Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!

Samozřejmě ta společnost byla vystrašená. Podle mého názoru jsme příliš restriktivně uzavírali tu ekonomiku a příliš jsme podléhali tomu, že je potřeba z toho veřejného rozpočtu ty peníze uvolňovat v takové míře, v jaké jsme uvolňovali. Nejenom že jsme si s tím dramaticky zničili veřejné finance a na dlouhou dobu jsme si zapříčinili to, že je budeme ještě hodně dlouho dávat dohromady, ale také jsme si tím způsobili tu vysokou míru inflace, která vedla k tomu dramatickému propadu životní úrovně České republiky.

Že ty peníze v tom rozpočtu nechybí, to je možné samozřejmě dokumentovat i čísly. Když se podíváme na ten návrh státního rozpočtu na příští rok, tak výdajová strana oproti tomu letošnímu roku počítá s růstem výdajů o 53 miliard korun. Pokud by se dneska schválila základní čísla státního rozpočtu, tak stát bude mít v příštím roce o 53 miliard korun na výdajové straně více na rozdělování nebo na přerozdělování.

I příjmová strana rozpočtu roste. Oproti minulému roku má narůst o 8 miliard korun. A to byl ještě ten rozpočet tvořen za predikce, která ukazovala pravděpodobně nižší čísla ekonomického růstu, než která můžeme v příštím roce očekávat, a dá se tedy optimisticky čekat, že i ta příjmová strana se ještě bude vyvíjet lépe.

Tak prosím pěkně, kdo může v takové situaci, když je na výdajové straně naplánováno o více jak 50 miliard korun víc, kdy ta příjmová poroste minimálně o 8 miliard korun víc, tak kdo může v takové situaci říkat, že v tom rozpočtu chybí peníze? Nerozumím tomu, nerozumím tomu, nerozumím tomu.

Nejde jenom o srovnání z roku na rok. Když se podíváme na nějakou dlouhodobější statistiku, tak od roku 2021 do roku 2025 narostly výdaje o 495 miliard korun. O stovky miliard korun rostla i příjmová strana. A to jsme v poměrně - my ekonomové bychom řekli - střednědobé periodě, střednědobém období čtyř pěti let, kdy takto dramaticky narůstá objem prostředků, které protečou státním rozpočtem. A samozřejmě platí - v hospodářské politice to máme dobře popsané - že peníze, které už jednou stát začne vydávat, tak se samozřejmě z toho rozpočtu škrtají dramaticky špatně a je to de facto nemožné, což jsme si prožili i právě v době toho covidu.

Jde to ukázat i na grafu. (Ukazuje materiál.) Tam vidíte: ty modré sloupečky jsou příjmy státního rozpočtu, ty červené sloupečky jsou výdaje státního rozpočtu. Je to v miliardách korun. A ten trend je zcela jasný: prostě objem přerozdělovaných prostředků ve veřejných rozpočtech dlouhodobě v České republice roste.

Já z toho radost nemám, protože já jsem člověk, který si myslí, že ten stát má vydávat peníze jenom na to nezbytně nutné, co ten stát ke svému životu a jeho občané potřebují, to znamená základní veřejné statky, obrana, spravedlnost, zajištění spravedlnosti, samozřejmě nějaká solidarita s těmi, kteří si nemohou pomoci sami. Tomu všemu rozumím. Ale to, do jaké míry se rozjely veřejné finance, to nemá s nějakými základními rolemi státu, tak jak jsme vždycky v minulosti chápali, cokoliv společného.

Možná byste mohli říct, že si stěžuju po čtyřech letech naší vlády, že jsme ty veřejné finance měli léčit mnohem rychleji. Samozřejmě já to nějakým způsobem beru, já bych si také přál, aby ta předcházející vláda byla třeba na té výdajové straně mnohem odvážnější, škrtala mnohem více, mnohem rychleji. Bohužel, kdo trošku v politice skládal a žil v nějakých koalicích, tak je mu jasné, že v té končící koalici to úplně jednoduché nebylo a že jsme museli bránit to, aby se nezvyšovaly více ty daně, ale naopak se šetřilo na té výdajové straně. Ale přesto to číslo, kdy jsme přebírali deficit rozpočtu, který připravila předcházející vláda, na úrovni 5 procent hrubého domácího produktu, a dostali jsme ten deficit na 2 procenta hrubého domácího produktu, tak je minimálně nějaká pozitivní cesta, která alespoň zpomalila to zadlužení, na které tady bylo v době covidu, které bylo v době covidu nastartováno.

Daří se samozřejmě snižovat i strukturální schodek státního rozpočtu. To je také věc, který ten návrh státního rozpočtu v sobě má zahrnuto, že je v souladu se zákonem o rozpočtové odpovědnosti, a na ten nadcházející rok o 0,5 procentního bodu snižuje strukturální saldo.

My jsme tady mohli slyšet nebo i vidět, kdo byl na rozpočtovém výboru, etudu jednotlivých budoucích ministrů nebo státních úředníků, kteří říkali, že v té či oné kapitole, v tom či onom úřadu chybí peníze. Prosím pěkně, a když tady tak hezky ta ekonomická obec měla to svoje několikaminutové okénko, tak já bych všem ekonomům, a oni to dobře znají, já jim to nemusím připomínat, ale chci, aby to tady zaznělo na mikrofon, znají takzvanou teorii byrokracie, se kterou přišel dneska (nesrozumitelné) a který jasně ukázal a demonstroval, že základní funkcí úředníka, cílovou funkcí je maximalizace rozpočtu jeho úřadu.

Je logické, a není to jenom na ministerstvech, je to i na krajích, je to i na radnicích, že úředníci si do těch svých kapitol, do těch svých oblastí přejí samozřejmě více peněz. Protože pak více peněz můžou přerozdělovat, mohou dávat větší odměny svým zaměstnancům, mohou pořizovat toho na ten úřad více. To je logické. Je to princip, který platí na jakémkoliv státním úřadě. Prostě když nerozhodujete o svých vlastních penězích pro své vlastní užití, ale rozhodujete o cizích penězích, které bude užívat někdo jiný, tak samozřejmě ta efektivita, se kterou rozhodujete, a opatrnost v tom, jak ty peníze utrácíte, je samozřejmě na těch úřadech v tomto smyslu nižší.

Čili zodpovědný politik, který chápe svoji roli, tak bezesporu nevyslechne a neakceptuje všechny nároky, se kterými jednotliví úředníci, ať už z ministerstev, nebo jakýchkoliv jiných úřadů, za tím politikem chodí. Politik si je má vyslechnout a má na základě nějaké bilance, na základě toho koláče, který má k dispozici na přerozdělování, má určit, kolik na tu danou instituci chce rozdělit ve smyslu toho, jaké ta vláda nebo jaké ta politická reprezentace má priority. Protože politik je tu i od toho, nejenom aby akceptoval požadavky úředníků a požadavky svého úřadu, ale je tu především proto, aby také bránil peníze daňových poplatníků. To je totiž ta druhá strana toho vztahu. Na jedné straně úředník, který by chtěl přerozdělovat každým rokem možná co nejvíce a chtěl by z toho soukromého sektoru sosat více a více peněz od toho daňového poplatníka. A je tu daňový poplatník, který by nejradši neplatil žádné daně a minimalizoval výdaje státního rozpočtu.

politik je tu od toho, aby tyto dva extrémy, tyto dvě strany jedné mince rozpočtového procesu se snažil dát do jakéhosi souladu tak, aby nebyl spokojený ani ten úředník, protože nedostane všechno, ale zároveň aby nebyl obrán absolutně ten daňový poplatník, který to má samozřejmě v tom příběhu mnohem horší, protože se samozřejmě brání vůči vyšším daním a vůči těm přerozdělovačům mnohem složitěji než ten úředník, který je v tom samozřejmě mnohem více motivován.

Takže prosím pěkně, úkolem politiků není maximalizovat výdajovou stranu rozpočtu, není maximalizovat příjem rozpočtu daňových poplatníků, není cílem maximalizovat deficit nebo objem přerozdělovaných peněz, ale cílem politiků by mělo být určit priority, které ti politici v tu chvíli mají, zaplatit základní veřejné statky, zaplatit základní funkce státu a případně dělat nějakou politiku podle programového prohlášení. Ale určitě není cílem politiků to, co tady slyšíme: nafukovat, nafukovat a nafukovat státní rozpočet a brát z toho soukromého sektoru, který ten veřejný sektor živí, stále větší objem peněz na přerozdělování.

To, co jsme tady zažívali v posledních dnech a v posledních týdnech ohledně toho konkrétního návrhu státního rozpočtu na rok 2026 je samozřejmě divadlo. Kdybychom si měli vybrat, co to divadlo hraje, tak bych použil asi slovo fraška, protože jinak to podle mého názoru, to, co se děje a co jednotliví protagonisté předvádějí, tak jinak nazvat nejde, protože - a už to tady zaznělo opakovaně, ale já tomu opravdu nerozumím - že jsme před volbami slyšeli drtivou kritiku návrhu státního rozpočtu, paní poslankyně Schillerová tvrdila, jak obří deficit rozpočtu to je, jaká je to ostuda, že jsme nešetřili mnohem více a že nekončíme s menším schodkem státního rozpočtu. Zahrnula ten rozpočet dramatickou kritikou.

Dozvěděli jsme se, že hnutí ANO takový návrh rozpočtu nevyužije, že má připravený lepší. Z úst svého předsedy to dokonce zaznělo veřejně. Uběhly volby. Po volbách hnutí ANO začalo na své sliby zapomínat. A ukázalo se, že žádný připravený návrh státního rozpočtu nemají. Najednou začali nějakým způsobem tlačit, někdy i nevybíravě, na stávající vládu, aby návrh státního rozpočtu na rok 2026 poslala opětovně do Poslanecké sněmovny, přestože už ten dokument vláda jednou poslala do té Sněmovny končící na konci září tak, jak jí to ukládal zákon. ***