Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(9.50 hodin)
(pokračuje Jan Jakob)
A v neposlední řadě je to preventivní účinek. Vědomí, to samotné vědomí možné interpelace vede vládu v normálním státě k obezřetnějšímu a odpovědnějšímu výkonu moci. V našem případě tedy to tak asi bohužel není.
Něco málo ještě k historii interpelací, protože to je také důležité si uvědomit. Samotné kořeny interpelací sahají k samotnému vzniku parlamentních systémů v Evropě, tedy jak předpokládám, všichni dobře tady víme, tedy do Anglie v 17. století. Tehdy parlament postupně získával svá práva a získal i právo ptát se krále a jeho ministrů na výkon jejich moci, zejména v oblasti daní, armády a správy státu. Interpelace se rozvinuly v 19. století, byly formovány jako modernější nástroj v souvislosti s rozvojem konstitučních a parlamentních monarchií. Objevují se tak třeba ve Francii, v Německu, ale i u nás, v Rakousku-Uhersku a dalších státech. Takže interpelace u nás mají dvousetletou tradici. V této době se interpelace stávají klíčovým prvkem odpovědné vlády, tedy vlády závislé na důvěře parlamentu.
A konečně ve 20. století se interpelace rozšířily do drtivé většiny demokratických států světa, staly se běžnou součástí parlamentní praxe, byly přizpůsobeny všem parlamentním, ale i poloprezidentským systémům a začala se rozlišovat, co známe i my tady v našem parlamentu, jejich ústní a písemná písemná forma. Po druhé světové válce se jejich význam ještě zvýšil, a to v souvislosti s důrazem na lidská práva, otevřenou vládou a kontrolu moci. Tedy dnes jsou interpelace považovány za standardní znak fungující demokracie. Jeden z nejzásadnějších dostupných kontrolních nástrojů poslanců, prostředek politické, ale nakonec i mediální komunikace. Jsou jednoznačně nezastupitelným prvkem parlamentní kontroly. Abych to shrnul. Interpelace vznikly jako reakce na potřebu omezit a kontrolovat výkonnou moc. Od svých počátků v raném parlamentarismu se vyvinuly v pevně zakotvený institut moderních demokracií, který zajišťuje odpovědnost vlády, transparentnost a veřejnou politickou debatu.
Nepochybně sem za chvíli přijde kolega Nacher a bude říkat, jak to fungovalo v minulém období. A já ho předejdu a pár informací k tomu řeknu, protože očekávám, že i nám bude vyčítáno, že mnohdy byly mimořádné schůze právě ve čtvrtek, kdy mají být interpelace, o jejichž významu jsem před chvílí hovořil. Nicméně bych rád upozornil na to, že dnes je 29. ledna, první mimořádná vládní schůze v řádném týdnu jednání Sněmovny, v minulém období byla 15. června, června 2022, půl roku později. Projednávali se tam tisky v devadesátce, na kterých mimochodem byla většinová shoda napříč politickým spektrem. Bylo to v době, kdy začínaly obstrukce tehdejší opozice, v dnešní době drtivé většiny vládní koalice.
Dnes jsme v lednu. Do dnešního dne v této Sněmovně od voleb nikdo neobstruoval, neobstruoval ani minutu, ani minutu. Nepochybně k využití obstrukčního mechanismu, který má smysl několikrát, dvakrát, třikrát za volební období, u těch nejzásadnějších věcí, s kterými opozice nesouhlasí, dojde, ale nic takového se tady doposud nestalo. Pořád jednáme k věci a to, co se stalo v úterý, tak za to opozice rozhodně nemůže, za to může vicepremiér vaší vlády a to, že pan premiér, který zodpovídá za členy vlády, nebyl schopen se k tomu vyjádřit. Oceňuji, že včera ráno se nakonec vyjádřil, byť to vyjádření bylo tak plytké, jak bylo a na to konto jsme dali návrh na hlasování o vyslovení nedůvěry vlády. Těch témat je celá řada, těch věcí, na které bychom se vlády chtěli ptát, je ještě více, proto apeluju na poslance, aby vládní koalice, aby, byť toho si třeba nejsou vědomi, nebyli součástí této promlčovací taktiky a nepodpořili návrh programu této mimořádné schůze. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji. Děkuji, pane předsedo. Dalším, kdo je přihlášený, tak je pan předseda Pirátské strany Zdeněk Hřib. Vím, že to dáme pryč. A další v pořadí přihlášený je pan ministr a předseda klubu Motoristů Boris Šťastný.
Ministr pro sport, prevenci a zdraví ČR Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych zde využil možnost vystoupit a prostřednictvím pana předsedajícího reagovat na plamenný projev paní předsedkyně Šebelové týkající se ocenění medailových umístění na zimních olympijských a paralympijských hrách, i když její vystoupení nesouviselo z mého pohledu s meritem věci a projednávaným pořadem schůze, nezbývá mi nic jiného, než zde řadu věcí upřesnit a vyvrátit. Paní předsedkyně Šebelová ve svém projevu se snažila vás i veřejnost přesvědčit o tom, že tato vláda se vykašlala na paralympioniky, sebrala jim peníze, neváží si jejich sportovních výkonů a není ochotna nějakým způsobem hledat adekvátní ocenění za jejich sportovní činnost. Já jednoznačně říkám, že to není pravda.
Já vás chci tady seznámit s materiálem, který vzala vláda na vědomí, který vznikl za předchozího vedení Národní sportovní agentury v rámci návrhu k diskusi, tak, jak vznikl, byl převzat, projednán a přijat a já současně vám řeknu několikero opatření, které nás v této věci budou čekat.
Dámy a pánové, olympionici, kteří získají na zimních olympijských hrách Milán Cortina 2026 ocenění, obdrží za zlatou medaili 2 400 000 korun, za stříbrnou medaili 1 800 000 korun, za bronzovou medaili 1 200 000 korun v případě, že půjde o jednotlivce, a pak je rozsáhlý model kalkulace, jak to bude vypadat v případě, že jde o týmy, to znamená dvou- a vícečlenné týmy. ***
