Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuju, pane poslanče. Jestli pak můžete za mnou sem přijít, protože víte, že já nemůžu reagovat. Poprosím v této chvíli Kateřinu Stojanovou, připraví se Jiří Havránek a Jan Lipavský. Pardon, paní poslankyně.

Přečtu dvě rychlé omluvy: Ivan Bartoš od 16.30 do 19 z pracovních důvodů a Jiří Vojáček od 16.30 – pracovní důvody.

A v této chvíli máte slovo.

Poslankyně Kateřina Stojanová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, já si dnes dovoluji navrhnout zařazení nového bodu na program této schůze, a to jako bod první po pevně zařazených bodech, s názvem Výhody pro ministryni, exekuce a bytová nejistota pro lidi v Ústeckém kraji. Já tento bod nezvedám proto, že by mě snad bavilo komentovat osobní bydlení jednotlivých členů vlády, ale zvedám ho proto, že toto není žádný soukromý příběh, ale ukázkový střet mezi tím, co vláda říká a jak se její papalášští členové reálně chovají. A naprosto klíčové pro mě je, kde se tento příběh odehrává, neboť je to v Bílině, tedy v městě mého domovského Ústeckého kraje. Abyste pochopili, je to region, který se dlouhodobě potýká s reálnými a v rámci statistiky našeho státu s jedním z největších problémů s chudobou, s exekucemi a právě s nedostupným bydlením. Je to region, kde právě nedostupnost bydlení, na rozdíl třeba od jiných větších krajských měst, není jenom politická fráze, ale každodenní realita tisíců lidí, kteří tam žijí, lidí, kteří nemají žádnou rezervu ve změti exekucí žádnou jistotu a naprostou většinu svých příjmů vyloží (vynaloží) právě na hrazení svých bytových potřeb.

A právě v tomhle regionu ministryně pro místní rozvoj, tedy člověk, který má řešení bytové krize přímo ve své gesci, dlouhodobě využívá obecní bydlení za výrazně podtržní nájemní cenu. Jestli něco v lidech přesně zasívá pocit nespravedlnosti, toho, jak a v čem musí žít oproti politikům, tak jsou to přesně tyhle elitářské manýry, protože oni sami samozřejmě na takovéhle exkluzivní podmínky nedosáhnou, oni stojí ve frontách na sociální bydlení, řeší dluhy, často žijí v nejistotě, jestli jim na nájem na konci měsíce vůbec vyjde. A do toho vidí, že někdo s nadprůměrně vysokým příjmem a s mocenskou pozicí využívá systém, který má právě pomáhat těm nejzranitelnějším v naší společnosti. A pak přijde pan premiér a řekne: Je to v pohodě. Ukázka naprosté ztráty citu pro realitu života lidí mimo Prahu, ukázka politické arogance.

A to se bavíme o regionu, kde má hnutí ANO mimochodem dlouhodobě silnou podporu, to znamená, vlastním voličům se vysmíváte do očí, protože rozdíl mezi jejich realitou a realitou života členů vlády je v tomto naprosto křiklavý. Čili podle mě je nasnadě začít se bavit se členy vlády o tom, jestli veřejná funkce pro ně znamená i nějakou míru odpovědnosti a zdrženlivosti, jestli jsou tu ti, kteří nastavují pravidla, a mají být ti první, kteří je dodržují, a to nejen formálně, ale i hodnotově.

A protože pan premiér Babiš celou tuhle vzniklou situaci jen bagatelizuje, byť ve vyspělých, normálních demokraciích by bylo úplně standardní, že členka vlády s takovouhle kauzou už dávno členkou vlády není, ale chápu, že pro slabého oligarchu ve vedení této země to zjevně není dostatečně palčivé téma pro odvolání ministryně, tak si myslím, že tohle není rozhodně téma na jedno video na sociálních sítích, navíc s vypnutou komentářovou sekcí, kde nikdo nemůže reagovat, nebo na strohá mediální vyjádření, jichž jsme byli svědky, ale je to podle mě přesně ta věc, kterou by mělo projednat plénum této Sněmovny – otevřeně, veřejně a se všemi souvislostmi. Proto vás prosím o zařazení tohoto bodu. Myslím si, že lidé nejen v mém Ústeckém kraji na to vysvětlení a diskusi, která by tu měla proběhnout i o budoucnosti politické kariéry paní ministryně (?). Děkuji.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. V této chvíli poprosím Jiřího Havránka. Pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jiří Havránek: Já děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, i ode mě krásné úterý. Bod, o který bych já Vás chtěl poprosit o zařazení na pořad schůze, je podle mě přinejmenším s ohledem na dopad (?) Českou republiku je jistojistě důležitější než schválení stanoviska Poslanecké sněmovny směrem k jednání landsmanšaftu v Brně. Přiznám se, že já budu o tomhle bodu rád hlasovat ve chvíli, kdy mi sem Tomio Okamura přinese stanovisko jeho partnerské AfD, jak by se k takovémuto našemu stanovisku stavěla – považuju to vlastně za vrchol pokrytectví – ale bod, kvůli kterému já tu stojím, je bod, který se dotýká v podstatě každého v České republice – mzdových účetních, samozřejmě zaměstnanců a zaměstnavatelů – a to (je) jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele.

Všichni si určitě pamatujeme, jak jsme to tu schvalovali – a pokud se nepletu – v podstatě sto procenty Poslanecké sněmovny, vidíme, že ten návrh prošel, prošel naprostou většinou a nyní dochází k implementaci samotného, naprosto revolučního kroku. Samozřejmě implementace složitých IT systémů v České republice – a nejen v České republice – přináší řadu trablů. A já bych tady chtěl z tohoto místa pochválit a poděkovat za včerejší tiskovou konferenci Ministerstva práce a sociálních věcí, kde přesně byla popsaná jednotlivá data, jak se implementace daří a tak dále. Nicméně pokud se podíváte – a zaznívalo to tady v minulém volebním období, například když jsme se bavili o digitalizaci stavebního řízení – pokud se podíváte do různých opravdu facebookových skupin, kde si ti jednotliví nahlašovatelé sdílí, jak si se systémem poradit a tak dále, tak je přirozené – a je to přirozené u jakéhokoliv systému – že bude docházet k chybám. Já bych si tady dokonce přímo dovolil odkázat směrem k té tedy tiskové zprávě, respektive prezentaci, kterou naleznete na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, kde na slajdu č. 10 zaznívá, jak se bude postupovat k opožděným podáním, popřípadě jak se bude postupovat k věcným a formálním chybám.

Mě těší, že tu stojí, že prioritou je metodická pomoc, nikoli represe, a že nikdo nebude za chyby v náběhové fázi sankcionován. Já bych byl ale velmi radši, kdyby se postupovalo systematicky a opravdu ta náběhová fáze – můžeme ji časovat na tři měsíce, můžeme ji časovat na půl roku – by byla ohraničená a bylo by jasně řečeno, že tito lidé opravdu generálním pardonem – tedy ti, kteří se aktivně snažili zapojit, snažili se vyplnit svá data a znovu opakuji, 90 procent podání je úspěšných, ale jsou tam chyby – tak aby nemohli být sankcionováni, protože pro mě osobně a věřím, že i pro velkou část kolegů, kteří jsme tu seděli v minulém volebním období, se shodneme na tom, že to je revoluční krok, pozitivní krok a i z toho důvodu, že je v běhu, máme zde 90 procent přihlášených, v tuto chvíli probíhá samozřejmě, pokud se nepletu, do 20. května podávání jednotlivých hlášení za duben, takže si nepřejeme odklad běžícího systému, nepovažoval bych to za správné, ani realizovatelné, ale opravdu chtěl bych pouze, abychom tady v rámci diskuse slyšeli přesně směrem k občanům, jak se daří, jak se daří systém vylepšovat, pobavili se o revizi sbíraných dat, zda opravdu není možné například údaje o přestěhování jednotlivých zaměstnanců tahat rovnou z ROBu jakožto základního registru, ve kterém tedy všechny tyto informace jsou, a zda opravdu musí tato komplexní změna, přestože je deklarovaná nulová represe, tak zda by opravdu nebylo namístě směrem tedy k občanům, kteří se opravdu bojí pokut, které jsme společně tady v Poslanecké sněmovně schválili – já je považuju za správné, ale ne v náběhové fázi – zda by tedy nebylo prosím možné se v diskusi dostat k tomu, kde bychom vyzvali usnesením vládu opravdu k přijetí systémového kroku, nějakého generálního pardonu, pokud právě pro to náběhové období.

Já vím, že pan ministr práce a sociálních věcí je omluven, přesto navrhuju tento bod zařadit jakožto první i s ohledem na to, co zde zaznělo na úplném úvodu naší dnešní schůze, protože to považuju za daleko důležitější bod než stanovisko, o(?) kterém touží pan předseda Okamura, prostřednictvím pana předsedajícího, a zároveň, zároveň pokud by nedošlo k zařazení tedy pevnému jakožto první bod, tak bych vás poprosil o zařazení takto důležitého bodu alespoň na pořad této schůze. A potom se můžeme bavit s ohledem na přítomnost pana ministra Juchelky, kdy bychom tedy zařadili tento bod přesně, případně v následujících dnech díky. (Spěšně odchází.)

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Pane poslanče, moment, já to potřebuju tady ověřit. Já vím, že spěcháte – Informace o implementacích? (Poslanec Havránek mimo mikrofon: Implementaci.) – Implementaci, tak pozor...

Poslanec Jiří Havránek: Pardon, pane předsedající. Informace o implementaci jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: (Zapisuje si.) Měsíčního hlášení zaměstnavatele – jako první bod. Mám napsané. (Poslanec Havránek: Přesně tak.) Já mockrát děkuju. (Poslanec Havránek: Díky, pane předsedo.) A můžete do televize.

Teďka poprosím – Jan Lipavský, připraví se Michal Kučera a Irena Ferčíková Konečná.

Než sem pan poslanec přijde, tak mám jednu omluvu: Jiří Pospíšil od 17 do 18 z osobních důvodů.

Pane poslanče, můžete. ***