Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(16.10 hodin)
(pokračuje Bohuslav Niemiec)
Jde o pověst naší země, o zodpovědnost a bezpečnost. Stejně alarmující je i postoj pana ministra k médiím. Připomněl bych nevpuštění novinářky Deníku N na tiskovou konferenci ministra zahraničí. Není to drobný přešlap, je to varovný signál, že někdo nerozlišuje mezi státní institucí a vlastním egem. Představitel státu si nevybírá, kdo se ho smí doptat. Svobodna média nejsou obtěžující hmyz, ale základ demokracie. Odpovědnost za to nenese jen ministr, odpovědnost nesou i další členové vlády, kteří se od toho jednání nedokázali jasně distancovat, a tím dali najevo, že takové jednání je vlastně pro ně přijatelné.
A právě proto tu dnes jsme, pokud nemáme akceptovat, že součástí politiky se stanou výhrůžky a vydírání prezidenta republiky, pokud se od takovéhoto jednání nedokáže vláda jasně distancovat a vyvodit důsledky, nezbývá, než vyslovit této vládě nedůvěru. Každý z nás by si měl položit jednoduchou otázku. Opravdu chceme, aby toto byl nový standard české politiky?
Dámy a pánové, důvěra se nedá vynutit, důvěra se musí získat chováním, odpovědností, respektem k pravidlům a tato vláda ji svým jednáním ztratila, a proto budu hlasovat pro vyslovení nedůvěry. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji, pane poslanče. Další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, pane předsedající. Dámy a pánové, po těch hodinách slov už není v zásadě co dodat. Já jsem doufal, že když jsme se tady sešli kvůli panu ministru Macinkovi, kvůli jeho v uvozovkách nechvalně legendárním esemeskám panu prezidentovi, a když pan Macinka zde vystoupil, takže třeba přijde ta omluva, situace se trošku uklidní a půjdeme dál, ale místo omluvy pan Macinka přilil legendární benzin do ohně a ten problém ještě narostl.
Já chci zde ve svém vystoupení říci, proč si nedovedu představit, že by pan Macinka po tom všem a nejen po těch esemeskách dál mohl vykonávat pozici ministra zahraničních věcí, a to jeho poslední vystoupení asi před hodinou mě v tom dále ujistilo. Já rozumím tomu, že občas člověk může něco v afektu, v nervozitě, napsat, zvláště když je poprvé v tak vysoké funkci jako je člen vlády. Také jsem to zažíval, když jsem byl ve třiceti letech ministrem spravedlnosti, že občas člověk je nervózní, ale právě proto jsem třeba čekal, že následující dny přinesou, a už to tu říkali i kolegové, od pana Macinky omluvu, pan Macinka přijde s tím, že opravdu termíny a formulace, které používal, jsou naprosto nevhodné, nebo alespoň že veřejnosti vysvětlí, co znamená pálení mostů, extrémní forma kohabitace a tak dále. To jsou opravdu termíny, které jsou obsaženy v dané esemesce.
Nic takového se nestalo. A naopak ta verbální válka, použiju tento termín pana ministra zahraničních věcí, vůči panu prezidentovi pokračuje. Já si nedovedu představit, jak v této situaci chce pan Macinka funkci ministra zahraničních věcí vykonávat, protože právě působnost ministra zahraničních věcí je působnost, kde se setkává pravomoc a působnost vlády s pravomocí a působností prezidenta republiky, prezidenta České republiky. Když se podíváte do Ústavy, a já tu nechci dělat velký rozbor, pochopil jsem, že hlavním expertem na výklad Ústavy je pan Macinka, ale já si také dovolím říct tomu svůj výklad, tak článek o pravomocech prezidenta, článek 63, kontrasignované pravomoci, jasně jmenuje pravomoci, kde zkrátka působení prezidenta a vlády v oblasti zahraniční politiky se střetává, setkává, a kdy zkrátka obě složky moci výkonné, prezident a vláda, musí najít určitý kompromis a určitou dohodu. Vždycky to tady tak bylo i v minulosti, a to i v době, kdy byly těžké váhy jak na pozici ministra zahraničních věcí, tak na pozici prezidenta a kdy to byli často lidé se zcela odlišnými politickými stanovisky. Chci pro pamětníky připomenout rok 2013, kdy tehdy také probíhala určitá krize kolem výběru velvyslanců. Tehdy byl ministrem zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, prezidentem Miloš Zeman, ta debata se vedla kolem některých postů. Asi nejvíce atraktivní byl výběr paní Livie Klausové, a tito dva výrazní hráči s výrazně odlišnou politickou filozofií se zkrátka nakonec dohodli. Bylo několik schůzek, několikrát se na Hradě věc řešila bez nějakých emocionálních výlevů navenek a nakonec padla dohoda.
To je způsob, jak řešit situaci, která je ku prospěchu České republiky a ne mít tady mediální divadlo, mediální tyátr, který nakonec poškozuje hlavně naši zemi.
Zkrátka a dobře, pokud prezident republiky zastupuje stát navenek podle čl. 63 odstavec A Ústavy, pokud podle článku d) přijímá vedoucí zastupitelských misí a pokud podle článku nebo odstavce e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, rozuměj velvyslance, tak nemůže v žádném případě říct ministr zahraničních věcí, který je placen z daní občanů České republiky, že bude ignorovat Pražský hrad. To takhle nemůže říct, může mít jakýkoliv pohled na prezidenta, ale on je povinen se s prezidentem nakonec domluvit a jednat s ním. A už jsem řekl, bylo to v minulosti, viz Schwarzenberg - Zeman.
Takže já vůbec nechápu tuto poznámku, kterou pan ministr i po několika dnech zopakoval v České televizi v pořadu Václava Moravce, kde konstatoval, pokud jsem to správně zavnímal a možná budu dokonce i citovat, že nejen jako já osobně, cituji pana Macinku, ale i jako Ministerstvo zahraničí, rozuměj tedy úřad, budeme teďka ignorovat, myšleno tím prezidenta republiky.
No, jak chce tahle vláda, dámy a pánové, tedy vykonávat zahraniční politiku, personálně, na jednotlivých summitech a tak dále? Já si to vůbec nedovedu představit v situaci, říkal to tady pan kolega poslanec Okamura, kdy narůstá mezinárodní napětí, mění se mezinárodní situace, bohužel v neprospěch demokratického světa, ve chvíli, kdy zde je nutné mít jednoznačnou zahraniční politiku, být aktivní, komunikovat se spojenci, tak náš pan ministr zahraničních věcí řekne, já zkrátka s prezidentem komunikovat nebudu. No, tohleto je důvod pro odchod, stejně jako ty esemesky, které - kdyby ještě se omluvil - a já jsem v tomhle směru mírumilovný na rozdíl od některých mých kolegů, tak bych řekl, dobře, udělal chybu, omluvil se, ať zůstane, ale jako já fakt nechápu, jak chceme mít ministra zahraničních věcí, který nebude komunikovat s prezidentem.
Vzpomínám na svá mladá léta, kdy jsem byl ministrem spravedlnosti a řešil jsem podobná témata ve svém rezortu, protože v rezortu ministra spravedlnosti, když je teď pan kolega ministr Tejc, tak ho zdravím na dálku, tak opět je to sdílená působnost, výběr soudců, stejně jako výběr velvyslanců, zkrátka a dobře na výběru soudců se vláda, potažmo Ministerstvo spravedlnosti, musí domluvit s prezidentem, protože ten diplom nakonec dává tomu soudci prezident, a když to prezident odmítne nebo ministr spravedlnosti by odmítl komunikovat s prezidentem, no, tak by vůbec nedošlo k výběru dalších soudců. Zažil jsem dobu, kdy názor ministerstva a vlády byl trošku odlišný na výběr soudců. Tehdy byl prezidentem pan profesor Václav Klaus a ten chtěl, já té logice jsem rozuměl, aby soudci, kteří nastupují do úřadu, byli starší než 30 let, což byla zákonná podmínka. My jsme však potřebovali rychle obsadit severní Čechy, kde byl nedostatek soudců, a tehdy po několika jednáních, slušných jednáních a debatách, jsme přesvědčili pana prezidenta, že nám najmenoval mladé soudce do severních Čech. No, asi kdybych vystupoval jako pan Macinka a posílal někomu esemesky z okruhu Václava Klause, no tak dodneška severočeská justice nemá soudce. A kdo by byl poškozený a kdo by byl bit? ***
