Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.00 hodin)
Poslanec Jan Lipavský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vystupuji nikoliv s návrhem nového bodu, ale s protinávrhem k návrhu, který byl dnes přednesen, a to panem předsedou Tomiem Okamurou, protože on předstoupil s návrhem bodu, který se jmenuje Stanovisko vládní koalice ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně.
Upřímně řečeno, toto není Sněmovna, vládní koalice, to je Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Má 200 zvolených poslanců a poslankyň a mně přijde opravdu nešťastné... Uvidíme, jak dopadne hlasování o tom bodu. Já se na tu debatu i docela těším, pokud začne, ale podle mě bychom měli mít dostatek, řekněme, rozumu i nějakého užívání pravidel a tradice, aby se ten bod nejmenoval Stanovisko vládní koalice, ale aby se jmenoval Stanovisko Poslanecké sněmovny ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Takže, pane předsedající, to je můj protinávrh. Doufám, že jste si ho...
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pardon, aby v tom nebyl zmatek, pane poslanče. Ještě jednou: Protinávrh k návrhu Tomia Okamury, aby...
Poslanec Jan Lipavský: Tomio Okamura navrhuje stanovisko vládní koalice a já dávám protinávrh, aby to bylo stanovisko Poslanecké sněmovny.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Jakože název toho bodu tedy?
Poslanec Jan Lipavský: Přesně tak.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Stanovisko Poslanecké sněmovny – a pak už by to pokračovalo stejně – ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Je to tak?
Poslanec Jan Lipavský: Přesně tak. Protože pokud chce vládní koalice mít nějaké stanovisko, tak si ho může udělat, může se sejít na vládě, může se sejít v nějakém jednacím sálu, ale ne si zařazovat takhle nazvaný bod. To prostě nedává smysl. Takže to je můj protinávrh. Děkuju za slovo.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju. Poprosím Michala Kučeru. Pak se připraví Irena Ferčíková Konečná. Pak ještě s přednostním právem Martin Kupka. Prosím.
Poslanec Michal Kučera: Dobrý den, dámy a pánové. Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych v tuto chvíli se pokusil zařadit na program jednání Poslanecké sněmovny bod s názvem Personální situace na jednotlivých rezortech, zejména na rezortu životního prostředí a zemědělství. Takto nazvaný bod si myslím, že je důležité projednat. Samozřejmě dovolte mi, abych mu dal taky i stručný obsah, aby bylo jasné, co vlastně všechno chceme projednat.
My jsme v minulých týdnech tady projednávali takzvaný nominační zákon. Upozorňovali jsme na to, že s ukončením tohoto nominačního zákona přijde konec transparentnosti a návrat trafik do vládních nominací, a už se toto děje, už jsme toho svědky. Já si myslím, že jste to i sami zaznamenali. Ten zákon zaváděl jednoznačně povinná výběrová řízení na manažerské pozice, posuzování kandidátů vládním výborem pro nominace nebo povinnost zveřejňovat informace o výběru. Samozřejmě, byl to tlak taky na odbornost a bezúhonnost kandidátů. My, když sledujeme to, co se děje v posledních dnech a týdnech na jednotlivých postech, tak všechno jde proti tomu, co jsem tady teď vyjmenoval.
My jsme často upozorňovali, nebo respektive ministři se často obhajovali tím, že budou mít takzvaně volnější ruku v dosazování na jednotlivá místa. Je pravda, že ten zákon je poměrně dost svazující, takže než jeho zrušení by byla na místě jeho úprava tak, aby nedošlo ke ztrátě transparentnosti. To znamená, jednoznačně aby bylo potřeba zveřejňovat výběrová řízení, zdůvodňovat výběr kandidátů a aby skutečně nedocházelo k návratu politických trafik. Pro zrušení tohoto zákona se tady vyslovuje většina, samozřejmě koaliční většina. Nicméně znamená to i méně informací pro veřejnost a samozřejmě média a taky samozřejmě horší kontrolu Parlamentu, o což bychom tady měli jednoznačně stát.
Ekonomické dopady můžou mít samozřejmě dopady na jednotlivé firmy. Uvědomme si, že rezorty, o kterých jsem mluvil, třeba dejme tomu rezort zemědělství, řídí poměrně významné podniky, které jsou i velmi úspěšné a často i velmi výrazně přispívají do státního rozpočtu. Tady třeba zmíním Lesy České republiky anebo třeba Českobudějovický Budvar. I tyto firmy jsou ovlivněné přímo rozhodováním vlády, respektive její personální politikou, která v tuhletu chvíli by neměla nebo nemá žádnou kontrolu.
To, že to je i odklon od evropských standardů, je jasné. Ale je mi taky jasné, že tady v této Sněmovně nebo v tomto složení se moc na evropské standardy nehraje a spíš ta koaliční většina se otáčí někde směrem na východ, směrem Balkán, Rusko, a inspirují se tam. Ostatně to je vidět i právě v personálních obsazeních jednotlivých míst.
Já jsem tady hovořil o tom, že už to samozřejmě pociťujeme. Všimli jsme si toho, že probíhají jednotlivé čistky na ministerstvech. Ministerstvo životního prostředí pod vedením pánů Turka a Červeného – myslím, že ministr je pan Červený a pan Turek je viceministr – tak tam už to běží na plné pecky. Končí tam celá řada odborníků, celá řada lidí, kteří možná nemají stejný politický názor, ale mají jednoznačně kompetenci k tomu, aby se podíleli na chodu tohoto ministerstva a rozvoji jednotlivých oblastí.
To, že tady zavládla zejména ze strany Motoristů ideologie nad kompetencí, je celkem jasné. Hlavní ideologové se rozhodují právě pouze těmi politickými pohledy a jakýmsi vyjadřováním, jakýmisi posměšky či nějakými emotivními výroky, a ne vzděláním nebo hodnocením kompetence jednotlivých pracovníků.
Zajímavé jsou také příchody. Já bych chtěl tady zmínit. V posledních dnech jste jistě zaznamenali třeba nástup na... Zmínil jsem tady, že Lesy České republiky jsou jedním z nejvýznamnějších státních podniků. Výrazně přispívají právě i do státního rozpočtu, pokud je potřeba, hospodaří s miliardovými obraty a s miliardovými zisky. Takže to je věc, která si myslím, je velmi citlivá i z tohoto pohledu. Tak jste zaznamenali, že na pozici finančního ředitele byl dosazen bývalý státní tajemník na Ministerstvu zemědělství Jan Sixta.
Kdo si ho nepamatují z minulého volebního období, tak tam u něho zasahovala Národní centrála proti organizovanému zločinu, měl zapečetěnou kancelář, domovní prohlídky, bylo tam nějaké podezření z úplatků. Pan Sixta byl i snad zadržený a rozhodně to nebylo pěkné. To, že to nějakým způsobem proběhlo, proběhl soud, snad to dopadlo tak, že on nepatřil mezi ty odsouzené, nicméně vím, že si pan Sixta soudně stěžoval, že byl odvolán z politických důvodů, ale neuspěl a Nejvyšší správní soud ani Ústavní soud mu nedali za pravdu.
Já tohoto člověka rozhodně nechci diskvalifikovat, z jakékoliv činnosti ho nechci diskvalifikovat, ale nastoupit do veřejné funkce na pozici finančního ředitele tak velkého podniku... Pokud by prošel tím nominačním procesem, tak ještě dejme tomu, ale je to typický příklad toho, kdy ten nominační zákon prostě měl zafungovat a nezafungoval. Takže, určitě v korporátu ho zaměstnají rádi, zaměstnají ho rádi v soukromých firmách, budou mu důvěřovat, ale prostě stát potřebuje větší kontrolu.
Já to tady uvádím jako jeden příklad. Jeden příklad pro to, abychom si uvědomili, proč je důležité, abychom jednotlivé pozice obsazovali právě lidmi, ve které bude mít stát důvěru, a ve které bude mít důvěru i veřejnost. ***
