(pokračuje Matěj Ondřej Havel)
Já si myslím, že Poslanecká sněmovna by v tomto směru neměla v tuto chvíli stát mimo hru a měla by to být debata, kterou tady povedeme, a já bych chtěl znát názor vlády, jak bude vyjednávat třeba právě s ohledem na tyto otázky a jaký je postoj české vlády k právu veta nebo k té jednomyslnosti nebo kvalifikované většině v rozhodování v Evropském parlamentu. Ono totiž to veto evropské není nějakou modlou, ale není to ani hračka, a ta česká debata se podle mého názoru často zjednodušuje na takovou karikaturu nebo dvoukarikaturu, kdy jedna říká: Kdo sáhne na veto, ten nám bere suverenitu, a ta druhá říká: Kdo hájí veto, je automaticky brzda Evropy. Já si myslím, že obojí je špatně.
Velmi stručně: myslím si, že to veto je nástroj, ale není to symbol státní moci nebo státní symbol, který se má uctívat bez ohledu na okolnosti, a ty jsou teď přece velmi naléhavé. Ale není to ani zbytečná brzda, kterou lze škrtnout jedním politickým gestem, a z našeho českého pohledu bychom měli rozlišovat. Jinak se rozhoduje o technické sankční implementaci, jinak o daních, rozpočtu nebo třeba změně smluv, vstupu nových členů anebo o obraně a vysílání vojáků. A současné unijní smlouvy říkají, že rozhodnutí ve společné zahraniční a bezpečnostní politice přijímá Evropská rada a rada jednomyslně, pokud smlouvy nestanoví jinak. Český zájem je Evropa, která umí jednat.
A já si myslím, že právě přehodnocení toho práva veta kvůli tomu, jak se chovalo Maďarsko, jak se chová Slovensko, je v zájmu České republiky. Český zájem je Evropa, která je akceschopná a která umí jednat, a zároveň je českým zájmem, aby Evropská unie dokázala chránit určité pojistky pro české, pardon, pro menší státy. Česká republika nemůže přistoupit na žádnou změnu, která by znamenala, že se o zásadních otázkách národní suverenity bude rozhodovat bez nás. Proto bychom se přece do té debaty měli zapojit a ptám se, jaký tedy je postoj vlády, a chtěl bych, abychom to v rámci aktuální schůze prodiskutovali.
Slíbil jsem že nebudu dlouhý, tak tady své krátké zdůvodnění bodu ukončím a rád se potom zapojím do té debaty a v rozpravě vysvětlím třeba svůj postoj, postoj TOP 09, jak by měla Česká republika v tomto směru se chovat a co navrhujeme, aby naše zahraniční diplomacie v tom udělala.
Rád bych, pane místopředsedo, aby se to zařadilo dnes jako druhý bod. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: A já děkuji všem, kteří tak krásně připravili ten bod stejně jako pan předseda, že se mi to krásně zapsalo, děkuju.
Tak a poslední, kdo je přihlášen s přednostním právem, je paní předsedkyně Pirátů Olga Richterová.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Jenom velice stručně. U těch návrhů bodů pořadu vystoupil pan předseda hnutí SPD Tomio Okamura o tom, jak by chtěl pracovat, ale přitom jeho prací by mělo být neblokovat tuto Sněmovnu, aby se dostalo na skutečné návrhy zákonů, a ne na to, co chce kvůli bůhvíjakým důvodům projednávat hnutí SPD, protože jsou to oni, kdo se kamarádí s protičeskými extremisty, ať už z AfD, nebo kdo se přímo kamarádí s rakouskými Svobodnými. Takže já jen chci upozornit, že všechna ta krásná slovíčka tady za a) zabírala čas a za b) prostě nebyla pravda. Takže to je předstírání práce ze strany Tomia Okamury.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, paní předsedkyně, a děkuji, že jsme zachovali i klid v Poslanecké sněmovně relativní.
A nyní tedy přejdeme k návrhům těch, kteří nemají přednostní právo, prvním je pan poslanec Michal Zuna.
Než přijde, tak bych přečetl omluvenky: od 18 do 20 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Benjamin Činčila, od 21.15 do 23.15 z pracovních důvodů poslanec Jan Jakob a od 18.30 ze zdravotních důvodů poslanec Jan Síla.
Máte slovo.
Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já možná přicházím s řešením, které by mohlo odblokovat tu Sněmovnu. Já jsem včera nevystupoval v bodě Stanovisko vládní koalice ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně, ale já si dovolím dnes navrhnout vyřazení tohoto bodu z pořadu schůze a to by možná mohlo být tím řešením, po kterém tady voláte.
A teď mi dovolte, abych tento návrh na vyřazení toho bodu odůvodnil. Víte, ta včerejší rozprava, to byl prostě hnus, to byl hnus hnusů, a já považuji za hluboce nešťastné, aby Poslanecká sněmovna teď vůbec otevírala takovou debatu, která nevede nikam. Nevede ke smíření, nevede k řešení žádného aktuálního problému této země a ve svém důsledku jen znovu rozdmýchává staré křivdy, emoce a nepřátelství.
Opravdu potřebujeme v době bezpečnostních hrozeb, ekonomických tlaků vyplývajících z blízkovýchodního konfliktu a napětí ve světě vést ve sněmovně bitvu o téma, které má být především otázkou historické reflexe, občanské zralosti, politického konsenzu, a hlavně a především vzájemného smíření? Já mám za to, že rozhodně nepotřebujeme. Nikdo soudný přece nezpochybňuje, že český národ utrpěl před (pod?) nacismem strašlivé zločiny. Nikdo soudný nezpochybňuje, že okupace, teror a vyvražďování českých občanů byly historickou zkušeností, která po válce vedla k obrovské bolesti, hněvu a touze po odplatě. Ale právě proto bychom měli být i schopni říct i druhou část té pravdy, že poválečný odsun měl vedle svého historického kontextu také tvrdé a neadekvátní dopady na řadu nevinných lidí a že tato jizva je v českém pohraničí i v česko-německých vztazích cítit dodnes. To není projev slabosti, to je projev historické poctivosti. A právě proto tvrdím, že rozdmýchávat starou nenávist není vlastenectví. V národním zájmu České republiky je usilovat o smíření, nikoliv znovu otevírat příkopy.
A je tu ještě jedna důležitá věc. Na rozdíl od Ruska se moderní demokratické Německo ke zločinům nacismu přihlásilo, přijalo za ně odpovědnost a česko-německé vztahy byly postaveny na vědomém úsilí nepřenášet minulost do dnešních politických sporů. Česko-německá deklarace z roku 1997 výslovně říká, že obě strany nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. Proto považuji za velmi nešťastné, že právě Sněmovna má být dnes opět místem, kde se tato minulost znovu politicky rozdmýchává, a považuji za mimořádně trapné, že se to děje ve dnech, kdy zaznívají ze strany ministra Macinky, nepřítomného ministra, výroky o méněcenných lidech – méněcenných lidech, kdy tato slova připomínají nacistickou rétoriku třicátých a čtyřicátých let, kdy nacisté těmito slovy dehumanizovali občany a ospravedlňovali násilí a masové vraždění.
Pojďme si to tedy shrnout. Namísto smíření živíte historickou nenávist, namísto uklidnění poměrů zaséváte hlubokou dlouhodobou zatrpklost a zášť a namísto důstojného vztahu k dějinám si z nich děláte klacek pro dnešní politický boj. To je podle mě nedůstojné této Sněmovny i této země. Debata na toto téma zde navíc není jen zbytečná. Je i ohavná ve své logice, protože nevede k ničemu jinému než k tomu, aby se z historické bolesti stalo současné politické populistické palivo, a to zcela odmítám.
A to jsou vše důvody, proč navrhuji, aby tento bod byl z pořadu dnešní schůze vyřazen.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Mám, mám, a tím pádem máte ještě jeden bod, takže vám pouštím nových 5 minut teď.
Poslanec Michal Zuna: Moc děkuji. Myslím, že pokud by Sněmovna vyslyšela můj návrh na vyřazení tohoto bodu, že bychom byli schopni zvládnout projednat třeba ještě další. Proto přicházím i s konstruktivním návrhem, abychom přeřadili bod číslo 48, sněmovní tisk 107, což je Návrh zákona skupiny poslanců Michala Zuny, Elišky Olšákové, Karla Dvořáka, Lucie Sedmihradské, Julie Smejkalové, Jiřího Horáka a Zdeňky Blišťanové, který se týká nastavení pravidel pro sdílené ubytování. ***
