Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Tak to jsou některé náměty, které jsem tady chtěl vnést a požádat, abychom opravdu jako přemýšleli nad tím rozumně, komplexně. Nemyslím si, že je třeba úplně nešťastnější to, že na některých oerpéčkách to bude nebo na některých nebude, ale to už je prostě nějaká daň za kompromis, který tady vznikl. A pojďme si vyhodnotit třeba po roce nebo po dvou, jestli ten model je dobrý, nosný a zda s tím modelem něco neudělat do budoucna.

Jinak chápu, že dneska úřady práce mají opravdu obrovskou nálož těch transformačních věcí, které jim procházejí. Ale zase já si umím představit za někdy tři čtyři roky, že třeba celý tento servis by mohly poskytovat opravdu pobočku Úřadu práce, protože vlastně skoro každý klient, který se v tom systému nějak bude nacházet, stejně na tu pobočku nějakým způsobem jde nebo s ní komunikuje, protože potřebuje mít nějakou finanční podporu přes dávkový sociální systém. Tak to jsou nějaké jako myšlenky do budoucna. Tím teď tady nechci unavovat.

To znamená za mě, když to jako úplně shrnu, cílit ano, ale ne slepě. Místní vazba mně taky dává logiku, ale je na zvážení, jestli ve všech sto procentech případů ji uplatňovat, protože to může být složitější pro člověka třeba někde přes druhý konec republiky a tak dále. Takže prosím, pojďme to zvážit.

Zkusme se bavit o těch prvcích digitalizace, jak s nimi pracovat. Já chápu, ta debata i za mě, i za pana ministra Kulhánka nebyla jednoduchá. I naši podřízení v tu dobu, jak jako dělat ten servis v oblasti toho digitálu mezi MMR a MPSV, rozumím tomu, ale nevím, jestli je úplně jako dobré udělat ten střih.

A vlastně to, co jsem říkal, s tím jednou prostě, aby opravdu tady byly dobré preventivní nástroje, dobré preventivní nástroje, abychom nepřicházeli zbytečně pozdě, což se nám vlastně jako děje, že vlastně neumíme přijít v momentu, kdy přijdou první problémy s placením záloh za bydlení, za elektřinu, za energie obecně, kdy prostě člověk už žije v nějakém momentu, kdy prostě dochází třeba k jeho vystěhování nebo úplné ztrátě bydlení. Tak tady si myslím, že bychom měli společně napnout síly.

Tak tolik za mne, za stanovisko našeho klubu i s nějakými konkrétními, a myslím si, že i konstruktivními náměty, jak bychom ten zákon, ten systém ještě mohli v tom příštím období kultivovat. Děkuju vám za pozornost.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Já vám děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou - Eliška Olšáková. Než přijde, přečtu ještě jednu omluvu: Róbert Teleky od 13 hodin - pracovní důvody. A vám spouštím dvě minuty.

Poslankyně Eliška Olšáková: Děkuji moc. Jenom taková velmi rychlá, věcná připomínka k mému předřečníkovi, prostřednictvím pana předsedajícího. 1,6násobku životního minima podle aktuálních částek je pro jednotlivce 7 776 korun, pro samoživitelku s jedním dítětem je to 11 120 korun, u dvou dospělých 13 616 korun a čtyřčlenná rodina se dvěma dětmi má příjem 22 464 korun. Takže vlastně my jsme to velmi osekali, takže se ta podpora vztáhne opravdu jen na lidi, kteří jsou na sociálních dávkách. A ti, kteří mají nízké příjmy, a ten byt v tom systému bude, tak vlastně ti ten byt nedostanou.

Já úplně rozumím tomu, že nemůžeme čekat, že odbavíme 350 000 lidí na 115 oerpéčkách. To je nesmysl, s tím souhlasím. Ale to poradenství, to prvotní poradenství, o kterém já tady mluvím, je to, že ten člověk dostane informaci, že do systému nebude zaevidován, protože nesplnil požadavky, a odejde, ale nebude mu už dopředu vzkazováno, ať si to radši sám propočítá, ať tam nechodí.

A já tady bych taky souhlasila a fakt apelovala potom na nás, abychom se bavili o tom, že by toto poradenství bylo na všech oerpéčkách, abychom prostě věděli, když chceme dostat byt do systému, že vlastně musíme těm lidem dát možnost, kteří jsou ochotni ho tam dát, aby nemuseli jezdit daleko, aby prostě šli na své oerpéčko, řekli, tady mám byt, tady mám dům, tak si ho dejte do systému, klidně ať tam někdo bydlí, protože ho teďka nepotřebuju. Ale když to necháme jenom na těch 115, tak vlastně ani ty byty, které jsou k dispozici volné, tam nikdo nedá. Děkuju.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuju za dodržení času. S faktickou vystoupí Marian Jurečka. Spouštím.

Poslanec Marian Jurečka: Já jenom doplním, protože nás tady poslouchají kolegyně, kolegové, vlastně ať pochopíme ten princip. Ten 1,6násobek životního minima, který zdvihlo to nařízení vlády, je to, co potom v té domácnosti musí po započtení těch nákladů na bydlení zůstat. To znamená, my se bavíme, a ještě vlastně víme, že na toho prvního jednotlivce jsme to od 1. 7. zvýšili, to je zákon, který tady byl asi před třemi týdny. Takže ano, ty aktuální částky jsou teď 4 470 pro první dospělou osobu, 4 040 pro druhou dospělou osobu, 2 480 pro dítě do šesti let, 3 050 pro dítě 6 až 15 let a tak dále.

A proto já jsem tady uváděl ten příklad, když to potom dáme do reality nákladů a příjmů, tak potom se nám vlastně stává to, že tím oprávněným, kdo přijde a kdo opravdu jako bude mít i ten nárok na to skutečné obsloužení, je vedle té mámy samoživitelky na tom azylovém domě, která je úplně jako opravdu v extrémně složité situaci, i čtyřčlenná domácnost z Prahy, kde budou dva rodiče a dvě děti s příjmem přes 50 000 korun v té domácnosti. A my je postavíme vlastně na stejnou úroveň v tom, jak jako bychom je měli obsluhovat.

Takže já se nepřu o tom, jestli máme pomoci nebo ne, ale přu se o to, jestli máme ten nástroj, jestli máme tu kapacitu hibitů (i bytů?) a komu to máme prioritně doručit v tom startu toho systému. A já za sebe říkám, já bych se soustředil na to zkusit to zprioritizovat. A veďme tu debatu třeba na výborech ještě.

Já jako nezpochybňuju to, že třeba i ta domácnost v té Praze je ve složité situaci, jo? Jenom jsem chtěl nasvítit, když to dáte do toho reálu a dopočítáte, co ta čísla znamenají v té praxi, co to skutečně znamená. A doporučuju, dejte si to do nějakých kalkulaček, ať vidíte, jak ta situace se vyvíjí, co to znamená na malé obci, co třeba na okresním městě a co třeba Brno nebo Praha.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji za dodržení času. V této chvíli nemáme faktické poznámky, takže přichází řada na poslance bez přednostního práva. Pozvu sem k pultíku Adrianu Chochelovou. Připraví se Marian Jurečka. (Poslanec Jurečka reaguje z místa.) Už tedy můžu odepsat. Takže se připraví Gabriela Svárovská. A pak jsem se chtěl zeptat, tady je nějaká voda něčí u toho pultíku. (Poslankyně Olšáková: Ta je moje.) V pořádku. Já jenom aby tady... Protože ona byla otevřená, tak aby se nevylila. Děkuju. Tak paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Adriana Chochelová: Děkuju. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, vládní návrh novely zákona o podpoře bydlení představuje systematickou destrukci prevence.

K samotnému zákonu o podpoře bydlení. Na rozdíl od této narychlo spíchnuté novely byla zpracována jedna z nejdetailnějších závěrečných zpráv zhodnocení dopadů regulace, na které pracovali nezávislí analytici a využívala se reálná data a pracovalo se s modely, které vyhodnocovaly různé varianty dopadu. Proč měnit zákon, na kterém strávili stovky hodin práce experti na bydlení a má za cíl pomoci lidem v bytové nouzi?

Vládní návrh z původního zákona škrtá povinnost kontaktních míst pro bydlení, poskytovat poradenství komukoliv, kdo o to projeví zájem. Místo toho, abychom pomohli lidem v momentě, kdy se dostanou do prvních problémů, tak budeme vyčkávat, až spadnou na úplné dno, skončí na ulici, a jelikož jako nejsou pro nás v tu chvíli ještě dostatečně chudí? To je absurdní! A z hlediska státu extrémně neekonomické. A jedná se o úplnou rezignaci na prevenci.

Za následky neposkytnuté prevence, tedy hospitalizace, výjezdy záchranek, kriminalitu spojenou s vyloučenými lokalitami budeme platit dále miliardy. Tento škrt bude mít konkrétní oběti. Dopadne takto přímo na ty nejzranitelnější jako jsou samoživitelky, senioři nebo mladé rodiny. A to jsou přesně ti lidé, ke kterým se vládní návrh otočí zády ve chvíli, kdy potřebují včasnou pomoc, aby nepřišli o střechu nad hlavou.

Kdo konkrétně nám z toho systému vypadne? Například ovdovělá seniorka, která má drahé energie, neví, jak se postarat o velký byt, ve kterém zůstala sama, a potřebuje poradit s tím, jak si sehnat jiné bydlení, například v menším bytě. A my, pokud jí nehrozí do tří měsíců vystěhování, tak jí tu pomoc v tuhletu chvíli s tímto zákonem prostě nenabídneme.

Dále to může být třeba mladá rodina v dluhové pasti. Pracující rodiče se kvůli výpadku příjmů dostanou do potíží se splácením nájmu a podle vládního návrhu jim kontaktní místo pro bydlení neporadí ani se splátkovým kalendářem, protože stále ještě někde bydlí.

Patří sem i matka, která se stala obětí domácího násilí a spolu s dětmi prchá před agresorem a logicky by tím pádem chtěla do jiného regionu, kde on nežije. A my, pokud tam nemá dva roky pobyt, jí prostě absolutně nebudeme mít jak nabídnout to bydlení.

Nejedná se bohužel o ojedinělý exces, ale o další díl do mozaiky katastrofální bytové politiky současné vlády. Namísto pokračování úspěšných úvěrovo dotačních programů na podporu dostupného nájemního bydlení pod SPFI má dojít k jeho osekání. Koalice slibovala dostupné bydlení, pomoc nám mladým. Ale byly to zjevně opět jenom plané sliby, stejně jako líbivá slova o levných hypotékách. Podporu dostupného bydlení zatím vláda pouze odkládá a tato zbytečná novela je toho ukazatelem.

Další věc, kterou v souvislosti s kroky vlády považuji za absolutně nepřijatelnou, je, že ač zákon ukládá obcím a krajům novou agendu a povinnosti, vláda jim na jejich plnění nedá ani korunu, a to již od začátku negativně ovlivňuje jejich chuť a schopnost podnikat konkrétní kroky na pomoc lidem s bydlením. ***