Předcházející zahájení jednacího dne schůze

 

(Jednání zahájeno v 9.00 hodin.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji další jednací den 127. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás zde srdečně vítám.

Aby byla zaznamenána naše účast, nejprve vás všechny odhlásím a požádám, abyste se všichni přihlásili svými registračními kartami, případně mi oznamte, kdo žádá o vydání karty náhradní.

Dále sděluji, že o omluvení své neúčasti na dnešním jednání požádali tito poslanci a poslankyně: Ivan Adamec se omlouvá z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Marek Benda z celého jednacího dne z rodinných důvodů, Ondřej Benešík z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Josef Bernard z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Lenka Dražilová od 12 do 14.59 hodin z pracovních důvodů, Tomáš Dubský z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Kamal Farhan z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Stanislav Fridrich z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Jiří Hájek do 11 hodin z pracovních důvodů, Tomáš Helebrant z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Šimon Heller z celého jednacího dne z rodinných důvodů, Jan Hofmann z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Radim Jirout od 12 hodin z pracovních důvodů, David Kasal z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Zdeněk Kettner z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Klára Kocmanová z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Michal Kučera do 10.30 hodin z pracovních důvodů, Lubomír Metnar z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Tomio Okamura do 12 hodin ze zdravotních důvodů, Marie Pošarová do 12 hodin z důvodu zahraniční cesty, Rudolf Salvetr z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Alena Schillerová od 9 do 14 hodin z pracovních důvodů, Pavel Svoboda z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Helena Válková z celého jednacího dne z důvodu zahraniční cesty, Josef Váňa z celého jednacího dne z rodinných důvodů, Milan Wenzl z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů.

Z členů vlády se omlouvá Mikuláš Bek z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Jana Černochová z celého jednacího dne ze zdravotních důvodů, Petr Hladík z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Petr Kulhánek z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Jan Lipavský z celého jednacího dne z pracovních důvodů, Vít Rakušan z celého jednacího dne z pracovních důvodů a Lukáš Vlček z celého jednacího dne z pracovních důvodů.

To byly mezitím došlé omluvy a my bychom se dnes měli věnovat bodům z bloku Zákony - třetí čtení, body číslo 166, 164 a 167.

Nyní je nicméně prostor pro vystoupení s návrhy na změnu schváleného pořadu 127. schůze. Aleš Dufek stahuje svou přihlášku a já načtu pořadí, kdy s návrhy na změnu pořadu vystoupí pan předseda Andrej Babiš, potom je omluven ze zdravotních důvodů pan předseda Okamura, potom pan předseda Radim Fiala, Jakub Michálek, z poslanců jsou přihlášeni Hubert Lang, Jiří Kobza, Lubomír Brož a Marek Novák. To jsou zatím přihlášky.

Ano, pan předseda Andrej Babiš je na řadě, aby vystoupil. Prosím, pane předsedo.

Já ještě požádám kolegyně a kolegy, aby se v sále buď ztišili, nebo nechtějí-li se ztišit, tak aby sál opustili a odešli do předsálí. Ještě jednou, kolegyně, kolegové, prosím, není tady důstojná hladina hluku pro projednávání. Děkuji. (Zvoní.)

 

Poslanec Andrej Babiš: Dobré ráno. Vy jste hlásila, že nejsem tady ze zdravotních důvodů? Já jsem celkem zdravý, zatím.

Takže dobré ráno, vážení spoluobčané, dámy a pánové, dnes zde opět budeme projednávat vládní návrh na zvýšení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas, to znamená institucí, které jsou nejméně hospodárné, nejméně transparentní a které pětikoalice chce zvýšením poplatků pro všechny domácnosti a firmy a tak dále de facto korumpovat, aby jim znovu pomohly vyhrát volby, protože tyto instituce od vzniku hnutí ANO jsou jenom na jedné straně, a to je tradiční strany. Když jsme byli ve vládě, tak nás kritizovaly, a když jsme teďka v opozici, tak stále jsme na prvém místě. Ale nejde o to, my jsme to i tehdy, když jsme měli a mohli mít vliv a žádný jsme neuplatňovali, tak samozřejmě jsme to ustáli, ale je jasné, že z našeho pohledu hnutí ANO mluvíme hlavně o tom, že je to hluboce nespravedlivý zásah do peněženek českých občanů, podnikatelů i firem.

Tento návrh není ničím jiným než skrytou daní, kterou vláda v době ekonomické krize uvaluje na všechny bez rozdílu, a to v situaci, kdy se lidé potýkají s vysokými cenami energií, ano, v propočtu na kupní sílu nejvyššími, a samozřejmě nájmů, potravin a základních životních potřeb. Vláda tvrdí, že zvýšení poplatku je nezbytné pro zajištění finanční stability České televize a Českého rozhlasu. Já už jsem tady jednou vystupoval a dostal jsem reakce, o tom budu mluvit později, od zaměstnance České televize a taky od, myslím, že je to šéf kameramanů, ale k tomu se ještě dostanu, a je zajímavé se dozvídat víc a víc o České televizi a Českém rozhlasu.

Takže není to žádná finanční stabilita, je to de facto další vládní neschopnost hledat úspory a v podstatě ta Česká televize se stejně chová jak ta vláda, která samozřejmě nešetří. Vidíme to hlavně na Úřadě vlády, kde už nemají kde sedět ti různí kámoši této vlády. Takže je to jenom neschopnost a neochota hledat úspory a efektivně hospodařit s veřejnými prostředky. Ano, chtějí 10,5 miliardy ročně od lidí.

Takže místo toho, aby Česká televize, já už jsem o tom tady mluvil naposledy, a Český rozhlas, začaly šetřit a zefektivnily své fungování, vláda jde tou nejjednodušší cestou - přinutí občany, aby platili více. Pro hnutí ANO je to absolutně nepřijatelné a my to zásadně odmítáme.

Koncesionářské poplatky jsou zastaralý a nespravedlivý systém. Hlavní problém koncesionářských poplatků spočívá v tom, že se jedná o plošnou daň. Nezáleží na tom, zda veřejnoprávní média sledujete, nebo posloucháte, nezáleží na tom, jestli máte jiný zdroj informací. Jakmile vlastníte televizor, rádio, nebo podle vládního návrhu dokonce jen mobilní telefon nebo tablet musíte platit a bez ohledu na to, zda tuto službu skutečně využíváte. Tento princip je nejen zastaralý, ale i nespravedlivý. A já jsem také od toho posledního vystoupení tady i objevil velice zajímavou diplomovou práci, kterou napsal student na vysoké škole ekonomické, a je to skutečně velice zajímavá analýza.

Doba, kdy veřejnoprávní média byly hlavním zdrojem informací, je dávno pryč, naštěstí. Mě strašně baví ta debata v prostoru, kde někdo vlastně říká, že sítě by mohly, byť ohrožením voleb. No, tak to je asi ta příprava na ty volby, které proběhnou tento rok. Dnes existují stovky televizních stanic, nekonečné množství on-line platforem, sociální sítě, podcasty. Každý si může vybrat, odkud bude čerpat informace, přesto vláda dál trvá na tom, že všichni občané musí povinně financovat Českou televizi a Český rozhlas, a to je absurdní. A bohužel, je v naší zemi strašně moc, strašně moc - nevím, ale jsou takoví občané, kteří říkají, no, hlásili to v televizi, tak je to asi pravda. No, tak, právě, že to často pravda není. A že je to často manipulace a že lidi by měli vidět, kdo vlastně tam je a vždycky sledovat cestu peněz, kdo ty lidi, ty takzvané experty, vlastně financuje a proč.

Takže ještě větší problém tento návrh představuje pro firmy. Vláda si totiž vymyslela, že podniky budou platit podle počtu zaměstnanců, to znamená, že firma s 25 zaměstnanci zaplatí pětinásobek sazby, podnik do 100 zaměstnanců desetkrát více a velké firmy až stonásobek. Výsledkem bude, že velké podniky budou České televizi, Českému rozhlasu ročně odvádět statisíce korun za něco, co vůbec jejich zaměstnanci nevyužívají. Jaký to má smysl? No tak to nevím, kdo mi to vysvětlí. A aby toho nebylo málo, vláda si do návrhu přidala ještě jednu zákeřnou věc, a to je automatická inflační doložka - ano, tu inflační doložku, o kterou, teďka hledám to slovo, obrali důchodce a nechali církvím.

Když byla inflace, kterou způsobila tahle vláda, protože nepochopila, že i na výrobu Nutelly je potřeba elektřina - zatím to neobjevili. Takže oni způsobili tu inflaci, vyhnali to až na 19,5 procenta, to se všechno dá zdokladovat, a teď dávají do těchto poplatků automatickou inflační doložku - nevěřitelné. Takže poplatky se budou zvyšovat podle inflace a bez schvalování v parlamentu, bez jakékoliv veřejné kontroly. Proč? Jedině a opakovaně jsme navrhovali, aby tyto instituce vlastně kontroloval Nejvyšší kontrolní úřad, a proč se tomu brání? No proč? Protože jsme se dozvěděli, že někteří politici, kteří mají na starosti média, tam dělají kšefty. Tak přece není normální, když Česká televize má 3 000 zaměstnanců a ještě 3 000 lidí na smlouvu, na smlouvu, ano? A asi se všem dobře daří, že je to netransparentní. Protože tyto instituce nemají nikdy dost. Takže když inflace stoupne, tak občané i firmy budou platit víc. No a kdo to tady vysvětlil? Kdo zdůvodnil, proč to tam má být? Česká televize a Český rozhlas mají dost peněz. Ať začnou šetřit, ale oni se chovají úplně stejně jak tato vláda, která má peníze pro sebe a nemá peníze pro lidi. Jsem se ráno díval na jednu televizi, kdy jeden komentátor, na CNN to bylo, já teda se dívám jen na CNN Prima News, jeden komentátor vysvětloval, jak vlastně je normální, že politici si navýšili platy. Jak je normální, že premiér dostane o 19 000 korun měsíčně tento rok navíc a příští rok si naplánoval 40 000 navíc. Dobře poslouchejte, vážení spoluobčané, to je normální pro bývalého poradce premiéra za ODS, tak ten ráno to vysvětloval, že to je úplně - to, že ty platy politiků v porovnání s ostatními jsou, řekněme, nadstandardní. Tak o tom se nemluví, ale já chápu, že i tady to není populární téma.

Vláda tvrdí, že b\ bez zvýšení poplatku Česká televize a Český rozhlas nemohly fungovat. To je samozřejmě lež. Fakta hovoří jasně. Česká televize dnes hospodaří s rozpočtem přes 8 miliard ročně, Český rozhlas má dalších 2,4 miliardy korun, dohromady tedy více než 10 miliard. Takže já nevím, proč 10 miliard nestačí, proč někdo neudělal benchmark? Porovnejte, kolik zaměstnanců je na Nově, na CNN, na dalších privátních médiích, v Impulsu, nebo další rádia, Blaník rádio nebo Hitrádio a další. Jaký je poměr výkonu těch zaměstnanců? Protože ti soukromníci samozřejmě musí fungovat tak, aby uživili zaměstnance, to není stát, který samozřejmě vždy ty peníze má, protože ty tiskárny jedou. Takže to porovnání samozřejmě nikdo neudělá, protože je to systém.

Včera večer mě otravovala jedna novinářka zase ohledně Slovenska, dneska se tady už v médiích píše víc o Slovensku než o České republice. No a dneska v těch novinách je tam nějaký titulek, že poslanec za ODS chce připravit Český rozhlas o 100 milionů. No, to je ten lobbing. To, že Český rozhlas má 2,7 miliardy od nás a trh pro soukromá rádia je 1,5, a kolik jich je? Někteří to považují za normální, já to nepovažuji za normální.

Takže jak to změnit? Samozřejmě, proč Česká televize provozuje šest televizních kanálů? Pamatuju si, jak bývalý ředitel tady se snažil nás uplácet a říkal: Když mi s tou DPH pomůžete, já vám ten kanál pro důchodce nechám a vylepším a tak dále. Normálně brutál. Korupce jak prase, tady běhal, ne? Takže proč Český rozhlas vysílá na 26 různých stanicích? 26 různých stanic? Proč máme veřejnoprávní média, která si hrají na komerční konkurenci? Vyrábějí drahé seriály, na to údajně potřebují ty hasiče, talk show a zábavní programy.

Nikdo přece neříká, že veřejnoprávní média nejsou důležitá. Ano, my to říkáme, jsou, ano, je to trvale hlavní, hlavní informační kanál v naší zemi. Ano, Česká televize a Český rozhlas mají plnit veřejnou službu. Možná by si mohli přečíst ten jejich kodex, někteří. Mají poskytovat kvalitní, vyvážené a objektivní zpravodajství, kulturní a vzdělávací obsah. Ale proč mají vyrábět nekonečné seriály a pořady, které by stejně mohly vznikat na komerčních televizích?

My říkáme jasně, pokud Česká televize a Český rozhlas tvrdí, že mají málo peněz, tak ať začnou šetřit - vážení páni ředitelé, a přestaňte nám psát stále nějaké bláboly. Ukažte to hospodaření, ukažte, jak jste šetřili, a já v tom dopisu, který jsem dostal, ten pisatel se bojí podepsat, vám zdokumentuju, jak šetříte. No, takže máte snížit počet kanálů a zaměřit se na svůj hlavní úkol, informovat veřejnost, a ne soutěžit s komerčními médii, proč?

Takže to řešení já jsem tady předestřel. Sloučení České televize a Českého rozhlasu je cesta k úsporám. Jedním z nejefektivnějších řešení je teda tohle sloučení do jedné instituce. Tento model úspěšně funguje v řadě evropských zemí, kde veřejnoprávní média hospodaří efektivněji a levněji. Proč bychom nemohli jít stejnou cestou?

Jedním z hlavních argumentů pro sloučení je snížení provozních nákladů. Dnes máme dvě instituce se samostatnými administrativními strukturami, vlastními ředitelstvími, účetnictvím, právními odděleními a celou řadu dalších duplicitních složek. To všechno stojí miliardy korun ročně. Pokud bychom místo dvou organizací měli jednu efektivně řízenou instituci, ušetřili bychom stovky milionů korun ročně.

Sdílení technického vybavení - televize i rozhlas dnes provozují vlastní studia, produkční zázemí, technické oddělení, přitom se mnohdy jedná o činnosti, které by bylo možné provádět společně. Sloučením by se odstranily duplicity a snížily provozní náklady.

Jednotná administrativa - namísto dvou ředitelství, dvou rad a dvou vrcholových managementů by stačila jedna organizace s jedním vedením, což by znamenalo úspory nejen na mzdách, ale i na administrativních výdajích. Bylo mi řečeno, že ve Velké Británii mají vlastně v jedné instituci tři instituce, které máme my.

Efektivnější využití lidských zdrojů - v současnosti obě instituce zaměstnávají velké množství na podobných pozicích, ale to hlavní - ty kšefty, kde jedou - to jsou samozřejmě ty smlouvy, ty OSVČ, 3 000 lidí na smlouvy. Neuvěřitelné. Ono je to něco podobného jako tahle vláda, která se tváří, že snižuje počet zaměstnanců, a přitom to jen přehazuje na DPČ a OSVČ a všechno možné, jen aby se nevidělo, že zkrátka jenom šetří naoko. Takže sloučení umožní optimalizovat personální obsazení a odstranit zbytečné posty.

Efektivnější řízení a větší transparentnost. To je další výhoda sloučení, zjednodušení řízení a větší transparentnost finančních toků.

Jednotné vedení a strategické řízení. V současnosti existují dvě instituce, které často nemají koordinovanou strategii. Určitě mládež ví, co je to sorry jako, jak to vzniklo. Když jsem byl, nevím, asi 30 kilometrů za Prahou a postupně přišly za mnou tři štáby České televize se ptát na můj majetek, který na rozdíl od pana premiéra jsem ukázal všem, všechna daňové přiznání, dokonce dva audity. Tak potom už tomu třetímu štábu jsem...: Sorry jako, ale už nebudu odpovídat, když mají tolik peněz, ne? To je ten důkaz toho, jak oni šetří a vlastně nešetří, nechtějí šetřit. Takže to sloučení by mělo umožnit i jasnější vizi a efektivnější dlouhodobé plánování.

Dále větší kontrola veřejnosti - dnes už jsem o tom mluvil, finanční toky České televize a Českého rozhlasu nikdo nekontroluje, nikdo. A tak se zeptejme, proč vlastně politici pětikoalice nechtějí, aby tyhle instituce někdo kontroloval? Tak ta odpověď je jasná. To je jedna parta. Já, když jsem řekl, a samozřejmě nemůžu říct to jméno těch lidí ze soukromých rádií, kteří šli na Český rozhlas... (Z pléna v pravé části sálu se ozývá výkřik: Ale můžeš!) (Řečník se hlasitě směje.)

Teďka by to nebylo vhodné, nemám na to důkaz, ale zkrátka to proběhlo a byla to dokonce dvě jména, kde ten zástupce Českého rozhlasu se jim vysmál: Ha, ha, ha, nemáte šanci zabránit těm poplatkům. Máme jasnou dohodu, navýší nám poplatky a my jim vyhrajeme volby. Tak to je, jedna parta.

Takže nikdo je nekontroluje. My jsme chtěli pravidelný dohled NKÚ. Veřejnoprávní média musí hospodařit s veřejnými prostředky zodpovědně. Sloučení umožní přehlednější kontrolu výdajů a zajistí, že finance nebudou zneužívány na nesmyslné projekty nebo předražené zakázky. No a samozřejmě to sloučení povede k lepšímu a kvalitnějšímu obsahu. Kritici často tvrdí, že sloučení by vedlo ke snížení kvality obsahu. Tak opak je pravdou. Efektivnější koordinace mezi televizními a rozhlasovými týmy může naopak vést ke zlepšení programové nabídky.

Lepší koordinace ve zpravodajství - dnes pracují redakce České televize a Českého Rozhlasu odděleně, což vede k duplicitní práci a zbytečným nákladům, například v zahraničí, ale i tady doma samozřejmě. Sloučením bylo možné vytvořit jedno silné zpravodajské centrum, které by zajistilo rychlejší a kvalitnější informace.

Větší prostor pro regionální zpravodajství - často slyšíme, že je regionální témata jsou v médiích opomíjena. Sloučení by umožnilo lépe pokrýt regionální problematiku, protože by bylo možné využít společné zpravodajské kapacity efektivněji.

Za dále, další: lepší integrace v digitálním prostředím - mediální trh se mění a veřejnoprávní média musí udržet krok. Spojení televize a rozhlasu umožní lepší využití digitálních platforem a rychlejší adaptaci na nové technologie.

Multimediální obsah - dnes se lidé stále více přesouvají na internet. Sloučená instituce by mohla nabídnout jednotný on-line portál, kde by bylo možné snadno kombinovat video, audio i psaný obsah.

Lepší přizpůsobení moderním trendům - veřejnoprávní média musí reagovat na to, že lidé už nechtějí konzumovat obsah jen v tradiční formě televize a rozhlasu. Sloučení umožní lepší adaptaci na podcasty, on-line videa a sociální sítě. Zatímco někteří v této Sněmovně vykreslují sloučení České televize a Českého rozhlasu jako nebezpečný experiment, realita v Evropě ukazuje, že sjednocení veřejnoprávních médií není žádnou revolucí, ale běžnou praxí v demokratických státech. Ano. To oni nechtějí přiznat. Řada evropských zemí úspěšně provozuje jednotné mediální instituce, které zastřešují jak televizní, tak rozhlasové vysílání. Tento model přináší úspory, efektivnější řízení, vyšší kvalitu obsahu, aniž by jakkoliv ohrozil nezávislost veřejnoprávních médií.

Pojďme se podívat na konkrétní příklady státu, které ukazují, že sloučení veřejnoprávních médií funguje a přináší pozitivní výsledky. Za prvé BBC, Spojené království, asi nejznámější příklad jednotného veřejnoprávního mediálního domu, představuje British Broadcasting Corporation, BBC, ve Velké Británii. BBC je zodpovědná za televizní a rozhlasové vysílání a provozuje širokou síť kanálu včetně BBC One, BBC 2, BBC News, BBC Parliament, stejně jako několik rozhlasových stanic - BBC Radio 1, 2, 3, 4, 5, Live a další. Řízení BBC je jasně definované a nezávislé. Na vrcholu stojí BBC Board, který dohlíží na správu organizace, a generální ředitel odpovědný za denní provoz. BBC má stabilní financování, které bylo donedávna založeno na televizních licenčních poplatcích, ale vláda aktuálně diskutuje o přechodu na jiný model. Efektivita BBC je daná jednotným řízením, možností sdílení produkčních zdrojů a důrazem na kvalitu obsahu.

ORF Rakousko - Rakousko provozuje Österreichischer Rundfunk, ORF, což je jediná veřejnoprávní instituce odpovědná za televizi i rozhlas. ORF provozuje několik televizních a rozhlasových kanálů, které jsou financovány z kombinace koncesionářských poplatků a komerčních příjmů. Systém řízení ORF zahrnuje Stiftungs Rat, správní radu, a Publikumsrat, radu z veřejnosti - no, prosím - což zajišťuje transparentnější a odpovědné fungování. To bychom mohli zavést, ne? Co říkáte, vážení spoluobčané, že by tam byla rada veřejnosti? Otázka je hlavně, aby o tom potom nerozhodovali politici, kdo tam bude za veřejnost.

Sloučení televize a rozhlasu umožňuje efektivnější provoz a lepší využití personálních i technických kapacit.

Za třetí, Rai Italia. V Itálii funguje Radiotelevisione Italiana, Rai, jako jednotný veřejnoprávní vysílatel, který kombinuje televizní a rozhlasové vysílání. Rai provozuje tři hlavní televizní kanály Rai 1, Rai 2, Rai 3 a širokou síť rozhlasových stanic. Rai podléhá přísnému dohledu parlamentní rady, která kontroluje nestrannost a efektivní hospodaření. Mě vždy baví, když slyším, jak to na té radě tam probíhá. To jsou takové ty drby, že teďka samozřejmě to jsou všechno nezávislí, ne? Ale všichni víme, že tam drtivá většina je z pětikoalice. Tak když my tam pošleme stížnost, my jsme tam dali stížnost 18. listopadu, ještě nemáme odpověď stále, minulého roku, tak potom ti, co jsou tam za pětikoalici, říkají, no jo, máte pravdu, ale víš, to je hnutí ANO. Máte smůlu, čau. Tak takhle se to tam řeší. No to jsou takové drby. řekněte jméno - neřeknu, protože samozřejmě důkaz není. A ten člověk by byl ohrožen. Takže italský model ukazuje, že sloučení televizního a rozhlasového vysílání nijak neohrožuje nezávislost médií, ale umožňuje efektivnější fungování.

RTVE Španělsko - Španělsko provozuje jednotného veřejnoprávního vysílatele Radio y Televisión Española, RTVE, který vznikl sloučením rozhlasu a televize.

Tak to jsou největší, to jsou, doufám, pro pětikoalici, vlastně demokratické státy, ne? Spojené království, Rakousko, Itálie, Španělsko, jsou to demokratické státy, ne? Nebo bude někdo argumentovat, že ne? No, ale to víme, jak se to hodí, tak se to potom argumentuje.

Takže RTVE dnes funguje jako jednotná organizace, která spravuje televizní a rozhlasové vysílání v celém Španělsku. Financování probíhá ze státního rozpočtu. No, prosím, vidíte, no, to je to, co my navrhujeme. Koncesionářské poplatky byly zrušeny v roce 2010. Španělsko - Pedro Sánchez tam je premiér, teďka navrhnul to zdanění těch mimo EU investorů, aby ti chudáci Španělé nemuseli platit takové vysoké nájemné. Sloučením RTVE dosáhlo větší efektivity řízení, snížení administrativních nákladů a lepší koordinace obsahu mezi médii.

Další příklad, NRK Norsko. Veřejnoprávní vysílání v Norsku zastřešuje Norsk rikskringkasting. NRK provozuje tři hlavní televizní kanály a několik rozhlasových stanic pod jednotnou organizací. Norsko v roce 2020 - no, prosím - zrušilo koncesionářské poplatky a přešlo na přímé financování ze státního rozpočtu. No vidíte, taky demokratická země, nic není ohroženo. Sloučený model zajistí efektivnější využívání veřejných prostředků a posílí roli NRK jako hlavního poskytovatele kvalitního veřejnoprávního obsahu.

Ve Francii je v současnosti otázka sloučení veřejnoprávního vysílání předmětem politické diskuse. Prezidentský tábor podporuje projekt sjednocení veřejnoprávních médií, no prosím, pod jednou holdingovou společností s názvem France Media, která by do roku 2026 spojila France Télévisions, Radio France a Institut national de l’audiovisuel. Cílem je vytvořit silnou veřejnoprávní mediální organizaci po vzoru BBC. No, tak všichni jdou touhle cestou, a proč u nás pětikoalice, stávající vláda, nechce o tom ani slyšet? Přitom trend je jasný.

Tato debata ukazuje, že sjednocení veřejnoprávních médií není jen otázkou úspor, ale také strategickým krokem pro posílení jejich nezávislosti a konkurenceschopnosti v moderním mediálním prostředí, takže sloučení České televize a Českého rozhlasu není žádný nevyzkoušený experiment. Naopak, ve vyspělých evropských demokraciích se tento model osvědčil a přinesl jasné benefity. Příklady z Británie, Rakouska, Itálie, Španělska nebo Norska a teď Francie ukazují, že jednotná veřejnoprávní instituce znamená nižší náklady, efektivnější řízení a kvalitnější obsah. V žádné z těchto zemí nedošlo ke ztrátě nezávislosti médií nebo k omezení jejich role ve veřejné debatě.

A pokud by se tyhle dvě instituce sloučily, a konečně na tom poli v Letňanech, kde končí metro, kde chtěl postavit Bém olympijský stadion, nic tam není a my jsme tam chtěli udělat tu čtvrť, kde by byly velké synergie, že by pan ministr Baxa neseděl v Nostickém paláci, ale bylo by tam muzeum pro lidi, seděl by v Letňanech, velké synergie. Nebo MMR, co dělá na Staromáku? To byl ten náš projekt. Tam by krásně mohla vyrůst moderní budova spojené České televize a Českého rozhlasu a za ty nemovitosti na Kavčích horách nebo na Vinohradech by tyhle dvě instituce dostaly obrovský balík peněz, protože někdo by tam udělal byty, o tom jsem přesvědčen.

No, ale samozřejmě tahle vláda většinou nerozumí, co jim říkáme, když je to něco ekonomického. Takže chápu, že i ta vedení České televize a Českého rozhlasu nemá o to zájem, protože samozřejmě by museli šetřit a hlavně i na sobě.

Takže otázka je, proč nemůžeme jít my stejnou cestou? Tak my samozřejmě to budeme navrhovat v našem programu. Hnutí ANO tohle navrhne. A vláda jdou jinou cestou, takže tím nejsnadnějším řešením je, že chce zvýšit poplatky a ještě vyšší finanční zátěž pro občany a firmy, aniž by hledala úspory nebo zefektivnila fungování veřejnoprávní médií. A my samozřejmě nabízíme jinou cestu a té modernizace, která zajistí lepší služby pro občany bez dalšího zatěžování jejich peněženek.

Pokud uspějeme ve volbách, tuto změnu určitě budeme prosazovat. Poplatky zrušíme, zajistíme efektivní hospodaření a půjdeme cestou Británie, Rakouska, Itálie, Španělska a všech těch států demokratických, které jsem tady jmenoval. Veřejnoprávní média a my všichni občané České republiky máme právo na to, pokud to financujeme, aby to bylo transparentní a může se to financovat ze státního rozpočtu. Já si myslím, že je to spravedlivé řešení a je to hlavně férový přístup k lidem.

No, já jsem po tom minulém vystoupení tady dostal dopis od pana Bělici, to není ten náš hejtman, za prezidium Asociace českých kameramanů. A tady píše, že jsem tady řekl nějaké zavádějící a klamné tvrzení. Prosím vás, já jsem měl tři projevy a všechny tři projevy nebo dva projevy mi psali lidi, kteří jsou z branže, a tady mi vysvětluje pan Bělica, proč musí mít vlastní sbor hasičů, 45 hasičů mají. Já mám na to jiný názor, já si rád s ním o tom popovídám. Tady mi vysvětluje, co všechno oni tam musí dělat. 45 hasičů, prosím vás, převeďte je Vlčkovi, to je šéf našich hasičů celorepublikových, ušetříte a on samozřejmě, kdyby byl u vás nějaký problém, bude ready. Takže 45 lidí - hasičů - by klidně mohlo přejít pod stát.

Potom tady mám strašně obrovský materiál člověka, který vlastně se bojí podepsat, a je to velice zajímavé čtení. On se podepsal "s přáním pevných sil pracovník ČT, který se na to okrádání nemůže dívat", a tady mi píše: "Vážený pane Babiši, v Poslanecké sněmovně Parlamentu..." - a to všechno je podklad zdokumentovaný o tom, co se děje v České televizi - "Vážený pane Babiši, v Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl do druhého čtení protlačen návrh zákona, jehož součástí je zvýšení koncesionářských poplatků pro Českou televizi. Sledoval jsem váš boj o to, aby se o koncesionářských poplatcích vůbec nejednalo, naopak aby se zrušily. Chci vám tedy níže napsat, jak se mimo jiné v České televizi hospodaří s finančními prostředky koncesionářů při natáčení v uvozovkách úspěšných seriálů a filmů a realizaci sportovních přímých přenosů, jak se dodržuje, nebo spíše nedodržuje zákoník práce a kolektivní smlouva České televize, jak se dodržuje, nebo spíše nedodržuje nařízení komise Evropské unie číslo 581/2010, a jak do 31. 12. 2024 existovala autodoprava spadající pod autoprovoz řízená Romanem Macháčkem a dispečerem Tomášem Mičkou. Součástí autodopravy byly čtyři miniautobusy, a to Volkswagen pro 8 cestujících, Ford Transit, Hyundai, Mercedes Sprinter a tak dále, a ještě provozovali..., ale tato autodoprava 31. 12. 2024 skončila. Řidiči byli propuštěni, minibusy byly nahrazeny, byly zařazeny k prodeji pomocí aukce, a místo svých levných kapacit si tedy Česká televize na převoz štábu objednala soukromé dopravce..." A tak dále. Prosím vás, já bych to tady mohl číst hodinu, jo? Je to všechno vyfutrované, jsou tady důkazy k tomu, jak to vlastně tam funguje. Je to skutečně hrozné, hrozné čtení. Tak já to snad pošlu panu řediteli. Já nevím, jestli vůbec Česká televize má nějaký interní audit... Takže co píše nakonec, abych vás nezdržoval: "Vážený pane Babiši, pokud jste dočetl do těchto míst" - no, já jsem to četl, je to hrozné - "tak jste zjistil, že ve vnitřním prostředí České televize je nejen problém ve zpravodajství ČT, politický aktivismus, účelové reportáže a tak dále, ale je zde i problém v provozních činnostech ČT, kde se nehospodárně hospodaří se svěřenými financemi a prostředky, a vedení ČT toto neřeší tak, aby zabránilo škodám. Pro ně je lepší chtít po občanech a podnikatelích České republiky, aby platili České televizi stále více. Je třeba tomu zabránit a poslat do této instituce kontrolní orgány a orgány činné v trestním řízení, které zajistí všechny důkazy o porušování zákonů a potrestají ty, kteří jsou za škody odpovědní, a zajistí náhradu vzniklé škody. Já nyní budu sledovat, jak s touto informací naložíte, a pokud se něco začne dít, tak vás budu informovat, jak se pracuje při natáčení filmů a seriálů. Tam je to také zajímavé a budete překvapen. S přáním pevných sil pracovník ČT, který se na to okrádání nemůže dívat."

No, to je škoda, to je škoda. Já chápu, že lidi se bojí o místa. Podobné dopisy dostáváme od lidí v České poště, která je likvidována touhle pětikoalicí. No, takže, pane pisateli, já to pošlu panu řediteli, pokud tam je nějaký takový jako orgán.

A jinak jsem se tomu věnoval, jsem se dovzdělal. Tady mám skvělou diplomovou práci, kterou napsal v roce 2024 pan Dominik Jiřinec. Ano, to je diplomka, skutečně pojednává o všem. Kolik to má stran? 104 stran. Závěr té diplomky je takový, že každý v podstatě i v Evropské unii to řeší různými způsoby, ale já si myslím, že pro nás je nejlepší cesta ta, kterou jsem tady nastínil, to znamená spojení České televize, Českého rozhlasu, zrušení poplatků, občané nemusí platit, neměli by platit. Je to trend, jak jsem to tady četl. Stačí jenom následovat vyspělé demokratické členské státy Evropské unie.

Tak snad to pětikoalice, která samozřejmě zpochybňuje všechno, nebude zpochybňovat. Víceméně, vážení spoluobčané, je jasné, že tato pětikoalice nás zase převálcuje, takže zase si to schválí, protože jediné, co oni chtějí, je, aby se udrželi u moci, aby si zase navyšovali platy, aby zase dali ta koryta spolustraníkům. O to jde. Zase budou mít jediný program, a to je Antibabiš a samozřejmě Česká televize a Český rozhlas v tom budou hrát velice významnou roli.

Takže já chci jenom říct, že za nás tohle budeme mít jasně v programu a že my máme jasnou představu, aby tyhle instituce fungovaly podle vyspělých demokratických členských států - ale Velká Británie už není v Evropské unii, tak evropských států. Takže určitě je to strašně důležité pro nás.

A jen abyste věděli, oni nás ještě nechají tady mluvit, já tady nechci obstruovat - chápu, že některým z vás se to nelíbí, ale víceméně je důležité opakovat naše názory, a protože my těch prostorů moc nemáme, a samozřejmě když chodíme do těchto institucí, tak ty debaty probíhají, jak probíhají, a k tomu se nechci už vracet.

Hlavní důvod toho našeho návrhu je ekonomický. Hlavní důvod je, že občané nemají platit peníze za netransparentní instituce, které ještě navíc jsou zneužívány ve prospěch této vlády a pětikoalice. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Jenom pro pořádek shrnuji, pane předsedo, že nepadl nějaký návrh na nový bod pořadu a podobně. (Poslanec Babiš souhlasí.)

Nyní vystoupí pan předseda Radim Fiala taktéž s přednostním právem, připravit se poté může pan předseda Jakub Michálek, a potom máme řadu 16 přihlášek. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, ten můj projev se bude také týkat už poplatků, o kterých dnes budeme mluvit, takže já využiju této části a svého přednostního práva nikoliv abych obstruoval, ale proto, abychom mluvili o poplatcích, koncesionářských poplatcích České televize a Českého rozhlasu.

Dovolte mi prosím zrekapitulovat dosavadní přístup stran vládní čtyřkoalice do předvčerejška nebo do krátké doby pětikoalice k takzvaným médiím veřejné služby, tedy k České televizi a k Českému rozhlasu. Zjednodušeně řečeno, jde o plánovité snahy vládních stran o ovládnutí těchto institucí. Vím, že to zní tvrdě, ale je to tak a já se to pokusím tady dokázat. V další části svého projevu se pak vyjádřím k aktuálnímu vládnímu návrhu na zvýšení rozhlasových a televizních daní - protože to není nic jiného. Z České televize a Českého rozhlasu se stal stát ve státě, který vybírá svoje vlastní daně a není nikým kontrolován. Kdyby byl kontrolován státem, Nejvyšším kontrolním úřadem, tak je to něco jiného. Ale v tomto případě je opravdu Česká televize, Český rozhlas stát ve státě se svým vlastním daňovým systémem. Ale pojďme popořádku.

Vláda a vládní parlamentní většina v uplynulých měsících totálně překopala pravidla voleb do kontrolních rad těchto takzvaných veřejnoprávních médií včetně počtu jejich členů, způsobu jejich volby a dalších podstatných náležitostí. No, proč asi? Proč nevyhovoval ten původní systém? Předtím bylo, a teď nevím přesně... 15 členů mediální rady, volili se tady v Poslanecké sněmovně, a teď je 18 členů mediální rady. Je to takový velký rozdíl? Je to rozdíl pro to, abychom to museli měnit? Změní ti tři, ten zvýšený počet o tři, něco ve fungování veřejnoprávních médií? Zkusme se nad tím zamyslet. Anebo je to jenom proto, aby vládní koalice ovládla mediální radu a mohla využívat veřejnoprávních médií ke svému politickému prospěchu?

K navýšení počtu členů Rady České televize z předchozích 15 na současných 18, kdy třetinu z nich již bude nyní naprosto nesystémově volit provládní Senát s minimální legitimitou a důvěrou veřejnosti. Proč tak o Senátu mluvím? Podívejte se, kolik lidí přijde? Kolik stačí voličů na to, aby byl zvolen jeden senátor? Pár, tam chodí pár lidí k těm volbám. A bohužel, Senát je ovládán pětikoaliční většinou. Nejedná se o nic menšího než o snahu ovládnout rady veřejnoprávních médií vládě loajálními a podřízenými nebo s vládou spojenými lidmi, tedy de facto o politické ovládnutí Českého rozhlasu a České televize. Jsem přesvědčen, že o tom musíme mluvit nahlas a musíme o tom mluvit otevřeně tak, jak to je, aby to lidé věděli, protože ta progresivistická propaganda čiší z České televize 24/7.

Vláda si v rámci této legislativní novelizace prosadila i změnu pravidel volby generálního ředitele České televize a Českého rozhlasu. Zatímco předchozí znění zákona počítalo s tím, že generální ředitel České televize musí být zvolen minimálně 10 hlasy z 15, tedy dvoutřetinovou většinou, což je mimochodem princip, který se běžně používá, nová vládní verze toto změnila na prostou většinu hlasů, tedy na 10 hlasů z těch celkových 18. Proč asi? Protože jim to nevycházelo, protože to prostě nevycházelo. Bylo potřeba zvýšit počet členů mediální rady a změnit kvorum pro volbu generálního ředitele. Podobně tomu je i v případě Českého rozhlasu, kde se snížil celkový počet hlasů potřebných ke zvolení i k odvolání jeho generálního ředitele. Pro to, aby oba tyto procesy byly jednodušší v situaci, kdy v obou radách jsou ještě nějací lidé zvolení v předchozím parlamentním období, kdy poměry a složení vládní koalice a opozice byly odlišné od současného stavu.

Vládní koalici tedy nejde o žádnou proklamovanou nezávislost České televize nebo Českého rozhlasu, o jejich transparentnost či o jejich finanční stabilitu, jak o tom vládní představitelé občas falešně hovoří, ale jen a jen o sebe sama, o vlastní politický prospěch a o to, aby ovládaly veřejnoprávní média, a tím i volební proces v zemi další dlouhá léta, a aby to byly pouze vládě poplatní a zavázaní televizní a rozhlasoví radní, kteří budou rozhodovat o tom, kdo bude stát v čele našich nejvlivnějších médií.

Vláda si tímto postupem chce rovněž pojistit své privilegované postavení ve zpravodajství a publicistice veřejnoprávních médií, a dělá tak tedy přesně to, z čeho neprávem léta obviňovala jiné své tehdejší politické oponenty. Naprosto typickým příznakem vládní snahy o ovládnutí televizní a rozhlasové rady byla volba jejich členů tady ve Sněmovně, která zcela v rozporu se zásadami personálního hlasování probíhala aklamací, veřejně a pod dohledem. Já si to pamatuju - já si to pamatuju jako dnes, kdy vládní koalice uspořádala tajnou volbu - tajnou volbu na zvolení některých členů rady. A oni neprošli. Oni neprošli. Sami vládní poslanci jim nedali hlasy. Takže neměli dostatečný počet hlasů v pětikoalici, aby si zvolili členy mediální rady. A proto se muselo hlasovat aklamací tady ve Sněmovně, aby šéfové pětikoalice naprosto jasně a zřetelně viděli, kdo hlasuje pro a kdo hlasuje proti, aby jim mohli říct, tak nám ukažte, pro koho hlasujete, aby měli jasnou představu, kdo hlasy těm lidem nedá. Samozřejmě kdyby to někdo v aklamaci udělal z té pětikoalice, tak by si na něho vládní strany posvítily. Takže to je poselství veřejné volby prosazené vedením stran, které se prohlašují za vzor liberální demokracie a svobody.

V některých projevech tady zaznívá slovo demokracie, dokonce třeba dvakrát, třikrát v jedné větě, možná i pětkrát v jedné větě. A když se podíváte, když si poslechnete některé projevy vládních kolegů, zjistíte, že ty projevy jsou plné demokracie, plné slov o demokracii. Já už v takových případech zvyšuju obočí a zvedám prst a dávám si pozor na to, co vlastně v tom projevu je, protože čím víc tam zazní slovo demokracie, tím jsem ve střehu, že se ji někdo bude snažit v budoucnu obcházet.

Připomeňme si ještě, že na vládní návrh nyní mohou mediální radní navrhovat pouze ty organizace, které existují déle než deset let. Proč asi? To tedy znamená ty správné, opakovaně prověřené, takzvané neziskové organizace, financované z těch správných grantů a fondů, které vědí, komu mají být vděčné a koho politické cíle v České republice prosazují. Víte, co je zajímavé? Že všichni politici v České republice se musejí prokazovat majetkovým přiznáním. A je to v pořádku, je to správně. Ale neziskové organizace nemusejí dokazovat, ani od koho mají peníze, kdo je platí, kdo je jejich majitel, čí politický vliv prosazují v České republice. Vždyť to přece můžou být dárci z celého světa. A můžou to být z Ruska, můžou to být z Číny, můžou to být ze Spojených států amerických. A my přece potřebujeme vědět, kdo tady v České republice se snaží mít politický vliv, kdo tady plní příkazy nějaké jiné země nebo státu. Ale ne, tady u neziskových organizací to prostě nefunguje a já myslím, že to je špatně. Hnutí SPD se bude snažit, abychom věděli, čí zájmy tady neziskovky prosazují v České republice.

A teď již pojďme k aktuální snaze vlády zvýšit televizní a rozhlasové poplatky, tedy de facto k vládní snaze zvýšit další daně. Poplatky nejsou nic jiného než daně, jak jsme řekli, státu ve státě, protože není kontrolovaný nikým. Takže poplatky České televize - daně České televize. A také k vládní snaze o zásadní rozšíření okruhu jejich povinných plátců, jaké tady v historii ještě nebylo.

Mám pro vás zajímavost. Oni dokonce na to reagují i někteří mobilní operátoři a v podstatě se budou snažit zvyšovat poplatky - i další poplatky, protože se to nabaluje, říká se tomu princip sněhové koule. Když si někdo zvedne poplatek, tak já si taky zvednu poplatek, ono se to s tím sveze. Takže my teď budeme platit jak mourovatí tady, Češi.

Myslím, že začátek je tady u této vlády. Začátek je u této vlády§ loni nebo předloni zvedli daně úplně u všeho, všecky myslitelné daně, teď si zvedá daně Česká televize. Za chvilku si budou zvedat poplatky mobilní operátoři, protože říkají, když může Česká televize žádat zvýšení poplatků i po majitelích mobilních telefonů - bude platit každý, kdo má mobilní telefon. Tím samozřejmě roste význam mobilních telefonů, takže mobilní operátoři si říkají: Tak když Česká televize dává mobilním telefonům takový význam, tak všichni by měli platit samozřejmě o to víc operátorům, protože bez operátorů by mobilní telefony neexistovaly. Tak jsem zvědavý, jak se ten princip sněhové koule bude nabalovat dál a které další softwarové firmy si například zvednou poplatky za aplikace, protože mobilní telefony získávají prostě obrovský význam - obrovský význam i pro Českou televizi, ale výsledek bude, že my všichni budeme platit jak mourovatí.

Myslím si, že jde o další projev daňové revoluce, daňové laviny vlády a vládních stran, které přitom v předvolební kampani měly jedno hlavní heslo neustále opakované - hádejte, jaké heslo to bylo? No, nebudeme zvyšovat daně, nikdy. Rozumíte? Nikdy nebudeme zvyšovat daně. Daň z nemovitosti je nemorální, nemá vůbec existovat, natož aby se zvyšovala. Jaká je realita? To si myslím, že sledujeme se zděšením a všichni občané už téměř tři roky. Daň z nemovitosti, o které tato vládní koalice tvrdila, že je nemorální a že nikdy ji nezavedou, tak nejenom že byla zavedena, ale bude se každý rok valorizovat, takže každý rok vy, kteří vlastníte byt nebo dům, který jste si třeba sami postavili, ten dům, tak nejenom že budete platit daň z nemovitosti, ale ona se vám každý rok bude zvyšovat, takže třeba až půjdete do důchodu, budete platit tolik, že to nebudete schopni možná ani zaplatit.

Česká televize by měla díky vládní novele získat až o 865 milionů korun ročně navíc, Český rozhlas o 331 milionů korun více než předtím. Česká televize přitom letos hospodaří s téměř 8 miliardami, 8 miliardami korun. Když někomu řeknu, jaký je rozpočet České televize, tak si myslí, že si vymýšlím, že to není možné - že není možné, aby někdo měl 8 miliard korun, chtěl zvyšovat poplatky a nebyl schopen s tím vyjít, a Český rozhlas s více než 2 miliardami korun. Já myslím, že to je víc než dost. Já si pamatuju, když jsme tady schvalovali Zprávy o hospodaření České televize, kdy bývalé vedení České televize rozpouštělo rezervní fond. Česká televize má totiž podle zákona hospodařit rozpočtově, rozpočtově vyrovnaně, to znamená, že má mít vyrovnaný rozpočet. Víte, jak to fungovalo v České televizi? A já jsem tady na to upozorňoval: Česká televize měla rozpočet, příjmy a výdaje, saldo nula, to znamená, že hospodařila rozpočtově, ale potom měla ještě rezervní fond, z kterého každý rok brala třeba 800 milionů, takže doopravdické hospodaření České televize bylo minus 800 milionů. Obcházela zákon, a kdyby to někdo udělal ve firmě nebo někde jinde a obcházel zákon, tak mu Finanční úřad napaří takovou pokutu, že se z toho zblázní a dá mu úroky, že to nebude schopen ani zaplatit. Ale v České republice jsme si všichni rovni, ale někteří rovnější před zákonem, a Česká televize je nejrovnější, jo? Takže se nic nestalo. Podle zákona má Česká televize hospodařit vyrovnaně. Hospodařila podle mě se schodkem, podle mého názoru třeba 800 milionů. A představte si, že za několik let, a teď to nevím přesně, ale řekněme za pět až deset let, rozpustila Česká televize ve svém hospodaření rezervní fond, který měl velikost přes 5 miliard korun, dalších 5 miliard korun rozpustili ve svém hospodaření, a teď samozřejmě jim rezervní fond došel, nemají nic, tak říkají: občané to zaplatí, a zaplatí to všichni ti, kteří mají mobilní telefony, ti, kteří mají počítače, dokonce uvažovali, že by to měli platit ti, kteří mají připojení k internetu, aby se zvedl počet plátců a aby měli samozřejmě dostatek peněz na svou propagandu progresivistickou.

Nově mají televizní a rozhlasovou daň hradit i domácnosti, které sice nevlastní televizi ani rádio, ale používají chytrý telefon. To je to, o čem mluvím, ale patří do toho ještě tablet, počítač, anebo mají internetové připojení, takže to takhle vlastně je. To už je v podstatě jakási novodobá daň z hlavy. Rozšíření povinnosti hradit tyto poplatky totiž plošně zasáhne prakticky všechny domácnosti v České republice. Tato vládní novela chce, jak jsem již naznačil, sebrat mnohem více peněz než dnes českým firmám, což je zajímavý postup u vlády, která deklaruje jako jeden ze svých hlavních cílů podporu podnikání. A nebudou to žádné malé peníze, u velkých firem to budou statisíce, které budou platit na poplatcích České televize a Českému rozhlasu. Já si úplně nejsem jist, že například dělník v železárnách, kromě toho, že železárny jsou likvidovány vysokými cenami energie, by měl ještě čas jít koukat na televizi. Nebo si možná myslí, že když budou vysoké ceny energií a železárny nebudou fungovat, to je takový příklad, železárny nebudou fungovat, protože nebudou mít na energie, tak se tam možná všichni budou dívat na televizi, tak je potřeba zdanit ty lidi ještě tím, že jim zvednou poplatky, ale je to prostě nesmysl, je to něco, co se nedá ani logicky popsat, že vlastně může existovat nebo fungovat, ale tato vláda to chce a vyžaduje a prostě já si myslím, že jeden z hlavních důvodů je získat peníze pro politickou práci České televize.

Je to taky v rozporu s realitou, kdy se tato vláda označuje za pravicovou vládu nebo za hráz proti levici, nic není vzdálenějšího skutečnosti než to, co vám tady říkám. Žádná pravice, pravicová vláda, žádná hráz proti levici, kterým se deklaruje. Já jsem to slyšel teď zrovna ve veřejnoprávní televizi říkali, že tato vláda nechce předat vládu České republiky levici, a že jí proto musí bránit, tak tato vláda, která zvyšuje daně a poplatky, kam se podívá, se rozhodně nedá nazývat pravicovou, ale bohužel ani levicovou. To je vláda, vláda faktu, vláda, která jenom chce zdanit lidi, vybrat prachy, a my tomu můžeme říkat, že je to - skoro bych řekl výpalné, a pro výpalné za Českou televizi a Český rozhlas už v případě firem a podnikatelům zde nebude podstatný počet přijímačů, ale počet zaměstnanců. Takže budou ty firmy platit výpalné České televizi a této vládě podle počtu zaměstnanců. Nejde tedy o nic jiného než o zvýšení korporátní daně jinými prostředky. Aby nemuseli tu daň zvyšovat a vysvětlovat, proč zvyšují tu daň v podstatě nejvíc v Evropě, tak to nahradí nějakou jinou daní a bude to samozřejmě poplatek České televizi a Českému rozhlasu pro firmy. Firmy se musejí připravit na opravdu skokové zvýšení svých nákladů. A teď příklad. Firmy o 250 zaměstnancích by nově měly na těchto poplatcích hradit až sedmdesátkrát více než doposud. Tak pravicová vláda, která se deklaruje jako pravicová, nejenom že říkali, že nebudou zvyšovat daně, ale ten příklad, firmy o 250 zaměstnancích by nově měly na těchto poplatcích hradit až sedmdesátkrát více. To přece není ani zvýšení daní, to je výpalné. To mně připadá jak ten úryvek z Pyšné princezny: Uhlíři, zaplatil jsi daně? Tak se k nám chová vláda, sedmdesátkrát více než doposud, a roční poplatek za televizi a rozhlas by se u nich vyšplhal až na 172 200 korun. U podniků s více než 500 zaměstnanci je to pak až stokrát více, tedy celkově 246 000 korun. Podle mě je to nehorázný a drzý trest firmám za to, že zde platí daně a pojistné odvody, že financují stát a vládu a že zaměstnávají české občany, což pomáhá jistě alespoň jakžtakž udržovat sociální smír v zemi, který tato vláda doslova ničí.

A já se nedivím, já jsem sledoval jednu televizi, ne veřejnoprávní, teď v neděli její diskusní pořad, kde moderátorka četla výčet firem, výčet českých velkých firem, které na českém trhu končí. Prostě je konec, probíhá deindustrializace, firmy končí, odcházejí, a je to tím, že mají vysoké ceny energií, to je ten hlavní proinflační tlak, a také je to tím, že jim navyšujeme daně, kde můžeme, takže oni půjdou raději někam jinam. Oni udělali to rozhodnutí a půjdou do Asie nebo do Ameriky, a Amerika jim dá ještě pobídky, investiční pobídky: Přijďte k nám, nebuďte v té hloupé Evropě, která zvyšuje ceny energií a budete muset platit daně, kam se podíváte, budete muset platit výpalné. Takže ty firmy odejdou. Ty firmy odejdou a já si myslím, že je to kvůli systému, který tady zavádíme, prostě nedíváme se vůbec na to, jestli ty společnosti tady zůstanou, jestli tady budou platit daně. Protože spousta občanům ví, že státní rozpočet je tvořen hlavně daňovými příjmy, hlavně daňovými příjmy, to znamená, to, co nám zaplatí občané, a to, co nám zaplatí firmy - to je hlavní, hlavní část českého státního rozpočtu. A když to tady nebude mít kdo platit, tak prostě budeme chudnout, budeme chudnout. A jestli to nevíte, tak bohatství, bohatství je tvořeno hlavně ze zisku, ale vy ty firmy zabijete, protože ony odchází a odcházet budou z České republiky. A žádné bohatství tady nebude.

Já mám pocit, že je to jakási obdoba komunistické gottwaldovské milionářské daně. Kdo tady ještě má prachy? No, firmy. Tak je potřeba je zdanit. Co na to říkají firmy a podnikatelé? No, nadšeni z toho nejsou. Cituji: "Průmyslové podniky obvykle nepoužívají televizi nebo rádio jako součást svého provozu. Bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců jsou prioritou," říká za Svaz výrobců vápna Lukáš Peřka. "Jde navíc o hlučná místa. Zaměstnanci v takovém pracovním prostředí opravdu nemají jako svou prioritu a hlavní náplň činnosti sledovat televizi ani poslouchat rádio." Je to to, co tady říkáme. Sledování televize je v průmyslu naprosto vyloučené, tam lidé pracují a nesledují AZ kvíz, ani Peříčko.

Podle viceprezidentky Svazu průmyslu a dopravy Mileny Jabůrkové je nesmyslné, aby firmy platily ohromné částky za služby, které nevyužívají. Je to dokonce logické, cituji: "Požadujeme zachování výjimky pro televizní obrazovky, které jsou užívány výlučně ve výrobních procesech a výhradně pro účely zobrazování informací souvisejících s těmito procesy, a současně upuštění od nově navrhovaného schématu plateb podle počtu zaměstnanců, který není spravedlivě nastaven."

Dámy a pánové, o smyslu koncesionářských poplatků je nutné vést řádnou a zásadní debatu. Jakou službu za ně vlastně dostáváme a co je to vůbec médium veřejné služby? Co je onou veřejnou službou v tomto smyslu? Co je tou veřejnou službou? Zprávy, předpověď počasí, fotbal, balet, seriály, StarDance, Peče celá země - ano, to jsme tady minule diskutovali s panem ministrem kultury, vidím, že tady dnes sedí znovu - nebo něco jiného? Naplňují Česká televize a Český rozhlas opravdu zásady veřejné služby tak, že by to mělo podléhat povinné dani placené všemi občany, včetně těch, kteří tuto takzvanou službu nikdy v životě nevyužijí?

Vláda navíc navrhuje zvýšení mediálních daní v době, kdy se v řadě zemí Evropy specifický poplatek za veřejnoprávní média spíše ruší. A já mám dva takové příklady - jedním příkladem, velmi často citovaným, je anglická BBC. BBC se stala součástí státního rozpočtu. Žádné poplatky, žádný stát ve státě, žádné rozporcování jednotlivých redakcí podle nějakých lobbistických skupin. Státní televize placená ze státního rozpočtu, kontrolovaná státními úřady.

Posledním příkladem je Slovensko - a pozor, stalo se to nikoliv za Ficovy vlády, nikoliv za této vlády, ale ještě před posledními slovenskými parlamentními volbami, kdy tam byla u moci současná opozice, tedy liberálové. Na Slovensku specifické koncesionářské poplatky nahradil každoroční státní příspěvek veřejnoprávním médiím v objemu 0,17 procenta HDP.

K podobným krokům došlo v posledních letech ve většině zemí západní a severní Evropy, například u nás často citovaná Skandinávie. Tam došlo k překopání celého systému televizních poplatků v posledních deseti letech. První skandinávskou zemí, která povinné poplatky zrušila, bylo Finsko v roce 2013, následovalo Švédsko v roce 2019, Norsko v roce 2020 a Dánsko v roce 2022. Já bych byl rád, aby to byla ještě v tomhle desetiletí Česká republika. Všechny tyto země se rozhodly veřejnoprávní média financovat z daní, kdy jde do fondu na veřejnoprávní média část daně z příjmů, maximálně v přepočtu mezi 130 až 170 eury ročně na poplatníka.

Složitost a nákladnost vybírání vedla ke změnám v koncesionářských poplatcích i v sousedním Polsku - to není tak daleko, Polsko může být České republice příkladem - i tam se nyní veřejnoprávní média financují přímou státní dotací. Je to rozhodně čistší a férovější způsob než ten náš stávající. A hnutí SPD navrhuje již léta něco podobného. Já si pamatuji, a to už bude tak osm let, kdy Tomio Okamura to prolátl v Českém rozhlase, že by si to tak představoval. A byla z toho mediální kampaň veřejnoprávních médií proti špatnému Tomiovi Okamurovi, protože si vůbec něco takového dovolil říct, něco takového, co dělá víc než půlka Evropy, co dělá 17 zemí ze 27. Já si pamatuji tu kampaň. Tenkrát natáčeli, my jsme byli na nějaké pietní akci a přišli tam pánové z České televize, kteří točili dokument o Tomio Okamurovi, jaký je špatný, jak si dovolil říct něco, co by změnilo financování České televize a Českého rozhlasu, jaký je to hrozný Okamura. No, ale pak to nakonec natočili a vůbec to nefungovalo, protože to mělo úplně opačný efekt. Tak to byli profesionálové z České televize.

Přímé financování Českého rozhlasu a televize z příslušné kapitoly státního rozpočtu podléhající kontrole NKÚ. Já si myslím, že to je asi ten nejdůležitější fakt. Víte vy někdo, když tady rozhodujete o poplatcích České televize, jak se tam vůbec hospodaří? Já jsem jenom řekl to, co já vím - že místo hospodaření, které by mělo být vyrovnané, spotřebovávali rezervní fond ve stamilionech ročně. Víte vy někdo, jak hospodaří Česká televize? A když jsme tady stáli a říkali jsme, že nehospodaří správně, jenom podle toho, co víme, udělali nějaké změny? Ušetřili někde? Zvedli si platy. Pan ředitel České televize, nový, má vyšší plat, než měl předcházející ředitel. Tak jak hospodaří Česká televize? Vždyť to nikdo vlastně neví, nikdo to neví, žádný veřejný úřad.

Víte, co je zajímavé? Ještě vám řeknu jednu zajímavost. Rozpočet České televize má příjmy a výdaje - jako každý rozpočet, a protože má Česká televize podle zákona hospodařit vyrovnaně, tak si představte, že saldo rozpočtu ve zprávách je nula. To, znamená, což je aritmeticky správně, že příjmy a výdaje rovnají se nula. Ale dokážete si představit, že půjdete nakupovat do obchodu, víte, že máte stovku a chcete utratit stovku, že by zbyla nula? Vždycky vám zbude 50 haléřů, nebo musíte sáhnout do druhé kapsy a něco doplatit, ale nikdy vám aritmeticky nezbude nula, jo? Tak z toho je jasné, že výsledek je takový, jaký prostě po České televizi chce zákon, jo? Ale je fiktivní, protože nikdy vám nezbude nula. Když si jedete koupit pár rohlíků nebo cokoliv k tomu, prostě vždycky to jsou nějaké haléře, tam plus, haléře minus, jo? Kdyby ten výsledek byl třeba minus 100 000 korun nebo plus 258 865,50, tak tomu rozumím, ale nula je podle mě fiktivní výsledek. A kdybych já měl nulu někde u nějaké firmy, tak by mě finanční úřad - tak by pro mě jako pro kontrolora to byl důvod k tomu, abych se na to hospodaření vážně podíval, protože pak nemusím žádné hospodaření dělat, žádné příjmy, žádné výdaje, vždycky tam na konci roku napíšu nula, protože to po mně chce zákon, a tím to mám vyřešené. Ale o to přece nejde.

My jsme byli u toho Polska, které zrušilo koncesionářské poplatky. Koncesionářské poplatky, když jsme tady ve střední Evropě, zrušilo i Maďarsko, takže jsme ohledně jich existence středoevropskou anomálií. Takže si představte, skandinávské země, ty jsou daleko. Dobře, ty jsou na severu. Pak tady máme Polsko, náš soused, Maďarsko, máme tady Slovensko. To jsou všecko země, které zrušily koncesionářské poplatky. Proč je zrušili? Něco bylo špatně.

Zakončíme mezinárodní okénko. Koncesionářské poplatky za veřejnoprávní média se platí pouze v 9 z 27 členských zemí Evropské unie. Přečtu vám, které země to jsou: Česká republika, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Německo, Rakousko, Řecko a Slovinsko. V 18 zbývajících státech se neplatí, takže jedna třetina vůči dvěma. Podle mě je to nějaký proces, kdy i ostatní země do nějaké doby přejdou do toho, že budou dávat buď nějakou pevnou částku na občana, nebo budou dávat procenta HDP na veřejnoprávní média. Nějak se s tím porvou, ale nebudou financovat stát ve státě bez kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu.

Údaje o lidech, které veřejnoprávní média v České republice neevidují jako plátce, si tyto instituce nyní berou od dodavatelů elektřiny. Podle zákona je totiž povinen platit v zásadě každý, kdo je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak. To je co? Takže když berete elektřinu, budete platit poplatky. I tady se v případě schválení vládní novely dočkáme změny.

Nově by měli své klienty, tedy uživatele internetového připojení, také poskytovatelé tohoto připojení. (hlásit?) Těch je u nás zhruba čtyřikrát více než dodavatelů energií. Tento plán má oprávněně mnoho kritiků. Zatímco energie totiž bývají většinou napsány na jednu osobu v domácnosti, u internetových přípojek tomu tak být nemusí. To znamená, zase se zvýší počet plátců.

Věcné výhrady má například Asociace provozovatelů mobilních sítí. Poukazuje na značnou byrokratickou zátěž, kdy se televize a rozhlas budou s lidmi hádat a soudit o to, kdy internetová přípojka umožňuje přehrávání mediálního obsahu a kdy slouží k jinému účelu, jako je například SIM karta v alarmu či robotické sekačce na trávu. To je dobrý. Takže my budeme platit poplatky ad absurdum České televizi za to, že budeme mít sekačku na trávu a v ní budeme mít SIM kartu. I k těmto absurditám povede vládní návrh. Pak musíte ještě na tu sekačku na trávu posadit nějaký tablet, abyste to tedy využili, když už budete platit ty poplatky.

Vraťme se ještě k navrhovanému zvýšení mediálních daní pro firmy. Zástupci podniků tyto úpravy tvrdě kritizují. Největší zástupce firem Hospodářská komora argumentuje diskriminací a porušením programového prohlášení vlády. No, ale vlastně porušení programového prohlášení vlády už nikoho nezajímá, protože vláda, když nastoupila do funkce a do Strakovky, tak asi po roce změnila svoje programové prohlášení vlády, protože jim bylo evidentně jasné, že by z toho nesplnili vůbec nic.

Zástupci Svazu průmyslu a dopravy České republiky zase například upozorňují na to, že věcný záměr zákona nebyl ani zaslán do meziresortního připomínkového řízení. No, proč asi? Protože by jim to ani tím připomínkovým řízením neprošlo a bylo by tam tolik připomínek, že by to nevypořádali ani do konce volebního období. Podle ředitele sekce digitální ekonomiky a technologií svazu Ondřeje Ferduse tím byla porušena legislativní pravidla. Porušili legislativní pravidla. No co, nic se neděje podle této vlády.

V této věci jsme oslovili předsedu Legislativní rady vlády a o této skutečnosti jej informovali dopisem. Svaz i vzhledem k tomu, že nebyl k návrhu přizván ke konzultaci, s návrhem zásadně nesouhlasí. Takže další informace: máme Legislativní radu vlády, která byla informovaná, že byla porušena legislativní pravidla a výsledek? Nula. "Po mimořádném připomínkovém řízení se v zákoně objevila další řada nových návrhů, které by měly mít negativní dopad." Konec citace.

S ostrou kritikou přichází i Hospodářská komora. "Odmítáme zavádění principu diskriminace podnikatelů a navýšení administrativní náročnosti, které návrhy změny zákonů o rozhlasových a televizních poplatcích obsahují." Prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček k tomu dodává, že pokud se mají firmy podílet na financování veřejnoprávních médií, mají vidět, na jakou službu mají nárok. Teď cituji: "Správný postup by měl být takový, že nejprve se stanoví definice veřejné služby, která bude konkretizovat úkoly médií veřejné služby, a na základě toho teprve odůvodněně navyšovat finanční prostředky pro tyto instituce, aby mohly takovou veřejnou službu financovat a garantovat."

Navrhovaný nový model firemních poplatků nejvíce dopadne zejména na menší firmy. Upozorňuje na to například Asociace malých a středních podniků. Znovu cituji: "Vzhledem k tomu, že návrh rozšiřuje okruh zařízení o mobilní telefony, tablety a notebooky, budou koncesionářské poplatky platit prakticky všechny fyzické osoby. Z drtivé většiny půjde o zaměstnance. Firmy by tak odváděly poplatek za stejné osoby ještě jednou. Nehledě na to, že zaměstnanci ve firmách tyto služby nevyužívají i v případě, kdy taková zařízení mají." To řekl pro CNN Prima News člen představenstva asociace Josef Jaroš.

Já se tady snažím citovat i různé lidi, kteří zastupují profesní svazy a odborné organizace. To znamená, že to není jen politický boj opozice proti koalici, ale nesouhlasí s tím ani odborné svazy, odborníci, kteří mnohdy, jak jsme slyšeli, se k tomu zákonu neměli možnost pro jistotu ani vyjádřit. Zástupci malých a středních podniků proto odmítají, aby firmy platily za služby, které jsou z jejich strany nevyžádané a které nevyužívají. Znovu cituji: "Žádali jsme proto upuštění od nového navrženého schématu plateb podle počtu zaměstnanců."

Ministerstvo kultury ani vláda rovněž tuto novelu vůbec nekonzultovaly se zástupci komerčních médií, pane ministře kultury. Co k tomu říká například ředitel TV Prima Singer? "Po mnoho let jsem slyšel od pana generálního ředitele Petra Dvořáka, že to, co ČT potřebuje v následujících letech, je 300 až 500 milionů korun navíc. Najednou se objevil během několika měsíců návrh na 1,3 až 1,5 miliardy navíc bez jakékoliv specifikace. Na co ty peníze navíc budou použité?" Jsme znovu u toho hospodaření a státu ve státě a vlastním daňovém systému. "Máme pocit, že je to postup, kdy se nejdřív vypíše bianco šek, který zaplatí všichni majitelé mobilních telefonů a poté se vymýšlí, co se vlastně s těmi penězi bude dělat a komu se přidá. Tak by to rozhodně být nemělo."

A to chápu, to je věc konkurence. Připomněl, že jedním ze zásadních bodů, které komerční média vnímají jako problematické, je zachování reklamy a sponzoringu na programech České televize. Znamená to, že veřejnoprávní média jsou financovaná jak z koncesionářských poplatků, tak z reklam, čímž jsou zvýhodněna oproti komerčním subjektům.

Novela dokonce rozšiřuje výjimky pro umisťování on-line reklamy. Předseda Asociace provozovatelů soukromého vysílání a ředitel Rádia Impuls Jiří Hrabák v této souvislosti zdůraznil, že Český rozhlas má příjmy v tuto chvíli dvakrát vyšší, než jsou příjmy celého soukromého rozhlasového trhu. Takže ještě jednou, Český rozhlas má příjmy dvakrát vyšší, než mají všechna ostatní česká rádia. A nedokážou s tím vyjít a nedokážou nic ušetřit.

Komerční média se obávají také pokřivení pracovního trhu v oblasti médií. A já to chápu. Jestli má někdo dvakrát víc než všechna rádia dohromady, tak si může dovolit dvakrát víc zaplatit svoje redaktory a svoje pracovníky.

Novelu, jak je již u mnoha vládních legislativních návrhů špatným zvykem, kritizovala i Legislativní rada vlády. Podle ní řada návrhů v novele obsažených neprošla mezirezortním připomínkovým řízením a rovněž zde chybí relevantní ekonomické údaje, zejména existující náklady České televize a Českého rozhlasu v porovnání s výnosy z koncesionářských poplatků a výnosy z povoleného rozsahu reklamy.

Chybí také definice toho, proč a v čem je současné financování nedostatečné, tedy jaký rozsah financování je třeba. Podle Legislativní rady vlády novela může rovněž snížit nezávislost veřejnoprávních médií.

Podle stanoviska Legislativní rady vlády je také zarážející, že pokud se navrhuje zvyšování poplatků s odůvodněním, že jejich aktuální výše není dostatečná, pak není jasný důvod, proč se příjmy České televize ze sponzorování pořadů mají převádět do Státního fondu kultury a proč nejsou ponechány k financování výroby pořadů České televize, na něž jsou sponzory poskytnuty. To je velmi zajímavé.

Cituji ze stanoviska. Podle novely se do zákonů o České televizi a o Českém rozhlasu navrhuje doplnit, aby ministr kultury s generálním ředitelem České televize a s generálním ředitelem Českého rozhlasu uzavíral memorandum o způsobu naplňování veřejné služby v oblasti televizního, respektive rozhlasového vysílání. K této úpravě je třeba upozornit, že navrhovaným postupem může dojít k oslabení nezávislosti České televize a Českého rozhlasu na moci výkonné, mimo jiné proto, že podle úpravy doplňované v čl. 1 bodu 40 a čl. 3 bodu 41 návrhu zákona do zákona o České televizi a o Českém rozhlasu má navíc být nenaplňování memoranda důvodem pro odvolání generálního ředitele České televize, respektive Českého rozhlasu, z funkce.

Tak to je opravdu gól, ale do vlastní branky. A také Kocourkov a Absurdistán na druhou a s nadsázkou možná i impuls pro zásah týmu plukovníka Foltýna na Legislativní radě vlády. Myslím, že by plukovník Foltýn měl vystavit novou komunikační kartu pro Legislativní radu vlády, aby věděli, jak to komunikovat.

No, myslím, že to není zrovna strategická komunikace. Novela počítá i s tím, že Česká televize a Český rozhlas budou mít právo požadovat údaje o zákaznících od poskytovatelů připojení k internetu, tedy kupříkladu od mobilních operátorů. Ti se proti plánované novince bouří a upozorňují, že tento nápad Ministerstva kultury je technologickým nesmyslem. Podle nich půjde o vážné narušení soukromí zákazníků a vysokou administrativní zátěž poskytovatelů internetu a podle všeho bude zpoplatňovat i ty, kteří nebudou mít přístup k televiznímu signálu. Cituji: "Obáváme se, že předložený návrh je zásadně nedomyšlený. Ve svém důsledku povede jen k chaosu a nepřiměřeným zásahům do soukromí obyvatel České republiky."

To si myslím taky. Návrh například vůbec nereflektuje dnes zcela obvyklou situaci, kdy na jednu osobu z rodiny je evidováno hned několik služeb připojení k internetu, mobilní i fixní, a to pro celou rodinu. Takových služeb je dnes celá řada a vůbec nemusí jít o služby připojení k internetu ve vztahu k sledování televize. V podstatě všechny zabezpečovací systémy, aby mohly komunikovat, tam mají SIM karty, všechny, pokud komunikují.

Mnohá z těchto připojení k internetu neumožní sledovat televizi, reálně tak hrozí, že Česká televize by tímto způsobem zjišťování údajů nejen na sebe, ale i na zbytek společnosti, uvalila těžko představitelné administrativní břemeno. To říká šéf Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiří Grund. Výsledkem bude pouze chaos, kdy se dotčené subjekty budou bránit a argumentovat počty technicky způsobilých zařízení.

Celé to povede k tomu, že namísto zvýšení efektivity výběru televizních poplatků se efektivita výběru naopak sníží. No, prostě lidi to budou obcházet, to prostě tak je.

Ještě jednou cituji ředitele TV Prima: "Od tiskové konference Ministerstva kultury, na které bylo ohlášeno zvýšení poplatků, jsme se v principiálních otázkách moc neposunuli. Stále zapřaháme vůz před koně. ČT má dostat přidáno, aniž by byla předtím formulována jasná společenská poptávka, co má a co nemá dělat. Její příjem z poplatků má být navyšován podle kumulované inflace, přestože její náklady se podle inflace dlouhodobě nezvyšují. Nové služby má rada ČT schvalovat podle pravidel a kritérií, která si ale ČT má sama stanovovat nebo měnit vnitřním předpisem." Konec citace.

Dopadům do komerčního trhu se nevěnuje žádný z materiálů, které Ministerstvo kultury vložilo do legislativního procesu.

Veřejnoprávní média nefungují odděleně a stranou komerčních subjektů, ale jsou součástí stejného systému. Novela bude mít negativní dopad na ekonomiku soukromých vysílatelů. Navíc například většina stanic Českého rozhlasu skladbou svého vysílání a hudbou nabízí koncesionářům za jejich peníze obsah, který se od soukromých stanic po většinu dne de facto vůbec neliší a který soukromé stanice musí vytvářet za zlomek nákladů oproti Českému rozhlasu. Tato vládní novela tedy pouze posílí ekonomicky dominantní postavení Českého rozhlasu v přímém konkurenčním boji se soukromými provozovateli o ty samé posluchače, aniž by jakkoliv se zlepšila veřejná služba.

Tak, dámy a pánové, vládní návrh na zvýšení televizních a rozhlasových poplatků je filozoficky pomýlený, nespravedlivý, věcně nesprávný, diskriminační a v mnoha případech technicky a prakticky nerealizovatelný. A to neříkám pouze já. Toto své stanovisko opírám o kvalifikované rozbory mnoha autorit ve svých oborech, ať už jde o právo, ekonomiku, podnikání, mediální prostředí či technické a technologické záležitosti.

A proto za poslanecký klub hnutí SPD jasně říkám ne dalšímu ze série zvyšování daní, které nám servíruje vláda Petra Fialy.

Tak, a já mám ještě jednu věc, kterou můžu s přednostním právem říct, a to je věc, která se týká úpravy zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, kde chtějí Piráti svým usnesením zkrátit přednostní práva. Já jsem tady mluvil nevím jak přesně dlouho, možná půl hodiny, možná tři čtvrtě hodiny, ale mluvil jsem výhradně o tématu, které dnes budeme projednávat. Tak já prosím Českou televizi, aby to zaznamenala, že to není žádná obstrukce, že se tady snažíme vysvětlit lidem, co se chystá, a že to přednostní právo, my dnes máme jedno tady za hnutí SPD, tak jsem ho využil a řekl jsem lidem, co se chystá. A pro vás je to dlouhé, vy byste chtěli hned hlasovat, tak potřebujete usnesením zkrátit přednostní práva a upravit celý zákon o jednacím řádu. Je to nesmysl, nikdo tady neobstruuje, jenom se snažíme lidem vysvětlit, jakou politiku dělá tato vláda. Děkuji.

 

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. My jsme se vystřídali v řízení schůze Sněmovny.

Pokračujeme v přednostních právech. Dalším, kdo je přihlášen, je pan předseda Jakub Michálek, ale já ho nevidím nikde v sále, proto poprosím dalšího, a to je pan kolega Patrik Nacher, který je tady taktéž s přednostním právem. Tak prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Pro pana ministra, který se divil, tak mám přednostní právo, protože Alena Schillerová nás reprezentovala na jednání Ústavního soudu ohledně poplatku, ohledně příspěvků státního příspěvku u penzijního doplňkového spoření a je v Brně. Já jako místopředseda tudíž v tomto bodě mám přednostní právo, logicky i jako předseda mediálního výboru budu potom s přednostním právem vystupovat, až ten bod bude otevřen. Takže má to svoji logiku. To je tolik vysvětlení pro pana ministra i pro pana předsedu Jakoba, že přednostní práva mají i místopředsedové, děláte to i vy, tak jenom abyste se nedivili.

Ale nicméně my jsme teď v bodě návrhu programu: já bych tady chtěl navrhnout jeden bod programu. K České televizi vystoupím až potom a navážu na to, o čem jsem hovořil včera, a ono to vlastně souvisí i s tím, co vy budete určitě mediálně říkat o tom dnešním jednání a o dalších dnech, to jest, abychom si tady řekli tu pravdu o tom, kolik stojí jeden den jednání pléna Poslanecké sněmovny.

Já bych to chtěl tady otevřít, protože mně vadí, že tady se šíří dezinformace, nebo dokonce přímo lži o tom, že když tady jeden den jednáme, tak že to stojí 4 miliony korun nebo přes 4 miliony korun. Mě úplně fascinuje, že mi tato vláda, která bojuje proti dezinformacím a určité odbory se tomu přímo věnují, ať už na Ministerstvu vnitra, nebo na Úřadu vlády, tak najednou tohle to je nechává úplně v klidu. A nikoho nenapadlo jako co, že to, že tady v jednom sále se svítí a funguje, to stojí 4 miliony, ne? To je dezinformace, když to někdo šíří záměrně, tak je to lež, přesto se to šíří, ale toto nikoho nenapadne opravovat. Já to považuji za něco úplně neuvěřitelného. Já jsem tady včera navrhl bod náklady na jednání pléna Sněmovny. Vy jste to nezařadili, abychom přišli na kloub tomu, kolik teda to jednání tady stojí, abyste opravdu používali relevantní argumenty, typově. Tím, že jeden den to tady zdržíte, tak to stojí 50 000, 100 000, to je tak jako nějaký můj odhad, 200 000, určitě ne 4 miliony, určitě ne 4 miliony.

No, když jsem to tady navrhl, neprošlo to, tak mě kolegové zastavovali, říkali mi různé argumenty, jak se k té částce došlo. Jedním z nich byl i můj ctěný kolega Kohoutek - aby to nevypadalo, že jsem na všechno přišel sám - tak vy jste na tu částku přišli tak, já mám tady tabulku, že to je výdaje za provoz Poslanecké sněmovny na rok, tj. miliarda a půl, na rok 2024, lomeno 365 dny. To jako myslíte vážně? Takže Poslanecká sněmovna stojí miliardu a půl daňové poplatníky, v tom jsou i naše platy, vy to vydělíte 365 dny, a pak řeknete, jeden den tady stojí 4 miliony. Jeden den provozu té instituce stojí přes ty 4 miliony a my, když tady nebudeme, tak to bude třeba o 50 000 míň, ale ne, že to nebude o 4 miliony míň. Totiž to byste přiznali, že když není Sněmovna, tak vy nemáte mít ty platy, nejsou tady úředníci, nefunguje, nesvítí, netopí, nevaří se tady, neuklízí ten den, a to není pravda.

Rozpočet pro Poslaneckou sněmovnu na rok 2025 je miliarda 716 milionů, takže vaší optikou - a to jste si schválili vy, tohleto zvýšení, je to dáno tím, takové skokové zvýšení, že tím, jak se bude měnit Poslanecká sněmovna, tak budou pro poslance, kteří už tady nebudou znovu kandidovat nebo nebudou zvoleni, mají to odchodné, tak jsou tam zvýšené náklady - tak v té logice vy budete říkat, že jeden den Poslanecké sněmovny v roce 2025 už stojí 4 700 000. Takže kvůli tomu, že tam je započítáváno odchodné, mimo jiné odchodné pro poslance, bude jeden den Sněmovny stát 4 700 000. Tudíž vaše argumentace úplně absurdní bude: Vy, když tady jeden den budete obstruovat, tak to stojí 4 700 000. Ne, 4 700 000 stojí běh této ctihodné instituce bez ohledu na to, jestli my tady jednáme v této místnosti, v tomto sále, či nikoliv, takže tolik realita.

I přesto já trvám na tom, abychom zařadili takový bod, já bych to pracovně nazval obecně náklady na provoz Poslanecké sněmovny, to můžeme mít, pane místopředsedo, a zároveň bychom to mohli rozšířit a boj s dezinformacemi, a chtěl bych to zařadit dneska jako první bod, protože určitě i v souvislosti s jednáním o koncesionářských poplatcích se objeví teze, že opozice zase něco zdržovala. A daňové poplatníky to stálo 4 miliony. Já opravuji v tomhle roce už 4 700 000, ale to, jak jsem vám teď tady ukázal, není pravda. A mě by teda v tom případě za prvé zajímalo, kolik skutečně stojí, jaký je rozdíl v nákladech Poslanecké sněmovny, když běží Sněmovna, míněno plénum, a když neběží - jestli se to vůbec dá spočítat, totiž. Možná jenom tady světla, protože jinak, když je výborový týden, ani světla ne, protože když je výborový týden, tak tady zasedá třeba rozpočtový výbor ve středu například, tak mě by zajímalo, jestli se to vůbec dá spočítat.

To je první, a druhý, jak je to s tím bojem s dezinformacemi? Jak je možné, že tady v tom veřejném prostoru, dokud já jsem to teď nezvedl, furt běžela ta zkratka, že jeden den zdržování ze strany opozice stojí daňové poplatníky přes 4 miliony korun? A to je jednoznačně lež, úplně jednoznačně, a mě hrozně zajímá, jak je možné, že tahle ta věc v tom éteru může tak dlouho běžet, aniž by ji někdo opravil, vypočetl na straně jedné a na straně druhé jsme tady mláceni o tom, že my někde něco jsme lajkovali, šířili nějakou věc, která je údajně dezinformace a podobně. Takže to bych chtěl v zásadě dát i do jednoho bodu - nevím, jak upravit ten název, to znamená...

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Já jsem, pane poslanče, napsal Náklady na provoz Poslanecké sněmovny a boj s dezinformacemi.

 

Poslanec Patrik Nacher: Ano, tak to by takhle mohlo, to by takhle mohlo zůstat. Dal bych to dneska jako první bod, alternativně jako první bod v pátek, a já díky tomu, když to zařadíte, nebudu nikoho interpelovat. Tak já bych nemohl ani interpelovat nikoho, protože interpelovat můžete jenom ministry, a u ministrů se na toto nemám jak zeptat, ale toto bych opravdu chtěl, abychom si tady jednou provždy řekli, anebo to prosím přestaňte používat. Takže tolik zařazení tohoto bodu. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. V tuto chvíli tady nevidíme Jakuba Michálka a dostáváme se po přednostních právech k přihláškám mých ctěných kolegů. Jako první je pan kolega Hubert Lang na zařazení nového bodu. Prosím, pane poslanče, vašich pět minut.

 

Poslanec Hubert Lang: Děkuju, pane předsedající. Tak já bych chtěl zařadit nový bod, který jsem nazval Migrační pakt a jeho implementace, příprava bezpečnostních složek České republiky na jeho přijetí.

Co mě k tomu vede? Vychází z článku, v poslední době vychází, o situaci v Německu, kde brzy se čekají parlamentní volby, a citoval bych: "Německá CDU pod vedením svého kancléře, kandidáta Friedricha Merze, sestavila návrh takzvaného turbo-zákona v uvozovkách, který má radikálně změnit přístup Německa k migraci. Návrh, který má být předložen ve Spolkovém sněmu, zahrnuje přísná opatření proti nelegální migraci a rozšiřuje pravomoci německé policie. Tento krok je vnímán jako reakce na vzestup Alternative für Deutschland, která před volbami tlačí na tvrdší migrační politiku," píše deník Bild. Volby v Německu, jak víme všichni, se uskuteční přibližně za čtyři týdny. A teď je tady citace další: "Už nestačí problémy pouze popisovat, jak bylo do současné doby, prohlásil kandidát Merz na kancléře na určitém předvolebním shromáždění."

Podle informací CDU se návrh zákona stane stěžejním nástrojem pro zajištění reálných změn na rozdíl od dosavadních usnesení, která jsou často jen nějakou výzvou k potenciální akci. Návrh zahrnuje mimo jiné plošné odmítání všech migrantů na německých hranicích, pokud přicházejí z bezpečných zemí, a posílení pravomoci zajištění deportací. Podle aktuálního průzkumu tento plán podporuje víc jak 66 % německých občanů, kteří požadují okamžité a přísné kroky proti nelegální migraci. Merz, který čelil kritice za údajnou symbolickou politiku, zdůraznil, že návrh zákona je důkazem vážnosti jeho úmyslu, nestačí předkládat usnesení, je třeba přistoupit k legislativním změnám.

Bavorská CSU, která je partnerskou stranou CDU, sehrál klíčovou roli při přípravě tohoto legislativního návrhu. Bavorský premiér Markus Siegel a ministr vnitra Joachim Herrmann rovněž prosazují další zpřísnění, včasné omezení práva na azyl a zákaz odvolání u zamítnutí žádostí. Musíme zajistit, že osoby s dvojakým občanstvím, které se dopustí trestné činnosti, případně přijdou o německé pasy.

Proč to tady říkám? Já jsem interpeloval minulý týden pana ministra vnitra Rakušana, kdy dlouhodobě se neshodneme v této oblasti, vůbec toho přijatého migračního paktu, té problematiky, vlastně migrace jako takové. Já jsem k tomu reagoval na svém Facebooku, kde jsem, říkám zajímavý článek o Německu, a změna pohledu na migraci, tedy zejména na tu nelegální migraci, či změna pohledu na migraci na migranty, jež se dopouštějí protiprávního jednání v Německu či nerespektují místní zákony. Nejvíce mě zaujalo to, že Německo říká, že opět zavede kontroly na všech státních hranicích. Německo si to ovšem může dovolit, píši dál na svém Facebooku, a to z toho důvodu, že to je vlastně možná jejich poslední a zoufalý krok k ochraně vlastních občanů, a to z několika důvodů. Německo si totiž oproti české policii zachovalo takzvanou živou sílu, to znamená dostatečné počty policistů, kteří mohou ihned začít tyto návrhy politiků realizovat. Policisty si zachovali, kteří mají specializaci na hraniční kontrolu a cizineckou problematiku. Nechalo si budovy, nechalo si datové spojení, nechalo si zastřešení. A je tedy jednoduché potom tyto věci tam začít opět praktikovat. To ovšem neplatí pro českou policii. Co se stalo vlastně tehdy, když jsme vstoupili již do Schengenu? My jsme si vlastně: za prvé zlikvidovali tu naši živou sílu, to znamená, v současné době nemáme dostatečné počty policistů, kteří by byli schopni realizovat něco obdobného jako Německo, pokud by zavedlo, a to tady ti kandidáti na kancléře jasně deklarují, že by znovu zavedli teda znovu kontrolu na německých státních hranicích. My nemáme vlastně ty protějšky, nemáme vlastně vybudovaná ta stanoviště, ta stanoviště jsme prodali, jsou tam různé free shopy, jsou tam různé prostě obchůdky často Vietnamců a podobně.

Ti policisté nám odešli a ty policisty nemáme. Já, prosím vás, na toto dlouhodobě upozorňuji, dlouhodobě se tady potýkáme s panem ministrem vnitra Rakušanem, dlouhodobě se snažím prostě ho přimět k tomu, aby zvýšil počty policistů nově nastupujících do služby cizinecké policie i s náběhem toho migračního paktu na podzim 2026. Proto vás, kolegové, kteří jste tady zbyli, žádám, zda bychom tento bod nemohli dnes otevřít a nemohli jsme se o tom pobavit. V této věci jsem vlastně interpeloval několikrát pana ministra vnitra Rakušana. On mi vlastně odpovídá v tom krátkém interpelačním čase. Já bych potřeboval tuto věc tady otevřít i v souvislosti s těmito články, které se tady objevují. A prosil bych, pane předsedající, zda bychom tento bod mohli zařadit dnes jako od první? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Já to jenom zopakuji, vážený pane poslanče, dnes jako první bod Migrační pakt a jeho implementace, příprava bezpečnostních složek České republiky na jeho přijetí. Dobře, děkuji moc. V tuto chvíli pokračujeme dál. Další, kdo je přihlášený, je pan poslanec Jiří Kobza. Prosím, pane poslanče, vašich pět minut.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Já mám tři body, tak doufám, že to bude 15 minut.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych navrhl zařadit na program dnešní schůze návrh poslanců hnutí SPD na změnu zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku, sněmovní tisk číslo 13, který už leží v pořadí takových odhadem sedm let. Jde o návrh na zákaz propagace a šíření nenávistných ideologií. To je náš jakožto zákonodárců velký dluh směrem k odstranění nedostatků platné podoby zákona, která neřeší otázku veřejného šíření ideologií propagujících nenávist ke skupinám osob na základě jejich rasy, pohlaví, víry, národnosti či jiných společných charakteristik. Je načase napravit tento nedostatek a do znění zákona doplnit za termín hnutí dvě slova: anebo ideologii. Nejde totiž zdaleka pouze o nyní známé nenávistné ideologie, které již reálně existují, ale jde i o takové ideologie, které jsou známé méně, o kterých možná ještě nevíme, o ideologie, které k nám mohou být importovány v budoucnosti zvenčí, anebo dokonce o takové ideologie, které mohou teprve vzniknout, ať již se budou ukrývat pod nejrůznějšími sofistikovanými ismy. Dejme proto naší policii, státnímu zastupitelství i soudům účinný nástroj k tomu, aby se mohli s šiřiteli nenávistných ideologií vypořádat podle práva nyní i v budoucnosti. Dejme takovým šiřitelům jasný signál, že zde narazí na zákon, a s takovými s nimi bude i jednáno. Je to náš závazek vůči občanům, vůči voličům a v tomto ohledu, že budeme dbát o bezpečnost této země. Naši občané si bezpochyby bezpečí zaslouží, protože pokud nějaká ideologie vyzývá k nenávisti, musíme se před ní mít na pozoru a musíme mít účinný zákon, který nám včas umožní se jí postavit.

Zdaleka tedy nejde o selektivní postihování islámu, jak je nám občas podsouváno, jakkoliv islám mezi tyto nenávistné a nebezpečné ideologie nepochybně patří. Patří mezi ně stejně jako třeba nacismus a jakékoliv další ideologie vyzývající k násilí a nenávisti vůči určitým skupinám osob. Islám není pouze náboženství, jde o velmi komplexní ideologii, která řeší do nejmenších detailů i osobní život muslimů a jejich vztah k nevěřícím, která obsahuje metodiku expanze do nemuslimských zemí formou jejich islamizace. Tato doktrína dobývání západu se v poslední době označuje jako politický islám podle imáma Chomejního. Připomeňme zde jeho jedno nařízení, které se táhne celým islámským učením. Nepřizpůsobení se prostředí ani hostitelské zemi, neintegrování se, přes přesvědčení o nadřazenosti muslimů nad bezvěrci a jinověrci, takzvanými kafíry. Dále je zde povinnost islamizace neislámských zemí, jejich ovládnutí s využitím všech nástrojů, prostředků a všech benefitů, které v očích islamistů jsou označovány jako slabosti toho systému, který zde máme, který se nazývá demokracií. Je rozdíl mezi vzletnými krásnými slovy některých takzvaných islamologů a přínosu islámu pro kulturu a Evropu a krutou realitou, kterou vidíme nejenom na Středním východě a severní Africe, v islámských zemích rozervaných občanskými válkami, ale také v západní Evropě. Ta se nyní nachází sevření bezvýchodné situace mezi brutálním násilím a terorem vyvolaným hromadnou ilegální islámskou migrací a politickou korektností jejich vedení. Poučme se z chyb našich sousedů a neochraňujme ty, kteří nás chtějí zničit. Nestojí přece tolik námahy podívat se, jak vypadá situace v západních zemích od nás, kde islamisté poznenáhlu v určitých oblastech přebírají moc, kde vznikají muslimské enklávy pod nadvládou práva šaría a jeho vymahačů a vykonavatelů, a kam se místní obyvatelé, tedy ti původní Evropané, obávají chodit.

Je otázkou, jak dlouho a jak dalece chce ještě západní Evropa ustupovat a jestli vůbec má kam couvat a jestli k tomu má právo a souhlas. Já bych jenom připomněl jména českých obětí islámského terorismu v těch zbývajících vteřinách. Petr Kořán, Ivo Žďárek, Pavel Hrůza, Naďa Čižmárová, Lenka Civínová. Měli smůlu, že byli ve špatný moment na špatném místě. Nedovolme to tady u nás.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Čas, pane poslanče. (Poslanec Kobza: To byl ten první, ano?) Takže v tuto chvíli to zopakuju, ano, je to sněmovní tisk číslo 13, trestní zákoník, ano, je to číslo bodu 63. Nicméně mi ještě tady chybí, na kdy ho chcete zařadit?

 

Poslanec Jiří Kobza: Já bych ho prosil zařadit na dnešek, protože se jedná o velmi aktuální záležitost. Vzhledem k vlně vražd a teroru, která probíhá v západní Evropě, tak se domnívám, že bychom ho měli zařadit jako první bod na dnešní jednání.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano. Potom máte v přihlášce další? Vašich pět minut vám v tuto chvíli počítám. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Kobza: Ano, já bych si dovolil navrhnout zařazení dalšího bodu, a jde o sněmovní tisk číslo 16, který rovněž visí šestý, sedmý rok už v pořadí a pořád není šance ho dostat na projednání, ať už tady sedí jakákoliv vláda. Je to návrh skupiny poslanců hnutí SPD na změnu zákona o státních svátcích a ostatních svátcích, o významných dnech a dnech pracovního klidu. Tento návrh podávám již, já nevím, posedmé. Návrh obsahuje dva body. Za prvé navrhujeme, aby mezi významné dny České republiky byl zařazen 15. březen jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí. A za druhé navrhujeme změnit označení významného dne 18. června, a to ze stávajícího Dne hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí. Tento návrh je o to aktuálnější, že 15. březen se blíží a blíží se zrovna tak výročí 80 let od konce druhé světové války.

Důvody, které nás k tomu vedou, k tomuto návrhu, jsou následující: 15. březen roku 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o poslední zbytky jakési státní suverenity. Poté následovala jeho přímá vojenská okupace a šestileté období plošného a cíleného teroru, vyvražďování občanů českých zemí, tedy i dnešní České republiky, které mělo jednoznačně genocidní rysy a genocidní charakter.

Podle výsledků bádání historiků Vojenského ústředního archivu v Praze činí počet obětí německého okupačního režimu zhruba 343 000 osob. Do toho počtu nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po druhé světové válce na následky týrání, perzekucí, na následky věznění v koncentračních táborech a ve věznicích, na následky takzvaného totálního nasazení a podobně. Takže skutečný počet faktických obětí německé okupace je ještě vyšší a nebude to určitě daleko od jednoho milionu osob.

Za dobu existence takzvaného německého protektorátu bylo v naší zemi popraveno minimálně víc než 8 000 občanů, zhruba 70 000 českých, československých Židů zemřelo v koncentračních táborech a vyhlazovacích táborech a další 3 500 osob zemřelo při nuceném nasazení na práci v tehdejším Německu. Oběťmi německého nacistického teroru se staly i celé vesnice, z nichž nejznámější jsou samozřejmě Lidice a Ležáky.

Nanejvýš nutné je zdůraznit, že jen v domácím odboji zahynulo na 100 000 Čechů, proto musí být 15. březen jednoznačně připomínán. A to nejen jako památka těchto obětí, ale jako památka statečnosti našich odbojářů. Tím spíše, že zákon o státních svátcích již, a je to nyní správně, zahrnuje mezi české významné dny 27. červen jako Den památky obětí komunistického režimu a 21. srpen coby památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy, kde byl počet obětí řádově nižší než v případě německé okupace.

V tomto kontextu by v tomto zákoně i vzhledem k úctě k historické pravdě a hlavně s ohledem na úctu k obětem německé okupace českých zemí a pozůstalým po nich měl zcela jistě tento den, 15. březen, jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí, figurovat.

Dalším důvodem pro navrhovanou změnu je pak stále postupující a nepřípustná snaha o přepisování dějin, zejména pak snaha o relativizaci viny za druhou světovou válku a snahu relativizace škod napáchaných německým režimem během této války i před ní od roku 1939 na české zemi, českém průmyslu a především českých lidech.

Ve veřejném prostoru rovněž probíhá jakási podivná kampaň snažící se nás a zejména naši mladou generaci přesvědčit o tom, že německá okupace českých zemí byla jen jednou z dějinných epizod, které náš stát postihly, a která v podstatě nebyla ničím výjimečná.

Čeští občané, vojáci i civilisté prokázali tváří v tvář německé okupaci a německé moci mimořádné hrdinství a odvahu v zahraničí na válečných frontách, v různých protinacistických armádách, ale hlavně v domácím odboji, kde situace byla zdaleka nejtěžší, protože nešlo o jednoho člověka, ale aktivní odbojáři ohrožovali životy svých rodin.

Proto vás prosím, abychom podpořili tento návrh a já bych prosil o jeho zařazení na pátek jako první bod.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, mám zaznamenáno pátek jako první bod, zákon o státních svátcích, což je sněmovní tisk číslo 16. A v tuto chvíli máte ještě v přihlášce poslední, a to je nový bod. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající, ještě jednou navrhuji do programu dnešní schůze Sněmovny zařadit bod s názvem Zřízení mezivládní česko-slovenské komise pro otázku německých válečných reparací. Tento můj návrh je inspirován polským vzorem, kdy naši sousedé a blízcí spojenci z uskupení V4 velmi intenzivně a velmi správně a oprávněně otázku německých válečných reparací zabývají a rozhodně ji nepovažují uzavřenou jako naše současná vládní politická reprezentace. Od svého nástupu k moci v roce 2015 se polská vláda této problematice pečlivě věnuje a v poslední době dokonce vznesla i svůj požadavek oficiální cestou. Ovšem tomuto požadavku předcházelo několik důležitých kroků, které bylo nutné vykonat a kterými bychom v této otázce měli začít i my jakožto Česká republika se věnovat, aby náš přístup k celé této problematice byl vážný a seriózní, jako je tomu u Poláků.

Poláci totiž nejprve před lety ustanovili parlamentní komisi pro zjištění válečných škod způsobených Německem v roce 1939 až 1945, která poté pracovala až do doby, kdy předložila své výstupy. A na jejich základě právě Polsko již adresně a konkrétně vyzvalo Německo k reparačnímu plnění. Poté Poláci zřídili i samostatný institut pro válečné reparace, Ústav Jana Karského, což byl polský důstojník a odbojář za druhé světové války. Polský premiér tehdejší Morawiecki k tomu prohlásil: Díky dokumentační práci nového institutu chceme doložit naše finanční nároky za škody způsobené Polsku nacistickým Německem během druhé světové války.

Polský prezident Andrzej Duda u příležitosti 80. výročí napadení Polska nacistickým Německem, tedy v září 2019, prohlásil, že otázka reparací od Německa za válečné škody způsobené Polsku nebyla nikdy uzavřena. To je důležité vědět.

Totéž letos zopakoval nejmocnější polský politik Jarosław Kaczyński, tehdejší šéf dominantní polské strany Právo a spravedlnost. Polsko během německé okupace nejenom ztratilo miliony obyvatel, ale bylo také neobyčejně krutým způsobem ničeno, za což mu náleží důstojné odškodnění, upozornil tehdejší Arkadiusz Mularczyk, poslanec a šéf parlamentní reparační komise.

Dle televize RTL podporuje požadavek na toto odškodnění od Německa 63 procent polských občanů. My v SPD se jednoznačně domníváme, že otázka německých válečných reparací vůči následnickým státům tehdejšího Československa není rozhodně uzavřená, vše je řádně právně podloženo Postupimskou dohodou a pařížskou reparační smlouvou. Němci nám dluží biliony korun, které v padesátých letech minulého století přestali svévolně splácet. Jsme povinni tyto reparace po Němcích vymáhat. Kromě toho také s ohledem na památku desítek tisíc českých a slovenských obětí německé okupace, o kterých jsem mluvil ve svém předchozím článku, a ve jménu hrdinů protiněmeckého odboje. Nesmíme se vzdát, musíme bojovat. Jsme jim tímto zavázáni. Vděčíme jim za naše přežití a nemáme nikdo z nás sebemenší právo se nároku na tyto reparace vzdát. Pokud bychom to udělali, říkáme zároveň, že vraždit a loupit v jakékoliv cizí zemi, okupovat ji, je normální a běžné a pro agresora z toho neplynou žádné negativní důsledky, ale jen slovy jednoho dnes už klasického českého filmu, jen samá pozitiva a sociální jistoty.

Náš přístup k otázce reparace musí být pečlivý a vážný. Nejprve bychom měli seriózně provést výpočet výše dlužných reparací s ohledem na vývoj poválečné inflace, měnových kurzů a podobně, zmapovat rozsah zaplacených reparací a potom vystavit konečný účet a zaslat jej do Berlína. Prvním krokem k tomu musí být vytvoření společné mezivládní česko-slovenské, protože i Slovensko je následnickým státem Československa, a má tudíž právo na svůj díl reparací, komise historiků, ekonomů a dalších odborníků, která tuto práci odvede za nás. Proto navrhuji tento bod ve Sněmovně projednat a navrhuji zařadit ho na pátek jako druhý bod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, mám zaznamenáno, děkuji moc, pane poslanče. V tuto chvíli mám zaznamenáno Zřízení mezivládní komise pro otázky válečných reparací (Poslanec Kobza souhlasí.) - takto.

S přednostním právem se přihlásil v tuto chvíli pan předseda Jakub Michálek na změnu schváleného pořadu 127. schůze. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dneska máme na programu zákon o České televizi. Mým záměrem skutečně není prodlužovat projednání tohoto bodu. Domnívám se, že bychom měli tento bod projednat. My jako Piráti hájíme nezávislá média, podporujeme valorizaci v případě České televize a nebudeme se účastnit obstrukcí tohoto bodu. Ale současně říkáme, že navržené nové poplatky za mobilní telefony a pro firmy jsou problematické a s těmi nesouhlasíme. Současně navrhujeme, aby byla konečně zavedena nezávislá kontrola nad hospodařením České televize a Českého rozhlasu, nad těmi více jak 10 miliardami korun. Vláda totiž slíbila občanům v programovém prohlášení vlády, že rozšíří působnost Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas, a dosud nevyvinula vůbec žádné úsilí k tomu, aby se tak stalo.

Pouze se navyšují poplatky bez toho, aniž by se zavedly mechanismy pro kontrolu hospodaření s těmito penězi. Ti, kteří sledují fungování České televize, dobře ví, jak bolavé místo toto je, protože Dozorčí komise České televize, která měla kontrolovat hospodaření České televize, byla odvolána ze své funkce a následně běžely soudy, které skončily tím, že Česká televize musí nahradit více jak 6 milionů škodu právě členům této dozorčí komise, kteří měli kontrolovat hospodaření, protože Rada České televize je podle soudu odvolala nezákonným způsobem. Tato škoda není po zodpovědných osobách v Radě České televize vymáhána, a naopak Česká televize žádá o to, aby získala více peněz na ty poplatky.

Takže domnívám se, že toto dohromady by nás mělo vést k tomu, abychom projednali rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, aby konečně měl každý člověk, který platí ty poplatky, které se teď ještě navíc budou navyšovat na více jak 2 400 korun ročně, tak aby měl jistotu, že s těmi penězi se hospodaří efektivně, protože ty mechanismy kontroly jsou dneska nefunkční.

Proto navrhuji zařadit jako první bod dnešního programu - a nemyslím si, že by to mělo trvat déle jak deset nebo patnáct minut, bod 149, sněmovní tisk 879, což je novela ústavy rozšiřující působnost Nejvyššího kontrolního úřadu tak, abychom skutečně mohli schválit valorizaci. Jak se ukázalo na minulém hlasování, všechny opoziční strany podpořily tento bod nezávislé kontroly České televize a Českého rozhlasu ze strany NKÚ a vláda, ta si to sama napsala do programového prohlášení vlády. Přesto nevidíme v podstatě žádnou iniciativu vlády, nepředložili sami žádný návrh, který by to řešil.

Jak se kasali, 93 procent, tak tohle je slib, který je zcela evidentně nesplněný, žádný takový tisk tady není. Je tady pouze návrh Pirátů, který má neutrální stanovisko vlády. Jakmile to vyřešíme za těch deset nebo patnáct minut tím, že vláda je pro, má to v programovém prohlášení, tím, že opozice pro to hlasovala na program, tak to opravdu nemusí být dlouhé, můžeme to schválit a příští pátek můžeme doklepnout tu Českou televizi. Pravděpodobně tam bude teda asi nutné stanovit nějaké limity pro časová vystoupení, když neprošel náš návrh na to, aby byly limity pro vystoupení řečníků s přednostními právy, jinak se asi hlasování nedobereme. Ale domnívám se, že už opravdu je potřeba, abychom tuto záležitost ukončili, a to z toho jednoduchého důvodu, aby Česká televize skutečně mohla nezávisle pracovat a nemuseli se pořád dívat tady k politikům s toužebným pohledem, jestli jim zvýší, nebo nezvýší poplatky. Česká televize má být nezávislá a to, jakým způsobem se tento bod vleče a vytváří v podstatě skrytou závislost na těchto veřejnoprávních médiích, na politicích, jestli jim zvýší, nebo nezvýší poplatky, je zcela nežádoucí a nepřijatelné.

Proto si vás dovoluji požádat, abychom splnili slib, který dala vláda občanům v programovém prohlášení vlády, a zařadili ten bod 149, sněmovní tisk 879 Novela ústavy rozšiřující působnost Nejvyššího kontrolního úřadu, buďto na dnešek jako první bod, anebo alternativně na pátek jako první bod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. To znamená, já to zopakuji, navrhujete, pane předsedo, číslo bodu 149, sněmovní tisk 879, novela Ústavy České republiky rozšiřující působnost NKÚ, jako první bod dnes a s alternativou v pátek jako první bod. (Poslanec Michálek souhlasí.)

V tuto chvíli je na řadě pan poslanec Lubomír Brož se zařazením nového bodu nebo se změnou programu. Prosím, pane poslanče, máte pět minut.

 

Poslanec Lubomír Brož: Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, členové vlády, představte si, že vám někdo brání v cestě do práce, v cestě k lékaři nebo do obchodu, a to jenom proto, že jste odkázáni na pomoc psa. Přesně to se v České republice stále děje stovkám lidí se zdravotním postižením. My máme šanci to změnit a to souvisí s tím, že já vás dnes žádám o předřazení sněmovního tisku 250 na pořad dnešní schůze jako první bod po pevně zařazených bodech. Jde o návrh zákona o některých právech osob se zdravotním postižením, které využívají doprovodu psa se speciálním výcvikem.

Dovolte mi nyní vysvětlit, proč je projednávání tohoto bodu tak naléhavé. Jestli si někteří z vás vzpomenete, už tady o tom mluvíme od začátku volebního období, probíhaly interpelace, odpovědi na interpelace, informace o tom, jak je vše připravené, jak vše bude, ale není stále nic. V České republice žije víc než milion osob se zdravotním postižením, přičemž víc než polovina z nich jsou senioři nad 65 let, a podle údajů Českého statistického úřadu přibližně 600 000 těchto osob potřebuje při každodenních aktivitách pomoc jiné osoby. Pro značnou část těchto lidí představují speciálně vycvičení psi, ať jsou to vodící, asistenční či signální psi, nenahraditelnou pomoc pro vedení samostatného života.

Současná právní úprava v této oblasti je roztříštěná a naprosto nedostatečná. Zatímco některé oblasti, jako jsou stravovací zařízení či zdravotnická zařízení, mají přístup psů se speciálním výcvikem jasně upraven, v mnoha dalších případech panuje značná nejistota. Například v oblasti veřejné dopravy je ta situace naprosto nejednotná, například České dráhy umožňují přepravu těchto psů bez omezení, u autobusových dopravců či letecké přepravy často záleží na individuálním rozhodnutí třeba řidiče nebo kapitána. Tahleta nejednotnost vytváří obrovské překážky a zbytečné překážky pro osoby se zdravotním postižením a rozhodně jim komplikuje přístup k běžným službám a aktivitám.

Další závažný problém představuje absence jednotného systému hodnocení kvality výcviku nebo přezkoušení dovedností těchto psů, což je velmi důležitý aspekt, proč bychom měli návrh tohoto zákona podpořit a začít ho projednávat. V praxi se setkáváme se stížnostmi na různou, někdy až nedostatečnou kvalitu výcviku. V České republice dosud neexistuje žádný systém nastavení odborně kvalifikačních či materiálně technických požadavků a kritérií pro provádění výcviku psů se speciálním postižením. Předkládaný návrh zákona řeší i tuhletu otázku tím, že stanovuje jasné standardy a požadavky na subjekty provádějící výcvik, a to prostřednictvím uznávaných mezinárodních organizací, které mají propracované a expertně ověřené standardy.

Je třeba si uvědomit, že pes se speciálním výcvikem není běžným domácím zvířetem. Není to prostě ten domácí mazlíček. Je nedílnou součástí osoby se zdravotním postižením a tímto způsobem bychom k tomu měli přistupovat. Je to pes speciálně vybraný a vycvičený tak, aby se vyznačoval speciálními povahovými vlastnostmi a chováním. Jeho výcvik minimalizuje bezpečnostní rizika a další aspekty chování, které by jinak mohly odůvodňovat omezení jejich přístupu do veřejných prostor nebo prostředků veřejné dopravy.

Omezování přístupu těchto psů tedy ve své podstatě představuje nepřímou diskriminaci osob se zdravotním postižením. Navrhovaný zákon, který bych rád předřadil, jak už jsem říkal, přináší komplexní řešení této problematiky. Zavádí například jednotnou definici psa se speciálním výcvikem. Ten zahrnuje nejen vodicí psy pro nevidomé, ale a to je důležité, i asistenční a signální psy pro osoby s jinými typy postižení. Stanovuje také jasná pravidla pro jejich přístup do veřejných prostor a prostředků veřejné dopravy.

Vážené kolegyně, kolegové, já bych vás chtěl požádat o schválení tohoto bodu předřazení, protože odkládání projednávání tohoto zákona znamená prodlužování právní nejistoty pro značnou skupinu našich spoluobčanů. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Tudíž jako první bod po pevně zařazených bodech navrhujete bod číslo 98, sněmovní tisk 250, zákon o vodicích psech.

V tuto chvíli je na řadě má ctěná kolegyně Taťána Malá. Prosím, paní poslankyně, vašich pět minut.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ráda bych navrhla bod s názvem Reakce ministra vnitra na odchody klíčových zpravodajců do soukromého sektoru. Důvodem, proč tento bod navrhuji, je, že jsem sice na toto téma svolala sněmovní Komisi pro kontrolu Úřadu pro zahraniční styky a informace na příští týden, ale vzhledem k tomu, že pan ministr Rakušan je už nyní omluven z této komise, tak navrhuji tento bod projednat na plénu Sněmovny, protože jej považuji skutečně za velmi zásadní.

Jen pro připomenutí, v posledních měsících opustili Úřad pro zahraniční styky a informace dva velmi zkušení a klíčoví zpravodajci, kteří se přesunuli do soukromého sektoru, konkrétně do jedné vlivné zbrojařské firmy. Dále bude odcházet náměstek této služby, který řešil většinu důležitých úkolů, a velmi pravděpodobně půjde také tam, do téže zbrojařské firmy, o které jsem již hovořila.

Podle mě je toto téma, kterému bychom se měli velmi poctivě věnovat, protože může jednoznačně ohrozit národní bezpečnost. A není to jen obyčejná fluktuace zaměstnanců, ale vážný signál, který bychom v žádném případě neměli ignorovat a který bychom měli řešit. Zdá se, že vnitřní vztahy a fungování naší rozvědky jsou v takovém stavu, že ani zkušení a loajální zaměstnanci se necítí dostatečně motivováni zůstat ve státních službách, což považuji za obrovský problém. A ten by měl být řešen okamžitě a důkladně.

Vláda a vedení ÚZSI by měly přijmout bezprostřední opatření, aby zabránily dalším odchodům, a je potřeba zajistit stabilitu a kontinuitu v této klíčové službě. Protože bohužel už máme náznaky, že odchody budou ještě pokračovat, je neuvěřitelné, že ti, kteří byli vycvičení za naše peníze a měli přístup či mají přístup k citlivým informacím, nyní pracují pro soukromé firmy.

Ano, jak už jsem říkala, tak jsem svolala komisi. Ale i tak si myslím, že to není dostatečné. Potřebujeme jednoznačně systémové řešení, které zajistí, že naši nejlepší zpravodajci zůstanou ve státních službách a budou mít dostatečně dobré podmínky pro svoji práci. Jsem přesvědčena o tom, že se vláda musí zodpovědně postavit k tomuto problému a zajistit, aby byla rozvědka schopna plnit své úkoly, a to bez oslabení. Je na čase, aby se vláda přestala vymlouvat a začala jednat. A to si myslím, že si zaslouží jednoznačně náš stát i občané České republiky.

Takže prosím o zařazení tohoto bodu jako druhý bod po pevně zařazených bodech.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Děkuji, takže jako druhý bod po pevně zařazených bodech s názvem Reakce ministra vnitra na odchody klíčových zpravodajců ÚZSI do soukromého sektoru. Děkuji. V tuto chvíli je na řadě pan poslanec Marek Novák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Novák: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já jdu s velmi podobným, respektive stejným tématem jako můj ctěný kolega Brož. Nicméně já navrhuji zařazení nového bodu, a to jako prvního bodu za body pevně zařazené, a jedná se o informaci ministra Jurečky o stavu přípravy zákona o některých právech osob se zdravotním postižením, které využívají doprovodu psa se speciálním výcvikem.

My jsme v červnu roku 2022 předložili vlastní návrh, nicméně jak je u této vlády zvykem, tak nám bylo řečeno, že je to špatně, že ministerstvo to připraví jinak a lépe. My jsme následně pana ministra Jurečku interpelovali. Ten nám sdělil, že se na tom pracuje. Nicméně když se podíváme do systému eKLEP, tak stále nic nevidíme. V říjnu loňského roku nám ministr Jurečka sdělil, že začátkem roku už bude ten základní podklad připravený. A stále není. A vedle toho slíbil, že do června to určitě stihneme schválit. Nicméně když se dívám, co všechno dostává přednost před potřebnými občany, a tady se bavíme o postižených občanech, kterým můžeme doslova zadarmo pomoct, tak koaličním poslancům je to jedno. Jsou tady důležitější témata jako platy politiků nebo zvýšení veřejnoprávních poplatků. Prostě jedna rána za druhou.

Ale tohle je naprosto, ale naprosto jednoduchá věc, která skutečně pomůže, protože právě řada postižených lidí v České republice je přímo závislá na pomoci asistenčních psů. A tu pomoc psa totiž skutečně nevyužívají jen ti nevidomí, jak si spousta lidí myslí, ale jsou to třeba i lidi s epilepsií a mnoho dalších. A na ty právě ta legislativa nemyslí. Proto se o tom bavíme. A proto se o tom bavíme celé volební období, které už pomalu končí. A jediné, co se této vládě podařilo, je zvýšit daně, zdražit život, nezvládnout energetickou krizi. A znovu, když jde o jednoduchou pomoc postiženým občanům, je jim to jedno.

Nám jde o to, aby lidé, kteří využívají asistenčního psa, v první řadě měli asistenčního psa s kvalitním výcvikem, v další řadě, aby nemohli být vylučováni z restaurací, z obchodů, či z bank nebo z úřadů. Vesměs ty úřady už to naštěstí díky nařízení respektují. Takže pojďme se prosím konečně, kolegové, shodnout na tom, že toto je téma, které skutečně pomůže. Je to bod, který nezabere mnoho času. A věřím, že ho podpoříte. Moc vám děkuju.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji. Takže první bod po bodech pevně zařazených, který se jmenuje Informace ministra Jurečky o stavu přípravy zákona o některých právech osob se zdravotním postižením, které využívá doprovodu psa se speciálním výcvikem.

V tuto chvíli je na řadě pan poslanec Zlínský, připraví se paní poslankyně Zuzana Ožanová, Ivana Mádlová, Berenika Peštová, Lenka Knechtová a poté další. Takže pane poslanče, vašich pět minut, prosím.

 

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, navrhuji nový bod programu jednání, který se bude jmenovat Vliv současného způsobu života na úhrnnou plodnost populací, a to jako první bod dnešního jednání po pevně zařazených bodech. Včera jsem mluvil o tom, že možnou příčinou poklesu úhrnné plodnosti populací může být změna evolučně vytvořeného pudového chování, která je způsobena výrazně modifikovaným charakterem současného životního prostředí člověka.

Tato situace může být analogická s problematikou imunitního systému člověka, kdy se předpokládalo, že rychlá eliminace patogenů ze zevního prostředí člověka povede k dalšímu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva. Ale nakonec se ukázalo, že nadměrně čisté, až sterilní prostředí, ve kterém naše děti vyrůstají, je zodpovědné za vzestup incidence, tedy výskytu, mnoha autoimunních a degenerativních onemocnění v populaci, kdy imunitní systém poškozuje vlastní organismus, který má chránit, tedy se chová sebedestruktivně.

Ukázalo se, že pro správné fungování imunitního systému člověka je nutná stimulace patogeny, na který je lidský organismus evolučně nastaven, a to včetně parazitických červů. Podobně i lidský mozek možná musí být stimulován ke správné funkci, tedy včetně reprodukční vlivy, kterým byl v minulosti vystaven a které postupně odstraňujeme z našeho prostředí a nahrazujeme je jinými, většinou příjemnějšími podněty a zážitky, ale i jinými typy negativních prožitků. Náš mozek nevyrostl na zábavě a pohodě v hyperprotektivním prostředí a na komunikaci a pobytu v digitálním prostředí, ale bohužel na existenčním stresu a strádání v kompetitivním přírodním prostředí a odměňoval člověka potěšením, pokud jeho konání vedlo k jeho přežití a zachování rodu. Pro tuto základní schopnost máme dokonce definovánu v lidském mozku strukturu, která se jmenuje limbický systém.

Nelze vyloučit, že bombardování této struktury nadbytkem podnětů způsobujících potěšení z jídla, zábavy, sociálních sítí, počítačových her, pornografie, televize bez evolučně zakódovaného vyvolávajícího podnětu vede během dětství a dospívání, ale i v dospělosti, v tomto případě přenosem epigenetických změn na potomky k poruchám fungování této struktury, tedy dochází k poklesu a oslabování základních reprodukčních pudů, tedy pohlavního a rodičovského, a k rozmazávání hranic mezi pohlavími se vznikem mnoha aberantních, tedy od normy se odlišujících genderových typů. Další prohlubování současných rychlých změn zaváděním digitalizace s využíváním umělé inteligence ke zpracování velkého množství dat k efektivnímu řízení společností povede pravděpodobně k akceleraci výše uvedených změn.

Podezření vzbuzuje to, že nejnižší úhrnná plodnost je v zemích jihovýchodní Asie, které jsou v tomto směru na čele celosvětového vývoje. Pokud bude AI přebírat intelektuální práci lidských mozků, lze předpokládat, že budou upadat intelektuální schopnosti zástupců lidského rodu, zejména elit, tyto činnosti vykonávat a mohou se objevit i nové nepředpokládané negativní následky na funkce lidských mozků, včetně jeho části odpovědných za reprodukci, které nedokážeme zatím předpovědět, ale spíše jenom tušíme na základě současných psychických a reprodukčních změn, hlavně u mladé generace. Proto je třeba varovat před úvahami, že čím více digitalizace umělé inteligence, tím lépe. Jejich negativní působení na lidské mozky bude dle mého názoru třeba kompenzovat pobytem v přírodě spojený s aktivním pohybem a kooperativními činnostmi v malých pohlavně smíšených lidských skupinách v kompetitivní prostředí.

Nabízí se také otázka, zda lidská civilizace nekráčí špatným směrem, pokud se snaží ovlivnit svůj údajný negativní vliv na celosvětové klima, a přitom neřeší daleko reálnější nebezpečí, kterýž vysunulo své sebedestrukční drápky, tedy změnu funkce mozku jedinců jednotlivých populací způsobených vlivem současného moderního života vedoucího minimálně k nebezpečné demografické nerovnováze a zhoršení psychického zdraví mladé generace těchto populací. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji, mám zaznamenáno jako první bod dnes po pevně zařazených bodech: Vliv současného způsobu života na úhrnnou plodnost populací.

V tuto chvíli paní kolegyně Zuzana Ožanová, která je přihlášena, a to taktéž se zařazením nového bodu.

Jenom upozorním, že s hlasovací kartou číslo 39 bude hlasovat pan poslanec Kučera, a prosím, vašich pět minut, paní poslankyně.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Nebudu mít sice tak skvělé téma jako kolega Zlínský, já budu navazovat nikoliv na něj, ale na kolegyni Táňu Malou. Bod, který navrhuji, se jmenuje Zastavme odliv kvalitních zaměstnanců ze státního sektoru. Jedná se o návrh nového bodu, navrhuji jeho zařazení na pátek 31. ledna tohoto roku jako první bod.

Nyní k samotnému odůvodnění, proč tento bod navrhuji. Stejně jako kolegyni Táňu Malou, také mě zaujaly odchody zkušených zpravodajců z tajných služeb. Odchody státních zaměstnanců do veřejného sektoru jsou totiž alarmujícím trendem. Ráda bych tedy navrhla bod s názvem Zastavme odliv kvalitních zaměstnanců ze státní správy.

V posledních letech odchází ze státních institucí velké množství kvalitních a zkušených zaměstnanců, a to nemluvíme jen o tajných službách, ale v mnoha dalších klíčových odvětvích se tomu děje. Toto není pouze problém jednotlivých úřadů, ale systémový problém, který ohrožuje fungování našeho státu jako celku. Tyto odchody nejsou náhodné, jsou důsledkem nespokojenosti s tím, jak fungují státní instituce, s jakým přístupem se k zaměstnancům chová vedení a jaké jsou vnitřní vztahy.

Mnohdy se jedná o nedostatek motivace, podpory a uznání, které by mělo být pro tyto lidské zdroje samozřejmostí. Je třeba si uvědomit, že tyto odchody mají za následek ztrátu cenných znalostí a zkušeností, které jsou pro fungování státní správy nezbytné. Když ztrácíme tyto cenné lidi, ztrácíme také důvěru veřejnosti v naše instituce a její schopnost plnit své úkoly.

Vláda musí přijmout opatření, která zajistí, že státní správa bude místem, kde se cítí dobří a zkušení lidé, ceněni a respektováni, to znamená zlepšení pracovních podmínek, zavedení systému motivace a uznání a také vytvoření prostředí, kde se lidé budou cítit součástí něčeho významného. Je důležité, aby se státní správa stala konkurenceschopnou vůči soukromému sektoru a byla schopna udržet a přitahovat ty nejlepší. To je základním předpokladem pro to, aby naše instituce byly efektivní a důvěryhodné. Naše státní správa potřebuje změnu, potřebuje více pozornosti, více podpory a více úcty k těm, kteří v ní pracují. Je čas, aby se vláda začala těmito problémy vážně zabývat, přijala opatření, která zajistí, že naše státní správa bude fungovat tak, jak to očekávají naši občané.

Když to vezmu, co udělala tato vláda v tomto volebním období. Dvakrát měnila služební zákon, jednou z popudu předsedy tehdy pěti koaličních klubů, potom jako vládní návrh z pera ministra vnitra. Přiznejme si, o čem to bylo? Především osekat vlastně přitažlivost státní správy pro nové zaměstnance. K čemu to vede? Z ministerstev odcházejí ti nejlepší, protože nejsou zaplaceni, a říkají, my odcházíme, například jsem právník a beru doplatek na bydlení, bohužel půjdu jinam, protože se za to stydím, stydím se jako státní zaměstnanec, že beru doplatek na bydlení. Ano, chceme snižovat počty úředníků, ale nemůžeme je snižovat tím, že ti nejlepší odejdou. Potom nejsme schopni snížit ten počet, protože tu práci za toho jednoho velmi schopného budou dělat až tři lidi.

Například Ministerstvo pro místní rozvoj, nastupující nový ministr Kulhánek, ano, samozřejmě musí řešit věci s digitalizací, tam chápu personální změny, ale pro jistotu se ještě zbaví třeba i jiných lidí, kteří neměli s digitalizací nic společného, pracovali dlouhodobě na ministerstvu, ale prostě už nejsou mladí a hezcí, je jim přes 60 let, tak je třeba se jich zbavit. Tak takhle vypadá personální politika. Zbavujeme se lidí, kteří dlouhodobě pracovali, měli dobré pracovní výsledky. O tom to nemá být. Zkusme podpořit ty nejlepší, aby zůstali a pracovali pro stát. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Také děkuji za dodržení času. Zastavení odlivu zaměstnanců ze státního sektoru, tak se jmenuje název nového bodu paní poslankyně Ožanové a měl by být zařazen - a o tom bychom měli hlasovat - v pátek jako první bod.

Další, kdo je na řadě, je paní poslankyně Ivana Mádlová, poté Berenika Peštová, paní poslankyně Lenka Knechtová, pan poslanec Igor Hendrych, David Pražák, znovu paní poslankyně Ožanová, dvakrát, a poté paní poslankyně Vladimíra Lesenská. Prosím, máte slovo, vašich pět minut.

 

Poslankyně Ivana Mádlová: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já bych vás chtěla požádat o pomoc při zařazení bodu, sněmovního tisku 785, který se týká novely zákona (č.) 96/2004 (Sb.), v platném znění, o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče. Jedná se o takzvanou malou novelu, jejímž cílem je usnadnění prostupnosti nelékařských zdravotnických povolání, a to konkrétně všeobecné sestry, dětské sestry a zdravotnického záchranáře.

Je to opravdu poměrně velký problém, protože řada zdravotnických oddělení, a i tedy celých nemocnic tak má problémy s nedostatkem zdravotnického personálu, zejména nelékařských zdravotnických povolání. A v podstatě tento problém již nějakou dobu je a je potřeba se snažit ho řešit. Tento problém zazněl i toto pondělí na konferenci Bez sester to nejde. Tato konference se konala na půdě Poslanecké sněmovny a sjelo se na ni téměř 200 zdravotnických odborníků. Bylo tam téměř 200 sester, vzdělavatelů, rektorů, děkanů, proděkanů, vedoucích ústavů, ředitelů všech typů zdravotnických škol, byly tam sestry-manažerky, byli tam lékaři, byli tam zástupci Lékařské komory, byli tam zástupci postgraduálního vzdělávání zdravotníků, ať již v Praze, nebo v Brně. Byli tam zástupci Ministerstva zdravotnictví.

Neprostupnost kvalifikací, nedostatek sester byl jedním z problémů, který se řešil. Tato novela, kterou předkládám a k níž vláda dala neutrální stanovisko, tak by tento problém řešila. A řešila by ho tak, že v současné době si studenti těchto oborů, které jsem jmenovala, tak si přivydělávají při svých brigádách ve zdravotnických zařízeních na různých odděleních, ale mohou být zaměstnáni pouze jako nižší zdravotničtí pracovníci, to znamená, jako sanitáři nebo jako ošetřovatelé. Přitom již po čtyřech semestrech, u zdravotnického záchranáře po čtyřech, pěti semestrech, tak by mohli vykonávat pozici praktické sestry, protože co do počtu hodin obsahu vzdělávání a počtu hodin praxe by toto naplňovali. A toto by velmi, toto opatření by velmi, velmi pomohlo všem zdravotnickým zařízením. A dětská sestra zatím toto vykonávat nemůže vůbec. A i v tomto případě na to myslíme a i toto opatření, ta malá novela, kterou jsme připravili s kolegy a se kterou v podstatě vyjádřili souhlas i vaši vládní poslanci a vláda k tomu dala neutrální stanovisko, takto to tu situaci řeší. Proto vás opravdu naléhavě prosím o podporu zařazení tohoto bodu. A musím říct, že mě i celou odbornou veřejnost velmi nemile překvapilo, že ministr Válek, když jsem to předkládala minule, tak k tomu v podstatě zaujal negativní stanovisko, že hlasoval dokonce proti, ani se nezdržel, což je naprosto skandální i v této situaci, protože sám žádnou takovouto novelu zatím nepředložil a není ani na plénu projednávání. Je to skutečně neuvěřitelné.

Co se týče bezpečnosti péče, tak není potřeba mít nějaké velké obavy, protože tito studenti budou pozici praktické sestry vykonávat v souladu s rámcovým vzdělávacím programem, to znamená, že budou pod dohledem pracovat a vykonávat základní ošetřovatelskou péči. To znamená, že nebude narušena ani žádná bezpečnost, zdraví pacientů. Proto bych si dovolila požádat, aby tento bod byl zařazen jako druhý za pevně zařazený bod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji. A je to sněmovní tisk 785, novela zákona 96, a jedná se o usnadnění prostupnosti nelékařských zdravotnických povolání.

V tuto chvíli pokračujeme dál. Paní kolegyně Berenika Peštová je již připravena a já vám stopuji vašich pět minut. Prosím.

 

Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo, pane předsedající. No, po shlédnutí včerejších Událostí, komentářů jsem zjistila, že ministři KDU mají neustále problémy, co se týče vzdělanosti, takže já zařazuji bod Historie emisních povolenek. Nejdřív mě v to utvrdil pan ministr Výborný v neděli - nevím, jestli si potom následovalo čtyřikrát Zdrávas Maria a pětkrát Otčenáš za to lhaní. Pak mě v tom utvrdil ministr životního prostředí Hladík.

Takže začneme, odůvodňuji svůj bod. Emisní povolenky se nám datují do roku 2005. Rozděluje se to na čtyři fáze. První fáze byla 2005 až 2007, druhá fáze nám naskakuje 2008 až 2012, třetí fáze nám naskakuje 2013 až 2020 a poslední, čtvrtá fáze je 2021 až 2030.

V první fázi byl pilotní projekt, to znamená, že nebyly emisní povolenky ve smyslu obchodovatelnosti. V druhé fázi jsme se zavázali, že snížíme emise oproti roku 2005 o 8 procent, ve třetí fázi o 21 procent a ve čtvrté fázi o 43 procent. Obchoduje se samozřejmě v zemích Evropské unie, je tam Norsko, Lichtenštejnsko a Island. Pak se přidalo Chorvatsko, vypadla nám mezitím Velká Británie.

V roce 2023 máme velkou, revoluční změnu v emisních povolenkách, takzvanou reformu, kdy nám přišlo X opatření v balíčku Fit for 55. A co se nám s těmi emisními povolenkami stalo? No, ten ošklivý Babiš v té čtvrté fázi, jak jsem říkala, bylo 43 procent snížení oproti roku 2005 a tento balíček nám tato procenta zvedá ze 43 procent na 62 procent. Takže ten ošklivý Babiš to měl 43 procent, zvedá se nám to na 62 procent. V minulém období jsme měli, že jsme použili 50 procent výnosu z emisních povolenek na klimatické opatření. Teď se nám to mění, že to je 100 procent, takže veškerý výnos z emisních povolenek musíme použít na klimatická opatření. Dále se zavádí nový systém, nový systém EU ETS 2. Takže ne Babiš, ale tato vláda, rok 2023. A co to znamená? Dopadá to na domácnosti, na dopravu, jo? Takže pokud bych mohla poprosit pana ministra - on tady není ani jeden - prosím, poznámky, až ten bod otevřeme, ráda budu odpovídat na vaše dotazy.

Dále, co se nám tam zavádí dál? Je to Sociální klimatický fond. Takže my na jedné straně budeme emisní povolenky dávat na benzín, naftu, plyn a tak dále, uhlí, takže budeme brát, a na druhé straně zavádíme krásný Sociální klimatický fond, kdy budeme dotovat lidi, které dostaneme úplně na dno.

Myslím si, že jsem to objasnila, tento bod, a věřím, že diskuse bude velká. Chci to zařadit jako první bod, protože neznalost našich ministrů mě opravdu dojímá a dostává. A jelikož jsme se tady včera krásně bavili o tom, co je to nepravda, dezinformace, lež, polopravda, tak bychom si to měli krásně vyříkat, abychom to v médiích už neříkali a nebyli jsme za pitomce. Omlouvám se panu předsedajícímu, že jsem použila tento výraz.

A myslím si, že příště požádám o zařazení nového bodu, ale to si nechám na další schůzi, protože jsem zjistila, že pan ministr životního prostředí má další problém, a to je s výrobou hliníku. Pan ministr životního prostředí si myslí, že hliník se těží - hliník se netěží, ten se vyrábí z bauxitu, a to si dáme příště jako bod, jak se vyrábí hliník. Děkuji vám. (Pobavení a potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Moc děkuji. Já to jenom zopakuji, paní poslankyně Peštová navrhuje nový bod jako první bod dnes, který se jmenuje Historie emisních povolenek.

Jako další, kde je přihlášen se změnou programu, je má ctěná kolegyně Lenka Knechtová a já ji poprosím. Tímto jí začínáme měřit jejích pět minut. Prosím.

 

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, zdravotní pojišťovny a Ministerstvo zdravotnictví proklamují, jak jim jde o zachování dostupnosti lékařské a lékárenské péče v menších obcích. V praxi ale polovina lékárenských zařízení bonifikaci, kterou v uplynulém období dostala, teď nemá. Přitom jsme legislativně nic neupravovali, nic se legislativně neměnilo. Po hodnocení žádostí příspěvek od pojišťoven dostane pouze 73 lékáren a 67 ho nedostane, přičemž toto doporučení je konečné a nelze proti němu podat námitky. Proto tady vystupuji a žádám o zařazení nového bodu s názvem Zachování dostupnosti lékárenské péče v menších obcích jako první bod po pevně zařazených bodech. Lékárnám se zásadně zvyšují vstupy. To už jsme tady mnohokrát probírali. Nejedná se jenom o mzdy, ale například o zmiňované energie. Přitom pojišťovny na tomto kroku, kdy nedají lékárnám podporu, nic neušetří, jen na příspěvek několik desítek lékáren nedosáhne.

Rozhodně se musím ohradit proti absurdnímu nařčení ze snahy o likvidaci lékáren. Pojišťovny nad rámec svých zákonných povinností rozdělují mezi lékárny v odlehlých oblastech každoročně skoro 50 milionů korun. Tady cituji ze stanoviska Všeobecné zdravotní pojišťovny, náměstka pro zdravotní péči Jana Bodnára. Pojišťovny zdůrazňují, že s nastavením kritérií a využíváním systému před lety souhlasila i lékárnická komora. Pro zhodnocení místně obtížně dostupných oblastí byla údajně použita aktualizovaná data o dopravní síti a dostupnosti v souladu s právními předpisy. Tady ale vůbec nerozumím, jakým způsobem se tady tento postup zohlednil.

V Česku dle údajů VZP není jediná oblast, která by nebyla lékárnami pokryta. Musí být od sebe 35 minut, pojišťovny ale podporují údajně i ty, které jsou od sebe 10 a více minut. Ale tady zřejmě nemyslíme vůbec na to, že všichni nemají osobní automobil, a neřešíme, jakým způsobem funguje dopravní spojení. Jednoznačně v tomto postupu vidím další problém, protože občané na to zareagují jenom tím způsobem, že budou nakupovat léky do zásoby, a to je přece postup, který také nechceme.

Aktualizovaná data o dopravní síti, to je terminus technicus, a já bych byla ráda, aby tady někdo vysvětlil, jakým způsobem tohle celé funguje a jak budeme dále postupovat. Z tohoto důvodu navrhuji bod Zachování dostupnosti lékárenské péče v menších obcích jako první bod po pevně zařazených bodech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Ano, mám zaznamenáno, taktéž děkuji za dodržení času.

V tuto chvíli se posouváme dál, na řadě je pan kolega Igor Hendrych.

Než se dostaví, načtu omluvy. Pan Jan Bartošek se omlouvá od 10.40 ze zdravotních důvodů dnes, Petr Liška od 10 do 12 hodin z pracovních důvodů, Tomio Okamura celý jednací den se zdravotních důvodů, paní místopředsedkyně Olga Richterová od 11 hodin ze zdravotních důvodů a pan poslanec Julius Špičák od 10 do 11 hodin z osobních důvodů. Taktéž se omlouvá pan ministr Marek Výborný, a to z pracovních důvodů od 9.15 do 10.30 hodin. Prosím, pane poslanče, vašich pět minut.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, já bych chtěl zařadit na dnešní jednání bod pod názvem Řešení situace v Probační a mediační službě České republiky a odůvodním to. Na konci roku 2024 rezignovala dlouholetá ředitelka Probační a mediační služby, aktuálně snad zaměstnaná na Ministerstvu spravedlnosti. Bylo vyhlášeno řádné výběrové řízení. Termín byl v prosinci. Výběrové řízení, pokud vím, řádně proběhlo. Přihlásilo se tam několik kandidátů, kterým bylo oznámeno, že jsou všichni relevantními kandidáty a že všichni splňují požadavky na to, aby se mohli stát ředitelem či ředitelkou Probační a mediační služby. Nicméně přesto nebyl nikdo vybrán a vypsalo se nové výběrové řízení.

Zase z informací, které mám - myslím si, že jsou poměrně přesné - to výběrové řízení, druhé kolo, bylo přesunuto na únor roku 2025. To znamená zhruba za nějaký měsíc od této chvíle. Když to spočítáme celkově, tak v podstatě, než nastoupí nový ředitel - pokud tedy to druhé kolo bude úspěšné - tak to bude nejdříve 1. březen. Když to celkově spočítáme, tak zjistíme, že tato poměrně důležitá instituce - ne poměrně, to jsem řekl špatně, ale velmi důležitá instituce - bude tři čtyři měsíce bez ředitele, bez svého ústředního šéfa. To si myslím, že není dobře.

Já jsem v této věci interpeloval - hovořil jsem o tom několikrát - pana ministra spravedlnosti. Na minulých interpelacích nebyl přítomen. V řádu několika týdnů dostanu asi písemnou odpověď nebo měl bych dostat. Nicméně z mého pohledu je ta problematika velice emergentní, a proto chci, aby se tady řešila už dnes. Ono to není jenom o tom, že ta instituce nemá takzvanou svoji hlavu, ale jde o to, že, jak už jsem tady několikrát hovořil, se potýká i s mnoha dalšími problémy, které je nutné řešit. To bez ředitele nebo ředitelky, která nastaví nějaký nový směr, nějakou novou koncepci, asi nepůjde.

Ty problémy se pokusím shrnout stručně. Jsou zejména v tom, že velmi špatně funguje systém, ve kterém úředníci a asistenti Probační a mediační služby pracují, takzvaný systém NAIS, který je novým systémem, nicméně bohužel je příliš pomalý, a podle informací které mám, zdržuje pracovníky od práce, a to údajně až trojnásobně. I v této věci jsem ministra spravedlnosti interpeloval. Bylo mi odpovězeno před nějakým měsícem, že se na tom pracuje, a tak dále. Ale já bych byl rád, jestli se už opravdu něco stalo, jestli ten systém, ve kterém ti úředníci zakládají spisy a pracují s nimi a tak dále, skutečně už běží tak, jak běžet má, anebo kdy tedy se tak stane? Ale tohleto je opravdu důležitá věc pro chod této organizace.

Těch problémů je tam více. Hovořil jsem o tom tady několikrát, 100 případů na jednoho pracovníka ročně, kdy optimální stav je 50, maximálně 70, 75, aby mohli tu práci dělat opravdu v klidu, pořádně a profesionálně. Za tímto účelem jsem tady navrhoval již dvakrát na rok 2024 a 2025, kdy jsme projednávali státní rozpočet, navýšení částky na Probační a mediační službu tak, aby mohla přijmout další pracovníky, další úředníky Probační a mediační služby. Nebylo mi vyhověno. Tento pozměňovací návrh ke státnímu rozpočtu nebyl přijat.

Je to ale pro mě s podivem, protože zároveň s přepokládanou účinností novely trestního zákoníku se předpokládá, že tato služba bude mít daleko více práce, daleko více činností, daleko více dohledu nad alternativními tresty a s tím stávajícím počtem zaměstnanců to nebude schopna logicky zvládat. Navíc se Probační a mediační služba potýká zejména v Praze, ale i jinde, s významnou fluktuací, s odchody zaměstnanců, protože v této organizaci nejsou příliš vysoké mzdy a už to prostě není taková srdcovka, jak se říká, jako v minulosti.

Tohle všechno, o čem tady hovořím, si myslím, že je velmi důležité, emergentní a bylo by dobré, abychom to tady dneska probrali. Jak už jsem říkal na začátku, pane místopředsedo, bod se jmenuje Řešení personální situace v Probační a mediační službě České republiky. Rád bych ho navrhl jako bod číslo 3 dnešního jednání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Aleš Juchelka: Taktéž děkuji, mám zaznamenáno. V tuto chvíli pokračujeme dál. Pan poslanec David Pražák je dalším, kdo se přihlásil k návrhu na změnu schváleného pořadu schůze. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec David Pražák: Dobré poledne, pane ministře, kolegyně, kolegové. Tak já bych si dovolil zařadit bod, který by se jmenoval Financování nepedagogů, nebo chceme-li, nepedagogických pracovníků. Je to hlavně z toho důvodu, že v posledních několika dnech všichni prožíváme to, že vlastně nevíme, z jakých peněz budou financovány naše uklízečky, školníci, kuchařky a tak dále, od září 2025 a v dalších letech. Víceméně všechno je ve fázi, mělo by od 1. 9. být, to říká pan ministr školství, ale víceméně nic konkrétního nemáme, chybí legislativa a jenom jsme dostali takovou pseudokalkulačku, do které vlastně nevíme, jaká data máme zadávat.

Já bych si dovolil ještě to říct i v tom duchu, že jsme včera měli krajské zastupitelstvo, kde jsme napříč odhlasovali usnesení, kde vedení Libereckého kraje, které je složené ze současné koalice, tedy vládní, prostě už jim došla trpělivost a víceméně navrhli usnesení a my jsme ho napříč politickým spektrem odhlasovali, kde vlastně, když budu citovat, představuje návrh MŠMT jako nedostatečný, nedostatečně projednaný s obcemi, kraji a dalšími zřizovateli, je nejasný z pohledu dopadu na veřejné rozpočty a rozpočty jednotlivých škol a školských zařízení. Nesouhlasí s představeným postupem schvalování novel zákonů formou poslaneckých pozměňovacích návrhů bez řádného připomínkového řízení a vyzývá MŠMT k projednání návrhu s obcemi, městy a kraji a dalšími typy zřizovatelů školských zařízení. Navrhuje vládě, aby předložila příslušný návrh novely zákona tak, aby se to mohlo vyjádřit ve všech připomínkových řízeních, což si ale bohužel myslím, že je v současné chvíli nereálné. Máme konec ledna 2025 a nevíme, jak budou ti nepedagogové víceméně financováni.

Myslím si, že vůbec Ministerstvo školství neví o tom, že z financí pedagogů byli částečně financováni nepedagogové, myslím si, že to si vůbec neuvědomují, protože jinak by nemohli vymyslet to, co teďka vymysleli.

Já bych si dovolil ještě teďka v pár bodech říct, na to mám trošku času, kde je ten největší problém.

Každoročně má být částka v RUD modifikována nařízením vlády, v něm budou uvedeny koeficienty, kolikrát se které dítě započítává. Tím se systém stává nepředvídatelným, každý rok na konci září zjistíme, jak se částka změnila, přičemž změny mohou být výrazné. Co bude výhodné pro jeden kraj, nebude výhodné pro jiný, protože každý kraj má jinou strukturu škol a školských zařízení.

Další věc je, že pokud krajské školní jídelny například vaří pro žáky ze základních škol obce, kraj nedostane žádné finanční prostředky. Pokud pro žáky krajské školy vaří soukromá školní jídelna, také nedostane žádné finanční prostředky.

Dle návrhu se má domluvit s krajem. V podobných případech, pokud vše nezřizuje jeden subjekt, se bude třeba individuálně dohodnout na výši dotace, to celé administrovat do stanovení pravidel přes uzavírání smluv a vyúčtování. Systém se stane výrazně administrativně náročnější.

Dalším bodem, který tam je a který je úplně neuvěřitelný, školy by si měly z prostředků poskytnutých jim od státu platit pomůcky, plavání, autoškoly a tak dále, avšak v pozměňovacím návrhu je napsáno, že stát školám uvedené může platit, tedy nikoliv že musí platit.

Podpůrná opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, stát bude platit jen asistenty, vše ostatní budou platit zřizovatelé. To zahrnuje zejména kompenzační pomůcky, například speciální pracovní sešity, pomůcky pro podporu pozornosti, pro relaxaci, pro podporu sociálních dovedností a tak dále.

To, že se ty finanční prostředky víceméně přesouvají od těch pedagogů na ty nepedagogy, jsem už říkal. Je potřeba opravdu zařadit tento bod buďto jako první dnes, nebo alternativně jako první bod v pátek, protože si myslím, že není nic důležitějšího než to, abychom věděli, jakým způsobem budou fungovat školy od 1. září 2025, potažmo od 1. ledna 2026. Jenom pro představu, v té jak jsem říkal pseudokalkulačce, kterou jsme dostali, když tam Liberecký kraj zařadil čísla, o kterých si myslel, že by tam měla být, tak se jedná o to, že na ty čtyři měsíce by nám tam chybělo až10 milionů korun.

A samozřejmě nápočtem k tomu bychom se mohli bavit, že za celý Liberecký kraj v roce 2026 by to byly desítky milionů.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji a máme tady poslední tři přihlášky. Poprosil bych v tuto chvíli paní poslankyni Ožanovou, ta má hned dva za sebou, a poté se připraví paní poslankyně Lesenská. A to je zatím vše v tuto chvíli. Děkuji. Pokud se tedy nikdo pak nepřihlásí, tak bychom tím pádem za patnáct minut přibližně mohli přistoupit k hlasování o programu. Prosím.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající, já teda začnu s prvním bodem, takže předpokládám, že budu mít dvakrát pět minut.

Ten první bod, který teď uvádím, nenavrhuju nový bod, jak byste čekali. Navrhuji předřazení jednoho bodu. Je to bod 26, sněmovní tisk 777 a já se domnívám, že by mohl získat podporu, a řeknu proč. Tisk se totiž jmenuje, je to vládní návrh zákona, kterým se mění zákon 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Soudní řád správní se používá ve správním soudnictví. Je zde návrh vládní, který reflektuje přijatou praxi, a nicméně předpokládám, že jste zaregistrovali článek s nadpisem Děti země podaly žalobu proti přehradě Nové Heřminovy. Nehorázné, reagoval ministr.

Co je obsahem tohoto zákona? Nyní k dané věci. Cílem návrhu zákona je odstranit nedostatky řízení ve správním soudnictví, a tím přispět k větší hospodárnosti a urychlení těchto řízení. Návrh zákona chce představovat kompletní novelu soudního řádu správního, jejímž cílem je po dvaceti letech účinnosti tohoto zákona reagovat na požadavky aplikační praxe. Změny v zákoně usilují o posílení práv účastníků řízení a zároveň posilují efektivitu řízení ve správním soudnictví. Zhodnocení platné úpravy, zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, přijatý v roce 2002, nahradil předchozí úpravu a nyní řídí správní soudnictví v České republice. Ten poskytuje ochranu proti rozhodnutím a zásahům správních orgánů a také v dalších oblastech jako volební právo.

Po více než dvaceti letech se ukázalo, že některá ustanovení nejsou efektivní nebo se neosvědčila. Mezi hlavní problémy patří neefektivnost a nedostatečná ochrana práv. Stávající úprava neřeší dostatečně žaloby proti nečinnosti nebo zásahu veřejné správy a žalobní oprávnění veřejného ochránce práv je nedostatečně také ošetřeno.

Hlavní principy změn. Změny v soudním řádu správním. Úpravy mají odstranit identifikované problémy a zachovat funkční prvky. Nezavádí revoluční změny, ale spíše postupně vylepšuje existující právní úpravu.

Další hlavní princip změn, zásahy do dalších právních předpisů. Novela se týká i dalších předpisů, například občanský soudní řád, zákon o vyšších soudních úřednících, a zahrnuje změny, které jsou nezbytné pro harmonizaci a zvýšení efektivity, zlepšení vymahatelnosti práv a přizpůsobení se aktuálním potřebám a technologickému vývoji. Navrhovatel odůvodňuje, že pokud nedojde k odstranění chyb, nedostatků a sporných míst v právní úpravě řízení před správními soudy nebo k promítnutí rozhodovací praxe správních soudů, budou i nadále přetrvávat výhrady, které byly v obecnější rovině shrnuty v obecné části důvodové zprávy.

Kolegové, kolegyně, dál to nebudu číst, jenom bych chtěla říct, že návrh novely soudního řádu správního byl podán již dřív, než Děti země podaly žalobu proti stavbě Nové Heřminovy.

Víme, že dlouhodobě si stěžujeme na průtahy v řízeních podobně. Umožněme touto novelou, která je nekonfliktní, bude mít podporu napříč politickým spektrem, aby ještě v tomto volebním období byla schválena.

Vzpomeňte si, že i vy máte na tomto zájem. Není možné, aby se bezdůvodně protahovala řízení a byly jiné obstrukce.

Tolik k tomuto mému bodu. Jedná se tedy o předřazení bodu 26, sněmovní tisk 777, vládní návrh zákona, kterým se mění soudní řád správní. Tolik k prvnímu bodu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takže já vám zapínám stopky na druhý bod.

 

Poslankyně Zuzana Ožanová: Děkuji, vážený pane předsedající.

Mám tady další bod, má pěkný název - žádám o zařazení nového bodu, jmenuje se Ochrana dětí, sliby versus realita. Žádám o zařazení na pátek 31. ledna tohoto roku jako první bod.

Já si dovolím osvěžit, kolegové, kolegyně, vaši paměť, Seznam Zprávy, 1. 6. 2022: "operace Španěl: v Praze se prodávají děti v uvozovkách vyrobené na zakázku. Policie vyšetřuje byznys s novorozenci, který podle ní organizuje skupina kolem kliniky z Charkova. Jako základnu si pro něj vybrala Prahu i proto, že v Česku jsou děravé zákony o náhradním mateřství." Dále se v článku dočtete nerušeně a původně i bez zájmu úřadů se Praha stala centrem výnosného byznysu, o kterém policisté mluví jako o cynické výrobě a prodeji dětí. Za poslední tři roky přišlo v pražských nemocnicích na svět nejméně 30 novorozenců, kteří pak, a to bylo miminkům jenom několik dní, pokračovali do celého světa. Všechny případy se týkají takzvaného náhradního mateřství. Cizí žena odnosí embryo skutečných biologických rodičů, děti se rodí v Praze a tady se také úředně přepíší na otce, předem dohodnutého kupce, který si dítě odveze.

Vážené kolegyně a kolegové, 1. 6. 2023, přesně o rok později, vyšel na Seznam Zprávy nový článek. Jeho nadpis je výmluvný - jsme v roce 2023: "V Praze se prodávaly děti na zakázku. Politici nevědí, jak tomu zabránit." A víte, co vyšlo dneska na iRozhlase? Prosím vás, je to dnes, já jsem byla z toho velmi překvapená. Dovolím si odcitovat název: "Děti na zakázku. Číňan si objednal novorozence na Ukrajině, vyzvedl si ho v Praze, zaplatil miliony." Takže to máme věc, kterou odhalila policie.

Takže již v roce 2022 jsme byli upozorněni na tento problém, na nedostatečnou legislativu. Já se omlouvám, ale já si pamatuji, že několik vládních politiků slibovalo zjednání nápravy. Co jste udělali? Místo zjednání nápravy? Ano, udělali jste si skupinu pouze koaličních partnerů, nás jste k tomu nepřizvali, a řešili jste i komplexně náhradní mateřství. Ano, bylo to dlouhé, říkám, s opozicí jste to nediskutovali, přesto, že to je téma, které by mělo být napříč politickým spektrem. Nezabývali jste se tím, že aspoň na přechodnou dobu zamezit takovémuto kupčení s novorozenci. To jste neudělali jako vláda, máte zdroje, máte ministerstva, legislativu, na to jste se s prominutím vykašlali. Místo toho z vaší pracovní skupiny vzešlo něco jiného. Prolomení staré římské zásady, to je hlavní cíl. Dosud platí, matkou dítěte je žena, která jej porodila. A ve vašem návrhu je prolomení této zásady. Ve své podstatě matkou by měla být žena, která si ho koupí. Takže co jste udělali? Nic, žádný návrh zákona, žádné zamezení obchodu s dětmi, a prosím vás, ten obchod stále probíhá. Vy si myslíte, že ne? Dokonce i na Ukrajině je toto trestné, proto jezdí ty ženy porodit do České republiky. A místo slibu - ano, není to lex Babiš, abyste mohli stíhat Babiše, je to v uvozovkách jenom o ochraně těch nejzranitelnějších dětí. Zkuste proto něco udělat, zkuste splnit své sliby, které jste dávali novinářům, když ta kauza vyplula na povrch, poprvé 1. 6. 2022, dodnes, kolegové, kolegyně, nic. Tímto problémem by se měla Sněmovna zabývat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poslední přihlášená je paní poslankyně Lesenská. Vzhledem k tomu, že tady nemám potom žádnou další přihlášku, tak poté bychom mohli přistoupit k hlasování, ale ještě před předtím přivolám kolegy, než bude končit paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji, vážený pane předsedající, za slovo, vážení zástupci vlády, kolegyně, kolegové. Dovolte mi požádat vás o zařazení bodu 58 již schváleného programu 127. schůze Poslanecké sněmovny, a to jako prvního po již schválených bodech zítřejšího programu.

Jedná se o sněmovní tisk číslo 8 a je to návrh SPD na vydání Ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky. Předkladatelé navrhují tento zákon s přesvědčením, že přijetí referenda jako běžně užívaného institutu povede ke kvalitnější demokracii v naší republice. Podmínkou je, aby otázka v referendu byla co nejméně omezena a možnosti přímého rozhodování občanů byly co možná nejširší. Tento návrh zákona byl předložený Sněmovně již 21. 10. 2021 a jeho projednávání na 16. schůzi dne 24. 3. 2022 bylo přerušeno.

Již od 1. 1. 1993 Česká republika postrádá zákon o obecném referendu, ačkoliv k němu článek čl. 2 odst. 2 Ústavy nepřímo vyzývá. Referendum je standardní demokratický institut v mnoha zemích, Česká republika ho však do této doby nemá nikterak legislativně ošetřen.

Doposud bylo realizováno pouze jedno nezávazné referendum, a to ke vstupu České republiky do Evropské unie, přestože SPD samozřejmě podporuje zastupitelskou demokracii, tak referendum má šanci kvalitu demokracie zlepšit a dát možnost občanům se vyjádřit k otázkám, které je skutečně tíží.

Česká republika je přitom jednou z mála evropských zemí, které ve svém právním řádu obsažen zákon o obecném referendu nemají. Předkládaný návrh zákona o referendu je podle ústavních právníků vyhovující Ústavě České republiky, umožňuje občanům hlasovat o všem, co neodporuje hlavnímu zákonu našeho státu. V referendu půjde rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s některými výjimkami, o kterých nebude možné hlasovat. Návrh klade důraz na to, aby otázka pro referendum byla jednoznačná, srozumitelná a formulovaná tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem ano nebo ne. V jednom referendu může být položeno k téže věci více otázek, pokud tyto otázky nejsou ve vzájemném rozporu.

Stejně jako jsme slyšeli argumentovat vládní, tehdy pětikoaliční kolegy, že korespondenční volba je naprosto úžasný institut, který mají ve většině demokratických okolních zemích, budu i já teď argumentovat úplně stejně, referendum v okolních demokratických zemí mají, tak proč tedy u nás takový odpor?

Odpůrci přímé demokracie tvrdí, že se bude hlasovat o každé hlouposti, zkušenosti z celého světa však naznačují opak. Referendum nemá nahradit parlament, měl by sloužit jako kontrola jeho excesů. Zákony na celém světě předpokládají, že pro vypsání referenda je třeba, aby o dané otázce mělo zájem hlasovat alespoň 1 až 2 procenta voličů.

Aby byla jistota, že každý návrh otázek v referendu je v souladu s ústavním pořádkem, tak Ústavní soud posoudí návrh na konání referenda. Z tohoto úhlu pohledu, případné námitky, že bude možné hlasovat o otázkách, které by snad mohly být proti ústavnímu pořádku, je tedy naprosto scestné. Samotné vyhlášení referenda bude pak v pravomoci prezidenta republiky a může vlastně provedení referenda spojit s jakýmikoliv volbami, které budou v určitém termínu po vyhlášení referenda. Nemyslím si tedy, že by případná referenda byla pro český stav nákladná, podstatné je, že rozhodnutí přijatá v referendu by byla závazná pro všechny orgány i osoby včetně a jejich změna nebo zrušení by byla pouze možná pouze na základě nového rozhodnutí v referendu.

Vláda rozhodnutí přijaté v referendu v rámci své působnosti by pak provedla a zajistila jeho vlastně provedení. Nenavrhujeme tedy typ referenda, které by bylo možné, bylo nezávazné a vláda a parlament by se vůlí občanů nemuseli řídit. Vláda bude mít na starosti provedení rozhodnutí občanů, ale nemůže samotnou vůli občanů ignorovat. Děkuji za pozornost a děkuji za podporu zařazení tohoto bodu.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já děkuji. A vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny přihlášky k návrhu změn v programu schůze, tak jsem už mezitím přivolal kolegyně a kolegy a pustíme se do hlasování o všech navržených změnách.

Slyším návrh na odhlášení. Prosím, abyste se přihlásili všichni. A můžeme se pustit tedy do hlasování.

 

Jako první budeme hlasovat nový bod pana poslance Nachera Náklady na provoz Poslanecké sněmovny a boj s dezinformacemi.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 191, 150 přihlášených, pro bylo 71, proti bylo 75. Zamítnuto.

 

Návrh pana poslance Nachera už přeskakuji, protože ten byl... Tam to bylo jiným... Ten bod nebyl zařazen, to znamená, pak už nemá cenu ani hlasovat jiný čas.

 

Takže dále, to je od pana poslance Huberta Langa, opět nový bod Migrační pakt a jeho implementace, příprava bezpečnostních složek na jeho přijetí.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 192, přihlášeno 159, pro bylo 77, proti 78. Zamítnuto.

 

Další návrh je od pana poslance Jiřího Kobzy. Tady se jedná o stávající návrh, číslo

bodu 63 v tisku 13, trestní zákoník. A bylo by to dnes jakožto první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 193, 164 přihlášených, pro 77, proti 84. Zamítnuto.

 

Od pana poslance Kobzy je zde návrh na nový bod, a to je Zřízení mezivládní komise pro otázky válečných reparací.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 194, přihlášeno 163, pro 40, proti 84. Zamítnuto.

 

Od pana poslance Kobzy zde máme návrh - nikoliv nový bod, ale stávající bod, sněmovní tisk číslo 16, zákon o státních svátcích, v pátek jakožto první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 195, přihlášeno 165, pro bylo 73, proti 83. Zamítnuto.

 

Dále je zde návrh pana předsedy Michálka, číslo bodu 149, sněmovní tisk 879. Jde o novelu Ústavy České republiky rozšiřující působnost NKÚ. A je to jakožto první bod dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 196, přihlášeno 167, pro 79, proti 78. Zamítnuto.

 

Tentýž předkladatel, tentýž bod, ale zařazen na pátek jakožto první bod.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 197, přihlášeno 167, pro 79, proti 81. I tento bod je zamítnut.

 

Dalším předkladatelem je pan poslanec Lubomír Brož. Číslo bodu 98, sněmovní tisk 250. Jde o zákon o vodících psech, jakožto první bod po pevně zařazených bodech.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 198, 167 přihlášených, pro 76, proti 69. Zamítnuto.

 

Paní poslankyně Malá má zájem zařadit nový bod Reakce ministra vnitra na odchody klíčových zpravodajců ÚZSI do soukromého sektoru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 199, přihlášeno bylo 167, pro bylo 77, proti 85. Zamítnuto.

 

Pan poslanec Marek Novák zařazuje nový bod Informace ministra Jurečky o stavu přípravy zákona o některých právech osob se zdravotním postižením, které využívají doprovodu psa se speciálním výcvikem.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 200, přihlášeno 167, 77 pro, 79 proti. Zamítnuto.

 

Pan poslanec Vladimír Zlínský zařazuje nový bod Vliv současného způsobu života na úhrnnou plodnost populace.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 201, 167 přihlášených, pro 78, proti 74. Zamítnuto.

 

Paní poslankyně Ožanová, nový bod Zastavení odlivu zaměstnanců ze státního sektoru.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 202, přihlášeno 167, pro bylo 78, proti, 79. Zamítnuto.

 

Paní poslankyně Ivana Mádlová - sněmovní tisk 785, novela zákona č. 96/2024 Sb., usnadnění prostupnosti nelékařských zdravotnických povolání, jakožto druhý bod za pevně zařazené dnes.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 203, 167 přihlášených, pro 78, proti 77. Zamítnuto.

 

Paní poslankyně Berenika Peštová má zájem zařadit nový bod Historie emisních povolenek.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 204, přihlášeno 167, pro bylo 78, proti 84. Zamítnuto.

 

Paní poslankyně Lenka Knechtová má zájem zařadit nový bod Zachování dostupnosti lékárenské péče v menších obcích.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 205, 167 přihlášených, 77 pro, 73 proti. Zamítnuto.

 

Pan poslanec Igor Hendrych zařazuje, nebo má zájem zařadit nový bod Řešení situace v Probační a mediační službě České republiky.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 206, přihlášeno 167, pro bylo 78, proti 77. Zamítnuto.

 

Pan poslanec David Pražák má zájem zařídit nový bod Financování nepedagogických pracovníků.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 207, 167 přihlášených, 77 pro, 74 proti. Rovněž zamítnuto.

 

Paní poslankyně Ožanová chce zařadit číslo bodu 26 sněmovního tisku 777. Jde o soudní řád správní, a to na tento pátek jakožto první bod.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 208, přihlášeno 167, pro 77, proti 82. Zamítnuto.

 

Paní poslankyně Ožanová má zájem zařadit nový bod Ochrana dětí, sliby versus realita.

Zahajuji hlasování, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 209, přihlášeno bylo 167, pro bylo 79, proti 77. Zamítnuto.

 

A posledním návrhem byl návrh paní poslankyně Lesenské, která chce zařadit číslo bodu 58 sněmovního tisku 7 Návrh zákona o referendu, jakožto první bod na zítřek.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování 210,167 přihlášených, 44 pro, 85 proti. I tento návrh byl zamítnut.

 

Prosím pana předsedu Fialu, už můžeme.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, protože to bylo poslední hlasování a žádné hlasování z našich návrhů na mimořádný bod neprošlo, já vás chci požádat o přestávku na poradu poslaneckého klubu hnutí SPD do 14.00, abychom se poradili o dalším postupu. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Je zde protinávrh.

 

Poslankyně Eva Decroix: Já vám děkuji, pane předsedající. Velmi nerada, velmi nerada po mnoha desítkách hodin a vlastně poměrně vstřícné koaličně-opoziční diskusi, ale tento návrh neodpovídá ničemu, co až dosud zde bylo diskutováno o dalším průběhu. Já jej považuji za návrh procedurální a navrhuji, aby o něm bylo hlasováno. (Nesouhlasné bušení do lavic poslanci SPD.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pan předseda Fiala.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Dovolte, abych se vyjádřil k tomu, co se vlastně teď stalo tady z hlediska koalice...

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Poprosím o procedurální návrh, protinávrh.

 

Poslanec Radim Fiala: Protinávrh je, abyste o ničem nehlasovali, abyste nám tu přestávku dali, protože já si pamatuji, jak jste si tady brali 12 hodin přestávek, pane ministře! Dvanáct hodin přestávek jste si brali! A my jsme taky mohli říct, že budeme hlasovat. A jestli toto uděláte, tak si pamatujte, že příští volební období, až si vezmete 12 hodin přestávek za sebou, tak že budeme hlasovat a taky vám to nepovolíme. Je to prostě "Jak vy k my, tak my k vy". (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Protinávrh ještě nějaký další? Prosím protinávrh.

 

Poslanec Patrik Nacher: No, protinávrh - já bych chtěl připomenout... (Nesouhlas z ministerských míst, že je to mimo jednací řád.)

Ne, počkejte, mimo jednací řád, tady vaše místopředsedkyně vystoupila také s něčím a nikdo tady neříkal, že to je mimo jednací řád. (Námitky ministrů.)

Ale pan předseda Fiala neměl návrh. On požádal o přestávku - on to není návrh, on požádal o přestávku a předsedající má vyhlásit přestávku. Vy sám - já jsem se díval do stenozáznamu - jste říkal, že hlasování o přestávce vždycky vyústí v to, že tady bude hádka, která bude stejně dlouhá, jako je ta přestávka, tak se tím řiďte!

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já s dovolením vyhlásím teď přestávku na tři minuty a chci se tady poradit s organizačním výborem.

 

(Jednání přerušeno od 12.36 do 12.40 hodin.)

 

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Tak, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dohodli jsme se, že se nebude hlasovat v tuto chvíli o procedurálním návrhu, protože paní předsedkyně svolává grémium, a to na dobu 20 minut. Děkuji.

(Jednání přerušeno ve 12.40 hodin.)

(Ve 13.01 prodloužena přestávka na jednání grémia o 15 minut. Ve 13.19 prodloužena přestávka o dalších 15 minut. Jednání pokračovalo ve 13.32 hodin.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vzhledem k tomu, že grémium bude jednat i přes 14. hodinu, tak tímto přerušuji 127. schůzi Poslanecké sněmovny, a to je do čtvrtka, do zítřka do 9 hodin.

Pouze podotýkám, že organizační výbor bude začínat ve 14.10.

(Jednání skončilo v 13.33 hodin.)

 

Následující zahájení jednacího dne schůze

Aktualizováno 23. 2. 2025 v 17:21.