Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.40 hodin)
(pokračuje Jana Filipovičová)
Právě proto očekávám, že Ministerstvo životního prostředí bude svou činnost stavět na ochraně klimatu, podpoře vědy a výzkumu a na prevenci podobných extrémních jevů. O to větší znepokojení ve mně vyvolávají informace o rušení sekce zabývající se změnou klimatu a zároveň výroky, které upřednostňují ochranu automobilového či chemického průmyslu. Nechci zpochybňovat význam průmyslu pro českou ekonomiku, ale jeho ochrana a rozvoj patří především do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu, případně Ministerstva dopravy. Ministerstvo životního prostředí, jehož úkolem je chránit krajinu, zdraví obyvatel a budoucnost našich generací, se spolupodílí na klimaticko-energetických plánech, které prioritně ovlivňují fungování chemického a automobilového průmyslu. I z tohoto důvodu považuji za pochopitelné, že prezident republiky má pochybnosti při jmenování ministra, jehož postoje jdou proti samotné podstatě tohoto rezortu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, to, co dnes projednáváme, nejsou izolované výroky ani jednotlivá selhání. Spojuje je jeden společný jmenovatel - oslabování respektu k institucím, k zákonům a k odpovědnosti, kterou veřejné funkce přinášejí. Právě proto jsme vyvolali tuto mimořádnou schůzi. Ne proto, abychom vyostřovali politické střety, ale proto, abychom jasně pojmenovali problém. Demokracie nestojí jen na většině, ale také na pravidlech a respektu. A pokud jsou tato pravidla zpochybňována, je povinností opozice na to upozornit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, paní poslankyně. Další na řadě je pan poslanec Libor Turek, připraví se Libor Hoppe. Pane poslanče, mikrofon je váš.
Poslanec Libor Turek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych rád uvedl několik důvodů, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Tím prvním důvodem je podle mého názoru nepřijatelné vyjadřování ministra zahraničí vlády České republiky Petra Macinky, kdy spouštěčem a rozbuškou této mimořádné schůze je jeho SMS komunikace vůči prezidentovi České republiky Petrovi Pavlovi, která je - vyjádřeno dvěma slovy - něco nepřijatelného. A podle mě je úplně jedno, jestli jde o vydírání nebo nejde o vydírání, jestli komunikoval přímo nebo nepřímo přes prostředníka. Ministr v textu uvádí, že pro svůj postup má podporu předsedy vlády České republiky a předsedy SPD Tomia Okamury. I kdyby to pravda nebyla, za chování ministra vlády je odpovědná celá vláda a hlavně premiér. Vím, že už to tu dnes bylo zmíněno mockrát, ta SMS komunikace. Pro ilustraci jsem chtěl uvést několik příkladů, ale musím říct, že i mně je žinantní se zabývat cizími esemeskami, proto ty citace si dovolím přeskočit, každý je koneckonců znáte. Takové jednání ze strany ministra vlády je nepřijatelné a podle mého názoru ohrožuje důvěru občanů ve stát i postavení České republiky v zahraničí, o politické kultuře ani nemluvě. Toto bezprecedentní porušení vztahů, které může být ireverzibilní, může za určitých okolností přerůst v to, že například v zahraničí může tato situace evokovat určitý pocit trapnosti a směšnosti, což by bylo pro Českou republiku snad zdaleka to nejhorší.
Následná tisková konference, tak tomu tedy pan ministr nasadil takzvanou korunu. Jen bych chtěl říci, že určitá míra arogance nemusí být někdy na škodu, ale vždy za tím musí být nějaká odvedená práce pro Českou republiku, nějaká přidaná hodnota, nějaký přínos, jinak je to víceméně divné. Důkazem nepřijatelnosti jednání pana ministra byly pak demonstrace na podporu prezidenta republiky, kterých se zúčastnilo stovky (sto?) tisíc lidí.
Druhým důvodem je to, že vláda České republiky je podle mého názoru populistická. Tady zopakuji definici populismu, kterou si pamatuji já, a ta zní, že zjednodušení a polopravda, to jsou dva meče v rukou moderních populistů. A teď to budu dokladovat na konkrétních příkladech, které jsem si vybral.
V programovém prohlášení vlády je uvedeno: Významně navýšíme výdaje na vědu, výzkum a inovace, protože právě ony představují klíčový motor hospodářského růstu a konkurenceschopnosti země. Z hlediska motivace podnikatelů k výdajům na výzkum a vývoj, čili to je to, o co jde, o výdaje soukromého sektoru, je uvedeno: Zatraktivníme daňové odpočty na výzkum a vývoj. Minulá vláda měla ve svém programovém prohlášení: Navýšíme výdaje. Nová vláda má: Významně navýšíme výdaje. Nikde ale není, kde se na to významné navýšení vezmou peníze. A i kdyby se peníze našly, jde zejména o motivaci soukromého sektoru k vyšším výdajům na výzkum, vývoj a inovace. Z hlediska nepřímé podpory jsou uvedeny jen daňové odpočty, ale co jiné nepřímé nástroje, co podpora malých a středních podniků, protože na základě studií mají významný inovační potenciál, přestože si velké firmy mohou dovolit investovat v této oblasti více? Nic takového tam není. A z těchto důvodů považuji tvrzení o významném navýšení výdajů za zjednodušení a za floskuli.
Dále je uvedeno: Zavazujeme se, že naše vláda nepřijme euro a ani nepodnikne žádné kroky směrem k jeho zavedení. Tady předesílám, že já také nejsem příznivcem zavedení eura v současném období, ale Česká republika vstoupila do Evropské unie na základě referenda a stali jsme se tak dobrovolně součástí určitého integračního procesu, jehož součástí je společná měna. Prakticky jsme se tedy zavázali k tomu, že někdy v budoucnu se povede debata o přijetí nebo nepřijetí eura, ale až to bude pro Českou republiku výhodné, až výhody případného přechodu na společnou měnu převáží nad nevýhodami. To dnes není. A kdy se debata o případném přijetí nebo nepřijetí eura má dle mého názoru vést? Až se reálná ekonomická úroveň České republiky přiblíží k nejvyspělejším zemím eurozóny, až se přiblížíme nejvyspělejším zemím z hlediska například mzdové úrovně, ve struktuře hospodářství, v produktivitě práce, v dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí vzhledem ke stárnutí populace, až se dořeší zneužitelnost systému sociálních dávek, až se odstraní rigidita na trhu práce. Až doženeme nejvyspělejší země eurozóny, tak pak může mít společná měna případně smysl. To jsou takzvané kroky nebo předpoklady k zavedení eura, které paradoxně nesouvisí s jeho přijetím či nepřijetím, a jsou přínosem pro Českou republiku. A proto považuji tuto druhou část tvrzení v programovém prohlášení vlády pouze za proklamaci líbivou směrem k veřejnosti, protože je známo, že v současné době podpora zavedení eura ve společnosti není většinová.
Dalším příkladem a už posledním je volební program Motoristů sobě - a ti jsou součástí vlády. Motoristé slibují vyrovnaný státní rozpočet do čtyř let. Není to prý jen prázdný marketing. To jde podle mého názoru udělat jen postupným snižováním jeho schodku. Ale jak to nakonec v návrhu státního rozpočtu dopadlo? Snížíme schodek tím, že ho zvýšíme. Z toho důvodu považuji toto tvrzení jen za prázdnou proklamaci.
Třetím důvodem, proč budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry vládě České republiky, je to, že návrh státního rozpočtu není - a to nejen podle mého názoru - v souladu se zákonem z důvodu porušení zákona o rozpočtové odpovědnosti. Tady budu citovat předsedu Národní rozpočtové rady jako autoritu, která dohlíží na hospodaření státu a hodnotí, zda vláda nezadlužuje ve veřejné finance nad únosnou míru: Rozpočet ani nepředstírá soulad se zákonem, kritizuje Hampl. Tímto návrhem státního rozpočtu došlo k porušení pravidel rozpočtové odpovědnosti, k porušení pravidla maximálního výdajového rámce, tedy toho, co smí vláda utratit. Za nás je to porušení výdajového rámce zhruba o 70 miliard korun, což je nová úroveň, kterou jsme nezažili, shrnul Hampl. ***
