Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Poslankyně Michaela Šebelová: Vážený pane předsedající, děkuji Vám za slovo. Já navážu na své předřečníky a ve dvou věcech se budu opakovat. A chci zvednout ještě jedno téma, které tady dosud nepadlo.

My jsme ve středu schválili státní rozpočet. A opravdu považujeme i my starostové za naprosto nehorázné, že v době současné mezinárodní situace a bezpečnostní situace jsou nízké náklady na obranu a výdaje na obranu. Myslím si, že to je něco, co by vláda měla přehodnotit, není možné k tomu takto přistupovat. Pamatuji si svoji diskusi v jednom nejmenovaném televizním pořadu s jedním ze zástupců Motoristů, přiznám se, že si přesně nepamatuji s kým, to se omlouvám, který tam velmi hájil pana vicepremiéra Macinku, jak má skvělé vztahy s Donaldem Trumpem, jak jej Donald Trump obdivuje, zejména po jeho přestřelce s Hillary Clinton. A já jsem na to odpověděla, no, ono to také může brzy skončit poté, co Donald Trump zjistí, že neplníte závazky vůči spojencům, že nevydáváte dost peněz na obranu, že nenakupujete dost peněz (?) od Spojených států. No a už to tady máme, už nás kritizuje americký velvyslanec při NATO a už to vypadá, že nejsme tak obdivovaní. (Poznámka poslance Macinky.) A někteří za mnou to nemůžou vydržet a už tady začínají komentovat. Ale nebojte, nás nerozhodíte, my jsme na to zvyklí a my něco vydržíme.

A potom tady řešíme onen zákon, který unikl proti neziskovkám. Tak někteří jsme se narodili v roce 1982, někteří dokonce v roce 1984. Ono nám to připomíná ten Orwellův román. A ono to může být ještě horší, protože to, co byste chtěli navrhnout, se opravdu dotkne úplně všech. Třeba studenta, který využívá nějaký zahraniční grant. Přece není možné, aby takový paskvil došel do Sněmovny. Myslím si, věřím, že to nedopustíte. Ono teď cokoliv tady pošlete, tak bude vypadat jako že je to vlastně úplný čajíček, tak ne, nenechme se zmást. Je zajímavé, že Babišova vláda, které vadil náš paragraf postihující činnost pro cizí moc s prokazatelným úmyslem poškodit Českou republiku, teď vypadá, že navrhne takto otřesný zákon. Nejenom že nemůže touto Sněmovnou v tomto znění projít, ale kdyby náhodou prošel, tak se samozřejmě obrátíme na Ústavní soud.

Ale já chci mluvit ještě o jiné věci, která tady nepadla a která se týká této Sněmovny a která se týká něčeho, co se tady stalo včera během interpelací. Já totiž si myslím, že všechny tady ty zákony, které navrhujete, to, jak se chováte, to, jak chcete oslabovat neziskový sektor, jak chcete oslabovat občanskou společnost, tak útočí na její kořeny, útočí na sounáležitost, soudržnost, protože společnost, která se nenávidí, která se k sobě nechová slušně, tak je potom náchylná k násilí. Ale přece jde o to, jak se chováme i my tady k sobě v Poslanecké sněmovně. A já jsem tedy daleka toho, abych někoho moralizovala, i mně to nepřísluší. Ale myslím si, že bychom opravdu v určitých rolích měli zachovat profesionalitu. A jsem ráda, že zrovna řídí schůzi pan předseda Sněmovny, který včera řídil schůzi při interpelacích - a opravdu - a že je tady pan ministr Aleš Juchelka i pan vicepremiér Macinka, kteří tady byli přítomni v situaci, kdy paní poslankyně Gabriela Svárovská interpelovala pana ministra Aleše Juchelku. Nezlobte se na mě. Já naprosto respektuju, že jsme koalice, opozice, že máme různé názory, že se neshodneme, že se hádáme a že tady na ten mikrofon občas dojde k emotivním přestřelkám. Ono to je koření té parlamentní demokracie, občas i ve faktických poznámkách to tady vře. Ale tato Sněmovna, tato vláda se zodpovídá Poslanecké sněmovně a je právem poslanců klást otázky na interpelacích. Ano, ty otázky mohou být ministrům nepříjemné a ministr má samozřejmě právo na tyto otázky odpovědět způsobem, jak se mu líbí. Ano, my poslanci můžeme být nespokojeni s tou odpovědí, proto máme možnost položit doplňující otázku. I poté ministr nemusí odpovědět k naší spokojenosti. Ty interpelace mají ale nějaký technický průběh a ten poslanec, vůči kterému je potom třeba veden útok, nemá možnost se bránit. A považuju za naprosto nehorázné, aby komentoval průběh interpelací předsedající schůze, aby neprojevil nespokojenost s tím, jakým způsobem ministr se chová vůči poslankyni. Myslím si, že měl být veden ministr - já nevím - jestli ke kázni, ale mělo na to být minimálně upozorněno. Prostě pokud, pane ministře Juchelko, neunesete otázku od poslankyně Svárovské, která vám je nepříjemná, tak prostě není možné, abyste přešel do osobních útoků, abyste na ni začal útočit a vytahoval jste kdeco. Prostě porovnáváte neporovnatelné, vyhýbal jste se odpovědi na otázky, které jsou vám nepříjemné, a přešel jste do osobních útoků. Myslím si, že toto bychom tady neměli tolerovat, protože všechny ty věci jsou veřejné. To, že si to pan ministr Juchelka dal potom na sociální sítě, to mě zas tak nepřekvapuje. Ale že to přesdílí premiér Andrej Babiš, ještě mu za to tleská, to mě opravdu mrzí.

Tak já vás tady prosím, apeluju na to, abyste tuto Sněmovnu vedli zodpovědně, aby ten, kdo řídí schůzi, se choval profesionálně, nestranně. Vždycky tomu tak bylo. Předsedající nemá komentovat. Jo, je to nepříjemné ta role, ale v ten moment je to předsedající schůze, není to předseda SPD, v ten moment je to prostě někdo, kdo řídí schůzi. Tak já vás tady prosím, abyste se nad tím zamysleli, protože vy pořád říkáte, že my varujeme před slovenskou cestou. Já jsem měla možnost v minulém roce navštívit slovenský parlament a ta atmosféra, jaká tam byla, jak byla nepřátelská, jak na sebe poslanci křičeli, jak se tam postrkovali, jak vlastně docházelo k násilí, tak já se obávám, že my nejsme daleko od této situace, pokud vy dopustíte, že se tímto způsobem k sobě budeme chovat. A prosím, fakt se nad tím zamyslete. Dotýká se mě to, chtěla jsem to tady zvednout, protože si myslím, že to bylo za hranou, co se tady včera stalo a mrzí mě to. (Potlesk poslanců opozice. Poslankyně Šebelová odchází, poslanec Macinka ji s úsměvem zdraví - na shledanou, poslankyně Šebelová mu stejně odpovídá.)

Předseda PSP Tomio Okamura: Tak já na to krátce zareaguji. My jsme o tom hovořili následně i s paní poslankyní. Já jsem včera interpelace řídil přesně v souladu s jednacím řádem, ale hlavně jsem chtěl poznamenat jednu věc. Vážené kolegyně, vážení kolegové, u interpelací, to už jsme tady řešili mnohokrát, platí takový úzus, že se nechává hodně velká volnost. Je to i historicky, že na ty interpelace, na tu interakci mezi tím ministrem, poslancem - a už jsme to řešili tady v minulosti, ne v tomto volebním období, ale dříve - hodně se nechává volnost na to, aby ti poslanci fakt se mohli vzájemně vyjádřit a aby ta diskuse vznikla. Ten předsedající by ji neměl korigovat, jenom v případě, že by třeba byla nějaká vulgární vyjádření a takhle. Takže chci jenom upozornit, reaguju na to samozřejmě, co říká paní předsedkyně, ale je to v souladu s tím, co tady léta, takhle to právě probíhá speciálně u těch interpelací, jo, že je tady hodně velký ten prostor. Takže já jsem to podrobně sledoval, když tak si o tom popovídáme na grémiu, to je můj návrh, scházíme se pravidelně a můžeme si to říct. Ale zrovna interpelace, přístup k nim, byly prodiskutovány mnohokrát i v rámci různých orgánů a diskusí, že tady na to máme - společně, tedy musím říct společně - takovýhle řekl bych ještě větší nadhled, co se týče jako šíře té diskuse. Jo, takže takhle to bylo.

Tak prosím, ještě Boris Šťastný s přednostním právem. A připraví se paní předsedkyně Richterová. Tak prosím.

Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Hezký dobrý den, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych rád využil svého přednostního práva i v návaznosti na předchozí diskusi. My jsme v této chvíli v mimořádné schůzi, která byla svolána k novele zákona 175/2005 Sb., zákon o podpoře bydlení. A já bych rád jenom velmi v klidu, bez jakýchkoliv návrhů přednesl určitou prosbu nebo možná návrh, abychom se nad tím společně zamysleli.

Jsou tady určitě poslanci a poslankyně, kteří u tohoto pultíku stávali i dříve přede mnou. V mém případě jsem měl tu čest v roce 2006 a dále. A já musím říci, že můj návrat do Poslanecké sněmovny znamenal zaznamenání určité věci, která z mého pohledu se nějak vyvíjela v průběhu Poslanecké sněmovny a která v minulosti zde tolik nebyla. Já naprosto respektuji právo každého poslance a poslankyně v této kolébce svobody a demokracie na tomto místě říci jakýkoliv svůj názor a naprosto to respektuji. ***