Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(0.30 hodin)
Poslanec Petr Hladík: Já budu, pane předsedající, prostřednictvím vás reagovat na pana místopředsedu Patrika Nachera a chtěl jsem reagovat na tu politickou kulturu, o které jsme tady debatovali. Já vás chci vyzvat, pane místopředsedo, k jedné věci. Tak mně se to docela líbí, ta debata, která tady byla nastolena. Pojďte ale teda jako chlap sem přijít k tomu pultíku a říct prostě to, co říkají vaši koaliční partneři, pokud nemají ty koule se omluvit sami, tak že prostě mluvit o deratizaci úředníků je přes čáru, že mluvit o nás jako o opozici a o všech ostatních lidech, kteří si myslí, že pan ministr Macinka to opravdu s naší zemí nemyslí dobře, jako o méněcenných lidech, že je také přes čáru, a že tahle selekce a pojmenování občanů České republiky různými názvy, tak že vyvolává jenom vlnu napětí, tak přijďte k tomuhle pultíku a pojďte to odsoudit. Tak začněte vy s tou politickou kulturou, ať to není jednostranná záležitost. Škoda, že mě teďka neposloucháte, pane místopředsedo! Děkuju. Až zase potom budete moralizovat někdy.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. A poslední přihlášenou s faktickou poznámkou je paní poslankyně Veronika Kovářová. A znovu prosím o klid v sále. Děkuji.
Poslankyně Veronika Kovářová: Děkuji. Já se jenom krátce vyjádřím k tomu dvojímu metru, protože ta příčetnější část klubu byla řečena vysloveně s tím, že kolegyně Svobodová chtěla říct, že doufá, že ne celý klub ANO chce šířit nenávist. Proti tomu třeba výrazy kolegyně Pastuchové, že jsme štěnice, je úplně jasná urážka. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Nemáme tu žádnou faktickou poznámku, tak já bych poprosil o zapojení se do obecné rozpravy pana poslance Michala Kučeru.
A já vím, že to opakuji teď stále dokola, ale prosím o klid v sále! Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Kučera: Ještě jednou děkuju za slovo. Už nebudu zdravit, nicméně děkuju za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já na úvod svého projevu bych možná ještě zareagoval krátce na některá tady vystoupení a zopakoval návrh, který tady zazněl, který by možná mohl být exitem tady z toho nešťastného jednání, které tady probíhá, a trochu nás všechny vysvobodit. A ten návrh je opravdu velmi jednoduchý. Já vás vyzývám k tomu, abychom ne vás konkrétně, vás všechny vyzývám – bez prostřednictví – vás vyzývám k tomu, abychom se sešli, dohodli se na na usnesení, které bude většinově přijato, to přijali a máme tuto schůzi za sebou i s tím důstojným exitem.
Znovu opakuji, že Poslanecká sněmovna by takto závažná citlivá usnesení měla přijímat většinovou shodou. Pokud najdeme většinu na tomto usnesení, můžeme mít hotovo do jedné hodiny, možná ještě dříve. A opravdu vás varuji před tím, abychom přijímali takto citlivá usnesení, která mají nejen závažné domácí vnitrostátní dopady, ale i závažné mezinárodní dopady, přehlasovávali prostou většinou přítomných poslanců. To je záležitost, která si myslím, že je velmi kompromisní, velmi vstřícná a prosím pěkně, využijte ji. Pokud ji nevyužijete, je to samozřejmě na vás. Vy máte většinu, vy máte ale zodpovědnost za to, co se pak bude dít bohužel i na tom mezinárodním poli, protože věřím, že německá strana jednání Poslanecké sněmovny a jeho usnesení samozřejmě nenechá jen tak.
Já bych možná tady ještě řekl něco k tomu vyvolávání nenávisti, ještě před tím, než se dostanu k tomu svému projevu. To vyvolávání nenávisti začíná být poměrně běžné. Myslím si, že velmi výrazně ho eskalovaly v minulém volebním období tehdejší opoziční zástupci, zejména expertem na to byl Tomio Okamura a samozřejmě Andrej Babiš. To vyvolávání toho tekutého hněvu je obrovsky nebezpečné. Vyvolávání tekutého hněvu je nebezpečné v tom, že on dříve nebo později převálcuje ty dotyčné, kteří ho vyvolali. Ono se to už nedá zastavit. Ti, kteří skutečně se nechají nachytat, chytí se v tom tekutém hněvu, tak budou chtít víc a víc krve, budou chtít víc a víc extremismu a někdo...
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, pardon. Já jenom přeruším a poprosím tady kolegy v první řadě, jestli můžete do předsálí. (Reakce z pléna, smích.) Tak to nějak vyřešte, pan ministr tady zůstane a vy se běžte radit do předsálí. Tak, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Michal Kučera: Děkuju. Vy jste mě přerušil v takové hluboké myšlence teď a teď už to takhle nevyzní.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Ale vidíte, já jsem se snažil, abyste měl klid, a je to padni komu padni, aby to nebyl ten dvojí metr.
Poslanec Michal Kučera: Děkuju. Děkuju za to. Možná, že ještě k té přecitlivělosti poznámku, než se dostanu k tomu svému projevu, který není příliš dlouhý. Myslím si, že do 45 minut až jedné hodiny bych ho měl stihnout. Ale tu přecitlivělost nebo tu míru přicitlivělosti má nastaven samozřejmě každý jinak. Je to míra, která se samozřejmě odvíjí od prostředí, kde člověk vyrůstá, samozřejmě ho formují různé věci, takže někdo je citlivější na poměrně jemné výrazy, někdo třeba snese toho více. Takže já bych to úplně takhle jako nehrotil. Samozřejmě to volání po tom, buďme na sebe hodní, já jsem rád za to, ale ono to nefunguje jinde, natož aby to fungovalo i v Poslanecké sněmovně. Ale samozřejmě pokud ta kultura se tady zlepší, já budu jedině rád, protože jestli se něco v minulém volebním období zhoršilo, tak to jednoznačně kultura jednání Poslanecké sněmovny. Tady dříve, a samozřejmě si to pamatujeme, já se dívám tady na staré matadory, omluvte mi to označení, ale víceméně se takhle můžeme nazvat. Začínali jsme tady spolu v Poslanecké sněmovně někdy v roce 2013, tak tehdy ještě ta kultura jednání tady byla. Tehdy se ještě držely nepsané dohody, dokonce i tady s kolegy, kteří tady neseděli, ale seděli tady komunisté. Když se na něčem dohodlo, tak ta dohoda se držela a ta jednání, i když byla tvrdá a skutečně tady zaznívala i tvrdá slova, tak mělo plus minus nějaký řád a plus minus někam spělo.
A co bylo nejdůležitější, že to, co se stalo, ta slova, co zazněla tady, tak tady zůstala v tomhletom jednacím sále. Za těmi dveřmi už ti lidé se normálně bavili, takže nikdy to nebylo tak, že se tu nenávist, která tady možná někdy byla, tak si to přenášeli i do těch kuloárů. Tam si myslím, že jsme se dokázali bavit celkem normálně napříč politickým spektrem. Dokonce připomenu, že jsme tady hráli poslanecký fotbálek s komunisty. Je pravda, že občas dostali naloženo trochu, ale ten fotbálek byl běžně každý čtvrtek každý týden.
Takže ta kultura byla opravdu podstatně lepší a nevím, jestli to bylo v covidu, ale jednoznačně v tom minulém volební období se to dramaticky zhoršilo, a bohužel z mé zkušenosti je to tak, že pokud se jednou poruší ty nepsané dohody, tak už se málokdy je podaří vrátit, málokdy se to podaří nastavit zpátky. Jediné, co by k tomu možná pomohlo, je, že by se sešli znovu předsedové klubů a dohodli se, že to takhle nahodí zpátky na ty koleje. Já bych chtěl, aby to takhle bylo, ale dávám tomu opravdu malé šance.
Teď si dovolím se vrátit už k tomu, abych tady jenom nemoralizoval, tak vrátit k tomu svému projevu, který – samozřejmě tady některé věci už párkrát zazněly, ale myslím si, že je dobře, aby možná byly i připomenuty.
Chtěl bych říct, že česko-německé smíření stojí na schopnosti pojmenovat minulost bez zjednodušování a zároveň ji nepřenášet do současné politiky. To považuju za naprosto zásadní. To znamená, tu minulost nepřenášet do té politiky současné. Základem je deklarace z roku 1997, která uzavřela historické spory v politické rovině a otevřela prostor pro spolupráci. A o tom, že ta spolupráce je úspěšná, o tom svědčí obrovská a široká spolupráce České a německé republiky na všech úrovních. ***
