Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Samozřejmě ta první, která se nabízí, je spolupráce ekonomická – Německo je naším největším exportním partnerem, Česká republika, jak víte, 85 procent výroby jde na export – a z toho drtivá většina jde do Německé republiky. Musím říct, že dnes jsou vztahy obou zemí jedny z nejlepších v Evropě právě proto, že se podařilo minulost nezamlčet, ale ani ji nezneužívat. Bohužel dnes tady zaznívá, že bychom měli opět tuto minulost využívat k politickým cílům některých politických stran. To my tady na tomto jednání chceme jednoznačně odmítnout.

Benešovy dekrety nevznikly ve vzduchoprázdnu, byly přímou reakcí na rozbití Československa po Mnichovské dohodě. Na okupaci a na zkušenost s nacistickým režimem – bez těchto událostí by k nim nikdy nedošlo. Když se dnes někdo snaží posuzovat dekrety izolovaně bez tohoto kontextu, dostává se mimo realitu tehdejší doby. V případě Němců šlo o snahu zabránit opakování situace, kdy část německé menšiny sehrála klíčovou roli při rozbití státu. Poválečné Československo proto přistoupilo ke krokům, které znamenaly ztrátu občanství, konfiskaci majetku a odsun. Tyto kroky nebyly jednostranným rozhodnutím Prahy, byly potvrzeny vítěznými mocnostmi na Postupimské dohodě a zapadaly do širšího evropského řešení, které mělo předejít dalším konfliktům.

U maďarské menšiny byla situace odlišná, ale princip zůstal podobný – reagovalo se na události roku 1938 a na rozpad republiky. Došlo k omezení práv a k přesunům obyvatelstva, zároveň ale maďarská menšina v Československu zůstala. Ukazuje to, že šlo o politické rozhodování v konkrétní historické situaci, nikoli o jednoduché nebo mechanické řešení.

Dnes se znovu objevují pokusy tyto kroky zpochybňovat. Když někdo otevírá otázku Benešových dekretů, nejde jen o právní detaily. Dotýká se tím celého poválečného uspořádání Evropy, včetně rozhodnutí spojenců a výsledku druhé světové války. V tomhle směru je potřeba mluvit na naprosto otevřeně.

Co mě ovšem zaráží, že některé současné politické síly, například Alternativa pro Německo, s tímto tématem pracují zcela vědomě. Na veřejných akcích zaznívají sliby, že se zasadí o zrušení dekretů a objevují se výroky, které zpochybňují samotný výklad konce války. Tím se posouvá hranice debaty, kterou otevřela AfD směrem, který by byl ještě donedávna nepředstavitelný. Česká republika by na to měla reagovat klidně, ale jednoznačně. Benešovy dekrety jsou součástí historického i právního rámce, který vznikl po válce a byl potvrzen mezinárodně, nejsou tématem k politickému obchodování ani nástrojem pro předvolební mobilizaci.

Pokud AfD, Svobodní a další strany relativizují Benešovy dekrety, zasahují tím i do výkladu druhé světové války a jejich důsledků. A právě v tom je ten problém, v tom, že AfD, Svobodní jsou partnerem jedné z našich – nebo z vašich koaličních stran SPD, tedy strany, které zpochybňují Benešovy dekrety, jsou partnerem koaliční strany SPD. Otázka Benešových dekretů a sudetoněmecké problematiky patří dlouhodobě k nejcitlivějším tématům. česko-německých vztahů. Benešovy dekrety vydané v letech 1940 až 1945 vytvořily právní základ poválečného uspořádání Československa, včetně konfiskace majetku a odsunu většiny německého obyvatelstva. Přestože jejich přímý právní význam je dnes omezený, zůstávají silným symbolem historické paměti a dodnes se k nim vracejí některé sudetoměnské organizace, které požadují její zrušení nebo alespoň symbolickou revizi.

V tomto kontextu je důležité sledovat postoj německé strany Alternativa pro Německo, AfD. Na první pohled se může zdát, že jde o okrajové téma, protože jak upozorňují některá média, AfD se Benešovým dekretům ve svém programu systematicky věnují. Tento fakt je zásadní. Téma není pevnou součástí oficiální programové linie strany. Právě tato absence však umožňuje AfD flexibilně s tématem pracovat, oficiálně je upozadit, ale v konkrétních situacích je aktivně otevírat. V praxi se totiž objevují konkrétní výroky a politické kroky, které mají výrazně revizionistický charakter. Nejvýraznější doložený případ pochází ze srazu v Augsburku, kde představitelé AfD podle Prague Business Journal chtěli jednoznačně otevřít Benešovy dekrety. Nešlo tedy o abstraktní debatu, ale o cílenou politickou agitaci vůči konkrétní skupině voličů spojenou s přímým slibem zrušení dekretů. Tady upozorňuju, že strana AfD je přímým spolupracujícím strany SPD.

Podobná rétorika se opakovaně objevuje i v regionálních kampaních, zejména v Bavorsku, kde žije významná část potomků sudetských Němců. Jak uvádí deník.cz, AfD požaduje, aby německá vláda vyvinula tlak na Českou republiku, aby zrušila Benešovy dekrety. Téma je zde rámováno jako historická křivda vůči Němcům a jako selhání německé vlády, která se podle této interpretace nedostatečně zastává vlastních občanů a jejich historických nároků. AfD zároveň se tímto tématem dotýká Benešových dekretů, přesouvá je z historické roviny do aktuální politické agendy, tedy to AfD, které je partnerem naší vládní SPD.

Tyto postoje však nelze oddělit od širšího ideologického rámce, který se týká interpretace druhé světové války. Řada výroků představitelů AfD směřuje k relativizaci (?) výsledků a k posunu tradičního výkladu. Někteří představitelé strany uvádějí, že 8. května nechtějí slavit a že spojenci Německo porazili v rozporu s mezinárodním právem. To říkají největší partneři SPD, AfD. Ještě znova opakuju, AfD říká, že 8. května nechtějí slavit a že spojenci Německo porazili v rozporu s mezinárodním právem.

Ve stejném kontextu se upozorňuje, že politici AfD relativizují pohled na konec druhé světové války. Taková interpretace představuje zásadní odklon od poválečného evropského konsenzu, podle něhož je konec války chápán jako osvobození od nacismu. Právě tato kombinace konkrétních politických aktivit a širšího ideologického rámce utváří ucelený obraz. AfD sice formálně nezařazuje Benešový dekrety mezi své hlavní programové priority, ale v praxi je využívá jako mobilizační téma, zejména ve vztahu k sudetoněmecké otázce. Zároveň její představitelé zpochybňují samotný výklad druhé světové války, čímž nepřímo zpochybňují i legitimitu poválečného uspořádání, jehož jsou Benešovy dekrety součásti.

Výsledkem je situace, kdy se téma, které bylo v česko-německých vztazích dlouhodobě považované za uzavřené, znovu vrací do politické debaty. A bohužel to samé děláme dnes i my tady v Poslanecké sněmovně. Samozřejmě u AfD to není jako oficiální politika německého státu, ale je to jako součást agendy politického subjektu, který je ochoten (?) využívat k mobilizaci voličů a zároveň otevírat širší otázku reinterpretace moderních evropských dějin.

Vztah mezi Alternativou pro Německo a českými politickými stranami není jednotný a liší se podle konkrétního subjektu. Zatímco v případě SPD lze mluvit o poměrně zřetelné politické a ideové blízkosti k AfD, samozřejmě u ANO jde spíše o nepřímé překryvy v některých tématech bez skutečné spolupráce. SPD má k AfD dlouhodobě nejblíže, obě strany sdílejí podobné postoje v klíčových otázkách, jako je migrace, kritika Evropské unie nebo důraz na národní suverenitu. Tato blízkost se neprojevuje jen v programech, ale i v politické praxi. Na evropské úrovni působily ve stejném politickém uskupení a existují mezi nimi i osobní kontakty a účast na společných akcích. Vztah mezi SPD a AfD, která zpochybňuje 8. května jako Den vítězství, je tak možné označit za otevřenější a přímější, než je v české politice běžné vůči této německé straně. AfD tak v českém prostředí funguje ve dvou rovinách: pro SPD představuje přirozeného politického partnera, na evropské úrovni i ideového spojence. Evropská spolupráce stojí na důvěře mezi státy, které mají za sebou složitou historii. Právě vztah Česka a Německa ukazuje, že i taková minulost se dá zvládnout tak, aby dnes nepřekážela, ale naopak umožňovala fungující partnerství. To, čeho se podařilo v česko-německých vztazích dosáhnout, není samozřejmost. Vztahy je potřeba udržovat, nepodléhat zkratkám a nenechat minulost zneužívat pro aktuální politické spory. Naší odpovědností je držet česko-německé vztahy v rovině respektu a spolupráce. To je konkrétní příspěvek k tomu, aby Evropa zůstala stabilním a bezpečným prostorem i do budoucna.

Dámy a pánové, pokud tady dnes přijmeme usnesení, které tuto Sněmovnu rozděluje, přijmeme usnesení, které opět rozděluje celou společnost. Prosím, nedopusťme toho. Děkuji. (Potlesk v sále.)

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo dvě faktické poznámky: nejprve Boris Šťastný a připraví se Petr Hladík. Vaše dvě minuty. ***