Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Proto se přihlašuji k těmto pozměňovacím návrhům – přihlásím se k nim ještě v podrobné rozpravě – které jsou ve sněmovním tisku 76 pod číslem 759 a 760, a taktéž, poněvadž jsme sloučili rozpravu, bych rád představil pozměňovací návrh s číslem 761 k pozměňovacímu návrhu uvedenému v usnesení ústavně-právního výboru. Tímto pozměňovákem se vyjímají posudkoví lékaři a nelékařští zdravotní pracovníci orgánů sociálního zabezpečení z působnosti zákona o státních zaměstnancích. Tito jsou již v současnosti vyloučení i ze zákona o státní službě. Důvod pro zachování tohoto jejich specifického postavení přetrvává. Je jím mimo jiné potřeba zachování větší míry flexibility a vyšší efektivity procesů spojených s činností Lékařské posudkové služby a odborných nelékařských zdravotnických pracovníků. A k tomuto pozměňovacímu návrhu se taktéž přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji.

Předseda PSP Tomio Okamura: Ano, tak nyní se stanoviskem klubu vystoupí paní poslankyně Kateřina Stojanová ve sloučené rozpravě. Prosím, máte slovo.

Poslankyně Kateřina Stojanová: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak bylo řečeno panem předsedou, já v této věci vystoupím se stanoviskem klubu Pirátů a myslím si, že v lecčems navážu na své vystoupení již z proběhlého prvního čtení, ale také z těch debat, které proběhly na půdě ústavně-právního výboru a zrovna tak i na kulatém stole, který dostal záštitu ústavně-právního výboru, iniciovaného panem kolegou Dvořákem. Já říkám znovu záměrně, že se nebudu vyjadřovat podle mě k technickým úpravám tohoto zákona, protože z mého pohledu tak, jak zasahuje do podoby státní služby, nejde pouze o podrobnosti, které by se daly v průběhu toho projednávání opravit. Z mého pohledu jde totiž předložením tohoto zákona o systémový problém a ten se bohužel nejenže nevyřešil, ale v mnoha ohledech, i když přihlédnu k řadě těch pozměňovacích návrhů, má potenciál (se) ještě prohloubit.

Já už jsem v tom prvním čtení upozorňovala na to, že tedy nejde o technickou novelu, ale o samotný zásah do podoby státní služby. Že ten návrh mění rovnováhu mezi úřednictvem a politikou a že ji mění špatným směrem. Směrem k větší závislosti úřednického aparátu a státní služby na aktuální politické moci. A dnes je podle mě v tomto druhém čtení potřeba to říct naplno tím, že zákon o státních zaměstnancích de facto ruší ten současný služební zákon, tak to, co tady sledujeme a budeme sledovat, opravdu není nějaká izolovaná úprava několika paragrafů. Je to opravdu součást širšího posunu v tom, jak se začne nahlížet na stát. Na stát, nikoliv jako na instituci, která má být stabilní, nestranná a profesionální, ale prostě jako na nástroj, který si může aktuální politická reprezentace přizpůsobovat podle svých potřeb.

A tomu odpovídá jak ten obsah návrhu, tak podle mě ale i tedy cesta, která byla zvolena pro jeho prosazení. Já tedy začnu tím samotným procesem, protože ten podle mě velice dobře ukazuje, jaký trend tu nastavujete v té přípravě těchto zásadních legislativních změn, protože takto zásadní legislativní změna přichází jako poslanecký návrh. Tedy bez analýzy dopadů, bez té nebo bez toho tradičního mezirezortního připomínkovacího řízení, bez systematické odborné debaty, do které dle mého názoru tedy patří i stanovisko Legislativní rady vlády. Bez toho, aby se otevřeně pojmenovalo, co tím sledujeme a jaké to bude mít důsledky. Přestože jste tedy sami, často i ústy paní poslankyně Ožanové jako jedné z předkladatelek, prostřednictvím pana předsedajícího, tento proces kritizovali i u daleko menších změn, které přicházely právě formou poslaneckých návrhů a které se týkaly služebního zákona.

A to není náhoda. To je z mého pohledu volba – prostě volba, obejít ten standardní proces, který by takovou změnu vystavil kritice, připomínkám, datům a odborným argumentům. A důsledky téhle volby dnes vidíme naprosto jasně. Místo toho jednoho promyšleného návrhu tu dnes máme desítky pozměňovacích návrhů, které se prostě snaží ty největší problémy řešit úplně izolovaně. A to, co je ještě zásadnější, řada z nich přichází i z pera koaličních poslanců a je tedy zjevně reakcí na ty předběžné výtky, na které my už jsme taky upozorňovali, které pravděpodobně tedy přišly z Evropské komise, která samozřejmě dohlíží na nezávislost a odbornost státní správy členských států. A to celé mimochodem na podnět mě a mých kolegyň ze Strany zelených a z České pirátské strany, které jsme právě Evropské komisi ve snaze zachránit miliardy pro naše občany a občanky zaslali, protože jsou to finance, které k nám právě mají mířit z Evropské unie, a dobře víme, že ona veškeré tyto změny, které se týkají podoby státní služby, velmi detailně hlídá.

To znamená, že pravděpodobně ten samotný návrh v té původní podobě prostě nebyl připraven tak, aby v očích Evropské unie obstál, a místo aby se přepracoval, tak se teď za pochodu přelepuje těmi dílčími úpravami bez té celkové koncepce, bez jistot, že se tím nevytvářejí další rozpory a další problémy. Tohle za mě není způsob, jak dosáhnout té legislativy, která je stabilní a která vytváří kvalitní právní prostředí. A právě tady se dostáváme k dalšímu, zcela konkrétnímu a závažnému riziku, který ten návrh v této podobě přináší. A to není jen otázka toho vnitřního fungování státní správy, to je právě ta otázka toho přímého finančního dopadu na Českou republiku, protože pokud oslabíme tu institucionální nezávislost a stabilitu státní služby, tak se právě dostáváme do toho přímého rozporu s principy, na kterých je postaveno čerpání prostředků z kohezní politiky Evropské unie.

Evropská komise, a zdůrazňuji to znovu, dlouhodobě posuzuje, jestli mají členské státy dostatečně robustní administrativní kapacitu, zda jejich veřejná správa funguje nestranně, předvídatelně a bez jakýchkoliv politických zásahů. To není žádný formální požadavek. To je základní podmínka pro to, aby bylo možné garantovat, že evropské prostředky jsou prostě spravovány řádně, transparentně a v souladu s unijním právem. Ve chvíli, kdybychom začali oslabovat ochranu státních zaměstnanců a zvyšovat jejich závislost na politickém vedení a rozvolňovat ty pojistky proti těm účelovým zásahům, tak prostě vysíláme do Bruselu jasný signál, že systém, který má tyto prostředky spravovat, může a má potenciál být vystaven politickému tlaku. A to už není žádná hypotetická obava, protože Evropská komise v posledních letech výrazně zpřísnila svůj přístup k hodnocení právního státu a kvality veřejné správy. Má k dispozici konkrétní nástroje, které jí umožní pozastavit nebo omezit čerpání prostředků, pokud právě existují pochybnosti o tom, zda jsou splněny ty konkrétní podmínky pro jejich správu. A právě jednou z těchto zásadních podmínek je ta existence profesionální, stabilní a politicky neutrální státní služby. Čili pokud přijmeme ten předložený zákon minimálně v té podobě, ve které tedy byl navržen, tak ten tyto parametry oslabuje, a tím se vystavujeme tomu reálnému, že prostě Česká republika nebude schopna prokázat, že splňuje tyto podmínky pro čerpání evropských fondů. A důsledkem zdaleka nebude jen reputační problém, důsledkem může být zdržení schvalování programů, pozastavení plateb nebo dokonce krácení prostředků. Jinými slovy – to, co dneska tady možná někteří z vás vnímají jako nějakou pouhou vnitrostranickou, pardon vnitropolitickou debatu o podobě té státní služby, tak může mít velmi konkrétní dopad na to, kolik prostředků bude Česká republika schopna reálně čerpat na infrastrukturu, regionální rozvoj, školství, ale nebo třeba i (na) tolik důležitou transformaci ekonomiky. A nabízí se tedy logická otázka, jestli nám skutečně tenhle experiment stojí za to, protože tady už opravdu nejde jen o principy kvality nějakých našich vztahů s Evropskou unií. Tady jde o miliardy korun a o důvěryhodnost České republiky jako partnera v rámci Evropské unie. A znovu se tedy vracím k tomu, co jsem říkala na začátku. Tohle není drobná legislativní úprava, kterou lze doladit za pochodu. Tohle je zásah do systému, který prostě má velmi konkrétní dopady a ty dopady mohou být mnohem širší, než si možná dnes připouštíte. A do toho přidejme ještě jednu věc, kterou já už jsem také zmiňovala v prvním čtení, a to absenci té povinné lobbistické stopy. My jsme u takto zásadního legislativního návrhu neměli původně vůbec jakoukoliv možnost zjistit tu povinnou, povinnou, transparentní informaci o tom, kdo ho připravil, jak vznikal, jaké zájmy do něj vstupovaly. ***