Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(15.10 hodin)
(pokračuje Václav Pláteník)
Novela stavebního zákona navíc předpokládá existenci institutu, který současný návrh zákona o státních zaměstnancích ruší. To jsou věci, se kterými je potřeba se vyrovnat a samozřejmě bylo by to snazší, kdyby tyto zásadní tisky nebyly předkládány jako poslanecké novely.
Také bych rád upozornil na to, co zde padlo několikrát, že existence nezávislé státní služby byla jednou z podmínek Evropské unie. To není proto, že by Evropská unie měla takový zájem na tom, jak my tady vedeme naše úředníky. Je to ze dvou důvodů. Za prvé, moderní stát se pozná podle toho, že práce pro stát je prestižní, dobře ohodnocená, nezávislá činnost a není možné skrze politický tlak úředníky ovlivňovat, například v přípravě podmínek pro dotační řízení. Samozřejmě, pokud bychom měli čerpat nějaké prostředky z Evropské unie - což není tedy, popravdě řečeno, vůbec jisté - tak pochopitelně ta bude zásadním způsobem hlídat, zdali podmínky pro to nejsou nějakým způsobem pokřivovány.
Specificky bych se rád ještě zaměřil na problematiku zahraniční služby, protože ta se svým charakterem trošičku odlišuje. Nový zákon o státních zaměstnancích, který předkládáte, má soukromoprávní povahu, kdežto veřejnoprávní povaha zákona o zahraniční službě stále zůstává. Když si představíme, že to jsou lidé, kteří celý svůj život, rodinné podmínky a podobně, přizpůsobili práci pro stát, tak opět spoustu vzdělaných profesionálů vrháme spíše do nejistoty.
Dovolte mi jednu hodnotovou poznámku na závěr. Stát má jít příkladem jako zaměstnavatel, ne tím, že bude nehybný, ale tím, že bude férový, předvídatelný a náročný zároveň. Pokud se jediným kritériem výkonnosti stane loajalita ke konkrétní vládě, pak profesionální státní služba končí a s ní končí i důvěra občanů.
Nemohu podpořit tento návrh, za prvé, protože předkladatelé z velké části vychází se špatnými úmysly anebo z neznalost;, protože mít pod kontrolou úředníky, kteří připravují dotační podmínky, se příliš mnoho hodí současné vládě; za třetí, protože tato úprava by byla stoprocentně dočasná. Každá příští odpovědná vláda bude usilovat o to, aby tady byla nezávislá státní správa tak, jako v jiných západních zemích.
Já se přidávám k tomu návrhu na zamítnutí těchto dvou návrhů a prosím, abyste tento návrh podpořili. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji panu poslanci Pláteníkovi. Mám tady poznačeno zamítnutí obou dvou návrhů.
Dalším, kdo je přihlášený, je pan poslanec Karel Dvořák. Máte slovo.
Poslanec Karel Dvořák: Děkuji, díky, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové. Projednáváme dnes zákon, který bude řešit to, pravděpodobně, jakým způsobem bude fungovat státní správa, stát a vlastně naše země. Mohl bych na tomto místě mluvit podobně jako moji kolegové o tom, že odsuzuji to, jakým způsobem byl tento návrh předložen k projednání. Že mu nepředcházela žádná odborná debata, mezirezortní připomínkové řízení, dialog s odbory, který mám za to, že tato vláda považuje aspoň v deklaracích za důležitý.
Mohl bych mluvit i o tom, že odsuzuji to, s jakou arogantní samozřejmostí vláda předkládá této Sněmovně formou poslaneckých návrhů jeden zákon za druhým. To všichni víme. Není potřeba o tom dále mluvit a já doufám, že v té levé části sálu se tím aspoň třeba někdo, někteří jednotlivci, cítí zahanbeni, protože všichni víme, že takto se práce zákonodárců dělat nemá.
Budu teď chvíli předstírat, že cílem tohoto návrhu je to, co o něm jeho předkladatelé říkají, zvýšení kvality, flexibility nebo fungování státní správy, případně možná i řízení státu jako firmy. Ale ještě, než se tak stane, rád bych zmínil ještě jednu věc, která se vine tou naší dnešní debatou trochu jako červená nit. Mně se nelíbí, když politici označují úředníky, tedy lidi, na jejichž odborném a profesionálním výkonu stojí fungování této země a také to, co politici, ať ve Sněmovně, v Parlamentu nebo ve vládních lavicích dělají, když se označují jako nějací lidé, co jsou tady navíc, lidé, kteří jsou parazité a kteří si zaslouží hlavně bič a přísnost. Dámy a pánové, já bych vás moc prosil - a byli tady někteří, kteří i vyjádřili, že to tak není - abychom takto o lidech, kteří provádějí zákony, které přijímá tato Sněmovna, abychom o nich takto nemluvili.
Stejně tak mi přijde škodlivé, když v případě projednávání tohoto zákona jeho předkladatelé mluví o tom, že nejde přece o ochranu jednotlivců, že podle toho návrhu mají stejnou jako podle zákoníku práce. Ta situace je jiná. Tady se bavíme o tom, jak funguje celý systém veřejné správy a jakým způsobem je zajišťováno prosazování veřejného zájmu v této zemi. No, tedy když budu předstírat to, že chápu a důvěřuji tomu, co říkají předkladatelé, to, jaký je jejich záměr, co chtějí tímto zákonem dosáhnout, tak mi přijde poctivé se... (Silný hluk v sále.)
Pane předsedající, já vás prosím, jestli můžete zjednat pořádek v sále, zvlášť v přední lavici uprostřed. Pardon. Děkuji, díky za pochopení.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Zjednal jste ho sám, děkuji.
Poslanec Karel Dvořák: Je to blízko. Tedy čtyři oblasti, o kterých si myslím, že je důležité se jim věnovat, které si myslím, že je důležité řešit, a jsou to už deficity toho současného systému. Rozdělil bych je do čtyř nebo možná pěti oblastí: personální, potom vzdělávání a rozvoj zaměstnanců, absence důrazu na leadership, nedostatečné centrální řízení a odměňování.
Co se týče personální oblasti, stát má dnes, myslím, dva základní problémy. Za prvé, udržet stávající kvalitní zaměstnance a za druhé, získat nové kvalitní lidi. Moje otázka tím pádem zní jednoduše. Jak konkrétně k tomu má tento návrh přispět? Jak pomůže udržet schopné lidi ve službě státu a jak má přilákat nové?
Další okruh je vzdělávání a rozvoj zaměstnanců. Státní správa dlouhodobě neumí pracovat s kompetenčním modelem, a to jak ve vztahu k roli, tedy například referentovi, vedoucímu, řediteli odboru nebo vrchnímu řediteli, tak ve vztahu k náplni práce. Výsledkem je to, že neexistuje systematický a cílený rozvoj lidí v oblastech, které jsou relevantní jak pro ně samotné, tak pro stát jako zaměstnavatele. V praxi to znamená, že státní správa hůř zvládá nové výzvy, typicky digitalizaci. Přitom znalost nových postupů a technologií není luxus, ale nutná podmínka lepších služeb pro občany. Rozvoj státních zaměstnanců není jen o výkonu, je i o motivaci, loajalitě a stabilitě lidí ve službě. Proto se ptám, jak tento návrh reaguje na potřebu rozvíjet státní zaměstnance? Jak posiluje jejich dovednosti, včetně práce s novými technologiemi? V čem konkrétně zlepšuje jejich kontinuální a cílené vzdělávání a rozvoj oproti dnešnímu stavu?
Třetí problém je dle mého názoru absence důrazu na leadership. Důsledky tím pádem vidíme denně. Slabé řízení, roztříštěné rozhodování, klesající motivace zaměstnanců, odpor ke změnám a napětí mezi politickou a úřednickou úrovní. To vše se nakonec totiž promítá do jedné a té nejdůležitější věci, zhoršení výkonu kvality státní správy. Proto se ptám. Jak tento návrh posiluje role a odpovědnosti vedoucích zaměstnanců?
Čtvrtým tématem je dle mého názoru nedostatečné centrální řízení státní služby. Sekce pro státní službu, v čele se státním tajemníkem, má za úkol centrálně řídit státní správu, sjednocovat procesy, zvyšovat kvalitu, metodicky úřednictvo vést. Současný model má své limity, nikoliv však primárně v právním rámci, ale v jeho uvedení v život. Tento návrh podle mého názoru navíc povede k tomu, že budou odčerpávány kapacity úřadů na organizační a právní změny, aniž by přinesl skutečnou obsahovou reformu státní správy.
Pátou oblastí je odměňování. Mnoho mých předřečníků to zde popsalo. Myslím si, že všichni dobře chápeme problémy, které trápí státní správu a to, proč se tak těžko do ní daří lákat skutečně excelentní odborníky, byť i tak mezi státními zaměstnanci jich celá řada je. ***
