Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.20 hodin)
(pokračuje Jakub Janda)
Připomínám, že skutečné výdaje v roce 2025 činily 7,91 miliardy korun a že pro stabilní fungování systému byla jako minimálně potřebná diskutovaná částka 8,26 miliardy korun. To znamená jediné, že český sport má v příštím roce hospodařit s méně prostředky než letos, a to v situaci, kdy čelí rostoucím nákladům, investičnímu dluhu a enormnímu tlaku na regionální infrastrukturu. Nejde o abstraktní čísla v tabulce. Jde o konkrétní sportovní kluby. V obcích jde o děti, jejich rodiče a tisíce dobrovolných trenérů, jde o sportoviště, která bez základní podpory nebudou schopná fungovat.
Proto předkládáme dva pozměňovací návrhy, které mají za cíl jediné: vrátit financování sportu na úroveň, která zabrání destabilizaci celého systému. První návrh navyšuje rozpočet Národní sportovní agentury o 1 miliardu 350 milionů korun. Krytí navrženo snížením výdajů v kapitole Ministerstva dopravy, konkrétně u prostředků určených na další navyšování slev na jízdném. Neříkáme, že slevy nemají existovat, říkáme, že v situaci, kdy chybějí prostředky na základní fungování sportovního prostředí, není odpovědné navyšovat plošnou podporu mobility nad současnou úroveň a stačí ponechat slevy v současném rozsahu.
Druhý návrh navyšuje rozpočet Národní sportovní agentury o 1 miliardu a krytí navrhuje přesunem z kapitoly Ministerstva zemědělství, konkrétně ze snížení dotací Státního zemědělského intervenčního fondu. Nejde o útok na zemědělce, jde o otázku priority. (Řečník čeká, až utichne hovor dvou poslanců v sále.) Děkuju. Plošné navyšování dotačních titulů, které často končí u největších subjektů, nemůže mít přednost před stabilitou systému, který pracuje s dětmi a mládeží napříč regiony.
Oba návrhy jsou rozpočtově neutrální. Nemění saldo státního rozpočtu, nemění fiskální odpovědnost, mění pouze rozložení priorit. Investice do sportu není výdaj navíc, je to výdaj do zdraví, prevence a každá koruna vložená do sportu snižuje budoucí náklady ve zdravotnictví. Pokud dnes připustíme, že financování sportu může klesnout pod úroveň předchozího roku, vysíláme jasný signál do regionů, že práce všech trenérů a komunit není prioritou státu. Já si to nemyslím. Sport je jedním z mála prostředí, kde se přirozeně buduje disciplína, odpovědnost, týmovost a respekt k pravidlům. Pokud mluvíme o budoucnosti této země, mluvíme i o podmínkách, které dnes vytváříme dětem. Proto vás žádám o podporu předložených pozměňovacích návrhů. Nejde o politické gesto, jde o stabilitu systému, který funguje jen tehdy, když má elementární jistotu financování. Přihlašují se k těmto dvěma pozměňovacím návrhům v systému nahraných pod číslem 467 a 468.
Dále zde mám pozměňovací návrh, který do systému nahrál kolega Vojtěch Munzar a jsme tam společně s Pavlem Žáčkem připodepsaní i my a návrh míří na podporu organizací, které dlouhodobě pečují o naši historickou paměť, připomínají hodnoty demokracie a vyrovnávají se s dědictvím totalitních režimů. Tyto instituce systematicky pracují s veřejností, i mladou generaci. Vydávají odborné publikace a edice, pečují o archivy a historické fondy, organizují vzdělávací programy pro školy, přednášky, výstavy i pietní akce. Akty, pardon. Připomínají osudy legionářů, odbojářů, obětí nacismu a komunismu, pečují o válečné hroby, podporují veterány a uchovávají autentické historické prameny pro další generace. Významná část jejich práce směřuje právě k mladým lidem formou soutěží, vzdělávacích projektů, interaktivních programů či veřejných debat. Nejde jen o připomínání minulosti, ale o obranu demokratických hodnot v současnosti. Podpora těchto paměťových organizací byla ze státního rozpočtu poskytována dlouhodobě prakticky od počátku devadesátých let. Nejde tedy o nový či mimořádný požadavek, ale o pokračování zavedené praxe, která má své jasné opodstatnění. Jsem přesvědčen, že stát má nést odpovědnost za uchování historické paměti a podporu institucí, které tuto práci vykonávají odborně, systematicky a ve veřejném zájmu. Proto vás žádám o podporu tohoto pozměňovacího návrhu a tímto se k němu přihlašuji. V systému je nahraný pod číslem 499. Tímto vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji panu poslanci za jeho výstup a přihlášení se k těm pozměňovacím návrhům. Zároveň tedy vítám tady studenty pravděpodobně asi z jižních Čech, když tam běhá, nebo ne, pan poslanec Bauer, tak když nám pak dáte informace, tak vás budeme vítat jako jednotlivé školy. Pro vaši informaci jsme při projednávání státního rozpočtu ve druhém čtení. A na řadě je Michal Zuna, který už mezitím přišel k mikrofonu. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Michal Zuna: Děkuju, pane předsedající, za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, já bych se dovolil přihlásit a odůvodnit pozměňovací návrh pod sněmovním dokumentem 360, který se věnuje zejména bezpečnosti a obraně. Mě mrzí, že tady není pan ministr Zůna, který by mohl případně na některé ty věci reagovat. Já vás nejprve seznámím s parametry toho pozměňovacího návrhu. Jedná se o přesun finančních prostředků ve výši 21 miliard 343 milionů korun, a to ve prospěch kapitoly Ministerstva obrany. Tam je ta výše 21 miliard ve prospěch kapitoly Bezpečnostní a informační služby, tam je to 300 milionů korun, a ve prospěch kapitoly Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, tam je to 43 milionů korun.
Ty přesuny my stavíme na principu odpovědného hospodaření a omezení plošných či málo cílených podpor. Proto na té druhé straně, tak my považujeme za zcela nesystémové a navrhujeme přesuny prostředků z kapitoly Ministerstva dopravy, konkrétně tedy v části slev na jízdném, stejně tak i v Ministerstvu průmyslu a obchodu, zčásti dotací na obnovitelné zdroje, tedy tam se jedná o vrácení přibližně 7 miliard z výdajů státu zpět na spotřebitele, a také z Ministerstva zemědělství ohledně podpory agrárního sektoru. Tam je také 7 miliard, tam nevidíme důvody pro dotace, například pro Agrofert.
Bezpečnostní výdaje... Jo, ještě bych uvedl, že se jedná o pozměňovací návrh celého poslaneckého klubu TOP 09, tedy všech poslanců a poslankyň, konkrétně tedy Jana Jakoba, Matěje Ondřeje Havla, Michala Zuny, Zdeňky Blišťanové, Michala Kučery, Heleny Langšádlové, Jiřího Pospíšila, Vlastimila Válka, Marka Ženíška.
My máme za to, že bezpečnost a výdaje na obranu nejsou položkou, se kterou lze experimentovat. Bezpečnost je základním úkolem státu a ochrana území, ochrana obyvatel, snaha o zajištění územní celistvosti, suverenity a budoucnosti státu, stejně tak jako pevné ukotvení a odpovědné ukotvení ve spojeneckých strukturách, tak považujeme za zásadní a za prioritu. My můžeme vidět, že Armáda České republiky tak stále potřebuje pokračovat v modernizaci a v inovaci, navázat na ty uplynulé čtyři roky, kdy se postupně navyšovaly výdaje na obranu, a nikoliv jít o krok zpět, třeba tak, jak tomu bylo v těch uplynulých osmi letech vlády Andreje Babiše. A tady se nebojím dát přílepek ostudné vlády z pohledu přístupu k Ministerstvu obrany, kdy ty výdaje nepřesahovaly dvě procenta HDP a pohybovaly se někdy mezi 1,3, 1,6 procenty. Docházelo tam v těch letech například i k handlu s komunistickou stranou ve výši 10 milionů, pardon, 10 miliard, dnes zřejmě dochází k handlu, k SPD, vidíme tedy podobné kroky.
Já bych byl moc rád, kdyby nebylo třeba opakovat, jak důležitou a zásadní položkou výdaje na obranu jsou v dnešní době, když vidíme jen několik set kilometrů od našich hranic pokračující ruskou válku, když vidíme vlastně proklamace ruské strany ohledně obnovení sféry vlivu i na země bývalého východního bloku, a stejně tak aktuální blízkovýchodní konflikt potvrzuje, že snížení výdajů na obranu je zcela, zcela nezodpovědné. ***
