Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.50 hodin)
(pokračuje Petr Fiala)
Posílili jsme ropnou bezpečnost rozšířením kapacity ropovodu TAL-PLUS. To nebylo vůbec jednoduché ani diplomaticky, politicky, ani jinak. Ale je to hotové a ropovodem TAL-PLUS proteče až 8 milionů tun ropy ročně, což je kompletní spotřeba českých rafinérií. Kromě toho jsme získali kontrolu nad plynovými zásobníky i nad přenosovou soustavou.
Pokud jde o jadernou energetiku, v červnu 2025 jsme uzavřeli smlouvu na výstavbu nových bloků v Dukovanech s výkonem přibližně dva tisíce megawatt, přičemž minimálně 60 procent dodávek zajistí český průmysl. A je to také vysoutěženo s obcí na další dva bloky v Temelíně. Takže rád slyším, že nová vláda chce v tomto pokračovat. Alespoň v tomto chce pokračovat a dostavbu Temelína také zváží.
Současně jsme zahájili rozvoj malých modulárních reaktorů, když ČEZ získal podíl ve společnosti Rolls-Royce SMR a budoucí instalovaný výkon malých modulárních reaktorů v České republice by měl přesáhnout tři tisíce megawatt. Vedle toho jsme samozřejmě rozvíjeli obnovitelné zdroje, což je také důležité. Jen v roce 2024, v jednom roce, k síti bylo připojeno 209 tisíc.
Pokud jde o dopravní infrastrukturu, dlouho zanedbávanou věc v České republice, dosáhla zde naše vláda historicky rekordních investic. Celkové rozpočtové výdaje na dopravu za působení naší vlády dosáhly částky 603,8 miliardy korun. Otevřeli jsme 214,5 kilometrů nových dálnic, 125 kilometrů silnic první třídy a zahájili jsme, to je taky důležité, zahájili jsme 254 kilometrů dálničních staveb a 149 kilometrů silnic první třídy. To jsou, dámy a pánové, nejvyšší čísla, jednoznačně nejvyšší čísla v naší moderní historii.
Významně jsme také pokročili s přípravou vysokorychlostních tratí. Z celkově plánovaných 768 kilometrů je v současnosti v přípravě 487 kilometrů. K tomu proběhla rekonstrukce 139 nádraží, modernizovalo se víc než 306 kilometrů tratí a zabezpečeno bylo 615 železničních přejezdů.
Vedle těch ekonomických a infrastrukturních výsledků bych chtěl také připomenout, že velkým úspěchem naší vlády byla čitelná, předvídatelná, pevně hodnotově ukotvená zahraniční a bezpečnostní politika, která důsledně hájila zájmy České republiky a bezpečí jejích občanů. Obranné výdaje jsme zvýšili na požadovanou hranici dvou procent HDP. Investovali jsme a dobře jsme investovali do modernizace armády. Naše vláda pořídila 24 letounů F-35 a 246 bojových vozidel pěchoty CV90, transportní letouny, tanky Leopard a další moderní techniku. Řadu z těch věcí Andrej Babiš a jeho kolegové v předvolební kampani kritizovali, dnes některé z nich začínají neochotně podporovat - sice se zpožděním, ale alespoň že tak, pánbůh zaplať za to.
Bez problémů jsme zvládli největší migrační vlnu v Evropě od druhé světové války, zachovali bezpečnost, fungování institucí. Uprchlíky jsme dokázali integrovat, takže většina z nich pracuje a jejich přínos do veřejných rozpočtů přesahuje nebo dosahuje přibližně 30 miliard korun ročně, zatímco náklady na ty, kteří pracovat nemohou, jsou zhruba poloviční.
Naopak zvládli jsme uprchlickou vlnu, naopak nelegální migrace klesala v roce 2024 o více než 31 procent. A bylo to na základě kroků, které jsme dělali i ve spolupráci s dalšími zeměmi, v boji s nelegální migrací. A současně s tím - opět jasně doložitelná čísla - současně s tím klesala i kriminalita. Bezpečnost jsme prostě brali vážně, a to proto, že jsme nestrkali hlavu do písku před tím, co se děje kolem nás, netvářili jsme se, že ruská agrese proti Ukrajině je nějaký vzdálený nebo lokální konflikt, který můžeme s klidem ignorovat. My jsme chápali, že to je přímá hrozba pro bezpečnost Evropy, že to je přímá hrozba pro bezpečnost České republiky a dalších států ve východní části Evropské unie. A podle toho jsme také jednali.
Toto tedy byly oblasti, které tady jenom namátkou zmiňuji, které jsou asi dnes nejdůležitější. Myslím, že nemá smysl vyjmenovávat všechna, data jsou výmluvná, data jsou dostupná a bude existovat jasný benchmark, bude existovat jasná výchozí čára, podle které bude možné v následujících měsících a letech objektivně posuzovat, zda se Česká republika pod novou vládou posouvá kupředu nebo někam úplně jinam. Za čtyři roky zjistíme, kolik nových dálnic, vysokorychlostních tratí opravdu vzniklo, kolik bylo připraveno, jak nová vláda postoupila k modernizaci armády, kolik nových digitálních služeb bude českým občanům nabízet, jak budou naše děti připravené na současný svět.
A budete také muset ukázat, jak jste připravili naše zdravotnictví a sociální systém na stárnutí obyvatelstva a jak chcete zdravotnictví a sociální služby v budoucnu financovat. Protože pouhým zrušením nebo destrukci důchodové reformy, ke kterému se chystáte, tak tím opravdu nikomu nepomůžete.
Dámy a pánové, jak už jsem řekl v úvodu, za normálních okolností bychom měli vést dnes podrobnou debatu o programových prioritách nové vlády, o programovém prohlášení. Ale zdá se, že to tak úplně nemá smysl. Má to dva hlavní důvody.
Tím prvním je vyprázdněnost, nevyváženost a místy až zarážející naivita toho samotného programového prohlášení, které nám nová vláda předkládá. Považuji to za důkaz, že vládě příliš nejde o budoucnost České republiky. Zdá se mi, že se nám dokonce bojí předložit dokument, podle něhož by bylo možné její výkon v čase férově porovnávat a hodnotit.
Podoba programového prohlášení vlády je zároveň důsledkem absence shody na základních věcech, shody, kterou by spolu členové vládní koalice měli mít, ale nemají. A tam, kde by měla existovat společná vize o směřování země, vidíme snahu ignorovat zjevné konflikty, zametat je pod koberec a neříkat moc nahlas to, na čem se shodnout nedokážou.
Proto mám za to, že jednotlivá témata a body programového prohlášení vlády nemá smysl úplně detailně rozebírat, ale celkové hodnocení si přesto neodpustím.
Za prvé. Vláda Andreje Babiše nám svým programem fakticky říká, že žijeme v idylickém světě, světě bez konfliktů a základních rizik, ve světě, kde se nemusíme rozhodovat o ničem podstatném. A to není pravda, to je lež. To programové prohlášení se ale tváří, jako by v Evropě neprobíhala válka, jako by mezinárodní prostředí bylo stabilní, jako by Rusko bylo nějakým běžným partnerem, trochu komplikovaným, s nímž se dá ale domluvit, jako by se za posledních 12 - 13 let nic nestalo.
Pokud jde o mezinárodní bezpečnost, tak nám nabízí tento dokument jednu jedinou obecnou větu v tomto znění - cituji: "Česká republika bude důsledně hájit mezinárodní právo a suverenitu státu, budeme podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině a eliminaci rizik války v Evropě." Konec citátu. Tak to je skutečně celé. Není tam ani slovo, ani slovo o tom, jakou pozici bude Česká republika s novým kabinetem hájit, zastávat, koho podporujeme a kdo je pro nás naopak hrozbou.
A samozřejmě toto není náhoda, to není opomenutí, to není náhoda. Rozdíly koaličních stran v pohledu na Rusko, na naši roli v Evropě, na závazky vůči spojencům jsou totiž hluboké a jsou tak hluboké, že je tvůrci dokumentu raději fakticky vynechali. ***
