Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(17.20 hodin)
(pokračuje Vítězslav Schrek)
Mám zkrátka jiný názor, který hodlám uplatňovat a prosazovat v řádné parlamentní diskusi. V diskusi, která bude standardně probíhat jistě i v příštích dnech a měsících, ať už zde na plénu Poslanecké sněmovny, ve výborech, v rámci konferencí, na kulatých stolech a určitě v mnoha dalších odborných a profesních platformách, které se této oblasti věnují. Tohle všechno je normální politika, na tu jsem připraven a já věřím, že to tak máme my všichni.
To, čemu jsme se ale věnovali celý včerejší den a pokračujeme v tom i dnes, se dle mého názoru běžnému politickému standardu vymyká, a na to opravdu nejsem ochoten přistoupit bez toho, aniž bych se proti tomu jednoznačně nevymezil. To, že jsme jako opoziční poslanci iniciovali svolání této schůze, jejímž předmětem je opětovné vyslovení nedůvěry vládě po pár týdnech jejího vládnutí, je důsledkem toho, že se v naší zemi děje něco, co vnímáme jako silně negativní a co neznepokojuje pouze nás politiky, ale i značnou část české veřejnosti, média a také naše partnery v zahraničí.
Předešlý týden zcela jasně a naplno ukázal, že vůbec nejde jenom o nějaké dvě rádoby nevinné esemesky odeslané ministrem zahraničí panem Macinkou pro prezidenta republiky. Ty konsekvence jsou mnohem širší. Ukazuje se, jakým stylem chce nová vláda spravovat naši zem, že to nebude standardní politika, které se všichni od roku 1989 po čtyřiceti letech komunistické totality znovu učíme, ale že to bude nátlaková a destrukční politika s prvky chaosu, veksláctví a dokonce politického vydírání připomínající více než politickou kulturu úspěšné vyspělé demokratické země spíše manýry z podsvětí.
Můžete, vážení kolegové, donekonečna obhajovat, že se nic zas tak hrozného neděje, ale ono se děje. Děje se to, že si vedle nás opozičních politiků už i široká veřejnost po pár týdnech vašeho vládnutí všimla, že ignorantství nelze zaměňovat za státotvornost, že kompetentnost nejde nahradit frajerskou pózou, že mlčení nerovná se komunikace a že vyhrožování není to samé jako vyjednávání, aspoň ne v normální a slušné společnosti.
Trávím v této Sněmovně od jejího ustanovení jako nováček poměrně hodně času. Poslouchám, učím se, dívám se kolem sebe, píšu si spoustu poznámek a vnímám často velký rozdíl mezi tím, k čemu někteří vážení poslanci a poslankyně v této Sněmovně vybízí, před čím varují, na co upozorňují a co se tady pak vlastně ve skutečnosti odehrává. Není to názorové a argumentační soupeření, jak jsem zvyklý z komunální a z té naší malé regionální a místní politiky, která se dělá třeba u nás na Vysočině. Je to boj politických subkultur, které mají diametrálně odlišné normy, odlišný pohled na to, co je a to, co není správné, anebo co je a co není normální, co je a co není slušné.
Je to souboj o nová pravidla, jak se bude vládnout, jak bude fungovat Sněmovna, jak bude přistupováno k opozici, jak se bude komunikovat s médii a také, jak bude dodržován a respektován zákon a ostatní složky moci. Z řad vládních činitelů tady zaznívá opakovaně a zcela otevřeně zpochybňování nezávislosti soudů jako argument, proč nemají být Sněmovnou vydáni k trestnímu stíhání nejvyšší ústavní činitelé. Média jsou označována za úhlavního nepřítele, neziskové organizace za škodiče společnosti. A vypadá to, že došlo už i na veřejnost, protože prý na náměstích, alespoň tak to tvrdí někteří poslanci, protestují hlavně Ukrajinci.
Dámy a pánové, momentálně z koaličních řad, vyhráli jste volby, sestavili jste vládu, odhlasovali si její důvěru a my to respektujeme. Ale to neznamená, že vám tato země patří a že si v ní můžete dělat, co chcete. Tato země vám nepatří a vy si vítězství ve volbách nemůžete vykládat tak, že se budete snažit ohýbat díky parlamentní většině všechno, co vám nevyhovuje a překáží v naplnění vaší představy o vládnutí.
Vládnutí totiž není to samé jako ovládnutí, to jsou diametrálně rozdílné věci. Vládnutí je o zodpovědné správě země ve prospěch jejich občanů, o udržení prozápadního demokratického směřování, o dodržování zákonů a parlamentních zvyklostí, o udržení bezpečnosti, o nezadlužování budoucích generací a v neposlední řadě o respektu ke svobodě, občanské společnosti a demokratickým institucím naší země.
Moc vás proto prosím, všechny zástupce většinové koalice, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážené ministryně a vážení ministři, vážený pane premiére, pane předsedo Sněmovny, zvažte prosím, zda vámi nastolená dikce, styl a způsob, se kterým jste vstoupili posíleni volebním výsledkem do tohoto volebního období, je skutečně ten správný, který toto všechno mnou uvedené naplňuje a zda je blaho celé naší země skutečně tím vyšším sledovaným cílem a nikoliv osobní prospěch a ryze sobecký zájem pouze několika jednotlivců.
Zatím to totiž ve světle posledních dnů (tak) vůbec nevypadá. A důsledkem tohoto vašeho konání je nejen tato schůze, jejímž cílem je zcela legitimně upozornit na to, co způsobilo a vyvolalo vaše krátké a dosavadní vládnutí, ale třeba také ta nedělní demonstrace desítek tisíc občanů v několika českých a moravských městech, jejichž hlas byste zkrátka neměli ignorovat a přehlížet.
Jsem přesvědčen, že pokud vy jako vládnoucí většina neuberete ze své nabroušené rétoriky vaším panem premiérem, panem Andrejem Babišem počínaje a panem ministrem zahraničí Macinkou konče, pokud se nezačnete chovat jako skutečný vítěz voleb a nezačnete zodpovědně vládnout, obávám se, že dnešní schůzí to neskončí. A to si myslím, že pro Českou republiku určitě není dobře. Děkuju vám za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji. V této chvíli je na řadě pan poslanec Pavel Žáček, připraví se Jakub Krainer. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, proč jsme dnes tady a proč chceme vyslovit nedůvěru vládě? Vydírání prezidenta, nevyřešený střet zájmů, peníze pro firmy premiéra a úplně zmatené a slabé vládnutí, zpochybnění naší jasné a jednoznačné prozápadní politiky, osekání rozpočtu na obranu i bezpečnost, relativizace faktu, že je pro nás Rusko nebezpečné. A to je jen zlomek toho, co se okolo nás, co se okolo Babišova kabinetu děje. Tato vláda nemá a nemůže mít mou důvěru.
Nezpochybňujeme výsledky voleb, již to nezaznělo několikrát. Sice vládní koalice vyhrála se sliby, které den po volbách popřela, ale ctíme naši parlamentní demokracii. Nedovolíme ale nové vládě zničit naši zemi a podkopat její bezpečnost. To, co se tady děje, je nebezpečné. Uvědomujeme si to my, politici opozice, ale uvědomují si to i lidé, kteří vyšli do ulic.
Rozpory ve vládě vyplývající z odlišného ideologického přístupu všech tří koaličních stran, snaha se a priori odlišit od politiky předchozí Fialovy vlády, znemožňují nalézt tolik potřebnou jednotu v otázkách národní bezpečnosti a obranyschopnosti. A když se to podaří jako v případě muniční iniciativy či nákupu F-35, je to spíše výjimka, navíc pod tlakem ze zahraničí.
Zatím ani není zřejmé, kdo vytváří a formuluje zahraniční a bezpečnostní politiku. Je to ministr zahraničí Macinka, je to předseda Sněmovny Okamura? Nikdo neví. Rozhodně to ale není slaboulinký premiér Babiš, který se nechává vláčet ze strany na stranu kvůli tomu, aby nebyl vydán. V Babišově koaličním kotli se mísí a škvaří beznázorový pragmatismus, prozápadní realismus, ale také postoje oslabující naše působení v Severoatlantické alianci, hledání jednotné evropské pozice tolik potřebné k odstrašení ruských imperialistů a ukončení jejich brutální války, ba přímo prokremelské postoje vyjádřené mimo jiné zpochybňováním pomoci napadené Ukrajině.
V programovém prohlášení vlády je spousta neurčitých a fádních formulací ohledně naší obranné a bezpečnostní politiky. Chybí v něm ale základní a pro Česko bytostně důležité věci. Především v něm není ani náznakem označení kolektivní obrany NATO za pilíř obrany České republiky, což pravděpodobně souvisí s určitým přezíravým postojem k obranné architektuře naší země v rámci NATO. ***
