Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(14.50 hodin)
(pokračuje Olga Richterová)
To, jak tady vystupuje Patrik Nacher, je ukázkový příklad toho, jak chce používat metodu rozděl a panuj. Tak jenom upozorňuji, bacha na to.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní faktická poznámka paní poslankyně Barbora Urbanová. A stále čeká na vystoupení předseda Motoristů Petr Macinka.
Poslankyně Barbora Urbanová: Dobrý den. Já jsem hnedka po svém vystoupení odešla a doufala jsem, že nevyvolám faktické, tak potom jsem v kanceláři slyšela to, co jsem slyšela. Pane kolego, prostřednictvím pana předsedy, Nachere, děkuji za ocenění, já oceňuji, zase vás, cítím tam tu podanou ruku. Nicméně, já jsem se pokusila zastat Pirátů, protože mám pocit, že tady v tom celém příběhu jsou ti slabší. Já se ráda zastávám těch slabších a myslím si, že by bylo fajn, kdybyste to dělali vy taky. A tím slabší, než se tady zase tomu budete všichni smát, tak tím slabší myslím tím to, že nemají prostě teďka momentálně vliv na to, jak tady ty funkce jsou nebo nejsou rozdělené. A nechtěla jsem do toho tolik zabrušovat, jak zní to krásné české slovo, které se pro to používá. Nicméně ano, je to tak, prostě jejich voliči nejsou reprezentováni a schválně to říkám já jako člen jiného poslaneckého klubu, protože je to prostě potřeba.
K té druhé věci. Já jsem tady hlavně vyzývala k odvaze a citovala jsem tady jednu svoji oblíbenou postavu. K té odvaze kritizovat někoho, kdo je ten můj přítel, ten někdo, s kterým já teďka momentálně spolupracuju. A doufala jsem, že se tak nějak všichni zamyslíme a začneme to dělat. Protože můj tatínek vždycky říkal, že se mám nejdřív zamyslet nad sebou a teprve potom obviňovat ty ostatní, že dělají něco špatně.
Takže já bych poprosila, a zase, vystupovala tady Olga Richterová, pane kolego, nevím, proč jste se vysmíval. Je to hrozně ošklivé i vůči nám všem ostatním, že tady v těhle toxických strukturách musíme fungovat, kdy já nevím, jestli se pan ministr zahraničí teďka momentálně šklebí nebo nešklebí, ale je to fakt nepříjemné a vypadá to blbě i před těmi lidmi, pane ministře. Já nevím, jestli jste tady na ten můj projev byl, ale já jsem se snažila naznačit, že by bylo potřeba to dělat jinak a ano, musím to říct - jinak a lépe. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní opět faktická poznámka, pan poslanec Martin Šmída. Takže asi není z opozice zájem o vystoupení Petra Macinky. Takže prosím, máte dvě minuty.
Poslanec Martin Šmída: Děkuji. Já jsem byl vyvolán a beru si ty poznámky k srdci. Poznámka o dětech nebyla košer. Ano, máte pravdu, taky bych nechtěl, aby tady někdo zmiňoval moje děti. Tak je jenom pozdravím: Miláčci, mám vás rád oba stejně.
A druhá věc k panu Nacherovi, prostřednictvím pana předsedajícího, já vím, že se vám hodí ten přepočet na ty poslance, ale já bych chtěl připomenout, že my jsme kandidovali v koalici PirSTAN a já už vím, že to přece všichni vědí a že možná dvě třetiny podle těch sociologických průzkumů tehdy té koalici PirSTAN vlastně přinesli voliči Pirátů. Ale prostě to je ta věc, která vejde do učebnic politologie. To, co se stalo nám. A já to svým kolegům ze STAN vůbec nijak nezazlívám, beru to, jak to bylo. My v Olomouckém kraji jsme měli vždycky dobré vztahy. Ale ten přepočet na poslance, to je něco, co se hodí tomu vašemu výpočtu, ale pravdou je, když to přepočteme na ty voliče, tak na ty voliče ten přepočet sedí. Takže to zastoupení odpovídalo těm demokratickým zvyklostem. Takže není úplně fér se na to odkazovat, že něco nesedělo, protože na počet voličů to sedělo. Děkuju.
Předseda PSP Tomio Okamura: Nyní vystoupí s přednostním právem ministr zahraničí, předseda Motoristů Petr Macinka. Prosím, máte slovo, pane ministře, prosím. No, můžete. (Poslankyně Urbanová se hlásí s faktickou.) Tak faktická poznámka má přednost, tak jestli je to důležitější, dobře, prosím.
Poslankyně Barbora Urbanová: Pane předsedo, od vás tady padla věta, je vidět, že opozice nemá zájem o vystoupení pana Macinky? Tak bych tady fakticky chtěla uvést, že o to zájem máme. Takže, pane ministře, prosím, vystupte. Já jsem se přihlásila totiž ještě předtím, než jste sem šel.
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak dobře. Takže nyní vystoupení pana ministra, prosím, máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr životního prostředí ČR Petr Macinka: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení členové vlády, občané, stojím dnes tady na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nikoliv proto, abych hájil vládu při tady tomto pokusu vyjádřit vládě nedůvěru, ale stojím tady proto, abych hájil českou ústavu. Při projednávání důvěry naší vládě před nějakými třemi týdny jsem tady hovořil spíš k poslancům vládní koalice, nyní při návrhu na vyslovení nedůvěry budu hovořit k poslancům opozice, kteří tady tuto schůzi vyvolali.
Vyvolali jste ji nikoliv proto, že by vláda ztratila parlamentní většinu. Nevyvolali jste i proto, že by existoval nějaký ucelený alternativní program, který byste chtěli nabídnout. Vyvolali jste ji proto, že prezident republiky Petr Pavel se rozhodl svévolně vstoupit do kompetencí vlády a vy jste se rozhodli tady tuto jeho svévoli politicky využít.
Jaká je skutečná podstata problému, o kterém se bavíme? Tak začněme nějakými fakty. Prezident republiky odmítá jmenovat navrženého ministra životního prostředí, který je bezúhonný, který prošel volbami a který je dnes jedním z nejviditelnějších českých politiků s podporou stovek tisíc fanoušků a voličů. Odmítá ho jmenovat nikoliv na základě pravomocného rozsudku, nikoliv na základě porušení zákona, nikoliv na základě nějaké ústavní překážky. Odmítá ho jmenovat pouze na základě vlastního subjektivního hodnotového soudu.
Jenomže Ústava České republiky není esejí o osobních sympatiích. Je to základní právní dokument. Čl. 68 odst. 2 Ústavy České republiky říká jasně: Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev.
Nikde tam není slovo, pokud se mu kandidát líbí, nikde tam není slovo po mediálním auditu, nikde tam není slovo podle prezidentova svědomí. A k tomu čl. 62, písm. a) dává prezidentovi pravomoc jmenovat členy vlády, nikoliv právo je politicky vetovat.
Prezident tedy není personální komisí vlády, prezident není morálním arbitrem exekutivy, prezident určitě není žádným nadřízeným premiéra. Prezident má konat, ne selektovat. A pokud tyto jednoduché věty odmítáme přijmout, pak už nemáme parlamentní demokracii, máme zde prezidentský aktivismus.
Jako záminka pro tady to konání pana prezidenta slouží mediální kauzy okolo našeho kolegy Filipa Turka. Jenomže mediální obraz sám o sobě není právním důvodem. Mediální obraz nepředstavuje ani žádný ústavní důvod, aby prezident blokoval sestavení vlády, anebo komplikoval její činnost. V právním státě nerozhodují titulky Deníku N a dalších okrajových médií, rozhodují zákony. Pokud bychom připustili, že mediální tlak stačí k vyřazení člena vlády, pak jsme právě vytvořili precedens, který může zítra dopadnout na kohokoliv z vás.
Prezident pro svůj útok na ústavnost našeho politického systému používá nepřesvědčivé argumenty, které byly mnohokrát vyvráceny dokonce i přímo jemu osobně, takže buď tuto jednoduchou argumentaci nepochopil, anebo ji chápat nechce. Otáčí se na takzvaných černých stavbách, které měl podle aktivistického novináře Pšeničky stavět Filip Turek na svém pozemku. Tyto virty opakuje prezident i přesto, že i jemu osobně bylo vysvětleno, že Filip Turek tento pozemek zčásti zdědil a zčásti koupil s již zahájenou černou stavbou jedním z předchozích majitelů. ***
