance a musí to zlepšovat schopnost České republiky bránit se a plnit alianční závazky. Jinak je to zase rozpočtový a účetní trik.

A ptám se vlády, co z těch 20 miliard korun bude tedy skutečně nová schopnost? Kolik z toho půjde na munici, kolik na protivzdušnou obranu, kolik na bezpilotní prostředky, kolik eventuálně na kybernetickou obranu, kolik na výcvik, kolik bude na aktivní zálohy, kolik na schopnost přijmout spojenecké jednotky, kolik třeba na modernizaci armády a kolik na projekty, které NATO uzná, protože opravdu podle nich, podle našich spojenců posilují obranyschopnost? To je debata, která teď musí začít.

To, že najdete 20 miliard, doufám, znovu říkám, ano, je to správně, jsme tady, to je dobře. Ale teď pojďme dělat i tuhletu debatu. Protože jsou to vaše slova, že ty prostředky mají být zejména účelně vynaloženy. Samozřejmě jsem první, kdo pléduje za to, abychom peníze, a jsou to obrovské peníze, ve výši stovek miliard korun z kapes daňových poplatníků, vynakládali účelně, aby nezůstávalo za nehty nic lidem, kde se to nepatří, aby nebyly zakázky předražené.

Ano, jsme první, kdo za toto tedy bojuje. A proto by ta debata, kolik na co, měla teď začít. A měla by být transparentní. A měla by se vést před veřejností. Má to vláda říct této Poslanecké sněmovně nejenom: najdeme 20 miliard někde tak jako mimochodem přes média, ale najdeme 20 miliard korun na tyto konkrétní schopnosti v tomto harmonogramu s touto odpovědností a s tímto dopadem na armádu a máme v tom takovou a takovou strategii.

Dámy a pánové, premiér také jmenoval nového vládního zmocněnce pro plnění závazků vůči Alianci, jak víme, bývalého velvyslance při NATO, pana Jakuba Landovského. Já nebudu zpochybňovat jeho odbornost, to v žádném případě. To já ho pokládám za člověka skutečně erudovaného. Jeho zkušenost z NATO je naprosto zjevná. Ale kladu si otázku, proč vláda potřebuje zmocněnce pro plnění závazků, které mají být základní odpovědností celé vlády. Já nevím, na co ten zmocněnec je potřeba, když to jsou podle mého názoru pouze kupecké počty – dopočítat se toho, abych našel peníze na splnění aliančních závazků. A znovu říkám a naposled, pokud nevíte, podívejte se na ty naše pozměňováky, my vám v tom rádi poradíme, a ne abychom na tom nahnali politické body, ale protože jde opravdu o obranyschopnost našeho státu.

Já myslím, že ten zmocněnec může jistě pomoci s komunikací, eventuálně koordinací nebo porozuměním alianční metodice. Dobře. Ale zmocněnec nemůže nahradit politickou vůli a nemůže být taky úplně zástěrkou pro politickou odpovědnost, kterou v obraně země má pochopitelně celá vláda. Nemůže nahradit rozpočet. Nemůže nahradit ani armádní akvizice, strategii. Ale taky nemůže nahradit odvahu říct obyvatelům naší země pravdu, že bezpečnost něco stojí. Ano, to je to, co si musíme všichni uvědomit. A my to říkáme dlouhodobě, pravdivě a na rovinu. Ano, bezpečnost je drahá, stojí to spoustu peněz z vašich, z našich kapes. Ale pochopte, to je to hlavní, to je to nejdůležitější.

A tady je dlouhodobý problém hnutí ANO Andreje Babiše. Když jste v opozici, bezpečnost používáte jako klacek. A když jste ve vládě, snažíte se bezpečnost vměstnat do marketingu.

Chvíli říkáte, že splňujeme, pak, že nesplňujeme kvůli metodice. Pak, že budete jednat s NATO, pak, že se výdaje navýší a pak, že tomu podřídíte všechno, protože když vás někdo k tomu vyzve, tak po tom konečně jdete. Obrana státu, prosím, dámy a pánové, není výzva na sociálních sítích, obrana státu není, nemůže být soutěž kdo koho přechytračí. Obrana státu přece není situace, kdy premiér čeká, až někdo vyzve a pak po tom takzvaně jde, jak bylo řečeno.

Odpovědný premiér nečeká na výzvu, odpovědný premiér ví co je národní zájem, co je hlavní národní zájem a jedná dřív než ho do toho dotlačí okolnosti.

Já chci zdůraznit ještě další věc vůči našim občanům, obyvatelům České republiky. Když mluvíme o obraně, tak nehovoříme o abstraktním požadavku NATO. Nemluvíme o tom, že někdo v Bruselu, Washingtonu nebo třeba v Haagu chce, abychom utráceli víc. To je falešný rámec, který se v komunikaci některých dnes vládních politiků objevuje velmi často. My přece nevydáváme peníze na obranu vůči NATO. My vydáme peníze na obranu České republiky v rámci NATO. A NATO je naše bezpečnostní pojistka, která nemá alternativu. Pojistka funguje přece ale jenom tehdy, když do ní všichni přispívají a když je důvěryhodná. Pokud chceme, aby naši spojenci brali vážně bezpečnost České republiky, musíme brát my vážně bezpečnost jejich. A musíme přece taky plnit, co jsme si dohodli. To by ten článek 5, na který se tak často odkazuje veřejná debata, mohl být opravdu jenom na papíře a nemusel by na něj být spoleh.

Česká republika musí být důvěryhodným partnerem v rámci Severoatlantické aliance. To je pro nás existenčně životně důležité. To nemá alternativu. Jsme středně velká země uprostřed Evropy, vůbec ne malá. Ale nemáme ten luxus geopolitické samoty a nejsme to my, kdo může účinně zařídit geopolitickou stabilitu v Evropě ani ve světě. Přiznejme si to. A naše moderní dějiny nás přece velmi tvrdě naučily, co se stane, když budeme stát sami. Naučily nás, co znamená i ztratit spojence. Naučily nás, co to znamená, když o nás rozhodují jiní. O nás bez nás – všichni to ze školy znáte. Naučily nás, že svoboda bez bezpečnosti je křehká. A také přece víme, že bezpečnost bez spojenců je pro Českou republiku jenom úplná iluze. Proto je členství v NATO jedním z největších bezpečnostních úspěchů české moderní historie. A proto je nebezpečné, když někteří politici, teď vládní politici, zlehčují naše závazky, bagatelizují výdaje na obranu nebo naznačují, že se to všechno tak nějak vykáže.

Nenahradíme tanky tabulkami! Nenahradíme munici tiskovou zprávou, ani protivzdušnou obranu nějakou účetní operací! Nenahradíme důvěru spojenců domácím populistickým politickým marketingem. Obrana se musí skutečně budovat, nejenom vykazovat.

Dámy a pánové, pojďme si taky říct, co znamená to, co jsem už říkal, to moje: Je to dobře. Je dobře, že vláda bude chtít snad, doufejme, dvě procenta splnit, ale není dobře, že k tomu dospěla až po tlaku. Je dobře, že premiér mluví o navýšení, ale není dobře, že předtím tvrdil, že už je splněno, že už máme hotovo. Je dobře, že ministryně financí nyní navyšování připouští, ale je špatně a vadí mi, že ještě před týdnem říkala, že ten prostor nevidí. Je dobře, že vláda jedná se Severoatlantickou aliancí, ale je zásadně špatně, že musíme našim spojencům vysvětlovat položky, které prostě neobstojí. Když to víme. Je dobře, že se mluví o infrastruktuře, ale není dobře, pokud infrastruktura slouží jenom jako náhražka za skutečnou modernizaci bojeschopné armády.

Naše pozice je úplně jednoduchá. Podpoříme skutečné posílení obranyschopnosti České republiky. Nikdy nepodpoříme jenom nějaké účetní kouzlení. A chceme, aby vláda přišla do Poslanecké sněmovny – a o to naléhavě prosím – s komunikací jasného plánu: za prvé, odkud přesně vezmete dodatečných 20 miliard korun? Ne obecně, ne frázemi, slovy, ale konkrétně. Ono to jde a některé i ekonomické okolnosti spojené teďka třeba s vyšším výběrem DPH tomu nahrávají. Rádi poradíme, pokud budete potřebovat.

Za druhé: do kterých kapitol a projektů tyto prostředky skutečně půjdou? A za třetí: které z nich byly předem konzultovány s našimi spojenci v Severoatlantické alianci a budou uznatelné, budou uznatelné podle té alianční metodiky?

Za čtvrté, jaký konkrétní dopad budou mít na schopnosti Armády České republiky? A ještě, jak vláda zajistí, aby se v příštích letech neopakovala stejná situace, kdy doma tvrdíme jedno číslo a NATO uznává číslo jiné? Jaká bude trajektorie růstu výdajů po roce 2026 směrem ke třem procentům HDP v roce 2030? A doufám, zase jsme tady – podpoříme to, pomůžeme, poradíme, pokud budete potřebovat k výdajům pěti procent HDP v roce  2035, jak jsme si to v Haagu dohodli. Žádná opoziční šikana z mé strany. Normální otázky odpovědné opoziční strany v demokratickém parlamentu.

Já myslím, že existuje ještě jeden argument, který je fér tady nahlas říct. Obranné výdaje nejsou samozřejmě jenom spotřebou, ale dobře nastavené obranné výdaje jsou investicí do budoucnosti, do obranyschopnosti České republiky. Jsou investicí do bezpečnosti, bez které prostě není prosperita. Investicí do průmyslu. Pokud zapojíme české firmy a prosím, ať se to stane, investicí do technologií, inovací a výzkumu. Všechny velmi úspěšné technologicky pokrokové státy ve světě investují jako prioritně do inovací a do výzkumu, do technologického pokroku.

Jsou to investice do regionů, kde působí obranný průmysl. Jsou to investice do kvalifikovaných pracovních míst a taky do odolnosti státu. Ale platí to prosím jenom tehdy, pokud jsou ty výdaje řízené, pokud jsou samozřejmě strategické a také do značné míry hospodárné. Ne, pokud se na poslední chvíli hledá 20 miliard, aby se vyplnila tabulka. Ale zaplaťpánbůh za to, že aspoň teď pozdě nežli později se hledá.

A proto TOP 09 dlouhodobě říká dvě věci najednou. Obranu musíme posilovat a každou korunu musíme utrácet odpovědně. A to není rozpor. To je přece ten správný přístup. To má jít ruku v ruce. Když nás kritizovala tehdejší opozice, někteří třeba poslanci současné vládní koalice, za to, že ty výdaje jsou tupé, že se utrácí jen tak, aby se to splnilo, tak to není pravda za prvé a za druhé, to bychom nikdy nechtěli. Vždycky se na to díváme tak, že když utrácíme hodně peněz a stát nemá jiné peníze než ty, které si vybere od firem a od svých občanů, tak pokud je utrácíme, tak musíme vědět proč, musíme vědět jak a musíme dávat sakra pozor, aby to byly peníze, které nezůstanou někomu za nehty. Když jde o bezpečnost, není možné škrtat naslepo a říkám to jako předseda rozpočtově odpovědné strany. Když jde o veřejné peníze, tak je také nesmíme utrácet naslepo a musíme investovat rychleji v případě obrany. Nedá se nic dělat. Nicméně udělat všechno pro to, aby ty investice nebyly chaotické. To je velmi důležité.

Ano, musíme posilovat armádu, ale zase nevytvářet zlaté doly pro spekulanty a nevytvářet tady nové oligarchy. To je velká výzva. Ale my jsme připraveni se s tím popasovat. Musíme modernizovat, ale zároveň musíme přece vyžadovat kontrolu, transparentnost a výsledky. Obrana není bianco šek. Obrana není místo, kde se šetří pro politický potlesk.

Dámy a pánové, já si myslím, že dnes je ten správný okamžik připomenout rozdíl mezi populismem a mezi odpovědnou politikou. Populismus vždycky říká, že všechno lze slíbit a nic nebude bolet. Slibem nezarmoutíš, to se přece říká. Ale odpovědná politika říká ano, ta bezpečnost něco stojí. Mě, tebe, vás, naše firmy, naše daňové poplatníky, ta bezpečnost prostě bude stát šílené peníze. Ale to se nedá nic dělat, jenom tak budeme v bezpečí. Válka by byla mnohem dražší a možná už bychom se neviděli. Já na to nechci ani myslet, kdyby se Česká republika musela do války dostat. Ale fakt platí: Kdo chce mír, připravuje se na válku. Populismus říká: Nějak to vykážeme. Ale odpovědná politika říká: My musíme vybudovat schopnosti, ne výkaz, ale schopnosti.

Populismus řekne: Počkáme, co nám řekne NATO, pak uvidíme. Odpovědná politika říká, odpovědná politická strana říká: Sami víme, že obrana je naším vlastním národním zájmem, a nikdo nám to nemusí přece připomínat. Populista řekne: Když se vám to nehodí, 2 procenta jsou moc. Když nás k tomu dotlačí realita najednou, je to výzva. Ale my, odpovědní politici, říkáme: 2 procenta jsou minimum, které máme plnit stabilně, dlouhodobě a předvídatelně, abychom byli dobrým partnerem. A právě v tom je rozdíl mezi dlouhodobou pozicí TOP 09 – a nejenom TOP 09 – a dnešním obratem, včerejším obratem Andreje Babiše.

My jsme nemuseli otočit. My jsme nikdy ve svých názorech nemuseli otáčet. Nemusíme vysvětlovat, proč jsme včera říkali opak. My jsme nemuseli procházet cestu od: máme 2,1 procenta; přes: podle NATO to tak není; až po: uděláme všechno, abychom 2 procenta splnili. My jsme byli a jsme konzistentní, pravdiví a odpovědní, i když to třeba zrovna není tak politicky populární. A proto si dnes můžeme dovolit říci: Pane premiére, vítáme, že jste došel k tomu, co jsme říkali dávno, ale nenecháme vás předstírat, že jste to teď objevil. Dámy a pánové, v této debatě bychom neměli ztratit ze zřetele Ukrajinu – už jsem to naznačoval, právě Ukrajina nám totiž každý den ukazuje, co to znamená zanedbaná bezpečnost a co to znamená odvaha bránit vlastní zemi už několik let po sobě každý den, co to znamená, když se každou noc na území státu Evropy v 21. století útočí na civilní infrastrukturu, kdy se bombardují nemocnice, školky a tak podobně, kdy jsou zasaženy bytové domy, když každý den pod ruskou agresí – a i v této Sněmovně sedí lidé, kteří říkali, že Rusko nikdy takové ambice mít nebude a takové věci nedělá – tak co to znamená, jaká je realita a že to je skutečně možné. V takové situaci jsme a v takové atmosféře my tady teď vedeme debatu o našich výdajích na obranu. A Ukrajinci dnes nebojují jenom za sebe, bojují za evropský bezpečnostní řád, bojují za princip, že hranice se v Evropě nemění silou, bojují za to, že větší stát nemá právo zničit svého menšího souseda jenom proto, že může, a bojují za to, že svoboda má svou cenu, a jsou ochotni tu cenu zaplatit. Česká republika stála, má stát na straně Ukrajinců už jenom proto, aby ukázala, že tyto principy lidskosti jsou pro nás zásadní. A měli bychom být dostatečně pokorní, abychom z toho vyvodili i důsledky – ne takové, že budeme pronášet silná slova na výročí invaze – to je možné, to je správné, to se od nás koneckonců tak nějak očekává – ale i taková, že budeme skutečně budovat vlastní obranyschopnost a že budeme účinně a účelně pomáhat Ukrajině a plnit alianční závazky.

Mám velkou radost z toho, že jste nakonec porušili svůj slib, že zrušíte muniční iniciativu vůči Ukrajině. Velmi se stydím za vaši politiku, že z vlastní kapsy, i když můžeme, do té muniční iniciativy nedáváme vůbec nic. Nejlepší prevencí války je odstrašení a nejlepší odstrašení je silná, připravená, vybavená a samozřejmě spojenecky ukotvená armáda, ukotvená obrana. Slabost agresora, ta nás neuklidní, neměla by, slabost agresora vždycky láká.

Dámy a pánové, já myslím, že vláda teď má příležitost udělat správnou věc – ne pro opozici, ne pro TOP 09, ne pro mě, ne třeba pro novinové titulky, ale pro Českou republiku, pro její bezpečnost, pro její (Ukazuje vlevo na galerii.) mladou generaci a taky pro její prosperující budoucnost. Já myslím, že vláda má příležitost přiznat, že rozpočet byl v oblasti obrany nedostatečný, má příležitost opravit tu chybu, má příležitost si přestat hrát s metodikou, příležitost ukázat našim spojencům, že Česká republika bere své závazky vážně, má příležitost posílit armádu skutečnými schopnostmi pro její obranyschopnost. A my říkáme, že pokud to uděláte poctivě, aby se z toho nestalo jen další účetní cvičení, tak my budeme konstruktivní a budeme u toho. A zároveň říkáme: Budeme velmi tvrdě hlídat, aby to nebyla jenom nějaká zase mediální šaráda, protože občané mají právo vědět, zda jejich peníze skutečně posilují bezpečnost, vojáci mají právo vědět, jak stát myslí vážně modernizaci armády, a koneckonců spojenci mají právo vědět, že Česká republika není a nebude černý pasažér, a tato Sněmovna, my všichni máme právo vědět, co vláda přesně dělá a chystá.

Já bych závěrem snad jenom shrnul postoj TOP 09 k této otázce. Za prvé tedy, vítáme, pokud skutečně chcete ještě letos navýšit obranné výdaje tak, aby Česká republika splnila 2 procenta HDP podle metodiky Severoatlantické aliance. Za druhé, připomínáme, že 2 procenta nejsou ambice, ale zákonné a spojenecké minimum. A pořád to budeme říkat a s postupujícími lety budeme upozorňovat na to, že ta míra se zvyšuje, je potřeba dávat stále víc než 2 procenta, ten závazek v roce 2035, ten je pro nás důležitý a my to nenecháme spát, my budeme v zájmu budoucí prosperity a bezpečnosti naší republiky na to pořád upozorňovat a hlídat vás, zda k tomu směřujete. My odmítáme, aby se obranné výdaje nahrazovaly účetními triky a položkami, které NATO neuznává.

A dál, trváme na tom, že peníze musí jít do reálných obranných schopností naší vlasti, do lidí, do výcviku, techniky, munice, protivzdušné obrany – a já připomínám – kybernetické bezpečnosti, do odolnosti vůči hybridním hrozbám – ano, i do infrastruktury, která té obraně poslouží. A chceme jasný plán růstu výdajů směrem ke 3 procentům HDP do roku 2030 a haagskému závazku do roku 2035. Ten plán máme právo znát, má ho právo znát Česká republika a všichni její obyvatelé. Budeme podporovat odpovědné posílení armády, ale budeme odmítat rozpočtové kouzlení a váš, pokud se toho dopustíte, trapný, laciný politický marketing.

Konstatujeme, že TOP 09 dávno říká, a říkali jsme to, když to nebylo pohodlné, říkali jsme to, když se 2 procenta zdála mnohým příliš, a říkali jsme to, když se bezpečnostní politika odsouvala za populární výdaje, a říkáme to i dnes: Bezpečnost není samozřejmost. Jakkoliv to může znít někomu jako fráze, je to práce, vůle, je to investice a je to, jak jsem říkal, první povinnost našeho státu.

Já bych si dovolil oslovit v této věci i vládu. Pokud jste tedy pochopili, konečně pochopili, že obrana České republiky se nedá dělat na dluh vůči budoucnosti, vítejte mezi námi v realitě, jsme rádi, že tu konečně jste. A pokud jste konečně pochopili, že 2 procenta nejsou maximum, ale 2 procenta jsou minimum, tak vás taky vítáme v realitě. A pokud jste dnes konečně pochopili, že NATO nepřesvědčíte tiskovou zprávou a marketingem, ale jen skutečnými schopnostmi – dobré ráno, vítejte také v naší realitě. Ale teď nestačí říkat, že uděláte všechno, to je citace, uděláme všechno – teď to musíte udělat. Najděte těch 20 miliard, ukažte, odkud půjdou, řekněte, na co půjdou, doložte nám, že je NATO uzná – to je strašně důležité – a zajistěte, že za ně bude Česká republika skutečně bezpečnější zemí.

Armádu nepostavíme na výmluvách, spojenectví neudržíme účetními triky a svobodu neochráníme tím, že budeme obranu odkládat na příští rok na svatého Dyndy nebo taky jindy. Je potřeba udělat správnou věc a je dobře, že k ní vláda, byť tedy pozdě a po tlaku, směřuje. A TOP 09 vás podpoří tam, kde půjde o skutečnou bezpečnost České republiky, a budeme vás tvrdě kontrolovat tam, kde by se z bezpečnosti snad měl stát jenom další marketingový obrat nebo trik Andreje Babiše.

Ještě si dovolím drobný komentář z hlediska toho, jak vláda chápe bezpečnost České republiky, možná v kontextu dalších kauz, věcí, které se objevují ve veřejných zdrojích a které my tedy dost bedlivě a poctivě sledujeme. Tady jde o to, jak vláda rozumí tomu, že bezpečnost v roce 2026 tedy skutečně fakt už nejsou jenom tanky nebo letadla, ta situace se vyvíjí, kybernetické systémy, hybridní hrozby.

Jde o to, jestli vláda chápe a jak chápe, že bezpečnost moderní demokratické země stojí taky na důvěře občanů v systém. My jsme svědky toho, že se otřásá důvěra obyvatel naší země v systém vůbec a přispíváme k tomu my sami. Přispíváte k tomu vy, když něco slibujete, něco úplně jiného potom děláte, ale bohužel a pozor, přispívají k tomu taky dezinformace, které se v naší zemi šíří. Jsou to dezinformace, které cíleně a záměrně už léta, léta, léta a naše bezpečnostní složky na to upozorňují, šíří třeba různé trollí farmy. Je to cílená ruská dezinformační kampaň, hybridní válka, kterou vůči nám Rusko teďka už vede, i když tady zaplaťpánbůh žádné ruské drony ani tanky teď zrovna nemáme.

A také jde o to, zda se pod záminkou boje proti jakémusi politickému aktivismu nezačíná odehrávat pokus zúžit pojem bezpečnosti tak, aby z něj vypadlo všechno, co vládu politicky obtěžuje. To znamená nezávislá občanská společnost, kritická média. O tom tady hovořil před chvílí můj stranický kolega Honza Jakob. To je ještě válka, kterou spolu povedeme, pokud skutečně se odvážíte sáhnout na nezávislá veřejnoprávní média. Vzdělávání k mediální gramotnosti. Nesmírně důležitý pilíř odolnosti naší společnosti, to jest mé velké téma. Projekty proti dezinformacím a spolupráce státu s těmi, kdo v krizích často pomáhají rychleji než úřední aparát, který prostě má nějakou setrvačnost a dobu na reakci a proto jsem v této věci podal i interpelaci na pana premiéra, protože otázka není jen to, kdo přesně připomínkoval jeden dokument týkající se tady naší bezpečnosti, ale otázka je, zda pan premiér kryje politiku, která oslabuje odolnost České republiky v době, kdy ji máme naopak posilovat.

Já chci, aby jasně zaznělo, že společenská odolnost pro mě není nějaký ideologický výstřelek a politické téma, kterým bych se chtěl zviditelňovat, ale patří to na půdu Poslanecké sněmovny, protože to je otázka naší životaschopnosti a není to, prosím, ani krycí název pro nějaký můj politický aktivismus. To já fakt nemám zapotřebí. Je to nebo společenská odolnost je bezpečnostní nutností. Já myslím, že podle informací zveřejněných teď nedávno, myslím, Respektem, poradkyně premiéra Natálie Vachatová navrhuje v plánu priorit České republiky pro čerpání evropských peněz vypustit posilování společenské odolnosti. Ne zpřesnit nebo upravit, ale vypustit. A to z kapitoly, která se týká odolnosti a kyberbezpečnosti. Z kapitoly, která má reagovat na nedostatečnou připravenost České republiky na aktuální výzvy ohrožující společnost, demokratické hodnoty a demokratické procesy. A v tom dokumentu se podle zveřejněných informací mluví také, a to je naše velké téma, o hybridních hrozbách, o vlivu sociálních sítí na demontáž demokratických principů. O snižující se důvěře občanů v instituce, o mediální a digitální gramotnosti, o zvyšování odolnosti vůči dezinformacím a právě to má podle připomínky z Úřadu vlády zmizet.

Je to pravda? Opravdu má toto zmizet z té strategie? Nebylo by to šílené? Proč? Protože podle této argumentace má být odolnost vůči hybridním hrozbám posilována výhradně technickými nástroji, tedy posílením kapacit NÚKIBu, ochranou kritické infrastruktury a kritické kybernetické bezpečnosti. Dobře, ale to přece nemůže stačit. Já už jsem vysvětlil, že to je nefunkční, to je jenom jedna strana mince. A ptám se, opravdu si tedy někdo ve vládě myslí, že hybridní hrozby zastaví jen technické vybavení, když víme, jak to funguje? Opravdu si někdo myslí, že dezinformační kampaň zastavíme pouze firewallem? Že ztrátu důvěry občanů v instituce vyřešíme třeba nákupem serverů, že cizí vlivovou operaci možná pozná společnost sama od sebe, pokud jenom posílíme technickou infrastrukturu? Že v krizi budeme rozhodovat, zdali lidé věří státu, zda rozumí informacím, zda vědí na koho se obrátit a zda dokážou odlišit ověřenou zprávu od cílené manipulace?

Já připomínám třeba tu příručku, kterou všichni dostali do schránek prvních 72 hodin, co dělat v době krize? Tak to tady taky bylo označeno, že strašíme válkou, strašíme krizí, není to potřeba. Pro pána krále, to je přece hluboké nepochopení moderní bezpečnosti, pokud by to takto mělo fungovat. Ta technická kyberbezpečnost je naprosto nezbytná. Ano, NÚKIB musí mít silné kapacity. Kritická infrastruktura má být ochráněna. Jistě, o tom není debata. Stát musí investovat do systému varování, do ochrany sítí nemocnic, energetiky, úřadů, vodáren a tak dále. Ale ani to nestačí, protože protivník dneska neútočí jenom na kabely, servery nebo na databáze, ale útočí na důvěru. Útočí na soudržnost, na schopnost demokratické společnosti shodnout se. Útočí na schopnost nás všech orientovat se v elementární realitě.

Útočí na to, abychom v krizi nevěřili vlastním institucím, abychom nevěřili spojencům, sdělovacím prostředkům, nevěřili (nesrozumitelné) odborníkům. A nakonec, abychom nevěřili třeba ani jeden druhému, rozmontovat sociální síť, rozmontovat důvěru našich lidí ve stát. To je velmi účinná zbraň, která tak moc nestojí, ale je to vlastně aktuální ohrožení České republiky, české společnosti. Proto potřebujeme odolnou společnost.

Dámy a pánové, podívejme se na země, které bezpečnost dlouhodobě vážně berou. To je třeba Finsko, Švédsko nebo teď notabene pobaltské státy. Země, které mají historickou zkušenost s ruským tlakem. My ji snad nemáme? S cizí propagandou s pokusy rozkládat společnost zevnitř a tyto státy velmi dobře vědí, že obrana není nějakou věcí armády, ale že připravenost je důležitou odolností celé naší společnosti. Je to celospolečenský úkol. Finsko mluví o komplexní bezpečnosti a mně se ten termín docela líbí. Komplexní bezpečnost. Švédsko rozvíjí koncept totální obrany a Evropská unie mluví o takzvané připravenosti celé společnosti a naše vlastní bezpečnostní dokumenty mluví o spolupráci veřejné správy, soukromého sektoru, akademické sféry, občanské společnosti i jednotlivců. A co na to říká Úřad vlády? Podle těch zveřejněných informací, které jsem našel, chce z dokumentu vypustit právě tu část, která tento celospolečenský rozměr obsahuje. To není modernizace bezpečnostní politiky, ale její zploštění, střelení se do vlastní nohy. To je návrat k představě, že stát je jen aparát, občan jen pasivní příjemce rozhodnutí a všechno mimo státní struktury je automaticky a rovnou podezřelé. To snad už máme přežité.

A jestli někdo učí lidi rozpoznávat dezinformace pomáhá při povodních, pracuje třeba s uprchlíky posiluje mediální gramotnost nebo spolupracuje se školami tak je hnedka označen za politického aktivistu a to je nebezpečná logika. Dámy a pánové, já nechci z této debaty dělat nějaké osobní kádrování jedné poradkyně. Jistě veřejně zazněly velmi závažné informace o názorech a minulých vyjádřeních paní Vachatové zaznělo, že byla spojována s nekritickým pohledem na putinovské Rusko. Dohledal jsem si to. Zaznělo zde v minulosti, působila v prostředí Trikolóry. Zaznělo, že se vyjadřovala způsobem, který bagatelizoval situaci v Rusku a tvrdě útočila na Evropskou unii. Zaznělo, že podporovala snahu napsat zákon o registru organizací a jednotlivců placených ze zahraničí, tedy ten koncept nebezpečně připomínající nástroje, které v autoritářských státech slouží k likvidaci nezávislé občanské společnosti.

A já chci vést debatu o tom, jaká je odpovědnost premiéra v této věci. Pan premiér se veřejně zastal paní Natálie Vachatové a podle zveřejněných informací dokonce řekl, že ji vzal proto, že se takzvaně vyzná v tom „deep state“ to byla citace, vyzná se v tom „deep state“ a vyzná se v těch neziskovkách. Není to podstata problému? Předseda vlády České republiky přebírá slovník konspiračních teorií o „deep state“. Mluví o občanském sektoru jako o podezřelém prostoru, který je potřeba rozkrývat, dává dohromady neziskové organizace, kritiky vlády, opozici a údajné temné spolčení proti vládě. Pan ministr, mi to tady ze zad přikyvuje, vy to neslyšíte, ale říká ano, ano, je to tak. Není to, pane ministře, podstata toho problému? A pak se v připomínkovém řízení objeví návrh vyškrtnout společenskou odolnost. To je přece politická linie a je třeba ji pojmenovat.

Vláda si tady podle mého názoru plete bezpečnostní politiku s bojem proti vlastním kritikům. Pane premiére, já se na to chci znovu zeptat tady v Poslanecké sněmovně, kdo rozhodl, že právě Natálie Vachatová bude za Úřad vlády připomínkovat tuto část strategického bezpečnostního dokumentu?

Jakou má k tomu odbornou kvalifikaci? Kdo jí dal politické zadání? Je návrh vypustit společenskou odolnost stanoviskem Úřadu vlády? Je to vaše osobní stanovisko, anebo je to snad stanovisko celé vlády? Souhlasí s tím třeba Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost? Souhlasí s tím Ministerstvo vnitra? Co na to říká Ministerstvo obrany? Souhlasí s tím Bezpečnostní rada státu? A co zpravodajské služby? Jaký k tomu mají postoj? A co konečně odborníci na hybridní hrozby? A hlavně, uvědomujete si vůbec, jaký signál tím vysíláte spojencům, občanům i našim protivníkům? Protože pokud vláda říká, že společenská odolnost je tedy nějaký politický aktivismus, pak tím taky říká něco velmi nebezpečného. Říká tím, že obrana demokratické společnosti před manipulací, dezinformacemi a cizím vlivem je podezřelá. Říká, že spolupráce státu s občanskou společností je podezřelá. Jako by se stát měl občanské společnosti bát. Proboha, každý demokratický svobodný stát na kritické a nezávislé živé občanské společnosti staví a stojí. A říká tím, že mediální gramotnost je podezřelá. Říká tím, že vzdělávání občanů k orientaci v informačním chaosu je třeba podezřelé. To je zcela proti mému občanskému i politickému přesvědčení. A já na to říkám, ne, to není politický aktivismus, to je obrana demokracie a obrana svobody slova, vyjadřování demokratických principů v naší zemi.

Pojďme si říci, co společenská odolnost znamená prakticky. To přece znamená, že občané reálně vědí, kde získat spolehlivé informace při krizové situaci. Věří, že se na ně mohou spolehnout, protože to jsou informace pravdivé. Znamená, že školy učí děti a mladé lidi rozpoznávat manipulaci. Učí je rozpoznat falešné účty, deep faky anebo třeba cílenou propagandu. Znamená to, že senioři nejsou bezbranní vůči těm šíleným řetězovým mailům a dezinformačním kampaním třeba na Facebooku. Znamená to, že starostové mají kontakty na organizace, které umějí pomoci při povodních, požárech, blackoutu nebo třeba uprchlické krizi. Znamená to také, že stát umí včas komunikovat a hlavně, že lidé tomu státu věří. Nikdy nesmíme dopustit to, aby lidé přestali věřit svému státu. A znamená to, že média, školy, akademici, neziskové organizace, bezpečnostní instituce i samosprávy dokážou jednat v předstihu, předvídatelně a dřív, než nějaká krize skutečně přijde a udeří. A znamená to, že společnost není snadné rozeštvat, rozdělit a zmást, protože to by tu společnost účelně – účinně paralyzovalo. Tomu se říká společenská odolnost. Takhle ji chápu. Takhle by se měla definovat podle mého názoru.

A položme si otázku, komu to nejvíc vadí, pokud je společnost odolná? Vadí to těm, kdo chtějí společnost rozkládat, a těm, kdo chtějí šířit lži bez jakéhokoliv odporu. Vadí to těm, kdo chtějí, aby občané nevěřili ničemu a nikomu. Vadí to těm, kdo chtějí, aby demokratické instituce v krizi selhaly a zdiskreditovaly se, protože pak je přestanou lidé poslouchat. A pochopitelně to tím pádem vadí cizím vlivovým operacím, autoritářským režimům a předpotopním, třeba ruským válečným štváčům. Ale nemělo by to prosím vadit vládě České republiky. Vláda demokratického státu má mít zájem na tom, aby společnost byla odolná, ne aby byla bezbranná. Má mít zájem na tom, aby lidé poznali manipulaci, aby dokázali identifikovat toho, kdo manipuluje, a nevydali se mu napospas. Ne, aby předem nálepkovali občanskou společnost jako nepřítele.

Já myslím, že je zvláštní nebo absurdní, že se to všechno děje v době, kdy vláda zároveň mluví o zvyšování výdajů na obranu. O tom jsem tady hovořil v úvodní části. Na jedné straně tedy premiér říká, že chce plnit závazky vůči NATO, OK, palec nahoru, že chce hledat miliardy a posilovat obranu, na druhé straně ale Úřad vlády podle těch zveřejněných informací, a to pokládám za důležité tady pojmenovat, připouští návrh, který oslabuje za jednu ze základních složek moderní bezpečnosti, a to je odolnost naší společnosti. A to je přece rozpor. My nemůžeme říkat, že bereme bezpečnost vážně a zároveň škrtat mediální gramotnost. My nemůžeme říkat, že čelíme hybridním hrozbám, ano, je to tak, a zároveň odmítat nástroje, které prokazatelně proti hybridním hrozbám fungují. A my nemůžeme říkat, že chráníme demokracii, a zároveň označovat občanskou společnost za deep state. Nemůžeme říkat, že jsme spolehlivý spojenec, a zároveň demontovat princip celospolečenské odpovědnosti, který naši spojenci už dávno považují za samozřejmý. Bezpečnost České republiky pochopitelně není jen otázkou obranného rozpočtu. Je to otázka schopnosti státu a společnosti obstát v krizi. K čemu nám prosím budou nové systémy, pokud jim lidé nebudou v krizi věřit? K čemu nám bude krizová komunikace, pokud stát předem zničí důvěru v ty, kdo pomáhají informace šířit? A k čemu nám budou technické nástroje, pokud veřejný prostor ovládne chaos, panika anebo cílená manipulace? A prosím, dámy a pánové, k čemu nám bude komunikace, pokud jí prostě nikdo nebude věřit? Formální strategie, pokud vláda v praxi škrtá jejich nejdůležitější části?

Chci také odmítnout jeden falešný argument, že peníze na společenskou odolnost jsou peníze na nějaký politický aktivismus. Ano, platí samozřejmě, že veřejné prostředky nemají sloužit v nějaké stranické agitaci, a znovu říkám, jsem první, kdo by proti něčemu takovému bojoval, ale taky platí, že dotace mají být transparentní, kontrolované a účelové. A taky platí, že stát nemá financovat propagandu jakékoliv politické strany nebo ideologie. Samozřejmě, ale vláda tady vytváří falešnou rovnici podle mého názoru: občanská společnost rovná se aktivismus, aktivismus rovná se ideologie a ideologie rovná se hrozba. Občanská společnost rovná se hrozba? Nevěřím, nechci, nepřipustím. A to je účelová karikatura. Když organizace pomáhá lidem při povodních, tak to přece není politický aktivismus. Když někdo pomáhá obcím zvládat krizové situace, tak to taky není politický aktivismus. A když odborníci a profesionálové učí děti a mládež rozpoznávat dezinformace, pak to taky není politický aktivismus. A když někdo posiluje mediální gramotnost, můžeme to nazvat politickým aktivismem? Když se společnost připravuje na hybridní hrozby, naše velké téma, není to politický aktivismus. A když občané vědí, jak reagovat v krizi, tak to prosím, proboha taky není politický aktivismus. To je bezpečnostní politika, jak si ji představujeme a jakou občanům naší země nabízíme. Je vyzkoušená, je prostě prověřená a funkční. Jestli vláda není schopna rozlišit mezi stranickou agitací a posilováním odolnosti společnosti, pak má problém vláda, nikoliv tedy občanská společnost.

Dámy a pánové, já jsem chtěl poukázat na to zejména, že obranyschopnost České republiky závisí na zvýšených výdajích na obranu. Shrnuji a podtrhuji, pokud vláda bude hledat prostředky, jak zvýšit obranyschopnost České republiky, jsme tady. Budeme vás kontrolovat, abyste ty peníze vynakládali účelně, ale budeme kritizovat a ptát se, pokud budete obranyschopnost a odolnost naší společnosti omezovat pouze na ty účetní položky. Já jako celoživotní učitel pokládám za nesmírně důležité odolnost společnosti budovat i na těch soft věcech, jako je odolnost vůči dezinformacím, schopnost kriticky vyhodnocovat informace, ptát se, odkud je ta informace, zda je ten zdroj relevantní, jaký může mít smysl, že mi ten který zdroj něco takového píše, ten který člověk něco takového říká, něco po mně chce. To je taky důležitá složka naší bezpečnosti. Já bych byl moc rád, aby se na to nezapomnělo. Moc bych si přál, aby tyto věci nebyly ve strategii naší České republiky nějakým způsobem bagatelizovány, naopak, aby se na nich mnohem více stavělo. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A další přihlášenou s přednostním právem je předsedkyně klubu Starostů paní poslankyně Michaela Šebelová.

Ještě než začnete mluvit, prosím, já bych udělal jednu omluvu. Od 11.30 do 13 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Karel Beran.

Máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Vážený pane předsedající, děkuji vám za slovo. Vážená paní ministryně, pane ministře, kolegové a kolegyně, já se také jako předsedkyně klubu Starostů a nezávislých vyjádřím. Nebudu tak dlouhá jako můj předřečník, ale považuju celou řadu bodů za zásadních, tak se také vyjádřím k navrženému pořadu schůze, kterou jste tedy svolali jako mimořádnou. Máme tam navrženy čtyři body: Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti veřejných rozpočtů, sněmovní tisk 90.

Musím říct, že když se ten zákon začal projednávat a poprvé šel na plénum Sněmovny, tak mě osobně, a myslím, že ani nikoho z našeho klubu Starostů, nenapadlo, v co se změní, jaké pozměňovací návrhy k němu budou načteny, a mám pocit, že z poměrně v zárodku jako nekonfliktního zákona se stává návrh, který je problematický, se kterým máme problém, ke kterému se budeme velmi vyjadřovat, jakmile potom bude otevřena rozprava do jiné na projednávání toho bodu, tak za náš poslanecký klub jistě vystoupí velice fundovaně naši zástupci z rozpočtového výboru, jak místopředsedkyně rozpočtového výboru Věra Kovářová, tak Lucie Sedmihradská, Jan Papajanovský a jistě celá řada dalších kolegů se k tomu tisku vyjádří, protože ty pozměňovací návrhy, které paní ministryně Schillerová načetla a jsou nahrány, tak nejenom, že nám se nelíbí ten způsob, že nebyla k tomu dostatečná diskuse, o tom kolegové budou mluvit v rámci rozpočtového výboru. Ta diskuse nebyla dostatečně dlouhá. Neodpovídá vůbec té změně, která se tady na nás valí. Politické zastoupení ministerstva bylo opravdu slabé.

Co nás čeká? My jsme zvyklí, že paní ministryně Schillerová vždycky tuhle zemi zadlužovala v každé vládě. Teď to ale bude dělat tak, že to nebude vidět. Nebude to vidět, bude to dělat tajně. Bude to dělat skrytě a bude to nekontrolovatelné, protože vlastně nikdo nebude vědět, jak ten dluh skutečně je vysoký, jaká je jeho skutečná výše, protože úplně není jasné, co se do toho dluhu bude započítávat, jak to bude vycházet. Ty konstrukce v tom pozměňovacím návrhu jsou velmi vágní. Není úplně jasné, co všechno bude moci být označeno za strategickou investici. Ono to vlastně vypadá, že si bude moci Ministerstvo financí dělat, co chce. Nebudeme jim vidět pod ruce. Je to... Vlastně můžeme říct, že to chronické zadlužování, které se na nás valí, je nemoc. A není dobře, že ten dluh neuvidíme. Tím, že jej neuvidíme, on nezmizí. A je tady i pan ministr zdravotnictví – ono když nějaká nemoc se neléčí, neléčí se včas – a pravda, u toho ozdravení těch veřejných financí ta léčba je nepopulární a ono se to populistické vládě nehodí konsolidovat veřejné finance – tak ta nemoc se tak jako bude v tom systému rozlézat skrytě. Jako zhoubný nádor se prostě ponese tím systémem a bude ničit naši budoucnost. A to není dobře.

Kolegové se v rámci rozpravy k tomu bodu vyjádří mnohem podrobněji a fundovaněji než já, ale optikou té zdravotnické terminologie – není dobře když pacient nechodí na pravidelné preventivní prohlídky ke svému lékaři – a nám na tom návrhu vadí, že paní ministryně najednou nechce, aby se předkládaly čtvrtletní zprávy dvakrát ročně do Poslanecké sněmovny. Říká, že je to zbytečné, protože je všechno transparentní, že jsou zveřejněny nějaké tabulky na internetu. Ale ono něco jiného je se skrývat za tabulky na internetu a něco jiného je přijít fyzicky do Poslanecké sněmovny, které se vláda zodpovídá, a vést konstruktivní dialog, diskusi, čelit kritickým otázkám poslanců. A ano – je normální i čelit kritickým otázkám novinářů. Já jsem pozorně poslouchala paní ministryni v jejím úvodním projevu, kde nás jako opozici nařkla z toho, že šíříme nějaké dezinformace, že na ty narativy naskakují ta zlá média, ta soukromá média, nezmínila tady žádné médium veřejné služby. No, ono je to normální, že nejenom opozice, ale i třeba kolegové – a měli by pokládat tvrdé dotazy, jít na tělo, měla by probíhat konstruktivní diskuse – a je prostě lidsky pochopitelné, že někdy je nepříjemné těm otázkám čelit, ale my bychom se neměli té parlamentní diskusi vyhýbat, myslím si, že je chybou, že nebude vláda obhajovat pravidelně svůj rozpočet a že ta diskuse v rámci toho rozpočtového výboru prostě nebude probíhat. Není to správně? Není možné říkat, že omezujeme administrativu, ale my se de facto zbavujeme veřejné kontroly. My jako starostové jsme přesvědčeni, že tento návrh, pokud projde, a bohužel věřím, že ta sněmovní většina si jej nakonec protlačí, nakonec nás zválcujete, protlačíte si to na sílu – už jsou avizována nějaká třeba pevná zařazení bodu toho hlasování, kdy to bude, tak uvidíme, jak to bude probíhat. My opravdu se k tomu budeme vyjadřovat dlouze, protože je to zásadní ohrožení naší budoucnosti. Myslíme si, že to naprosto nezodpovědné.

Také se nám tady jako tenká červená niť nesou výdaje na obranu. Já myslím, že se shodneme, a měli bychom se na tom shodnout společně opozice s koalicí a my jsme k tomu připraveni konstruktivně se bavit o výdajích na obranu, protože ony opravdu mají růst. Mají růst postupně, nemáme tady rozhazovat dárečky svým voličům. Za nás je chybou za Starosty, že nebyl dodržen ten původní návrh, kde na výdaje na obranu bylo o 21 miliard více. Je zajímavé – už to tady padlo, jak vládní politici i třeba v médiích – nedávno pan kolega Vondráček školil moderátora ohledně výdajů na obranu a sám Andrej Babiš jej pak usvědčil ze lži. Pan Vondráček hájil, že ty výdaje dosáhnou oněch dvou procent. My se různě všichni hádáme o to, jestli je to jenom číslo. Ale on je to nějaký měřitelný výdaj, to musíme k něčemu vztahovat. A je to prostě jasně měřitelné číslo, které ukazuje, že ty výdaje nerostou nebo nerostou dostatečně rychle. No a pan Vondráček školil toho moderátora, že prostě to vláda dodrží. A pak sám Andrej Babiš řekl, že to vláda nedodrží. Tak jak vám máme věřit, když vy sami neustále ty výdaje měníte, neustále měníte své výroky, tak jak vám máme věřit, že to, co jste třeba tady tvrdila ve své řeči, že je pravda? Že opravdu to tak bude?

Ale mě z oblasti toho zdravotnictví s ohledem na ty výdaje na obranu zajímá jiná záležitost, a to je téma nemocnice v Praze. Je to téma, které by nás mělo zajímat, a proto jsem ráda, že zrovna teď tady přišel pan ministr Adam Vojtěch, protože je to projekt, který je za mě důležitý. Je zásadní. Já v zásadě obecně tu myšlenku výstavby nového moderního areálu v Praze podporuji, protože opravdu to má celou řadu dobrých příležitostí, protože opravdu i v té nemocniční péči potřebujeme, aby ta infrastruktura byla moderní, aby byla efektivní. A opravdu jeden kompaktní areál může znamenat efektivní provoz, může znamenat eliminaci vysokých nákladů na opravy těch nevyhovujících starých budov, které mají mnoho oddělených pavilonů. A to je pravda, že ty staré pražské nemocnice sídlí prostě v zastaralých areálech. Ten provoz tam opravdu je složitý, ať už je to třeba Všeobecná fakultní nemocnice nebo Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Fakultní nemocnice Bulovka. A opravdu ta úvaha o transformaci těchto nemocnic je v zásadě správně.

Ale určitě všichni chceme, aby ta kvalita péče v těch nemocnicích byla vysoká. Určitě to nové moderní zařízení může přinést koncentraci moderních technologií, vysokého komfortu pro pacienty. Opravdu se může stát, že se na tom místě budou soustředit špičkoví odborníci, špičkové technologie. A ta péče, která tam bude poskytována, bude vysoce kvalitní. To jsou všechno pozitivní věci, které bych chtěla vyzdvihnout. A určitě je dobře, že na takto zásadní věc vláda stanovila zmocněnce, přestože si myslím, že těch zmocněnců v té vládě už je nějak moc, že tak trošku přeszmocněncováno, ale konkrétně rozumím tomu, že toto je tak zásadní projekt, že opravdu potřebuje kvalitní řízení. Myslím si, že opravdu i osoba Pavla Scholze – je člověk, který věci rozumí, prokázal vysoké manažerské schopnosti. Ale otázka je, kdo ve skutečnosti ten projekt bude řídit? A tady teď se dostávám k tomu, co mě znepokojuje. Protože se k tomu tématu vyjadřuje sám premiér Andrej Babiš, takže je otázkou, kdo ten projekt bude řídit?Bude to zase pod mikromanagementem pana premiéra, jak jsme už tady zažili a jak se toho trošku všichni bojíme? Nebo to bude řídit pan ministr? Bude opravdu nasloucháno odborníkům, jako je třeba vládní zmocněnec? Protože co se také může stát – když prostě ten projekt nebude strategicky dobře naplánovaný, nebudou jasné kroky, kdy a jak se má co udělat?

A hlavně nebude jasné například, kde bude stát? Protože na začátku se mluvilo o tom, že se ta nemocnice bude stavět v Letňanech v areálu, kde třeba pražský Metropolitní plán počítá a teprve se to bude schvalovat, tak samozřejmě nevíme, jestli bude ten Metropolitní plán schválen, ale hlavní město Praha už z roku 2019 se věnuje, protože si taky uvědomuje, že máme i čísla, že ta dostupnost zdravotní péče v Praze opravdu záleží na tom, na jakém břehu Vltavy bydlíte.

A nemocnice v Praze neposkytují péči pouze pro obyvatele hlavního města Prahy, ale často špičkovou zdravotní péči pro obyvatele celé České republiky, poskytují zdravotní péči pro obyvatele Středočeského kraje. To znamená, je to téma, které vlastně zajímá celou Českou republiku. A opravdu se může to, jak ten projekt dopadne, dotknout obyvatel celé země.

Ale najednou už se nemluví o Letňanech, mluví se o areálu ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. A najednou se zničehonic – a tady se dostávám k tomu, že jsme začali se bavit o těch výdajích na obranu – je tady úvaha o tom, že vlastně ta nemocnice by mohla být financována z těch výdajů na obranu. Ale my vůbec nevíme a nemáme tu jistotu, jestli opravdu tento výdaj bude uznán, protože my tady máme vojenskou nemocnici, Ústřední vojenskou nemocnici v Praze, máme Vojenskou nemocnici v Olomouci. A je možné a vysoce pravděpodobné a už se k tomu vyjadřuje celá řada odborníků, že ty kapacity pro ty vojenské potřeby má Česká republika dostatečné. Takže vůbec nevíme, i kdyby vláda naroubovala tu nemocnici jako vojenskou, že následně ty výdaje budou uznány. Takže je to prostě vysoké riziko.

A jaká hrozba tady ještě je? Pokud prostě to nebude opravdu jako naplánováno včas, tak se může prostě stát, že v těch nemocnicích, které teď slouží a poskytují péči, tak vlastně předčasně omezíme investice do těch starších areálů, předčasně do nich přestaneme investovat, a to poskytování té péče tam bude horší a horší.

Taky ten projekt je extrémně finančně nákladný, je časově náročný, vůbec nemáme odhad zajištění dopravní dostupnosti. Jakým způsobem budeme řešit personál? Ono se taky může stát, že ta nemocnice takzvaně vysaje ty odborníky a všichni... Najednou, když řekneme, že tam bude nějaká špičkově poskytovaná péče a všechny koncentrujeme do té nemocnice, tak nemůže se stát, že se tím zkomplikuje dostupnost té péče pro obyvatele z jiných částí Prahy? Nemůže se stát, že začnou být rušeny ty menší nemocnice ještě dřív než ta supernemocnice bude postavena? A myslím, že ty příklady negativní bychom si mohli vypůjčit třeba v Bratislavě, na Slovensku.

Prostě ten projekt je tak ambiciózní, že potřebuje naprosto klidné, kontinuální vedení. Je to projekt, který přesahuje několik volebních období a je potřeba, aby na něm byla shoda. A proto jsem osobně apelovala na zdravotním výboru a pan ministr to přislíbil, za to mu děkuju a doufám, že to tak bude, že my opravdu jako členové Poslanecké sněmovny, členové výboru pro zdravotnictví, máme pravidelně dostávat informace o tom, jak se ten projekt vyvíjí, v jakém je stavu, jaké jsou s ním plány. Protože to je něco, co jako naprosto zásadně může ovlivnit budoucnost naší země. A může se, když to bude mikromanažersky zpackáno, když se udělají špatná rozhodnutí, tak se může prostě stát, že dojde k rapidnímu zhoršení zdravotní péče nejen pro obyvatele hlavního města Prahy, ale pro obyvatele Středočeského kraje a pro obyvatele z celé země.

Takže apeluji v této věci na vládu, aby k tomu nepřistupovala nezodpovědně, protože opravdu, byť v tom projektu vidím potenciální obrovský přínos, tak v něm vidím také potenciálně ohromnou hrozbu.

Pak tady máme druhý bod v rámci té mimořádné schůze, a to je něco, co je pro nás pro Starosty naprosto zásadní. A my jsme avizovali od začátku, že s tím návrhem zákona máme problém. Je to návrh zákona o poskytování některých opatření v podpoře bydlení. Jistě, až zase dojde na projednávání toho bodu, tak kolegyně Eliška Olšáková se k tomu za náš poslanecký klub vyjádří. Je to zákon, který připravoval náš ministr a pracoval na něm ministr Petr Kulhánek, věnovala se tomu naše odbornice Barbora Špicarová Stašková. A my jsme prostě přesvědčeni o tom, že ten vládní návrh, který tady budeme projednávat a má zase celou řadu pozměňovacích návrhů, před kterými my jsme varovali, přesně jsme se báli, že tyto důvody tam budou, tak máme projednávat.

A už tady máme i stanovisko například veřejného ochránce práv, stanovisko Svazu měst a obcí, které varují před přijetím těch pozměňovacích návrhů. Protože co jsou ty hlavní problémy? Zejména přesun velké části agendy na úřady práce. Tady přímo ve stanovisku Svazu měst a obcí je k tomu výzva. Byla připravena zásadní změna zákona o podpoře bydlení, která přesouvá klíčové rozhodovací pravomoci obcí, vstup do systému, posuzování žadatelů, kontrolu bytů, na Úřad práce České republiky, přičemž obce nadále ponesou odpovědnost včetně řešení dopadů, jako je třeba bezdomovectví, sociální napětí, vyloučené lokality, a tak dále.

Obce se na výkon agendy upravené v původním znění – teď cituji z toho dopisu Františka Lukla, předsedy Svazu měst a obcí – obce se na ten zákon o podpoře bydlení dlouhodobě a systematicky připravovaly, upravovaly své vnitřní nastavení a kapacity, přijímaly nové pracovníky a investovaly do rozvoje kontaktních míst. S ohledem na časovou a organizační náročnost nebylo možné přípravy odkládat až na okamžik nabytí účinnosti zákona.

Tato pracoviště však nyní v důsledku přesunu klíčových kompetencí mohou zůstat personálně i odborně nevyužitá. Doposud také bohužel nebylo ze strany vlády vyřešeno, jakým způsobem budou kontaktní místa pro bydlení, jakožto přenesená působnost výkonu státní správy, financovaná. Svaz měst a obcí ČR apeluje na to, aby agenda kontaktních míst byla ponechána na obcích, které mají v otázce bydlení oproti Úřadu práce detailnější znalost místního prostředí i konkrétnějších životních situací našich občanů a dostupných služeb v rámci svého území.

Na to stejné upozorňuje i veřejný ochránce práv Stanislav Křeček. Ten jeho mail, dopis jsme dostali všichni do našich e-mailových schránek. Včera jsme tady vedli tu diskusi o tom, jak dostáváme maily, jak je potřeba se vyjadřovat k tomu, co v těch mailech je. Tak já věřím, že vládní koalice zohlední stanovisko veřejného ochránce práv, který vidí dva zásadní problémy: převedení agendy z kontaktních míst pro bydlení na úřady práce, ale také zúžení cílové skupiny lidí, kteří na podporu v bydlení dosáhnou.

A tady já vidím zásadní problém. Myslím si, že tím se vláda obrací proti svým vlastním voličům. Jak obhájíte, že se může stát, že osaměle žijící starobní důchodce se pravděpodobně dostane do systému maximálně na výjimku? Jak obhájíte, že samoživitelka s dítětem mezi 6 a 15 lety věku se do systému podpory bydlení nejspíše nedostane, maximálně na výjimku, pokud vydělá měsíčně více než 12 880 korun? Myslím si, že tím, co předkládáte, se obracíte proti lidem, kteří vás zvolili, kteří ve vás vkládali naději. A je to přesně příklad toho, že jako vláda nepracujete pro lidi, ale pracujete proti občanům a proti voličům.

Ke změně jednacího řádu se vyjadřovat úplně nechci, ale jenom ještě, když jsem teda zmínila paní ministryni Mrázovou a její zákon o podpoře bydlení, tak jsem zvědavá, jak se jako vládní koalice vyrovnáte se stavebním zákonem. Ten sice není na programu této schůze, včera jste jej dokonce vyřadili z řádné schůze. Asi jste si ještě nestihli přečíst ten komplexní pozměňovací návrh, který má 1073 stran. Ono jenom to přečtení by snad mělo trvat 15 dnů. Neuvěřitelné je, jaký chaos tu probíhá.

My slyšíme v územích, že jako vláda, paní ministryně, nemluvíte s těmi zásadními stakeholdery, nemluvíte s českou komoru architektů, nemluvíte se samosprávnými organizacemi. Do médií se vyplývají balonky, že Svaz měst a obcí souhlasí, ale myslím si, že ta realita na těch obcích je jiná. Rozhodně Sdružení místních samospráv nesouhlasí s touto úpravou. My v tom vidíme zásadní ohrožení stavebního řízení v této zemi a určitě... A jsem zvědavá, jestli jako koalice na to budete svolávat mimořádnou schůzi nebo co se s tím zákonem stane, protože za nás není absolutně způsobilý k tomu, abychom jej projednávali.

A poslední věc, ke které se chci vyjádřit, protože nechci být extrémně dlouhá ve své řeči, tak máme projednávat senátní návrh Ústavního zákona, takzvaně zjednodušeně řečeno, kontrola České televize a Českého rozhlasu Nejvyšším kontrolním úřadem.

Zase ještě na úvod k tomu tématu – včera tisíce lidí vyjádřily podporu České televizi a Českému rozhlasu, vyšly ze Staroměstského náměstí před budovu Českého rozhlasu. Já, protože jsem byla v Poslanecké sněmovně, neúčastnila jsem se, tak jsem jenom viděla záběry na sociálních sítích. Ale opravdu, tisíce lidí vyjadřovaly podporu zaměstnancům České televize, Českého rozhlasu, zpívaly hymnu.

A zase – včera jste se tady zaklínaly jako vládní koalice, jak slyšíte hlas lidí, slyšíte hlas lidu, tak já věřím, že vyslyšíte volání občanů této země poté, že stojí na straně médií veřejné služby, že jsou připraveni hájit jejich nezávislost a jsou připraveni za jejich nezávislost bojovat.

My jako Starostové jsme připraveni dělat tady v této Poslanecké sněmovně úplně to stejné. A proto, že ta situace je nejistá, my nevíme, co aktuální vládní koalice připravuje – protože to je podobné jako se vším, všechno podáváte poslaneckými návrhy, vypouštíte různé balonky, odvoláváte, co jste odvolali, slibujete, co jste slíbili a neslíbili každý den to vyjádření je jiné – tak v atmosféře této nejistoty, přestože my jsme se v minulosti stavěli ke kontrole toho hospodaření České televize a Českého rozhlasu ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu pozitivně – protože se svěřenými prostředky se má nakládat hospodárně a kontrola NKÚ může k takovému způsobu hospodaření vést a měli jsme tento bod sami i ve volebním programu – tak aktuálně v té dané situaci, která je, přestože jsme dříve rozšíření pravomocí NKÚ podporovali, tak v současné situaci nechceme dělat žádné zásadní změny kvůli plánu koalice na změnu financování České televize, Českého rozhlasu. Je to prostě nejasné. Chcete jim (přiškrtit?) kohoutky. Za nás je to jednoznačně cesta k zestátnění médií veřejné služby, což je pro nás naprosto nepřijatelné. My určitě budeme v rámci opozice jednat o tom, jak dále s tímto zákonem naložit, ale pokud tam nebudou změněny některé parametry, neumím si představit, že bychom v tuto chvíli jako Starostové tento návrh předložili.

Vyzývám vás tedy, abyste dali ruce pryč od nezávislých médií veřejné služby, protože jsou základním pilířem demokracie. Jejich finanční ovlivňování skrze politiky by naprosto zásadně podkopalo pevné nohy našeho demokratického státu a myslím, že to by si nikdo z nás nepřál.

K ostatním věcem se vyjádřím v rámci projednávání jednotlivých bodů programu. Nyní nechám prostor dalším kolegům. Děkuji vám tedy za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. Dalším přihlášeným je předseda ODS pan poslanec Martin Kupka. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Kupka: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, proč tu teď stojím? Je úplně jasné, že to, o čem dnes máme rozhodovat, rozhodně není nějaká rutinní transpoziční novela. Tím, co jste do ní nanosili – a zejména vy (Pokyne rukou k ministryni Aleně Schillerové.) jako ministryně financí – se z toho stalo obrovské téma a útok na odpovědné hospodaření České republiky a říkám to s veškerou vážností.

Já jsem poslouchal pozorně to ranní vystoupení. Bylo pozoruhodné, že z vysvětlování věcných argumentů se stala, podle pravidla nejlepší obrana je útok, tak se vlastně stalo nálepkování. Útok nejenom na předchozí vládu, předchozího ministra financí, ale třeba také na Národní rozpočtovou radu a na Mojmíra Hampla. Je to obvyklá figura, protože samozřejmě, když se to hodí, tak poznatky Národní rozpočtové rady se v tomto směru podtrhují, vynášejí do nebe, a když se to nehodí – jako v tomhle případě – tak se nálepkují a naopak ponižují s přezíravostí paní ministryni vlastní. To najednou zaznívá opakovaně i v různých článcích: Nemistrujte mě.

Tak já vystupuju s tím, že vás v žádném případě nechci mistrovat, nepovyšuju se nad vaše vystoupení, ale přísluší mi jako opozičnímu poslanci věcně a jasně kritizovat návrh, který jste přinesla a zároveň podívat se zpátky na to, jaké byly kroky v tom předchozím období vládním, když jste vy byla ministryní financí, a čemu Česká republika čelila a jak vypadaly tehdejší rozpočty.

To nejzávažnější, co vyčítám tomu návrhu, je snaha odvést reálnou roli Poslanecké sněmovny směrem k jakémusi otrokovi Ministerstva financí, protože o klíčových položkách podle toho ustanovení bude moci rozhodnout vláda, nebo dokonce o ní budete moci rozhodnout vy jako ministryně financí – o 10 procentech výdajů, v letošním roce 240 miliard korun. To je úplně reálně snaha zákonodárné moci vytáhnout z její konkrétní kompetence velmi významnou část. To by opravdu znamenalo, že tu sice můžeme hlasovat o rozpočtu, ale když vy uznáte, že je zhoršená bezpečnostní situace, 240 miliard bude hned jenom ve vaší kompetenci bez toho, aniž by o tom zákonodárný sbor rozhodoval.

V čem je to tak závažné? V čem je to tak zásadní? No, protože právě zákonodárný sbor vychází z voleb lidí a rozhodování o rozpočtu není jenom jen tak ledajaká věc. V ní se právě musí promítat rozhodování lidí o tom, komu dali důvěru. A ta snaha tímhle jednoduchým krokem – 240 miliard přenést do kompetence ministryně financí nebo ministra financí – je fakt reálný útok na ústavní pořádek a vyvážení vah a protivah české demokracie. Prostě to tak je. Je to ústavní převrat na splátky – 240 miliard korun, když uznáte, že je zhoršená bezpečnostní situace, šup a budou v rozpočtu chybět. Respektive, co se stane – ještě o to víc se zadluží Česká republika.

Pojďme se na ten princip podívat ještě blíže – 10 procent výdajů bez souhlasu Sněmovny, tak se to jmenuje. A proč tenhle krok tolik vyčítám? No, protože je navíc formulován totálně gumově.

Pojďme si přesně popsat, oč tam vlastně běží, za jakých okolností by vláda, potažmo ministryně financí, mohla rozhodnout o 240 miliardách korun. Pro představu těch, kteří se teď tady dívají (Vzhlédne a pokyne k levé galerii.) 240 miliard korun v roce, je například mnohem víc, než kolik dáváme na dopravu jako Česká republika prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury. Je to jenom o něco málo méně, než jde každým rokem do školství na vzdělávání. Je to obrovská suma peněz a v tom návrhu zákona je to formulováno tak, že stačí, když vláda rozhodne o tom, že platí zhoršená bezpečnostní situace. Nemusí být vyhlášen mimořádný stav, dokonce se to opatření nevztahuje jenom na článek 5 Severoatlantické smlouvy, kde se bavíme o tom, že v případě, že by někdo zaútočil na členský stát, tak pochopitelně podle principu „jeden za všechny, všichni za jednoho“ budeme muset sáhnout hlouběji do kapsy a budeme se muset bránit a budeme muset bránit naše partnery. Ale ta mimořádná nebo zhoršená bezpečnostní situace je spojená i s článkem 4 a tam už se bavíme jenom o takzvaných společných konzultacích.

Jenom za poslední dva roky byly společné konzultace vyhlášeny několikrát. Ne v případu, kdy nepřítel zaútočil na území Severoatlantické aliance třeba vlastními letouny, ale i v okamžiku, kdy například došlo o neúmyslný – aspoň pevně doufám v případě Ruska neúmyslný – dopad těch dronů na území Polska. Tohle byly příklady takzvaných společných konzultací. Tak to bude znamenat nově, že když uznáte, že už ty konzultace proběhly nebo probíhají, takže šup – 240 miliard navíc bude možné rozhodnout z pozice ministryně financí jeden konkrétní člověk.

Tohle je velmi vážná situace – gumové varování a ještě navíc pouze demonstrativní výčet, protože dokonce ani není řečeno jasně, v jakých případech je možné to využít. Je dokonce řečeno například nebo zejména, abych byl úplně přesný, tak nemistruji, ale upozorňuji na vážná rizika a kritizuju krok, který by v obvyklém parlamentu mohl těžko projít, protože i vládní poslanci by se u toho ježili. A takový dotaz – kdyby ta předchozí vláda Petra Fialy přišla s nějakým takovým návrhem, že bude rozhodovat sama o 240 miliardách nebo že o nich bude rozhodovat jenom ministr financí, schválili byste to tehdy? Tleskali byste tomu?

No v žádném případě! V žádném případě, protože kdykoliv bylo potřeba třeba na základě právě energetické krize sáhnout do změn rozpočtu, přišli jsme sem do Poslanecké sněmovny a tady jsme žádali o změnu rozpočtu. To byly základní podmínky. Ale to, s čím tam přicházíte teď v tuhle chvíli, je prostě bianco na 240 miliard korun, a to za gumových okolností, kdy stačí, aby třeba bezpečnostní rada státu uznala, že jsou zhoršené bezpečnostní podmínky. Tak tohle určitě ne.

A co k tomu říká ta Národní rozpočtová rada, která, když se vám to hodí, taky vyzdvihujete, když se vám to nehodí, protože kritizuje, tak najednou ji nálepkujete? Ta hovoří o tom, cituju doslova, že to může vést k obřím schodkům a rychlému růstu zadlužení. A vy, jak na to reagujete? Nemá kdo mistrovat. Citát ministryně Schillerové: nemistrujte mě. Ono to vlastně trochu vypovídá o tom, jak hodláte vést politiku Ministerstva financí. Jako by se tenhle slogan, tahle výzva měla vytesat na dveře ministerstva. Jste nejvíc, rozumíte úplně všemu, takže nikdo nemá právo vám vytknout konkrétní věci, a to na základě přesně určených argumentů.

Pozměňovací návrhy, se kterými přicházíme, abychom tomuhle zabránili. Jednak odstraňujeme tohle bianco oprávnění vlády, protože není na místě. Výdaje, respektive změna výdajů o 10 procent bez souhlasu Sněmovny není v žádném případě opodstatněná. Vracíme se k tomu, jak to bylo vždycky, jak to má být, totiž že každá taková významnější změna má prostě projít Poslaneckou sněmovnou. Za druhé, pokud by zůstalo takové mimořádné oprávnění, tak musí být svázáno s vyhlášením mimořádného stavu nezbytně a nutně. Bez tohoto prostě možné není. A za třetí, musí tam být taxativní výčet, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní podmínky by k tomu mohly vést, protože gumová opatření, slovíčka zejména, pak mohou velmi snadno vést k tomu, že se takové opatření velmi snadno zneužije.

Další důležitá priorita, kterou sledujeme a sledovat budeme, likvidace zvláštního důchodového účtu. Celý ten návrh ruší zvláštní důchodový účet. Co představuje zvláštní důchodový účet? Ten zahrnuje všechny příjmy státu z toho, co odvádí zaměstnavatelé, zaměstnanci i OSVČ, tedy osoby samostatně výdělečně činné, na sociální pojistné, na pojištění, na sociální zabezpečení. Jsou tam všechny peníze a samozřejmě ten důchodový účet jasně ukazuje také, co stát vydává právě na zajištění důchodů. Je pravda, že za posledních 25 let pouze v šesti letech, to znamená zhruba v jedné čtvrtině, byl ten důchodový účet přebytkový a v ostatních případech byl schodkový až k půl miliardě korun. Nicméně na základě kroků, které se podařilo udělat na základě demografických analýz a samozřejmě expertiz skutečných ekonomů udělali jsme změny v důchodovém systému, které znamenají, že následujících deset let podle i stanoviska Národní rozpočtové rady, by byl důchodový účet v přebytku a znamenal by obrovskou posilu pro to, aby se Česká republika připravila na časy, kdy se prostě dostaví demografický sešup a kdy to prostě bude znamenat, že v České republice těch, kteří vkládají peníze do důchodového systému, bude významně méně a naopak přibude těch, kteří čerpají důchody. A místo toho, abychom se na tu situaci připravovali, což dělá každý rozumný hospodář, tak uděláte pravý opak a zrušíte důchodový účet. Tohle, vy jste to pojmenovala v tom předchozím období nefér, říkala jste, že ta vláda okradla důchodce. Tak kdybych si měl od vás vypůjčit tuhle rétoriku, tak řeknu, teď okrádáte všechny lidi mladších generací a dokonce i nenarozené děti. Takhle vážná ta situace je. Vím, že ta slova zní tvrdě, ale odpovídají tomu, co ten návrh zákona skutečně přináší. A je to vážná obžaloba politiky současné vlády, kam vlastně chce směřovat.

Bavíme-li se o důchodovém účtu, tak se bavíme o jedné vůbec z nejdůležitějších položek toho rozpočtu. Jenom na důchody v loňském roce šlo 770 miliard korun. To je věc, nad kterou opravdu stojí za to se zastavit a diskutovat a hledat dobré řešení a ne zvolit variantu mezigenerační loupeže, což je to, co reálně navrhuje současná vláda. Náš návrh v tomto směru je jednoznačný, prostě zachování důchodového účtu, aby bylo jasné, jak si stojíme, jak ty finanční prostředky reálně právě ze sociálního pojištění směrem k státu putují a jak je využívá. A souvisí s tím také to, abychom v tomhle směru se zachovali jako odpovědný stát, že zachováme všechny ty důležité změny důchodového systému.

Když jste tady ráno mluvila o tom, jak jste odpovědní, no co je odpovědného na tom v situaci, kdy se rozpočet propadá do schodku, tak dál zasahovat do důchodového systému na základě populistických slibů předvolební kampaně, říkat znovu se vrátíme k 65 letům, přestože prostě v České republice roste věk středního dožití, a je to dobře, ale pak to ten stát nemůže ufinancovat. Vy to dobře víte. A místo toho, abyste se chovali odpovědně, tak přiléváte oleje do ohně. Rušení důchodového účtu je prostě přesně krok, který místo odpovědného hospodaření a kroku odpovědného hospodáře dělá pravý opak. Je to něco podobného, jako kdyby rodina střádala dlouhodobě rodinné stříbro a najednou se jeden z rodičů rozhodl a řekl dětem ne, ne, to nebudou peníze na vaše vzdělávání, to nebudou peníze na budoucnost, my to teď potřebujeme, tak to teď rozfrcáme. A to je vážné riziko. Protože všechny ty kroky, které navrhujete v tom zákoně, znamenají všechny ty prostředky co nejrychleji rozfrcat a ukazuje se to na každém kroku, který ta vláda dělá. A přirozeně proto ten náš pozměňovací návrh.

Další krok, kterému určitě budeme bránit, je významné rozšíření únikových doložek. A tady samotná důvodová zpráva usvědčuje paní ministryni ze lži. Takhle jasně to popíšu, protože ona říkala, a cituji její slova, my jsme jen převzali únikové doložky, které už v platné legislativě existují. Citace z toho návrhu, písmeno b) upravuje dosud neupravenou situaci hrozícího zhoršení bezpečnostní situace, kdy je nutné na návrh bezpečnostní rady státu a tak dále. Tak jestli zároveň důvodová zpráva hovoří o tom, že měníte dosud neupravenou situaci, tak to prostě není pravda, že využíváte těch dosud existujících únikových doložek. Je to dosud neupravená situace, cituji z vaší důvodové zprávy. Tečka.

To, co ty nově definované únikové položky znamenají, tak kromě výdajů na obranu na 2 procenta, s čímž se ztotožňujeme a koneckonců je to nejenom současná praxe, ale je to v tomhle směru dobré směřování států Evropské unie a států Severoatlantické aliance, je právě výdaje na obranu nad 2 procenta mezi ty únikové doložky započítat tak, aby se nepromítaly do výkazu toho deficitu veřejných institucí vůči HDP. Vy jste tu zmiňovala, že v žádném případě nepřekročíte 3 procenta. Jenom podotýkám, že v současné době je Česká republika zhruba na 2 procentech, maastrichtské kritérium jsou 3 procenta. A vy jste tady zmiňovala příklady okolních ekonomik, které jsou často nad třemi, nad pěti, v případě Polska na 6 procentech. To si máme brát příklad z těch, kterým se reálně v tomto směru nedaří konsolidovat dobře veřejné prostředky? Já jsem měl možnost mluvit ještě před půlrokem s kolegy z vlád v Rakousku i v Německu a těch výsledků se děsili a styděli se za ně a lámali si hlavu s tím, jak to udělat, aby země jako Rakousko, Německo mohly hospodařit odpovědněji. A vy místo toho, abyste i s ohledem na menší ekonomiku, kterou má Česká republika, šli do sebe a šetřili, tak přinášíte návrhy, jak ještě víc uvolnit rozpočtová pravidla. A to je trestuhodná záležitost, protože ty únikové doložky se rozšiřují i o investice do dopravní infrastruktury.

Já jsem měl na starosti dopravní infrastrukturu a snažil jsem se o to, aby tam šlo co nejvíce investic, ale vydělit je z těch sledovaných procent výdajů, respektive deficitu veřejných institucí vůči HDP, znamená jenom jedno. Dál si rozšířit možnosti pro růst mandatorních výdajů. Takhle to stojí.

Všechno, co zahrnují vaše předvolební sliby a dosavadní rétorika, přesně k tomu směřuje. To, že počítáme s investicemi, že je musíme započítávat do celkových výdajů státního rozpočtu, protože se pohybujeme pořád ve schodkových rozpočtech a všechno, co je navíc, si půjčujeme. To, kam směřuje tahle vláda – protože se tím také netajíte... Pokud říkáte 3 procenta, nominálně, to znamená nejenom v roce letošním, ale i v dalších letech, položky mezi 300 a 400 miliardami korun, to je nominální hodnota deficitu, ke kterému se tak blahosklonně vyjadřujete, jakože vlastně k možnému a ještě přijatelnému.

Pojďme si to přepočítat. V letošním roce zaplatíme na dluhovou službu 110 miliard korun. To je obrovský balík peněz. Pokud by dál rostlo zadlužování s výhledem do 3 procent deficitu veřejných institucí vůči HDP, tak na konci tohoto vládního období to bude 200 miliard korun. Připomenu jedno období, kdy chci zároveň zdůraznit i pro všechny, kteří vaše slova ráno brali vážně, že tomu není možné věřit, protože podle ovoce poznáte je, a my, Česká republika a občané České republiky, mají zkušenost s tím, jak se odehrávalo hospodaření České republiky v roce 2020 a 21.

Vy jim řeknete, byla covidová doba. Respektuji. Bylo potřeba nejenom v České republice, ale i v dalších státech udělat celou řadu neobvyklých kroků. Ale za ty dva roky jste prohloubili dluh státu o víc než 800 miliard korun. Když se potom věnoval Nejvyšší kontrolní úřad sledování toho, jak to vlastně bylo, jestli to bylo celých 800 miliard korun skutečně spojených s covidem a s pomocí po covidu, tak Nejvyšší kontrolní úřad říká: No, 300 miliard z toho rozhodně s covidem nesouviselo.

Pokud tímhle způsobem přistupujeme k výdajům státu, tak je to fakt na pováženou a znamená to, že reálně hrozí České republice dramatický propad. Dramatický propad do dluhů, dramatický propad a zvyšování schodků. Proč je to nebezpečné? Nebezpečné je to především proto, že tím ohrožujete jednak budoucí generace, ohrožujete tím ale i stávající situaci.

Mě vlastně hrozně mrzí, že ti, kteří teď tady seděli, poslouchali špatné zprávy o výhledu české ekonomiky pro budoucnost. Přitom současný stav, jak jste tedy před volbami říkala, spálená země, tak po volbách jste rychle konstatovali, že je to vlastně dobré. Teď se ukázalo, že Česká republika je mezi 20 nejúspěšnějšími státy světa. To má ke spálené zemi neskutečně daleko. Ale na druhou stranu, pokud ordinujete té zemi takovýto rozpočtový armagedon, tak reálně rezignujete na snahu a základní ambici posouvat Českou republiku výš.

Pojďme se podívat dál k tomu, co Česká republika zažívala a co nám v tomhle směru hrozí. My jsme se tehdy skutečně propadali v letech 2020 a 21 do mnoha set miliardového schodku. Když jsme přebírali v roce 2021, 2022, Českou republiku, tak návrh schodku státního rozpočtu byl bezmála 377 miliardy korun. Podařilo se poměrně rychle rozpočtovou změnou, zásahy, snížit ten schodek ve výsledku. Po krocích, které jsme udělali v souvislosti s energetickou krizí, se nakonec ten schodek vyšplhal na necelých 317 miliard korun. I to ukazovalo na reálnou snahu a výsledky, které nemůžete zpochybnit. Tak to prostě bylo. Startovali jsme s horšími podmínkami a dokázali jsme je zlepšovat jak v roce 2022, tak v roce 2023, v roce 24 i 25.

Nikdo nemůže zpochybnit trajektorii zmenšování deficitu a přál bych si aby bylo to snižování ještě vyšší, ale zároveň při zvyšování investic a zároveň při nezbytné pomoci domácnostem i energeticky náročným podnikům. Tohle bylo maximum dosažitelného. Ten výsledek tady je jasně vidět. Pokud na tohle, paní ministryně, útočíte, pokud útočíte na snižování deficitů a ordinujete České republice pravý opak, pak se dopouštíte fakt reálného faulu. To už není jenom o rozbité kalkulačce, to je o totálně neodpovědném zacházení s Českou republikou.

My jsme zažívali hromady slibů o tom, co Česká republika má dělat. Teď se to vrací znovu, protože na jedné straně přinášíte EET 2.0. Původní představy, sliby, které jsem zaznamenal v předvolební kampani, bylo 30 miliard střízlivě. 14,4 je poslední odhad. Ale vedle toho děláte kroky, které z tohohle akademického výnosu tak najednou ukrajují a ukrajují dramatickým tempem. Takže i podle relevantních ekonomů už teď jsme vlastně – pokud vezmeme výnosy, ty potenciální, a proti tomu všechny možné sliby ohledně návratu některých výjimek, ohledně například návratu vyšších slev na jízdném, a tak dále a tak dále – tak už z toho vlastně nezbylo nic ve prospěch odpovědnějšího hospodaření České republiky. Takže žádný rozdíl 30 miliard, ale ve skutečnosti, jestli to vůbec půjde do plusu, tak to bude v řádu stovek milionů korun.

Tady se ozývá z vašich úst – nemistrujte mě – na adresu Mojmíra Hampla, na adresu každého, kdo dovolí vyslovit nějakou kritiku. Za mě pořád zůstávám u velmi jasných argumentů, u konkrétních čísel, která se objevují jak v těch návrzích, ke kterým se vracíme, když vyhodnocujeme fungování české fiskální politiky a fungování Ministerstva financí. To, co přinášíte, co nám navrhujete, představuje – jdu tady do finálního shrnutí – znamená opravdu ústavní rošádu. Znamená to, že berete reálné kompetence Poslanecké sněmovně a usurpujete si část toho, co přísluší zákonodárnému sboru v okamžiku, kdy za gumových podmínek říkáte, že můžete rozhodovat nebo budete moci rozhodovat až o 240 miliardách korun. Hovoříte a navrhujete únikové položky, které jsou vysoko nad rámec toho, s čím může v současné Česká republika pracovat.

Co je nebezpečné a na co upozorňují ekonomové, že tím reálně, ale naprosto reálně, rezignujete na ambici šetřit, protože pak vám tahle situace umožní navyšovat dál mandatorní výdaje a zvyšovat spotřebu státu. Slova o úsporách, to je fakt jenom chiméra, nikdy se ve vašem případě nedostavovaly. Tady ta čísla, ty grafy, to jasně ukazují. Jak máme věřit někomu, kdo tady jenom deklaruje, že se nezvýší deficit veřejných institucí nikdy nad 3 procenta, když spolu s tím ukazuje, oč mu jde, v podobě rozšiřování únikových položek, v podobě výjimky na výdaje ve výši 10 procent, 240 miliard korun? To přece nedává smysl.

Pokud byste to myslela vážně, tak s tímhle nemusíte nikdy přicházet. Ale to, co je nebezpečné, je reálné uvolnění stavidel a to, že... Myslím, že tohle zná každý z domácnosti. Každý úsporný rozpočet je z principu napjatý. Nemůže být jiný, pokud chcete šetřit. Ale to, co si připravujete, je naopak snaha prostě nešetřit, vytvořit si podmínky, ve kterých nemusíte šlapat po ostatních rezortech, aby šetřily, protože v okamžiku, kdy tam budou únikové doložky, tak splníte ta 3 procenta. Jedna dvě je splníte na úkor budoucích generací. To vám reálně vyčítám a reálně se toho obávám.

Ukazuje se to na každém kroku. Ukazuje se to na přístupu i například k návrhu EET 2.0, kdy spolu s tím naplňujete některé předvolební sliby a reálně místo toho, abyste ty finanční prostředky, které třeba získáte, investovali, abyste připravili lepší podmínky pro Českou republiku, tak jenom naplňujete předvolební sliby. Populistické předvolební sliby, protože například zvýšení slevy na jízdném neznamená nic jiného než neodpovědný krok. Už v současné době Česká republika – vy to nepochybně, paní ministryně, velmi dobře víte – vydává v porovnání s ostatními evropskými státy na veřejnou dopravu vůči HDP nejvíc finančních prostředků.

A jízdné v České republice prostě platí mezi nejnižší v rámci srovnání s ostatními státy. A je to dobře. Ale přicházet znovu s navýšením slev znamená prostě jediné: reálně brát prostředky pro budoucnost, brát prostředky pro investice, brát prostředky pro ty, kteří to nejvíc potřebují. A pokud zároveň s tímhle přicházíte s návrhem, ve kterém si jenom dál uvolňujete stavidla pro podobné kroky, tak tomu přirozeně budeme bránit. A bráníme tomu.

Tohle je reálná vstupenka mezi nezodpovědně hospodařící státy, které se prostě na to vykašlaly, které místo toho, aby se snažily šetřit, tak provádějí rozpočtovou sebevraždu. To je přesně to, co ukazujete.

Vedle toho přicházíme s návrhy, které reálně znamenají v tomto směru ochranu České republiky, ochranu českých občanů před neodpovědně hospodařící vládou. Už jsem to zmiňoval. Odstraňujeme oprávnění vlády navyšovat o 10 procent bez souhlasu Sněmovny. Zachováváme zvláštní důchodový účet. Vracíme únikové doložky do podoby před touto novelou a upřesňujeme dikci § 31 tak, aby například k tomu zacházení s 10 procenty prostě nemohly vést jenom ty takzvané společné konzultace podle čl. 4, ke kterým už v minulých letech několikrát došlo.

Já vnímám tu situaci fakt jako velmi závažnou. Tohle není žádná legrace. To, co si uvolňujete v rozvolněných rozpočtových pravidlech, totiž ukazuje na základní způsob fungování. Když to nevychází, tak si prostě ulevíme, tak si to někde tak trochu kreativně přišolicháme. Ale z hlediska odpovědného hospodaření je tohle zjevný faul.

Je taky jasné, a ukazují to i ekonomové, že se jedná jednoznačně o největší rozpočtové rozvolnění nejenom od covidu, ale s výjimkou toho covidového období fakticky od samotného vzniku České republiky. Já vám teď nevyčítám dokonce, že některé předvolební sliby neplníte. To budete muset vysvětlovat svým voličům. V některých případech je to dobře. Říkali jste, že snížíte firemní daň. Znamenalo by to další výpadek z hlediska financování státu. Slibovali jste leccos, že zrušíte muniční iniciativu, co všechno uděláte s důchody. Já přivítám každý krok, kdy od těch populistických slibů ustoupíte. Bohužel tenhle krok, tenhle návrh zákona vám k tomu otevírá cesty velmi dramaticky.

Dvě věty na závěr. Budou trochu delší. Taková rozvitá souvětí. Chci jasně říct, paní ministryně, fakt nemistrujte své voliče. Přicházíme s věcnou kritikou toho, co jste přichystala jako fakt jedovatou medicínu odpovědnému hospodaření. Ale přicházíme s ní v tom, abychom jasně dali na stůl argumenty a ukázali, proč je to špatně. A ubezpečuju vás, že voliči a ti, kteří budou splácet vaše dluhy, vám tohle fakt nikdy neodpustí.

Do historie českého rozpočtování už se zapsala vaše rozbitá kalkulačka. Ale pokud chcete naplňovat a prosazovat tenhle zákon, tak reálně usilujete ještě o mnohem závažnější, nelichotivou přezdívku Dlužena von Bankrot. Tak vás před tím varuju, protože tohle k ničemu dobrému nepovede.

A výzva pro nás všechny, kteří se tomu zákonu ještě budeme věnovat, fakt hlasujme s rozumem. Tady je tolik nášlapných min. Tady je tolik vážných rizik pro budoucnost České republiky v rozvolňování pravidel, v uvolňování všech otěží, které mají být nad odpovědnou rozpočtovou politikou České republiky. Mně jde o to, aby Sněmovna zůstala Sněmovnou, aby exekutiva měla prostě svoje patřičné místo a snaha zasáhnout tímhle způsobem do klíčové politiky státu, do toho, kam půjdou peníze, je fakt velmi závažný krok.

Prosím, vraťte to zpátky! Tohle není dobrý směr. A v žádném případě se Sněmovna nesmí stát otrokem Ministerstva financí nebo vlády. Je opravdu suverénem a přísluší mu rozhodování o klíčových věcech, jako jsou takhle významné rozpočtové položky.

Stojí před námi v tom nadcházejícím období a hodinách rozhodnutí o zákoně, který se tváří v některých ohledech opravdu prvotně jenom jako implementace některých dobrých pravidel. Proti tomu ani slovo. Proti čemu jsem vystupoval a vystupovat budu, je snaha reálně táhnout ten stát do větších dluhů, do větších problémů, do situace, kdy se nutně bude špatné hospodaření a rozpočtování státu promítat do vyšší inflace. A zažije to každá česká rodina.

Poslední poznámka. Když jste tady od začátku útočila na předchozí vládu, místo argumentace, místo reálného vysvětlování, tak tohle jako výsledek té práce si kritiku nezaslouží. (Ukazuje nějaký graf.) Zaslouží si elementární uznání. A kdyby to na konci toho vašeho období dopadlo takhle dobře, tak by Česká republika měla fakt reálně šanci zůstat mezi nejlépe hodnocenými státy světa. Ale ten zákon, který jste předložila, vede tu zemi přesně opačným směrem.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším vystupujícím je pan poslanec Vít Rakušan.

 

Poslanec Vít Rakušan: Dobrý den, paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové. Tak my jsme tady slyšeli jímavé slovo paní vicepremiérky Schillerové, které mířilo dominantně vůči té bývalé vládě, místo aby nám představovala tady sama trochu podrobněji ten svůj rozpočtový podfuk, s kterým přichází. Já bych požádal, bohužel to nejde podle jednacího řádu navrhovat, ale já bych žádal jinak změnu názvu tohoto zákona. Protože změna zákona o rozpočtové odpovědnosti – mělo by to být přejmenováno jednoznačně na zákon o rozpočtové nezodpovědnosti.

Ten tisk, který paní ministryně předkládá, vypadal až do jejích pozměňovacích návrhů, které ve druhém čtení načetla, celkem nevinně. Nicméně teď se z toho stává materiál. Teď se z toho stává přelomový tisk, který má potenciál změnit život v téhle zemi – ne po dobu volebního období, kdy tuhle zemi vede hnutí ANO – ale po dobu dalších dekád, po dobu desetiletí deformovat žití mladé generace, zadlužit ji, vzít jim životní perspektivu, vzít jim budoucnost.

Vy jste svým chováním v téhle vládě už stačili vyprovokovat několik poměrně velkých občanských shromáždění. Zatím byla hlavním tématem veřejnoprávní média. Média veřejné služby, u kterých jste rozhodli, že je rozpočtově přiškrtíte, přivážete na rozpočtové vodítko. A ono to vyvolalo tu občanskou reakci, protože jste narazili na limit. Narazili jste na limit toho, co ještě v té demokratické, svobodné zemi přípustné je a kdy už se posouváme někam daleko, ale daleko na východ, kam se opravdu posouvat nechceme.

Tyhle vaše pozměňovací návrhy, se kterými jste tady přišla, paní ministryně, jsou zdánlivě nenápadné a zatím takovou vlnu občanské pozornosti nevyvolaly. To je totiž váš modus operandi. To je totiž váš způsob fungování. Nenápadně. Pokoutně. Narychlo. Poslaneckým návrhem načítat změny velkých zákonných tisků někdy mezi vánočními svátky a Silvestrem. Přijít s obrovskou změnou služebního zákona – jak jinak než poslaneckým návrhem. Přijít ze stavebním zákonem, obrovskou normou, která má potenciál měnit to, jak budou fungovat a vypadat naše města a obce, a to ne dobrým způsobem, tak to jste nejdřív načetli zase tím poslaneckým návrhem do prvního čtení, potom jste to nějak změnili komplexním pozměňovacím návrhem, který má 1 073 stránek. A světe, div se, co jste udělali teď? Teď jste to stáhli z pořadu jednání, protože se s tím sami musíte seznámit. Sami nevíte, co v tom zákoně teď je, který vám píšou developeři a možná renomované advokátní kanceláře.

Ale sami poslanci to nevědí a říkají, že je to takový zmatek a zmetek, že není možné ho v téhle chvíli projednávat. No a co teď děláte vy? Přicházíte takhle před druhým čtením se dvěma pozměňovacími návrhy, které mají umožnit zadlužit tuhle zemi nevídaným způsobem. A to nejenom vám, ale i té další a další a další a další vládě, ať už v ní bude sedět kdokoliv. Vy měníte pravidla. Vy přerýsováváte kurt, na kterém se hraje. Vy jste se rozhodla, že tuhle zemi budete ovládat už zcela. Vydávat finanční prostředky na dopravní stavby, liniové stavby, každou silničku a železnici mimo to, co se bude započítat do deficitu. Ještě falešně argumentujete, co se nám nelíbí na tom, že výdaje na obranu, po kterých stále toužíme, do toho přece také započítávány nejsou. My jsme proti tomu někdy něco řekli? My se vyjadřujeme proti rozšíření té vaší možnosti zadlužovat tak, abyste se tvářila, že nezadlužujete. A já až tenhle tisk budeme projednávat, protože on se časem otevře, tak já tady budu mít připravený proslov, kdy vaše paragrafy, váš pozměňovací návrh budu překládat do lidštiny. Já budu říkat, co ty jednotlivé paragrafy jeden po druhém znamenají a co tím říkáte mladé generaci, co tím říkáte lidem v téhle zemi. Co tím říkáte všem, kteří v téhle zemi chtějí žít v nezadlužené budoucnosti.

A vy se často hájíte tím, včera při projednávání tématu k Sudetoněmeckému landsmanšaftu, co si v téhle zemi myslí lidé. Tak lidé si v téhle zemi myslí a je to výzkum STEMu, který se ptal, co lidé očekávají od nové vlády, od té vaší vlády, která nastoupila. Tak na prvním místě snížit státní dluh. Určitě si to myslí 56 procent lidí. Spíše si to myslí 39 procent lidí a nemyslí si to čtyři procenta. Vy teď oslovujete svojí politikou ta čtyři procenta. Neoslovujete nikoho z těch, kteří řekli, že si nepřejí zadluženou budoucnost pro své děti, pro další generace. A měli jsme tady strany, které říkaly, že vás pohlídají. Tvrdě. Tady pan vicepremiér Macinka vás chtěl hlídat s panem Turkem. No, ti vás teda hlídají! Možná spíš vy nehlídáte je v tom, jakým způsobem a co vysílají oni do veřejného prostoru. Nehlídáte je v tom, že vytvářejí placené, drahé funkce pašalíků, zmocněnců, kteří opravdu v téhle zemi potřeba nejsou. To jsou ti hlídači. To jsou ti Motoristé, kteří přicházeli s tou skutečnou pravicovou politikou. Já jsem moc zvědavý, jak u těchhle zákonů budou hlasovat. Protože každý člověk, který jenom trošku přemýšlí, přece ví, že je to jenom schovávání deficitu tak, aby to na první pohled nebylo vidět. Prostě nic jiného to není. Můžete to tady omlouvat a pouštět se do právních rozborů, porovnávání nás se zadlužeností jiných států. Ježkovy oči, každý, kdo poslouchá, má uši, hlavu a mozek, tak ví, že je to absolutně čistý alibismus a vy to víte úplně stejně dobře.

Ale jste alibisté, kteří, kterým se zalíbilo v těch kancelářích zmocněnců, jejichž preference se dostávají teď pod těch pět procent a kteří mají strach, že kdyby nedejbože byly nějaké předčasné volby a nebyli poslušným koaličním partnerem, tak už by tady také nemuseli sedět. Tohle jsou přece ty důvody toho vašeho hlídání rozpočtové odpovědnosti, které tady od začátku předvádíte. Fakt vám k tomu gratuluju.

Ale co je všechno společné těmhle snahám? Absolutní neprofesionalita. Vy jste tvrdili, že budete vládou, která přijde, bude připravená, všechno tady zařídí a všechno posune. Kde je ta skvělá příprava, prosím pěkně? Kde je ten skvěle napsaný stavební zákon, který potřebuje ve druhém čtení 1 073 stránek, aby byl pozměněn? Kde je ta skvělá příprava služebního zákona, který vám teď rozcupovávají odborníci na státní správu s tím, že nejenom mění systém fungování státní správy, to je vaše politické rozhodnutí, ale je absolutně nekvalitní a na mnoho věcí zapomněl.

Teď tady předkládáte změny financování pro tuhle zemi tím, že dáváte pozměňovací návrhy. Čeho se bojíte, paní ministryně? Bojíte se diskuse s odborníky? Bojíte se klasického připomínkového řízení? Bojíte se různých pánů Hamplů a odborníků, kteří možná na rozdíl od vládního aparátu skutečně financím a rozpočtování rozumí? Schováváte to? Chcete to zase prohnat rychle? Svoláváte k tomu mimořádné schůze, protože jinak neumíte sestavit rozpočet na příští rok? A znovu říkám, vy jdete i proti vůli vašich voličů. Tady 56 procent lidí v téhle zemi chce, abyste snižovali zadlužování. Děláte to? Neděláte. Neděláte a víte to absolutně jasně.

Potom přicházíte s dalšími zajímavými zákony, třeba ten o podpoře bydlení. Tak to je mimochodem ve výzkumu STEMu druhá věc, kterou po nové vládě občané v téhle zemi na základě sociologického výzkumu agentury STEM chtěli. 54 procent lidí v téhle zemi chtělo zvýšit dostupnost bydlení. 39 spíše ano, jenom pro 5 procent v téhle zemi to není žádný problém. Tak se na to podívejme. S čím vy jste přišli? Máte tady takzvané příjmové testy. Budete se dívat na to, kolik lidé berou a jestli jim nějakou pomoc poskytnete. A váš argument je: My nebudeme poskytovat pomoc nikomu, kdo to v téhle zemi nepotřebuje! Ten argument je absolutně špatný. Těmi vašimi příjmovými testy neprojde většina důchodců v téhle zemi. Důchodců, o které opíráte svoji voličskou přízeň především. Nedostanou se tam, nevejdou se tam. Těmi příjmovými testy neprojde samoživitelka, které si často berete do úst, jak pomůžete samoživitelkám jako ohrožené skupině. Tak se na to podívejme do detailu. Jestli ta samoživitelka si dovolí pracovat, ta matka, která má sama to dítě, někdy to může být i otec, ale většinou to bývají ženy, si najdou nějakou práci, chtějí vydělávat, starají se o sebe a my je za to potrestáme. Podle návrhu paní ministryně Mrázové a pana ministra Juchelky už se tyto ženy nevejdou do podpory v oblasti bydlení. Nikdo jim nepomůže. Ty limity jste postavili těsně nad minimální mzdou. Co to znamená? Nevejde se tam ani velká většina zaměstnanců. Takže co vy vzkazujete tímhle zákonem lidem, kteří vás volili a kteří si přejí, abyste jim pomohli s bydlením; je to druhá položka hned po státním dluhu; nerespektujete, zadlužujete dál. Podpora bydlení, škrtáte, kašlete na ně, vykašlali jste se na ně a vzkazujete jim: Vy příliš bohatí na to, abychom vám pomohli.

No ale zároveň jsou ti lidé příliš chudí na to, aby zvládli komerční nájemné v těch současných cenách. Takže co to je za vzkaz? Kašlete na vaše voliče, kašlete na potřebné, kašlete na to, co si opravdu přejí a co vychází z relevantních dat a ne ze série řetězových e-mailů, které vám k nějakému tématu možná do vašich mailových schránek chodí.

Nevidíte to rozpočtování vůbec v komplexu. Co to teď zas předvádíte s těmi výdaji na obranu? Já už mám tady v té Sněmovně nějakou historickou paměť a bylo období, kdy se opírala vláda hnutí ANO o sociální demokraty a komunisty ve Sněmovně. A tehdy udělali takový trik. Sebrali 10 miliard na armádu, aby jim komunisté odsouhlasili rozpočet – potřebovali soudruhy na hlasování – a potom je tam pokoutně vraceli. Tak co my teď slyšíme po těch dlouhých debatách o tom, jestli dosáhneme dvou procent HDP na financování naší obranyschopnosti? My na to upozorňujeme, jako opozice, je tady veřejný zájem, pojďme do toho. Alibistické věty o tom, že Mark Rutte přijel na přátelskou návštěvu. No, to si umíme představit, co to bylo za přátelskou návštěvu. Přijel nás upozornit, že neplníme své závazky člena Severoatlantické aliance.

A co dneska řekne Andrej Babiš do médií? My ještě tenhle rok usilujeme o to, aby se finanční zdroje na navýšení kapitoly, z které jste vy vaším rozhodnutím seškrtali 21 miliard, se ještě našly, abychom už v letošním roce byli schopni a ochotni plnit naše závazky vůči Severoatlantické alianci. Co to je za systematickou práci, co předvádíte? Opět se vracím k tomu slovu absolutní amaterismus, absolutní neprofesionalita, absolutní ztráta kompasu. Co jsou skutečné priority? Co jsou priority v tomhle nebezpečném světě, že to určitě obranyschopnost a bezpečnost je. Že jste o tom vůbec pochybovali.

A teď to tam nějakým zázrakem budete vracet. Proč jste to tam neměli rovnou? Proč jste seškrtali těch 21 miliard? Do toho se dostáváme k tomu, že budete zadlužovat dál a víc, ničíte státní službu, ničíte stavební právo, ničíte podporu bydlení, která tady byla a nejdete naproti prioritám, které vaši voliči, vaši voliči v téhle zemi chtějí.

No a potom nám vyčítáte věci, že my tady destruujeme jednání Poslanecké sněmovny. Vy nám říkáte: Co jste to včera předvedli, že jste zabili celý jednací den? My? My jsme zabili jednací den? Škoda, že tady není paní ministryně Schillerová teď, protože já bych jí jedním slovem možná i pochválil. Ona byla velmi schopnou předsedkyní poslaneckého klubu hnutí ANO v minulém volebním období. Ona dokázala věci domluvit, dokázala věci vymyslet a dokázala věci zprocesovat. Tak si aspoň, vážené kolegyně a kolegové především z hnutí ANO, přiznejte, že vy jste udělali chybu. Jako první bod jednání ve chvíli, když jste z grémia měli informaci, že jsme ochotni jednat a hlasovat o zákonech, jste zařadili absolutně štěpící téma. Zařadili jste tady kulturní válku, úplně umělou a zbytečnou. Zařadili jste tady hodnotový spor, který zabral samozřejmě celý včerejší den až hluboko do noci – a potom se ještě vyjádřím, jakým stylem se tady diskutovalo. Tohle jste udělali vy. Neprojednalo se vůbec nic. Předložili jste tady usnesení, které je úplně nesmyslné. A zase ten amatérismus, jak to tady i v té Sněmovně vedete a k čemu to nakonec dochází – k tomu, že nic neprojednáme. Neudělá se tady vůbec nic, protože zařazujete body... jehož název je Názor vládní koalice. Vy chcete, aby opozice nebo kdokoli jiný hlasoval o názoru vládní koalice? Co je to za nesmysl? Kdo to vymýšlel? My rozhodně nebudeme hlasovat, ať to bude cokoli, o názoru vládní koalice, my jsme ochotni hlasovat o usnesení, které vyjadřuje názor Poslanecké sněmovny. My jsme tady poslankyně a poslanci, my tady nejsme vládní koalice. A vy dáte usnesení o tom, že tohle je názor vládní koalice, a vy, opozice, o tom hlasujte. Nebudeme hlasovat o žádném názoru vládní koalice. (Ministryně Schillerová přichází ke své lavici.) A paní ministryně Schillerová přišla, já jsem jí zrovna chválil a zrovna to minula, že byla schopnou předsedkyní poslaneckého klubu – a včera jste to pokazili. Vedení Sněmovny jste to pokazili, pokazili jste to vy, protože zařadit jako první bod něco, co budí takovou tenzi, jako je sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně, neprojednat jediný bod ve chvíli, když z grémia byla nabídka, že body, které jsou zařazeny na program, jsme ochotni projednat a jsme ochotni jejich projednávání v tom patřičném čtení dokončit. A vy to zařadíte jako první bod, absolutně vyblokujete Sněmovnu, úplně nesmyslně to dneska ještě zařadíte na šestou hodinu, což znamená, že se vlastně neudělá odpoledne vůbec nic, nesmysl za nesmyslem, otravujete tady personál Poslanecké sněmovny, necháváte je tady do noci, necháváte tady všechny lidi z legislativy vaším rozhodnutím a neudělá se za ty dva dny nic. Absolutní amatérismus v tom projednávání jako takovém a vy to víte a vy to tušíte. Prostě tu chybu jste udělali. Zkušení poslanci v zákulisí, když se s nimi člověk baví – i z vašeho klubu hnutí ANO říkají: No samozřejmě, měli jsme zařadit body, které se projednají na začátek, a nedávat štěpící téma jako první bod, které nám to zabije na úplně celý den. A vy si často berete do úst lidi z fabrik, provozů a tak dále – oni ráno do té práce přišli a něco udělali. Vaším rozhodnutím se dneska tady neprojedná v Poslanecké sněmovně za to všechno, co to stojí, vůbec nic – vaším hloupým rozhodnutím a tím, že jste nebyli schopni přistoupit na návrh z grémia, aby se projednávaly zákony, o kterých všichni byli připraveni hlasovat.

No a jak to pokračovalo? Celý ten večer, jak pokračoval. Pokračovalo to kulturní válkou, která je úplně zbytečná, protože paní ministryně, já kdokoliv, kdokoli, kdo sedí tamhle (Ukazuje vpravo.), i kdokoli sedí tady (Ukazuje vlevo.), víme, že nacismus a fašismus je hnusné zlo. Nikdo nepochybujeme, že německý nacismus za války přinesl utrpení. A mnoho z nás to v rodinách mělo, svůj příběh už opakovat nebudu. Zasáhlo nás to a trvalo nám dlouho, než jsme se s tím vypořádali. Nikdo o tom nepochybuje, nikdo v tomhle sále nechce revizi Benešových dekretů, vůbec nikdo – a my tady celý den strávíme válkou o tématu, které může, ten styl našeho projednávání, vést jenom k tomu, že křehké a dlouhou dobu cizelované vztahy s Německem se jenom zhorší. K tomu vy jste přispěli tím hloupým včerejším rozhodnutím se o tom bavit.

No a jak to pokračovalo? Pan předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala sem večer přišel – mně už tak vizuálně přišlo, že nebyl úplně v kondici, to se v noci občas poslankyním a poslancům už ustává, bohužel, na jiných pracovištích by za to lidi vyhazovali – tak jsem přišel a řekl slova, která já tady opakovat nebudu.

Protože nám paní poslankyně Válková loni (Ukazuje materiál.) rozeslala – poslankyně, právnička – něco, na čem pracovala, Pravidla pro etické chování poslance v Poslanecké sněmovně. To nám tady paní kolegyně Válková rozeslala a já si dovolím citovat. „Chování poslance je založeno na vzájemné úctě a nesmí snižovat ani důstojnost Poslanecké sněmovny ani jejích zaměstnanců. Poslanec je ve svých vystoupeních povinen zdržet se urážlivých výroků, které by mohly znevážit práci, postavení a názory jednotlivých poslanců“ a tak dále. Hezky to sepsala paní poslankyně Válková a já doufám, že to poslala i kolegyním a kolegům z jejich koaliční SPD, protože to, co tady včera předvedl Radim Fiala, nemá předobraz. Nejenomže se vyjadřoval mimo to, aby oslovoval skrze předsedajícího – no to je snad malichernost, to je detail, to se nám tady stane občas každému – ale on nás tady poslal do... na mikrofon, v pohodě, v noci. Takhle se tady teď bude jednat. Kam jste to klesli? Kam jste to klesli? Všechny výroky, které vy tady máte – a já je teď ani nechci opakovat, všechny výroky o deratizování nepohodlných úředníků a podobně nebo aktivistů nebo jak jste potom posunuli ten výrok – vždyť to je šílené. A uvědomujete si, že v rámci té kulturní války, o kterou vy tady... o které tady mluvíme, o tom nacistickém a fašistickém zlu, jste vy jediní, kdo tomuhle dává zelenou, že vy jediní jste ti, kteří v téhle chvíli používáním svého jazyka a konstruktu myšlení o tom, koho deratizovat a podobně, se vracíte ke kořenům toho zla, protože tohle zlo přesně začíná tím, že někoho dehumanizujeme a označujeme nějakým způsobem za méněcenného, že tohle je váš styl jednání, který je korunován tím, že tady na mikrofon předseda jednoho z poslaneckých klubů někoho někam pošle v nočních hodinách? Fakt bychom si měli rozmyslet, v jakém stavu a kondici půjdeme k řečnickému pultíku, a možná bychom si měli přečíst to, co nám poslankyně hnutí ANO paní Válková poslala, to je Pravidla pro etické chování poslance. Takhle vy tady v Poslanecké sněmovně fungujete.

A co z toho díky zařazení nebo kvůli zařazení bodu, který jste vy včera dali na program, kdy zasahujeme do samosprávného rozhodnutí města Brna, kdy tady povýšenecky z Poslanecké sněmovny radíme do Brna, co mají a nemají dělat a co mají a pořádat, tohle vy jste tady včera udělali – rozpoutali jste tady hnus, který tady dlouho nebyl. Ne my, ne opozice, udělali jste to vy zařazením tohoto bodu na program Sněmovny. Nás jste tady napadali ze strany vlády, že my snad zpochybňujeme to, co tady prováděli nacisté a fašisté? Tohle jste nám tady vzkazovali? Jak se to opovažujete říct? Kdo z nás by to zpochybnil? Pan ministr Macinka se sem vždycky přijde uculovat, mávat do kamery (Ministr se usmívá a mává z lavice.) a na své kolegy – to je jeho takový oblíbený sport, který tady dělá. A že by se k tomu včera jako ministr zahraničních věcí vyjádřil, když tady ve Sněmovně byl, že by se vyjádřil k tomu, jak on se dívá na stabilitu česko-německých vztahů, jak on se dívá na celé to usnesení, které je tady navrhováno, jestli s těmi jednotlivými body souhlasí, nebo nesouhlasí? No, on to neudělá, protože té zahraniční politice nerozumí. On to neudělá, to je prostě ten problém. On měl být na jiném rezortu, teď se z něj stal ten velký ministr zahraničních věcí... (Ministr Macinka z lavice polohlasně komentuje.) velký... ministr zahraničních věcí.

Tak, to je celá ukázka toho, jakým způsobem jste vy včera deformovali jednání Poslanecké sněmovny. Uvědomujete si to? Nic se neprojednalo a bavili jsme se tady o věcech, o kterých máme všichni úplně stejný názor, Benešovy dekrety – nezpochybnitelné, nacismus je zlo... tedy ti, kteří občas hajlují, si to nemyslí, ale já si to tedy myslím. Já si to opravdu myslím a myslím si, že každý symbol toho, tohohle zla, které se tady projevuje, je hodný odsouzení. Jestli bychom něco měli – vlastenci – tady ve Sněmovně odsuzovat, tak jakoukoliv příchylnost k tomu, jakoukoliv příchylnost k tomu, když se někdo k nacistickým symbolům, aroganci, vyjadřování a gestům vrací.

Ale to my neděláme. My dokonce nekritizujeme ani partnerskou AfD v Německu – teď mluvím k SPD za to, že má dvě oficiální usnesení, které jsem tady v originále četl, aby mě pan Rajchl neobviňoval, že je to z wikipedie. Dvě usnesení tady máme, kdy AfD žádá zrušení Benešových dekretů a vy tady pokrytecky upozorňujete na jednání landsmanšaftu v Brně. Vyříkejte si to se svými evropskými partnery, co oni chtějí a nechtějí rušit. Ale my jsme se o tomhle vůbec nemuseli včera bavit, ale vůbec. Tohle bylo vaše rozhodnutí, které tenhle hnus mnohokrát panoptikální, úplně zbytečnou diskusi bez argumentů, vzájemné osočování, nadávání, vytahování starých hříchů, posílání kolegů někam, citovat na mikrofon nebudu, můžete si přečíst v médiích a můžete se podívat na to video jednoznačně za jednacím řádem. A mimochodem, co udělal Patrik Nacher v té chvíli jako předsedající té schůze jako místopředseda Poslanecké sněmovny. Patrik Nacher vyzval nás všechny, co jsme tady v sále, abychom se oslovovali prostřednictvím předsedajícího. To byl tedy zásah. To byl zásah silného místopředsedy Poslanecké sněmovny. V té chvíli to bylo opravdu to, na co měl poukázat. Měl nás poslat pan, tady na mě mluví ten pan Macinka, on je hodně upovídaný, měl nás poslat, měl nás poslat pan předseda poslaneckého klubu hnutí SPD někam prostřednictvím předsedajícího. Tak jestli je tohle největší chyba, jestli je tohle nová kulturní norma Poslanecké sněmovny, tak jak vy jste ji nastavili, no tak potěš pánbůh.

To nás tady čekají hezké věci a měli bychom to vydržet, pokud se tahle banda nerozpadne ještě tři a půl roku, je to opravdu šílený. Ale uvědomujete si, že těmi slovy a výroky, tím, jak jste rozhodli o tom, že bude vypadat to jednání Poslanecké sněmovny, jste sem tuhle atmosféru vnesli vy a pak to budete svádět na nás, že se nic neprojednalo. Znovu říkám, nabídka z grémia před svědky vedení Poslanecké sněmovny byla, pojďme jednat o zákonech ve druhém čtení, nezařazujte tenhle ideologický nesmysl, který tady rozpoutá šílenost na začátek našeho jednání. Nedali jste si říct, hloupé rozhodnutí, sami to víte, že bylo hloupé. Sami to teď vidíte. Hledáte z toho nějaké východisko ven. A víte, čím my jsme se tady měli zabývat místo toho, co jsme dělali včera celý den? No, těmi prioritami, které lidé v téhle zemi chtějí a na které vy kašlete.

Za prvé nezadlužovat státní zemi, tuhle zemi. Paní ministryně se rozhodla, budeme. Zvýšit dostupnost bydlení, funkční projekty rušíme a kašleme na to. Třeba je tady i zvýšit výdaje na obranu země. I v téhle chvíli 54 procent občanů si myslí, většina, vy máte rádi jako populisté tu většinu, ten většinový názor, tomu se rádi přizpůsobujete, tak většina chce, abychom zvýšili výdaje na obranu, protože si uvědomují, že nežijeme v jednoduché době. A víte, co bylo za velmi humorný argument, co jsme včera četli od vás nebo slyšeli? Že vám spousta lidí psala emaily. Spousta, stovky, tisíce, přehlcené schránky vaše emailové přetékaly tím, že tady musíme projednat zasedání Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně, že to je to, co tíží nejvíc lidi v téhle zemi a vy jim vycházíte vstříc. To je váš pocit, mnohdy na základě řetězových emailů. A já vám tady čtu fakta. Já vám tady čtu fakta agentury STEM a ještě jednou vám řeknu, co lidi štve nejvíc. Snížit státní dluh. Zvýšit dostupnost bydlení. Zavést sérii opatření pro podporu porodnosti. Zvýšit výdaje na obranu země. Ale třeba je tady zajímavý bod – opatření na snížení dopadu klimatické změny. I tady si víc jak 50 procent lidí myslí, že bychom se tím měli zabývat. Ale slovo zelená je po nástupu Motoristů na Ministerstvo životního prostředí zakázaným slovem a všechno, co se jmenuje zelená, bude zničeno, zrušeno nebo změněno, jako třeba Zelená úsporám, což byl projekt, který mimochodem chudým lidem pomáhal. Tenhle projekt pomáhá lidem přestavět si jejich bydlení, dostat se k tomu dostupnému bydlení. To je jedno z těch opatření, které právě k dostupnosti bydlení dlouhodobě pomáhá a může pomoci. Ale co vám v tom brání? Ideologie.

Vy o někom ještě říkejte, že to jsou zelení fanatici, kdo se chová jako fanatik, je ten, kdo všechno z popudu svého ideologického zaslepení ruší, aniž by přemýšlel o pragmatických a racionálních dopadech svého opatření. A tohle přesně tady ve Sněmovně děláte vy. K návrhu paní ministryně Schillerové se já příští týden budu vyjadřovat ve velké míře podrobnosti a ten čas tady u řečnického pultíku si zase udělám. Já jsem jenom tímhle projevem chtěl prokázat na to, že nenastoupila žádná silná vláda, nenastoupila žádná vláda silných koncepčních rozhodnutí, připravených zákonů. Co jste zatím předložili, je zmatek, zmatek a zmetek a zmetek. A pokud se tady v téhle chvíli ukáže, že je nějaký občanský odpor proti tomu, že se mají měnit pravidla financování veřejnoprávních médií, tak já doufám, že stejná reakce bude na to, že chcete zadlužovat tuhle zemi.

Kašlete na generace, které mají přijít po nás. Kašlete na mladé lidi, kašlete na to, aby oni žili ve své dospělosti a pozdním věku nějakou kvalitu života. Oni to budou splácet, aniž bych byl krutý, vy ani my už ne. To znamená, že vy teď chcete jenom vyhrávat volby, vy chcete cukrovat, vy chcete rozdávat svoje dárečky, vy chcete dostat svoje hlasy, vy chcete schovávat zadlužení téhle země. Ale já si zrovna myslím, že mladí lidé to slyší a vidí a myslím si, že i proti těmhle vašim zásahům do fungování naší země ucítíte výrazný odpor ve společnosti. Vyhýbáte se jakékoliv odborné oponentuře, přicházíte s velmi zavádějícími argumenty a jediným vašim argumentem je napadání té předchozí vlády. Nechte toho, jste tady půl roku, půl roku chaosu, půl roku, který způsobil to, že vaše vláda, ta rádoby silná vláda Andreje Babiše, už má teď nižší podporu, než měla na konci svého vládnutí ta nenáviděná vláda Petra Fialy. Tohle jste zatím dokázali.

Já doufám, že tedy líp s vámi už bylo a nebude, protože to, co zatím předvádíte, nejsou žádné výsledky ani kroky k tomu, aby se v téhleté zemi žilo lépe. Tenhle zákon o zadlužování dalších generací vám taky zadarmo nedáme, když víme stoosmička funguje, vždyť to nakonec nějak dáte, ale ty další generace to nedají, paní ministryně. Paní ministryně, a je to vaše zodpovědnost. Děkuju. (Potlesk opozičních poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji .Tak dalším, kdo je s přednostním právem, tak je místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Skopeček.

Než doběhne do řečniště, tak mám zde další omluvu. Od 18 hodin se z pracovních důvodů omlouvá paní poslankyně Jana Filipovičová.

A jenom pro vaši informaci, v tuhle chvíli tady mám s přednostním právem ještě pana předsedu Jurečku a zatím žádné další vystoupení tady nemám. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem před chvílí doběhl, tak se omlouvám za trošku zadýchaný hlas. Nicméně rád bych se vyjádřil také k bodu, který je plánován na pořad schůze, který máme schvalovat a to jsou zejména ty návrhy, které mají v České republice v nadcházejících letech změnit rozpočtová pravidla, fiskální pravidla, podle kterých se sestavovaly rozpočty v uplynulých letech a já tu změnu považuju skutečně za jednu z fatálních změn, které veřejné finance v České republice v následujících letech čekají. My jsme byli velkými kritiky vysokého schodku pro letošní rok. Myslím si, že ten schodek 310 miliard korun je neadekvátní v kontextu toho, jakým způsobem roste česká ekonomika a že v takové chvíli bychom neměli zvyšovat schodky veřejných rozpočtů. Ta debata tady byla poměrně dlouhá, byla tady obvinění na jednu či druhou stranu, kdo za ten schodek může.

A jakkoliv já považuju ten schodek za chybný, za neadekvátně vysoký, tak tady přiznávám, že ten samotný schodek pro letošní rok považuju za mnohem menší problém pro veřejné finance než to, co se chystá schválit vláda v souvislosti s novelizací rozpočtových pravidel, respektive transpozicí evropské legislativy, která rozpočtová pravidla upravuje a kterou si vláda bere jako záminku toho, aby vypla jakákoliv fiskální pravidla, která vládu budou v nadcházejících letech držet v nějakých mantinelech rozumného hospodaření.

Než se dostanu k těm konkrétním věcem, které považuju skutečně za zásadní a trestuhodné v tom smyslu, že de facto vypínají jakákoliv rozumná racionální fiskální pravidla, která by dokázala brzdit deficitní hospodaření České republiky a vrátila vývoj veřejných financí na nějakou standardní trajektorii, tak se zamysleme, z jakého důvodu vlastně je dobré v právním řádu fiskální, respektive rozpočtová pravidla mít, zda to není nějaký přežitek, zda to je skutečně užitečná součást legislativy České republiky, rozpočtového procesu, hospodářské politiky obecně. Pak se pobavme o tom, proč vlastně transponujeme evropskou legislativu ohledně fiskálních pravidel, která byla přijata a několikrát novelizována, zejména s ohledem na to, aby zajistila udržitelnost a stabilitu Evropské měnové unie. To je ten jejich hlavní cíl a hlavní důvod existence na té evropské úrovni a z něj my jsme povinni něco do naší legislativy přenášet, tak proč vlastně musíme nějaká ta evropská pravidla přenášet do našeho právního řádu, přestože my jako Česká republika, zaplaťpánbůh zatím platíme korunou, nejsme členy Evropské měnové unie.

A pak se pojďme pobavit o tom, jestli potřebujeme fiskální pravidla v České republice bez ohledu na eurozónu a jak přísná nebo nepřísná by měla být a mohou být ve srovnání s tou legislativou, kterou obsahuje ta evropská legislativa, kterou částečně chceme transponovat do našeho právního řádu.

Tak nejprve si odpovězme, proč a z jakého důvodu ta fiskální pravidla, respektive rozpočtová pravidla v české legislativě máme, proč je mají jiné státy, proč je má i Evropská unie? Tak tím hlavním důvodem je samozřejmě udržitelnost veřejných financí, jakkoliv je to často skloňovaný termín, ten termín zažil jistou inflaci a málokdo už si pod ním umí cokoliv představit, ale udržitelnost veřejných financí, schopnost reagovat na cyklické výkyvy, které v tržních ekonomikách zákonitě přichází, schopnost produkovat veřejné statky a veřejné služby nejenom v tomto roce, ale i v letech následujících, v následujících desetiletích, nejenom veřejné statky, ale i nějaké sociální transfery, jako jsou důchody tak, aby byly zajištěny nejenom v aktuálních letech, ale i v nějaké blízké či vzdálenější budoucnosti. To všechno vedlo vlády zejména v tom západním světě k tomu, aby přijaly ve svých zemích různě přísná fiskální pravidla, různé typy fiskální pravidel, protože samozřejmě neexistuje jedno dokonalé geniální fiskální pravidlo, které by přejímaly všechny země. Ta pravidla se samozřejmě v jednotlivých zemích liší a i třeba v té samotné Evropské unii procházejí v jednotlivých letech změnami tak, jakým způsobem se vyvíjí eurozóna. Podle mého názoru ty změny i na té úrovni evropské jdou spíše horším směrem než lepším, ale to je jiná diskuse.

Čili rozpočtová pravidla máme v České republice a nejenom v České republice proto, abychom zajistili udržitelnost veřejných financí, která má zajistit schopnost státu financovat veřejné statky v nadcházejících letech tak, aby byly veřejné finance schopny platit i v dalších generacích například důchody, které jsou v České republice financovány průběžným penzijním systémem, respektive státním přerozdělováním.

Naopak ta fiskální pravidla jsou přijímána a existují proto, aby minimalizovala to, čemu my ekonomové říkáme takzvaný politický cyklus, který lze popsat tak, že ve čtyřletém volebním období, když se blíží konec toho volebního období a blíží se volby do zákonodárného sboru, které budou rozhodovat o podobě vládní sestavy, tak politici – musím přiznat, že bez ohledu na ideové zaměření, jak ti pravicoví, tak ti levicoví; ti pravicoví samozřejmě v menší míře, ti levicoví ve větší míře mají tendenci navyšovat veřejné výdaje s cílem uspokojit svoje voličské zájmové skupiny, nakoupit si hlasy. Proto můžete vidět, že většinou ten čtyřletý volební cyklus, když si ho promítneme do údajů o fiskální politice, vypadá tak, že v těch prvních letech levicové vlády moc ne, ale ty pravicové šetří, a postupem času se to konsolidační úsilí zmenšuje, někdy dokonce dochází k nějakému výraznému nárůstu veřejných výdajů. A aby tento jasně ekonomickou teorií popsaný jev, ke kterému demokracie, zastupitelské demokracie tendují, to znamená, že na konci toho volební období mají tendenci navyšovat výdaje a kupovat si hlasy tak, aby nějakým způsobem se toto riziko pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí minimalizovalo, proto také existují fiskální pravidla, která často vládám dávají jisté mantinely a jisté bariéry v tom, jakým způsobem mohou, nebo nemohou z roku na rok zvyšovat veřejné výdaje.

Ono je to proto, že ve chvíli, kdy se ty veřejné výdaje zvýší, tak velmi těžko se v nadcházejícím období i v tom povolebním ty výdaje vrací na svoji původní úroveň. Funguje tam takzvaný efekt západky – jednou realizované veřejné výdaje se těžko škrtají – a efekt sněhové koule, který říká, že jednou realizovaný výdaj na sebe nabaluje další výdaje z různých oblastí. A tímto způsobem, jak se ty politické cykly střídají a jak se před volbami utrácí, se samozřejmě zvyšuje deficit veřejných financí a roste trend zadlužování. Tak proto máme ve světě v jednotlivých zemích rozpočtová pravidla, která nějakým způsobem jsou vlastně i pro ty politiky, nejenom pro tu zemi, aby dokázala udržet stabilní veřejné finance, ale i pro ty politiky jistou brzdou, která nedovolí ty veřejné finance dostat do nějaké neudržitelné úrovně.

Protože vidím, že máme poslední tři minuty, tak přejdu od toho svého projevu k tomu, že řeknu, že se velmi se zděšením dívám na to, jakým způsobem sepsala novelu rozpočtových pravidel současná vláda, která využila transpozice té směrnice a tu transpozici směrnice nevyužila pro to, aby přejala pouze ty požadavky a ta pravidla, která nově požaduje Evropská unie, ale vláda využila tuto novelu k tomu, aby vypla jakákoliv rozpočtová pravidla v České republice, respektive aby je rozvolnila do té míry, že v nadcházejících letech nebude omezena, co se týče růstu výdajů.

Jedním z těch vypnutých národních rozpočtových pravidel je to, že vláda měla nebo máme v legislativě postupné snižování strukturálního schodku rozpočtu z roku na rok a tak, aby po těch covidových letech, kdy se stavidla veřejných rozpočtů otevřela, tak aby nějakým způsobem ve chvíli, kdy už covid dávno nemáme, jsme se dostali k nějakým umírněnějším deficitům státního rozpočtu, tak byla schválena postupná konsolidace prostřednictvím postupného poklesu strukturálního salda rozpočtu o půl procentního bodu. Tak to se touto novelou v České republice vypne, jakkoliv nám to Evropská unie v žádném případě nenařizuje. V žádném případě to po nás nežádá a v žádném případě to po nás nechce. Evropská unie chce, abychom přijali novou podobu střednědobého fiskálního cíle, který chce Evropská unie na své členy uplatňovat; znovu připomínám, že je chce uplatňovat nebo uplatňuje dominantně proto, aby zabezpečila stabilitu eurozóny. Tu stabilitu eurozóny se snaží zajistit prostřednictvím stabilních fiskálních pravidel proto, že ve chvíli, kdy jakákoliv země vstoupí do Evropské měnové unie, tak se vlastně vzdá svojí autonomní měnové a kurzové politiky, a pro jakoukoliv stabilizační politiku, pro jakékoliv vyhlazování hospodářského cyklu nebo pro jakoukoliv reakci na exogenní ekonomický šok, který dopadne třeba na část té eurozóny, bude muset být využita na místo měnové a kurzové politiky už pouze politika fiskální.

 

(Vzhledem k čerpání přestávky dle zákoníku práce budou další stenoprotokoly přepsány v nejbližší možné době. Děkujeme za pochopení.)

 

Místopředseda PSP Jan Skopeček: No, vsadím se s vámi o cokoliv a navazuju na úvod svého vystoupení, kdy jsem hovořil o logice a charakteru politického cyklu, kdy samozřejmě zejména v té druhé části volebního období, kdy se blíží volby, tak schopnost jakékoliv politické reprezentace snižovat deficity, konsolidovat veřejné finance, se limitně blíží nule. Takže to, co nám Andrej Babiš říká, je, že tato vláda během čtyř let svého mandátu k žádné konsolidaci veřejných financí nepřistoupí, naopak si dramatickým způsobem rozvolní fiskální pravidla pro jakékoliv utrácení.

A za vzor nám budou dávány země, které jsou v Evropské unii předluženy a které mají s tím předlužením obrovské problémy, které vedou k politickým konfliktům, sociálním konfliktům, které vedou k tomu, že se podílí i na růstu antisystémových populistických politických stran. Tak to je budoucnost, kterou nám rýsuje tato vláda.

Navyšovat deficity, navyšovat zadlužení, ohrožovat dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Zadlužit budoucí generace, ohrozit schopnost dnešní mladší generaci v budoucnu platit důchody, mít tak kvalitní veřejné zdravotnictví jako máme, mít nějakou rozumnou sociální síť, sociální politiku, která zachytí lidi v nouzi. Na to všechno nebude, protože pokud vláda si takto rozpočtová pravidla rozvolní a pokud skutečně naplní ty hrozby Andreje Babiše, že se budeme inspirovat v předlužených evropských zemích, tak Českou republiku a budoucí generace nečeká ani ekonomicky, ani sociálně, ani co se týče sociálního smíru nebo nějaké standardní politiky, vůbec nic dobrého.

Apeluju tady zejména na tu část vládní koalice, která se, která se identifikovala jako pravicová. Pěkně prosím, vy jste, Motoristé, říkali, že největší konflikt ve vládní koalici bude o sestavování nadcházejících rozpočtů, kdy Motoristé naznačovali, že chtějí nějakým způsobem svoje téma zdravějších veřejných financí snižování deficitu uplatnit a očekávají v tom s vládou největší třecí hrany, největší problém. Tak vážení Motoristé, jestli toto schválíte, tak to, co říkáte ohledně snahy s vládou bojovat o nižší schodky, tak je pouze vějička pro vaše voliče, protože schválením změny rozpočtových pravidel de facto dáváte vládě Andreje Babiše, paní ministryni Schillerové naprosto volný bianco šek na to, aby navyšovala výdaje podle svého, bez jakékoliv západky, bez jakéhokoliv omezení. Proto oni vypínají i ta národní rozpočtová pravidla, přestože ta evropská transpozice nic takového nepožaduje.

Ještě znovu říkám, vláda zneužívá transpozici evropské legislativy, která se týká rozpočtových pravidel, zejména pro země eurozóny, rozvolňuje naše národní rozpočtová pravidla nejenom na úroveň, slabou úroveň té eurozóny, ale jde ještě dál těmi výjimkami, těmi nesmysly, kterými si ten zákon prostřednictvím pozměňovacích návrhů ještě doplňuje, tak jde ještě dál než to, co navrhuje Evropská unie, což samo o sobě je slabé.

Vážení Motoristé, jestli chcete vůbec někdy mít šanci svést jakýkoliv souboj o menší či větší deficit, tak jestli prohlasujete tohle, tak už jste tam opravdu v té vládě jenom do počtu a žádný souboj nikdy vést ani moct nebudete, což by nás ostatní možná nemuselo trápit, ale to, že se na tuto zemi chystá dramatický nárůst dluhu, dramatický nárůst deficitů, to alespoň některým z nás, kteří máme děti a kteří chceme, aby ty děti žily ve standardní zemi, která bude mít na financování standardních veřejných statků, tak to nám velmi vadí. A proto bych velmi prosil, abyste zvážili nepodporu tomuto šílenému rozpočtovému návrhu, této šílené rozpočtové nezodpovědnosti. Děkuju za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak děkuji pane místopředsedo. My jsme se mezitím stačili s Patrikem opět vystřídat. Než předám slovo s přednostním právem panu předsedovi Jurečkovi, tak tady mám ještě omluvy. Od 14.30 hodin z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Marek Benda, od 15 do 16.30 z pracovních důvodů pan poslanec Petr Hladík, od 14.30 do 16 z pracovních důvodů paní poslankyně Vendula Svobodová a od 13 hodin z pracovních důvodů paní poslankyně Eva Šrámková.

A nyní již přednostní právo a pan předseda klubu KDU-ČSL Jurečka.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové. Já musím říct, že rozhodně nemám za včerejšek ani za dnešek dobrý pocit z toho, jak tady fungujeme v Poslanecké sněmovně. Nejsem z toho nadšen, jednak proto, jakou máme míru efektivity. Kdyby tady opravdu byla vůle ze strany vládní koalice, tak mohly být minimálně 3, 4 tisky už včera schváleny, projednány a mohly směřovat například do třetího čtení. To, že vy jste se rozhodli navzdory tomu, co vám bylo říkáno na grémiu, jít cestou hlavou proti zdi a za každou cenu včera otevřít a projednávat setkání Sudetoněmeckých Němců v Brně, tak bylo prostě rozhodnutí, které považuju opravdu za špatné.

Nicméně ono to ilustruje to, jak tato vládní koalice bohužel funguje. Slyšeli jsme spoustu řečí o tom, jak je tato vláda připravena, jak má připravené skvělé návrhy. Nejčastěji na stavebním zákoně jsme to poslouchali. Teď vlastně vidíme, jak celá řada těch věcí vlastně nefunguje procesně, věcně, obsahově a nefunguje ani lidsky, ani kulturně, ani nějak jako v nějaké základní, slušné rovině.

Máme tady členy vlády, kteří urážejí státní úředníky, lidi, kteří pracují pro tento stát, mluví se tady o vyhubení, deratizaci. Pak to teda přijde už Andreji Babišovi hodně blbé a některým dalším, aspoň trochu myslícím lidem ve vládě, tak řeknou, že se má pan ministr omluvit, teda pan vládní zmocněnec, pardon. Tak on se teda omluví, ale zas (nesrozumitelné) způsobem, že neřekne, udělal jsem chybu, přehnal jsem to, bylo to nějaké uzavřené jednání, úplně jsem to tak nemyslel, a zase tam vezme tu kličku a řekne no, ale některé stejně potřebujeme deratizovat.

Pak tady máme pana ministra zahraničních věcí, který říká o tom, že někteří lidé jsou méněcenní. Já se vůči tomu chci ohradit. Prostě ať jsem zdravý nebo člověk s nějakým handicapem, ať jsem jakékoliv barvy pleti, ať jsem velký, malý, tlustý nebo hubený. Prostě žádný člověk není méněcenný. A nemůže si dovolit takové výroky říkat člen vlády.

Překvapuje mě, že u tohoto výroku to jiní členové vlády prakticky přešli. A někteří jeho straničtí kolegové to bagatelizovali věcmi typu: v každé rodině nějaké zlobivé dítě a podobně. Každý příčetný rodič s tím dítětem v rámci výchovy pracuje a neomlouvá to a neříká, že to je v pohodě a že to máme přejít.

Já bych byl moc rád, když tady včera paní předsedkyně Taťána Malá říkala na adresu výroku paní kolegyně poslankyně Venduly Svobodové, která řekla svůj výrok, adresovala ho k více příčetným členům jednoho klubu. Já bych ten výrok nepoužil, ale první, kdo vystartoval, byla Taťána Malá. Říkala, omluvte se, ty výroky jsou za hranou, to sem nepatří.

Tak já bych byl rád, paní kolegyně Pastuchová, i potom paní předsedkyně Malá, obě dvě na to reagovaly, abych byl tedy přesný, já bych byl rád, aby potom tito lidé vystartovali o 2 hodiny později, když tady přijde kolega z SPD Radim Fiala a posílá tady necelou polovinu této Sněmovny do určité části těla. Kde byly tyto dvě kolegyně z hnutí ANO, aby řekly, zase jako úplně stejným metrem měřily a řekly, toto je něco, co sem nepatří do této Sněmovny.

Tak to jsou základní věci, které, pokud se na nich nejsme schopni shodnout, že tady má být nějaká elementární, základní lidská slušnost, jak potom máme říkat jako rodiči, dětem, že si máme vážit jeden druhého? Že nemají děti ve školách šikanovat své spolužáky? Jak to mají vysvětlovat učitelé, když toto dělají politici, notabene členové vlády? Tak já to tady chci jasně pojmenoval, říct, že prostě tohle podle mě není normální. A moc, prosím.

A já jsem taky... Párkrát v minulosti mně ujely nervy. A i tady u toho pultíku jsem přišel a řekl, hele omlouvám se za to. A říkal jsem třeba tu vůči kolegům z opozice. Není to jednoduché sem přijít a říct, přehnal jsem to. I třeba s odstupem 12 dnů, ale udělal jsem to. Já tady vyzývám Radima Fialu, aby tady dneska přišel k tomu pultíku a omluvil se za ten výrok. Protože jestli to tady budeme takhle akcentovat, (akceptovat?) tak si řekněme, kde skončíme za rok, za dva, za tři nebo příští volební období? Fakt vám to přijde normální?

Tak vám přijde normální, aby významný představitel jedné z koaličních stran přišel a poslal tady kolegyně a kolegy do pr? Ale můžeme spolu tisíckrát nesouhlasit. Můžeme se přijít o daně, o důchody, o dávky, o to, jestli má být politika více zelená nebo méně zelená. Ale tohle fakt sem do té Sněmovny nepatří.

Tak já tady apeluju na kolegy, kteří tady sedí z poslaneckého klubu SPD, ať přijde Radim Fiala, omluví se za to. Přijde mi to fakt přes čáru a přišlo by mně normální, kdyby on tady přišel dneska třeba v 18 hodin, když se otevře ten bod, ať přijde a jednou větou se k tomu postaví.

Teď bych se chtěl vyjádřit k věcem, které mě štvou z hlediska té efektivity a toho procesu, jak tady fungujeme.

Vedli jsme tady polemiku asi týden a půl zpátky o tom, kolik je tady návrhů, které předkládají koaliční vládní poslanci a obcházejí tím standardní legislativní proces. Já jsem si to opravdu nechal spočítat, vyjel jsem si statistiky posledních tří volebních období – ano, u tohoto volební období máme za sebou zhruba pět měsíců, ale ten rozdíl je obrovský.

Jestliže za první vlády Andreje Babiše mezi roky 2017 až 2021 vládní koaliční poslanci předložili zhruba 22 procent návrhů, které potom došly do Sbírky zákonů – za vlády Petra Fialy to bylo necelých 20 procent takto předložených návrhů – tak teď za těch pár měsíců vy jste na 50 procentech návrhů. Já to fakt chápu, že někdy je potřeba operativa, udělat to rychle, ty věci zkrátit, tak se to výjimečně děje. Ale tady je to u poloviny vašich tisků a docela zásadních, to přijde jako poslanecká novela s (?) připomínkového řízení – ano, když ten návrh potom vláda k němu dává stanovisko, tak je tam vyjádření rezortů, ale to není připomínkové řízení a jeho vypořádávání. A pak tady těsně před jednáním klíčových výborů – ať už ke stavebáku nebo právě i k tomu tisku tady na tom programu té mimořádné schůze – přijdou zásadní pozměňováky ze strany členů vlády, kteří to předloží jako poslanci těsně pár hodin před začátkem toho klíčového výboru. To fakt taky není normální postup. A to není pozměňovák na jednu, dvě A čtyřky. To jsou pozměňováky, které mají stovky stran. Ti poslanci, kteří to načítají, to v životě nečetli, oni to nepsali. Přece takhle to nemá fungovat ten legislativní proces.

Tak já bych byl moc rád, abyste, pokud chceme něco smysluplně posunovat – a jsem rád, že zhruba před půlhodinou jsme našli nějakou dohodu nad tím, jak dnešní jednací den posunout k tomu, že třeba aspoň tři tisky dneska třeba dokážeme udělat, – tak bych moc prosil, aby i v těch debatách, které se týkají těchto tisků, dopředu byla nějaká komunikace a nějaká vůle se bavit o tom, jakým způsobem vůbec tu legislativu chápeme, jak ji chceme dělat, v jaké kvalitě a s jakými dopady a důsledky pro občana.

Já si dovolím zareagovat na úvodní projev dnešního jednání, kdy Alena Schillerová tady měla poměrně silná vyjádření a chci se vůči některým ohradit. Když tady v tom minulém volebním období jsme my dělali některé věci, které kritizovala Národní rozpočtová rada a Mojmír Hampl, tak to Alena Schillerová nešetřila výroky a citacemi, aby Zbyňka Stanjuru, Petra Fialu, mě a další členy vlády konfrontovala s tím, co říká Národní rozpočtová rada – ona ještě velmi ráda říkala „ctěná“ nebo „ctěný“ předseda Národní rozpočtové rady – a to se jí ty výroky hodily. Dva roky jsme ty výroky poslouchali v médiích, v různých debatách, tady. Teď najednou, když nám rozpočtová rada měří úplně stejným metrem – vládě Petra Fialy a vládě Andreje Babiše – tak najednou tady slyšíme, že se to nehodí, že ti členové Národní rozpočtové rady nemají objektivní pohled na danou věc nebo že tomu nerozumí, že paní ministryně je právnička a ona tedy má ta správná právní stanoviska a ona je tím jediným arbitrem, který vykládá to, zdali je či není v souladu s daným zákonem například návrh zákona o státním rozpočtu (na?) rok 2026.

Já myslím, že nejde takovým způsobem pracovat a dokázat během jednoho roku popírat sám sebe. Tak jednou je to orgán, který je OK, to se mi to hodí v roce 2025. Ještě do října paní ministryně financí Alena Schillerová ty výroky používala, šup – od listopadu už to najednou je všechno jinak a Národní rozpočtová rada není dostatečně objektivní orgán, je možná trochu zbytečný, jak paní ministryně říkala, a prostě najednou se to nehodí.

Když se podívám na to, co je obsahem této schůze a ten první bod – a to je ten balík zákonů o rozpočtové odpovědnosti, respektive o rozpočtové neodpovědnosti – tak mně tam vadí několik základních věcí. Paní ministryně tady používala výroky o tom, že tady prostě je nějaká klec – to není žádná klec, to jsou jenom nastavená pravidla pro všechny politiky a je jedno, jestli to je tato vláda nebo je to nějaká jiná v jiném složení nebo nějaká budoucí. Ale jsou to daná pravidla o tom, jak máme hospodařit v této zemi s veřejnými financemi, jaká má být trajektorie zadlužování a jaký má být budoucí dluh. A ta pravidla jsme si dali mimo jiné v dobách, kdy to podporoval i Andrej Babiš. Mimochodem on byl ten, který tedy inicioval Národní rozpočtovou radu a říkal, že je důležité, aby takovýto nezávislý orgán tady v České republice byl.

A myslím si, že rozhodně nemá být ambicí politika, aby přišel a řekl: No, náš cíl je mít deficity na úrovni tří procent HDP. Safra, to přece není cíl, to je nějaká horní hranice, kdy se říká... Jako k tomu, když se to přiblíží, tak je to už alarmující. Přece naše ambice má být postupně ty deficity sekat dolů a snažit se celkové zadlužování České republiky snižovat.

A když si spočítáme důsledky toho, co tato vládní koalice tím balíkem zákonů chce schválit, tak já to převedu do řeči, aby tomu opravdu rozuměl běžný občan této země: Tak jak dneska máme na rok 2026 s touto vládní koalicí deficit minus 310 miliard korun, tak velmi pravděpodobně budeme mít v příštích třech letech od této vládní koalice deficity já odhaduji kolem 400 miliard korun. To znamená, když to sečtu, tak za ty čtyři roky vzroste nominálně to zadlužení zhruba o 1500 miliard, o 1,5 bilionu korun. To je něco, co si běžní lidé asi neumí úplně představit. A co to znamená pro běžného občana této země? Že ten stát si na to bude půjčovat v dobách nejvyšších úrokových sazeb – dneska ty emise jsou zhruba za 4,7 procenta. Kdybychom si na to půjčili na těch 1,5 bilionu a spláceli to v desetiletém cyklu, tak zaplatíme jenom na těch úrocích 70 miliard korun ročně z tohoto celkového objemu, 70 miliard korun ročně. Za těch 10 let se dostáváme na částku někde přes 700 miliard korun ročně. To znamená – to je 64 000 korun na občana. Ta vláda říká: My kašleme na veškerá pravidla, my už si chceme úplně rozvolnit ruce, ale zaplatíte to vy, občané, zaplatíte nejenom tu jistinu, ale budete platit dalších 60 000 korun jenom na těch úrocích z toho, co si tato vládní koalice půjčí.

(Vzhlédne z levé galerii.) Já zdravím tady veřejnost na balkoně. Vidím tady mladé lidi – tak tady projednáváme věc, která bude znamenat, že budete platit jenom na úrocích za příštích 10 let 60 000 korun navíc. Každý z vás, kdo tady sedíte a budete jednou pracovat. Takto se chová tato vládní koalice tím si návrhem, který nám tady dneska tlačí ve třetím čtení.

Kolegové tady popsali celou řadu fakt těch jako nelogických, nesmyslných výjimek. Kdy zase to převedu do běžné řeči: To je stejné, jako kdyby se doma sešla domácnost – máma, táta, děcka, co chodí do školy – a teď si řekli: Jak budeme hospodařit? To máme nějaké příjmy, ale my si potřebujeme půjčit. Jasný, ale na co? A potřebujeme si půjčit na to, abychom mohli bydlet, abychom měli dům? Tedy vzít si hypotéku? Je to priorita asi jedna z nejvyšších. Tak si půjčíme, ale pořád se díváme na to, jaké máme příjmy, kolik zaplatíme za tu hypotéku na těch splátkách a jaké máme ty ostatní výdaje.

Tato vládní koalice přichází a říká slovy té rodiny: No, my k tomu přidáme do těch klíčových výdajů, co potřebujeme, dovolenou v létě, na podzim, v zimě, koupíme každý rok dětem nový iPhone a nový tablet a to všechno řekneme, že je strategická investice naší domácnosti, a bude to znamenat, že ty naše výdaje v té domácnosti budou větší než ty naše příjmy.

Já myslím, že tady sedí veřejnost, sedí tady mládež... Myslím, že si každý uvědomí, že přece takhle nemůže dlouho hospodařit ta domácnost, ta by za rok, za dva skončila v exekuci, přišli by o dům, ale přesně takhle se chová teď současná vládní koalice. Vlastně říká: Kdejaká dopravní stavba bude ta klíčová, strategická, na kterou si půjčíme ještě víc. Ta vláda říká: My nemáme ambici snižovat každý rok deficit aspoň o trochu, my máme ambici ten deficit zvýšit, protože nemáme sami vnitřní disciplínu, abychom si řekli: Chceme udělat nějaké klíčové reformy, chceme udělat klíčové reformy v oblasti zdravotnictví, v oblasti efektivního státu, v oblasti největších výdajů, jako je třeba oblast důchodová a sociální.

Tam ta vláda přichází a říká, no my u těch důchodů jsme v situaci, kdy minulou vládu jsme kritizovali, protože udělala změny v průběžném pilíři. Teď díky těm změnám té předchozí vlády v roce 2026 budeme mít přebytek na tom důchodovém průběžném účtu zhruba 15 až 20 miliard korun. Ty přebytky budou zhruba dalších pět let. Ale my už plánujeme to, jak v tom důchodovém systému to znovu vrátíme do hlubokých deficitů. To znamená dáme každému seniorovi na půlkulatiny zvýšení důchodu paušálně.

Zní to hrozně lákavě. Zní to lákavě, ne? Já myslím, že to zní dobře. Ale ptáme se, jestli bude o toho seniora zajištěna kvalitní péče v domově pro seniory, když ji bude potřebovat? Budou ta místa v těch sociálních službách? Budou ta místa v nemocnicích? Budou ty lidské ruce, které se o tu péči podělí? Ne, nic takového v tom vládním plánu není. Tam není žádná strategická úvaha, která by řekla: stárnutí populace je top prioritou této vlády, po obraně, bezpečnosti, infrastruktuře třetí priorita je zvládnutí stárnutí, aby se o tu populaci v těch příštích 20, 25 letech měl kdo postarat. A my jsme jako vláda Petra Fialy zajistili to, že ten důchodový systém je v přebytku. A místo, aby nám vláda řekla na návrh ministra práce a sociálních věcí, neprojezme těch 15 až 20 miliard korun v běžných výdajích rozpočtu, ale dejme je do podpory budování té infrastruktury sociálních a zdravotních služeb pro naše seniory. Tak ta vláda řekne ne, my to rozfrcáme, uděláme tam drobné přilepšení pár stovek měsíčně, ale vůbec se neptá ta vláda, jak se po roce 2030, 2035 ta péče o ty lidi zvládne.

Toto mně, nám lidovcům fakt vadí, že vlastně se dostáváme do té trajektorie toho Maďarska, kdy když se ptali před maďarskými volbami jedné paní v Maďarsku, ona byla důchodkyně, jak se na ty volby dívá, tak ona před tím měsícem odpověděla tomu reportérovi: no víte co, já jsem důchodkyně, mám třináctý důchod díky Orbánovi, který to prosadil, teď mi ten Orbán slibuje čtrnáctý důchod. Ale já se bojím, když bych měla jít někam do nemocnice. Já se bojím, kdybych měla jít do nějakého zařízení sociálních služeb, s jak mizernou kvalitou se tam potkám, anebo mě tam třeba vůbec nevezmou.

A ty náklady na tu péči v té sociální oblasti a to, abychom to zvládli, to jsou náklady v řádu desítek miliard korun. My jsme do ní investovali, díky evropským prostředkům tam šly za poslední čtyři roky velké finanční i investiční peníze do budování kapacit sociálních služeb. Ale tato vláda vůbec se nedívá na tu optiku zajištění kvality života našich občanů. Tou optikou potřebují mít i ty dobré podmínky k životu. Takže raději toho voliče si koupí za pětikilo k důchodu k půlkulatinám, kdy část těch lidí mi říká, když chodím, teď jsem v pondělí chodil zase dům od domu u nás v kraji a otevírali mně senioři a ti říkali, vyřiďte jim tam, že máme dobré důchody, jsme spokojeni. Ať to ta vláda nerozdává, ať to dá na něco, co opravdu tato země potřebuje. Tak místo toho v téhle situaci vláda rozvolňuje pravidla a říká, budeme rozdávat, valorizace důchodů paušálně. Proč to bude dávat někomu, kdo má třeba vysoký důchod? Proč bude dávat paušální zvýšení důchodů k půlkulatinám někomu, komu je 80 nebo 85 let a má velmi vysoký důchod a je zdravý a nepotřebuje takovou finanční podporu. Ať to vysvětlí někdo z vlády proč to chce dělat kromě toho, že si chce koupit nějakou část voličů, je to legitimní. Je to legitimní politický krok, ale v situaci, kdy ta země, společnost má třeba přebytkové rozpočty. Pak takové věci můžeme dělat.

A já se na to snažím za nás za lidovce upozorňovat, že prostě zajištění péče o naše seniory především po roce 2030 bude znamenat úplně jiný přístup vlády a máme se na to zodpovědně připravovat a nemáme ty peníze, které díky reformám, které jsme udělali za vlády Petra Fialy, projíst teď. Máme je vložit do péče o ty lidi, protože o tom bude kvalita jejich života. Z velké části o tomhle bude kvalita jejich života, nikoliv o tom, jestli důchod bude 21 000 nebo 21 500 korun měsíčně.

Potom jsou tady věci, které souvisí s budoucností této země i třeba v oblasti pracovního trhu. Když se podíváme na ten krok, který vláda chce udělat, tak chce vrátit zpátky hranici věku odchodu do důchodu na 65 let. Všechny země na světě, které mají v posledních třiceti letech stejný vývoj porodnosti a prodlužující se dobu dožití, a tedy obecně stárnutí té populace, a to, že v budoucnu budou mít méně lidí v produktivním věku na počet seniorů, tak všechny tyto země, kam se podíváte, dělají to, že postupně pomalu posunují hranici věku odchodu do důchodu. Ne z radosti, ti politici to nedělají z radosti, ale z nezbytné nutnosti. Já bych to taky rád nedělal, ale prostě moc jiných řešení a variant tam není. A my jenom mezi rokem 2030 rokem 2040 v České republice v rozdílu populačních ročníků mezi těmi, co nám odejdou do těch důchodů a těmi co přijdou, ztratíme 400 000 lidí na pracovním trhu za deset let, to je na velikost naší ekonomiky obrovské číslo. A pokud to vládní koalice vrátí opravdu na těch 65 let, tak k tomu připočte dalších zhruba 75 000 lidí, které taky ztratíme.

A ta vláda už vůbec neříká, jak to nahradíme. Kdo tu práci bude dělat, když už dneska je obrovský problém zajistit tu kvalifikovanou pracovní sílu? Trápí se s nějakou takovou otázku vládní koalice? Netrápí. Neslyšíme na to reálnou odpověď. Ano, slyšíme něco o tom, že to dožene růst HDP, ty deficity v tom důchodovém systému. No kolik by to HDP muselo meziročně růst těch třicet let? Každý rok minimálně o více jak 5 procent. No to každý, kdo je trošku soudný v ekonomice, ví, že to není možné. Přesto to vládní koalice jako v éteru takhle vykládá.

Takže já tady poukazuju na celou řadu věcí, kdy se slibují naprosto nereálné věci. Přitom jsou tady základní klíčové výzvy před touto společností, před touto zemí, do kterých prostě musí mít politik a ta vláda odvahu se pustit. Jenomže tato vládní koalice prostě žádnou odvahu nemá. Tady prostě jako vidíme politiku, která někoho uráží, zesměšňuje, pak si tady bere témata, která vůbec nejsou podstatná pro společnost, tady se tím zabije den dva v této Sněmovně, ale nikam nás to jako Českou republiku prostě neposunuje.

Mně chybí třeba u paní ministryně to, že by měla tady předstoupit a při tak klíčové změně říct, mám po čtyřech a půl měsících ve vládě poměrně jasnou vizi a představu, jak chci spravovat veřejné finance v této zemi. Mám představu, jaké budu mít deficity pro rok 2027, jak se celkově bude vyvíjet za ty čtyři roky dluh. A já chápu, že je tady celá řada proměnných, těžko lze predikovat na rok 2028, 2029, jaký bude růst ekonomiky. Ale pokud ta ministryně financí pracuje taky na klíčových reformách této země, tak by měla být schopna říci, já také vidím, kde dokážeme opravdu ušetřit v mandatorních výdajích, protože i když nakrásně vybereme o 8, o 10, možná o 14 miliard korun víc díky nově upravené EET, no tak to absolutně nemůže stačit na pokrytí výdajů třeba v oblasti školství, na pokrytí plateb za státní pojištěnce v oblasti zdravotnictví, nemůže to stačit na pokrytí výdajů, které plánuje tato vláda u důchodů. Ale to paní ministryně vůbec neříká. Ona řekne, začali jsme jednání s Evropskou komisí, ale tak ať nastíní tu konkrétní představu, s jakou hospodářskou politikou ona do toho jde, jak zodpovědnou. Ona před měsícem paní ministryně tady říkala, že nemá křišťálovou kouli, že mně na otázku, kolik bude asi deficit příštího roku, neodpoví. No ale ta ministryně, když dneska vezme základní mandatorní výdaje, tak přece na to už tu odpověď musí umět dát. Já nejsem ministr financí, ale já tvrdím, že to číslo nebude nižší v tom deficitu jak -350 miliard korun, spíš bude stoprocentně vyšší. A mimochodem taková zajímavá věc. Vláda na konci dubna schválila vlastně rozpočtový výhled na roky 2027-2028.

Je to zajímavý materiál, protože vláda ho nebrala na vědomí. Ona ho opravdu schválila a schválila ho vlastně podle současného platného znění zákona o rozpočtové odpovědnosti. Tam vláda schválila to, že říká: Deficit na příští rok bez případné výjimky na obranu bude 181 miliard korun. Takže, kdyby vláda brala opravdu vážně odpovědnou hospodářskou politiku, tak by měla snížit deficit na rok 2027 na zhruba minus 181 miliard korun, bez uplatnění výjimky na obranné výdaje. Místo toho tady bude reálně ten deficit dvojnásobný nebo možná i více jak dvojnásobný.

Nikde v tom plánu člověk nevidí jeden jediný návrh na nějakou reformu, která by znamenala snížení mandatorních výdajů. Moc poslankyň a poslanců ANO tady není, ale budu se rád těšit u toho bodu, až otevřeme potom rozpravu – předpokládám příští týden – jestli někdo vystoupí a řekne, kde má tato vláda ambici snížit nějaký mandatorní výdaj nějakým reformním krokem. Protože zatím vlastně slyšíme, že mandatorní výdaje budou jenom růst.

U oblasti, kterou sleduju nejvíc – to je oblast důchodová – tam ty mandatorní výdaje jednoznačně chcete navýšit a je vám úplně jedno, jaké to bude mít dopady za 5, 10, 15 let nejenom do toho důchodového systému, ale i do těch věcí souvisejících. Vy ten stát vlastně těmito kroky rozkládáte. Po vás potopa. Vám je to v tomhle ohledu vlastně jedno. Někteří si to uvědomujete, někteří asi ne. Není to jenom otázka rozpočtu a přístupu k veřejným financím.

Použiju ještě dva příměry. Když se podíváme na to, co jste přinesli zase jako poslanecké návrhy tady do Sněmovny, tak je to zrušení nominačního zákona. Mluvili jsme tady o tom. Já to nechci dlouze rozebírat, ale dávám to do nějakého kontextu kroků, které tato vláda dělá při demontáži fungujícího státu. Prostě nemáme ambici vybírat nejlepší lidi do firem, které spravuje stát, kde je majetková účast státu. Nemáme ambici mít nějaká nepodkročitelná kritéria a nějaké základní transparentní posouzení těch osob. Ne, nehodí se to, vypneme to, zrušíme zákon, jdeme od toho pryč.

I když ještě před sedmi roky tady stáli ti stejní politici za hnutí ANO – část z nich byla dokonce těch stejných, kteří tenkrát ten zákon upravovali a říkali, jak je super, jak je dobrý – tak ti stejní tam dneska jsou podepsaní a říkají: Jdeme to zrušit. Zase, světe div se, je to poslanecký návrh vládních poslanců.

To stejné dneska vidíme u zákona o státní službě, kde zase přistane pozměňovák na poslední chvíli a řekne se: Jdeme to rozvrátit i na úroveň obcí, měst a krajů, aby bylo po komunálních volbách jednodušší odvolávat tajemníky na městských a krajských úřadech.

Milí spoluobčané, takhle funguje tato vládní koalice pátý měsíc v praxi. To je realita. Já nemám rád – říkal jsem to opakovaně – obstrukční opoziční jednání – vždycky mě to jako ministra štvalo – ale tady není vůbec žádná vůle přijít – třeba během úterka – a domluvit se na nějakém konstruktivním, smysluplném postupu. Tady se ty věci hrnou na sílu. Přichází tady vládní koalice, která teď rozvrací veřejné finance.

Za týden nebo za dva tady přijde s návrhem na rozvrácení veřejnoprávních médií. To je taky hodně zvláštní, bizarní příběh. Jsou tady opět různé Poslanecké návrhy členů vládní koalice a řeší financování veřejnoprávních médií. Pan ministr kultury to komentuje slovy, že ideální zákony předkládá jenom Pán Bůh a jenom hlupák vědomě předkládá hloupé zákony. Tomu by se dalo krásně předejít, kdyby tady normálně fungovalo to, že ten ministr, to Ministerstvo kultury, si napřed sedne s jedním a s druhým ředitelem dané instituce, setká se s odborníky, setká se s odbory, připraví ten návrh zákona, napíše ho a dá ho do mezirezortního připomínkového řízení.

Paní ministryně nám říká, ať ji nemistrujeme. Já ji fakt nechci mistrovat. To bych si nedovolil paní ministryni Schillerovou mistrovat. To možná ani nejde, protože nejsem schopen stačit výrokům jako, že půjčka není dluh. Ale celou řadu průšvihů, které potom zachraňuje Andrej Babiš, Karel Havlíček, kdy vlastně politici z hnutí ANO chodí a dělají jako brigádu práce za ministra kultury. Proč se schází ministr průmyslu a obchodu s šéfem České televize a Českého rozhlasu s předsedou vlády a zachraňuje to, co nezvládne ministr kultury? Dává to někomu z vás logiku? Mně to žádnou logiku nedává.

Říkal jsem a myslím to smrtelně vážně, že pan premiér tedy tak často říká, že pokud prostě někdo nemá adekvátní výkon a efektivitu, že nemá v nějakém týmu co dělá. Tak znovu opakuji, pane premiére – a říkal jsem vám to i na předminulém jednání Sněmovny – myslím si, že je na místě pana ministra kultury vyměnit. Prostě nemá výkon, nemá efektivitu a videa se skládáním písničky k narozeninám tak nemají ani valnou hudební úroveň.

Do toho, když se tady podíváme na fungování této vládní koalice, pokud jde o zahraniční politiku, taky nemůžeme říct, že by to fungovalo dobře. Napřed se tady poskakuje v kšiltovkách, na balkonech, tančí se u toho, dávají se z toho videa a říká se, jaký je Donald Trump skvělý politik, který má stejný program jako hnutí ANO, a pak tady všichni sklízí plody práce politiky Donalda Trumpa v dopadech na pohonné hmoty, na celou ekonomiku, na inflaci. Mimochodem, už máme data za dubnovou inflaci, která ukazují, že to nevypadá vůbec hezky – 2,5 procenta nárůst.

Takže bych byl moc rád, kdyby opravdu tady fungovala daleko více profesionální správa na úrovni vládní koalice. Proslýchá se, že Andrej Babiš chce udělat rošádu a vyměnit Ministerstvo obrany za Ministerstvo vnitra. Přiznám se, že nevím, co pan ministr Zůna bude říkat na summitu NATO, když má vlastně obecně zákaz mluvit. On tam asi jede jako kompars, protože si to tedy chce pohlídat pan ministr zahraničí a Andrej Babiš, kteří tam jedou. Prostě takhle to nebude fungovat a bohužel ty problémy, které budeme mít, budeme mít všichni.

Myslím si, že dneska je reálné, abychom se podívali na tisky, které tady máme. Myslím si, že za nás, za lidovecký klub, určitě je vidět, že tam máme i konkrétní pozměňovací návrhy, které jsme k nim načetli. Já se k tomu budu vyjadřovat potom, až ty tisky tady budou. Ale zmiňuju to proto, že když tady něco kritizuji a teď jsem tady ano, byl kritický, tak taky zároveň se moje kolegyně a kolegové snaží dát konkrétní návrhy v tom, jak by ty věci mohly být jinak, lépe, s jinými parametry, s konstruktivním přístupem.

Musím tady ocenit – teď tedy i pochválím – že jsem zavnímal, že u některých pozměňovacích návrhů i třeba dané ministerstvo dalo kladné stanovisko nebo daný konkrétní garanční výbor také dal kladné stanovisko. Nebývá to obvyklé, chci to pochválit, chci to ocenit. Myslím si, že to jsou věci, které pro to, jak věci společně posouvat kupředu, dávají nějaký smysl.

Ale fakt si nemyslím, že cesta je nahrnout tady zákon nebo celou řadu zákonů, teď být situaci, kdy se má sestavovat státní rozpočet... Paní ministryně v minulosti říkala, jak ji hrozně vadí, že ministr financí v minulosti neposlal návrh státního rozpočtu už před před prázdninami. Já se ptám, jestli paní ministryně financí pošle svůj návrh rozpočtu na rok 2027 už před prázdninami? Kritizovala to velmi silně. Jsou desítky mediálních výroků, kde Alena Schillerová říkala, že to je netransparentní postup ministra financí. Tak budu rád, když nám řekne, jestli ona bude postupovat tedy v duchu svých předchozích výroků, nebo se to zase teď změnilo a už se to nehodí.

Stejně tak jako jsme slyšeli i Motoristy, kteří říkali: No, o rozpočet roku 2027 bude tvrdá bitva v koalici. Tak kde jsou teď? Teď mají svést tvrdou bitvu, protože tady se píší mantinely, pravidla a to, jak to hřiště bude vypadat pro budoucí rozpočty. Kde jsou všechny ty silné výroky Motoristů, kteří říkali, jak budou opravdu střežit rozpočtovou odpovědnost?

Připomínám program Motoristů na konci volebního období mít vyrovnaný státní rozpočet. Sedí tady tři členové vlády za Motoristy a drží se za hlavu. (Ve vládních lavicích sedí ministři Šťastný, Klempíř a Macinka.) To je těžký. Já to chápu. Já bych se taky držel za hlavu mít takové výroky ještě před zhruba rokem a teď být v takovéto realitě. Tak budou ty vyrovnané rozpočty nebo nebudou, členové vlády za Motoristy? Asi nebudou. Nebudou asi.

Místo toho, abyste dneska tady byli schopni říct, že vy máte konkrétní návrhy na to, jak dělat klíčové reformy, reformy v oblasti efektivity státu, reformy v oblasti mandatorních výdajů, tak vy dneska mlčíte. Neřeknete ani popel. (Ministr Macinka reaguje z vládní lavice.) Můžete se přihlásit s přednostním právem. Já vám poradím. Je to v jednacím řádu, kde máte i napsáno, že na mě nemáte pokřikovat, pane ministře. A předsedající schůze by měl sjednat pořádek, abyste na mě nepokřikoval.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já bych poprosil, abyste prosím neoslovoval ministry, a ministři, aby potom nereagovali na to, co vy jim říkáte. Aby to bylo fakt v duchu fair play. Děkuju.

 

Poslanec Marian Jurečka: Já to říkám rétoricky, pane předsedající. Rétoricky říkám, že budu rád, když po mně si vezme kdokoliv z ministrů za Motoristy slovo, přijde a objasní ten rozpor mezi jejich programem, sliby před volbami a tou realitou, kterou máme tady teď. (Ministr Macinka opět reaguje.) Můžete to přijít říct rétoricky tady nahlas. Já budu rád. Já myslím, že po mně už není žádný přihlášený s přednostním právem. Takže se můžou přihlásit členové vlády a můžou na to reagovat.

Ale chci to tady připomenout především pro občany této země, kteří to sledují. A někteří už zapomněli, co jste jim slibovali. Říkali jste, jak s tím zatočíte, jak to pohlídáte, jak to budete důsledně sledovat. Ticho po pěšině.

Já se vrátím ještě zpátky k tomu zákonu o rozpočtové odpovědnosti, který byl na této schůzi navržen, ale třetí čtení už dneska neprojednáme. Ještě dám takový příměr, já jsem to tady říkal minule, myslím, že ten je jako hodně přiléhavý, že vlastně ta vládní koalice nás tady tepala za vlády Petra Fialy za to, když jsme tady měli návrhy na schodek státního rozpočtu 280 miliard, 250 miliard, 232 miliard, a slyšeli jsme tady slova o tom, jak je to nezodpovědné hospodaření. A dneska, když to tady vidíme, tak vlastně můžeme říct, to není nic, co by se dalo říct, jako že to má vůbec jako nějakou trajektorii udržitelných financí.

Vládní koalice vlastně otevřeně říká, náš cíl je dohnat státy, které dneska mají výrazně nadprůměrné zadlužení v Evropské unii. 3 procenta není nic, co by byla pro nás hrozba, od čeho se máme vzdalovat, ale naopak vládní koalice k tomu úspěšně směřuje.

Takže to je asi takové, jako když vím, že mám nadváhu, a vím, že bych si měl nastavit dietu, tak si můžu dát cedulku ke schodům a říct, že bych měl chodit po schodech a říct si, to stačí, to mně pomůže a zachrání. Anebo si řeknu, budu mít nějakou tvrdou vnitřní disciplínu, snížím krmnou dávku a přidám pohyb, protože chci naplnit nějakou jasnou představu, cíl, protože to je prostě pro mě důležité, pro mé zdraví. Tak úplně stejně je to s těmi veřejnými financemi v podání této vlády. Je to úplně stejné jak s těmi cedulkami tady u těch schodů. To přece každý normální člověk ví. Stejně jako je to i ve vztahu k tomu, že prostě vím, že nemám zvyšovat zadlužení státu, pokud to není nezbytně nutné na obranu, anebo na Dukovany.

To jsou asi ty podstatné věci, co jsem tady chtěl zmínit a říct, co nám v tom vadí, a nastínit, kde bychom my jako lidovci rádi viděli jiné priority této vlády, jinak sestavené. A apelujeme na to, na co bychom se měli společně všichni soustředit: zdravé veřejné finance, neroztáčet zadlužování tohoto státu věnovat se klíčovým reformám, i když to bolí, ale jsou nutné, a mít jako jednu z klíčových priorit přípravu této společnosti na stárnutí populace.

Já vím, že jsem s tím otravný a ještě budu. Ale když se podíváme dneska, že v této zemi zhruba 550 000 lidí potřebuje intenzivní sociální a zdravotní pomoc a podporu, tak za těch zhruba 20 let si to číslo vynásobme koeficientem 2,2. Tam se budeme dostávat. A ten největší, nejrychlejší nárůst bude mezi roky 2030 a 2035.

Proto moc prosím, ať tyto věci se odrazí do plánu a investic této vlády. Není možné si vystačit s výroky – budeme jednat na evropské úrovni a z evropských peněz, někdy po roce 2029 si urveme nějakou část do železa a betonu – parafrázuji slova pana ministra a pana premiéra. To nebude stačit. Proto jsme v loňském roce dali dohromady ta přesná data s panem profesorem Duškem. Proto dneska ministr práce a sociálních věcí a každý člen vlády, včetně ministra zdravotnictví, vidí přesně, v příštích letech, v příštích 20 letech vidí velmi přesně, kde, v kterých krajích, okresech, územích ORP bude mít jaký počet nárůstu lidí, kteří tuto péči budou potřebovat.

Vyjádřili jsme to velmi přesně i v tom, kolik k tomu bude potřeba lidí. Je to zhruba 30 000 lidí, které budeme potřebovat. Napočítali jsme, kolik je k tomu potřeba i těch lůžek. Ale samozřejmě i ta kombinace výrazně větší podpory rodinné domácí péče, odlehčovacích služeb může tomu systému hodně ulevit v tom, kolik těch lůžek bude muset stavět. Dejte si toto prosím jako vláda do klíčových top tří priorit, na kterých budete pracovat. Nic tam z toho zatím nevidím.

O tom, že jste zvýšili platy lidem v sociálních službách, to jste udělali jenom na papíře. Nejsou zatím ty reálné finanční prostředky. Tak já vás moc prosím, abychom nenarazili do tvrdé zdi po roce 2030, aby se toto opravdu objevilo i v podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí, v podpoře investic. Není možné čekat, až nás zase spasí evropské peníze. Na to je potřeba dát peníze se stejnou prioritou, jako je dáváme na silnice, na dálnice, na železnice, na podporu výstavby energetických zdrojů. Protože o ty lidi se nebude mít za tři, za čtyři, za pět let kdo a kde postarat.

Tak prosím pěkně, berte toto jako jednu ze zásadních priorit. Na té jsme jako lidovci kdykoliv připraveni spolupracovat, podporovat ty věci – i tam, kde to třeba bude bolavé, kde to bude těžké. Mluvíme tady o zahraničních příkladech, jak to funguje v Německu, jak to funguje v Rakousku, v celé řadě jiných států. Že to nemůže zůstat jenom na bedrech státu, obcí, měst a krajů. Ale k tomu je potřeba odvaha, odvaha pro odvážné politické rozhodnutí a reformní kroky.

Tak prosím tuto vládu, aby opravdu v kontextu veřejných financí, v kontextu toho, co jsou pro nás priority, toto byla jedna z opravdu klíčových priorit. To jsou asi ty podstatné věci, které jsem tady chtěl shrnout. A budu rád, když případně tady kolegové, kteří si před chvilkou stěžovali, že nemůžou rétoricky reagovat, tak teď rétoricky reagovat mohou. Můžou tady vystoupit s přednostním právem členové vlády. Oni už dva za Motoristy odešli, zůstat tady jenom pan ministr zahraničních věcí.

Chtěl bych ho poprosit, kdyby když tady teď náhodou zrovna je, tak kdyby se chtěl vyjádřit k tomu tématu setkání sudetoněmeckých Němců v Brně. Včera po vás, pane ministře, byla velká poptávka. Vy jste se tomu vyhnul. Dneska tady jste, tak to klidně můžete tady využít. Když tady jste, tak s přednostním právem k tomu taky říct za vás pár slov.

Protože se přiznám, já bych nechtěl být v kůži ministra zahraničních věcí ani premiéra a potkat se s bavorským premiérem nebo s jakýmkoliv kolegou ze spolkové vlády v Německu a vysvětlovat, co tady zaznívalo v Poslanecké sněmovně včera večer ze strany koaličních partnerů SPD. (Ministr Macinka opět reaguje.)

Já bych poprosil, pane předsedající, aby pan ministr Macinka na mě nepokřikoval a přišel to říct tady k pultíku. Myslím si, že by si to zasloužili kolegyně, kolegové, ale i veřejnost, kdyby pan ministr měl tu odvahu nepokřikovat za zády jako někde ve školní lavici v puberkálním věku, ale aby měl odvahu to přijít říct normálně jako poslanec. Děkuju moc za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Tak já taky děkuji. Já jenom prosím takové malé doplnění. Pokud náhodou dochází k nějaké interakci mezi řečníkem a mezi tím, kdo je blízko, předsedající nemá šanci to slyšet, pokud to není na mikrofonu, takže na to ani nemohu reagovat. A potom jsem chtěl opravdu poprosit o to, abyste neoslovovali poslance, kteří v tu chvíli podle toho, co projednáváme, nemají šanci vystoupit.

A nyní bych požádal posledního s přednostním právem a tím je místopředseda klubu ODS Jiří Havránek, který byl pověřen předsedou klubu Markem Bendou.

Ještě než prosím vystoupíte, pane kolego, tak od 19 do 20.30 hodin je omluven z pracovních důvodů Martin Kolovratník, od 15.15 do 17.15 z pracovních důvodů pan poslanec Roman Kubíček, od 14 hodin ze zdravotních důvodů poslanec Jan Richter a od 15 hodin z pracovních důvodů poslanec Karel Tureček.

A nyní máte slovo.

 

Poslanec Jiří Havránek: Já děkuju, vážený pane předsedající, za slovo. Kolegyně, kolegové, krásný den, já nebudu dlouhý tak, jak byli moji předřečníci. Nicméně k tomu, co dnes projednáváme, se dostanu, ale ještě bych se chtěl vrátit k tomu, co zde proběhlo včera, protože samozřejmě to má přímý propis do toho, v jaké atmosféře tady postupujeme a jednáme dnes.

Mě štve několik věcí. Štve mě za prvé ta chvíle, kdy nás na konci samotného jednání pan předseda klubu SPD Fiala poslal tam, kde slunce nesvítí. Štve mě a mrzí mě, mrzí mě to, když jsem tady včera mluvil taktéž téměř na konci s paní předsedkyní klubu hnutí ANO a nemluvil jsem s ní tak, že bychom si vyměňovali názory zde u pultíku, ale pokřikovali jsme na sebe, za což se omlouvám. Na straně druhé to ale neznamená, že mají zaznívat vyjádření formátu, vyhráli jste volby, to nezpochybňuju, všechna čest, ale vyjádření, která v podstatě znějí tak, že my tady teď máme sedět a šoupat nohama. To si myslím, že nikdo z nás si nepřeje. Myslím, že celé obstrukce, které tu podle, podle vás, opakuji, probíhají, poslouchal jsem několik vyjádření například ctěného pana místopředsedy Patrika Nachera, jsou spojené ty projevy s tím, jak důležitou materii s ohledem na státní rozpočty budoucích let projednáváme.

Pokud bych se měl vzít jako inspiraci vyjádření například Mojmíra Hampla na jednání rozpočtového výboru, tak ten přímo řekl, že budeme projednávat nejdůležitější fiskální zákon celého tohohle volebního období. A je to vlastně přirozené, protože pokud o rozpočtech mluvíme jako o zákonech roku, tak něco, co ovlivňuje veškeré rozpočtování v České republice, je přirozeně tím nejdůležitějším, čistě fiskálním (nesrozumitelné) bude samozřejmě celá řada další důležité legislativy, zákonem, který tu projednávat budeme.

Co se týče toho, jak ta kultura tady vypadá, tak samozřejmě, že v uvozovkách kultura navazujeme na to, jak tady vypadala diskuse v těch posledních čtyřech letech, v tom minulém volebním období, ale při vší úctě, já si fakt nepamatuju, že by, ať už ctěný kolega Aleš Dufek, který už není naším kolegou, neobhajoval svůj mandát, pokud se nepletu, jakožto předseda tehdy poslaneckého klubu KDU-ČSL, popřípadě i náš předseda Marek Benda opravdu jako tak aktivně pokřikoval nebo už vůbec, že by si stoupl k řečnickému pultíku a poslal kolegy, respektive opozici do mezí tam, kam to určitě nepatří a jak to nemá vypadat zde na plénu Poslanecké sněmovny. Jak jsem říkal, vyhráli jste volby, ale některá ta včerejší vyjádření nejenom že byla přes čáru stylově, ale myslím si, že byla přes čáru i toho, co se týká tak, jak bychom tu spolu měli spolupracovat. A je to přirozené, že má pak dopad do toho, jak to tu vypadá dneska.

A vlastně musím konstatovat, že za včerejšek, při vší úctě, si kolegové z vládní koalice, můžete vlastně sami. Protože velká část a myslím, že to by potvrdili mnozí kolegové z vás z řad vládní koalice, velká část těch reakcí a jednotlivých vyjádření prostě vzešla z toho, jak tady ta diskuse vypadala, jak byla vedena. Ať už to byla samotná dehonestace kolegů, kteří mluvili, ne, o ničem jiném, ale opravdu mluvili o česko-německém smíření a dehonestace, když si vezmu, jaká slova tady padala na konci, jsou možná ještě slabý popis toho, co se tu dělo.

Nebudu se už vracet k těm jednotlivým přesným urážkám, ale když si vezmu, že opravdu ještě před chvílí tady seděla paní ministryně Mrázová, mohli jsme projednávat, a to je opravdu důležitý odklad implementace Národního geoportálu územního plánování, na kterém máme shodu. Je to důležité i s ohledem na státní rozpočet, tak opravdu to padlo včera jednoznačně za oběť toho, jak tady vypadala diskuse a co bylo projednáváno. A to bylo to zařazení toho bodu jako takového, bylo čistě vaše rozhodnutí a uvidíme, jak to bude vypadat dnes večer v té atmosféře.

My dneska začínáme mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, jejímž hlavním bodem, bezesporu, a nechci se dotknout těch zbylých zákonů, je to nejdůležitější, a to je právě zákon, který se týká rozpočtové odpovědnosti, sněmovní tisk 90. Budeme projednávat návrh, u kterého vy víte všichni jak tu jste z vládních lavic, že my s ním nesouhlasíme.

Zároveň je to návrh a to vy taky víte, se kterým nesouhlasí a nesouzí ani odborníci od Národní rozpočtové rady počínaje přes například Centrum veřejných financí konče. Je to zároveň návrh, který byl původně na plénu Poslanecké sněmovny, několikrát samozřejmě i v médiích a nejenom paní ministryní Schillerovou, ale i dalšími kolegy z řad vládní koalice prezentován jako implementace evropského práva. No, tak kdyby to byla čistě ta pouhá implementace, tak jak tu zaznívá, tak pokud se nepletu, ta směrnice má pět stránek a podívejme se na to, jak vypadá ten samotný sněmovní tisk. No a pokud někdo na začátku tvrdil, že se jedná o čistou implementaci, pouhou implementaci, tak to nebyla pravda a samozřejmě poté, co byly předloženy jednotlivé pozměňovací návrhy, zejména tedy předložené paní ministryní Schillerovou jakožto poslankyní, ale i dalšími kolegy kolegou Novákem a dalšími, tak už o tom nemůžeme mluvit vůbec.

Suma sumárum, ten návrh, který má potenciál opravdu odpálit české veřejné finance do povětří, tu v tuto chvíli, bude nás čekat ve třetím čtení. Uvidíme, kdy tu diskusi otevřeme. Dnes tedy tento bod z logiky věci s ohledem na to, že už je 15.25, otevřen nebude, ale ta samotná debata o něm bude, věřím, velmi dlouhá. Já opravdu teď nejdu do střev těch jednotlivých návrhů, nejdu do střev těch jednotlivých kritik, na to si myslím, že bude prostor v průběhu toho třetího čtení, ale mluvím opravdu zevrubně o tom, co to přináší a jaké ty dopady opravdu můžou být.

Mnozí koaliční kolegové, jak jsem říkal, tvrdí nejenom tedy to, že to je evropská implementace, ale tvrdí taktéž, že to je pouhá pojistka. Pojistka, aby byly prostředky na obranu, aby byly prostředky na dopravní infrastrukturu a další klíčové investice. Ale při vší úctě, kolegyně, kolegové, jak vám tohle můžeme věřit? A teď řeknu tři důvody, proč pro mě třeba osobně je to věc, kdy nevěřím tomu, že se jedná o pouhou pojistku.

Obdobnou výjimku pro obranu, jako je ta, se kterou tedy počítá tento návrh, jste měli obsaženou například i v rozpočtu, který předkládala tehdy ještě vláda Petra Fialy, a vy jste ji nevyužili. A vlastně svou většinou v Poslanecké sněmovně jste ji odmítli i během hlasování o státním rozpočtu, takže to vlastně není jenom na té samotné vládě.

Podobně, byť tam pro to mám ještě trochu pochopení, je to s výjimkou pro dostavbu Dukovan, kde jasně počítáte s tím, že budou trvat průtahy, byrokratické průtahy na straně Evropské komise. Ale co když ne? V tu chvíli opravdu tam není připraven ten objem, ten balík financí a není využita ta výjimka, která v podstatě navazuje na tu infrastrukturální výjimku, se kterou vy teď přicházíte. A jak tomu vlastně máme věřit, a to je možná vůbec nejdůležitější od samého začátku, když Andrej Babiš natvrdo říká, cituji: Musíme se víc zadlužit. V tu chvíli jakákoliv slova, věty o tom, že opravdu je to zákon, který má jakoukoliv souvislost s rozpočtovou odpovědností a ne neodpovědností, jsou prostě mimo.

Já se opravdu musím zeptat, kde jsou ty předvolební sliby. Jsem rád, že v tuhletu chvíli tady sedí pan předseda Okamura. Kam se ztratil vlastně ten křovinořez, ten sněmovní tisk 90, když jako není ani vzdáleně křoviňákem, ale to spíš já nevím, jak kdybyste přišli s hnojivem a snažili jste se ještě víc to zadlužení podpořit, aby víc bujelo. A to nedává přece žádný smysl s ohledem na to, co zaznívalo dříve od vás. A vlastně taky kde jsou pravicoví jestřábi? A teď opravdu tím nemyslím jenom jednu konkrétní politickou stranu, ale jsou to určitě i zástupci z řad SPD. Minimálně někteří z nich byli pravicovými ekonomy. Byli tak uznáváni i se tak nazývali a vlastně kam jako v tuhletu chvíli zmizeli? A kde jsou samozřejmě i ti, kteří slibovali, že za čtyři roky tady budou vyrovnané rozpočty?

Mě to mrzí. Můžeme o tom vést spory. Možná ještě se někdo tady s kolegou vyjádří. Určitě o tom budeme vést spory v průběhu třetího čtení. Ale to je takto jediné, co můžeme dělat. Respektive udělali jsme ještě jednu věc, jakožto menšina rozpočtového výboru a k ní se dostanu na závěr.

Ještě mě napadlo, kde je vlastně ta podzimní kritika? Teď nemyslím zimní, když jsme se tu v uvozovkách sekali o tom, zda má vláda předložit rozpočet, tím myslím ještě ta bývalá vláda, nebo nemá předložit rozpočet, ale myslím opravdu tu podzimní ve chvíli, kdy tehdy Zbyněk Stanjura z pozice ministra financí předložil státní rozpočet s tehdejším schodkem a ten byl sice za prvé výrazně nižší než ten, který jsme nakonec schválili v Poslanecké sněmovně, ale i tak jsme slyšeli od všech ekonomických expertů těch jednotlivých v tuto chvíli koaličních stran, jak je ten schodek obrovský, jak by to dělali lépe.

No a teď tady přicházíte s něčím, co v podstatě vám dává naprosto nulové bariéry a nulové překážky k tomu, jak vy můžete dál podporovat to bujení těch schodkových rozpočtů.

A při vší úctě – já bych si to přál, ale myslím, že se to nestane – myslím si, že se za ty 4 roky ani nepřiblížíte výším schodků, které předkládal ve své ministerské pozici Zbyněk Stanjura. Nicméně v neděli já jsem byl s kolegou Radkem Vondráčkem a s panem docentem Ševčíkem v Partii na Primě CNN a vlastně ta diskuse se v podstatě točila kolem dvou věcí: výdaje na obranu a právě tento sněmovní tisk. Pan docent Ševčík prostřednictvím pana předsedajícího, byť bylo to v televizi, takže nemusím prostřednictvím pana předsedajícího, omlouvám se, říkal, že pro některé úspory, popřípadě pro některé navýšení příjmů vy potřebujete změnu legislativy. Naprosto jasné, naprosto fér, zejména ve chvíli, pokud si vezmeme, že opravdu téměř 90 procent výdajů státního rozpočtu jsou výdaje mandatorní a kvazimandatorní, tedy dané ve své podstatě zákonem, akorát na tom celém příběhu vlastně je lichá jedna věc. V tu chvíli byste už museli – a jste u vlády 5 měsíců – přece přicházet s nějakými návrhy, které budou snižovat, budou snižovat tedy tyto výdaje. A tady všechna úcta a všechna čest směrem k paní kolegyni Schillerové, jeden návrh tu je: Ten návrh se jmenuje EET. Má to akorát zase jedno minus. Ten návrh je v legislativním procesu, brzy dorazí do Poslanecké sněmovny, ale vlastně o výši těch příjmů, které jsou předpokládány, pochybují nejenom nezávislí ekonomové, ale i vládní poslanci, a to nemyslím, že bychom se o tom bavili tady někde v kuloárech, popřípadě v předsálí, ale opravdu v rámci jednotlivých televizních debat zaznívá, že když to bude 10 miliard, tak že to je vlastně dobrý výkon toho, co EET přinese.

No jenže tam i při těch 10 miliardách zapomínáme na to, že celý ten balík není jenom o elektronické evidenci tržeb, ale je to také o některých dalších daňových výjimkách a věcech, které samozřejmě budou velmi výrazně, velmi výrazně snižovat, co celý tento balíček opatření tedy přinese. Takže reálný dopad na příjmové stránce státního rozpočtu, pokud bude, tak bude v jednotkách miliard. Absence změn zákonů, rozvolnění, které přináší naopak sněmovní tisk 90, ke kterému se dostaneme, to je prostě reálně zrušení jakékoli rozpočtové odpovědnosti. Je to čistě potvrzení zahození toho pomyslného křoviňáku a je to taky čistě potvrzení toho, že na úspory nebo odpovědné hospodaření při vší úctě kašlete. Ostatně to v té zmiňované Partii v podstatě potvrdil Radek Vondráček – neřekl, že na to kašlete, ale řekl, že budete chtít podporovat ekonomický růst. Podporovat ekonomický růst vládními výdaji se tváří na jedné straně jako bohulibý plán, ale když je to celé komplet na dluh, což v tomto případě je, tak je každá investice prodražena samozřejmě ještě o dluhovou službu – dlouze o tom zde mluvil například Jan Skopeček. Takže tady já své vystoupení můžu zkrátit, ale to nemění nic na tom, že platí tvrzení, že paní ministryně říká – a má pravdu – že my hrajeme, co se týče veřejných financí, stále ještě Ligu mistrů. Jenom já se chci zeptat: Bude to tak na konci tohohletoho volebního období? Jsme si tím tak jisti i s ohledem na to, jakou legislativu tady chceme projednávat? Jakou legislativu nechceme jenom projednávat, ale jakou legislativu chce vládní většina přijmout, protože podle všeho, podle toho, jak probíhalo hlasování na rozpočtovém výboru, jste v této věci naprosto jednotní. Sypat do ekonomiky peníze ve chvíli hospodářského růstu fakt může dopadnou opačně než to, co si od toho slibujete, zejména ve chvíli, kdy jsme bohužel – z toho nemá radost nikdo z nás, nikoho z toho neviním – jsme na startu rostoucí inflace, dneska, pokud se nepletu, oznámeno 2,5 procenta. Všichni ekonomové, kteří byli dotazováni v rámci médií, počítají s tím, že velmi rychle se budeme blížit trojce, a nikdo z nás si nepřejeme, aby tento růst nějakým způsobem výrazně pokračoval. Ale přesně právě ve chvíli, kdy začne stát sypat finance do ekonomiky, tak se to může projevit zejména právě na straně inflace.

Ještě zpátky k samotnému sněmovnímu tisku 90 – a pořád říkám – velmi zevrubně, nejdu do žádných podrobností, největší zhůvěřilosti v tomto návrhu jsou vkládány navíc v rámci pozměňovacích návrhů. To není a fakt ani vzdáleně ideální legislativní proces a jak by se k němu mělo přistupovat, na druhou stranu ten legislativní proces vy máte v paži, ctění kolegové z vládní koalice, od v podstatě první chvíle, protože pokud si vezmu, že je tu minimálně 15 – v tuto chvíli – sněmovních tisků, které jsou podány jakožto takzvaný poslanecký návrh a je to opravdu pelmel od – a všichni to víme – stavebního zákona přes návrh pana kolegy poslance Radka Vondráčka na vydání zákona o zemských vlajkách, některé již schválené tisky, samozřejmě další věci, jakožto například nominační zákon, pokud se nepletu, 4 tisky z oblasti sociálních věcí, z nichž 2 už tedy prošly plným legislativním procesem a tak dále, nebudu tady jednotlivé tisky zmiňovat, ale když si, milé kolegyně a kolegové, vezmete, že ve chvíli, kdy my jsme projednávali například nedůvěru Babišovy vlády, tak tady od pana předsedy Tomia Okamury tehdy zaznívalo, že vám bráníme projednávat v některých těchto legislativách, které jste měli skvěle připraveny. No tak – a zrovna tam padal třeba stavební zákon – opravdu jste jako přesvědčeni o tom, že tím důvodem, proč stavební zákon je stále ještě před druhým čtením, je opozice, že opravdu jednotlivé průtahy lhůt, ke kterým došlo na hospodářském výboru jsou z důvodu, že by opozice vám nějak bránila? Není to spíš z toho důvodu, že opravdu to, co se tvářilo a bylo prezentováno jakožto projednané a v mašličkách, vlastně v žádném takovémto kvalitním stavu nebylo – a potvrzuje to i komplexní pozměňovací návrh a další pozměňovací návrhy.

Kdyby všechno bylo tak krásné, tak si myslím, že v tuhletu chvíli nemusela paní ministryně pro místní rozvoj předkládat další poslanecký návrh, který jste navíc včera svým rozhodnutím zabránili projednat, který se týkal odkladu Národního geoportálu územního plánování, (?) tedy znovu opakuji, je to věc, která má dopady do českého rozpočtu, a je to věc, kterou je potřeba vyřešit, a tady můžete počítat s naší podporou. Jen to ale ukazuje to, že kdyby opravdu stavební zákon byl tak ready na projednávání, tak v tuhletu chvíli ho už máme za námi.

Jak jsem říkal, vyjma EET, nevidím v tuhletu chvíli v legislativním procesu žádný z návrhů, který by opravdu alespoň částečně naznačoval jakoukoli rozpočtovou odpovědnost, jakoukoli snahu snižovat schodky českých státních rozpočtů a financí. Naopak tu jsou, byť mnohé taky stále ještě v úvahách, další potenciální růsty výdajů, od úprav důchodového systému, které budou mít samozřejmě dopad zejména až v letech následujících, byť některá opatření – a mluvil zde o tom prostřednictvím pana předsedajícího ctěný kolega Marian Jurečka – budou mít náběh již v prvních letech, až vlastně přes otazníky s tím, jak to bude s financováním médií veřejné služby, jaký to bude mít dopad do státního rozpočtu, až vlastně po možná nejvyšší částku, a to je valorizace plateb za státní pojištěnce.

To jsou všechno věci, které se s největší pravděpodobností projeví na výdajové stránce rozpočtu, a nevidím tam úplně snahu řešit kroky, které by měly opačné znamínko na celé té sumě. Jo, znovu to opakuju – vyhráli jste volby, máte plné právo uplatňovat svou politiku, ale zároveň tedy nemáte právo si myslet, že my tu budeme mlčet, a nemáte taky, pokud sněmovní tisk 90 schválíte, právo mluvit o jakékoliv rozpočtové odpovědnosti. A byť jsem stále větší skeptik, tak pořád doufám, že v té inspiraci francouzským svým protějškem, respektive francouzským prezidentem Macronem a Francií, pan předseda vlády Andrej Babiš ubere plyn, protože – a debatovali jsme tady před chvílí s jedním z kolegů z vládní koalice – ve Francii je již politické myšlení, úplně z něj zmizela jakákoli touha právě po rozpočtové odpovědnosti nebo vůbec po krocích, které možná v první chvíli nejsou úplně populární, ale jsou to kroky, které určitě budoucnost ocení, zejména s ohledem na to, jak vypadají veřejné finance ve Francii. A já doufám a věřím, znova to opakuju, že v této inspiraci ten plyn uberete.

Poslední dvě věci a budou už opravdu velmi krátký.

Co se týče výdajů na obranu, nadiskutovali jsme toho nejenom tady na plénu Poslanecké sněmovny, ale v jednotlivých televizních pořadech a dalších mediálních vystoupení celou řadu. My jsme vás upozorňovali, my jsme vám nabízeli poté, co jste odmítli i tu rozpočtovou výjimku cestou pozměňovacích návrhů a těch byla celá řada, hromada variant, nabízeli jsme vám, jak se k tomu postavit a vy jste se rozhodli nevyužít ani jedné z těchto variant. Vy jste a asi tedy spíš zejména v nadsázce místo toho říkali, že to Trumpovi vysvětlíte a teď mám pocit, že tak napůl, a už to tady také dneska zaznívalo. V této věci otáčíte a navíc jmenujete dalšího vládního zmocněnce. Pro mě osobně vlastně to řešení celé situace ohledně výdajů na obranu je poměrně jednoduché. V tu chvíli, kdy vy využijete těch výjimek, které můžete nebo které jste mohli použít, naplníte 2 procenta a věřím, že i ta samotná debata s Donaldem Trumpem a všemi našimi partnery bude pro vás násobně jednodušší a že pan kolega Landovský bude ve své podstatě bez práce, tak je to řešení, které je nasnadě, které je jednoduché a škoda, že už tehdy, před těmi dvěma měsíci jste těchto našich upozornění nedbali.

Na úplný závěr. Toto je oponentní zpráva (Ukazuje materiál.) menšiny rozpočtového výboru, kterou jsme vypracovali, kterou jsme načetli a kterou já zde zítra, zítra ne, ale až bude otevřen tento bod, já představím a jakožto zpravodaj s ní budu vystupovat. Pokud se do této oponentní zprávy podíváte, mluví o všech rizicích, která zaznívala dnes od 9 hodin. Popisuje poměrně přesně a věřím a doufám, že v rámci třetího čtení se budeme bavit i o tom a bude tady snaha alespoň ze strany paní ministryně Schillerové některé z těchto rizik nikoliv vyvrátit, ale bavit se s námi vést diskusi. A pokud nebude nejenom ta snaha, tak máte ještě jednu možnost, protože součástí toho usnesení je vrácení do druhého čtení, pokud ji využijete, tak nebude platit například to, že pan kolega Vít Rakušan říkal, že by se dalo tento návrh přejmenovat jako na návrh zákona o rozpočtové neodpovědnosti, můžeme udělat na tomto tisku ještě hromadu, hromadu práce a třeba tam vrátit i nějaký mechanismus snižování zadlužení České republiky, tak, jak bylo například v pozměňovacích návrzích, které předložil kolega Karel Haas.

Pokud bude ale sněmovní tisk 90 schválen ve znění pozměňovacích návrhů, které podpořil rozpočtový výbor, tak je s rozpočtovou odpovědností konec a bude platit to, co jsem říkal já v úvodu, že tento tisk má potenciál opravdu odpálit české veřejné finance do vzduchu. A o tom, zda tímto startujeme, milé hnutí ANO, milé SPD, milí Motoristé, ke schodkům okolo 400 miliard korun ročně, tak jak se už teď dohadujeme v rámci jednotlivých debat, o tom nás rozsoudí až budoucnost. Ale máte teď v tuhletu chvíli opravdu možnost v tomto, u tohoto nejdůležitějšího fiskálního tisku ukázat směrem k paní ministryni financí jakožto předkladatelce a také Andreji Babišovi, který říká, že se máme více zadlužovat, pomyslný vztyčený prst a říci touhle cestou my prostě jít nechceme.

Děkuju vám za vaši pozornost a věřím a doufám, že všechny tisky, které dnes můžeme projednávat, budeme projednávat v lepší atmosféře, než tomu bylo včera a také na počátku dnešního dne. Díky.

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane místopředsedo. Je přihlášený s přednostním právem ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný. Já prosím, jenom upozorňuji, že pokud toto bude poslední vystoupení a je to pro všechny kolegyně, kolegy, tak budeme hlasovat.

A ještě přečtu omluvu: od 15 hodin z pracovních důvodů je omluvena paní ministryně financí Schillerová.

Tak máte slovo, pane ministře.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Já moc děkuji, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, milí občané, říkám, milí občané proto, protože víte, kolik je hodin? Je 15.44. A my od této chvíle... Já nechci říct, že mi došla trpělivost nebo dochází trpělivost, ale došla mi trpělivost s opozicí, která dostává a dostala hodně prostoru k tomu, aby se vyjádřila, ale od demokratických voleb a ustanovení této Sněmovny uplynulo už hodně času a ten model, a to schéma, které tady je, je prakticky konstantní.

Je 15.44 hodin, začali jsme tuto schůzi dnes v 9 ráno, neprojednali jsme nic. Opozice zde v debatě k programu s přednostními právy fakticky, aniž se otevřela vůbec rozprava, zablokovala na další den tuto Poslaneckou sněmovnu, od 9 do 15.45. Včera ji zablokovala od 14 hodin do nevím 1 hodiny v noci? Dobře.

Já bych býval nevystupoval, kdyby pan poslanec Marian Jurečka se do mě nenavážel a tady na mě nějakým způsobem verbálně negestikuloval a nevyzýval mě k vystupování za to, že mám hlavu v dlaních. Já jsem měl hlavu v dlaních ve chvíli, kdy bývalý ministr práce a sociálních věcí pan Marian Jurečka hovořil o sociálních službách. Já vím, že on vzděláním ani povoláním se této věci nikdy nevěnoval, pouze jako politik se tomu věnoval v oblasti svého ministrování, ale já jsem měl ruce v dlaních proto, protože vím, jak sociální služby fungují. Od prvního lůžka jsem vybudoval největší síť poskytovatelů sociálních služeb s dneska více než 6 500 lůžky ve více než 54 zařízeních zaměstnávající tisíce lidí. A vy tady říkáte, vy, který jste měl možnost, prostřednictvím pana předsedajícího, pane Jurečko, reformovat sociální služby, tak tady kritizujete naši vládu za systém sociálních služeb. To je neuvěřitelné, to je neuvěřitelné. Čekací doby na lůžka v domovech seniorů, domovech se zvláštním režimem či domovech pro osoby se zdravotním postižením, tedy v zařízeních sociálních služeb jsou ne někdy měsíce, ale jsou roky. Po čtyřech letech vašeho vládnutí jsou to roky, kdy lidé čekají v pořadnících (do) zařízeních sociálních služeb, aby se na ně dostala řada. Jsou to měsíce, mnohdy téměř rok, kdy lidé čekají na příspěvek na péči, ať už jsou to potřební doma nebo v pobytových zařízeních sociálních služeb, tak čekají na to oni i jejich rodiny, popřípadě poskytovatelé těchto sociálních služeb, aby dostali příspěvek a mohli péči financovat. Co jste pro zlepšení této situace udělal? Jakákoliv reforma za celou dobu vaší vlády v sociálních službách se nekonala. Nezměnili jste financování sociálních služeb, nechali jste naprosto netransparentní systém přerozdělování dotací klientelisticky, netransparentně z krajů na jednotlivé poskytovatele. (V sále je hluk.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane ministře, prosím o klid, prosím o klid v sále. Děkuji.

 

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Nenastavili jste reformu financování, nezajistili jste, aby peníze směřovaly ke klientům, nezajistili jste dostatečné podmínky pro zaměstnance sociálních služeb, pro pracovníky v sociálních službách, sociální pracovníky, zdravotnický personál a tak dále. A vy se divíte, že tady sedím tiše, nic neříkám a držím si ruku v dlaních. Tak za to začnete vyzývat Motoristy a kritizovat mě, který jsem na rozdíl od vás tady vybudoval lůžka pro tisíce klientů? Co jste udělal vy? Seděl jste za státní peníze na ministerstvu, bral jste z daní daňových poplatníků peníze a za tyto peníze jste nedokázal ten systém ani zreformovat. To pokládám za problém a příště prosím, věřím v to, že zcela objektivně, pokud se budete obracet na Motoristy nebo některé jejich zástupce, tak zhodnotíte, zhodnotíte zkušenosti, praxi i profesní vyspělost. Já vám děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)

 

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane ministře. O vystoupení s přednostním právem požádal předseda klubu KDU-ČSL Marian Jurečka. Máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuju. Já na úvod řeknu, že jsem rád a chci ocenit a poděkovat, že pan ministr byl asi jediný, kdo dneska z členů vlády využil přednostního práva a zapojil se alespoň do části té debaty. To vyzdvihuju na úvod a toho si cením. Fakt díky za to.

Ale teďka, pane ministře, vy jste zjevně neposlouchal, co jsem říkal. Já jsem v situaci, kdy jsem mluvil o tom, že se držíte za hlavu, mluvil o přístupu Motoristů a rozdílu mezi vašimi sliby před volbami a o tom, jak jste říkali, že pohlídáte Andreje Babiše a zkrotíte veřejné finance a budete chtít mít na konci vlády vyrovnaný rozpočet. U toho jsem říkal, kde jsou silné výroky a sliby Motoristů před volbami a kde je dneska realita? A u toho jsem říkal, že se držíte za hlavu a je hluboké ticho.

Když jsem mluvil o sociálních službách, já jsem vůbec ani jednou neřekl, že kritizuju současnou vládu ve vztahu k současné situaci v sociálních službách. Ani jednou. Máte stenozáznam, podívejte se a řekněte mi tu větu, kde to zaznělo. Já jsem mluvil o tom, že mně chybí jako jedna z klíčových priorit této vlády příprava na stárnutí populace, že mně chybí to, abyste řekli, jak v roce 2028, 2029, 2030, 2031 bude tato země financovat rozvoj sociální infrastruktury. Slyšíme železo a beton z evropských peněz po roce 2029. To je safra pozdě.

Když říkáte, že jsme nic neudělali, tak já jenom stručně připomenu, s podporou vašich koaličních poslanců současné vládní koalice jsme zvýšili několikrát příspěvek na péči. Udělali jsme historicky výrazné navýšení příspěvku na péči ve čtvrtém stupni o víc 40 procent na částku 27 000 korun pro lidi, kteří jsou doma v domácí péči. Těmto lidem to obrovským způsobem pomohlo. Jestli se bavíte s poskytovateli terénních služeb nebo pokud je vy sám poskytujete, tak to víte, že to byl krok, který hodně pomohl lidem. S kolegou Václavem Pláteníkem, který byl...

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Promiňte, pane předsedo, prosím o klid v sále! Děkuji.

 

Poslanec Marian Jurečka: S kolegou poslancem Václavem Pláteníkem, který byl v tu dobu náměstkem na Ministerstvu zdravotnictví, jsme udělali celou řadu kroků, které znamenaly jiný přístup zdravotních pojišťoven třeba ve vztahu k některým typům úhrad do sociálních služeb. Posun v tom, aby od letošního července mohli poskytovatelé terénních služeb dělat některé úkony, které doposud dělat nemohli, a dělali je rodinní neformální pečující úplně běžně. Vy tady kritizujete netransparentní systém přerozdělování dotací, pane ministře? Tak jsou to dneska hlavně hejtmani vaší koalice, kteří stojí v čele těch krajů. Ti, pane ministře, jsou zodpovědni za to, jak se ty peníze přes směrné číslo dál přerozdělí vůči těm poskytovatelům na území toho kraje.

Takže předpokládám, že jako člen vlády, už jste se s těmi hejtmany potkal, tak jste jim řekl, že se chovají netransparentně. Mě by zajímalo, jestli jste jim to řekl. Já si totiž myslím a moje zkušenost je taková, že naprostá většina těch krajů dneska už po těch letech si dokázala vyvážit ten systém. Je tady třeba bývalý hejtman Kraje Vysočina pan poslanec Schrek, určitě i on by o tom mohl říct, jak to funguje na Vysočině a fungovalo. Myslím si, že velmi dobře to fungovalo. Jak dokázali opravdu odlišit to, že mají stejný přístup dneska po těch letech, ve většině krajů to tak je, k poskytovatelům, které zřizují kraje nebo jiní poskytovatelé sociálních služeb. Jestli to tak není, ukažte mi kraj a řekněte ho tady nahlas na mikrofon, který kraj je netransparentní. Já budu moc rád, když to řeknete a řeknete, za koho je tam ten hejtman. Moc prosím, přijďte sem ještě jednou a řekněte to.

A budu fandit této vládě a jsem si vědom toho, že některé věci jsme nestihli, a zase říkám to i sebekriticky v tom, ať se podaří reforma financování sociálních služeb, ať se podaří nastavit systém nejenom reformy a výkonového financování třeba v pobytových službách, ale i víceletého financování. Fakt vám v tom fandím. To není ironie, to je fakt, že si to přeju a že vím, že to celá řada i mých předchůdkyň chtěla a nezvládla to. Teď k tomu má tato vládní koalice nakročeno díky tomu, že od 1. ledna 2028 už v současné právní úpravě je to, že konečně tento stát bude poprvé v životě vidět, kde, komu, v jakém rozsahu poskytuje vlastně sociální službu, a ne na výkazu, takzvaném žluťáku, kdy vlastně se tam nalžou čísla, která neodpovídají realitě a jsou rok zpátky.

Takže vy máte geniální příležitost, abyste od 1. ledna 2028 udělali s touto datovou základnou i reformu financování sociálních služeb. A zase říkám v dobrém, pozitivním. Fandím vám v tom, Aleši Juchelkovi, vám, jste zkušený praktik. Fakt když se to podaří, budeme všichni v tom sektoru jenom rádi.

Chtěl jsem tady udělat změnu s některými kolegy ze současné opozice, abychom třeba umožnili i nějakou vyšší míru spoluúhrady klientů v sociálních službách. Jak to skončilo ze strany tehdejší opozice? Nebudou mít ti lidé ani na to kafe. Takže my dneska držíme u lidí, kteří mají dneska nadprůměrné a vysoké důchody, stále 15 procent jim musí zůstat, i když ten člověk vůbec si to kafe není schopen ani dojít koupit. Takže, pane ministře, zase vám budu fandit. Já vám to dělat nebudu, já se nebudu chovat, jako to dělali někteří poslanci, kteří jsou dneska s vámi vládní koalici a říkali, ne, na to nemůžeme sáhnout. Jak potom chcete zapojit transparentní spolufinancování toho klienta tam, kde to dává logiku?

Nebudu to natahovat, pane ministře, už je tady skoro plná Sněmovna, ale jenom chci říct, že je celá řada věcí, které my jsme nezvládli. To já sebekriticky přiznávám. Pak je celá řada věcí, která se fakt povedla, a pak je celá řada věcí, u kterých vám, a říkám to minimálně za lidovecký klub, budeme fandit, pokud je zvládnete udělat, pokud budete mít tu odvahu, pokud s těmi pozitivními dobrými reformami budete schopni sem přijít. Děkuju moc. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nikdo se nám s přednostním právem nehlásí, nyní tedy budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 17. schůze Poslanecké sněmovny tak, jak byl písemně předložen.

A předtím, než budeme hlasovat, tak si dovolím všechny odhlásit a požádat vás, dámy a pánové, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Vidím, že už se nám počet poslanců a poslankyň ustálil.

 

Ještě jednou připomínám, budeme hlasovat o celém návrhu pořadu 17. schůze Poslanecké sněmovny, tak jak byl písemně předložen.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Hlasování číslo 4, přihlášeno 141 poslanců, pro 80 proti 61. Pořad schůze byl schválen.

 

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vzhledem k tomu, že – a to všichni víte – už bylo 14 hodin, uplynula tím tedy doba vyhrazená pro projednávání zákonů ve třetím čtení, je to paragraf 95a jednacího řádu, z tohoto důvodu tedy není možné projednávat body číslo 1 a 2 schváleného pořadu, a budeme tedy pokračovat projednáváním dalších bodů dle pořadí schváleného pořadu 17. schůze, tedy zákony ve druhém čtení.

 

Otevírám tedy bod

Aktualizováno 7. 5. 2026 v 0:51.