Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(10.00 hodin)
(pokračuje Boris Šťastný)
Tento návrh vycházel naprosto identicky z olympijských her v Paříži a v tomto ohledu jsou v rámci navrhovaného ocenění oceněni i členové realizačního týmu, a to sumou 800 000 korun za zlatou, 600 000 za stříbrnou a 400 000 korun za bronzovou medaili v případě, že jde o tým jednoho až pěti sportovců, a pak je to odstupňované zase dál v případě větších týmů. Tak je tomu z hlediska olympioniků.
Z hlediska paralympioniků - paralympiáda následuje po skončení olympijských her - je to ocenění v tomto ohledu totožné, to znamená za zlatou medaili 2 400 000 korun stejně jako u olympioniků, 1 800 000 za stříbrnou a 1 200 000 za bronzovou.
Jediný rozdíl, který v tom materiálu, který vzala vláda na vědomí, je ten, a tato věc, já jsem o ní informoval a projednával jsem ji s paralympijským výborem, je to, že se může stát, že některý z olympioniků, respektive paralympioniků získá více než jednu medaili, to znamená, že například získá dvě zlaté medaile, a v takovém případě v případě paralympiády, kde tato věc byla projednána, by nedostal dvakrát nebo třikrát nebo čtyřikrát nebo pětkrát 2 400 000 korun, ale dostal by plnou sumu za tu první medaili a 50 procent za ty následující medaile. To je jediný rozdíl, a rozdíl to je. Já to uznávám a řeknu vám, co s tím ještě uděláme.
Když jsem převzal jako ministr pro sport, prevenci a zdraví do gesce svěřené mi vládou Národní sportovní agenturu, tak v té souvislosti tento rozpočet na tyto medaile nebyl vůbec zahrnut v rozpočtu Národní sportovní agentury. Opakuji, rozpočet na olympiádu, respektive ocenění olympioniků a paralympioniků, nebyl zahrnut do návrhu rozpočtu předchozí vlády. Až tato vláda na můj návrh v rámci upraveného návrhu státního rozpočtu přepoložkovala dohadnou položku, která vlastně, protože nevíme, kolik těch medailí naši olympionici a paralympionici získají, tak tu dohadnou položku jsme v jednotlivých v tom kapitolním sešitu upravili a samozřejmě budeme rádi, když těch medailí naši sportovci, ať už jsou to olympionici nebo paralympionici, získají co nejvíce, a já garantuji, že ať to bude medailí čím více, tím lépe. Kolik jich bude, skutečně nevíme, ale ať to bude jakkoliv, tak ta položka tam je rozpočtována. To znamená, my jsme museli udělat mezipoložkový převod.
Je absolutní zpolitizování celé této záležitosti paní poslankyní Šebelovou, která se snaží tady a snažila vyvolat mýtus, že se tato vláda vykašlala na paralympioniky, že nedostanou žádné ocenění a tak dále. Jediné, a to jsem já zdědil - to jsem zdědil já od předchozího vedení, protože ty debaty tam probíhaly i s paralympijským výborem a já jsem s nimi hovořil také už dlouhou dobu - bylo, jakým způsobem se postavit ke skutečnosti, že skutečně v některých sportech v tom parasportu se jeden sportovec zúčastní mnoha disciplín. To znamená, že je velice pravděpodobné, že jeden sportovec třeba dostane tři, čtyři, pět, šest zlatých medailí, což se prostě může stát, protože v parasportu přístup do toho celého systému je úplně jiný než v klasickém sportu, a hledal se nějaký rozumný kompromis, který by byl v rámci celého toho systému nastavitelný a vlastně určitým způsobem spravedlivý mezi olympioniky a paralympioniky.
Nicméně v tomto ohledu jako člověk, který se prakticky celý svůj profesní život zabývá zdravotnictvím, medicínou, prací s handicapovanými spoluobčany, opravdu nechci, abychom tady a v médiích rozehrávali jakoukoliv debatu o tom, že tato vláda ošidila nějakým způsobem paralympioniky. Není to pravda. Znovu opakuji, že olympionici i paralympionici mají stejnou hodnotu za ty jednotlivé medaile a bylo jim přislíbeno a takto veřejně deklarováno vládou naprosto stejné ocenění.
Ale já v tuto chvíli jsem se rozhodl, prosím vás pěkně, že tady dám veřejný slib, že v případě, že paralympionici získají větší množství medailí, že tato věc, tak, jak to bylo navrženo a tak, jak to bylo diskutováno předchozím vedením Národní sportovní agentury, která podléhala předchozí vládě, tak já tady dávám veřejný slib, že ty podmínky za tu druhou, třetí, čtvrtou a případně další medaili budou naprosto srovnány. (Potlesk části poslanců koalice.) Já si myslím, že to je správně, že naší povinností je najít veřejné prostředky. V tomto slibuji, že s novým vedením Národní sportovní agentury, které bylo mnou pověřeno k tomu, aby v Národní sportovní agentuře probíhaly procesy transparentně, predikovatelně a férově, je najdeme. Například je najdeme tím, že zrušíme byt, který předchozí předseda Národní sportovní agentury pan Šebek si vyžádal od diplomatického servisu, byt v Praze 6 v luxusní vilové čtvrti o velikosti 180 metrů čtverečních, ve vile, která skutečně -v milionářské čtvrti stojí jenom zahradník desítky tisíc korun měsíčně, nábytek, který jsem našel, že byl bezúplatně pronajat z Úřadu vlády, a myslím, že tam budou další a další úspory, které najdeme, a díky tomuto budeme moci, paní předsedkyně Šebelová, prostřednictvím předsedajícího, ty prostředky pro paralympioniky najít. Já vám děkuji. (Potlesk z lavic koalice.)
Předseda PSP Tomio Okamura: Tak nyní přednostním právem pan místopředseda Patrik Nacher, připraví se pan předseda Výborný, potom pan předseda Hřib, potom paní místopředsedkyně Decroix za ODS a paní předsedkyně Richterová taky jako pátá v pořadí? Dobře. Tak prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Patrik Nacher: Děkuji, pane předsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, já v tomto volebním období budu asi častěji říkat, že jsem nechtěl vystupovat, ale že musím. A já jsem si na to vymyslel i takové slovo - bude ze mě takový korektor, korektor. Vždycky, když tady budete s přednostním právem říkat některé věci, my bychom to mohli promlčet, mě to netěší, já bych se radši bavil o těch věcných záležitostech, ale já musím některé ty věci dát na pravou míru a říct tady relevantní fakta, aby to nezůstalo v éteru, že to je tak, jak tady zaznělo. Já jsem si dělal poznámky, tady to vidíte, takže pojedu podle nich.
První. Vít Rakušan říkal, že dneska se nám to náramně hodí, že nejsou interpelace, protože se chceme vyhnout debatě o esemesce ministra Macinky. Tak já bych chtěl říct, ta esemeska je z úterý, svolání této schůze, je z minulého čtvrtku. Tak. To znamená, že to opravdu není ten důvod, jak by mohli diváci mít pocit, že v úterý je esemeska, kterou vy používáte jako kladivo na nás teďka a na vládu. A my jsme narychlo svolali schůzi. Ne, ta schůze je svolaná od čtvrtka. Je dobré tohleto si říct. ***
