Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(19.40 hodin)
(pokračuje Patrik Nacher)
Já jsem slyšel ministra spravedlnosti, který tady už vlastně prozradil, že už kutáme na tom zlepšení toho chráněného účtu. A tady si posypu popel na hlavu, že ten chráněný účet prostě nefunguje tak, jak by měl. Ale zase my nechceme po vás nějakých sto dnů hájení. My už jsme na tom začali pracovat předtím, stejně jako na té legislativě, která vlastně je v programu této schůze po vyslovení důvěry vládě České republiky. Tam přece vidíte, že už jsou konkrétní návrhy. Nikdo tady nečeká do března, do dubna. Takže si myslím, že to tempo, na které se najelo, je v tomhletom srovnání od té předchozí vlády obdivuhodné.
Když to shrnu - můj úhel pohledu, samozřejmě s ním nebudete souhlasit - programové prohlášení vlády Petra Fialy byl za mě takový zdlouhavý román plný frází. Programové prohlášení této vlády, vlády Andreje Babiše, je konkrétní kuchařka, podle které se můžete orientovat, jestli uspěla nebo neuspěla. Proto podpořím tuto vládu a budu hlasovat pro vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše. Děkuju za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Barták: Děkuji Patrikovi Nacherovi. A o slovo bych požádal předsedu ODS, pana Petra Fialu.
Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, že nová vláda předstupuje před Sněmovnu a žádá o naši důvěru, to není nějaký rituál nebo není to jenom nějaká povinná formalita, je to vážné rozhodnutí. Rozhodnutí, které má důsledky, dlouhodobé důsledky pro směřování naší země. Tím spíš, že ten okamžik teď nastává v situaci, v době, která je bez přehánění velmi složitá, plná výzev a nebezpečí a kdy obzvláště záleží na tom, kdo, jak a jakým směrem naši republiku povede.
Já jsem za poslední čtyři roky nebo za poslední roky na tomto místě v podobné situaci stál několikrát. Poprvé jsem o důvěru pro svou vládu žádal před čtyřmi lety já sám. V těch dalších případech jsem se svými kolegy čelil pokusu o vyslovení nedůvěry. Vždy jsem přitom považoval za potřebné a za samozřejmé vůči Poslanecké sněmovně argumentovat pravdivě a věcně, opírat se o jasná ověřitelná data a nést politickou odpovědnost za skutečný stav země, nikoliv za jeho účelově vystavěnou mediální karikaturu. A to je pro mě jediný způsob, jak ke Sněmovně přistupovat s respektem, který jí náleží.
A co se děje dnes? Vláda Andreje Babiše nás žádá o důvěru a současně Českou republiku od svého nástupu systematicky vykresluje jako zemi, která je v rozkladu, kde nefunguje infrastruktura, ani veřejné instituce, jako stát, který nemá na nic peníze a kterému nezbývá, než se dál a více zadlužovat. Jak už jsem to opakovaně připomínal dřív, není to pravda. Je to manipulace, která má zakrýt skutečný stav věci a má zakrýt úspěchy našich firem, našich občanů a úspěchy mé vlády a připravit půdu pro rozhazování peněz a pro nejrůznější nestandardní kroky.
Dámy a pánové, kteří nás ještě sledujete, nejste tady v Poslanecké sněmovně, ale prostřednictvím médií, tak bych chtěl, protože jste možná z těch předcházejících vystoupení trošku znejistěni, tak bych chtěl uvést věci na pravou míru. Nemáme se tady zabývat programovým prohlášením vlády Petra Fialy, jak to tady dělali moji předřečníci, protože vláda Petra Fialy o důvěru nežádá. To jsme dělali před čtyřmi lety. Nemáme se tu ani zabývat primárně výsledky vlády Petra Fialy, jak jsme to dělali v předvolebních debatách. To dnešní setkání je proto, abychom se tady zabývali programovým prohlášením vlády Andreje Babiše. A očekával bych od reprezentantů vlády, kteří dosud vystupovali, že budou vysvětlovat a hájit toto programové prohlášení, ale v mnoha případech tomu tak nebylo. A z obou těchto důvodů i proto, jak lživě vykresluje vláda Andreje Babiše od svého nástupu situaci v naší zemi, i proto, co jsme tady slyšeli například ve velmi neseriózním vystoupení mého předřečníka, tak považuji za nutné začít fakty.
V úvodu svého vystoupení se zaměřím na to, v jakém skutečném stavu jsem na sklonku minulého roku symbolicky předal Českou republiku Andreji Babišovi. A budu to dělat tady a teď mimo jiné proto, aby bylo možné za několik let objektivně posoudit, zda se země skutečně posunula kupředu, anebo zda to byla jen promarněná příležitost nebo ještě něco horšího. Bude to jen vybraný velmi stručný nástin reality. Kdo má zájem o další podrobnosti, tak je najde ve veřejně přístupné publikaci, například ve veřejně přístupné publikaci Česko 2025, kterou jsem také osobně při jmenování nové vlády předal novému premiérovi.
Když jsem v roce 2021 od Andreje Babiše přebíral odpovědnost za vedení země, tak Česká republika byla ve vleklé krizi, a to navzdory dlouhodobé ekonomické konjunktuře. Schodek veřejných financí tehdy přesahoval pět procent hrubého domácího produktu. Naše země byla nejrychleji se zadlužující ekonomikou v celé Evropské unii. Inflace prudce rostla, například v lednu 2022 dosáhla 9,9 procent. V listopadu 2021 měly české domácnosti druhou nejvyšší cenu energií v Evropě, a to i podle těch indexů, které rád používá Karel Havlíček. Navíc jsme byli extrémně závislí na Rusku, 97 procent dováženého plynu a přibližně polovina ropy pocházela právě odtud.
A co s tím udělala moje vláda? Dnes je deficit veřejných financí pod hranicí dvou procent HDP, naše ekonomika podle dat Českého statistického úřadu rostla téměř o tři procenta a obdobný růst se očekává i v letošním roce. Mezinárodní srovnání - Česká republika se tak řadí mezi třetinu nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropské unii, podle indexu prosperity patříme mezi třetinu nejzdravějších ekonomik v Evropské unii a současně jsme devátou nejméně zadluženou zemí.
Podle časopisu The Economist je dnes Česká republika šestou nejlepší ekonomikou v rámci 36 zemí OECD. Nezaměstnanost je dlouhodobě nejnižší v unii. Průměrná mzda přesahuje 48 000 korun a meziročně vzrostla reálně o 4,5 procenta. Průměrný starobní důchod v loňském roce přesáhl hranici 21 000 korun.
Dámy a pánové, ukazují snad tato objektivní mnohokrát ověřená čísla na stát, který selhal? No, rozhodně ne. Ukazují stát, který je ekonomicky úspěšný. A podívejme se na další oblasti. V oblasti energetiky jsme systematicky pracovali na tom, aby se Česká republika zbavila závislosti na Rusku, proti čemuž ta předcházející vláda Andreje Babiše neudělala vlastně vůbec nic. My jsme zajistili 3 miliardy metrů krychlových ročně z LNG terminálu v nizozemském Eemshavenu, což je více než třetina roční spotřeby České republiky. Současně jsme se podíleli na projektu terminálu v německém Stade, kde má Česká republika od roku 2027 nasmlouvanou kapacitu 2 miliardy metrů krychlových plynu ročně, a to je zhruba čtvrtina naší spotřeby. ***
