Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.30 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
Než přistoupím k samotnému představení jednotlivých pozměňovacích návrhů, které jsem spolu s kolegy, jak jsem říkal, předložil, považuji za důležité věnovat čas širšímu úvodu, úvodu, který vysvětlí nejen jejich obsah, ale především jejich smysl, jejich společného jmenovatele a důvod, proč si myslím, že jsou pro kvalitu tohoto zákona a ještě více pro kvalitu našich veřejných financí naprosto nezbytné.
Vládní návrh, který dnes projednáváme, není běžnou novelou, nejde o drobné parametrické změny, jde o zásadní proměnu fiskálního rámce České republiky. Implementujeme reformovaný evropský fiskální rámec. Přicházíme od systému, který byl postaven především na deficitu a dluhu, k systému založenému na růstu čistých výdajů a na národních fiskálně strukturálních plánech. To je změna, která má potenciál zásadně ovlivnit, jakým způsobem se v České republice sestavuje státní rozpočet.
A právě proto si musíme položit základní otázku: Bude tento nový rámec skutečně fungovat? V tomto ohledu jsem si jistý tím, že hlavní slabinou vládního návrhu není to, co obsahuje – hlavní slabinou je to, co neobsahuje. (Poslanec Králíček reaguje z pléna.)
Děkuju kolegovi Králíčkovi, prostřednictvím pana předsedajícího, že se nad mými slovy zamýšlí. Doufám, že mu některé souvislosti dojdou. (Poslanec Králíček hovoří mimo mikrofon.) Ano, je to poměrně hluboká, obsáhlá a trochu složitější materie. Takže děkuju, že věnuje pečlivou pozornost na rozdíl od kolegy Nováka, který asi točí další video.
Takže hlavní slabinou je to, co ten návrh neobsahuje. Návrh sice správně přejímá evropská pravidla, návrh vytváří vazbu mezi národním rozpočtem a evropským dohledem, návrh zavádí nové pojmy, nové postupy, nové metodiky, ale nechává široký prostor pro odchylky, neobsahuje dostatečně silné korekční mechanismy a v konečném důsledku spoléhá více na dobrou vůli než na systém. A to znamená jediné: riziko, že pravidla budou existovat, ale nebudou dodržována. A to je přesně situace, které se musíme vyhnout.
A dovolte mi, abych tady byl zcela konkrétní. My totiž tuto debatu nevedeme v nějakém vakuu, nevedeme ji jako akademickou diskusi o fiskálních pravidlech – vedeme ji v situaci, kdy máme poměrně čerstvou, velmi konkrétní zkušenost, zkušenost se schvalováním státního rozpočtu na letošní rok. A dovolte mi to připomenout. Při úvodním projednávání tohoto rozpočtu jsem zde podrobně vysvětlil, proč se domnívám že návrh, který vláda předložila Poslanecké sněmovně, je v rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Nic z toho, co jsem tehdy řekl, se nezměnilo, ba naopak.
A dovolte mi připomenout klíčový fakt podle zákona... (Poslanec Novák přichází do sálu.)
A vidím, že kolega Novák dorazil, to jsem rád, tak věřím že bude pečlivě naslouchat a uzná, že rozhodně neobstruuji a mluvím k věci, takže to jsem rád že je tady.
Takže klíčový fakt z projednávání návrhu státního rozpočtu na letošní rok. Podle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti je maximální přípustný deficit pro rok 2026 stanoven na 246 miliard korun. Vláda však předložila rozpočet se schodkem 310 miliard, to znamená překročení zákonného rámce o 64 miliard korun. To není interpretace, to je politický – to není politický názor, to je holý jasný fakt. A ten fakt byl potvrzen institucí, která je k tomu ze zákona jako jediná určená Národní rozpočtovou radou.
Dovolte mi připomenout ještě jednu věc, která podle mého názoru vystihuje podstatu celé věci. Vláda předložila rozpočet, který nebyl a ani nyní není v souladu se zákonem České republiky – ne s doporučením, s politickou dohodou, ne s programovým prohlášením vlády, ale se zákonem. A co následovalo? Neblaze památné datum 11. února 2026, den, kdy vládní poslanci, zákonodárci porušili právní řád České republiky a porušili tím i svůj ústavní slib poslance. Schválili protizákonný státní rozpočet na letošní rok – zcela vědomě, kvapně a bez uzardění. To není silná rétorika pro efekt, to je jen popis reality, která se v této Sněmovně odehrála.
A právě tato zkušenost je klíčová pro dnešní debatu. Pokud jsme schopni jako Poslanecká sněmovna schválit rozpočet, o kterém víme, že je v rozporu se zákonem, pak máme problém, který je hlubší než jeden konkrétní rozpočet. Máme problém systému, protože to znamená jediné, že samotná existence pravidel nestačí. Pravidla, která nemají důsledky, nejsou pravidla, jsou podle vládní většiny pouhým doporučením. A přesně to je důvod, proč předkládám pozměňovací návrh k tomuto zákonu.
Pozměňovací návrhy, které spolu s kolegy z TOP 09 předkládám, nejsou souborem technických úprav, mají jeden jasný cíl: Zajistit, aby se situace, kterou jsme zažili při schvalování letošního rozpočtu, nemohla opakovat. To znamená, aby nebylo možné předložit návrh, který je v rozporu se zákonem, bez následků, aby stanoviska nezávislých institucí měla reálnou váhu, aby odchylky od pravidel byly omezené, zdůvodněné a kontrolovatelné a aby porušení pravidel vedlo k předvídatelné reakci. Pozměňovací návrhy, které předkládáme, nejsou nahodilou jednotlivostí, naopak – mají velmi jasnou a jednotnou filozofii. Tou filozofií je převést fiskální pravidla z roviny deklarací do roviny skutečně vymahatelných pravidel – jinými slovy, posílit disciplínu, zvýšit předvídatelnost, zajistit reakci na porušení pravidel a posílit důvěryhodnost fiskální politiky. Každý z těchto návrhů k tomu přispívá jiným způsobem, ale všechny směřují ke stejnému cíli. Dovolte mi shrnout, co celou sadu našich pozměňovacích návrhů spojuje. Jsou to tři klíčové principy.
Za prvé, pravidla musí být vymahatelná. Po zkušenosti z letošního roku už nestačí říkat, že pravidla existují. Musíme zajistit, že jejich porušení má důsledky a že tyto důsledky nejsou politickou otázkou, ale systémovou reakcí. To je například logika návrhů zavádějící korekční mechanismy při porušení výdajových pravidel.
Druhý princip. Rozhodování musí být transparentní a odpovědné. Pokud se vláda rozhodne odchýlit od pravidel, musí to být jasně kvantifikováno, jasně zdůvodněno a musí být zřejmé, jaké to má dopady. To je smysl návrhů posilujících požadavky na odůvodnění a reakci na stanoviska Národní rozpočtové rady. ***
