Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji. My se tady tak jako dobrodružně střídáme v řízení, neboť další přihláška s faktickou je pan místopředseda Jan Skopeček a já mu spouštím dvě minuty. Připraví se Jana Černochová.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, děkuju pěkně za slovo, budu reagovat na kolegy zamilované do evropské společné měny. No, tak ono je to s tím trošku složitější. Ono se stačí podívat na to, co bychom zažili, kdybychom podle vás, kteří jste chtěli vstoupit do eurozóny dávno, zažívali v tuhletu chvíli, respektive v těch posledních měsících a letech vysoké inflace. Tam se právě ukázal ten významný rozdíl mezi námi a Evropskou centrální bankou a ukázala se ta výrazná výhoda v tom, mít českou korunu, protože když srovnáte reakci České národní banky a Evropské centrální banky na tu vysokou míru inflace, tak zjistíte, že Česká národní banka zareagovala rychleji a zvýšila úrokové sazby rychlejším tempem, než to udělala ECB. ECB, jakkoliv by to podle predikcí inflace udělat chtěla také a měla, tak byla mnohem omezenější kvůli předluženým státům eurozóny, kterým by zvýšení těch úrokových sazeb dramaticky zdražilo financování a přiblížilo je k bankrotu. Takže v té nejsložitější ekonomické chvíli v době vysoké inflace se jednoznačně ukázala pozitivní role a výhoda vlastní měnové politiky, která je s českou měnou spojena.

Co se týče vstupu do RN2 před tím, než jakákoliv země vstupuje do Evropské unie, je to nesmysl. Česká národní banka upozorňuje a doporučuje, abychom v tomto systému byli nejkratší možnou dobu. Takže ani to se s nějakým odborným názorem nedá srovnávat.

Co se týče toho, jak kdo mluvíme o Evropské unii, já si myslím, že o ní mluvím racionálně, o Pirátech si myslím, že o ní mluví v říši snů, neracionálně, spíše nějakým způsobem hejtují ty, kteří si myslí, že Evropa udělala v tom přenosu pravomocí příliš mnoho a že by bylo potřeba se soustředit na daleko méně věcí a ty dělat lépe, než zasahovat do dalších a dalších sfér života a unifikovat, unifikovat, unifikovat veškeré lidské oblasti, které vůbec Evropská unie může vymyslet.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Čas. Děkuji, Poprosím Janu Černochovou, faktická poznámka a vaše dvě minuty.

Poslankyně Jana Černochová: Děkuju, pane místopředsedo. Já navážu na svého kolegu Honzu Skopečka a uvedu tady jeden praktický příklad z praxe, když jsem byla ministryní obrany. Paní Richterová, prostřednictvím pana místopředsedy, říká vám něco taxonomie? Víte, co taxonomie způsobila v Evropě? To, že Evropa ani čtyři roky, nebo vlastně tři roky, čtyři roky, už teď jsme si připomněli to výročí, od vypuknutí konfliktu na Ukrajině, tak nebyla schopna přeskupit svůj zbrojní průmysl tak, aby v Evropě mohly vznikat nové fabriky. Muniční iniciativu, kterou tady všichni hájíme, a já si za to velmi vážím i vás, vy jste také hájili muniční iniciativu, tak je vlastně alternativa, respektive nějaká jakoby nutnost, ke které jsme se museli uchýlit, abychom sháněli vojenský materiál, munici všude po světě, kde tato sešněrovaná přísná opatření neplatila, kde pro ty evropské státníky nebyl zbrojní průmysl dirty byznys, a to je ten praktický příklad toho, jak Evropa nefunguje. A neříkejte, že si vy tohleto neuvědomujete, vždyť jsme tady, i když jsme působili v jedné vládě, na tohleto téma častokrát hovořili. Pan Zbyněk Stanjura jako ministr financí a já jako ministryně obrany jsem častokrát na faxu vyjednávala se svými kolegy to, abychom se k tomu jasně v Evropě postavili, abychom řekli taxonomii jasné ne, abychom dali prostor našemu zbrojnímu průmyslu a zbrojnímu průmyslu i jinde po zemích Evropské unie, aby se mohl rozvíjet a ne, aby si vzájemně ty země třeba rozvoj toho zbrojního průmyslu blokovaly. Tohle je jeden z příkladů, který tady uvádím, jak to fungovat nemá. A to je přesně to, co tady myslel i pan kolega místopředseda Skopeček.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji za dodržení času a s další faktickou poznámku vystoupí paní kolegyně Richterová.

Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Já myslím, že se debata už velice brzy vrátí k té debatě o rozpočtu, ale znovu. Znamená to tedy, že se shodneme s řadou kolegů, kolegyň na tom, že rozpočet na obranu... Je prostě chybné, že vláda Andreje Babiše ho vykosťuje, že ho škrtá, a to je podle mě to zásadní. Shodneme se na tom, že bezpečnost nemá být záležitost jedné vlády, ale má to být strategická priorita, kde se drží ty sliby dané spojencům. Stejně tak se shodneme na tom, že prostě nejsme ostrov, fungujeme a v rámci té společné Evropy je potřeba vyjednávat. O tom tady mluvila bývalá paní ministryně. Já se domnívám, že to je naprosto očividné, že je spousta věcí, kde je potřeba jednáním ty návrhy měnit a že to přece opět není něco, kde bychom byli v jakémkoliv rozporu. Ale pak je tady podsouvání věcí, co prostě pravda nejsou, věcí, které prostě znamenají očerňování názorového soupeře, a tam se musíme ozvat. A já jsem tady pouze a jenom upozornila, že způsob, jakým o tom společném domově, kterým pro nás nakonec Evropa je, v domově, kde každý máme to svoje místo, tu svoji lokální identitu, ale potom i ty velké bezpečnostní a ekonomické souvislosti celé Evropy, takže o tomhle společném domově máme mluvit určitým způsobem, pokud chceme, aby zůstal bezpečný a silný a aby do budoucna posiloval ještě o něco víc, protože tam prostě ty nedostatky jsou, ty opět vidíme všichni. Lišíme se - za mě - v těch řešeních. A právě u eura to je dobře vidět. Já si myslím, že ty ekonomické argumenty, týkající se třeba právě sousedního Slovenska a jejich mnohem nižších sazeb u hypoték, jsou velice silné a je dobré si je nastudovat. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Tak, nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Hřib.

Poslanec Zdeněk Hřib: Já otevírám (?) malé faktické okénko teda ohledně míry inflace a tak podobně. Já nevím, kdo, jak, kdy teď rychle reagoval, jestli to byla centrální banka ta či ona. Mě vlastně zajímá hlavně ten výsledek. Ten výsledek je teda takový, jestli to tady chápu správně z toho souhrnu, nebyl jsem připraven, abych pravdu řekl, na tuhle tu debatu, ale co se mi podařilo rychle dohledat, tak v roce 2023 byla průměrná míra inflace v ČR 10,7 procenta, jedna z nejvyšších tedy v EU, přičemž země eurozóny jako celek měly inflaci nižší. Jo, takže není pravda, že by ta česká koruna nás zachránila před inflací, to prostě objektivně není pravda, a když se podíváme zpětně na ta data, tak to v tom přece musí každý vidět. Díky.

Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak, děkuji za dodržení času a faktická poznámka, místopředseda Jan Skopeček. Vaše dvě minuty.

Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuju pěkně, pane kolego Hřibe, prostřednictvím pana předsedajícího, je potřeba si ta čísla o inflaci v eurozóně rozkliknout, protože pak byste zjistil, že ten průměr eurozóny byl sice nižší, než byla inflace v České republice, ale našel byste v té skupině zemí eurozóny jak ekonomiky, které měly nižší inflaci než Česká republika, tak byste v ní našel i ekonomiky, které měly vyšší inflaci v tom období, než Česká republika. Čili vašimi slovy, jako nezachránila česká koruna inflaci v české ekonomice, tak ani euro nebylo zárukou neinflace ve všech zemí eurozóny. A co já jsem se vám snažil vysvětlit, je to, že zatímco Evropská centrální banka prostě, to je fakt, to je realita, to je dohledatelné, zareagovala zvyšováním úrokových sazeb později, než Česká národní banka a zvýšila je o méně, než je zvýšila Česká národní banka, tak proti té inflaci bojovala slabšími nástroji a bojovala pomaleji. Naopak Česká národní banka zareagovala více a rychleji, což znamenalo, že jsme se s tou inflací utkali lépe, než bychom se s ní utkávali ve chvíli, kdy bychom byli v Evropské centrální bance a neměli bychom šanci ovlivnit ten růst úrokových sazeb a rychlost růstu úrokových sazeb, jako jsme to měli šanci ovlivnit ve chvíli, kdy dozorovala Česká národní banka podle situace v české ekonomice, bez ohledu na to, aby musela brát v úvahu ekonomiky jiné. Zatímco Evropská centrální banka měla, jak jsem říkal, svázané ruce, zejména kvůli tomu, že v eurozóně je celá řada předlužených ekonomik, pro něž zvýšení úrokových sazeb je nebezpečné a ohrožuje stabilitu existence eurozóny, a musí ty země, respektive musí Evropská centrální banka trošičku pozapomenout na ten svůj hlavní cíl stability cenové hladiny a dát přednost i tomu, aby udržela sama sebe, tedy neohrožovala ty nejpředluženější ekonomiky tím, že by zvyšovala úrokové míry tak, aby to ony nebyly schopny přežít. ***