Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
(13.10 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Mandatorní výdaje dělají 1 893 miliard, 1 893 z 2 400. Pak jsou ostatní výdaje, ty nemandatorní, 376 miliard. Takže to je ten prostor, který může každá vláda u těch nemandatorních výdajů použít, jak uzná za vhodné, podle svého politického programu. Takže pokud někdo říká, chci posílit tuhle kapitolu, nebo tuhle, je tam 376 miliard výdajů, které nejsou mandatorní, které vláda může podle svých priorit rozdělit mezi jednotlivé rezorty nebo na jednotlivé programy, jednotlivé investice a podobně.
Nevím proč, ale dlouhodobě se sleduje rozdělení rozpočtu podle odvětví. Myslím si, že většinou v tom veřejném prostoru se posuzují ty kapitoly. A opravdu, jestli mě něco rozčiluje, tak jako ten excelovský pohled. Máme 25, návrh 26 a vítěz debaty o rozpočtu je ten, kdo tam má 103 procent a 104 a poražený a loser v té vládě je ten, kdo má 96 nebo 97 procent. To je podle mě úplně chybný pohled na rozpočet. 104 může být málo a 96 může být moc. Právě proto máme ten sešit H, abychom sledovali ty výkonové ukazatele, abychom si řekli. Ten, kdo šetří, by měl být oceněn. Ne, že prohrál v té debatě. Ten, kdo chce vyšší a vyšší výdaje, pro mě není vítěz té debaty z hlediska Ministerstva financí, ministra financí a veřejných rozpočtů. Ale bohužel pořád čtu: A tahle kapitola má jenom 1 procento nárůst a tahle má 3 procenta a tady ten chudák, který je asi slabý, nemají ho rádi v té vládě má jenom 97. Já za sebe oceňuji ty, kteří mají méně než 100 procent, že byli schopni nalézt úspory zejména v těch nemandatorních výdajích. U těch mandatorních výdajů, ony se jednoduše zavádějí, a skoro nemožné je buď zastavit, nebo úplně zrušit.
Sebekriticky říkám, že i za naší vlády, často s nesouhlasem ministra financí, se zvyšovaly některé mandatorní výdaje. Skoro vždy odhad toho rezortu je nižší, než je realita. Samozřejmě, že když někdo prosazuje nový mandatorní výdaj, tak málem napíše, že to nemá dopad do státního rozpočtu, nebo že má velmi minimální. Realita bývá úplně jiná. A nevyčítejme to těm, kteří ty peníze čerpají na základě zákona. Těm to vyčítat nemůžeme. Musíme to vyčítat těm, kteří ty podmínky vytvoří. Nevyčítejme někomu, že čerpá dotace. Rušme ty dotace! To je správná cesta. A ne vyčítat někomu, že čerpal dotace, protože ten dotační titul byl vypsán. Ale jak už to bývá, ti nejmenší nemají ani čas, ani kapacitu, aby na ty dotace vůbec dosáhli, a už tak to mají těžší v tržním hospodářství a my to ještě zhoršujeme tím, že ti střední a velcí jsou mnohdy velmi úspěšnější v získávání dotací. A jsou to ti, kteří by byli v zisku i bez té dotace.
Je to velmi návykové. Mám za sebou desítky jednání, kdy vesměs říkám: výborně, pane mistře, zrušte dotační titul, ale ten náš ne. Ten je hrozně důležitý. Ale ty ostatní ořežte klidně na nulu, ale ten náš nechte. A to říkají úplně všichni. A věřte mi, že to chce politickou odvahu, aby se některý z těch dotačních titulů zrušil. My jsme je omezili, nezrušili, bohužel, ale omezili docela výrazně, tak uvidíme, jaký v oblasti dotací bude vývoj v příštích čtyřech letech.
Logicky tím, že penze jsou nejvyšší výdaj státního rozpočtu, tak pokud vezmu ty oblasti, tak nejvíc výdajů státního rozpočtu jde na sociální věci a politiku zaměstnanosti. V roce 2020 to bylo 42,3 procenta všech výdajů, v roce 2021 41,6 a příští rok to má být 42,9. Tak jenom z porovnání těch čísel vidíte, že ta struktura, objem těch výdajů je na místě, je v pořádku a nic tam nechybí.
Ano, v některých letech bylo víc, zhruba o 0,2 procentního bodu například v roce 2023, ale to už je skutečnost. A nemá cenu se přít o 0,2 procentního bodu, i když v objemu to není málo. Jestli máme 2 400 miliard výdajů a tohle dělá 43 procent, tak samozřejmě i 1 procento je klidně 10, 12 miliard. 0,1 procentního bodu je pak 2 miliardy nebo 1,5 miliardy.
23 procent celkových výdajů půjde na průmyslovou činnost a ostatní odvětví hospodářství. Tady to jsou zejména výdaje v dopravě. Výdaje na bezpečnost státu a právní ochranu rostou. Logicky, když zvyšujeme výdaje na obranu vůči HDP, tak celkový objem výdajů na obranu a vnitřní bezpečnost roste na rekordních 13,6 procenta všech výdajů. Za minulé vlády to bylo 9,4, 9,3 a za nás to pak rostlo z 9,9 na 11,5, 12 a 13,6 procenta. To znamená, naprosto klíčové, ať už pro právnické, nebo fyzické osoby, jsou ty sociální výdaje. U těch fyzických osob je to 50 procent výdajů, které k fyzickým osobám, jsou v sociální oblasti.
Můžeme se podívat na kapitálové výdaje, které kromě těch běžných výdajů jsou pro mě osobně důležitější. Příští rok náš návrh rozpočtu obsahuje 272,4 miliardy. Dochází k nárůstu o 22,2 miliardy. Ano, mohli jsme 22 miliard škrtnout, mít o to nižší deficit, ale já myslím, že je dobré, když stát investuje. Mimochodem dnes publikovaný odhad, myslím, že České bankovní asociace, že odhadují růst 2,5 procenta v letošním roce. Mimo jiné je to způsobeno, kromě útratami domácností, také zvýšenou investiční aktivitou státu a vládních institucí.
Myslím si, že je důležité rozklíčovat, co jsou národní zdroje a co jsou evropské zdroje. My se blížíme ke konci programovacího období 2020-2027. Vzhledem k tomu, že jsme na 1. místě v čerpání evropských peněz v tomto programovacím období, tak logicky na ty poslední dva roky zůstává málo. A je to dobrá zpráva. Dobrá zpráva. Nemusíme se v posledním roce honit s tím podle mě opravdu, abych to řekl ve Sněmovně hezky, s tím špatným heslem, musíme vyčerpat každé euro. Kdyby tam bylo, musíme vyčerpat každé euro efektivně, tak bych s tím souhlasil, ale heslo musíme vyčerpat každé euro prostě správné není, protože mnohé ty projekty pak produkují nové a nové provozní výdaje, a ty už se pak platí z národních zdrojů. Tam už nikdo nezaplatí.
Takže z národních zdrojů my navrhujeme příští rok investovat 186,2 miliardy korun, v letošním roce to bylo 154, předtím 130, předtím 111, předtím 95, v roce 2020 a 2021 to bylo 101 a 103 miliard, což je navýšení zhruba o 80 procent. Když k tomu připočteme ty evropské peníze, to je 86 miliard, dostaneme se na rekordní částku 272,4. A říkal jsem, že i relativně je to nejvyšší číslo. 11,3 procenta všech výdajů státního rozpočtu mají být kapitálové výdaje, což je bezesporu velmi dobrý výsledek a velmi dobrý návrh, a to nás opravňuje říkat o tomto rozpočtu, že je proinvestiční. Každé procento dolů znamená, že ten rozpočet je méně proinvestiční, více se projídá, více se spotřebuje na provozu, na běžných výdajích a méně se investuje. A nemusíme se přesvědčovat, co je pro budoucnost české ekonomiky lepší. Bezesporu to jsou ty efektivní investiční výdaje a podtrhl bych tam to slovo efektivní.
Pak ta debata, jestli tam máme všechno, nemáme u mandatorních výdajů. Máme tam všechny mandatorní výdaje ze zákona. Na straně 26 sešitu B máte poměrně dobrý přehled, včetně podílu vůči státnímu rozpočtu, podílu na HDP a podobně. 16,6 procenta HDP máme na mandatorní výdaje. To opravdu je vysoké číslo a každý nový mandatorní výdaj zužuje prostor kterékoliv politické reprezentaci na realizaci vlastního politického programu. Jestli jsem říkal, že je 376 miliard, tak by bylo fajn, kdyby každá vláda měla k dispozici 50 procent pro realizaci svého programu, což by v tomto případě bylo 1 200 miliard, a máme jenom 377. Ale jak jsem říkal, je politicky velmi obtížné snižovat mandatorní výdaje. My jsme to udělali a také jsme za to politicky zaplatili, ale já toho nelituji, protože jsme to udělali správně.
K těm mandatorním výdajům. Ty můžeme členit na ty, které jsou přímo ze zákona, skoro tři čtvrtiny všech výdajů jsou přímo ze zákona, a necelých 22 procent jsou ostatní mandatorní a kvazimandatorní výdaje bez evropských peněz. Ty se k tomu potom připočítají. Na straně 28 sešitu B máte velmi podrobně zpracovanou analýzu výdajů na sociální transfery a státní politiku zaměstnanosti s tím, že na straně 30 pak vidíte jednotlivé částky. ***
