Neautorizováno!
(18.20 hodin)
(pokračuje Ivan Bartoš)
Proto pojďme – a je to otázka právě i mladých lidí – sekundárně skrze to, že v tuto chvíli nejlepší úspora na stáří se stále jeví koupě nemovitosti, změna penzijních fondů má ve výsledku zásadní efekt i na problematiku krize s bydlením v České republice.
Takže za mě návrh nového bodu Statisíce na důchodech pro mladé. Je to vlastně širší pojetí nutnosti reformy penzijních fondů. A jak už jsem avizoval, i když mám trošku obavy, jak jsem poslouchal kolegy, ale i jak jsem poslouchal některé politiky vládních stran o tom, jak budeme projednávat mimořádnou schůzi, že pravděpodobně se nějakými mílovými kroky k projednání toho návrhu, který přichází od vlády, nepřiblížíme. V případě, že bychom ho projednávali, samozřejmě všechny ty úpravy z původní novely, kterou my jsme přečetli už 22. 4. 2025, bychom se pokusili uplatnit jako pozměňovací návrhy.
Takže tolik za mě otevření bodu a i naznačení našeho případně dalšího postupu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Abychom si trošku i mezi sebou udělali pořádek v tom, kdy kdo bude nastupovat, čeká nás 14 vystoupení a budou v tomto pořadí: Vlastimil Válek, Michal Zuna, Gabriela Svárovská, Michal Kučera, Václav Pláteník, Jan Berki, Julie Smejkalová, Jan Bureš, Petr Sokol, Štěpán Slovák, Martin Bába (Baxa?), Jan Papajanovský, Josef Flek, Pavla Pivoňka Vaňková. Tak to je prosím pro vás, abyste měli větší přehled. (K poslanci Bartošovi:)
Já jsem si napsal první bod po senátní vratce, neboť jste mi to dal na papíře. Děkuju.
A nyní prosím pana poslance Vlastimila Válka.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážené členky vlády, vážené paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuji s podobným bodem jako moje kolegyně paní poslankyně Michaela Šebelová, a sice s tím, že bych rád navrhl předřazení smlouvy, Rámcové smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, je to sněmovní tisk číslo 3.
Stručně vysvětlím, o co se jedná, a navážu na to, co říkala moje kolegyně. Tato smlouva opravdu vznikala dlouho a koneckonců to, že jsem měl velmi dobré vztahy s ministry zdravotnictví na Slovensku, pro to svědčí – oni se vystřídali myslím tři nebo čtyři za tu dobu, co já jsem byl ministr – tak pro to svědčí, že se všemi jsme se setkali, se všemi jsem se setkal buď u nás, nebo na Slovensku, se všemi jsme posunovali tuto smlouvu a já bych chtěl tady na mikrofon poděkovat současnému ministru zdravotnictví, s kterým se nám podařilo tu smlouvu společně dotáhnout do konce. On udělal to, co slíbil, to znamená, ta smlouva byla schválena slovenskou vládou a byla schválena poslaneckou sněmovnou, tedy na slovenské straně odpracováno.
Na naší straně to poněkud vázne. Nejde to tak rychle, jako bychom si představovali, tedy jak by si představovali záchranáři, jak by si představovali pacienti, jak by si představovali zdravotníci, a přitom si myslím, že se jedná o věc velmi jednoduchou, na které je naprostá shoda napříč politickým spektrem, a koneckonců zcela konvenuje s tím, co současná vláda říká, že zdravotnictví je jedna z jejích priorit. Já pevně věřím, že to je pravda, a proto bych rád tuto smlouvu co nejrychleji schválil v Poslanecké sněmovně. Domnívám se, že tomu nic nebrání. Nicméně pokud je zařazena jako bod tuším 67, je velmi nepravděpodobné, že na této schůzi dojde k jejímu projednávání.
Ta smlouva vznikala opravdu velmi dlouho a cílem je zajistit v příhraničních oblastech, to je v několika krajích České, ale i Slovenské republiky, včasné a efektivní zajištění zdravotní péče, především akutní zdravotní péče, letecké záchranné služby, ale i rychlé záchranné služby, bez ohledu na státní hranice. Umožní zdravotnickým záchranným službám na obou stranách hranic vykonávat zásahy bez zbytečných administrativních překážek v souladu s platnými právními předpisy. Hlavním cílem je tedy zajistit, aby pomoc byla poskytnuta včas, efektivně, bez ohledu na státní hranice v případech, kdy záchranným složkám jednoho státu chybí kapacita nebo kapacita v té chvíli není dobře dostupná a je blíž dostupná kapacita toho druhého. Spolupráce se týká především Jihomoravského kraje, mého tedy kraje, Zlínského kraje a Moravskoslezského kraje a s nimi sousedících slovenských krajů.
Co je důležité, je, že smlouva zároveň upravuje možnosti tranzitního průjezdu záchranných vozidel přes území druhého státu v případě, kdy je to časově výhodné, tedy není nutné překládat ty pacienty na hranicích, ale je možné tranzitně projet tou zemí, což si myslím, že v řadě případů, a teď to říkám ne jako bývalý ministr ani jako poslanec a říkám to jako lékař, jako univerzitní profesor – těch případů je celá řada. Je to velmi důležité pro ty pacienty.
Je to návrh ryze praktický a věcný, jde o zdraví a bezpečnost našich občanů. Proto jsem přesvědčen, že právě takovéto body by měly dostávat přednostní prostor k projednání, a vždycky to bylo tak, pokud já jsem byl kdysi, když jsme byli v opozici, krátkou dobu předseda poslaneckého klubu TOP 09, že – a pan poslanec, vaším prostřednictvím, Faltýnek, kterého tady vidím – byl předseda poslaneckého klubu ANO, tak že vždycky korektně docházelo k tomu, že jsme se dohodli bez ohledu na to, kdo byl zrovna ve vládě, že body, které jsou jednoduché, nekonfliktní a budou bez problémů hlasovatelné, předřadíme tak, abychom je schválili. A to si myslím, že tento bod rovněž je, a je škoda v této tradici nepokračovat. Myslím si, že je to ku prospěchu občanů České republiky a je to i korektní vůči fungování Poslanecké sněmovny. Je na tomto bodu, a já jsem o tom přesvědčen, shoda napříč Poslaneckou sněmovnou.
Tedy proto mám dva návrhy. Rád bych tento sněmovní tisk číslo 3, tedy Rámcovou smlouvu mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o přeshraniční spolupráci v oblasti zdravotnické záchranné služby, zařadil pevně buď jako první bod pátečního jednání, anebo pokud by na tomto nebyla shoda, a řekněme, že bychom chtěli v pátek projednat ještě jiné body, a potom si rychlým schválením tohoto bodu odpočinout a mít schválený tedy opravdu užitečný bod pro občany České republiky, tak varianta B – jako pevný bod ve 12 hodin pátečního jednání. Tedy buď pevně jako první bod, nebo pevně ve 12 hodin v pátečním jednání.
Děkuji za případnou podporu tohoto návrhu a budu doufat, že ještě v tomto volebním období se budeme zabývat projednáním smlouvy o příhraniční spolupráci České republiky a Polska, což je poslední dluh, který vůči občanům České republiky, co se přeshraniční spolupráce a přeshraniční spolupráce týče, ohledně zdravotnictví máme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Dalším v pořadí je pan poslanec Michal Zuna.
A – pardon – já jenom přečtu omluvu. Ze zdravotních důvodů od 19.00 je omluven pan poslanec Jiří Svoboda.
Máte slovo.
Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych navrhl bod s názvem Obrana a bezpečnost České republiky, který bych návazně odůvodnil, a to z toho důvodu, že nejsem přesvědčen o tom, že by vláda hájila bezpečnost České republiky, a dovolte mi tedy představit tři důvody, proč o tom nejsem přesvědčen.
Hned ten první důvod je ten, že v poslední době my sledujeme situaci, která by ještě před pár lety působila jako špatný politický vtip, kdy prezident republiky, vrchní velitel ozbrojených sil, člověk s dlouholetou zkušeností z NATO, musí psát premiérovi dopis, aby mu připomněl, že má právo jet na summit NATO – právě na ten summit NATO, který je velmi klíčový. Je to klíčové setkání, kde se řeší obrana a bezpečnost České republiky, kde se řeší naše závazky, kde se řeší naše místo ve světě v době, kdy máme za hranicemi ruskou agresi a pokračující konflikt na Blízkém východě, a jak na to reaguje naše vláda? Ta se rozhodne, že pojede bez prezidenta, bez vrchního velitele armády, bez osoby, která má respekt a kontakty v aliančních strukturách. ***
