Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Jiří Barták: Já jsem myslel, že bude stačit, když to řeknu na začátku, nestačí. Prosím o klid v jednacím sále. Děkuji.

Poslankyně Vendula Svobodová: Děkuji moc. Já jsem právě ještě na ten úvod chtěla říct, že návrh tohoto bodu, že celkem chápu, že je to nějaký nápad Tomia Okamury. Vy jste mu ustoupili – zbytek té koalice. Zároveň si ale myslím, že jste se nechali nachytat, že je to prostě past a že už tady i na tom celém projednávání vidíme, že to jako nebyl dobrý nápad, že naopak jste přitáhli podle mě dost negativní pozornosti na celou tu akci a že vlastně i když v tom prohlášení, které já tady mám, chcete nějakým způsobem uctít různé oběti nacismu a tak dále, tak tady tím vším si myslím, že jako neuctíváme žádné oběti, že je to vlastně velice nedůstojné.

Ale diskuse se otevřela. Pojďme tedy vystupovat. Já jsem si tady hned na začátku napsala, že se bojím toho, že to nebude pěkné. To se taky naplnilo tedy, za což ale nejsem ráda. Nicméně Tomio Okamura si tohle na vás vymohl, ale ukazuje to jako velkou nepřipravenost toho bodu. Já jsem po tom, co pan předseda tady přečetl to usnesení, tak jsem tomu dala nějaký čas, a řekněme za půl hodiny – nevím přesně – jsem se byla zeptat tady nahoře u pultíku, jestli už máme písemné znění toho usnesení. No tak samozřejmě nebylo. To se ještě tady nějak – jako nevím kde – pohybovalo, což mi teda přijde dost nedůstojné právě teda velikosti té diskuse. Takže tady bylo načteno nějaké usnesení, které bylo poměrně dlouhé, my jsme ho nedostali písemně. To už tady zaznělo i od ostatních kolegů, že opravdu toto jakoby není v pořádku. Zároveň v rámci toho usnesení byly věci, které měly být představeny buď tady panem zpravodajem, anebo panem předsedou Tomiem Okamurou, když představoval to usnesení, ať už je to znění té deklarace, ať už je to právě ten program toho Meeting festivalu, toho Meeting Brno, protože předpokládám, nebo úplně jako nedoufám, že vlastně všichni tady ten program viděli. Takže my bychom tady byli vystaveni situaci, kdy budeme hlasovat, rozhodovat o věcech, o kterých ale jako nemáme potřebné podklady, ty podklady se nám nedostávají ve chvíli načtení toho usnesení a někteří z nás by se s tím třeba neseznámili, pokud by si tu stránku nerozklikli nebo tady neseděli ve chvíli, kdy pan poslanec Lipavský četl ten program, za což mu velice děkuju.

Tak, co ještě musí zaznít úplně na začátku a už je to třetí věc, co na začátku musí zaznívat, ale jak říkám, ta diskuse se rozvětvila, že festival Meeting Brno se koná už od roku 2015 a jeho hlavním motivem je smíření. A na něj je letos tedy navázaný i sjezd sudetských Němců. Válka vyvolala řadu hrůz a nikdo nezpochybňuje podíl nacismu na újmách českého obyvatelstva. A tomu právě odpovídá i vyjádření toho Berndta Posselta, který už v minulosti uvedl, že celým spouštěčem hrůz byl nacismus. On to takhle řekl. A po něm, až po nacismu následovalo vyhnání Němců, a zdůraznil, že jedině smířením lze přerušit začarovaný kruh zločinu. A to si tak jako říkám, že tak jako argumentačně se tady snažíme pořád vracet do té diskuse a nechceme vypočítávat ty jednotlivé křivdy na obou stranách.

A pak jsem tady měla připravenou nějakou osu výroků politiků německých, českých, rakouských, různých dalších, o tom, jak se kdo vyjadřuje k Benešovým dekretům, k vyhnání Němců a tak dále. Nicméně z celé té diskuse tady mně jako dost silně vyplynulo, že vlastně o tyhle fakta tady ale nikdo moc jako nestojí. A především já bych tady jako už se nerada pouštěla do hodnocení té historické události. A vlastně bych se chtěla vrátit k tomu procesu, jakým se k nám dostaly všechny tyhle informace, že prostě už poslední týdny nám chodí desítky zpráv denně na předtištěném papíře od toho Fóra lidu a ti lidé se někde nahoře v té hlavičce podepíší, napíšou adresu, na kterou teda já posílám ty odpovědi, protože ačkoliv jsem měla takovou zásadu, že nebudu na tyto hromadné emaily odpovídat, protože je to prostě hromadný email, takže jako čerpá nám to spíš čas a nevím, jestli to něco přináší. Tak tady jsem to vyhodnotila, že je to důležité, takže jsem odpovídala na ty emaily.

Proč si myslím, že to je vysoce organizovaná záležitost? Taky, že u bodu 4 těch požadavků, a vy je máte taky, pane Foldyno, prostřednictvím pana předsedajícího, taky to máte v emailu, takže si to klidně můžete otevřít, v bodě 4 u těch požadavků, co po nás ti lidé, co nám píšou, chtějí, ti občané, co nám zasílají, tak požadují, aby každý poslanec poskytl individuální odpověď, v níž sdělí svůj postoj k této věci, a to písemně na můj email „dvojtečka“. Já to tady cituji. A tam je pak prázdné pole. A není úplnou výjimkou, že to prázdné pole tam zůstane, to znamená, že já vlastně, ale jako co si o tom má myslet? Mám si o tom myslet, že ti lidé vlastně ten papír jako nedočetli do konce? Že nedoplnili ten email, na který chtějí tu odpověď? Nebo jako co si o tom mám vlastně jako myslet? Nebo co si o tom myslíte vy? Můžete tady pak vystoupit?

No a pokračuju dál. Pak tady máme jiné zprávy a jiné emaily, kdy někteří další lidé posílají výhrůžky a nadávky, především teda organizátorům Meeting Brno, a dostávají dopisy o tom, co udělají jim, jejich rodinným příslušníkům, že ví, kde bydlí a tak dále. A tyhle dopisy dostávají vlastně i lidi, kteří s tím festivalem nejsou nijak významně spojeni, třeba se k němu jenom někde vyjádřili, což mi přijde jako velice nebezpečné. A mě třeba osobně potkala nějaká paní u nás v tom Starém Lískovci, já už jsem tady zmiňovala, a vlastně se mě ptala na ten sudeťácký sjezd. A já jsem si říkala, jako proč je to najednou tak velké téma, jako přece ten minimálně ten Meeting festival, ten se ten se v Brně koná prostě už x let, já se ho účastním, nikdy jsem se ho nebála účastnit, byla jsem tam jako těhotná, byla jsem tam s ročním dítětem, neměla jsem s tím žádný problém, žádnou obavu. Teď si říkám, jako co se nám tam může stát. Bude to nebezpečné zúčastnit se toho festivalu? Bude to nebezpečné? Nevíte? No a paní se mě ptala a pokládala vlastně ty samé otázky, používala stejné argumenty, které nám ale chodí v tom emailu, v tom dopisu, což prostě – opět – nepůsobí to úplně nejvíce důvěryhodně, že to bylo třeba i z její hlavy.

Tak a to jsem chtěla říct, že vlastně já bych i věřila autenticky, že ti lidé se skutečně můžou toho sjezdu bát. Já bych jim to ani nevyčítala, protože někteří z nich mohli ještě zažít ty poválečné události nebo v rodině mají nějakou zkušenost. Já bych to i brala, a samozřejmě mají na to plnou právo cítit nějaké znepokojení. O tom žádná. Ale ve chvíli, kdy mi chodí stovky stejných emailů na stejném papíře ve stejném znění a opakují se ty stejné argumenty, tak prostě jde o nějakou cílenou a organizovanou aktivitu. A tady já vlastně s tím mám problém ještě ten, že někteří ti lidé si vlastně nedohledali ty úplné informace, takže jsou manipulováni tím, co se jim takhle předložilo na stříbrném podnose.

A pak jsem taky čekala, kdo teda jako první vyskočí a bude se ohánět právě těmito emaily. A to teda myslím si, že byl pan... no někdo od vás, někdo z SPD, a nevím, jestli byl možná pan Rajchl, to je jedno... kdo vyskočí a řekne, že prostě máme tady stovky a stovky dopisů, stovky a stovky emailů a my jsme museli na to zareagovat. Ale víte co ve výsledku? Mně je to vlastně skoro jedno, protože jestli jste si tento hejt vymysleli, rozjeli, organizovali nebo se teďka vlastně jenom na něm trapně přiživujete. Tak si myslím, že by si ale všichni tady měli uvědomit, že – co tady sedíte a živíte v lidech tu nenávist a ponoukáte je k tomu, aby nám třeba psali různé zprávy a vlastně jim třeba i zamlčujete některé informace, předkládáte jim určité jenom informace – tak mi to přijde nebezpečné. A pokud na tom festivalu, na tom Meetingu Brno se vlastně něco stane, tak si myslím, že za to budete odpovědní i vy. A toho já se bojím, toho já se bojím. Protože živíte v těch lidech tu nenávist, hrajete na ty základní, nějaké nízké pudy a já z toho mám strach.

Dámy, já bych to chtěla dokončit nějak nekonfrontačně. Máme pak faktické poznámky, prostřednictvím pana předsedajícího, tak a já budu pokračovat, jen co se najdu. Tak. Ano ten festival Meeting funguje od toho roku 2015, jak jsem říkala, a já jsem se ho účastnila opakovaně a vlastně se mně na něm vždycky líbilo, že ukazuje ty dějiny vrstevnatě, protože Brno je prostě velice vrstevnaté město. Zažilo se tam mnoho vln. To Brno není jako jednojazyčné, tam těch skupin bylo hodně a každá ta doba měla prostě své a ubližovala určité skupině obyvatel.***