Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Představte si českého občana, který se ráno o státním svátku probudí. Ten člověk neřeší politiku, chce prostě fungovat. Ale místo toho, aby se rozhodl podle svých potřeb, musí se z něj stát amatérský právník a badatel v kalendáři. Musí zkoumat, jestli je dnes ten zlý svátek, kdy mu stát zakázal koupit si boty nebo lednici nebo ten hodný svátek, kdy je všechno v pořádku. Tento zákon, vážení přítomní, udělal z českých svátků absolutní rébus. Je to zákon, který s metrem v ruce měří plochu prodejen a občanům i podnikatelům říká: ty máš 199 metrů, ty smíš sloužit lidem. Ty máš 201 metrů, ty jsi pro společnost nebezpečný a musíš mít mříž. Ptám se vás, kde je v tom jakákoliv logika? Kde je v tom ta pověstná legislativní čistota, o které se tu u pultíku tak rádi bavíme a o které tak rádi mluvíme? Je to čistě nefalšované sociální inženýrství, které rozděluje podnikatele na vyvolené a trestané.

Často od obhájců tohoto zákona slýcháme argument o ochraně zaměstnanců a o právu na odpočinek. To zní nesmírně vznešeně, že? Ale pojďme si tady nalít čistého vína. Proč tento stát tak úzkostlivě chrání jen prodavače? V supermarketech nad 200 metrů čtverečních je přece do donebevolající, když státu najednou vůbec nevadí, že o svátcích tvrdě pracují kuchaři, číšníci, řidiči autobusů, lidé v kinech, v nemocnicích nebo v malých večerkách na rohu. Jsou snad jejich rodiny méně důležité? Jsou jejich děti méně hodny společného času s rodiči? Proč prodavačka v obchodě s 201 metry čtverečními volno má a ta ve 199 metrech nikoliv? Tento zákon je od samého počátku pokrytecký. Ve skutečnosti totiž bere tisícům zaměstnanců jedinečnou možnost si legálně přivydělat díky stoprocentním příplatkům, o které tito lidé velmi často stojí.

Místo toho, aby stát nechal lidem, aby se sami svobodně dohodli, zaměstnanec se zaměstnavatelem, občan s obchodníkem, vrazil mezi ně tento tupý úřední zákaz. Sněmovní tisk 129 přitom není nic jiného, než návrat k respektu k dospělému člověku. Člověku, o kterém si nemyslíme, že je nesvéprávný a že mu musíme z této Sněmovny diktovat, kdy má mít v tašce nákup. Podívejte se schválně na stanovisko vlády k tomuto návrhu, je neutrální. Vláda samotná zjevně neví, co s tím má dělat, protože v hloubi duše cítí, že to je nesmysl. Ústavní soud sice kdysi řekl, že zákon není vysloveně protiústavní, ale to ještě neznamená, že je správný, logický nebo celospolečensky potřebný. My jsme zákonodárci. (Odmlčí se a otáčí se na předsedajícího.) My tu máme moc napravovat chyby, které se v minulosti zjevně staly. A tento zákon obrovskou chybou je. Je to nebezpečný relikt z doby, kdy se věřilo, že stát ví úplně všechno nejlépe. Zvláště v regionech, jako je moje Karlovarsko, kde žijeme z turismu a služeb, působí tyto neustálé zákazy doslova jako pěst na oko. Zahraniční turista, který přijede do lázeňského města naprosto neřeší a nechápe naše vnitřní ideologické boje. Chce si koupit suvenýr, chce si koupit jídlo na cestu a my mu řekneme: Sorry, nebo u nás třeba „izvinite,“ dnes máme svátek, tak jsme to tady pro jistotu zamkli, i když obchodník i prodavač by tu pro vás rádi byli. Zeptejme se sami sebe, takhle se buduje moderní otevřená ekonomika? Takhle chceme lákat lidi a zahraniční investice do našich regionů? Vážené kolegyně, vážení kolegové, tento pátek máme jedinečnou šanci to změnit. Máme šanci ukázat veřejnosti, že nám nechybí odvaha k jednoduchým, ale zásadním krokům pro zjednodušení života.

Digitalizace jsme tu už probírali, hlavně tedy ústně, mnohokrát. Svobodu podnikání řešíme denně. Pojďme to konečně spojit v jeden smysluplný celek. A proto tedy navrhuji, abychom pevně zařadili dnes jako bod číslo 1, sněmovní tisk číslo 129 na pořad této schůze. Pojďme jednou provždy odstranit tento legislativní zmatek. Pojďme zrušit zákon, který naprosto nikomu nepomáhá a všechny lidi v této zemi jen plete. Vraťme lidem svobodu rozhodování a obchodníkům férové prostředí bez ohledu na to, kolik metrů čtverečních má jejich provozovna. Děkuji za pozornost a pevně věřím, že tentokrát v této Sněmovně zvítězí princip svobody nad principem příkazu a zákazu.

A protože mám ještě další tři návrhy, tak mi dovolte, abych postoupil k tomu druhému. Jde o sněmovní tisk číslo 103. Možná se už stává tradicí, že zde stojím a apeluji na vás ve věci jednoho konkrétního bodu. Ano, opětovně a opakovaně žádám o zařazení sněmovního tisku číslo 103 a dělám to proto, že jsem hluboce přesvědčen, že ignorování rozumných návrhů jen proto, že nejsou vládní, je luxus, který si tato země nemůže dovolit. Dovolte mi začít od konce, od výhrad, které k tomuto návrhu zazněly z úst vlády. Vláda ve svém stanovisku zmiňuje obavy z diskriminace občanů Evropské unie nebo technickou nepřipravenost systému. A já se ptám: kdy jindy o těchto obavách chceme mluvit, než právě v otevřené rozpravě? Moje opakovaná žádost o zařazení tohoto bodu, tedy datové schránky pro cizince, jak to nazveme možná zkráceně, není tvrdohlavost, je to nabídka k dialogu. My jako předkladatelé nejsme hluší k odborným argumentům, pokud existuje riziko kolize s unijním právem, pojďme ho v druhém čtení vyřešit pozměňovacími návrhy. Pokud má digitální a informační agentura personální kapacity, které vyžadují delší náběh, upravme účinnost. Ale proboha neshazujme ten návrh ze stolu dřív, než o něm vůbec začneme věcně jednat.

Pojďme se podívat na to, co tisk číslo 103 přináší v rovině bezpečnosti. Často zde slyšíme, a to zejména od kolegů, volání po zpřísnění kontroly vyplacených dávek. Tisk 103 je přesně tím nástrojem, který vznáší světlo do komunikace s cizinci, kteří jsou příjemci státní podpory. Zavedením povinných datových schránek proto skupinu osob končí éra fiktivních adres a nedohledatelných příjemců. Stát získá garantovaný kanál, který může doručovat rozhodnutí, výzvy i kontroly. Je to opatření ve výsostném veřejném zájmu. Chceme skutečně efektivní kontrolu sociálního systému nebo o nich chceme jenom mluvit v předvolebních spotech? Pokud ji chceme, musíme tisk 103 pustit do dalšího projednávání. Dalším rozměrem, který nesmíme opomíjet, je čistá ekonomická racionalita. Každý rok vyhazujeme stovky milionů korun za papírové obálky, za poštovné, za administrativní sílu, která ty obálky lepí, eviduje a následně řeší jejich nedoručení. V době, kdy se bavíme o každé miliardě v rozpočtu, zde máme na stole návrh, který digitalizuje proces u tisíců subjektů. Je to modernizace, která se zaplatí sama během prvních měsíců fungování. Digitalizace nesmí být jen prázdným heslem v programovém prohlášení jakékoliv vlády. Musí to být každodenní praxe a tisk 103 je právě tou praxí.

Vážené kolegyně a kolegové, tento týden projednáváme řadu důležitých norem. Měli bychom mít za sebou spoustu debat o ekonomické svobodě, před chvílí, doufejme, i o otevírací době v obchodech, a považuji tedy za naprosto logické a symbolické, abychom na tyto kroky navázali modernizací státní správy. Abych byl konkrétní a umožnil nám všem racionální plánování práce, vznáším tedy tento návrh: Navrhuji zařadit sněmovní tisk číslo 103 na pořad schůze, a to dnes, jako druhý bod, bezprostředně po projednání sněmovního tisku číslo 129, který jsem tu představil před chvílí. Věřím, že po měsících, kdy o toto zařazení usiluji, najdeme společnou řeč. Nejde o politické body pro předkladatele, jde o funkční stát, o úsporu peněz nás všech a o digitalizaci, která dává smysl.

Nyní bych si dovolil postoupit ke třetímu mému návrhu. Dovoluji si navrhnout, aby byl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 542/2020 Sb. o výrobcích s ukončenou životností a další související zákony, sněmovní tisk  58, zařazen ve čtvrtek 7. května jako první bod po písemných interpelacích. Dovolte mi tento návrh blíže a podrobněji odůvodnit, protože se jedná o normu, která si naši plnou pozornost bezesporu zaslouží. Za prvé, jedná se o mimořádně rozsáhlou a velmi komplexní novelu, jejímž hlavním účelem je adaptace českého právního řádu na přímo použitelné nařízení Evropské unie o bateriích a odpadních bateriích. Rád bych zdůraznil, že nejde o klasickou transpozici běžné směrnice, kde máme určitý manévrovací prostor, ale o vytvoření funkčního národního rámce. Ten musí umožnit vymahatelnost, kontrolu a především praktické fungování Evropských pravidel v českém prostředí. ***