Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(18.30 hodin)
(pokračuje Matěj Ondřej Havel)
Já si myslím, že Poslanecká sněmovna by v tomto směru neměla v tuto chvíli stát mimo hru a měla by to být debata, kterou tady povedeme. A já bych chtěl znát názor vlády, jak bude vyjednávat třeba právě s ohledem na tyto otázky. A jaký je postoj české vlády k právu veta nebo k té jednomyslnosti nebo kvalifikované většině v rozhodování v Evropském parlamentu? Ono totiž to veto evropské není nějakou modlou, ale není to ani hračka. A ta česká debata se podle mého názoru často zjednodušuje na takovou karikaturu, nebo dvoukarikaturu, kdy jedna říká kdo sáhne na veto, ten nám bere suverenitu, a ta druhá říká, kdo hájí veto, je automaticky brzda Evropy. Já si myslím, že obojí je špatně.
Velmi stručně. Myslím si, že to veto je nástroj, ale není to symbol státní moci nebo státní symbol, který se má uctívat bez ohledu na okolnosti a ty jsou teď přece velmi naléhavé. Ale není to ani zbytečná brzda, kterou lze škrtnout jedním politickým gestem. A z našeho českého pohledu bychom měli rozlišovat. Jinak se rozhoduje o technické sankční implementaci, jinak o daních, rozpočtu nebo třeba změně smluv, vstupu nových členů a nebo o obraně a vysílání vojáků. A současné unijní smlouvy říkají, že rozhodnutí ve společné zahraniční a bezpečnostní politice přijímá Evropská rada a rada jednomyslně, pokud smlouvy nestanoví jinak. Český zájem je Evropa, která umí jednat.
A já si myslím, že právě přehodnocení toho práva veta kvůli tomu, jak se chovalo Maďarsko, jak se chová Slovensko, tak je v zájmu České republiky. Český zájem je Evropa, která je akceschopná a která umí jednat. A zároveň je českým zájmem, aby Evropská unie dokázala chránit určité pojistky pro české, pardon, pro menší státy. Česká republika nemůže přistoupit na žádnou změnu, která by znamenala, že se o zásadních otázkách národní suverenity bude rozhodovat bez nás. Proto bychom se přece do té debaty měli zapojit. A ptám se, jaký teda je postoj vlády, a chtěl bych, abychom to v rámci aktuální schůze prodiskutovali.
Slíbil jsem že nebudu dlouhý, tak tady své krátké zdůvodnění bodu ukončím a rád se potom zapojím do té debaty a v rozpravě vysvětlím třeba svůj postoj, postoj TOP 09 jak by měla Česká republika v tomto směru se chovat a co navrhujeme, aby naše zahraniční diplomacie v tom udělala. Rád bych, pane místopředsedo, aby se to zařadilo dnes jako druhý bod. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: A já děkuji všem, kteří tak krásně připravili ten bod stejně jako pan předseda, že se mi to krásně zapsalo. Děkuju. Tak a poslední, kdo je přihlášen s přednostním právem, je paní předsedkyně Pirátů Olga Richterová.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Jenom velice stručně. U těch návrhů bodů pořadu vystoupil pan předseda hnutí SPD Tomio Okamura o tom, jak by chtěl pracovat, ale přitom jeho prací by mělo být neblokovat tuto Sněmovnu, aby se dostalo na skutečné návrhy zákonů a ne na to, co chce kvůli bůhvíjakým důvodům projednávat hnutí SPD. Protože jsou to oni, kdo se kamarádí s protičeskými extremisty, ať už z AfD, nebo kdo se přímo kamarádí s rakouskými Svobodnými. Takže já jen chci upozornit, že všechna ta krásná slovíčka tady za a) zabírala čas a za b) prostě nebyla pravda. Takže to je předstírání práce ze strany Tomia Okamury.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně. A děkuji, že jsme zachovali i klid v Poslanecké sněmovně relativní. A nyní tedy přejdeme k návrhům těch, kteří nemají přednostní právo. Prvním je pan poslanec Michal Zuna. Než přijde, tak bych přečetl omluvenky. Od 18 do 20 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Benjamin Činčila, od 21.15 do 23.15 z pracovních důvodů poslanec Jan Jakob. A od 18.30 ze zdravotních důvodů poslanec Jan Síla. Máte slovo.
Poslanec Michal Zuna: Já děkuju za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já možná přicházím s řešením, které by mohlo odblokovat tu Sněmovnu. Já jsem včera nevystupoval v bodě Stanovisko vládní koalice ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně, ale já si dovolím dnes navrhnout vyřazení tohoto bodu z pořadu schůze. A to by možná mohlo být tím řešením, po kterém tady voláte. A teď mi dovolte, abych tento návrh na vyřazení toho bodu odůvodnil.
Víte, ta včerejší rozprava, to byl prostě hnus, to byl hnus hnusů. A já považuji za hluboce nešťastné, aby Poslanecká sněmovna teď vůbec otevírala takovou debatu, která nevede nikam. Nevede ke smíření, nevede k řešení žádného aktuálního problému této země a ve svém důsledku jen znovu rozdmýchává staré křivdy, emoce a nepřátelství.
Opravdu potřebujeme v době bezpečnostních hrozeb, ekonomických tlaků vyplývajících z blízkovýchodního konfliktu a napětí ve světě vést ve sněmovně bitvu o téma, které má být především otázkou historické reflexe, občanské zralosti, politického konsenzu a hlavně a především vzájemného smíření? Já mám za to, že rozhodně nepotřebujeme. Nikdo soudný přece nezpochybňuje, že český národ utrpěl před nacismem strašlivé zločiny. Nikdo soudný nezpochybňuje, že okupace, teror a vyvražďování českých občanů byly historickou zkušeností, která po válce vedla k obrovské bolesti, hněvu a touze po odplatě.
Ale právě proto bychom měli být i schopni říct i druhou část té pravdy, že poválečný odsun měl vedle svého historického kontextu také tvrdé a neadekvátní dopady na řadu nevinných lidí. A že tato jizva je v českém pohraničí i v česko-německých vztazích cítit dodnes. To není projev slabosti, to je projev historické poctivosti. A právě proto tvrdím, že rozdmýchávat starou nenávist není vlastenectví. V národním zájmu České republiky je usilovat o smíření, nikoliv znovu otevírat příkopy.
A je tu ještě jedna důležitá věc. Na rozdíl od Ruska se moderní demokratické Německo ke zločinům nacismu přihlásilo, přijalo za ně odpovědnost a česko-německé vztahy byly postaveny na vědomém úsilí nepřenášet minulost do dnešních politických sporů. Česko-německá deklarace z roku 1997 výslovně říká, že obě strany nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Proto považuji za velmi nešťastné, že právě Sněmovna má být dnes opět místem, kde se tato minulost znovu politicky rozdmýchává. A považuji za mimořádně trapné, že se to děje ve dnech, kdy zaznívají ze strany ministra Macinky, nepřítomného ministra, výroky o méněcenných lidech. Méněcenných lidech, kdy tato slova připomínají nacistickou rétoriku třicátých a čtyřicátých let, kdy nacisté těmito slovy dehumanizovali občany a ospravedlňovali násilí a masové vraždění.
Pojďme si to tedy shrnout. Namísto smíření živíte historickou nenávist. Namísto uklidnění poměrů zaséváte hlubokou dlouhodobou zatrpklost a zášť. A namísto důstojného vztahu k dějinám si z nich děláte klacek pro dnešní politický boj. To je podle mě nedůstojné této Sněmovny i této země. Debata na toto téma zde navíc není jen zbytečná. Je i ohavná ve své logice, protože nevede k ničemu jinému než k tomu, aby se z historické bolesti stalo současné politické populistické palivo. A to zcela odmítám. A to jsou vše důvody, proč navrhuji, aby tento bod byl z pořadu dnešní schůze vyřazen.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Mám, mám a tím pádem máte ještě jeden bod takže vám pouštím nových pět minut teď.
Poslanec Michal Zuna: Tak já moc děkuji. Myslím, že pokud by Sněmovna vyslyšela můj návrh na vyřazení tohoto bodu, že bychom byli schopni zvládnout projednat třeba ještě další. Proto přicházím i s konstruktivním návrhem, abychom přeřadili bod číslo 48 sněmovní tisk 107, což je Návrh zákona skupiny poslanců Michala Zuny, Elišky Olšákové, Karla Dvořáka, Lucie Sedmihradské, Julie Smejkalové, Jiřího Horáka a Zdeňky Blišťanové, který se týká nastavení pravidel pro sdílené ubytování. ***
