Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.30 hodin)
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Vystřídali jsme se při řízení schůze. Já vám přeju pěkné odpoledne. Vaše vystoupení vyvolalo jednu faktickou poznámku. Milan Brázdil... Než, pardon, pane poslanče. Než začnete, mám tady jednu omluvu. Jiří Strýček bere zpět svou omluvu ze zdravotních důvodů. A já vám stopuji vaše dvě minuty.
Poslanec Milan Brázdil: Já děkuji za slovo. Já budu velmi rychlý, já jsem chtěl jenom na předřečníka reagovat. Víte, už minulé volební období to tady bylo... Jsme ve válce, je tu válka. Pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, neříkejte to, nelžete. My tu neválčíme, tady je mír. Já vím, že možná jste to myslel jinak, ale opakoval jste to tolikrát, že jsme furt ve válce a válčíme. No, válčíme možná tady v parlamentu proti sobě, ale nechte lidi, ať jsou v klidu. Prosím vás.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Tak děkuji za dodržení času na faktickou. Protože žádná není, tak v této chvíli je na řadě poslanec Jan Bauer. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové. V posledních letech se úroveň politiky dramaticky změnila. A podle mého názoru směrem k horšímu. Pozoruji nebezpečný evoluční proces, kterého si většina lidí možná ani nevšimne, protože ono se to totiž děje plíživě. Včerejší extrém se stává dnešní normou. A v reálném politickém životě to dnes funguje tak, že přes co dřív nejel vlak, tam dnes jezdí pravidelně všechny spoje. Co bylo dřív přes čáru nebo za hranou, je dnes běžná forma argumentace. Pokora, respekt k soupeři a nadhled se úplně vytratily. Místo nich nastoupilo brnkání na ty nejtemnější lidské vlastnosti v rámci politického marketingu. Slovo dohoda nahradilo neurčité - uvidíme. Naše ústava ani jednací řád nejsou stavěny na to, že se z ojedinělé mimořádnosti stane běžný standard. A my na to určitě musíme upozorňovat.
Už v minulém volebním období a i s nástupem této vlády jsme však klesli na úroveň, na kterou si odmítám zvykat. Nepřijatelné metody ministra Petra Macinky a slova adresovaná prezidentu republiky jsou už prostě moc. Je to nepřípustné a nesmí se to opakovat. Žijeme ve světě, kde všechno, co uděláme, bude někde zaznamenáno. Digitální stopa vás vždycky dožene. Věty, které pan ministr Petr Macinka adresoval zprostředkovaně hlavě státu, vyvolaly bouři. A někdo se tomu diví? Já se tomu určitě nedivím. Ono totiž vždy záleží na obsahu zprávy a na adresátovi. A i milá zpráva se srdíčkem může způsobit nevratné škody, když přijde v nesprávný čas nesprávnému člověku, natož když zpráva, o kterou se jedná, směřuje přímo na hlavu českého státu.
Nešťastná jízda kolegy Filipa Turka od nominace až po současné excesy, podle mého názoru už nemá dobré řešení a v politickém slangu se tomu říká, to auto jede s prostřelenou nádrží a dříve nebo později vybouchne nebo mu dojde palivo. Čím déle ho ale necháte jet, tím více škody napáchá.
Milé dámy a pánové. Také logicky slyším hlasy, že vyvolat hlasování o nedůvěře je ztráta času, že nemáme hlasy a že vláda potřebuje klid na práci. Já se ptám, kdy v historii byly ty hlasy dopředu jasné? A to už jsem tedy nějaký pamětník tady. Nebyly jasné vůbec nikdy, dokonce ani v roce 2009, což si pamatuji, uprostřed českého předsednictví v rámci Rady Evropské unie to tehdy nebylo jisté.
Hlasování o nedůvěře má však v případě takovéto mimořádnosti svůj hluboký historický a symbolický význam. Symboly hrají v našem životě a v naší civilizaci velkou roli. Jsme tu dnes proto, abychom řekli: extrémní názory a vyděračské metody se nesmí stát běžným standardem. A pokud to dnes nevyjde, pak si vypůjčím legendární hlášku od Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. V tom blázinci tehdy Jack Nicholson prohlásil: Aspoň jsem to zkusil.
Tak pojďme, dámy a pánové, pojďme to zkusit. Tato vláda nemá moji důvěru. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane poslanče. Dále v pořadí je paní poslankyně Jana Filipovičová. Připraví se Libor Turek. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Filipovičová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Opoziční koalice iniciovala tuto mimořádnou schůzi proto, že došlo k vážnému narušení základních pravidel politické kultury a fungování ústavních institucí. Impulsem byly SMS zprávy, které ministr zahraničí adresoval prezidentovi republiky a jeho následné veřejné prohlášení, že hlavu státu bude ignorovat. Takové jednání nelze považovat za standardní politickou komunikaci, natož za vyjednávání. Prezident republiky je ústavní institucí, byl zvolen v přímé volbě a reprezentuje Českou republiku navenek. Pokud si člen vlády dovolí s prezidentem komunikovat výhrůžným způsobem a veřejně deklarovat, že s ním odmítá spolupracovat, pak tím zpochybňuje samotné principy fungování našeho Ústavního systému.
Když už mluvíme o respektu k pravidlům, nelze se vyhnout ani otázce státního rozpočtu. Vystupuji zde také jako členka rozpočtového výboru, a proto považuji za nutné tuto oblast zmínit. Ministryně financí opakovaně hovořila o tom, že návrh rozpočtu byl přepracovaný. Zároveň však z vládních vyjádření zaznělo, že s ohledem na tuto skutečnost nemá být rozpočet posuzován optikou zákona o rozpočtové odpovědnosti. Dámy a pánové. Zákon o rozpočtové odpovědnosti neobsahuje žádnou výjimku pro přepracované rozpočty. Je to platný právní předpis, který má chránit stabilitu veřejných financí a důvěru občanů ve stát. Jakékoliv zpochybňování jeho platnosti je nebezpečné a vytváří precedent, který může mít dlouhodobé důsledky.
Třetí oblast, kterou považuji za nutné otevřít, souvisí s Ministerstvem životního prostředí. A zde mluvím nejen jako poslankyně, ale také jako zástupkyně obce, kterou v roce 2021 zasáhla katastrofa v podobě ničivého tornáda. Událost, která jasně ukázala, že dopady klimatických změn nejsou jen teoretickou debatou, ale realitou, která má přímý vliv na životy lidí, obcí i celých regionů. ***
